Termín porodu jsem nikdy nějak neřešila, ono to ani nešlo brát vážně s mým cyklem… Ale dle početí to bylo 11.10.2016, dle utz taky, takže jsem byla ráda, že to alespoň takhle sedí.

Celé těhotenství jsem si od začátku moc užívala, ze začátku mi bylo trochu špatně, ale rychlá snídaně a pár doušků vychlazené coca coly to vždy zachránilo.

Už od začátku jsem měla jasno, spoustu věcí bych chtěla jinak… Prvním krokem bylo si najít svou soukromou PA, kterou jsem díky z Hypnoporodu sehnala. Setkaly jsme se hned na zač.těhotenství  a hned mi E. sedla.

Čas plynul, my zjistili, že se v bříšku ukrývá chlapeček a moc jsme se těšili a chystali a udělali spoooostu fotek 🙂

K dr.jsem chodila do 32tt do posledního utz. A od té doby jsme se scházely už jen s E.

Termín porodu se blížil a já se moc těšila…Původně jsme měli vykomunikovaný v porodnici ambulantní porod, ale tato varianta se v den porodu lehce změnila ... 🙂

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru.

----

Už i vy jste přesáhly třicítku a přecházíte na novou péči o svou pleť? Nemusíte dlouho hledat, na koníkovi budete moci otestovat prvotřídní krém Eyelift od společnosti Medik8. Čtěte dál a dozvíte se více 🙂

Co testujeme:

V nové kampani testujeme krém na oční okolí - Eyelift. Eyelift reprezentuje neinjekční technologii pro vyplnění rýh a vrásek, navíc redukuje výskyt tmavých kruhů a opuchlin pod očima bez drastického přístupu. Eyelift, jako ostatní výrobky značky Medik8, neobsahuje parabeny a petrochemické látky, takže je vhodný i pro citlivou pokožku.

Vyvážené a účinné složení zaručí nejen redukci očních vrásek, ale celkovou regeneraci očního okolí.

Milý Ježíšku,

letos mě čekají už druhé Vánoce a naši říkali, že se ti prý píše dopis a v něm má být, co si moc přeju. A protože neumím psát, tak ti za mě píše máma.

Moc bych chtěl dostat kočičku! Měla by mít krásná očička, chobot jako slon a kromě uší by měla mít taky rohy, jo a bylo by prima, kdyby měla osm nohou jako pavouk, taky by mohla bečet, mečet, řehtat jako koník, štěkat, nezapomeň prosím na žábry a ploutve, protože když naši kočku hodím do vody, tak se jí to nelíbí, tak týhle aby se to líbilo. Bylo by prima, aby jí chutnaly kameny, tráva, kaštany, hlína a tak, no vždyť víš, čím krmím kočku, co máme. Jo a když bude tak velká, že na ní budu moct jezdit, tak to bude úplně nejvíc nejlepší!

Dále bych si moc přál knížku. Stačí mi jedna, ale musí v ní být všichni hrdinové z filmu Auta, traktor, kombajn, bagr, vozík, paprika, jablíčko, zmrzlina, brambory, vlk, karkulka, kočka, pes, kůň, kráva, prase, pavouk, koala, velryba, krokodýl, delfín, krab, koblížek, kamion, motorka, plameňák, děda, babička, tyčky, kytky, stromy,...

Všichni ať jsou hlavní postava a příběh už nechám na tobě.

A jako poslední bych si přál jednu hračku, aby se vešla do pusy (máma mi tam totiž pořád něco hledá, tak se jí to taky bude líbit), aby uměla dělat děsnej kravál, třeba jako když vezmu krabici se všema padesáti autama, co v ní mám, a vysypu je na podlahu (bez koberce teda, to mají rádi všichni, co jsou se mnou v tu chvíli v jedný místnosti), aby kromě tohohle kraválu měla asi 2 melodie, který můžu ohrávat pořád dokola (je jedno jaký, ale ideálně aby to byly ty, co už naši znají a tak rádi si je celé dny zpívají, oni vůbec nesnáší učit se něco novýho), mohlo by to taky vypadat jako mamky mobil (on tatínek je na mě děsně pyšnej, že mu ho nosím, když si ho mamka zapomene na podlaze, to jí potom říká něco o tom, že za 3 roky je to šestej), aby měla kola a dalo se s ní jezdit jako s autem (naši furt říkají něco o tom, že asi nechají vymalovat, až se budeme stěhovat, tak ať ty kola nechávají na zdech šmouhy jako ty, co už mám), aby byla měkká jako modelína (nevím proč mi pořád dokola lžou, že to není k jídlu) a aby byla barevná (protože jsem prostě dítě, no).

Ahoj maminky, chtěla jsem se zeptat a zároveň poradit, nevíte některá o nějaké práci na doma? hledala jsem na netu, ale všude chtějí nějaké vstupní poplatky, což mi připadá jako podvod. Díky za rady a přeji vám všem hezký den

Mít 3 děti je fajn. Ovšem jen dokud jsou všichni bez zdravotních problémů. Princezna má zánět močových cest a protože tatínek musel být v práci a nebyl po ruce nikdo jiný na hlídání zbytku smečky, tak jsem je měla sebou všechny. V čekárně u paní doktorky začalo peklo, protože při tom ranním fofru, aby jsme mohli co nejdřív vyrazit k doktorce jsem sebou nevzala žádnou zábavu ve formě náročné literatury, aneb - jak dělají zvířátka a co je toto za barvičku. Princezna brečela, že furt chce na záchod a že to bolí. Smíšek vymýšlela, co by vymyslela a když už jí došly nápady, tak si uvědomila, že má hlad a žízeň a mlela to pořád dokola. Stihla si i rozdělat culík, protože ho nechtěla mít nahoru, ale na boku. Prcek začal křičet hlady taky, takže jsem ho tam krmila, u toho chytala smíška, která lezla na židli a zase dolů. (Jen v tu dobu, co jsem krmila). Pak jsem prcka dala do sedačky, abych mohla smíškovi podat kapesník, protože nutně potřebovala smrkat. Mezitím se prcek poblindil a začal brečet, protože ho to studilo. Tak jsem ho vytáhla, že ho převlíknu a přebalím. Smíšek samozřejmě taky potřebovala na přebalovák a vysvětlení, že tenhle je jen pro miminka nehodlala akceptovat, takže začala kňourat. Nakonec ustoupila, když jsem vytáhla z peněženky všechny možný karty, ať si je prohlíží. To jí ale dlouho nebavilo, takže začala hledat princeznu, která už po třetí šla na záchod. Čapla jsem prcka a běžela chytat smíška na chodbu, kde už jsem slyšela, jak princezna zase brečí na záchodě. 

Když už byli všichni 3 relativně v klidu, tak se na mě podívala jedna paní, vedle které spořádaně seděla jedna hočička, cca 10ti letá a řekla: Vy by jste se potřebovala naklonovat, že?

Asi každý z nás to někdy zažil. Dítě sebou v záchvatu vzteku hází na zem, jde po ulici a křičí, nebo začne vyvádět uprostřed obchodu. Takové situace jsou známy snad každému rodiči malého dítěte, říkáme tomu období vzdoru. Obvykle se jedná o děti ve věku od jednoho roku do 6 let. Jak na období vzdoru u dítěte tedy reagovat?

1. Snažte se uklidnit

Nám se to říká velmi jednoduše, to je pravda. Říkáte si, kde ten klid vzít, když byste své dítě nejraději vzteky roztrhli? Máte jej potrestat? Nebo ustoupit? Na dětskou agresi není dobré reagovat agresí.

Dítě by nemělo dostat na zadek, když sebou plácne na zem. Ani jiný trest není to nejlepší řešení. Křičí-li dítě, nebo sebou hází na zem, pak jako rodič nic neříkejte, pouze dítě obejměte či jej chytněte, aby neublížilo lidem okolo a hlavně sobě.

Slova, která jako rodič z pusy vypouštíte, mohou dítě ještě víc dráždit a vzdor vystupňovat. Jakmile je dítě klidné, můžete mu k tomu něco říci. Promyslete dopředu, na čem trvat a na čem naopak ne.

2. Děti takhle většinou reagují, když něco chtějí a nemůžou to mít

Tedy vážně s těmi dětmi zažijete nevídané, jen co je pravda! A zvláštní je, že pokaždé, když už si člověk myslí, kdovíjak je připraven na vše a nic ho nezaskočí, děti ho vyvedou z omylu.

Z dnešního odpoledne mám velmi intenzivní zážitek. Takříkajíc klíčový. Vyzkoušela jsem si kurz supermámy s podtitulem dement. Začalo to obvyklou odpolední rutinou - trocha hřiště, trocha nákupů, trocha řevu kolem domácích úkolů. Po menším konfliktu šla madam uraženě do pokojíčku, který se nachází v patře. Ta lokalizace v horním patře bude pro další pokračování příběhu celkem důležitá.

Po chvíli jsem šla k ní do pokoje, abych jí pomohla připravit učebnice na další den. Mno, celé by to bylo v pohodě, kdyby se tam nezačal dobývat Eliš toho času dostávající se do nesnesitelného stádia vzdoru a protivnosti a nezačal v pokoji škodit. Seřvala jsem ho a vyhodila za dveře pokoje.

To jsem neměla dělat. Zvenku ve dveřích byl totiž klíč. V momentě, kdy mi Valína hlásila: „Mami, Eliáš nás zamknul!“, já jen zpruzeně odsekla: „Nekecej a piš ten úkol!“

Až asi o deset vteřin později mi to docvaklo. Docvaklo mi, že ten klíč v tom zámku taky cvaknul. Sákryš.

Nejdřív dostala hysterák Valína. Začala svého stále ještě vztekajícího se bratra za dveřmi obviňovat z toho, že tady s maminkou umře. V tu chvíli jsem ještě věřila, že Eliš dokáže i odemknout. Zpětně vzato, byla jsem dost naivní.

Rozhodla jsem se sepsat příběh, který je o mé naivitě, zoufalství a také pevné vůli. A o tom, že vše není tak, jak bychom čekali a je třeba být připraveni. A především o kojení.

Moje těhotenství bylo plánované a chtěné. I přes zcela nepravidelný cyklus jsem otěhotněla po 4 měsících, kdy jsme nepoužívali ochranu. Hormonální antikoncepci jsem nikdy nebrala. Tedy jen asi necelý rok v sedmnácti letech. Teď je mi sedmadvacet.

Těhotenství probíhalo bez komplikací, kromě malého zakrvácení ve 4.týdnu a dobře kompenzované těhotenské cukrovky zjistěné ve 13.týdnu. Nic mi nebránilo být aktivní. Do konce 6.měsíce jsem pracovala jako zdravotní sestra na interním oddělení, dva týdny před porodem jsme s manželem ušli 9km v Jizerkách a pár dní před porodem jsem stále chodila svůj čtyřkilometrový „kondiční okruh“. Na porod a na mateřství jsem se vůbec nepřipravovala, čekala jsem, že vše přijde samo, přirozeně. Nečetla jsem knihy, ani nechodila na přeporodní kurz. Doma jsem vše pečlivě nachystala a těšila se na příchod našeho chlapečka. Teď už vím, že jsou důležitější věci než nažehlená bodíčka v komodě. Bohužel pozdě.

Rodit jsem začala ve 39.týdnu těhotenství. V pátek večer jsme byli posedět s kamarády v restauraci. Než jsem šla z domova, odteklo mi malé množství tekutiny. Jelikož jsem měla výtok celé těhoteství, nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Toto se opakovalo večer ještě jednou. Znovu ráno, to byla tekutina slabě růžová. Trochu jsem se bála, jestli mi po troškách neodtéká plodová voda. Jela jsem se tedy nechat zkontrolovat do porodnice, kterou máme hodinu cesty autem. Plodová voda to nebyla, jednalo se o hlenovou zátku. Nález skoro žádný, tak jsme jeli domů.

Ale postupně začaly přicházet bolesti. Nejprve nepravidelné. Potom po pěti minutách. Vana nepomohla. Věděla jsem, že už se něco děje, bolesti zesilovaly, ale ještě se to dalo. Před půlnocí už jsem je musela prodýchávat. Nechtěla jsem být za hysterku, když jsme byli v porodnici ráno, ale vydali jsme se tam znovu. Nález byl o něco větší, bylo jasné, že porod začíná. Ale stále ne dost velký na to, aby si mě v porodnici nechali. Tak jsme jeli zase domů. Měla jsem kontrakce po pěti minutách. Noc byla hrozná. Nemohla jsem spát, ležet, chodit, sedět. Nad ránem už jsem vždycky na pět minut usnula, protrpěla kontrakci a tak stále dokola. Celé dopoledne už mám v mlze. Brečela jsem bolestí a hlavně beznadějí, že nepoznám, kdy jet do porodnice. Tohle je pro mě první selhání systému. Že pošlou domů ženu, která má pravidelné kontrakce, je prvorodička a cesta do porodnice jí trvá hodinu. Po poledni už se na mě manžel nemohl dívat a vyrazili jsme.

Byla jsem rozhodnutá, že když mě nepřijmou, pojedu do jiné porodnice. Volala jsem svému porodníkovi (účastnila jsem se výzkumu souvisejícího s cukrovkou) a ten slíbil, že už to vyřešíme. Po příjmu mi natočili monitor. Porodní asistentka mě vyšetřila a konstatovala, že mimčo je ještě dost vysoko a jsem otevřená jen na dva prsty. Na nic se mě neptala a udělala Hamiltona. Nastínila mi další postup, trochu porodu pomůžou.

Mrtva padam do postele v 22:00...

Lehnu si na jeden bok a za chvilku me boli klicni kost.. Je to celkem unosne, tak lezim dal. Za 5 minut se ozyva kycel a musim si lehnout jinak. Otacim se na druhy bok a pri zapreni nohy pri otaceni myslim, ze mi kycel praskne...

Dobry, na druhy bok jsem se dohrabala, snad uz ted usnu.

A jej! Zjistim, ze mam i druhou klicni kost a druhou kycel. Po chvilce prijde mala na to, ze mamca chce spat a rozhodne se, ze bude delat "bugr". Predvede mi par ukazkovych premetu, ze by ji kdovi jaka gymnastka mohla zavidet. Po radne namaze nasleduje oblibene protahovani, kdy se zapre nozickama o muj mocovy mechyr a hlavickou se opre uz o tak utiskovany zaludek a ostatni organy. Chvili to snasim, ale pak me zacina byt spatne od zaludku, jakobych tu gymnastiku cvicila ja. S bolavyma kyclema se zvedam a prochazim se po pokoji. Po dvaceti minutach usoudim, ze uz bude klid a pro jistotu jdu jeste "curknout", at se za par minut nezvedam znova.

Tak, vsechno vyrizene, jsem opet v posteli, hodinova rucicka uz prekrocila jednicku a ja jsem opet na boku s polstarem mezi kolenama. Moje kycle si asi mysli, ze ten polstar mam jen na okrasu a opet se zacinaji ozyvat. Lehnu si na zada a je mi uplne jedno, co na to rika nejaka duta zila!

Po 15 minutach zkoumani stropu nad posteli, opet oziva ta moje podnajemnice. Pripada mi, ze mam v brise cihlu, ktera se cas od casu otoci, nebo se sem tam vybouli. Po dalsich dvaceti minutach to vzdavam a pracne se otacim na bok. Mala je konecne tuha, akorat pri me smule si ustlala na mocaku a ja zas musim na zachod.

Můj druhý porod byl extrémně rychlý.

Vzbudilo mě nutkání na malou nějak po páté hodině ráno.Vstala jsem,a vyteklo ze mě trochu vody.Myslela jsem,že jsem to nestihla,tak jsem se šla dočůrat.Hned na to jsem měla průjem.A pak to začlo.

Začaly šílené křeče,tak jsem šla budit manžela,zrovna vstával do práce,takže bylo 5:15.Rychle jsme se oblékli,já jsem ani nebyla schopná v těch křečích,dceři pomáhal s oblékáním manžel,aby to bylo rychlejší,a vyjeli jsme.

Jeli jsme snad 200km/h,po cestě jsme museli vysadit dceru u babičky.To jsem prohlásila,že to nestihnem,že chci rodit u tchyně.Manžel suverénně,že to stihneme 😁 No,nestihli jsme.Po chvíli jízdy jsem nahmatala hlavičku,manžel si asi myslel,že přeháním.Pochopil,až malého uslyšel plakat,byl z toho chudák celý vyjukaný 😁 Takže se narodil v autě,plně za jízdy,v 5:45hodin.V porodnici jsem akorát porodila placentu,a zašili mě na jeden steh,jak jsem ani natržená skoro nebyla 🙂 malý si ještě půl dne pobyl v inkubátoru,protože byl mírně podchlazený,jelikož byl říjen,ale zvládl to krásně.Dnes mu jsou 2roky,a má se čile k světu.Někdy až moc 😀

Železo vrací maminkám energii

Únavu v období těhotenství a kojení raději nepodceňujte. Může být projevem nedostatku železa.

Těhotenstvím to začíná a kojením zdaleka nekončí. Samy to možná znáte. Mateřství je zpočátku jedna velká změna. Nejdříve měnící se vlastní tělo, potom nový režim přizpůsobený miminku. Zkrátka, mateřství je synonymem jak pro péči, tak i pro měsíce nekončící únavu. Ne vždy je však spojena s celodenním maratonem a probdělou nocí. Únava a bledost patří k nejčastějším projevům nedostatku železa.

Jíst za dva? Železo určitě!

Železo nutně potřebujeme například k tvorbě červených krvinek. Naše tělo se bez něj neobejde, ale samo si ho vytvořit neumí. Proto je důležité průběžné doplnění železa. A v těhotenství obzvlášť. Potřeba železa totiž v těhotenství stoupá z průměrných 15 mg u žen v produktivním věku přibližně na dvojnásobných 30 mg. „Řada žen však vstupuje do těhotenství jen s minimálními zásobami tohoto stopového prvku. Organismus pak nároky na něj nestačí pokrýt, a tak až 60 % žen trpí v těhotenství tzv. anémií, tedy chudokrevností,“ říká gynekolog MUDr. Mário Bumbera. Některé formy anémie přitom mohou souviset právě s nedostatkem železa. Ten se dále prohlubuje krevní ztrátou při porodu. Vyšší nároky na množství železa pokračují v období kojení, kdy ho maminky potřebují přibližně 20 mg denně. Už kvůli doplnění energie si hlídejte, zda jste z jídelníčku nevynechala na železo bohaté potraviny, případně sáhněte po doplňku stravy.

Železo ve vhodné formě

Někdy totiž nejde všechno podle plánů, někdy nejde podle plánů nic.

Mám na tom i svůj podíl, všechny vzestupy i pády jsou i mým přičiněním. Někdy se mi prostě něco nechtělo a tak se mi hromadí prádlo v koši a další várka v pračce.

Dnes píši tento článek napůl. Napůl sedím a napůl odbíhám. Dnes se totiž naše dcery rozhodly, že než půjdou spát, budou "něco" potřebovat. Cokoliv. Zdá se tedy, že je dnes nemožné, aby šly rovnou spát, bez toho aniž by z pokoje již potřetí vyšly.

Zdá se, že tento týden nejde nic podle plánu. Měla jsem plán, jasný a plný bodů, které jsem chtěla splnit, ale na konci týden je nutné si přiznat, že ani z poloviny není můj plán splněný.

Jsem normální. I mé děti jsou normální. I vaše rodina je normální.

Proč?

HISTORIE SVÁTKU HALLOWEEN
Svátek Halloween je pro nás známý především jako svátek slavený v v anglicky mluvících zemích, především ve Spojených Státech, Kanadě a Velké Británii.
Jeho kořeny však sahají mnohem mnohem dál do historie, dokonce až na naše území, které, jako i ostatní evropské země, bylo v minulosti obýváno Kelty. Keltové tenkrát dělili rok na dvě období – světlo a tmu, tedy období tepla a hojnosti a dobu zimy a hladu. Období zimy bylo spjato s Bohem Mrtvých a jeho začátek připadal na 1. listopadu. Tímto dnem začínal keltský Nový rok. Den před tím – tedy 31. říjen znamenal konec roku starého. Keltové tento čas považovali za nejmagičtější v roce. Magický čas začínal 31. října po západu slunce a končil 1. listopadu při východu slunce. Věřili, že právě  v tento čas je velice malá hranice mezi světem mrtvých a světem živých a mrtví mohou vystupovat na zem. Před dušemi zemřelých se chránili tak, že se převlékli do masky nějakého strašidla nebo také mohli chránit svůj dům svítícími lucernami. Tento svátel byl Kelty nazýván Samhain nebo Samhuin.  
Poté, co se k moci dostala katolická církev, Papež Bonifác IV. chtěl zamezit slavení pohanských svátků a tak se zrodil nový svátek - Svátek Všech svatých, který známe i u nás, slavený 1. listopadu. V angličtině se nazývá All Hallows´ Day – Den všech blahoslavených a jeho předvečer All Hallows´ Evening – Předvečer všech blahoslavených, který byl posléze ve vesnickém slangu přejmenován na HALLOWEEN.
Svátek takový, jak jej dnes známe pochází zejména z Irska, kde si lidé k ochraně obydlí vydlabávali tuříny, do nichž potom jako zdroj světla vkládali žhavý uhlík, později svíčku. Tradice vydlabaných dýní začala v době kdy Evropští osadníci (především Irové) přijeli do Ameriky. Zde objevili praktickou věc – v  Evropě neznámé dýně, které  jsou větší a lépe se hodí k vyřezávání.

volně přeloženo z ego4u.com

Jack O´Lantern

Legenda vypráví o irském kováři Jackovi, který v noci o svátku Halloween popíjel s Ďáblem. Jack byl zlý a lakomý člověk, ale také byl velmi chytrý – věděl, že Ďábel přišel, aby si odnesl jeho duši. Tak si rychle vymyslel plán. Když došlo na placení hostinskému, Jack řekl Ďáblovi: „Vím, že na sebe můžeš vzít podobu čehokoli chceš. Proměň se tedy ve stříbrnou minci a  nechej mě jí zaplatit naše účty, potom se proměníš zpět a vezmeš si mou duši.“
Ďábel souhlasil a proměnil se ve stříbrnou minci. Jack ji rychle strčil do kapsy, kde měl schovaný také malý kříž. Ďábel nebyl schopen proměnit se zpět, a tak mu Jack učinil návrh:
„Když mi slíbíš, že mě tu necháš ještě deset let, propustím tě!“ Ďábel neměl jinak na výběr než souhlasit.
Po deseti letech se Ďábel vrátil pro Jackovu duši. „Samozřejmě si můžeš mou duši odnést,“ řekl Jack: „ale mohl bys, prosím tě, ještě vylézt na jabloň a přinést mi poslední jablko?“ Ďábel si pomyslel, že nemá co ztratit s vylezl na jabloň. Jack rychle vyndal nůž a do kmene jabloně vyřezal kříž. Tak byl Ďábel znovu v pasti a Jack mu navrhl dohodu: „Jestli mi slíbíš, že se pro mou duši už nikdy nevrátíš, nechám tě jít.“ A tak Ďábel znovu nemohl jinak než souhlasit a pro Jackovu duši se již nikdy nevrátil.
O mnoho let později Jack zemřel. Vydal se do nebe, ale nebyl tam vpuštěn, protože po celý svůj život byl zlý a lakomý. Tak to šel Jack zkusit do pekla, ale ani tam mu nedovolili zůstat, protože obelstil Ďábla. Namísto toho byl Jack poslán zpátky na zem. Dostal žhavý uhlík, jako světýlko, které jej mělo provázet. Jack si dal uhlík do vydlabaného tuřínu, který nosil jako lucernu, a vydal se zpátky na zem, kde už od nepaměti sám bloudí temnotou.
Jach a jeho lucerna se stali symbolem ztracených a proklatých duší. Aby tyto zlé duchy odehnali, začali si lidé v Irsku vyřezávat do tuřínů obličeje a rozsvícené tuříny umisťovali do oken nebo před vchod do domu. Irští přistěhovalci v Americe později začali Jack O´Lanterns vyřezávat z dýní – plodiny typické pro Ameriku.

volně přeloženo z ego4u.com

Politika asi nemá na blogu "o mimískách" co dělat, přesto si to doba žádá...více se dočtete na: http://www.pihatamama.cz/Ostatni/Na-hrade-strasi 

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru.

----

Máme tu dobrou zprávu pro všechny malé zubaře! Konečně pro ně můžeme  spustit kampaň, při které si vyzkouší své vysněné budoucí povolání. Play-Doh Zubař od Hasbro je skvělá zábava pro malé zubaře. Vymodelují s ním nové zoubky nebo vyvrtají kaz pomocí elektrické zubní vrtačky. Naučí se správné čištění zubů nebo vytvoří rovnátka.

Zní to napínavě jako z opravdové ordinace, že jo?

Co testujeme:

Zábavnou hru, která je určena pro kreativní a tvůrčí děti. A je navíc i naučná. Dítě si tak dokáže reálně představit zoubky v ústech a možná i ztratit strach ze zubaře. Vždyť také i ten musí vykonávat své povolání.

Aktualizace: 

Recenze prvního testování tyčinek Nutrimama Profutura naleznete ve fóru tady.

Druhé testování a recenze maminek ve fóru naleznete tady. 

-----

Milé maminky, dnes spouštíme přihlašování k testování Zkušenosti s Nutrimama Profutura od společnosti Nutricia. Je to produkt speciálně vytvořený podle potřeb kojících maminek. A proč je tak speciální? Protože je to praktická tyčinka, která v období kojení maminkám pomáhá doplnit klíčové živiny*. 

Tyčinka Nutrimama Profutura doplní živiny, zaženou hlad a ještě slouží jako zdravá chutná svačinka.

Aktualizace: Recenze našich uživatelek z tohto testování si můžete přečíst v tomto fóru.

----

Dát dětem to nejlepší z přírody je pro všechny maminky samozřejmostí. Péče o jejich jemnou pleť se stává každodenním rituálem, který si zasloužíte užívat naplno.

Česká certifikovaná přírodní a BIO kosmetika Nobilis Tilia proto pro vás připravila balíček produktů, které budete moci otestovat. Tahle aromaterapeutická a tělová kosmetika, jejíž historie sahá do roku 1994, se může chlubit certifikacemi CPK a CPK BIO. S přírodními materiály zacházejí šetrně a ctí poctivou práci. Jste zvědavé, co budete testovat? Čtěte dál 🙂

Co testujeme:

Sprchový gel Vendelín - přírodní sprchový gel s pomerančovou vůní si užijí všechny děti od 9. týdne. Je lehce pěnivý, šetrný a jemný k pokožce, zároveň s hydratačními účinky. Dětskou pokožku zvláčňuje, vyživuje a zachovává její zdravou odolnost. V obsažených složkách najdete cenný rakytníkový olej, který díky velkému množství karotenoidů a vitaminu E chrání kožní buňky před oxidačním stresem. Gel udržuje zdravé pH pokožky a hodí se pro každodenní použití, kterému lze jen těžko odolat. Vaše koupelna bude totiž ještě dlouho po použití gelu vonět sladkými citrusy a připomínat vám všechny radosti života. Je to novinka letošního podzimu!

Představte si.

Představte si mateřství bez odsouzení.

Bez předsudků. Bez srovnávání, kdo je lepší rodič. Bez posuzování chyb a omylů druhých. Bez přikazování, který styl rodičovství, je lepší. Beze strachu.

Bez obavy, že se nikam nehodíte. Do žádné správné škatulky rodiče, ženy, člověka. Že můžete patřit, kam jen chcete. Být jen sama sebou. Být taková, jaká uvnitř celé roky cítíte, že jste.

Představte si.

Skutečné přátelství mezi matkami. Přítelkyně,  které se navzájem mají rády a podporují se i přes všechny svoje nedostatky a zmatky. Přítelkyně, které vědí, že ať už děláte chyby jakékoliv, vždycky se snažíte dělat všechny to nejlepší pro své děti.

Chtěla bych napsat o nás článek...Otom jak sme přišli k tolika detem,a hlavne neplanovane,prisli sme k tomu jak slepí k houslím 🙂 Tak uplne od zacatku...Byla jsem mlada bylo mi 21 let,kdyz sem poznala otce Dominicka,znala jsem ho asi mesic a prisla i pres antikoncepci do jineho vztahu,rozhodla jsem si mimco nechat Dominicka, za tech 9 mesicu jsem prozila peklo,pozavala otce Dominicka ,fetak,alkoholik,gembler,parkrat me uhodil i jednou skopal asi v 6 mesici,odesla jsem od neho...pak ho zavreli na 5 let, zustala jsem po narozeni syna sama,bydlela jsem s babickou ktea mi moc pomahala v byte 1+1,Kdyz mel malej rok skusila jsem si napsat seznamku,ozval se mi Petr ted uz muj manzel 🙂 porad mi psal, volal,schazeli sme se bylo mi dobre 🙂 asi po pul roce mi oznamil,zda by si mohl myho syna adoptovat ze by mu chtel byt otcem🙂 Ano rekla jsem si zivot se obraci k lepsimu, podminkou adopce bylo manzelstvi tak me pozadal i o ruku,po roce znamosti sme meli svatbu,tenkrat mel RD jen dolni patro ale krasny,trval na tom abysme se prestehovali i s babickou abych ji nenechavala samotnou za to co pro nas udelala .Zacli sme pristavovat podkrovi kde byli dalsi tri loznice,po dvou letech sme si rekli že poridime Dominickovi sourozence a tim to zacalo ....neslo nam to 2 roky,tak jsme podstoupily ruzne vysetreni,kde zjistily manzelovi chybu v spermiogramu kde ma oplodnitelnych 1% a pouze za pomoci lekaru,manzel se stoho zhroutil,nebyl schopny unest to že nespoldi nikdy dite ,padali i vety ,,pochopím když me opustis,,apod:-/ tezky obdobi,nakonec sme si rekli že umele oplodneni skusíme,první pokus,uspesny,ale nasledoval potrat ve 2 mesici,nalsedoval druhy pokus,nic,tretí pokus nic,ctvrty pokus potrat v 7tt,zacalo mi to dost hrat na psychyku☹ po 8 pokusech sme to vzdali a rozhodli se pro adopci.Adoptovali sme si holcicku Saru když mela 10 mesicu,dovezli sme si ji s kojenaku 🙂 byla nam strasne podobna,jako nase 🙂 už sme byli konecne stastní🙂 Ale ne na dlouho 😀 Kamaradce se narodil chlapecek me nejlpesi kamaradce,byli sme za ni v porodnici, když si manzel choval ten uzlicek..Vysli sme s porodnice a opatrne se me zeptal zda bysme neskusily jeste umele oplodneni  že vi že je jesitny ale pral by si zazit ten pocit mit svoje dite 🙂Ale že když odmitnu nebude se zlobit protoze co vse musim podstoupit je zahul pro moje telo...neodmitla jsem,naopak jsem byla nadsena,že to nevzdava 🙂 sla jsem tedy na dalsi pokus..kde nam zustali pouze tri embrijka poslední,zavedli me jedno ktere jsem opet potratila do 7tt...dve embrijka byli zmrazeny stale na clinice... poslali me po potratu na dalsi vysetrení kde mi zjistily spatnou krev,srazlivost krve ktera zpusobuje potraty do 12 tt...tohle vysetreni je prej strasne drahy a posilaji na neho az po nakych potratech...kdyby na to prisly driv,mohlo to vse dopadnout jinak ...Ale to uz je jina 🙂 takže jsem si sla nechat zavest dve zmrazeny poslední a ktomu mi nasadily injekce na redeni krve,kde si musim pichat kazdy den do briska injekce ,rekla jsem si jedno z nich musí vyjit 🙂 Dosla jsem ten den s clinicky a odpocivala a zazvonil mi telefon....volala paní socialni pracovnice ,že se nasi male Sare naroil bratricek Davidek, že byl odebran matce a je v porodnici,odebrali ji uz 6 detí,rodina uz dalsi nechtela a tak nam vola že pujde do kojenaku pokud si ho nevezmeme my když mame soureznce ,rozhodnuti sme museli byt do druheho dne ...silena situace,ale rekli sme si že nemuzeme sourozence rozdelit,a kdyz sme jezdily do kojenaku za nasi malou a videla jsem tam ty miminka...nemohla jsem dovolit aby tam sel ☹ druhy den rano tedy sme rychle zaridili pokojicek vybavu a jeli si do porodnice pro Davidka ktery mel 4 dny🙂...otazka...co když se nam uchyti miminko zmrazeny...nevadi budeme mit 4 deti 🙂 Za 14 dní mi bylo strasne spatne,zvracela jsem,citila jsem ze su opet tehotna jen s priznakama moc brzo,udelala jsem si test a ano opravdu jsem byla opet tehotna🙂 sla jsem na testy jako samoplatce jelikoz sem uz nechtela hrotit doktora tak brzo kdyz vim ze potracim...hcg bylo silene vysoke ...po tech skusenostech za tech 5 let uz sem vse znala podle taulek😀 tak si rikam ze by tam byli teda nakonec obe ?...obednala jsem se teda k mudr...potvrdila mi dve miminka a dve srdicka...stím,že jedno je na kraji delohy a asi se pustí...🙂 nepusilo ani jedno 🙂 tehotenstvi jsem diky injekcim jsem udrzela🙂 Sice od 25 tt jsem byla porad v nemocnici že uz rodim,ze jsem otevrena apod....ale rodila jsem nakonec 36+4 obe prirozene hlavickama dolu🙂 Mame Lenicku a Petricka vytouzene vysnene deti 🙂 manzelovi se splnil sen...Zacatek byl hukot...😀 mela jsem doma dvojcata s porodnice , Davida 10 mesicu,Saru dva roky 🙂 Usoudily sme že nam je dum uz mali, nebo spis pozemek,deti jak rostou tak maji vetsi naroky ....prodali sme pred 4 mesicama tedy nas dum...a koupily vetsi pozemek kde ted stavime 🙂 a pred mesicem jsem zjistila že jsem tehotna...jsem 8 tt tehotna bez lekaru,bez prasku ...samo to prislo🙂 Deti ted maji Dominik 8 let,Sara 4roky,David 3 roky Lenca a Peta 2 roky 🙂 Miminko se ma narodit v lete 🙂 Takže tohle je muj pribeh...a najednou je nas tolik,že se mame co ohanet 🙂 Nikdy se nevzdavat....Zazraky se deji 🙂

Letos jsme se na dlabání dýní pořádně připravili. Koupili jsme si perfektní super dlabací nářadí. Nepřeháním, opravdu tu prodávají dlabací sady, jak jinak než v oranžový barvě. Naše skvělý náčiní mělo u sebe i sadu předkreslenejch dýních ksichtů. Ano, jdeme na jistotu, po loňským spojení očí a pusy to nenecháváme náhodě.

Rozhodli jsme se dlabání posunout, co to jde, aby nám ta naše dýně pěkně vydržela. Loni jsem jako amatérka jenom smutně koukala na naši po tejdnu seschlou a nahnilou dýni. Najela jsem na internet a nechápala ty milióny konverzací o tom, jak nejlíp zakonzervovat vydlabanou dýni. Jedni radili natřít ji celou vazelínou nebo namočit do sava či potřít čističem na vanu, po všech těch radách jsme se rozhodli to prostě nechat přírodě.

A takhle nějak jsme se minulou sobotu pustli do naší první dýně.  Na podlahu v obýváku jsem natáhla obří igelitový prostěradlo, Amík nám pustil motivační elpíčko, sehnali jsme mini chlapíka a šlo se na věc. "Dýně se musí nejdřív umejt," prohlásil důležitě Amík a odtáhnul dýni i s mini chlapíkem do koupelny. Tak tahle fáze se mini chlapíkovi obvzvlášť líbila. S Amíkem na dýni, nevim proč, použili asi pět velkejch osušek. Voda se z koupelny ani nevalila a mini chlapík byl mokrej jenom středně.

Přišla fáze číslo dvě. Amík přinesl naši největší kudlu a začal řezat spodní část dýně. "Nechceš, abych to udělala?" Ptám se ve chvíli, kdy vidím, jak kudla jen o kousek míjí mini chlapíkovo fascinovaný oko. Obří kudla definitivně držela mini chlapíkovu pozornost. "Nejsem amatér. Já jsem dlabal dýně ještě, když ty jsi nevěděla, co je pizza," prohlásil Amík. To jsem mu tehdy neměla řikat, že jsem neznala pizzu jako malá a že jsem ji prvně viděla až s Želvy ninja, který měli tahanej sýr na jídle, který jsem já komunistický dítě vůbec neznala. Ach jo, od tý doby si ze mě dělá legraci a tvrdí, že mi přinesl kulturu. Naštěstí je to ironik jako já.

Spodek dýně zdolán, dýně otevřena jdeme na vyprázdění slizkejch semínek. Mini chlapík odmítá strčit ruku dovnitř, je to prej: "Jach, jach." A jde objíždět dýni na svý motorce. Střídavě s Amíkem dlabeme dýni a házíme semínka se slizem do misky. Mini chlapík při jedný objížďce motorkou zmerčil misku a zmizel u sebe do pokoje. Za chvilku se vynořil s dřevěnym kladivem a balónkem. Balónkem po nás hází, protože vidí, že s rukama v dýni se nemůžeme bránit a taky nechcem tim hnojem zadělat celej byt. Mini chlapík bere svoje speciální dřevěný kladivo, který jsem mu už asi stokrát schovala a mlátí s ním do dýňovejch semínek ve skleněný misce.

Dlabeme dýni. Vydlabanou část dáváme zvlášť do misky na pozdější zpracování. Chvílema si připadám jako americká osadnice na Divokym Západě. Uvědomuju si, že to není dlabáním a zpracováváním dýně, ale elpíčkem co teď hraje. Amík vybral Burta Bacharacha a jeho "Raindrops are falling on my head" z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. No nic pokračujem.

Jestli máte někdy pocit, že na vás padá deprese, stresujete kvůli práci i rodině, nebo byste jen ráda shodila pár úporných kilo, která vám zůstala po těhotenství a porodu, extrakt z tohoto afrického keře je přesně to, co potřebujete.

Extrakt ze semen Griffonie se získává z keře Griffonia Simplicifolia. Jeho domovem je Západní a Střední Afrika, kde dává zelené květiny a semenné lusky a dorůst může až do výšky tří metrů. Semena obsahují složku 5-Hydroxytryptofan (5-HTP) a právě ta je důvodem, proč je Griffonia pro člověka natolik zajímavá a prospěšná.

V organismu totiž hraje významnou roli coby stavební kámen syntézy serotoninu.

Tento důležitý neurotransmiter ovlivňuje náladu i spánek, jeho vyšší hladina díky tomu může ulevovat od nervozity, vyvolávat pocity pohody a navíc zkvalitňuje spánek.

Jak to funguje?

Za normálních okolností se serotonin vytváří z aminokyseliny zvané tryptofan, která se nachází v mnoha potravinách bohatých na bílkoviny, například v červeném mase, vejcích, mléku, špenátu, zelených fazolích či česneku. Ať už jej získáme ze stravy nebo ze suplementů, v játrech se rozloží na 5-hydroxytryptofan (5-HTP) a další metabolity. 5-hydroxytryptofan „cestuje“ krevním oběhem do mozku, projde bránou, která jej oddělí od krve a „pokračuje“ dále do mozku. Jakmile je v mozku, přemění se na serotonin.

Jak už jste se dočetli z nadpisu, jsem porodní asistentka. Po celou dobu na sálech jsem se hrozně těšila na svůj porod. Po celou dobu těhu jsem se ani na minutu nebála ... ke konci už jsem si nepřála nic jiného, než rodit :D oteklé nohy, 20kg nahoře a dítě pořád nic :D každá kontrola už 4 tydny stejná a já už se začínala smiřovat s tím, že budu přenáset :D .. no přesně na den TP jsem šla s kámoškou na ,,kafe" :D dala jsem 2 zázvorové čaje a jela dom ... cestou jsem si koupila červené vínečko :D ..začli mě pobolívat záda (řikám si, no tak to už mě bolí z toho pupku :D) dala si horkou vanu a nalila 2dc vína .. užívala si klídek (muž se vracel až pozdě večer) vylezla jsem z vany a bolest zad se zintenzivňovala ... ještě jsem upekla bábovku :D s mužem jsme byli domluveni, že mi doveze kybl z KFC, nakonec mi píše, že se staví v mekáči 😈 no já byla vytočena, protože jsem chtela ty kurata ! :D takže nevim, zda mi rozjelo porod to vytoceni, vino a nebo proste TP :D ... ale kdyz muz prijel kolem 11, tak si lehnul na sedačku a usnul :D .. záda bolely víc a víc, tak jsem si dala ješte sprchu .. a najednou mi luplo v břiše a asi za 2s mi šplouchla do vany plodovka :D .. (stála jsem a nešlo to s ničím zaměnit :D byla půnoc ... volam na muze, ten chudak vylitl :D pribehl .. tak mu rikam, ze mi praskla voda .. a on mi rekl ,, a nemohla sis tam tu vodu nějak nalít, jak ses koupala? 😂😂😂" tak jsme se pomalu oblékli a vyjeli .. kontrakce začali téměř hned .. do břicha, ale po 10minutách .. kolem 1 jsme prijeli na sál ... monitor, vyšetření a hrdlo pro 2 prsty .. hm nic moc :D poslala jsem muže dom a volala kamarádce porodní .. ta spala :D dostala jsem klyzma, po vyprazdneni sla do sprchy .. porad kontrakce po 10minutach .. ve 3 me prisla vysetrit PA .. no naivne jsem doufala, ze budou alespon 3-4 cm :D hm .. stale hrdlo pro 2 prsty ... tak jsem propadala uz mirným depkám :D .. v 7 rano mi vola kamaradka porodni, ze spala a ze hned jede :D no kdyz prijela .. bylo jeste vse ok .. kontrakce po 10minutach .. nalez porad stejny :D ... jeste jsme celkem v pohode kecali .. no a pak to prislo :D cca v 9 hodin mi dali oxytocin a prostin .. zeny a zacal masakr :D 1 a pul minuty kontrakce a po 2 minutach :D .. premyslela jsem chvilkama, ze nekoho uplatim, at mi hned udela cisare :D .. kamaradka semnou byla porad 😍 pak jsem sla na box ... byla jsem na 5-6 cm (cca kolem 12 - 13 hodiny) a pichli mi epidural ... boze zaplat panbuh za ten dar :D myslim, ze bez nej uz bych nebyla schopna zatlacit ... z ostre bolesti se stala bolest tupa ... a nastal neuveritelny tlak na spodek a nuceni na tlaceni ... prodychavala jsem kontrakce jak cokl :D po tom, co mi pichli Epi, tak prijel muz ... ani jsem nevedela, ze prijel :D ... nejak moc jsem to nevnimala .. soustredila jsem se jen sama na sebe a na porod .. kdyz mi ve 3 rekli, ze muzu tlacit, tak to byla fakt ULEVA! ..konecne jsem mohla tu bolest pretlacit ... nevim na kolik zatlaceni, ale v 15:22 se narodila Týna 🙂 hned mi ji dali na brisko 😍merila 50cm a vazila 3300g 😊mela jsem jen male siti uvnitr ... a zpetne mohu rici, ze jsem mela krasny porod 🙂 

Dnešní doba je zvláštní. Nikdo vám nic nedaruje zadarmo. Když jste neúspěšní, když jste průměrní a ani to, když jste úspěšní. Hrozně lidí se honí za tak zvanou „dokonalostí“. V práci, ve vztazích, ve škole, v hubnutí, ve stravě…  A když to není tak dokonalý, tak jsou z toho zklamaní a ztrácí motivaci…

Ale co to jako je ta dokonalost? Existuje nějaké oficiální měřítko? Pochybuju… 🙂 Každý z nás by se měl sám sebe zeptat na 

TŘI ZÁKLADNÍ OTÁZKY:

První: Co je PRO MĚ vlastně „dokonalé“ ? – No to je přece jasný...přece…no… já vlastně ani nevím…🙂

Druhá: Budu opravdu šťastná, když bude všechno dokonalé? - Já nevím jak vy, ale já když se někam posunu, tak mi to nikdy nestačí a nejsem spokojená... A to platí ve všem😀 Takže… budeme vlastně někdy dost dokonalí na to, abychom byli díky tomu bezmezně šťastný? Ne.

Třetí: A když to nebude dokonalé, tak co?  – Patrně se nic nestane. Budeme prostě jenom spokojení s tím, že se posouváme, že děláme něco líp a jinak než dřív a že se líp cítíme!

Možná už je vám jasné z názvu, že dnešní článek bude o kojení. Přesněji o našem kojení/nekojení. 

Chci začít úplně od začátku.... 

Už v těhotenství jsem věděla, že prostě chci kojit. Od nějakého 20tt mi začalo téct mlezivo a já si říkala, že kojit určitě budu, že už mám napůl vyhráno. (Ach já Bláhová 😂) No hned po porodu jsem měla nalitá prsa jako blázen z mých B byli D.. Hned jak se Daneček narodil mi ho dali na břicho jestli se chytí nebo ne.. Byl tam asi minutu tak jak by taky mohl se přisát, když mi ho hned vzali. Když jsme se asi po 4h po porodu dostali na pokoj, přišla sestra a ukazovala mi koupání, vážení prostě vše. Taky řekla, že Danda má výživu ještě ode mně z bříška a tak to kojení nemám nějak hrotit. No já se pokoušela pořád kojit (mléka jsem měla pro 10 dalších dětí) ale Danda se prostě ne a ne přisát. Přisál se pouze když mi pomáhala sestra a nebo kamarádka od vedle z pokoje. Sama jsem to nezvládla byl to boj. Každý dvě hodiny jsem chodila za sestrou ať mi jde pomoc s kojením, že to prostě nejde. Jakmile odešla hned se pustil a já zase nevěděla co dělat. Plakal hlady a já byla zoufalá. Když se měnila směna tak přišla jedna sestra, kterou jsem prosila o kloboučky, ale řekla mi, že to zvladnu i bez nich.. Další den jsem byla zoufalá a Danda hladový. Pak přišla zase jiná sestra a já si prostě vydupala kloboučky, že bez nich ho prostě nenakrmím. Dostala jsem je a najednou vše bylo fajn, kojila jsem svoje dítě!! Když nás pustili domů kojení bylo taky v pohodě krásně papal a přibíral. Jenže po měsíci přišel zvrat.. U každého kojení se vztekal a plakal... Řekla jsem, že musíme odbourat kloboučky, ale podařilo se to tak napůl. Bylo to pořád horší a horší já se snažila, abych kojení zachránila, ale mamka mi vždy říkala, že mám slabé mléko ať ho netrápim a dám UM.. Dlouho jsem odolávala kojila klidně hodinu a půl v kuse, ale pořád řev. Jednou jsem musela jít pryč a Danda pořád plakal jakmile jsem ho dala do kočárku prostě řev. Před odchodem jsem kojila ale prostě to nešlo... Měla jsem doma UM a tak jsem to udělala nakrmila ho, on dopil a ve vteřině usnul. Spal 4h a byl spokojený a tak jsem prostě kojila a pak vždy dokrmila UM. Jenže pak mi začal prso odmítat úplně a tak já ačkoliv nerada jsem přestala kojit úplně. Danda byl měsíc na UM a já si řekla, že tak to prostě nejde. JÁ PROSTĚ KOJIT CHCI A BUDU! Spojila jsem se s LP (zatím jen přes NET) ale i tak mi hodně pomohla. Mléko jsem neměla už žádné.. Když jsem zkoušela jestli něco poteče teklo pouze mlezivo. Hned jsem zjišťovala jak obnovit laktaci a že to prostě zvládnu. S LP jsem se spojila 24.10.2016 a dnes 27.10.2016 se Daneček přisál! Nemám mléko a tak mě měl spíše jako dudlik, ale cumlal 10min. No prostě takový malý zázrak! Od zítra vyhazujeme flašku a budeme krmit přes cevku na dokrmování! Držte nám palce!! Kojení zdar!! (Fotka je z dneška)