Na katastrálním území obce Řepiště leží vlaková stanice (ani já jsem to dlouho netušila), protože zastávka se jmenuje Paskov 🙂. Do Řepišť se odtamtud dostane pěšky když vyjdete pořádný kopec, dá se i autobusem, ale ten jezdí jen párkrát za den.

Trať vede z Ostrava-Hlavní nádraží až do Ostravice nebo do Frenštátu pod Radhoštěm, já se budu zabývat tratí vedoucí do Ostravice.

Vyjedeme z Hlavního nádraží a hned první zastávka je Ostrava-Stodolní myslím, že o té už asi každý slyšel tak vás nebudu nudit dalším povídáním, ale když půjdete ještě kousek dál dostanete se až do centra Ostravy.

Další zastávka je Ostrava-střed tady se dostanete do nejnovější ostravské nákupní zóny Nová Karolínu, ale kromě toho můžete na nádraží navštívit i železniční muzeum. Doporučuji jen navštívit v rámci ostravské muzejní noci, kdy jsou před nádražím ještě k vidění staré parní lokomotivy (letos to bude 10.06.2017)

Dále budeme pokračovat přes zastávky Ostrava-Kunčičky a Ostrava-Kunčice až do Vratimova.

Tady jsem už popisovala krásnou cyklostezku kolem Ostravice, v letních měsících se tady můžete i osvěžit na místním koupališti. Nebo si zajít do Army Landu (ale osobní zkušenost zatím nemám).

“ Filipe! Filipe! “

Vítr můj hlas odnesl někam daleko. Postavila jsem se dalšímu poryvu a zavřela oči. Bylo ještě teplo, ale ve vzduchu bylo cítit, že je léto u konce. Ne nadarmo se říká svatá Anna, chladno zrána. Měla jsem pocit únavy a zvláštního prázdna z toho pozdního letního slunce.

“ Filipe!”

Ještě před týdnem se nechtěl k poli ani přiblížit, utíkal i ze dvorku do bezpečí domu, když zaslechl zvuk kombajnu nebo traktoru. Teď běhal po čerstvém strništi, občas se sehnul a něco zastrčil do kapsy. Stála jsem tam a koukala jsem na obzor, kde se ve větru pravidelně otáčely vrtule větrníků, na polní cestu protínající strniště, na svého chlapečka, který poskakujíc mezi stvoly kukuřice vypadal tak normálně.

Náhle ticho proťal ostrý zvuk. Blížil se zpoza kopce. Dobře jsem věděla, co bude následovat. Filip všeho nechal, nejdřív se vyplašeně rozhlédl a pak se rozeběhl. Zvuk kvílivě sílil, a když Filip doběhl až ke mně zabořil mi hlavu do břicha, levou rukou se plácal přes ucho a začal pištět. Pravou rukou chňapal do prázdna a já z kapsy rychle vytáhla Chundeláčka. Popadl ho a zacpal si jím pravé ucho. Hladila jsem ho po jeho hnědých kudrnatých vlasech. Vlastně jsem si takové chvíle užívala, protože mu v ten moment nevadil fyzický kontakt, mé hlazení. V takových chvílích mi byl nejblíž. Zvuk vylétl zpoza kopce a proburácel kolem nás. Filipovo pištění dosáhlo maximální intenzity. Hladila jsem ho stále stejně. Nic jsem neříkala, stejně by to nemělo cenu. Moje ruka hladila jeho ještě dětskou hlavičku, vlásky měl zpocené. Až se ode mě odtrhne, budu mít poslintané tričko a on úplně zpocenou tvář. Zvuk se vzdaloval a úměrně s ním slábla i intenzita Filípkova pištění. Za chvíli se odtrhl  a zkontroloval okolí, aby se snad odněkud nevynořil jiný strašidelně nepříjemný zvuk. Jeho pištění ustalo. Jedno ucho zbarvené do ruda, u druhého stále přitisknutého Chundeláčka.

“ Už je to dobrý Filípku, už je motorka pryč.”

#test_k2r mě zastihl zcela nepřipravenou. Zpráva že jsem byla vybraná na testování došla zrovna ve chvíli, kdy jsem měla hotové velké prádlo před služební cestou a tak můj pokyn pro celou rodinu byl jasný - MUSÍTE HODNĚ ŠPINIT!! Rodina se tohoto úkolu ujala s nadšením a já mám díky tomu možnost napsat tuhle renci po kvalitním otestování a včas 🙂 

Testovat začal můj muž, já jsem v jeho započatém díle pokračovala hned po mém návratu domů. Jako první přišel na řadu Washing machine Cleaner 3in1 (čistič pračky).

Osobně jsem zvyklá jednou za čas dát do pračky (dle rady opraváře) na prací cyklus ocet a ten vždy odvede mnohem víc práce, než tento speciální čistič. Guma u bubnu zůstala špinavá, stejně jako sklo a že bych teda cítila z pračky svěží vůni, to se také říct nedá. Testování bohužel začalo zklamáním a v domě panovala velká obava z úspěchu dalšího výrobku. 

Protože se muž necítil na testování barevného prádla (má větší obavy z obarvení než já), další na řadu přišel Intensive White + Stain remover (intenzivní bílá s odstraňovačem skvrn).

Do pračky dal zašedlá trička, dětská špinavá trička co nosí do školky a prostěradla, která po mnoha a mnoha praních z dob kdy se děti učili přes noc bez plen dostali dost zabrat. Jako obrovský plus musím hodnotit to, že prádlo opravdu září, matná, zašedlá barva je pryč a prostěradla vypadají prostě skvěle. Skvrny na oblečení ale zůstali, možná trošku vybledli, ale stále tam jsou.

Tou dobou jsem se vrátila já s velkým kufrem špinavého prádla z anglie. Rozhodla jsem se udělat velký zátěžový test Colour Catcher (ubrousky proti zabarvení) a přes výrané a hlasité protesty manžela jsem prostě celý kufr vysypala do pračky, přidala pár kousků oblečení co jsem našla po bytě a pračku zapla. Výsledek byl ohromující - čisté prádlo bez jediné známky obarvení.

Aneb jak jsem testovala Colour Catcher 

Na Modrem koniku jsem uz hezkych par let a akce testování ruznych vyrobku me spise mijela. Prihlasila jsem se jednou a to jsem nebyla vybrana, proto jsem byla velmi mile prekvapena, kdyz se mi postestilo uspet s testovanim "zazracnych" ubrousku.

V den, kdy zasilka dorazila, jsme nebyli doma, kuryr volal, jestli muze balicek nechat za brankou, tak jsem rekla, at ho tam klidne hodi, ze je to male a mekke. On se zasmal a pry ok. Kdyz jsme prijeli, byla jsem celkem prekvapena velikosti balicku a doslo mi, proc se asi kuryr smal. Po jeho otevreni jsem zasla jeste vic, vubec jsem necekala, ze toho bude tolik druhu.

Prvni pradlo cekalo az po navratu z vikendu a priznam se, ze jsem mela docela strach vse namichat. Dala jsem tedy jen barevne, i svetle a k tomu par cernych kousku. 

Pradlo dopadlo paradne, zelena zustala zelenou a svetle modra svetlou, ubrousek na barevne pradlo tedy ve svem testu uspel!

Povzbuzena vysledkem jsem hned nalozila novou varku, tentokrat bile...nafotila jsem namornicke tricko, synovu zablacenou ponozku a svou oblibenou, ale ponekud zasedlou podprsenku, dale rucnik nesouci zbytky barvy na vlasy. Pridala jsem tentokrat pytlik, ktery nejen zachytava nezadouci barvy, ale navic brani zasednuti pradla, navraci mu belost a pusobi proti skvrnam. Tedy podle reklamy na obalu. Vysledek zde, posudte sami.

Včera večer jsme se vrátili z návštěvy o něco později než jsem plánovala tak jsem to už večer nestihla, omlouvám se za zpoždění.

V Moravskoslezkém kraji a nejen v něm za posledních pár let vzniklo velké množství minipivovarů a protože pro mého muže je pivo prací i koníčkem tak jsme některé z nich navštívili (byť já pivo vůbec nepiju). Představím tedy hlavně ty, které jsme navštívili popřípadě jejich pivo ochutnali (tedy chlapi 🙂)

Městký pivovar Štramberk

Tento minipivovar byl podle mě jeden z prvních který začal pivo vařit. Najdete jej ve Štramberku na náměstí kousek od schodů, kterými můžete vyjít až nahoru k Trúbě. Vaří se tam ležák Trubač a speciál Ušák. Kromě piva mají i dobré jídlo.

Zámeček Ostrava-Zábřeh

I přímo v Ostravě se nachází několik minipivovarů a jednen z nich je v krásném prostředí zámku v Zábřehu. Kromě piva zde najdete samozřejmě i jídlo, můžete se tady ubytovat, vyzkoušet místní pivní a vinné koupela a v neposlední řadě se jedná o oblíbené místo pro svatby. Každý rok tam na sv. Václava bývají svatováclavské slavnosti. Na zámeček se pohodlně dostanete MHD takže nebudute muset vybírat střízlivého řidiče.

Nejprve bych chtěla poděkovat Modrému Koníkovi za možnost testovat nové fermentované mlíčko Hami. Testování pro nás byla premíéra, takže jsme měli velkou radost, že jsme byli vybráni 🙂 Kurýr nám dovezl mlíčko doslova coby dup, takže jsme začli hned testovat. #test_hami

Měla jsem strach, jak naší půlroční Elišce mlíčko sedne, jelikož do teď jsme kupovali pouze AR antirefluxní mlíčka - neboli umělou kojeneckou výživu proti ublinkávání, jelikož Eliška blinkala vždycky, všechno a hlavně všude..

Nejprve jsem začala mlíčko Hami postupně přidávat po dávkách do našeho antirefluxního mléka - Eliška ho snášela dobře a tak jsem naše stávající antirefluxní mlíčko postupně nahradila uplně - aniž by si nějaké změny Elika všimla. 

Občas sice po mlíčku Hami ublinkne - ale to se jí stávalo i po tom speciálním 🙂

Hami kojenecké mlíko jsme používali před dvěmi lety na našeho staršího synka Kubíka - bylo ještě ve starých krabicích a nebylo tak ,,vymakané,, jako mlíčko nové - takže rozhodně chválím. 

Mám vyzkoušeno, že většina umělých mlék na trhu podivně páchne.. u nového Hami jsem se s tímto negativem nesetkala.. 

Nedávno jeden známý pražský lékař zveřejnil čánek, kde se mimojiné vyjadřuje i k císařským řezům jakožto metodě porodu, kterou by si měla mít možnost zvolit každá maminka. V podstatě, že je to fajn a mnohem lepší než vaginální porod.

Prosily jste mě jestli bych se k tomu nevyjádřila.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou.

Já naprosto rozumím tomu, co chtěl článkem pan doktor říct. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Včera nastal den D. Kontrakce po pěti minutách a paní chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminky ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Jak jsem včera slíbila, pokusím se vás dnes seznám se zajímavosti z okolí.

Lašská jizba

Muzeum Lašská jizba se nachází v obci Sedliště, které mimochodem sousedí s Řepištěmi, ve kterých jsme tento týden naše putování začínali.

Základ tohoto muzea položil již v roce 1908 Joža Vochala, který začal shromažďovat nářadí, nástroje, kroje, nábytek, písemnosti, náboženské tisky, které byly  jedinečnými doklady života  generací Sedlišťanů, kteří ještě  pamatovali rok 1848 – rok zrušení roboty.  Při příležitosti oslav 60. výročí osvobození rolníků od robotních povinností získal spolu se svými spolupracovníky skutečné poklady.

Muzeum bylo obnoveno v roce 2009, kdy byla expozice obnovena, doplněna o nové předměty a rozšířena.

Zámek v Paskově

Zpráva o výběru Lukáška jako jednoho z testerů mléčka Hami 6+ nám udělala velkou radost.

Lukáškovi sice stávající (teď už minulé) mléko nedělalo větší problémy (břísko snad nebolelo, pěkně kakal), ale v noci toho moc nenaspal, měla jsem pocit, že má pořád hlad. A po 7 měsících na je jednom UM jsem si řekla, že by nebylo špatné mléko vyměnit. Jen jsem se stále nemohla rozhodnout, jaké mléko zvolit. Takže testování Hami 6+ mléka přišlo v pravou chvíli.

Balíček přišel v úterý ráno a Lukášek se nemohl dočkat, až krabici otevřeme. Po rozdělání balíčku jsem byla mile překvapena, že přišla rovnou dvě balení mléka.

Syn pije mléko už jen před spaním, jednou v noci a brzy ráno. Poprvé jsem mu tedy mlíčko nachystala před spaním

U Hami 6+ mlíčka mně ze všeho nejdříve zaujalo praktické balení. Oproti těm sáčkům v krabicích, u kterých jsme musela mléko přesypávat do uzavíratelné dózy, moc příjemná změna. Součástí balení je i praktická stěrka, krabička jde znovu krásně zavřít, takže se nemusím bát, že mléko zvlhne a příprava mléka je tak jednodušší a rychlejší.

Po samotném rozbalení mi do nosu zavanula příjemná vůně. Tolik se lišila od minulého mléka. Voněla tak trošku po jogurtu, i samotná chuť byla jiná, ani moc ani málo sladká. Při přípravě jsem zvyklá lahvičkou pořádně třepat, takže potom bylo mléko dost napěněné. Ale po přidání pár kapek přípravku proti nadýmání po pěně nebylo ani památky. A konečně, co na to Lukášek? Vypil první lahvičku v rekordním čase. A ještě měl málo. Takže další dávku jsme mu zvýšili.

Když jsme zjistila, že mlíčko od Hami bude mít nový vzhled, byla jsem nadšená. Pak mi nezávisle na sobě tři známé řekly, že děti jim mlíčko z nové krabice nechtějí pít a některé  dítě i ublinkává. Dostala jsme strach, protože pro nás výber UM nebyla žádná procházka růžovým sadem. Zkoušela jsme jiné značky, které dceří vůbec nevyhovovaly a tak jsem byla velmi mile překvapena, když po Hami krásně spinkala, přestala ublinkávat a měla pravidelnou stolici.

Při návštěvě modrého koníka jsem byla ráda za možnost se zkusit zapojit do testování mlíčka. Po obdržení zprávy, kde stálo, že mě vybrali jako testerku jsem byla nadšená. S radosté jsme čekala na balíček 🙂

V balíčku byli dvě balení UM.

Na první pohled mě zaujala nová  praktická uzavíratelná doza. Je milé, když v noci vstávám k malé, že nemusím vyndavat sáček s UM z krabice. Takhle jen otevřu a naberu 🙂.  Strašně se mi libí uchyt na odměrku. Dřív jsme jí házela do pytlíku a ted už nemůsím. Na balení je také velká výhoda většího obsahu UM. Do budoucna nebudu muset kupovat mlíčko tak často 🙂. V naší lékárně už jmem si chvilkama připadala jako doma 🙂.

Při první zkoušce mlíčka se hned krásně rozpustilo. Nezustaly žádné hrudky, které by ucpávaly savičku. Mlíčko více napěnilo, ale to mi nevadí. Malé je 9.měsíců, tak problémy s bolením bříška máme už za sebou 🙂. Samozřejmě jsme mlíčko poprvé ochutnala já, abych věděla, co vlastně malé dávám. Velmi mě jeho chut překvapila. Přijde mi chutnější a jemnější. Testování probíhá zrovna v době, kdy malé rostou zoubky a má teploty. Nechce mi moc jíst, ale když jsme jí dala flaštičku, tak měla mlíčko vypité během chvilky a vypadala moc spokojeně. Fotky při pití bohužel nemám. Když malá vidí, že mem v ruce flašku, tak začně strašně plakat, at už jí flašku dám, že něstíhám něco vyfotit.

Závěrem bych chtěla UM od Hami velice pochválit. Jak obsahem, tak i cenově je pro nás jednička, díky které jsme obě spokojené. Děkujeme za možnost testování.

Takže jsem se konečně dostala k sepsání článku o testování mléka. Začnu asi tím, že malá mi za začátku protestovala a zvracela mi všechno mléko co jsem jí dala. Vyzkoušeli jsme hodně druhů, bebevitu, sunar a pod., ale nakonec sme na radu v lékárně a doktora museli koupit a dávat přímo na ublinkávání, a bylo to super pak sem postupem času občas zkusila dát normální a pořád zvracela.

Pak sem uvidela v reklamě a i na internetu nové mlíčko od HAMI fermentované a opravdu mě to zaujalo a přemýšlela sem, že když už nic nepomohlo tak tohle by už třeba mohlo!?? 🙂 Tak sem si řekla, že ho tedy zkusím ale než sem se dostala do krámu, tak sem tady na koníkovi narazila na článek o testování mléčka HAMI, tak sem hned napsala a za týden zpráva že sem vybrána na testování!? Jako fakt??!! Tak to bylo pro mě opravdu super zpráva měla sem radost a těšila sem se až ho vyzkoušíme.

Tak přejdu už k věci, když zazvonil kurýr s balíčkem tak sem ho donesla domů a společně s Nelinkou sme to otevřeli a uvnitř krabice byly dvě balení mléka HAMI.

Na první pohled mě zaujalo praktické a výhodně velké balení, což je super protože to vydrží u nás tak cca 9-10dní. Když sem dózu otevřela, nadchlo mě to že maj suprově vyřešené dávkování tak že si lze lžičku připevnit na víčko kde je na to určené místo a růžek přizpůsobený na zarovnání odměrky, takže prášek nebyl všude okolo.Takže za mě vzhled a praktičnost za jedna prostě super! 🙂

Tak sme začli první flaškou, překvapilo mě, že hned si dala a vypadalo že jí to opravdu chutná i to krásně voní ne jako ty ostatní, které většinou smrdí a tohle vonělo jakoby po jogurtu. Když vypila celou flašku, tak sem čekala co bude no tak byla další flaška a až do večera a furt dobrý. Pak už asi třetí den pořád super, takže mě se tak ulevilo, byla sem štastná, že jí chutná a že už mlíčko nezvrací, takže skvělé! A hlavně ještě další výhoda oproti jiným mlíčkům, tolik nepění a nezůstávají v tom cucky jako se mi stávalo u ostatních.

Tímto článkem bych i chtěla moc poděkovat Modrému koníkovi za šanci vyzkoušet toto mlíčko a sme za to moc rádi. Děkujeme! 🙂  A za nás toto mlíčko HAMI můžu jen doporučit!! 🙂

Ráda bych se s vámi podělila, jak probíhalo testování výrobků k2r u nás doma.

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána, měla jsem velikou radost. Vzhledem k hromadám prádla, které doma generujeme byla možnost vyzkoušet něco nového zajímavou výzvou. A to nejen pro prádlo, ale i pro mě, co jsem vůbec ochotna podstoupit - případné obarvení prádla, kdyby si výrobce tak trochu vymýšlel…

Dokud jsme byli jen tři, bylo to prádlo víceméně na pohodu. Všechno spíš tmavé, kromě plínek, ale prostě docela dobře kompatibilní. Ale co se narodila dcera a syn začal chodit do lesní školky je to o fous zajímavější…. Přibylo dost růžové a bílé, taky i ostatní barvy nezůstávají pozadu, samozřejmě je od každé barvy pár kousků, takže čekat na naplnění pračky by byl holý nesmysl a plýtvání prostorem… Co se týče lesní školky, tak ta zase skýtá velké množství různých materiálů, které se perou – když pominu synovo oblečení, které čítá od funkčního spodního prádla, přes vlněné, outlastové i softshelové oblečení po přírodní materiály, které se na všech těchto částech mnohdy nachází, také kapsy, které se občas zapomenou vypráznit – kameny, písek, hlína, tráva a nezapomenutelné všudypřítomné bahýnko! a velmi oblíbené papírové kapesníky :o) Nemůžu taky zapomenout na manžela, který začal mít nějaký dress code v práci, takže přibylo košil a bílých triček...

Balíček přišel v pondělí krátce po poledni. Vydržela jsem neprat celý víkend, abych měla na čem testovat. Takže jsem se hned do balíčku pustila, rozbalila, vytřídila první pokusnou hromádku prádla a pustila se do něj.

Nejdřív jsem chtěla použít čistič pračky, ale pak jsem si řekla, že pro mé srovnání bude ideální vyprat pár praček tak, jak jsem zvyklá a až poté pračku vyčistit a sledovat případné rozdíly… Celkem jsem udělala 10 pokusů s různými výrobky i různě špinavým a barevným oblečením.

Prvním testovaným králíkem byl Colour Catcher+Stain Remover. Jedná se o bílý pytlík s nějakým práškem, který se přidává přímo do bubnu pračky. Po vyprání se z pračky vyndá, je prázdný a zbarvený dle barev, které zadržel. Tady jsem se držela trochu při zemi a proto nesmíchala úplně všechny barvy. Šlo spíš o tmavší s černou a pletené rukavice ze školky, které bývají vždy dost výživné a nikdy se nevyperou dočista... Toto praní dopadlo bezvadně, za mě na jedničku. Nic se neobarvilo, rukavice se vypraly krásně. I límeček u košile se jevil velmi čistě. Na ubrousku bylo vidět, že se činil a bez něj by bylo prádlo o něco tmavší... Prala jsem klasicky, jak jsem zvyklá na 40°C.

Jak se z autorky článku „můj porod, aneb proč rodit v porodnici“ stala domarodka?

Můj první porod byl horor. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě u něj vyskytla závažná porodní komplikace (patologicky krátký pupečník), kterou lékaři naštěstí dokázali zvládnout a díky tomu jsme oba se synem přežili. Byl to jeden z těch porodů, po kterém aktérka všem říká „kdybych rodila doma, mé dítě by určitě zemřelo“. Jenže po nějaké době jsem se o porod jako takový začala více zajímat a zjistila jsem, že nic není černobílé. Masakru, kterým končil můj první porod, předcházelo několik zbytečných zásahů, nedovolili mi rodit vertikálně, jak jsem v tu chvíli nutně potřebovala (později jsem se dověděla, že děti s krátkým pupečníkem se rodí zásadně vertikálně! – takže mé tělo vědělo jak na to, ale lékaři měli jiný názor) a nenechali mě ani jednou samotnou tlačit na kontrakci, ale od první tlačící kontrakce mi byla prováděna Kristellerova exprese, díky které jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, natož tlačit. Porod končil kleštěmi, poprvé jsem se postavila 26h po porodu po dvou krevních transfuzích a následky si nesu částečně dodnes. Můj původní pohled na první porod zde: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/muj-porod-aneb-proc-rodit-v-porodnici/

Ke druhému porodu jsem šla už více informovaná, přesto byl opět vyvolávaný a já možná i díky tomu opět podlehla nabízenému epidurálu, děsně „potřebné“ dirupci vaku blan a dalšímu. Přesto už jsem si nenechala líbit vše, tlačila jsem si, jak jsem potřebovala a druhý porod pro mě končil výrazně líp – odcházela jsem jen s drobným nástřihem a do týdne jsem byla relativně v pořádku. Poporodní popis: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/jak-se-rodi-pet-kilo-stesti-ulqxtk/

V průběhu dalších let jsem opět sem tam něco nového o porodech přečetla a strašně moc jsem toužila, zažít to potřetí prostě jinak. Má první a největší meta byla, aby porod nebyl vyvolávaný. Poprvé byl vyvolávaný kvůli tlaku (s tím moc nenadělám:(), podruhé kvůli velikosti miminka (chápu, že 5020g porodníky může vyděsit – zvláště tři týdny před TP, ale u nás se velká miminka rodí a nikdo na císaři nebyl). Rozhodla jsem se najít si zkušenou PA a s ní se radit ohledně závěru těhotenství, co je a není nutnost a pokusit se vyhnout tlaku na vyvolání.

PA jsem si našla úžasnou, klidu měla na rozdávání a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po rozhovorech s ní jsem nakonec začala přemýšlet nad možností domácího porodu. Vyhnout se celé té porodnické mašinérii je prostě strašně lákavé. Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem proti lékařské péči!! Ba naopak – všech lékařů si nesmírně vážím a je jasné, že je jich v případě komplikací opravdu třeba. Nicméně u fyziologického těhotenství je bezpečnější nechat rodičku úplně v klidu rodit tak, jak to má v sobě od přírody zakódované a to málo který lékař dokáže. Koukat se se založenýma rukama je prostě něco, co se zdá být spíš špatně, než dobře, ale v tomto případě je opak pravdou.

Další věc, která domácímu porodu výrazně nahrávala je, že rodím vcelku rychle. Ano, první dva porody byly vyvolávané, takže těžko soudit, přesto ale první trval 2,5h a druhý 2h. Nakonec jsme se s manželem i PA dohodli, že tomu necháme volný průběh – pokud nestoupne tlak, nebo se neobjeví jiná komplikace, já se sama rozrodím (což se mi před porodem zdálo skoro jako sen!) a porod bude probíhat rychle a hladce, zůstaneme doma. Když se komukoli z nás nebude cokoli zdát, pofrčíme do porodnice.

Již po sedmnácté patří v České republice třetí květnový týden porodům. Letošní ročník probíhá 14. -20. 5. 2017 a nese téma: 40 týdnů? Každý porod má svůj čas. Proč a jak tradice vznikla a co vás tento týden čeká, vám přiblíží následující řádky.

Historie Světového týdne respektu k porodu sahá do roku 2004, kdy jej založila Francouzská aliance pro respektovaný porod (Alliance française pour l’accouchement respecté – AFAR), jako reakci na stále se zvyšující medicinalizaci porodů. V rámci toho týdne se pak pod hlavičkou nejrůznějších sdružení začaly pořádat informativní festivaly pro veřejnost se zaměřením na přirozený porod a jeho podporu. Každý ročník pak má vyhlášené hlavní téma. Od roku 2011 je akce mezinárodně zaštítěna European Network of Childbirth Associations (ENCA).

V současné době se akce k příležitosti Světového týdne respektu k porodu konají v 19 zemích světa – mimo jiné ve Spojeném království, Severním Irsku, Řecku, Španělsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku…

I v České republice začala významná skupina (nejen) žen pociťovat dopady moderního porodnictví. Se změnami ve společnosti přišla i změna myšlení. Ženy začaly chtít více než „být odrozena“ a „hlavně mít zdravé dítě“. Náhled na porod se drasticky měnil – z nutné nepříjemnosti na posvátný okamžik vstupu do života a proměny v matku.

Nové vědecké poznatky a doporučení Světové zdravotnické organizace doporučující přirozený porod, pouze s nutným zasahováním ze strany zdravotnického personálu, byly jako pěst na oko v porovnání s praktikami v některých českých porodnicích, v kterých i desetiletí po sametové revoluci přetrvával socialistický duch. Bylo jen přirozeným vyústěním stávající situace, že se myšlenka Světového týdne respektu k porodu uchytila i u nás.

Česká republika se k tradici oficiálně připojila v roce 2006 prostřednictvím spolku Hnutí za aktivní mateřství. Od tohoto roku se každoročně rozšiřuje nabídka akcí v mnoha městech ČR. Letos můžete čekat program ve více než 20 městech v Čechách i na Moravě. Porody zkrátka táhnou. Podívejte se na české stránky Světového týdne respektu k porodu, kde na mapce snadno najdete akce ve vašem okolí!

Vyžádali jste si pokračování článku o bezpečném obchodování, tak tady ho máte 😉

Co je nejdůležitější?

Nikdy neodesílejte zboží předtím, než obdržíte peníze! Nestačí slib zájemce, že peníze odešle, až... Nestačí prohlášení, že už částku posílá. Nestačí potvrzení o tom, že peníze byly odeslány. (Věděli jste, že každá transakce se dá i po odeslání stornovat?) Potvrzení se dají zfalšovat.

Počkejte, až budete mít peníze u sebe a teprve poté odešlete zboží, jinak se smiřte s myšlenkou, že nejenže zboží nejspíš někomu dáte zadarmo, ale navíc zaplatíte poštovné.

Pokud chcete posílat zboží na dobírku, nechte si raději předem zaplatit doběrečné, ať nepřijdete o poštovné v případě, že si zájemce zboží nepřevezme.

Než budete posílat zboží do zahraničí, prosím, vyhledejte si pro jistotu na internetu informace na téma Nigerijský podvod. Tomuto tématu se věnuje i diskuze na beremese.cz.

Byť je už nějaký ten pátek jaro, rozhodla jsem se zavzpomínat na zimu (což asi před 14 dny vzpomínali všichni) a protože F-M je pro mě brána do Beskyd tak bych ráda napsala něco o lyžování v Beskydech. A proč naše? Protože nerada píšu a doporučuji něco jsem sama nezkusila, takže budu psát jen o těch areálech, kde jsme sami lyžovali tak se nedivte pokud tam nenajdete zrovna vaši oblíbenou sjezdovku.

Palkovice - lyžování za domem

Palkovice leží kousek od F-M a i z Ostravy to tam i v zimě trvá asi  minut (alespoň z naší strany) takže ideální místo, pokud si chcete zalyžovat jenom na hodinku dvě. Prostě si odskočíte a pak zase domů.

Můžete si tady užít i večerního lyžování, které má skvělou atmosféru a mezi námi, kdyby manžel viděl svah poprvé za světla, asi bych ho dolů nedostala (lyžoval v 5-ti letech a pak v 25 😀)

Je tam i dětský svah, kde můžou děti lyžovat jenom na úplně spodním kousku svahu, kde je vlek jenom lano nebo se staršími se už dá sjíždět celý menší svah kam vás vyveze kotva. Děti stály letos na lyžích poprvé, takže se statečně držíme ve spodní části svahu.

Ski areál Bílá

Procházka v přírodě je vítaným a hlavně zdravým zpestřením během dne stráveného uvnitř bytu nebo ve školce. Jaro navíc přímo vybízí k výpravám do probouzejícího se lesa nebo zelenajícího se parku. Všechno kolem voní, kvete a pučí. A právě zde se silně projeví dětská superschopnost ochutnávat okolní svět ústy. Mějte se ale na pozoru, některé rostliny jsou sice krásné, ale silně jedovaté. Pojďme si projít takový malý herbář těch nejběžnějších, se kterými se malí průzkumníci mohou v přírodě setkat.

Bolehlav plamatý

V houštinách a u potoků se můžete setkat s dva metry vysokou rostlinou s hnědofialovými skvrnami na lodyze a květy podobnými bezu. Jde o Bolehlav plamatý. K otravě stačí nadýchat se jeho vůně. K příznakům patří těžknutí končetin, pocit na zvracení, problémy s dýcháním, polykáním a mluvením.

Břečťan popínavý

Plazí se po zemi a polorozpadlých budovách. Břečťan sice dokáže evokovat romantickou atmosféru malebného venkova, je ovšem mírně jedovatý. Po konzumaci většího množství plodů se dostavují křeče, úporný průjem a může se objevit i vyrážka. 

Durman obecný

Frýdek-Místek vznikl v roce 1943 spojením dvou do té doby samostatných měst Frýdku a Místku.  Ač je to delší dobu musíte si před místními dávat pozor na to zda to použijete správně, není nic horšího než když někomu řeknete že jste ve Frýdku a přitom jste v Místku. Snad tedy nezmotám a napíšu správně kde leží Frýdek a kde Místek. Hranici mezi oběma městy tvoří řeka Ostravice.  Frýdek leží na pravém břehu řeky (bráno po proudu) a Místek leží na druhé straně.

1939 - Czajankovy kasárny

Když v roce 1939 obsahovaly vojenské jednotky nacistického Německa Československa vojáci v Czajankových kasárnách byli jediní, kteří kladli odpor. O této události se ještě dnes učí děti ve školách v dějepisu.

Kasárny se do dneška bohužel nedochovaly.

Frýdecký zámek

Najdete jej na Zámeckém náměstí jak jinak než ve Frýdku. Původně se jednalo o gotický hrad, dnes je to oblíbené místo pro svatbu. V zámku sídlí i Muzeum Beskyd a koná se tam velké množství kulturních akcí. Loni jsme tam byli s dětmi na sympoziu řezbářů a pokud nechcete do zámku můžete si projít zámeckou zahradu.

Testování Hami přišlo v pravou chvíli, asi 3 týdny poté, co jsem přestala Martínka kojit a hledala, jaké mléko mu nejlépe sedne. 

Zkoušeli jsme toho víc - začali jsme u Bebivity, kterou jsem odložila hned po první lahvičce, mně samotné to tak strašně nechutnalo. A přece nebudu malému dávat něco, co bych sama nepila… Pak jsem koupila oranžový Sunar, ten jsem totiž nějakou dobu dávala starší dcerce a moc jí chutnal. Jenže je hodně sladký, tak tentokrát jsem ho úplně nechtěla. Do třetice tedy padla volba na nové Hami. A musím říct, že super, super, super!

Martínkovi se líbil už balík, který dorazil. Klárka mu pomohla ho vybalit, společně jsme mu vydnali z pusy výplňový materiál a předvedla jsem mu mlíko. Mně nadchlo řešení dózy - krabice z tvrdého kartonu, nahoře víčko se zacvakávacím dávkovačem. Do té doby jsem měla zkušenost jen s papírovou krabičkou a pytlíkem v ní, dávkovač hozený někde vedle, rychle obalený práškem… Musím říct, že teď nechápu, jak jsem s tím mohla žít, protože ta pevná dóza je skvělá. A držátko na dávkovač super nápad.

Chuťově je Hami fajn. Sladké ani moc, ani málo. Martínkovi zachutnalo taky okamžitě, tak jsem si oddychla. Líbí se mi i to, že se dá snadno rozmíchat a nedělá cucky, jako se mi to stávalo u jiných mlék teď i dřív u dcery.

Díky tomu, že je balení 800gramové, tedy větší než u jiných mlék, vydrží dlouho. U nás to bylo 10 dnů.

A největší bonus? Martínek začal v 10 měsících spát celou noc!! (i když tímhle jsem to zakřikla a už se to nikdy nebude opakovat 🙂 )

V poslední době je vitamín D často diskutovaný především v souvislosti s Vigantolem, plošně předepisovaným léčivým přípravkem dětem do jednoho roku. Mnoha dětem totiž působí bolesti bříška a maminky hledají alternativy, často se pak dozvídají, že ani není třeba ho dodávat a stačí jen sluníčko. Celé to ale není tak úplně jednoduché a vitamín D rozhodně není pouhou prevencí křivice, tedy poruchou tvorby kostí, jak se běžně říká.

Co je dobré vědět ohledně vitamínu D

Vitamín D (obecně kalciferol) je životně důležitý, to je fakt. Jde o steroidní hormonální prekurzor, což zjednodušeně znamená, že je výchozí látkou pro tvorbu hormonu, který hraje svou nezbytnou roli při metabolismu vápníku a fosforu. Dělit ho lze na vitamín D2 (ergokalciferol, rostlinného původu) a vitamín D3 (cholekalciferol, živočišného původu). Jeho význam je pro lidské zdraví ale mnohem širší.

Podílí se na správném růstu a vývoj kostí, ovlivňuje celkovou imunitu člověka a podporuje správnou mozkovou aktivitu. Snižuje riziko vzniku těhotenského diabetu a preeklampsie.

Příznivý efekt má i na potíže s krevním tlakem. Působí preventivně  před vznikem rakoviny. Při diabetu příznivě ovlivňuje léčbu. 

Jeho nedostatek podle studií souvisí se vznikem autoimunitních onemocnění, především roztroušené sklerózy, používá se i jako podpůrný prostředek při léčbě. 

Když jsme na profilu Modrého koníka objevili zprávu, že nás vybrali pro testování mlíčka Hami 6+, byli jsme velice rádi.

V úterý 18.4.2017 dopoledne u nás zazvonil kurýr a předal mi balík, ve kterém byly dvě krabice 800g mlíčka HAMI. Hlavní tester se již těšil, až ochutná.

Po rozbalení balíku mě zaujala praktická dóza i s umístěním odměrky, žádná papírová krabice s vloženými sáčky, které jsem musela vždy přesypat do nějaké uzavíratelné plastové dózy.

První balení nám vydrželo 11 dnů. U jiných značek kojeneckých mlék, vydrželo balení tak maximálně na 5-6 dnů.

Sebík je veliký jedlík a tak nám mlíčko nedělalo žádný problém a malý byl spokojený. Bříško nás netrápí od narození, takže za nás veliké plus pro mlíčko HAMI.

Asi po týdnu testování Sebík začal spinkat celou noc.

Znáte ten pocit, kdy víte, že by jste něco měli cítit. Víte přesně co, dokážete si danou emoci přesně představit, máte její chuť na jazyku. Ten pocit ale nepřichází. Je to jakoby vás někdo zmrazil a vy jen stojíte a čekáte, kdy vás pohltí bolest, strach a beznaděj… Čekáte na ně jako na smilování. A pak to najednou přijde a vy máte pocit, že vás to zevnitř sežere, roztrhne a že vy už nejste vy.

Říká se, že smutek obecně má 5 fází. Za prvé – popírání. Ach, ano. Popřela jsem naprosto všechno. Popřela jsem Boha i anděly na nebi, popřela jsem slunce na Zemi, popřela jsem smysl světa i zcela všechny důvody proč bojovat dál. Popřela jsem, že by mně to mohlo zničit. Že bych se mohla nohama dotknout samotného dna. Kdepak nohama…že bych na to dno padla rovnou ksichtem napřed. Najednou ale už nezbylo co popírat. Najednou si člověk uvědomí, že nemůže nechat zavřené oči. Najednou jsem ty oči otevřela. Se strachem, pokorou a vědomím že se ženu do záhuby. Kdo ví, jestli se tomu dá vyhnout?

„Protože ve svém podvědomí jsme všichni nesmrtelní (jak víme, naše podvědomí nepřipouští možnost vlastní neexistence), je pro nás zcela nepředstavitelné, že bychom i my měli stanout tváří v tvář vlastnímu konci.“

(z knihy: O smrti a umírání)

Fáze dva – hněv. Tak oči jsou najednou dokořán, mysl je rádoby mrtvá a krvácející srdce potřebuje něco cítit. Co takhle vztek… A na koho se vlastně zlobit? Na sebe? Na zradu vlastního těla, na myšlenky plovoucí stejným směrem den co den, noc co noc? Na svůj mozek, svou mysl neschopnou spát, neschopnou myslet, neschopnou umlčet srdce. Na ně? Že to nedokážou pochopit. Necítí, co cítím já. Nedokážou najít slova schopná léčit, pohledy schopná chápat. Na něj? Je-li tam i po předešlém všeho zapření. Že mi je vzal, než jsem mohla cítit jejich dech na své kůži, jejich malá srdíčka ťukající vedle mého. Na konci je úplně jasné, že to nemá smysl. Neexistuje nikdo a nic na koho se dá namířit vztek bez další bolesti. Lze ho v sobě jen udusit jako plameny ohně šlehající uprostřed ničeho.

3. fáze – smlouvání. Doslova a do písmene s ďáblem, s Bohem, s kýmkoliv. Prodala bych vlastní duši za to, aby se to nestalo. Tato fáze je spíš voláním do tmy. Chvíli člověk zvažuje svoji příčetnost, pak křičí a prosí… S poslední slzou stékající po tváři zjistí, že když mu za ty dny nikdo neodpověděl a žádnou dohodu nenabídl, je to jen ztráta času.

V okolí Řepišť, Ostravy i F-M je spousta míst kam se dá vyrazit na kole tak bych Vám ráda doporučila ty, které jsme sami vyzkoušeli.

Podél řeky Ostravice

Podél řeky Ostravice je teď udělaná cyklotrasa, která vede z centra Ostravy až do Beskyd. My zatím projeli pouze část a to z centra Ostravy do centra Frýdku-Místku. Cestou jsou udělané občerstvení/posezení pro cyklisty aby nabrali síly a děti si mohly poběhat. My pro tento účel využili např. cyklopláž v Paskově, kde k občerstvení navozili hromadu písku na kterém si můžou děti hrát zatímco nabíráte sílu. Cesta z Vratimova do Frýdku-Místku je  převážně ve stínu tak se dá s dětmi jet i když praží slunce, protože jste před ním v bezpečí.

Na trasu můžete vyrazit nejen na kole ale i na bruslích.

Za koupáním na Žermanice nebo na Olešnou

Určitě existují i jiná skvělá místa na koupání, ale na Žermanice nebo na Olešnou se můžete dostat na kole a koupel je tou nejlepší odměnou za šlapání. Na obě místa se dá dojet i z Ostravy a F-M, záleží jen na tom jak se na to cítíte.

Dnes jsem byla objednaná na 3D UTZ...brala jsem sebou moji maminku aby se pokochala pohledem na mimi...

Mimi nespolupracovalo, bylo špatně natočené, fotit se taky nechtělo, vypadalo tam jako rozmazané bahýnko...no tak nic...pak doktor alespoň udělal 2 screening..vše v naprostém pořádku, srdíčko bilo, jeho komory přesně tak jak mají být...kopalo nožičkami..

Povídám panu doktorovi zda se může podívat jestli je to vážně holčička...ale mimi ne...mělo tak nacpané nožičky a ne a ne ukázat....

až po chvíli pan doktor povídá...že vidí pindíka a já cože??a on vidíte tohle??(nic nevidím)..tak tohle je nožička..vedle jsou kouličky a toho je penis...

Ach můj Bože..to nemůžu Liborovi říct..hlavou se mi míhají myšlenky jako neřeknu mu ani slovo...budu mlčet do porodu a pak jééé oni se asi spletli...ale zase mu bude podezřelé že nekupuju růžové oblečení....no taťkovi jsem to oznámila...a v telefonu jen slyším NEEEEEEE

Libor když vidí ty dnešní kluky..tak se děsí že z něj bude to samé...tak mu povídám že si ho teda bude muset vychovat....

Taky to znáte? Chvíle s miminkem si užívám, ale upřímně musím říct, že nás potkala i období, která byla dost kritická. Po narození dcerky šlo vše jako po másle, ale zhruba před půl rokem se začaly objevovat opruzeniny střídavě s potničkami. Byla jsem z toho zoufalá, hlavně, když jsem viděla, jak je dcerka neklidná a že ji něco trápí. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla, jak jí pomoct…

Naštěstí jsem měla šťastnou ruku a v drogerii mě upoutala řada BATOLE s veselým tučňákem na obale. Nejprve jsme testovali olejíček a krém a po několika dnech jsem s překvapením zjistila, že opruzeniny mizí a úsměv na tváři dcerky je zpátky. Dneska máme doma snad všechny výrobky z řady J Mým největším favoritem je olejíček BATOLE, který na pokožce vytvoří jemný ochranný film. Asi i vás potěší, že BATOLE nakoupíte za super cenu, vše seženete kolem 40 korun.

Olej, krém i koupel BATOLE používáme dlouhodobě a odměnou mi jsou hebká pokožka děťátka a jemná vůně. Vždycky si spolu užijeme společné chvilky, třeba při koupání J Večerní očista se nám stala rituálem, na který se těšíme i s manželem. Dcerka si cachtání ve vodě a relativně volný pohyb ve vaničce opravdu užívá. A po koupeli? Pořádně promazat!

S koupáním to přesto až tolik nepřeháníme. Kůže jako největší orgán lidského těla přílišným máčením může utrpět. A co teprve ta dětská, která je pětkrát tenčí než kůže dospělého člověka!

A můj tip? Nedějte si vrásky z toho, budete-li vaše miminko koupat třeba jen co druhý den. Samozřejmě to neznamená vypustit zažitou hygienu, ale je tady možnost, jak pokožku zbytečně nedehydrovat. Prostě partie jako podpaží, intimní partie, obličej a okolí krku můžete omývat ručně. Prostě na sucho. Nejlépe se k této očistě hodí olejíčkem BATOLE navlhčený tampón. Tímto způsobem nemusíte děťátko vystavovat každodennímu máčení celého těla ve vodě, a stejně bude čisté a voňavé.

A tip pro maminky na závěr: takový olejíček nemusí být jen pro miminka - na suché ruce, lokty či paty se péče jako pro miminka jistě hodí i vám 🙂