Vypravit se v zimě ven už není tak jednoduché jako v letních měsících. A zvlášť s dětmi. Děti jsou velmi náchylné k prochladnutí nebo naopak k přehřátí. Dbejte proto na správné vrstvení oblečení, vhodnou obuv i doplňky. Nezapomínejte chránit ani dětskou pokožku proti mrazu! Těchto 6 zásad vám pomůže s vybavením dětí na zimu.

Tělíčka dětí do 5 let a zvlášť novorozenců ještě nejsou schopna udržet si stálou teplotu. Takzvaná termoregulace se u nich vyvíjí postupně. V praxi to znamená, že děti prostě rychleji prochladnou nebo se naopak zpotí.

Pokud vám teploměr ukáže venkovní teplotu pod -5°C, doporučuje se zůstat s miminkem doma. Počkejte si na teplejší den, který bude pro procházky vhodnější. 

Zásada číslo 1: Vrstvení!

Osvědčená rada pro všechny maminky, které chtějí správně obléknout své dítě v zimě, je "Oblečte dítěti o jednu vrstvu navíc, než byste oblékly sobě." Zásada vrstvení platí jak u miminek, tak i u dětí předškolního věku. Větší děti oblékněte klidně tak, jak oblékáte sebe. Pokud budou vyvíjet venku větší pohybovou aktivitu, není nutné je zbytečně balit do teplé vrstvy navíc.

První vrstva by měla splňovat úlohu odvádění potu a zároveň udržení teploty. K takovému účelu je nejvhodnější pořídit funkční termoprádlo. Miminku můžete obléci například body, dupačky či košilku a punčošky.

Má první doba porodní se krapátko protáhla. Melounek si dával pěkně na čas :D Pokud jsem byla schopná, vše jsem psala v reálném čase…jinak jsem dopisovala ihned, jak to šlo.

Kurzívou jsou odlišeny mé myšlenkové pochody….a pozor, pokud někoho pohoršují slova typu „nasrat…atd“ článek ani nečtěte 🙂

28.10. Noc: Budím se. Teda jinak, budí mě bolest v podbřišku, taková jako při menstruaci. Pro mě „nový“ pocit bolesti během těhotenství. Aha, tak tohle jsou slabí poslíčci. Sakra, zase se mi chce čůrat. Jdu na wc. Zkontroluju toaleťák, krev ani hlenová zátka na něm není, tak jdu zase spát.Kupodivu jsem zaspala rychle.

Vstala jsem kolem 8hodiny. Díky „bolestem“ a takovému divnému pocitu v žaludku si začínám uvědomovat můj stav. Stav pod pracovním názvem “ ono, už se to vážně blíží“. Devíti měsíční zrání finišuje. Meloun se šteluje v děloze, aby se mu pěkně lezlo ven. Pozoruju na sobě, že každý malinkatý tělesný výkyv mě vyvádí z míry a vede na záchod zkontrolovat „stav“.

Přemýšlím, jestli by bylo pro mě méně „stresující“ znát přesné datum porodu dopředu nebo jak je to teď. Jelikož mám ale ráda, když mám vše naplánované, tak věřím, že by pro mě byla lepší první varianta.

28.- 29.10. 22hod…hážu vočkem po M., že bychom mohli dát sex a trošku tím melouna popohnat. Jdeme na věc.

A je to tady, poslední svátek podzimu, Díkůvzdání. Amíkův zamilovanej svátek, já ještě pořád až takovej fanda nejsem, možná protože mi krocan moc nechutná.

O čem je Díkůvzdání? O jídle a o rodině. Svátek se slaví jako připomínka prvních bílých osadníků, kteří by bez pomoci místních indiánů nepřežili. Myslím, že kdyby se na to ten indiánskej kmen podíval zpětně, tak by asi určitě osadníky nechal pochcípat hlady. Legenda stranou, Díkůzvdání je smíchanina dvou faktickejch událostí. Uzavření míru s indiánským kmenem, což se stalo někdy v létě a pak klasická anglická oslava sklizně. Svátek se smíchal a od Abrahama Lincolna je to svátek státní asi aby spojil dohromady Sever a Jih po občanský válce. Je fakt, že Díkůvzdání je jen a pouze americký svátek, který tu slaví všichni lidé, jedno jaké víry a jedno odkud rodina pochází.

Jako svátek je to pěknej, nemusí se kupovat dárky, člověk se jenom přejí a je to. Je to tak oblíbenej svátek, že dokonce i NYC utichne a nepřeháním, ale opravdu je pečenej krocan cejtit po ulicích.

Amíkova rodina nebere Díkůvzdání až tak šíleně vážně, například takový to koukání se na americkej fotbal, tak to normálně nedělají.  Zato Amíkův švagr, tak ten je jak z americkýho filmu. Každej rok vybírá krocana a šílí. Sám ho peče, k troubě nikoho nepustí a do obřího ptáka neustále píchá teploměr, to, aby měl jistotu na šest set procent, že má teplotu pod kontrolou a maso nebude vysušený. Nevím proč, ale jeho krocan je většinou poměrně dost rozpíchanej, asi tím teploměrem nebo co.  Je možný, že švagr peče krocana taky kvůli tomu, že krocan je jediný maso, který moje vegetariánská tchýně odmítá píct. Nedivím se, taky se mi krocan v syrový podobě moc nelíbí. Švagr je taky jedinej, kterej se chce děsně dívat na tradiční zápas v americkým fotbale. Nuda největší.

Ano, Díkůvzdání je dobrej svátek, tradice držení rukou a říkání toho, za co jsme vděčni, dává plno prostoru lidskýmu erroru. Třeba nezapomenutelný je prohlášení švagrovy sestry, kdy velice hlasitě pronesla: "Jsem strašně vděčná, že moje máma ještě pořád žije. Třeba zvládne s náma bejt i napřesrok." Kupodivu její vedle sedící máma  z toho, že se probírá její možný odchod z tohoto světa u talíře s krocanem a že je možný, že to příští rok nezvládne, až tak nadšená nebyla. Irskej manžel švagrovy sestry se to tehdy pokusil zachránit upřímným : "Jsem rád, že u nás se nic takovýho neslaví." Mimochodem švagrova máma pořád ještě žije.

Co se vlastně na Díkůvzdání jí? Krocan, čím větší tím lepší, nádivka, která se peče mimo krocana. Tchýně dělá jednu výbornou s italskou klobásou a houbama. Bramborová kaše, kaše ze sladkejch brambor, do který některý rodiny dávají hnědej cukr a marshmellows, pečená růžičková kapusta, hnědá omáčka ne nepodobná mýmu oblíbenýmu školno jídelnímu uhu jen doma dělaná,  kompot z brusinek a pak plno koláčů a cokoliv co rodině chutná.

Každý den se se setkávám s radami a reklamami, co vše „musím“ dělat a užívat, aby se něco podařilo a něco nestalo…

Pokud nebudu používat vložky a tampóny, tak nebudu emancipovaná a silná žena. Pokud nebudu používat některé přípravky, tak budu mít infekce na intimních partiích a je jedno, že rozumím své vagíně… a tak se dostávám k jádru věci. Ze všech stran se na nás, budoucí i stávající maminky valí informace, bez jakých potravinových přípravků se neobejdete. Na diskuzních fórech se dohadují ženy, zda je při plánování těhotenství lepší užívat Nosifol, Fertipronu nebo Inofolic a když přijdete ke gynekologovi, poradí vám, že nejlepší je užívat přípravek, ke kterému má čirou náhodou při ruce i letáček.

Zažila jsem to. Zažila jsem dilema, které všechny přípravky si nakoupit a které brát. Pečlivě jsem je brala a věřila, že částka, kterou jsem za ně dala, není zbytečná a pak následovat potrat…

Oklepala jsem se z toho zážitku a dál brala ony potravinové doplňky a další mi doporučil lékař a manžel mi nechtěl brát iluze. Jen jednou poznamenal, že když se podívá na složení, že je to jen předražené něco, co se dá pořídit mnohem levněji… No i když je to lékař, tak jsem mu úplně nechtěla věřit, přeci by mi můj gynekolog nedoporučoval něco, co by bylo jen předražené nic…

Pak následovalo další těhotenství, obrovská radost, pokračování braní zaručených vitamínů a další potrat…. A opět mi gynekolog doporučoval potravinové doplňky a dával mi další a další letáčky…

Absolvovala jsem všechny možná vyšetření, zdlouhavá, určitě finančně náročná a doufala jsem, že se přijde na problém…. a přestala brát ty zaručeně úžasné potravinové doplňky. Vyměnila jsem Fertipronu a další zaručené potravinové doplňky, za které jsem mimochodem od začátku roku utratila kolem 5 tisíc za kyselinu listovou, vitamín C a obden tabletku komplexních vitamínů centrum. Přestala jsem stresovat a sledovat a beru to s nadhledem. Zrovna včera jsem našla článek, který úplně do posledního puntíku potvrdil vše, co mi říkal manžel (článek od unávaného gynekologa : http://m.bartak-alexandr.webnode.cz/news/proc-se-nektera-tehotenstvi-potraceji/). Nejen díky němu, ale hlavně mému muži jsem si uvědomila, jakým jsme my ženy skvělým kšeftem pro farmaceutické firmy. Jak můžou v klidu vydělávat na našem strachu.

,,BYLO TO NEUVĚŘITELNÝ, VID?, OBROVSKÝ ZÁZRAK PŘÍRODY" už jsou to tři měsíce a my s manželem stále  několikrát týdně vzpomínáme na 24.8.2016, kdy se nám ráno ve 4,27hod narodila Adélka. Ráda bych se podělila o svůj příběh, protože tak jako mě v těhotenství inspirovalo číst porodní příběhy, tak i já bych ráda byla inspirací. 

Svůj příběh bych ráda začala tím, co jsem prožívala v těhotenství. Hned při prvním ultrazvuku, kdy mi Mudr.oznámila, že jsem těhotná, také řekla, že mám srdcovitý tvar dělohy a že se mi zřejmě miminko neotočí hlavičkou dolů, ale ať nemám strach,  že ho ze mě nějak určitě dostanou. Už tenkrát jsem si pomyslela, že tomu nevěřim,  že já budu určité rodit přirozeně. 

Celé těhotenství bylo parádní, byla jsem veselá a užívala si každou chvíli. Kamarádky se mě stále ptaly, jestli se bojim porodu. ,,Bát se porodu?  Proc? Až to přijde, tak to přijde a věřim doktorům, že mi pomůžou " Když jsem byla ve 25 týdnů potkala jsem kamarádku,  která byla pár dní před porodem a měla úplně stejný přístup jako já. Když mi pak psala za týden,  že porod byl hrozný a jak trpěla 18hod v bolestech,  uvědomila jsem si, že takový porod přeci ja mít nemůžu a nechci. Štěstí přeje přeci připraveným, nemůžu nechávat MUJ porod, aby se jen tak nejak stal...Zacla jsem tedy číst a koukat na videa na youtube. Video mystický porod jsem viděla několikrát. Tady na konikovi jsem se dozvěděla o knize hypnoporod a hned si ji objednala. Úplně jsem se do toho ponořila a žila jen přípravami na přirozený porod podle knihy hypnoporod. Učila jsem se správně dýchat, relaxovat, vizualizovat si..

ALE! Adélka nebyla stále otočená hlavičkou dolů. V myšlenkách jsem si s ni před spaním povídala a vysvětlovala ji, že když se otočí, narodí se přirozeně a budeme se spolu hned moc mazlit 🙂 Babička mi poradila, ať si svítim dolů baterkou, že miminko půjde za světlem. Tak jsme svitili 🙂 A co se nestalo! Ano! Adélka se otocila. Byla jsem na utz, když mudr našla hlavicku dole. Nemohla tomu uvěřit. To bylo poprvé,  kdy jsem  na kontrole upřímně od srdce plakala dojetím. Radovala jsem se, ze se tesim, ze si Adelku vytlacim 🙂 Samozrejme doktorka (lékařka) me opet zacla ,,lekat". ,,VY SE JAKO TĚŠÍTE NA POROD??? NO, MOC SE NERADUJTE. VAŠE DĚLOHA NEBUDE MÍT DOST SILNE KONTRAKCE A NEVYTLAČÍ MIMINKO. SMIRTE SE S CISARSKYM ŘEZEM " Na chvilku me vyvedla z míry,  ale pak jsem si uvědomila,  že mi taky říkala, že se miminko neotočí a otočilo se. 

Blížil se termín porodu a stále nic...tady na konikovi jsem četla,  jak holkám v naší skupince odchází hlenove zátky, mají poslicky a hlavně,  už rodí. Já nic...termín byl 19.8 a nic...23.8.odpo uz jsem začala trochu pochybovat o tom, že moje tělo ví,  co dělat...

A ten den to začlo!  Ve 23:22 mi praskla voda, ležela jsem v posteli a najednou cítím teplou vodu mezi nohama. Křičím na manžela do koupelny, že mi praskla voda 🙂 chytla jsem obrovský záchvat smíchu a šílene se smala, voda strikala všude a manžel kolem me běhal s papirovyma ubrouskama 🙂 Byla jsem pozitivne naladena a těšila se, že brzy budu mít Adelku v naruci. Pobalili jsme se a jeli do porodnice. V půl jedné rano me přijali a oznámili, že jsem skoro úplně zavřena, že mi voda odtekla pidi skulinkou. Že mě ubytují na pokoj na gyndu, ptze budu rodit nejdřív tak za 10 hod. Manžela posílali domů, já ho ale prosila, ať zůstane na chodbě a čeka...Dali me na pokoj k jedné starší paní, ktera byla po operaci. Zavřeli za mnou dveře a Čau 🙂 to bylo půl druhe ráno. Vzala jsem si mobil a sluchátka s tím,  že budu relaxovat, jak jsem si to doma trénovala. Jenže to jsem nestihla. Najednou mi začly najíždět vlny, tak jsem dýchala přesně podle knihy hypnoporod. Šla jsem do sprchy...sprchový kout tam nebyl.  Byl tam kanalek uprostřed místnosti a visící hadr. Vlny zesilovaly a zesilovaly. S bolesti jsem pracovala dobre, v tehotenstvi jsem trenovala praci s bolesti pri masazi hraze. Kazdou kontrakci jsem vítala a říkala jim, že jsou to moje kamarádky, který mi přišly pomoct. Pořád jsem se nadechovala co to šlo a hnala vzduch do břicha a nafukovala ho jako balón a představovala si, jak se otviram a jak moje děloha tlačí miminko dolů. Najednou se mi zachtělo šílene na velkou. A tak jsem seděla na wc a moje tělo tlačilo a tlačilo a já kajdila a kajdila. Neuveritelna síla mého těla!  Mela jsem jednu kontrakci za druhou a nestíhala mezi nimi odpočívat. Musím říct,  že jsem se poradne vyčistila. Přírodní klystýr 😀 Najednou už jsem to přestavala zvládat, cloumala se mnou jedna kontrakce za druhou a já řvala jak tygr!  Zazvonila jsem na sestru, že chci něco na bolest. Myslela jsem si, že v tomhle budu tech zmiňovaných 10 hod 🙂 🙂dnes už chápu,  že jsem rodila 😉  Sestra pěkně nepříjemna mi odpovída, že při příjmu,  jsem předložila porodní plán,  kde odmítám léky. Říkám, že teďko léky chci! A ona zase zopakovala, že jsem při příjmu léky odmitla a zavřela dveře a nechala mě tam svijet se. Byla jsem v tu chvíli bezradna. V plánu jsem měla psáno,  že nechci aby mi léky nabízeli, že si o ně kdyžtak řeknu sama. Moje tělo tlačilo a tlačilo a já byla sama na dlazdickach v koupelně. Nechapala jsem proc mi nikdo nechce pomoct. Řvala jsem co to šlo, řvala jsem už pak  schválně, aby mě někdo slyšel a přišel mi na pomoc.  Povedlo se. Došla mudr, ať si dojdu na postel, že na me koukne. Já nemohla chodit. Jen jsem řvala, že tlačim a tlačim a co to jako je??!! Doktorce se to zdálo divné, tak na me mrkla a najednou začla křičet, že cítí hlavicku a že rodim!  Okamžite volala pro kolečkové křeslo a ze musíme na sál! Najednou kolem mě bylo hrozne lidi, zvedali mě a dávali na křeslo. Nesměla jsem si sednout, abych nezasedla Adelce hlavičku 🙂 Takže mě v polosedu rychlosti blesku prevazeli na porodnici. Jeli jsme přes chodbu,  kde sedel manžel a ten nevěřil, co se děje. Myslel si celou dobu, že spím a odpocivam 🙂 🙂 🙂 Takže se k nám přidal a běžel s námi 🙂 jenže!  Ten večer přijelo rodit 7 maminek a nebylo nikde místo!  Stali se mnou v chodbičce a řesili, kde mě odrodi. Vymysleli, že rychle přestaví operační sál a odrodi me tam. Vyrobili ,,kozu" , vyhodili me na ni nahoru a šlo se na věc. Tlačení bylo dost fyzicky náročne, chvilkama už jsem přestávala moct.  Doktorka a manžel byli velká podpora a moc mi pomáhali a povzbuzovali.  Na sal jsme přijeli ve 4 rano a ve 4,27 vykoukla Adélka na svět. Az zpetne mi doslo, ze jsem v koupelne tlacila nastesti spatne, jinak bych asi porodila tam.

Nikdy jsem si neříkala dopředu kolik budu mít dětí. Byla jsem toho názoru, že uvidím jak to půjde a pak si řeknu vlastně kolik. Ani malému nebylo pět měsíců a s otázkou: "Kdy bude druhé?", se roztrhl pytel. Tak počkej, já nemám ani odžitý rok s miminkem a mám přemýšlet kdy zase skočím do toho kolotoče? Vždyť jeden je málo a je to chudáček jedináček, dva jsou v pořádku a tři moc? A kdo to řekl? Nevypustíme tu otázku už automaticky když někdo založí rodinu, aby řeč snad nestála? Já nevím kolik nás bude, ale vím, že teď jsme štastni všichni tři a tak to může zůsta, může i nemusí. Tak kolik? 

To je tak, uložíte své dítko do postýlky a ráčíte se odevzdat svým povinnostem nebo radostem. Snažíte se zlehounka otevírat kliku u dveří. Ani jste nevěděla jak umíte baletit  přes obývák a skoro se vznášet nad zemí. Hrníček pokládat klidně několik sekund, hlavně nebouchnout o stůl. Jo, opravdu mi to jde, brouček se vyhajá a já můžu hurá s dorůžova vyspaným kloučkem na výlet. Tak ještě si dojít na záchod, lalala, a kop do plastové chrastící koule, která se rozjede vší silou po parketách a drnčí co může. Ano, maminko, ale snažila jsi se.

V některých směrech své rodiče vlastně vůbec nepotřebovala. Když ji něco vylekalo nebo rozzlobilo, nejlépe se uklidnila sama, ne v náruči mámy, tak jak je to běžné. Sama usínala a sama se probouzela. Po probuzení nevolala mámu, prostě jen seděla v postýlce a tiše čekala.

Nikdy bych nevěřila, jak moc důležité pro celý budoucí život je to, jak jste citově navázaní na své rodiče. Jak jim důvěřujete, věříte jim, že tu budou v dobrém i zlém a můžete se na ně vždy a za všech okolností spolehnout.

Teorie pevného pouta

První roky života, především kojenecký věk, je v tomto ohledu opravdu zásadní. Dítě přichází na svět bezmocné, odkázané na pomoc a péči svých nejbližších. Maminka v ideálním případě reaguje vnímavě a citlivě na jeho potřeby, ať už fyziologické nebo potřeby blízkosti, obětí, lásky a něhy. Přesně na tohle je mozeček malé bytůstky připraven a v takových podmínkách se rozvíjí optimálně. Z miminka pak roste člověk plný důvěry v sebe, ale také ve svět kolem.

Cítí, že je přijímán, že on jako takový je dobrý, protože jeho rodiče ho milují takového, jaký je, dále cítí, že svět je bezpečné a krásné místo - jsou tu přece rodiče, kteří ho ochrání před nebezpečím, a později to přece zvládne sám.

Co když je ale vše jinak?

Jakožto maminka 4- měsíční slečny jsem se přihlásila do testování tyčinek Nutrimama Profutura. Můj veliký jedník mě do slova a do písmene vysává 🙂

K mému překvapení jsem byla vybrána mezi testující maminky. Balíček od koníka dorazil velmi, opravdu velmi rychle, za čož děkuji.

Balíček obsahoval 1x tyčinky Brusinky a čokoláda, 1x tyčinky Brusinka a malina, 1x vzoreček mlíčka pro kojící maminky a zajímavé čtení. 

Krabičky jsou úžasné a jsou vhodné jako dáreček pro nastávající maminku, nebo když se jde přát k narození miminka. 

Po rozbalení jsem byla hodně zklamaná, čekaly na mě tyčky v hodně obyčejném obalu bez potisku. Jen malým písmem na kraji je napsána příchuť. Což je pro mě veliké minus, jelikož jsme doma zvyklí vše vybalovat z krabic a ukládat do skříně do pořadačů. Tudíž vždy když jsem si chtěla dát danou příchuť, tak mě čekalo vybírání a hledání. Ale jak jsem si všimla v recenzi ostatních holek, tak nekomu dorazily tyčky s potiskem. Tak nevím, co je novější balení.

Teď k samotným tyčinkám

Každý rodič bude dřív nebo později řešit, jak se postavit ke kurýrování svého potomka. Cest je několik... Teď už jen vybrat tu správnou!

Kryštof je chlap. Sice zatím mini, ale chlap. A jak víme, chlapi trpí na rýmičky.

Jeho nachlazení u nás mají v zásadě stejný průběh. Začíná to v noci, kdy nás probudí divné zvuky. Tak divné, že jsem si poprvé myslela, že jsem v japonským hororu a hledala jsem na stropě tu malou holčičku s otočnou hlavou, co leze po čtyřech. Pak jsem ale zjistila, že má Kýša rýmu. Japonská holčička by byla lepší.

DEN PRVNÍ
Stává se ze mě jakási obdoba mojí babičky (na bolavý zuby kloktá rum), mojí prababičky (když něco ztratí, zaříkává svatého Antoníčka) a nejhorší varianty matky spjaté s přírodou tak, že ráno pobíhá po parku a objímá stromy (nic proti tomu, ale běžně jsem spíš za frndu pohlcenou konzumem). Takže prostříkávám jeho malý a plný nosík mořskou vodou, do aromalampiček leju kombinace olejíčků, o kterých by se mi v životě nesnilo (vyčteno ze stránek uztonikdynikdyvzivotenevyvetras.cz), mažu Kýšu ze všech stran tymiánovou mastí (proč se mažou chodidla dodnes nechápu) a vařím tymiánový sirup.

DEN DRUHÝ
Kryštof má vyrážku. Těžko říct, jestli způsobenou mastí nebo sirupem. Navíc jeho příchod už nepoznáme podle toho, že si povídá sám pro sebe, ale proto, že smrdí na sto honů. Je jako chodící větvička tymiánu, jen tlustší. Pomalu začíná docházet megapack čajových svíček do aromalamp. Na povlečení je zaschlá vrstva krému, která trochu škrábe. Rýma se stále drží a nezlepšuje.

DEN TŘETÍ
Kýša začíná zelenat. Možná budu dělat rajčatovou polívku, tak ho tam trochu přidám. Tymiánový sirup obsahuje tolik cukru, že Kryštof přibral 6 kilo a má energie jako ten zajíček z reklamy, co vždycky všechny předběhl. Myslím, že to byl Duracell. Doma všechno smrdí tak, že budeme muset vymalovat, protože se to prostě muselo zažrat do zdí. Rýma se stále drží a nezlepšuje.

DEN ČTVRTÝ
Seru na to. Ještě klika, že mám manžela a on je schopen nakoupit i normální léky. Takže nasazuju Nasivin a Mucosolvan a hodně, ale opravdu HODNĚ větrám.

Za 2 dny je po všem. Ještě klika, že jsem na začátku nasadila tu přírodní léčbu. Jinak to taky mohlo trvat mnohem dýl!

Tak jsem konečně vyhrála na Modrém koníkovi testování a navíc něčeho, co se mi doopravdy hodí. Jsem strašně nadšená a zvědavá, jestli mycí gel 2v1 na suchou a atopickou kůži bude fungovat.

Přišla mi sms, že mi přijde balíček. Těšila jsem se jako malá!  Rozbaluji krabici a jaké bylo mé překvapení, když k mycímu gelu byl přibalen ještě dáreček. Plastový hrneček na kávu. Jsem nadšená, protože kávu si teď dávám každé ráno (po té skoro probdělé noci s Nelinkou) a než se k ní občas dostanu, tak vystydne. Takhle jí mohu nosit s sebou a pomalu upíjet.  

Dnes se bude mycí gel zkoušet 🙂

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací? 

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko. 

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací? 

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko. 

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Hudební nástroj a jeho pozitivní vliv na člověka

Přirozenou touhou každého milujícího rodiče je, aby z jeho prcka vyrostl bezproblémový, úspěšný a inteligentní člověk, který dokáže sobě i ostatním kolem sebe rozdávat radost, a na kterého můžeme být jako rodiče hrdí. Tato cesta životem však rozhodně nebývá snadná a kromě vysloveně zákeřných překážek je dnes poměrně výraznou hrozbou i tak obyčejná věc, jakou je nuda. Právě nuda častokrát vede dítě ke nevhodným ale lákavým experimentům s volným časem. Jak proti ní bojovat?

Nedejte nudě šanci

Hudba, podobně jako kreslení, pomáhá udržet přelétavou pozornost našich nejmenších tím, že umožňuje dítěti naplno zapojit jeho kreativitu. Narozdíl od kreslení však hudba není cestou k hotovému dílu. Hra na hudební nástroj je tvorba hudby samotné tady a teď a dítě dostává okamžitou odezvu. Hudba navíc patří mezi nejsilnější součásti pozdějšího života dětí díky čemuž může vašeho drobečka provázet i v teenagerských letech.

Motorika, IQ, paměť, koncentrace...

Pojďme pěkně popořadě. To, že na hudbu není nikdy pozdě je dobře známý fakt, ale proč se vyplatí začínat s nástroji co nejdříve? Kromě zmiňovaného boje proti nudě je hra na hudební nástroj spojována s mnoha výhodami. Podle expertů je při manipulaci s nástrojem pravidelně procvičována jemná motorika dítěte, jakož i jeho koncentrace, což se výrazně odrazí na zvládání nového školního prostředí. Odborníci spojují hru na hudební nástroj i s růstem intelektu a výrazně lepšími výsledky při úkolech zaměřených na paměť.

Řeknu vám upřímně, že když jsem dostal vysavač na okna Vileda Windomatic, nevěděl jsem, v jakém stavu jsou naše okna doma. Prostě je neumýváme. Jenom jednou jsem je umyl, od doby, co jsme si koupili byt. Pamatuji si, že mi to trvalo celou věčnost. Bylo to navíc v zimě. Chtěl jsem překvapit manželku. Ani to velmi neocenila 🙂 Tak jsem po tomto neúspěchu rezignoval a přestal okna umývat.

A přišel den D. Dostal jsem Windomatic. Jsem velké děcko. Mám rád nové věci. Nevídané věci. Byl jsem v koníku, když mi volal kurýr, že má něco pro mě. Tušil jsem, co to bude, protože jsem nic jiného neočekával. Otevřel jsem balení a byl tam. Krásný, svůdný Windomatic. Uf, tušil jsem, že to bude dlouhý den v práci. Víte, ta dětská netrpělivost... Ale vydržel jsem to.

Přišel jsem domů, nakrmil jsem kočku (vycítila, že se něco děje a hned si vynutila denní dávku paštiky) a vrhl jsem se na Windomatic. Byl hezký den, svítilo slunce a venku byla zima. Začal jsem uvažovat, kde začnu. Máme takový útulný třípokojový byt, okna máme v obou ložnicích, v kuchyni a v obýváku, v němž máme i skleněné dveře.

Vybral jsem obývák a skleněné dveře. Zvolil jsem postup před / po. Jdeme na to?

Před:

Vidíte, nelhal jsem, když jsem mluvil o tom, že okna moc neumýváme. Možná bych se měl i stydět. Složit Windomatic je velmi snadná záležitost. Je to otázka pár vteřin. A pak? Nový svět se vám otevírá před očima.

Jsem moc ráda, že jsem nedávno narazila na článek od konik_testuje a zjistila, že na Koníku mají maminky možnost zapojit se do testování různých produktů. Stačí jen napsat komentář pod příslušný článek u produktu, který maminku zajímá. Měla jsem velikou radost, že si mě vybrala právě firma Nutricia pro testování tyčinek Nutrimama.

Jedná se o cereální tyčinky Nutrimama Profutura, které byly vyvinuty speciálně pro kojící maminky. Mají sloužit jako zdravá svačinka, ale hlavně jako doplněk potřebných vitamínů a živin pro maminku a miminko. A to byl hlavní důvod, proč jsem se o tyčinky začala zajímat.

Před čtyřmi měsíci jsem se stala maminkou úžasného syna. Na vše jsem se pečlivě připravovala, ale na to, jak to je v počátcích náročné se připravit moc nedá. Proto jsem hrozně šťastná, že i v tak náročném období, jako je šestinedělí, se mi podařilo i přes spoustu překážek vybojovat pro mě a mého syna kojení. Dnes můžu hrdě říct, že po spoustě nervů a prolitých slz je syn stále plně kojený a ještě nikdy neokusil nic jiného, než mateřské mléko.

Možná právě proto, že to nebylo jednoduché, si kojení moc vážím a samozřejmě si uvědomuji, že v tomto období je velmi důležitá správná životospráva. Ale jak to udělat, když není čas pořádně uvařit, natož denně nakupovat čerstvé ovoce a zeleninu a ještě během toho vypozorovat, jestli nevadí miminku na bříško… Moje odpověď je – zvolit vhodný doplněk stravy.

Vybrala jsem si právě cereální tyčinky Nutrimama a po 10 dnech testování je můžu s čistým srdcem doporučit. K dostání jsou ve dvou příchutích - čokoláda & brusinky nebo maliny & brusinky. Obě jsou opravdu moc dobré a zasytí. A když to říká někdo, kdo jinak cereálie, müsli a podobné věci téměř nejí, musí na tom něco být 🙂 Navíc je může mít člověk všude po ruce (hlavně bez předešlé přípravy 🙂 ). V balíčku přišel kromě tyčinek navíc i vzoreček mléčného nápoje s vanilkovou příchutí, který mi k mému překvapení chutnal také. Ocenila jsem i brožurku o kojení, zavádění příkrmů a vývoji– též součást balíčku.

Pro lepší přehled bych tedy shrnula pozitiva tyčinek:

Mám dvě děti s pětadvacetiměsíčním rozdílem, což je samozřejmě krásné a naplňující, ale v praxi to mimo jiné znamená, že přes den povětšinou kmitám jako křeček v kole přebalování, kojení, vaření, uklízení, uspávání, rozvíjení staršího a občas se mi stává, že si ve tři hodiny odpoledne uvědomím, že mám ukrutný hlad, protože jsem od rána ještě nic nejedla. Snadné řešení "půjdu a vezmu si první věc, co najdu v ledničce" mi poněkud komplikuje podezření na alergii na bílkovinu kravského mléka a vejce u plně kojeného mladšího synka, kvůli které dodržuji dietu, při níž jsem ze stravy vyloučila mléko a vše, co jej obsahuje, hovězí maso, soju, vejce a kuřecí maso. Doma svačím povětšinou ovoce a zeleninu, ale občas jsme při odchodu v takovém presu, že si nestíhám nic připravit -- a v takové situaci je cereální tyčinka ideální rychlá svačinka. 

Balíček obsahoval dvě balení Nutrimama Profutura cereálních tyčinek -- jeden byl s tyčinkami s brusinkami a malinami a druhý s čokoládou. Oba splňují nároky mé přísné diety (obsahují sojový lecitin, ale ten synovi nevadí).

Chutově u mě rozhodně vedou brusinkovo-malinové -- jsou mírně kyselé, chuť malin je výraznější než brusinek. Čokoládové nemají tak výraznou chuť, přišly mi trochu mdlé. Oba typy tyčinek jsou dost sladké, což je pro mě, celoživotního závisláka na cukru, dobrá zpráva, alespoň na chvíli zaženou chuť na sladké 🙂

Celkově hodnotím tyčinky pozitivně, jsou chutné, vláčné a současně křupavé, je to ideální rychlá svačinka. Oceňuji také, že nejsou v jogurtovém obalu, jako spousta tyčinek, takže jsou vhodné i pro kojící matky alergických dětí. Jako negativum vnímám cenu, která je relativně vysoká (130 Kč za 5 tyčinek), ale zjistila jsem, že v DM je ve slevové knížce kupon na slevu i na tento výrobek -- doporučuji 🙂

Víte, že mít pejska je i velká výhoda? Nacvičili jsme si s manželem výchovu dítěte. Sice je to vlastně slabý odvar od výchovy dvounohého dítěte, ale je fakt, že když už bylo něčeho moc, tak jsem ji mohla nechat doma samotnou a jít třeba s kamoškou na kafe.

Jen pro ty, co mají rádi pejsky a ostatní zvířátka 😊

Jsem mámou dvou úžasných dětí, ale byla jsem mámou i úžasné Bekynky francouzského buldočka. S manželem jsme si ji pořídili po roce vztahu. Vždycky jsem tvrdila, že je to mé prvorozené miminko a tvrdím to už i jako zkušená máma dvou dětí.

Byla úžasná, hravá, mazlivá a samozřejmě i na zabití (jako každé jiné dítě). Bohužel byla, protože nám před rokem zemřela a stále mi moc chybí. Ale teď k tomu hezčímu...

Víte, že mít pejska je i velká výhoda? Nacvičili jsme si s manželem výchovu dítěte. Sice je to vlastně slabý odvar od výchovy dvounohého dítěte, ale je fakt, že když už bylo něčeho moc, tak jsem ji mohla nechat doma samotnou a jít třeba s kamoškou na kafe. 

Milovala jsem chvíle, kdy mi byla zima a ona se tak věrně tulila a zahřívala mě (jasně, chlapa to ze začátku taky chvilku bavilo, ale co si budeme povídat, stejně mu to dlouho nevydrželo).

Milé maminky, tak jsem se rozhodla vypsat se z té deprese. Jsem totiž již podruhé v nemocnici hospitalizována s diagnozou vcestná placenta marginalis.

Ale, abych začala od začátku. Máme doma 5letou dcerku, které jsme se rozhodli pořídit sourozence. Otěhotněla jsem prakticky hned, kontroly byly v naprostém pořádku, ale já měla od začátku těhotenství snad všechny nepříjemné známky těhotenství - zvracení, zácpa, únik moči,pálení žáhy a hlavně tlak na stydkou kost. Pořád jsem měla dojem, že snad porodím každým dnem. Jelikož Dr. neshledal nic divného, tak jsem do práce normálně chodila a nijak jsem se nešetřila - sice jsem nezvedala nějaké těžké věci, ale dcerku jsem občas na ruce vzala. A čas ubíhal a já byla ve 28 tt a jednou v práci jsem šla na toaletu a ejhle v míse byla krev - byla jsem šíleně vyděšená. Jelikož máme porodnici hned vedle práce, tak jsem tam zašla, ale naivně jsem si myslela, že to bude jen nějaké prokrvení dělohy - příprava na porod apod. Bohužel mě čekalo nemilé překvapení - placenta previa. Kvůli krvácení si mě v nemocnici hned nechali - neměla jsem u sebe žádné věci, s dcerou jsem se ani nerozloučila....a tak jsem jen volala manželovi a histericky do telefonu brečela. Pro miminko to prý zatím ohrožující není, ale musí se sledovat jak bude krvácení pokračovat. Manžel s malou a rodiči mne navštěvovali každý den. Krvácení jsem měla den a půl - ale nebylo nějak masivní, vždy jsem ale krvácela při použití WC. Pak už nastalo jen špinění. Po 3 dnech mě pustili domů s tím, že musím dodržovat klidový režim a s výstrahou, že kdyby se objevila krev hned mám přijet. Bohužel u této diagnozy se krvácení může objevovat častěji. Týden jsem byla doma a konečně jsem byla klidnější, že vidím všechny moje nejbližší. Ale toto netrvalo dlouho a přesně po týdnu doma jsem našla na papíře trošku čerstvé krve......a situace se opakovala. Věci mi manžel sbalil...rozloučila jsem se s dcerou a za šíleného pláče jsme jeli opět do nemocnice a opět hospitalizace. A teď jsem tedy zde....jsem ve 30+1 a čekám co bude dál......předčasný porod? Nebo mě zase pustí domu? Bude se to opakovat? Donosím miminko? Kdybych rodila - přežije to? Otázek mám milion, ale nezbyde než čekat. Všechny články o této diagnoze a o předčasně narozených dětech jsem snad přečetla - některé mě uklidnily jiné vyděsily. Mám hrozný strach...

     Bylo ráno 7.11.2016, 7.30hod a mě vzbudila bolest v podbříšku projíždějící až do zad..5tý den po termínu porodu a za dvě hodiny jsem se stejně měla hlásit v poradně na kontrole. Už jsem neusnula. Šla jsem se tedy pomalinku připravovat. V 8hod mi začala opět ta ,,divná“ bolest. Jako prvorodička jsem byla vyplašená z každého píchnutí. Odešla ze mě hlenová zátka a bolest byla po 30min.. ok kontrakce začínají, pomalu se zkracují. V nemocnici si mě rovnou nechali. Natočili monitor, dali na pokoj a čekalo se. Kontrakce se stupňovali a zkracovali, ale stále jsem se neotvírala. Byl už večer a kontrakce se ztratily. Ve 23hod opět nastoupily.

     8.11. ve dvě ráno již po 5ti minutách, otevřená na 3-4prsty. Na pokoji jsem už bolestma nevěděla co mám dělat. PA natočila monitor, zkontrolovala a jde se na sál. Klystýr, sprcha.. mezitím jsem volala manželovi ať přijede, že se jde rodit. Přijel do půl hodinky. To už šlo do tuhýho. PA mi musela píchnout vodu, otevřená na 7-8 prstů, bolesti větší a větší, já zalezlá a zkroucená ve sprše, slzy mi tekly bolestí, ale stále jsem se dostatečně neotevřela. Ok, zpátky na porodní křeslo. Při každé kontrakci jsem manželovi skoro rozmačkala ruku. Z dvou minut se pomalu prodlužovaly na 5, 6min. PA mi píchla cosi na rychlejší rozjezd a začal masakr. Za chvíli přišel doktor a rodíme.. Byla jsem po tolika hodinách už unavená, že jsem neměla sílu tlačit. Tak, jak jsem si hrála na hrdinku a manžela jsem u porodu moc nechtěla, že to zvládnu sama, jsem nakonec byla vděčná, že tam byl. Držel mě za ruku, dýchal snad líp jak já, celou dobu na mě mluvil a opravdu mi pomáhal. Doktora jsem už prosila, ať mi udělá císaře, že to nezvládnu, začala jsem trošku histerčit, ale všichni byli skvělý a uklidňovali mě. Dali mi kyslík, za který jsem byla hrozně ráda. Takže kontrakce a já šla tlačit.. nepovedlo se, ale hrozně mě povzbuzovalo to, že vidí hlavičku, nutilo mi to tlačit víc a víc, ale jak to hrozně bolelo, tlačila jsem i když kontrakce zrovna nepřicházela. Chtěla jsem to mít vše už za sebou. Maličká ven ale nešla. Vzpomněla jsem si na Aniball (nacvičeno 29cm) a pak mi tlačení šlo jak po másle. Na třetí kontrakci prdelka byla venku. Taková úleva najednou.. dali mi ji na břicho.. byla tak krásná, čistá. Narodila se v 5.51hod mírami 3310 a 49cm (Pan doktor mě nakonec chválil, že cvičení aniballem je znát. Ale ze začátku špatným tlačením jsem se trošku poranila zevnitř, takže pár stehů. Nicméně šmiklá nejsem, takže jsem mohla hned fungovat a sedět J). Zvážili, změřili, dali manželovi do ruky a nechali nás dvě hodiny na sále. Prvních pár minut jsme ji dojatí jen mlčky se slzami v očích pozorovali, prohlíželi si každý její detail. Nádherný pocit. Po dvou hodinách jsem po svých odešla na pokoj, osprchovala, usnula jsem a za hodinku mi ten můj uzlíček přivezli a už nechali u mě napořád.. Je to týden 4dny a já se do ní zamilovávám čím dál víc. Teď tu sedím v obýváku na gauči, ona vedle mě sladce spinká a já si říkám, že porod je vlastně nádherná věc, protože mi přinesl toto štěstí… protože, tohle je Láska!!!

Dobrý večer,

přidávám i já svůj článek o testování kosmetiky Nobilis Tilia.

Když jsem zjistila, že jsem byla vylosována mezi desítkami maminek, byla jsem nadšená. V životě se mi nestalo, že bych  mohla něco otestovat a napsat závěrečnou zprávu jak testování dopadlo.

Balíček s kosmetikou přišel velice brzy a mé nadšení sdílela i Kačenka, jelikož mohla se mnou výrobky vybalovat. Pro ni byla na prvním místě papírová taštička, do které vše nandala a utíkala si hrát.

Hned ten večer jsem dětem umyla vlasy šamponem Toníkem. Nevím jak v ostatních rodinách, ale u našich dětí je mytí vlasů dosti neoblíbená činnost. 😀 TOník mě opravdu mile překvapil, nejen, že nádherně voní, ale krásně pění a vlasy po něj jsou hebké a krásně se rozčesávají.  PO pár dnech jsem šampon otestovala na vých vlasech a je opravdu senzační.

Sprchový gel Vendelím je oblíben u mé mužské části rodiny. Krásně a nevtíravě voní. Je příjemný a snadno se oplachuje. Což je pro mne hodně důležité, šetříme totiž hodně vodu. Nejstarší syn by si s ním myl nejraději i ruce místo mýdla.

Díky projektu "koník testuje" jsem měla s rodinou možnost vyzkoušet kosmetiku Nobilis Tilia a nyní bych se s Vámi ráda podělila o poznatky z testování.

Přiznám se, že jsem o této značce Bio kosmetiky slyšela poprvé až díky tomuto projektu. Veliké překvapení pro mne bylo zjištění, že je tato firma česká. Já osobně ráda podporuji český trh a je to pro mne veliké plus.

Když nám balíček s kosmetikou dorazil, vše jsme důkladně očichali a seznámili se s produkty. Součástí balíčku byly: sprchový gel Vendelín, šampon Toník, ochranný krém Olinka a osvěžovač vzduchu pro miminka. Mě i dcerkám vonělo všechno, jen manžel měl výhrady k ochrannému krému (vůně ho vůbec nelákala). Všechny testované produkty mají opravdu pěkný obal...pro starší dceru (3,5roku) jsou postavy zvířátek velikým lákadlem a hned si pamatovala, že sloník bude na tělo a pejsek na vlásky. Níže naleznete podrobnější popis jednotlivých produktů.

Sprchový gel Vendelín:

Sloník Vendelín má příjemnou vůni po pomerančích, není zbytečně přeslazený, jako bývá většina dětské kosmetiky. Má skvělou konzistenci připomínající želé, takže člověk najednou nevyplácá zbytečně moc.

Šampon Toník:

Jak je možné, že tisíce matek denně vyhledává na internetu tipy a rady, jak pláč svého dítěte utišit? Spousta rodičů spoléhá na rady odborníků, jsou tak ovlivnění médii, že nevidí, co jim opravdu dítě dává najevo.

Různé rady a psychologické studie, tabulky, manuály, příručky pro rodiče, příručky jak na dítě a podobné maminkám na mateřské dovolené se zvýšenou hladinou hormonů moc nepřidávají. Proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o mé zkušenosti a postřehy z workshopu Nevýchovy. Co se tedy děje v našich hlavách, když uslyšíme dětský pláč?

Co se děje v našich, když dítě začne plakat?

Pláč zařizuje reakci rodiče a následně také péči. Naše uši jednoduše neumí a nechtějí dětský pláč ignorovat a poslouchat, proto mozek okamžitě signalizuje touhu tohle vyřešit a dítě uklidnit.

• Pláč je pro dítě nástroj komunikace. Vždy, když vaše dítě pláče, vám dává najevo své potřeby a touhy

Takhle to zařídila příroda a nelze to změnit. Brouzdáte na internetu a hledáte odpovědi na to, proč vaše dítě pláče a jak ho máte uklidnit? Nebo hledáte cestu, jak dítěti porozumět a naučit se rozeznávat jeho potřeby?

Jak většina z Vás ví, na Modrém koníku lze teď testovat spoustu úžasných výrobků. Snažila jsem se zapojit do některých z nich, ale štěstí se na nás usmálo právě až se Zubařem od Hasbro a s jejich úžasnou modelínou Play-Doh. Asi proto, že moje dcera má prostě více štěstí než já a co si budeme povídat, testovat hračky je zábava.

Play-Doh hra Zubař je skvělá zábava pro malé zubaře. Můžete modelovat nové zoubky nebo vyvrtat kaz pomocí elektrické zubní vrtačky. Naučíte se správně čistit zoubky nebo můžete vymodelovat i rovnátka. Je vhodný pro holky i pro kluky od cca 3 let, ale určitě si s ním vyhraje i spoustu dospělých.   A teď jak to probíhalo u nás.

Aničce jsem oznámila, že přišlo překvapení a nastalo šílené trhání zabaleného balíčku a radost v dětských očích, když si balíček rozbalila. Plastelínu miluje a modeluje hodně často. Doufala jsem, že i tohle ji chytne a třeba se přestane zubaře bát. Zpočátku to vypadalo dobře. Vše bylo super do doby, než jsme do elektrické vrtačky vložili baterky. To se začala bát a nechtěla ji vzít ani do ruky, že vrtat má raději maminka. Tvořit zoubky, ať už bílé, zelené nebo červené pro ni byla veliká zábava, stejně tak jako je čistit nebo tvořit rovnátka a plomby. Po dobu testování jsem zkusila, co se dalo, abych ji přesvědčila si s vrtačkou zkusit vrtání, ale raději přestala modelovat úplně a šla si hrát s něčím jiným.

Pozitiva za nás:

- s modelínou se krásně pracuje, má úžasně barvy a spoustu možného i nemožného využití.

- je opravdu pro všechny věkové kategorie. Bavila Aničku, bavila mě a v podstatě celou rodinu

Předem než začneme s recenzí a spokojeností s touto sadou, chtěli by jsme poděkovat za možnost testovat a budeme se snažit nezklamat se smysluplnou recenzí.

Na skoroposlední chvíli jsem na Vaše testování náhodně narazila, a jelikož u zubaře a dentální hygienistky trávíme docela spousty času, usoudila jsem, že na testování budeme Ti správní. Synovi se u zubaře líbí nástroje, a úplně geniální je, že ted si na něj vlastně může zahrát, abych totiž přiznala, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového existuje. 

Zubaře se nevyhne nikdo z nás a ze své zkušenosti vím, že plno lidí tam má strach vůbec jít. jako dítě jsem si trhala raději zuby sama, než abych návštěvu musela absolvovat 😀

Každopádně si myslím, že tato hračka od HASBRO není pouze hračkou, ale taky poznáním co zubař dělá, jak se s nářadím zachází, jak vypadá. Tudíž si myslím, že je to skvělá uklidnující metoda jak se zubaře toho opravdového tolik nebát.

Dnes máme zubaře doma 11 dní. Musím se přiznat , že moc času na něj ještě nebylo. Jelikož nás skolila ošklivá nemoc, ale zabaví na několik hodin, jsme z něho neskutečně nadšení a nevyhrát v testování, určitě bude čekat pod stromečkem 🙂 

NEGATIVA VÝROBKU :