Všechno začalo tím, když jsem po roce marnýho snažení našla na TT dvě čárky. Bylo to 15.září 2015 přesně na můj svátek. Ten den jsme se s tehdy ještě přítelem hádali kvůli práci. Pracovali jsme spolu a on chtěl změnit práci. Já jsem už delší dobu měla zvláštní pocit a nikam jsem odcházet nechtěla. Viděla jsem dvě čárky na testu a začala jsem brečet. Hned jsem to oznámila příteli a na jeho reakci : ,,To určitě" (on už taky ani nedoufal, že by se to povedlo), nikdy nezapomenu 😀 A začalo období štěstí a neuvěřitelnýho strachu o miminko a přitom jsem měla od začátku bezproblémový těhotenství. 6 týdnů před porodem jsem skončila v práci a už jsem jen chodila na kontroly, kde mi doktor neustále řikal, že se příště už nejspíš neuvidíme, že určitě porodím. V den termínu už mi všichni psali, jestli jsem ještě celá a 9 dní po termínu jsem nastoupila na vyvolání. Nějak jsem neměla strach z porodu. Ráno v 7 nástup a čekání, jestli se to nerozjede samo. Samozřejmě nic, jen slabý nepravidelný kontrakce. Druhý den ráno mi dali čtvrtku tablety. Za 10 minut už jsem se kroutila bolestí na posteli a říkala si, že tohle nemůžu zvládnout, když to může trvat ještě X dalších hodin. Po cca hodině od zavedení tablety mi praskla voda. Upřímně na to vzpomínám, jako kdybych se cachtala v rybníku. To bylo moře vody. Po tomhle jsem automaticky sama odešla do sprchy, volala jsem příteli ať už jede a cca po půl hodině jsem vylezla ze sprchy, oznámila jsem PA, že rodím a šla zpět na pokoj. Za chvilku dorazil přítel a odešli jsme na monitor. Ten jsem už absolvovala v leže na boku a těžko jsem rozdýchávala kontrakce a drtila stojan s monitorem. Přítel mě hladil po vlasech a v tu chvíli jsem mu chtěla i vynadat. Bylo to taak nepříjemný. 😀 V tu chvilku bych radši vyskočila oknem než abych nechala PA, aby zjistila jestli se otevírám. Na těch bolestech bylo tohle to nejnepříjemnější. A bylo to tady. Přesun na sál. Přítel přemýšlel, jestli má jít taky. On fakt trpěl, když mě viděl, jak se kroutím 🙂 Ale šel. Já už neměla sílu. V 8:00 zavedena čtvrtka tablety, v 9 mi praskla voda, v 10 dorazil přítel a 21.5.2016 v 11:01 se pomocí VEXu narodil náš syn Petr. Porod byl moc rychlý, malý nestačil dorotovat, proto ten VEX. Měřil 52 cm a vážil 4010g. Čekali jsme na něj tak dlouho. A 20.8.2016 jsem si vzala toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Teď je našemu Peťulovi 8 měsíců a trochu nám vyrostl. 78 cm a 9800g. A teď už vím, že čekání se vyplatilo. On je naše největší štěstí 🙂

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Eva Holubová se otáčí a píše na tabuli slovo "prc*t". A říkají to všichni... Ano, i ... Tak nějak to v Pelíšcích bylo. Ta scéna je pro mě nesmrtelná. Jen mi přijde zvláštní, že to řeší cca ve třetí třídě základní školy.

My to totiž řešíme už teď. Než budete pokračovat ve čtení, mám jen pár doporučení:

Pokud tady chcete hledat odpověď na otázku, co s tím, tak vězte, že ji nemám.

Pokud chcete rozumovat nad tím, že to dítě to muselo někde slyšet, tak nemusíte, protože to je přeci jasný, ne?

Pokud tu chcete radit, jak na to, aby to neříkal, tak děkujeme, ale fyzické tresty v tomto případě neuznáváme.

Pokud jste rodiče, kterým to prostě taky občas ujede, klidně pokračujte 🙂

Věděli jste o tom, že kapky ColiPrev mají svojí stránku na Facebooku? Informace nejsou jen o kapkách, ale i rady a doporučení, jak zvládat dětskou koliku a mnohé další informace najdete na facebookovém profilu „Kapky ColiPrev“.

Patříte ke kojícím matkám? Věděli jste o tom, že složení mateřského mléka, kterým dáváte děťátku potřebnou výživu, není stále stejné a postupně se mění? Jak je možné ovlivnit jeho složení? Zapojte se do fóra a přidejte svojí zkušenost.

Ahoj, ráda bych přispěla s našimi dosavadními zkušenostmi s Gennet Archa. Poprvé jsem tam volala loni v květnu ohledně náhradního mateřství. V mém případě je bohužel nutné (narodila jsem se s rozštěpem páteře, mám vývod z močového měchýře a několikrát operovanou kyčel). Sestřička mi řekla, že první konzultaci mi může nabídnout cca v září, jestli si přeji zapsat mezi čekatele a kdyby se uvolnilo místo dříve, budou kontaktovat. A že si mám zatím kdyžtak sehnat lékařské zprávy od mých specialistů. Oběhla jsem si gynekologa, urologa a ortopeda, všichni mi bez problémů doporučení napsali a ještě se shodli na genetickém vyšetření pro jistotu. Riskla jsem to a objednala se do Gennetu na genetiku (výsledky trvají 1-2 měsíce, tak ať se nezdržujeme).. Termín jsme dostali v červenci 2016 u pana doktora Diblíka. Na pohovor jsme šli rovnou všichni tři (partner, já a sestra jako náhradní matka), v ordinaci jsme strávili asi hodinu a půl, pak nám všem sestřičky odebraly několik zkumavek krve na všechna možná vyšetření. A když už jsme tam byli, dostali jsme termín na první konzultaci k lékaři (na srpen, takže ještě měsíc dřív, než slibovali při prvním telefonátu ;) Byli jsme přiděleni k Mudr. Daňkovi. 

Těšili jsme se, až ten den přijde, ale po pár minutách v ordinaci přišlo hořké zklamání z pana doktora. Na první pohled poněkud starší pán, vypadal solidně a plný zkušeností. Druhý pohled a dojem byl naprosto odlišný. Nechci být ošklivá, ale je to nesympatický dědek. Hned, jak jsme si sedli, tak jeho první věta patřila mojí sestře (má pár kilo navíc, ale rozhodně není jinak přehnaně obézní) a on ji nepokrytě vpálil, že je tlustá a měla by s tím něco dělat.. Všichni tři jsme zalapali po dechu, tak nějak jsme to rozdýchali, ale už mi v hlavě začalo blikat varovné světýlko, že je něco špatně).. Pak nám začal vysvětlovat postup IVF (měli jsme to načtené, ale nechali jsme ho samozřejmě vypovídat). Celou dobu působil tak nějak zmateně, pak nám řekl, že nás pošle na genetické vyšetření (už jsme tam byli a výsledky měl v kartě na stole - vůbec se do toho nepodíval a když jsem ho na to upozornila, tak se začal zmatečně v papírech přehrabovat a demonstrativně předčítat moje diagnózy). Některé věci jsme mu museli několikrát zopakovat, protože nás neslyšel, pak zas nás napomenul, ať na něj nekřičíme.. Dobře, nakonec tedy, že pošle žádost na etickou komisy, aby jsme mohli řešit věci dál. S rozpaky jsme se rozloučili a sestřička nám ještě řekla, kdy máme přijít na krev pro nabrání hormonálního profilu (2.-3. den cyklu).

Cestou domů a ještě tam jsem si začala celou situaci vyčítat.. Stojí to všechno za to, když budeme mít doktora s tímto chováním a přístupem? Mám právo chtít po sestře, aby tohle snášela, když nemusí (nabídla se mi sama)? Už nevím, kdo sebral odvahu a přišel s nápadem změnit doktora.. Každopádně mi to přišlo jako jediné řešení a naděje, že to všechno nebude taková tragédie. 

Hned v pondělí jsem volala do Gennetu, že jsme u nich byli v pátek a chci se informovat, zda je možné se přehlásit k jinému lékaři? Jako důvod jsme oficiálně uvedli, že Mudr. Daněk neordinuje v pondělí a úterý (sestra pracuje od středy do soboty), tak pokud je to možné, preferujeme tyto dny. Nabídla nám Mudr. Martina Valachoviče nebo Mudr. Jiřího Vokroje, že si to tedy máme rozmyslet. Oddychla jsem si, když se tedy nabízela ta možnost, sedla jsem k netu a hledala recenze na tyto dva pány doktory. U pana doktora Valachoviče mi na Google nevyjelo nic moc, jen že je vedoucí IVF programu na G Archa, tak jsem hledala pana doktora Vokroje a tam už jsem byla o poznání úspěšnější. Vyskočilo na mě asi 14 recenzí a všechny pozitivní (huráá, asi jsme našli toho správného).. Díky Google obrázkům na mě vyskočily i fotky pánů doktorů - musím uznat, že oba vypadali jako sympaťáci a pěkní chlapi. Po konzultaci s přítelem a sestrou jsme se dohodli na panu doktoru Vokrojovi (dnes můžu s jistotou říct, že jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli). 

Když jela sestra v ten konkrétní den na odběr krve, objednala nás na příští konzultaci tedy k novému lékaři. Několik dní na to jsem jela na krev já, tak že se ujistím, že jsme skutečně přehlášené. Sestřička mi uštědřila šok, že nás pořád vedou pod Mudr. Daňkem (Proč? Co jsem komu udělala?), že se máme zkusit domluvit s doktorem Vokrojem osobně, až půjdeme na ultrazvuk (dobře, šance tu pořád je..). 

Přišel den UTZ, nejsem moc povídavý člověk, tak jsem si v duchu xkrát přemítala, co mu řeknu, byla jsem nervozní jak sáňky v létě.  

Jaký jste si připravili program na víkendové dny pro Vás a Vaše děťátko? Liší se něčím od běžných dní v týdnu?

Dříve než se maminka začne naplno těšit ze svého děťátka a užívat si radosti, ale i starosti běžného dne, přichází chvíle, na kterou budoucí maminka čeká s určitými obavami. I navzdory tomu, že se většina žen na porod důkladně připravuje, asi nikdy se nedá připravit úplně na průběh porodu. Jistou pomůckou, která může snížit fyzickou zátěž maminky při porodu, a třeba také urychlit porod, je porodnický gel Dianatal, o kterém se víc dozvíte na stránce www.porodnickygel.cz

Na základě podezření na podvod uživatelkou @lucijelen jsem shromáždila všechny dostupné informace z naší stránky. Pokud s ní máte nedořešený obchod i vy, přidejte prosím komentář pod tento článek. Je šance na podání hromadného trestního oznámení.

Obchody (nicky), které evidujeme jako nevyřešené:

Číslo účtu, které používala:

• 1020249561/6100

Jestliže máte nevyřešený obchod s @lucijelen, přidejte prosím komentář pod tento článek se sumou, kolik je vaše ztráta.

Pokud budete mít v budoucnu problém s obchodem v bazaru, je tu skupina, kde nám o tom můžete dát vědět.

Mým snem bylo mít šťastnou rodinu. Aby vše bylo dokanalé a úžasné.

A můj  syn je úžasný a dokonalý a doufám, že i šťastný.

Ale né vždy je vše perfektní a tak, jak si člověk naplánuje.

________________________________________________

Věříte snáři?

Vyplnilo se někdy Vám podle něho něco?

Máma, která je vždycky silná, odolná a vždy se usmívá. I když spí sotva tři hodiny v kuse, stejně ráno vstane a celý den se snaží být tou nejlepší mámou na světě.

A když někoho potká venku ve chvíli, kdy unaveně tlačí kočárek nebo jde ruku v ruce se vzdorujícím batoletem, nasadí úsměv a jen nad svými problémy mávne rukou. Nestěžuje si. Má dvě tváře. Jako každá z nás.

Co se ale ukrývá pod tím šťastným a odvážným úsměvem....

Pod tím vším úsměvem se skrývá  zoufalá, smutná dívka která o sobě neustále pochybuje...

-která se pořád bojí, jestli dělá všechno správně nebo je dobrou mámou;

-která se na sebe dívá do zrcadla a ptá se, jak se ocitla zrovna tady a teď;

• Do práce přicházím sršící pozitivní energií a připravená předávat všechny hudební moudra světa budoucí generaci hudebních virtuozů. 
• Nemám nejmenší ponětí, kam se poděla ta čokoláda ve sborovně. Dnes odpoledne jsem neměla volnou ani minutu a kolem sborovny jsem vůbec neprošla. Ani velkým obloukem. Ne.
• Nechám dítě, aby se naučilo počítat do čtyř a odcházím na chodbu počítat do čtyřiceti.
• „Ne, Janičko, nota čtvrťová opravdu netrvá čtvrt hodiny...“
• Samozřejmě, že se držím vzdělávacího plánu. Jen co zjistím, kde ho mám.
• „Je mi líto, ale Superstar nespadá do kategorie soutěží ZUŠ.“
• Každých pět minut volna musí být využito k odpočívání s nohama na stole. Vyňato ze školního řádu.
• Skladba Čtyři minuty ticha je taky skladba a navíc se výborně hodí k postupovým zkouškám. Pokud žák navíc vyvine tvůrčí iniciativu a udělá z ní Pět minut ticha, je přijat na obor Skladba.
• Ať se zdá být situace ve škole sebehorší, je to pořád lepší než ta apokalypsa, co nastane po návratu domů.
• „Když mluvím o pravé ruce, skutečně mám na mysli pravou ruku. A ne, nemám zrcadlové vidění, díky za optání.“
• Při každé hodině převádím do praxe svou teorii o nutnosti vyhledávání příležitostí ke kvalitnímu ztrapnění se. Věřím, že je to pozitivní příklad pro děti.
• Pro každého učitele by měl být při příchodu na pracoviště přichystán welcome drink. Určitě by to od základů změnilo kvalitu výuky. K lepšímu, samozřejmě. Nadnesu to na příští poradě, tedy až na nějakou dorazím. A ano, přikláním se k suchému Martini.
• Večer po šichtě se ploužím domů bez energie a s vědomím, že veškerá snaha vychovat budoucí generaci virtuozů má asi takový vliv jako čistit si zuby a jíst u toho Fidorku. Při životě mě drží jen vidina toho, že si konečně dám oběd, který si vezu v kastrůlku. Ovšem jen za předpokladu, že na mě něco z toho oběda zbyde po nájezdu hladovějících piraní. 

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

http://umelecvdomacnosti.cz/?p=727

Dobrý den chci se vás zeptat co mám dělat. Muj syn který má půl roku dostal Horečku 39,4 jestli už mám volat do nemocnice nebo nějaké léky.

Kojenecká kolika je problém, který trápí přibližně 20% kojenců. Naštěstí, kojenecké koliky, které jsou způsobené intolerancí laktózy, jsou většinou přechodné a odeznějí, když dosáhne dítě věk 4 až 6 měsíců. Nezapoměňte však, že intolerance laktózy se může opětovně vyskytnout později, v období nástupu do školy nebo v dospělosti. Tehdy je způsobená geneticky podmíněnou redukcí aktivity enzymu laktáza.

Musíme se rozloučit s Terezou - @tessina87 -, která byla Femibionu skvělou Ambasadorkou, protože má jiné povinnosti a už se této práci nemůže věnovat naplno. Práce, kterou Terezka odvedla byla skvělá, inspirující i poučná, a proto jí moc děkujeme. A nyní je prostor pro maminky, které mají ambice dělat něco kreativního a nevšedního.  

Ambasadorka pro Femibion je:

komunikativní, 

vždy pohotová,

precizní a přesná,

aktivní,

I Vy patříte k maminkám, které se nemůžou vynadívat na svojí spinkající ratolest? I v takových situacích oceníme přínos telefonů s fotoaparátem 🙂 Máte i Vy mobilní telefon plný fotek vašeho děťátka? Pochvalte se a zapojte se do soutěže!

     Již dříve jsme museli z jídelníčku vyřadit margaríny a nahradit je máslem,

protože můj muž z nich měl zažívací problémy. Přešli jsme na kvalitní máslo, které milujeme.

     Když jsem ale v září kompletně změnila svou stravu a začala navštěvovat obchod se zdravou výživou, všimla jsem si Ghí, tzv. přepuštěného másla. Jelikož mě docela odradila cena, našla jsem si na internetu nejdříve více informací a tak k nákupu došlo

až po novém roce. Nadšená jsme celá rodina a tak sepisuji svou další recenzi.

Co je Ghí?

• Ghí je přepuštěný tuk bez vody a mléčné bílkoviny. Je vhodný i pro osoby s intolerancí laktózy a kaseinu. Může se uchovávat v chladu, ale i při pokojové teplotě, protože nežlukne jako klasické máslo a vydrží otevřené i několik měsíců.
• Má vysoký kouřový bod, takže se nepřepaluje ani při teplotách kolem 250 st. celsia a nevznikají tak škodlivé nestravitelné toxiny.
• Ghí je bohaté na vitamíny A, D, E a K. Lidé trpící záněty zažívacího traktu (včetně alergií na lepek), mohou trpět jejich neodstatkem a ghí zajistí jejich zvýšený příjem.
• Ghí obsahuje kyselinu máselnou. Ta chrání střeva, kde působí protizánětlivě a pomáhá udržovat hladinu inzulinu.
• Ghí také podporuje hubnutí. Energie z mastných kyselin pomáhá spalovat tuky a detoxikovat tělo, protože na sebe váže toxiny a volné radikály, které následně odvádí z těla pryč.
• Zlepšuje také trávení, podporuje tvorbu žaludečních kyselin a podporuje dobré zažívání i chuť k jídlu.
• Ghí udržuje zásadité prostředí, tím zabraňuje vzniku zánětu a usnadňuje hojení. Lze jej používat i zevně, hojí podrážděnou kůži.
• Působí jako nervové a mozkové tonikum, Omega 6 a omega 3 mastné kyseliny chrání mozek a nervové buňky.

Podělím se s Vámi o to, jak jsme zjistili že jsme v tom...

V září jsme s přítelem jeli na první dovču u moře, pohodička, sluníčko nostress... V jeden den jsme si udělali lečo a šlo to ven... Vůbec jsem tomu nepřikládala žádnou váhu, protože jsem brala dokonce prášky na oddálení menzesu a říkala si že to je z toho sluníčka atd.

V neděli 25 jsme se vrtátili domů, přítele jsem poslala na nákup a já že jdu dát vybalovat a prát... Typické... No ale někde v zadu hlavě zaznělo "Potřebuješ na záchod, vem si sebou test." EJHLE okamžitě IIčárky... Nemohla jsem tomu věřit, šla jsem se hodně napít a vzala sebou další test od jiné značky a šup další IIčárky :D nevěřícně a radostně jsem na to hleděla... Vrátila jsem testy zpět do krabiček, začala konečně vybalovat a prát...

Přítel se vrátil s bohatým nákupem a podávám mu ony dvě krabičky... Přítel jen suše podotkl "Mám vyhodit?" (cca pár měsíců jsme testy jen vyhazovaly, byly jsme z toho trošku smutní) a jen jsem na něj mrkla, nechápal, říkám že jestli chce tak ať je vyhodí, ale že by to možná byla škoda... Nechápavý pohled znova, mrkla jsem a šel to konečně otevřít... Pohled na testy -> pohled na mě -> pohled na testy a konečně přišlo pochopení a radost :D 

Domluvili jsme se, že budeme mlčet a až to bude potvrzené od dr 🙂 a do pátku se to hrozně táhlo... KONEČNĚ PÁTEK sestřička se ptá s čím jdu... "Prosím o potvrzení těhotenství." usmála se a dr mluví o nějakém žloutku a konečně řekně "Gratuluji"   a mě je do breku 🙂

Okamžitě žhavím telefon a volám mužskýmu "Táto je to tam!!!"  Odpoledne jsem měla spicha s mamkou u ní doma, přítel si tam pro mě přijel dokonce i s kytkou a vypukla ohromná radost 🙂

Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi potřetí už.

Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mně hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.

Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.

Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.

 Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.

Cítila jsem se osamělá. Chtěla jsem, aby někdo přišel a řekl mi, že v tom nejsem sama. Že nejsem špatný, zlý člověk, když se potřebuji nadechnout a občas mám chuť prostě jen prásknout dveřmi.

Každá maminka chce pro svoje děťátko to nejlepší. Když chcete předejít kojenecké kolice, anebo zmírnit nepohodlí děťátka, je důležité, aby bylo za každých okolností kojené ve správné poloze, kdy nedochází k sání nadbytečného vzduchu, hltavému krmení a také v příjemném a pokojném prostředí.

Jak je ješte možné odstranit kojeneckou koliku? I na to se vás dnes ptám ve Fóru.

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

 Máme velikou radost, že vám můžeme představit nového patrona programu “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku” - Lukáše Krpálka. Lukáš společně se svou rodinou podporuje Felixe z Guineje ve školní docházce již 3 roky. Jak sám říká, považuje vzdělání za jeden z nejdůležitějších pilířů v životě mladého člověka, bez kterého se jen těžko dítko v životě posouvá dál. Lukášovi každopádně patří naše velké poděkování, protože i přes nejvyšší pracovní nasazení, si na nás našel chvilku a pověděl nám, jak to celé vlastně bylo 🙂

Dobrý den Lukáši, můžete nám prozradit, proč jste se rozhodl podpořit někoho, kdo bydlí tisíce kilometrů daleko?

S tímto nápadem přišla moje žena. Její rodina již roky podporuje a umožňuje studium chlapečkovi jménem Saliphou z Guineje, kterému je dnes 16 let (začali ho podporovat v jeho 6 letech) a my chtěli také alespoň jednomu děťátku takto na dálku pomoci ke vzdělání.

V České republice je mnoho organizací, které se touto formou pomoci na dálku zabývají. Proč jste si vybral Centrum Dialog?

Centrum Dialog nám doporučila maminka manželky. Má s touto organizací zkušenost a peníze a dárky vždy dorazí tam, kam mají. Centrum Dialog pravidelně zasílá fotky dítka ze školy i s malými dárky, které mu jsou zaslány. Organizace pravidelně předává i vysvědčení a obrázek, nebo dopis, který dítko svým adoptivním rodičům napsalo.

Podle čeho jste se rozhodoval, když jste si dítě k adopci vybíral?

Porod děťátka patří k nejkrásnějším a nejočekávanějším událostem v životě každé ženy. Očekávání a radost však kráčejí ruka v ruce s obavami z neznámého, strachem a nezřídka bolestmi. Ulehčit porod a pozitívně ovlivnit výskyt poporodních zranění může budoucím maminkám porodnický gel Dianatal. Budete rodit v blízkém období? Slyšeli jste už o porodnickém gelu Dianatal? Víc se dozvíte na stránce www.porodnickygel.cz

Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, a proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ! Má to své nesporné výhody. A věřte, je to jednodušší než si myslíte. A že nemáte kvásek? Ani to není překážka...

Chleba nejím každý den, ale stal se pro mě pochoutkou.  Bohužel se jen těžko dá sehnat takový, který by byl zdravý a navíc dobře chutnal.  Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, protože:

• obsahuje vysoké množství lepku:
  • který sám o sobě není škodlivý pokud je konzumován v malém množství,
  • je kynuté droždím, které na rozdíl od kvásku nerozkládá lepek a ten se tak stává nestravitelným,
  • nerozložený lepek při časté konzumaci doslova zalepuje sliznici tenkého střeva a tím nepřímo způsobuje řadu zdravotních potíží, které mohou vést až k vážným civilizačním chorobám,
• obsahuje jen prázdné kalorie, které nic nepřinesou, mimo přibývání na váze,
• se občas tváří  jako celozrnné, ale klame tělem … je jen přibarvené karamelem,
• pečivo ze supermarketu je vyráběno urychlovacími procesy za použití chemických přísad a to není nic pro mě.

A proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ!

Má to své nesporné výhody:

• je čerstvý, kdykoliv se mi zachce,
• vím co obsahuje,
• pokaždé může mít jiné složení (podle nálady nebo podle toho, co zrovna doma mám za suroviny), velikost a tvar,
• vydrží déle než obyčejný chléb,
• upravuje trávení a napomáhá pročišťování trávicího ústrojí,
• pomáhá zbavit se zahlenění i zánětů a předchází vzniku civilizačních i vážných onemocnění,
• bakterie kyseliny mléčné produkují antibioticky účinné látky, které posilují naši střevní mikroflóru a tím i naši imunitu.

Květák, brokolice, ružičková kapusta, okurky, cibule, česnek, paprika. Běžně jde o zdraví prospěšnou zeleninu. Avšak v případě, že kojíte, měli byste je ze svého jídelníčku vyloučit, stejně jako kávu a příliš kořeněné jídla. Snížíte tak pravděpodobnost, že vaše děťátko bude bolet bříško.

     Určitě už jste slyšeli o medu lipovém, akátovém, lesním, pastovém... ale i pampeliškovém, pekařském aj. Tento článek bude právě o těchto medech a "nemedech" 🙂

Pohankový, lipový a jiný „ochucený“ med

     Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny. V určitém časovém období sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li tento druhový med zpracovat – oddělit. V žádném případě se tedy nejedná o příchuť uměle do medu přidanou (toto pak musí být uvedeno na etiketě - med s mateří kašičkou, med s ořechy apod.). Např. na polském trhu se lze setkat s medy míchanými s bylinkami aj..

Co je to ta medovice?

     Medovice je hustá (lepkavá) sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem. Tuto sladkou tekutinu včely sbírají a tvoří z ní tzv. medovicový med (nepřesně označován jako lesní). 

 Pastový, pastovaný med