V poslední stále intenzivněji uvažuji o pěstounské péči. Na adopci jsme už asi krapánek starší, ale pěstounů prý není nikdy dost... Opatrně jsem tuto ideu nadhodila před manželem. Opravdu jsem nečekala, tak prudkou reakci. "No to ses zbláznila! To bych nepřežil ve zdraví!" Trochu mě jeho postoj zamrzel, myslela jsem, že je člověk otevřený a láskyplný.

"Umíš si představit, že by k nám paní ze sociálky přišla kontrolovat, jak máme uklizeno?" Zírám na jeho vysvětlující argument s otevřenou pusou. "Vždyť by ses prošúrovala k sousedce pod námi! Musela bys PŘÍSAHAT, že nebudeš uklízet každý den celý byt a přilehlé okolí..."Tak, trochu manža přehání. Ale je pravda, že co se pořádku týče, jsem nevyrovnaná extrémistka. Moc toužím po tom, mít doma naklizeno stejně jako teta Vlasta, která i se třemi dětmi, dvěma psy, třemi kočkami, papouškem a křečkem, vždy dokázala mít prostorný dům naklizený, třásně na koberci srovnané, zrcadla vyleštěná a hrnečky v lince vyřazené podle velikosti. A k tomu stihla chodit do práce a ve volných chvílích háčkovala sněhobílé přehozy.  Marně se snažím zjistit, jaký byl a je (i přes pokročilý věk pokoje připomínají propagační leták architektonického studia) Vlastin fígl.

Je pravda, že jsem od přírody žena lenivá a radši si čtu, než uklízím. (Mohla bych tvrdit, že jsem žena intelektuálka a potěcha ducha vítězí nad přízemními zájmy, ale bohužel většinou nečtu Kafku, ale nějakou brutální severskou detektivku, nebo, a k tomu se příliš veřejně nepřiznávám, pokleslý ženský časopis.) Také jsem bytost chaotická a uklízím nárazově. Někdy mě to zkrátka popadne a pak uklidím vše, včetně vytření balkonu. V okamžiku, kdy má přijet pořádkumilovná tchýně, své úsilí zdvojnásobuji a jen moje nešikovnost mě chrání před nadzvedáváním dlaždic v kuchyni a vytírání pod nimi.

Naposledy, při návštěvě knihkupectví, puzena touhou po krvavé severské story, jsem narazila na knihu ..... O ÚKLIDU. Rychle jsem mrkla na jméno autorky, jestli to náhodou není teta Vlasta. Nebyla. A tak jsem se v knihkupectví lehce začetla a rozhodla se pár myšlenek aplikovat. Nejvíc mě nadchlo pravidlo 15 minut. To radí uklízet denně pouhých patnáct minut, zato intenzivně. Aplikuji, většinou 15minut nestačí. Také jsem v zápalu pořádkumilovnosti přerovnala šuplíky se spodním prádlem. Místo jsem sice neušetřila, ale v temných rozích jsem našla několik ponožek, o kterých jsem si už dávno myslela, že je pozřeli Lichožrouti, a jejich protějšky použila jako prachovku...

Došlo i na šatník. S těžkým srdcem jsem vyřadila pár kousků a rozhodla se je věnovat na charitu. Bohužel jsem nešla hned, takže více než polovina vyřazenin se zase nenápadně přesunula zpět do skříně. Co kdyby se to někdy hodilo, aspoň na doma....A zjistila jsem, že ale opravdu nemám co na sebe!!! U manžela jsem neuspěla vůbec. Zjistil, že všechna trika s nápisy ACDC a Brychta je bůh nutně potřebuje. (I když Brychta se teď trochu zbláznil, ne?)Zítra musím vyrazit do knihkupectví nastudovat další tipy a triky. Jednou na to přece musím přijít... A nebo si koupím novou detektivku 🙂

Seboreická dermatitida není to nic, co by většina z vás neznala. V prvních měsících života si tím projde spousta kojenců a tudíž s tím ne jedna z vás má osobní zkušenost. Tímto článkem bych vás chtěla poprosit o vaše rady a příběhy se seboreickou dermatitidou, které by nám mohli jakkoliv pomoc. 

U nás se to projevilo nenápadně, Danečkovi se na obličeji objevilo pár puchýřků, vypadalo to jako potničky a tak jsem to natírala černým čajem a nevěnovala tomu moc pozornost. Asi za dva dny se mu to rozlezlo po celých tvářích a měl to zarudlé (nebyli viditelné žluté šupinky, které se při seboreické darmatitide objevují) šla jsem k MuDr. a ta mi hned řekla, že to vypadá jako atopický ekzém.. Napsala nám Lipobase a že máme mazat a za týden v pořádně se uvidí jak na tom je. Byla jsem úplně mimo z toho, že moje malé miminko má atopický ekzém.. Pořádně jsem nevěděla, co to obnáší a po přečtení různých příběhu maminek se stejnou zkušeností jsem si říkala, že je to běh na dlouhou trať. No druhý den jsem stále hledala na internetu a radila se co s tím, co pomáhá a naopak co nepomáhá.. Došla jsem k závěru, že je to možná i alergie na bílkovinu kravského mléka. Jelikož dokrmujeme UM spousta maminek mi doporučila, abych si koupila Nutrilon HA a že uvidí zda to zmizí..

Opět jsem se vydala k MuDr. a ta řekla, že si nemyslí, že by to byla alergie, ale že pokud budu klidnější mám si koupit ten Nutrilon HA. Koupila jsem si ho ještě ten den a dala ho malému a doufala, že tím vyvrátím tvrzení MuDr. o tom, že je to atopický ekzém. Dále jsem ještě koupila kokosové mléko a potírala tím. Večer to měl Daneček mnohem lepší tak jsem šla s klidným svědomím spát, ale ráno mě čekal šok. Žluté šupinky po celém obličeji, na ouškách, na obočí, u nosu.. (Viz foto) Hledala jsem na internetu a zjistila, že popis sedí přímo na seboreickou dermatitidu.. Neváhala jsem ani minutu a opět jsem se vydala k MuDr. ta tam bohužel nebyla tak jsem šla k doktorce která za ní zaskakovala.. Ta mi hned řekla, že se jedná o seboreu, ptala jsem se jak je možné, že mi naše MuDr. tvrdila, že je to atopický ekzém.. Přece jen je to dost časté a měla by to poznat. Doktorka mi řekla, že seborea se někdy může zdát jako atopický ekzém a nebo právě ta alergie.

Hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to "jen" ta seborea. Doktorka mě hned uklidnila, že to není na kortikoidy, ale také řekla, že na to žádné zázraky ve zdravotnictví nejsou.. Prý mám používat kokosový olej a dále mazat Lipobase a ono by to časem mělo zmizet samo. Mažu a omývám mu to, ale pořád to má hrozně suché a je mi ho líto. Máte některá nějaké zkušenosti co vám opravdu pomohlo?? Moc děkuji za rady a za přečtení. 

Aktualizace: recenze uživatelek, které testovaly produkty značky Belupo naleznete zde. 

-----

Nový týden začíná s novou výzvou. Belupo vyřeší vaše palčivé problémy. Už vás nebudeme napínat a prozradíme vám vše o produktech, které budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. A to doslovně! 🙂

Co testujeme?

Budete testovat dva produkty na dva různé problémy.

1. Belcura - revoluční technologie emulze ve spreji dopřeje vaší suché a podrážděné pokožce konečně relax. Vysoce čisté mikrostříbro působí proti podráždění pokožky a má antibakteriální účinky. Obsažené látky, kterými jsou ceramidy III, glycerin a laktát posilují lipidovou bariéru pokožky a zároveň ji hydratují. Hydrofobní lipidy vytvářejí na pokožce ochranný film a hloubkově ji vyživují. Díky tomu je pokožka schopná rychle obnovit svou přirozenou ochrannou vrstvu. Přípravek byl testován a bylo prokázano, že neobsahuje konzervační látky, parabeny, PEG, alkohol, ani silikony.

Je to neuvěřitelné, ale prázdniny jsou  za námi, že to ale uteklo! Jaké byly ty Vaše? Naše cestovatelské, byli jsme ve Vranově, kde jsme strávili příjemný týden a s holkama si do sytosti užily koupání a snědli tuny zmrzliny  🙂 Byli jsme ubytovaní přímo na Vranovské pláži a protože velká parta (Kája a Terka) - ano máme děti rozdělené podle MP=malé party a VP=velké party 😀, takže VP byla na táboře a my jsme tak byli jen se třemi menšími dcerkami ubytovaní v moc pěkném Mobilheimu. Pokud někdy zavítáte na prázdniny právě na Vranovskou pláž a nebude Vás víc jak pět, určitě doporučuji tyto malé, plně klimatizované domky. Bylo to moc pohodlné ubytování, vše krásně čisté, paráda 🙂

Měli tam hodně atrakcí pro děti od klouzaček po houpačky a hrozně rádi jsme chodili do jedné pizzerie, kde před vchodem měli postavičky Mickey Mousse a víly Ariel, kam děti mohly strčit hlavu a tak jsme nelenili a fotili 🙂

Protože je Vranovská pláž velmi dobře položená, přímo vybízí k návštěvám do okolí. Několikrát denně z ní jezdí vláček až na Vranovský Zámek a protože všechny děti vláček milují, ani my jsme nemohli odolat a jeden den si výlet udělali. Já jsem čas  aspoň využila k poslání pohledů a dopisů velké partě na tábor 🙂

                                            RAKOUSKO A SLANÁ LAGUNA

Co ale nás nadchlo, myslím, úplně všechny, byla návštěva Rakouska a Termálních Lázní Laa, jak to tam vypadá, můžete mrknout tady ,  kde jsme s holkama pluli divokou řekou i slanou lagunou. Pro takto malé děti to tam moc není, všechny bazény jsou hodně hluboké, takže jsme stejně povětšinou byli uvnitř v dětském bazénku, ale i tak si to, myslím, holky užily a my s nimi. Rozhodně to stojí za návštěvu, jen se připravte na větší částky za jídlo a pití. Třeba ledová káva nás vyšla téměř na 5 euro.

                                            OÁZA V LA FAMILIA

Miluji dětské knížky, které jsou nejen krásné a barevné, ale i něco dětem dávají. U nás v rodině je to má tchýně, která obstarává čtivo pro naše dcery a musím říct, že ať koupí jakoukoliv knížku, vždycky je to prostě nádhera.

Dnes bych Vám chtěla představit dvě encyklopedie pro nejmladší děti do zhruba pěti let v sérii  Larousse. Ať už koupíte jakoukoliv knihu od dvojice S. Bézuelová C. Vallageasová, vždycky dostanete stránky plné zábavy a rozvoje přesně podle věku. Proto má u nás v knihovničkách své stálé místo 🙂 #mk_blog_academy  #blogujeme

LAROUSSE: NA FARMĚ
V první knížce  se dozvíte, kde bydlí různá hospodářská zvířátka, i  co se na statku děje během roku.Jak se sklízí obilí nebo k čemu se používá motyka?  Na krásně ilustrovaných stránkách si nejmladší děti "přečtou"  spoustu cenných informací. A protože je to knížka pro nejmenší, jsou jim všechny důležité věci podávány formou hry, takže se vlastně děti ani nic "neučí" a jen se baví. Kniha je plná okének, které když dítě otočí, zjistí  odpověď na otázku nebo nějakou zajímavou informaci. Třeba jak se jmenuje Myší rodinka nebo kdo se skrývá pod kopečkem hlíny na zahradě.

LAROUSSE: ZVÍŘÁTKA 
Pokud je Vaše dítě  milovník zvířátek všech druhů, radost mu udělá druhá malá encyklopedie. V ní najde zvířátka z celého světa od slonů, přes medvědy až po tuleně a dozví se, jak dělá svišť nebo čím se liší parohy od rohů. Kdo jsou býložravci nebo rybožravci ?
Opět je knížka plná nejen nádherných ilustrací, ale i poučných okének, pod kterými se schovávají  odpovědi.
Víte, co je nektar a kdo ho rád jí? Nebo jaké zvířátko má dva růžky, ulitu a je strašně pomalé? To vše a mnohem více se dozvíte právě v obrázkové encyklopedii Zvířátka 🙂

Knížky můžete zakoupit třeba zde: Larousse : Na farmě a tady Larousse : Zvířátka

Příště ukáži i další knížky nejen od Larousse 🙂

Dobrý den,

byla jsem vybrána na testování nového mopu Firmy VILEDA.

Zaprvé me překvapilo,že poslána byla sama krabice s mopem, aby bylo vidět že je to mop Vileda, nijak jinak nezabalená což nejsem zvyklá.

Teleskopická tyč. Hlavice třásňového mopu, která se zkládá ze dvou částí, kbelík a v malém sáčku očko na vrch tyče.

Sestaven. Oceňuji kvalitní ždímací systém, který je velmi stabilní.

Vypadá parádně, uz se těším až ho vyzkouším.

Když jsem viděla na koníkovi možnost přihlásit se do soutěže o testování mopu Easy Wring & Clean TURBO od  Vileda, tak jsem jako správná uklízecí maniačka neváhala ani minutu a rozhodla jsem se to zkusit. No a jaké to pak bylo překvapení, když mi došla zpráva, že jsem byla mezi takovým množstvím zájemkyň vybrána. Tímto bych ještě jednou koníkovi ráda poděkovala za možnost testování.

A teď už k samotnému mopu, na který jsem byla opravdu velmi zvědavá, ptž upřímně bych si třásňový mop sama od sebe nikdy nekoupila, třásně ve mně žádnou extra důvěru nebudily nikdy. Mám doma plochý mop od Vileda a jiné značky, ale většinou jsem stejně vytírala na čtyřech  s hadrem 🙂

Balík s mopem dorazil ani ne do týdne a hnedka jsem se vrhla na testování.

Stačilo jen vybalit kbelík, smontovat teleskopickou tyč, nasadit nástavec a začít.

Kbelík je stabilní, převrácení nehrozí ani když šlapete na pedál rychleji. Otvor na vylévání vody je velmi praktický, stejně jako ryska označující doporučené množství vody. Za sebe dávám vody méně, ptž když dáte po rysku a s mopem v kbelíku víc „mácháte“ tak se stane, že to cáká ven zejména tím otvorem na vylévání vody. Takže doporučuju dávat pod rysku.

Systém ždímání mě překvapil, sice jsem se upřímně na poprvé do ždímací části netrefila a některé třásně mi čouhaly ven (proto to taky pak při ždímání stříkalo), ale stačí trochu cviku a jde to perfektně. Rozhodně žádná voda ven při ždímání nestříká (to se mi stávalo u stávajícího mopu) a například na plovoucí podlahu lze mop opravdu hodně vyždímat, samozřejmě musíte hold vícekrát sešlápnout pedál .

Po úspěšném pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku a neméně oblíbené Sněhové královně přichází tým rodiny Pixových s dalším fascinujícím příběhem. Rodinný muzikál Alenka v kraji zázraků na motivy knih proslulého spisovatele Lewise Carolla zavede velké i malé diváky do říše za zrcadlem již od 22. září v pražském Divadle Hybernia.

Muzikál Alenka v kraji zázraků je moderní poutavý příběh s výpravným obsazením, ve kterém se prolíná současný příběh s původními románovými výjevy. Alenka (hrajíAnna Julie Slováčková, Michaela Sejnová či Brigita Cmuntová) je nešťastná šestnáctiletá dívka vyrůstající v nefunkční rodině, která hledá sama sebe. Díky zrcadlu však objevuje kouzlo zázračného světa s neomezenou fantazií, nad kterým se tají dech. Při svých dobrodružstvích se setkává s podivuhodnými postavami, které Alence o životě mnohé vysvětlí.

“Je to o tom, že já, jako pohádková Alenka z říše divů, zavedu do kraje zázraků Alenku ze světa lidí, aby si dokázala poradit se svými problémy. Každá postava z říše divů jí nějakým způsobem pomůže k tomu, aby si začala věřit a všechno zvládla,” říká představitelka malé Alenky Kateřina Průšová.

Dle spoluautora scénáře Jana Pixy je možné se příběhem Alenky nechat inspirovat a najít v něm mnoho současného. Alenka, Bílý králík, Kloboučník, Houseňák, Valibuk, Srdcová královna, dvojčata a další mají se současností víc společného, než se na první pohled zdá. A v tom je právě více než stopadesátiletá obliba a přitažlivost Carrollovy knížky.

Napínavý děj je doprovázen skvělou hudbou Vašo Patejdla. Scénář k jevištní adaptaci Alenky napsali Alena a Jan Pixovi, autorkou textů je Kristýna Pixová. Vypočítavou, zlou i svůdnou Srdcovou královnu ztvární Sabina Laurinová v alternaci s Martinou Pártlovou. Její protějšek, laskavou Bílou královnu představí Dagmar Patrasová. Role uspěchaného Bílého králíka se ujme Bořek Slezáček a Ernesto Čekan. Velkou Alenku zahraje mj. dcera Dagmar Patrasové, Anna Julie Slováčková, jako Houseňák vystoupí její bratr, Felix Slováček jr.

Scénu muzikálu připravuje Martin Černý, který se podílel i na předchozích muzikálech společnosti Pixa-pro. V aktuálně připravovaném představení se však poprvé stane také tvůrcem a návrhářem všech kostýmů. Černý je v současné době jedním z nejvšestrannějších umělců, v libereckém divadle F. X. Šaldy si zkusil režii a zároveň je i uměleckým šéfem technického provozu Národního divadla. Režie se ujme mladý režisér Matěj Balcar, který je absolventem oboru režie, scenáristika a dramaturgie Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Za film Podoba lásky byl v roce 2013 nominován na cenu Český lev v kategorii Nejlepší studentský film. V roce 2015 pak zabodoval spotem Obědy pro děti, za který dostal zlatou medaili na EFFIE 2015.

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Mateřství je plné radostí i strastí.

Vězte, že na tom jsou všechny maminky podobně. Každý den není růžový a když se k tomu přidá ještě mateřská demence, vznikají neskutečné situace.

Koníkovky se ale umí zasmát samy sobě, tak se taky pobavte na jejich účet, ať máte alespoň vy ten den růžovější 🙂

1. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

Včera mi Kristýnka s dojatým výrazem hladila obličej a říkala, že jsem nejhezčí.

Tak já dneska při obědě: "Hele ségra, Kíka si myslí, že jsem nejhezčí. To jako hezčí i než ty!" (moje sestra vypadá trochu jako představa Trojské Heleny, lehce řízlé Venuší, prostě sen každého muže, já vypadám trochu jako Hobit)

Chemoterapie...Jo, tak to budu holohlavá, minimálně půl roku v posteli, každým dnem na prahu smrti, totálně vyčerpaná. Tak to byly moje představy...Které jsem si vytvořila podle toho, co jsem četla...na internetu, v médiích. Zdendovi jsem s naprostou vážností sdělila, že budu potřebovat někoho, kdo u nás po dobu léčby bude a bude se starat o děti a trochu i o mně...Z. mamka zrušila práci...A já nastoupila na svou první chemoterapii....

Už před ní mi doktorka i sestřičky, které chemo podávají, všechny mé představy vyvrátily...A já získala pocit, že to bude pohodička. Poležím si, vyspím se, zkouknu film, něco přečtu...Takový luxus jsem už pro sebe dlouho neměla...A taky jsem si tímto okamžikem zakázala číst cokoliv na internetu. Protože hlava je mocná a když si někde přečtu, že někdo po chemu blil jak amina, tak vsadím svoje prsa (teda ty už asi ne, nikdo by je nechtěl) na to, že já budu zvracet také...Takže jsem vsadila vše na sugesci a prostě jsem v den CH nakráčela na oddělení, kde se ty zázračné koktejly podávají, jako kdybych šla do nějakého welness studia...No co vám budu povídat, z toho co jsem si naplánovala jsem nestihla nic...Měla jsem kabelu plnou jídla, knih a časopisů a snědla jsem jednu housku a přečetla dvě věty...Jednu v knížce a jednu v časopise...a nezamouhřila jsem ani oko...

Bylo to totiž rychlejší než jsem čekala...Napařit ruku, aby byly vidět žíly (před tím, tedy vybrat tu, kterou obětuju), spolknout prášek proti blití, jedna bílá infuze, záchod, druhá červená infuze, záchod, třetí bíla infuze. V mezičase školení na chemoterapii, jakože co můžu jíst (můžu vše z čeho se nepobleju), co můžu dělat (můžu vše z čeho se také nepobleju) a co dělat až mi začnou padat vlasy (oholit a na noc kulich, aby mi chuděrka hlava, která byla bez vlasů naposled v roce 1985, neomrzla). Pak následovala trocha šprýmů se spoluležícími a šup, odpojit a hurá domů...

Ahoj holky prosila bych o radu jesli ma stim nekdo skusenost stalo se my to povede prve nikdy pretim sem to nemela .. moje MS byla 17.8. A 1.9 jsem mela na kalhotkach pruhledny vytok a uprosterd byla kref spis jak nitka a 4.9 sem zase rano sla Na wc a mela sem na kalhotkach spis jak susen ale bylo to ruzove dekuji za radu 

V úvodu chci napsat, že nejsem zdatná v českém jazyce, proto se za hrubky omlouvám.

Velká spousta lidí se mě ptá: "Proč to děláš?"

Proč?? No a proč vlastně ne?? Mám dvě krásné a zdravé děti, další už neplánuji. Je mi 27 let a chci prachy 😀
Jasně, tak jako dělám to i pro páry, ženy, které třeba nemají vlastní vajíčka a potřebují právě ta darovaná..ale peníze potřebuji taky...ostatně, která mámá co má děti ne, že?

Další otázka zněla: "A to ti jako nevadí, že bude ve světě běhat tvoje dítě popřípadě děti ?"

EEEEE ne..proč by mi to jako mělo vadit?? To nejsou moje děti. Mají pouze mojí část  DNA. Já nejsem jejich máma a manžel táta. Oni přece svojí maminku a tatínka mají. A ano, nikdy se nebudu pídit potom, kdo dostal moje vajíčka, do jaké časti Evropy letěly. Jen jim holkám přeju, aby byly ve skvělé rodině, se skvělým zazemím. Aby měly dostatek pěněz a nikdy neřešily finanční potíže. Aby byly chytré a vzdělané, šťastné a hlavně zdravé a měli kopu vlastních dětí 😀

Pak zaznělo i: "Co když rodiče budou nějací volové, somráci atd. ?"

Barefoot

Cenové rozpětí

(1) do 1000 Kč

(2) do 2000 Kč

(3) do 3000 Kč

Malý kompromis

Kamenné obchody a eshopy s barefoot a kompromisní obuví, mapa je doplňována.

Eshop je zařazen v případě, že je možné domluvit se na osobním předání zboží.

https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1E654yvsVGHtArB0cJ1AYshH63I0

Asi skoro jako každá holka jsem si hrála s panenkou, že to je mé miminko. Chovala jsem ho, převlékala a mazlila. 

Když mi bylo 22 let, zjistila jsem, že jsem těhotná. S (ex)přítelem jsme v té době byli spolu 4 měsíce. Narodil se nám krásný zdravý syn Sašík. Starala jsem se o něj, jak jsem nejlépe uměla a dělám to dodnes. Jenže ... 

Asi mám trochu pomalejší myšlení, ale vdžycky jsem si říkala, že JÁ budu mít dítě. Ale nikdy jsem si neříkala, že dítě bude mít MĚ. Že to jsem já, kdo ho povede celý život. Jsem to já za kým přijde, když se něco stane. Jsem to já, kdo tu pro něj vždy bude s otevřenou náručí. A to samé pro mého druhého miminkovského syna. 

Uvědomí si tohle každá máma, když toho malého cvrčka nosí pod srdíčkem? Musí tu pro své dítě být v dobrém i ve zlém. Je to nádherný pocit, který mě zároveň svírá dech. Ráda bych ze svých dětí vychovala slušné lidi. Nechci jim ublížit. 

Někdy mám pocit, že tátové takové pochybnosti nemají. Někdy si ani neuvědomí, že i oni tu jsou pro své dítě. Znám takové pány, které jen dali semeno a své děti si berou, kdy se jim ho zrovna hodí. A myslím si, že to není dobře. Táta by tu měl být pro své dítě úplně stejně jako máma. Bohužel si to asi neuvědomují. Často rodinu opustí a jdou si dál svou cestou. A některé maminy bohužel své děti proti tátovi očkují. Nedivím se pak, že z dětí rostou takoví parchanti co bohužel někdy vídám. Vždyť to rodinné zázemí chybí. Ta jistota. Bezpečí. Otevřená náruč. 

Je dobré se na sebe podívat očima svého dítetě. Představit si jaká jsem máma pro své dítě, jak to cítí. 

Článek obsahuje reklamní sdělení společnosti GlaxoSmithKline, s.r.o.

Rotaviry jsou velmi odolné a rychle se množící viry. Jsou nejčastější příčinou akutního průjmového onemocnění a zvracení u kojenců, batolat a malých dětí. Téměř všechny děti se během prvních pěti let života s rotavirovou infekcí setkají.

Toto onemocnění, známé jako gastroenteritida, může vést kvůli častému zvracení, horečce a vodnatému průjmu k dehydrataci organismu, což u malých dětí může skončit hospitalizací. Většinou se jedná o 4 až 5 dní v nemocnici, kdy jsou děti napojeny na infúzi. V České republice je ročně hospitalizováno přibližně 4000 dětí s rotavirovým průjmem. Bohužel i v našich podmínkách se výjimečně vyskytují úmrtí na rotavirózy u jinak zdravých dětí. Rotavirům se nedá vyhnout, jsou součástí našeho běžného života. Tyto viry jsou odolné proti většině běžných čisticích a dezinfekčních prostředků. K přenosu dochází především ústy z kontaminovaných předmětů, nejčastěji hraček, kde může rotavirus přežívat celé týdny. 

Proto se doporučuje očkování kojenců, například vakcínou Rotarix, která pomáhá chránit před těžkým průběhem onemocnění. Toto očkování se aplikuje formou suspenze do úst. Jsou možné nežádoucí účinky (např. řidší stolice po dobu sedmi dnů), většina dětí ale žádnou reakci po tomto očkování nemá. Vakcína Rotarix se užívá ve dvou dávkách již od 6 týdnů věku. Očkování musí být dokončeno do 24. týdne věku. Ochrana přetrvá až po 3 roky, což je věk, kdy je výskyt rotavirových průjmů největší.

Další zdravotní komplikaci pro malé děti mohou představovat pneumokoky. Streptococcus pneumoniae (neboli pneumokok) je častým původcem běžných zánětů nosohltanu, ale i invazivních infekcí. Pneumokok je součástí běžné flóry na sliznici dýchacích cest až asi u poloviny dětí. Invazivní infekce vznikají průnikem pneumokoků do normálně sterilních částí těla, např. do krve či mozkomíšního moku. Onemocněními způsobenými pneumokoky jsou nejvíce ohroženy děti do dvou let a osoby starší 65 let věku. V naší republice ročně onemocní na respirační pneumokoková onemocnění desetitisíce až statisíce lidí.

Infekce pneumokokem se šíří kapénkami z dýchacích cest při kašlání, kýchání nebo mluvení. Pneumokokům se velice dobře daří tam, kde viry nejdříve oslabí imunitní systém a poškodí sliznice. Tím umožní bakteriím (pneumokokům) způsobit další komplikující onemocnění. To znamená především záněty nosních dutin, záněty středního ucha a záněty průdušek, ale také spektrum vážných nemocí, jako je zánět mozkových blan, otrava krve a závažné formy zápalu plic.

Dnes je 1. září 2016… prázdniny oficiálně skončily a i chladný noci už nám nějaký ten den dávají najevo, že s létem už to jde taky z kopce. 🍃🍁🍂 I když přes den si ještě pořád sundáváme vrstvy, které jsme si oblékli když jsme v osm ráno docházeli z domu. Děti jdou do školy. Ty šťastnější až v pondělí🙂 I já si vzpomínám, jak jsem nenáviděla konec prázdnin, ale zároveň s velkou nervozitou a zároveň těšením vyhlížela první školní den, kdy uvidím všechny ty obličeje okolo, budu mít svůj penál s ořezanýma pastelkama a nový sešit. 📝 Je to pro mě taková příjemná nostalgie a o to víc, když tenhle článek píšu “doma” v bytě, kde jsem vyrůstala a na základní školu se dívám z okna..🙂

I dneska mám v sobě tu známou nervozitu a těšení, protože od pondělí mě čeká takový malý nástup do “školy” 🙂 Mám zas chuť ořezávat pastelky, jít si koupit novou propisku a sešit a zvýrazňovače, desky a penál… Ještě mi chybí pytlík na bačkůrky… 😀 Ale teď vážně, bude to náročný, ale moc se na to těším!!! Spoustu nových důležitých informací a zas o kus blíž mým snům... I když by mi k tomu pravděpodobně stačil počítač, stejně si o víkendu připravím aspoň zvýrazňovače, propisku a vkládací desky s velkou zásobou papíru a lepíků… to jsem prostě já ☺

S podzimem přichází nižší teploty a víc vrstev oblečení, to ale neznamená, že je čas přestat se o sebe starat a spoléhat na to, že se ty špíčky schovají! 🙂 Žádný takový!💪

O to víc je potřeba začít makat, aby jsme se hezky zahřáli a mohli si pak na Vánoce bez výčitek dát svařák, cukroví a nebo řízek se salátem 😝 Pro mě se cvičení a zdravé jídlo stalo už rutinou, něčím, co je pro mě 80%. Těch zbylých 20% jsou kávičky a dortíčky s kamarádkou v kavárně, oběd u babičky nebo rodičů, romantická večeře s manželem nebo filmový večer s pizzou… 🙂 Naopak je pro mě podzim takovým “vysvobozením” od letních lákadel (vy víte o čem mluvím🍦🍻🍰 ) a hodlám toho pořádně využít ve svůj prospěch. Takže doufám, že se vám budu moc brzo pochlubit nějaký progresem! 🙂 Pojďme v září zazářit díky dobrému jídlu a pohybu. Věřte mi, že budete mít mnohem víc energie! 💃

☀Užívejte teplých dní a nechte se inspirovat ☀

Po vyslovení, pro mně v tu chvíli, dosti zdrcující diagnózy, se rozjel koloběh vyšetření. Má psychika se pozvedla konzultací u skvělé onkoložky Terezy Kohlové. Mým největším strašákem byly metastázy do dalších orgánů. Doktorka mě uklidnila, že na 99% nikde nic nebude. Aby se to potvrdilo, vystavila mi milion poukazů na různa vyšetření. Určila mi termín první chemoterapie, ještě týž týden ve čtvrtek...Ufff, fofr...Ale byla jsem ráda.

A co jsem vše absolvovala:

Mammograf - jo, zmáčkne, resp.slisuje vám to prsa, ale nebolí to.

Rentgen plic - naprostá pohoda, mě dopadl dobře, mohla jsem si připsat další malé vítězství

Krev - kvůli chemoterapii, taky dobrý

Scintigrafie kostí - to bylo nadýl, musela jsem poslat děti s mamkou na jih, poněvadž mi píchli nějaký nuklid a byla jsem radioaktivní (asi jako Homer v Simpsonech). Ale od začátku.

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂

Mám dvojčátka, krásné zdravé holčičky, které jsem kojila, ovšem pak přišly zdravotní komplikace a mlíčka začalo ubývat, začala jsem tedy uvažovat o dokrmování, se kterým je spojený i výběr vhodné lahvičky na mlíčko. V dnešní době je takový velký výběr lahviček, které nejsou zrovna levná záležitost, nevěděla jsem, které vybrat a představa, že holkám nebudou sedět (Agátka od narození trpěla na bolení bříška) a budu kupovat další a vyhazovat tak peníze z okna, byla hrozná. Proto mi přišlo testování MAM lahviček na Modrém koníkovi vhod a já se zaradovala, když nás vybrali, aspon za MAM lahvičku ušetřím
Balíček přišel opravdu brzo, tak nám nic nebránilov testování. Poprvé pily holky dost nejistě a krmení trvalo déle než obvykle, přisuzuju to ale tomu, že z lahvičky pily poprvé. Kupodivu neproběhlo žádné typické kroucení po dopapání, Agátka hned spokojeně usnula. Lahvičku jsem honem zaběhla umýt- ocenuju možnost lahvičku rozebrat, umytí je pak otázkou pár sekund. šoupla jsem ji do mikrovlnky, vysterilizovala a šla jsem nakrmit Gitušku. Ta se savičkou nejprve taky bojovala, ale pak našla ten správný styl a mlíčko bylo spapané jedna dvě Další krmení probíhaly ve stejně klidném spokojeném duchu, holky si velmi rychle zvykly na savičku a mlíčko vždycky rychle bez problémů spapaly.
Jelikož se nám lahvička MAM osvědčila, hned jsem koupila další, ted má každá dcerka lahvičku svoji a krmím je zároven. Dokoupila jsem i větší lahvičky na čajík a stále jsem s nimi spokojena a Agátka a Gituška taky
Díky jejich snadnému rozebrání a samosterilizaci jsme zvládli i prodloužený víkend v Luhačovicích, kdy nám bez problémů lahvičku šoupli na pár minut do mikrovlnky a my tak mohli výletovat bez nutnosti vracet se pořád na hotel.
Určitě zůstaneme lahvičkám MAM věrni

Je to již delší dobu, co jsem pro vás na základě svých zkušeností napsala článek o tom, jak můžete svému dítěti pomoci připravit se na školku

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/manual-pro-spokojene-ditko-skolkou-povi-20uowg/

a slíbila jsem, že připravím ještě jeden článek s praktickými radami, které se týkají už období, kdy vaše drahá ratolest školku navštěvuje. V současné době jsem vyměnila "školkové" prostředí za středoškolské, takže to potřebuji sepsat co nejdříve, dokud mám vše ještě v živé paměti🙂

A nyní už v bodech:

• školní řád - jakkoliv se vám to může zdát úsměvné, poctivě si ho přečtěte a řiďte se jím - jsou v něm formulovány důležité požadavky, které vaše školka může vyžadovat a vás by ani nenapadly🙂 Velice často například vymezuje nošení řetízků na krku - ve většině školek jsou z hlediska bezpečnosti zakázané a věřte, že je to naprosto oprávněné🙂
• choďte včas - každá třída v mateřské škole má svůj harmonogram, kterého se v běžných dnech drží - já ideálně doporučuji přijít nejpozději 15 minut před plánovanou řízenou činností - dětem vždy velmi prospěje, pokud se mohou nejprve samy věnovat činnosti, kterou si zvolily samy dle svého přání. Pokud dítě přivedete na poslední chvíli, "musí" se hned zapojit do řízených činností, což některé zejména menší děti nenesou zrovna libě. Samozřejmě, že vám to nevyjde vždy, ale fakt se snažte. Navíc většina školek má stanoveno, dokdy nejdéle máte dítě přivést - pokud budete tuto dobu neustále porušovat, hrozí vám minimálně domluva od ředitelky ústavu🙂
• náhradní oblečení - mějte pro své dítě ve školce VŽDY, ideálně v několika variantách, a to včetně spodního prádla - možná vám to bude připadat zbytečné, protože se vaše dítko nepočůralo tak dlouho, že si ani nedovedete vzpomenout🙂 I takovému dítěti se totiž občas může ve školce nehoda stát - je to pro ně ohromná změna a je potřeba si zvyknout. Nehledě na tyto nehody se velmi často stává, že se děti třeba polijí, umažou, případně i propotí, a je super, když jim my učitelky můžeme obléknout jejich vlastní oblečení. Většinou ve třídě vždy máme jakýsi erár, ale věřte, že i malé děti se mnohem lépe cítí ve svém vlastním oblečení
• všechno oblečení pro své děti mějte označené - pro malé děti je nejideálnějším označením jejich vlastní značka, která jim byla přiřazena. Tyto značky jsou velice snadno namalovatelné - nejčastěji maminky malují na cedulky u oblečení, ale dají se koupit i nažehlovací samolepky
• přezůvky - většina školek požaduje pevnou obuv - není to nějaký výmysl či buzerace rodičů, je to opět jen z hlediska bezpečnosti. Sama vyznávám BF boty (nebo alespoň jejich kompromisy) a ve většině školek budou přístupní domluvě, ale opravdu je potřeba, aby bota dobře držela na nožce. V praxi jsem viděla, že opravdu velká část rodičů chce dětem do školky dávat Crocsky a jejich napodobeniny - na tyto boty prosím úplně zapomeňte, v MŠ si snad ani neumím představit nebezpečnější obutí:( V umývárkách bývá občas od dětí mokro, botičky se pak smekají, vyzouvají  a úraz je takto velmi brzy na světě. Navíc se ve školce třeba i několikrát denně cvičí, hrají hry, pobíhá se a v těchto botech to fakt nejde
• oblečení do školky - je mi jasné, že většina rodičů chce, aby i jejich dítko bylo ve školce krásné (a já taky určitě nebudu výjimkou), ale dávejte dětem do školky oblečení, u kterého nebudete v případě jeho zničení či ušpinění trhat vlasy ani sobě, a  ani paní učitelce🙂 Ideální je pohodlné oblečení, u kterého se dají dobře vyhrnout rukávy a nebude vadit, když se třeba trochu umaže. V mojí třídě jsme například snad denodenně pracovaly s barvami, modelínou, v teple se často chodí na písek a tráva potvora taky maže. Z vlastní zkušenosti vidím, že na takové dítě, které ví, že nic z tohohle dělat nesmí (a tolik by chtělo), protože by se mohlo umazat a maminka by se pak zlobila, je velmi smutný pohled
• hračky z domova - v některých školkách velmi neradi vidí, když si děti nosí z domova hračky, nicméně ve většině případech si děti své hračky do třídy brát mohou. I zde však pamatujte, že ve třídě je mnoho dětí a ne každé si s hračkou dokáže hrát tak jako vaše dítě, proto rozhodně nedávejte dětičkám hračky, u kterých je snadné poškození, případně vám na nich hodně záleží. Většina těchto hraček z domu po zabouchnutí dveří končí někde pohozená a paní učitelka opravdu nemá čas dávat pozor na jejich "bezpečnost"
• obuv pro pobyt venku - vyvarujte se obuvi s tkaničkami, pokud je to jen trochu možné - při lítání venku se dětem velmi často rozvazují, a i když je paní učitelka mileráda zaváže, nemusí si toho vždy všimnout hned. A děti si toho samy většinou také všimnou až po delší době. Přísahám, že jeden chlapeček nosil boty, které jsem musela každou vycházku převazovat i 30x:(
• čtěte nástěnku (případně jejich alternativy - školní maily, webové stránky) - najdete zde všechny důležité informace, včetně výletů a provozních záležitostí
• neprotahujte loučení - když se loučíte s dítětem, obzvláště pokud docházku teprve začíná, nedramatizujte to, rychle se rozlučte, dejte pusu a pápá🙂 Děti to pak nesou mnohem lépe, nemají ani čas zamyslet se nad tím, co se děje, a vevnitř už na to pak nemají čas. Zažila jsem maminku, která se s dcerkou loučila 15 minut, každý odchod obrečely obě dvě a maminka neustále pronášela věty "strašně moc tě miluju, čas bez tebe je hrozný, když nejsme spolu, je to špatné" - atd. I když to tak cítíte, vašemu dítěti to rozhodně neprospěje. Asi ani nemusím povídat, že holčička se pak ještě 2 hodiny dávala dokupy
• dodržte, co řeknete - když dítěti řeknete, že jde domů po obědě, nenechte ho nikdy čekat a pak nepřijít. Pokud se něco neodkladného objeví, zatelefonujte do třídy paní učitelce a ta na to dítko připraví
• nedávejte do školky nemocné dítě - sami asi víte, jaké to je muset být někde, když vám není dobře, proto to nedělejte ani vašemu dítěti. Nehledě na to, že jedno takové dítko dovede nakazit celou třídu, včetně paní učitelek, uklizeček a kuchařek. I jiní lidé musí chodit do práce
• mluvte s učitelkami - pokud máte jakékoliv požadavky, neváhejte se na ně obrátit. Pokud mohou, rády vám určitě vyjdou vstříc. Bohužel neovládají telepatii, takže pokud jim to neřeknete, samy na to nepřijdou. Pokud s nimi chcete prokonzultovat cokoliv ohledně svého dítěte, s důvěrou se na ně obraťte, troufám si říct, že nenajdete nikoho kromě rodiny a jich, kdo by znal vaše dítě lépe. Nebojte se svěřit se, učitelka musí zachovávat pedagogické tajemství
• nežárlete na paní učitelky - když budete mít štěstí a vaše dítě si paní učitelku zamiluje, věřte, že je to to nejlepší, co vás mohlo potkat. Žárlivost je zbytečná, pro své dítě stejně budete vždycky ta nejlepší ženská, i když vám to třeba v danou chvilku nemusí tak připadat. Takže když vaše dítě 20 minut mele o tom, jak má paní učitelka nádherné vlasy a že je princezna, v klidu to svým drahouškům odkývejte. Přijde doba, kdy nás začnou zase nesnášet🙂

Jelikož se nový školní rok blíží mílovými tempy, přeju všem dětičkám a jejich rodičům skvělý vstup do školek, škol, univerzit... A nezpomínejte, že zachovat klid je mnohdy to nejdůležitější🙂

    Jak je mým zvykem, musím na začátku opět poděkovat. Jsem šťastná, že se vám články líbí.

Dneska se budu věnovat pohybům plodu.

       V učebnicích porodnictví se toho píše mnoho ( btw. většinu slavných knih o porodnictví napsali muži), ale ta realita…ten prožitek…to opravdu nejde popsat pokud to člověk nezažije. Na porodním sále jedné velké nejmenované pražské porodnice jsem si odsloužila mnoho a mnoho hodin na porodním sále a přivedla jsem na svět …. no už docela dost miminek (do 500 jsem to ještě počítala🙂). Ale až teď vlastně vím na co se ptám, když řeknu ,, A pohyby cítíte?´´  

      Na ultrazvuku jsou první pohyby vidět už od cca 7. t.t. To je ještě takové nekoordinované mrskání ze strany na stranu, ale později už je to opravdu vtipné, jak se tam ten drobek už od cca 9. týdne mele. Tohle byla moje droga, od 11. týdne jsem si dělala ultrazvuk přes břicho a špehovala  Mišku snad obden. Sestřičky ze mě měly strašnou srandu a jelikož malý tam vždycky dělal neskutečné psíkusy, tak se vždycky chodily koukat a všichni jsme se pokaždé po ránu od srdce zasmály 😀 Jednou, a na to nikdy nezapomenu, mi v té děloze běhal jako křeček v takovém tom kolotoči…to jsem se málem počůrala smíchy (a že v tom těhotenství člověk nikdy nemá k počůrání daleko😀).

     Co se týče vnímání pohybů plodu, tak se knižně udává, že prvorodičky cítí okolo 20. t.t., u vícerodiček je to okolo 18. týdne, ale to je opravdu velmi individuální. Já jsem třeba pohyby začala vnímat jako pohyby až asi tak 25. týdnu…a to ještě tak, že se mě ptala sestřička, jestli už teda cítím pohyby a já na to, že je to jako divný, ale ještě ne, ale trápí mě nadýmání…a ona na to…,,no a jak to Vaše nadýmání vypadá paní doktorko?´´ A já: ,, No tak nějak mě divně žbluňká v podbřišku…´´ a ona záchvat smíchu…,,no ale to jsou ty pohyby pani doktorko´´…aha tak jo no 😀 A od té doby jsem cítila pohyby, o pár týdnů později už začal Míša boxovat a kopat a šťourat a tak to už nešlo přehlídnout….  

Jinak pohyby mimča jsou hlavní způsob jak může těhotná kontrolovat, zda je v pořádku. Pozor i miminka v děloze mají své zvyky a období dne, kdy jsou aktivní a kdy spinkají. Reagují na podráždění mechanické či zvukové. Cítit pohyby by měla těhotná alespoň 2x do hodiny a cíleně kontrolovat pohyby plodu cca 3x denně. Typicky jsou pohyby cítit víc večer než přes den…obvykle to není tím, že by se dítě hýbalo víc večer, ale spíš proto, že je těhotná večer v klidu  a víc se na to soustředí. Další věc je ta, že každé miminko je jiné, některá jsou víc a některá míň aktivní – to věřím, že nějaké vícenásobná maminka potvrdí v komentářích… Takže se nenechte vystresovat tím, že kamarádce přeskakuje celé břicho zleva doprava a vám se jen tu a tam decentně vyboulí na břiše nožička. Co je ale důvod k obezřetnosti je, když dříve aktivní břišní kickboxer začne být najednou klidný, nepohybuje se v době kdy se dříve pohyboval atd…tady bych rozhodně doporučovala zajet na kontrolu do porodnice.... Pozor ale na období několika týdnů před porodem, to mimču už v děloze docela těsno a pohyby už nejsou tak intenzivní, respektive jsou na vnímání trošku jiné, a další věc když už se tělo chystá na porod, tak jsou pohyby také méně cítit…Ale každopádně já radím jednoznačně jediné správné řešení a to: pokud necítím pohyby a mimčo nereaguje na podráždění – jedu !!!!

Milé modrokoníkovky, dostalo se mi té pocty zůčatsnit se hned první testovanací výzvy @koník_testuje a to Krém na opruzeniny Sebamed #test_sebamed.

Testovala ho moje dcerka Verunka, které na začátku testování byli 3 týdny a krém jsme poctivě mazali při každém přebalení další 3 týdny.

Nejprve k organizaci testování.

O testování jsem byla informováno soukromou zprávou, poté mi @konik_testuje napsal, že balíček je odeslaný, abych dala, vědět, zda dorazil. Hned druhý den už u mě pošta zvonila a krém doručila. Takže opravdu bleskové dodání.

Sebamed krém - balení, vzhled, vůně

Balení: mile překvapilo, jedná se o krém 100ml, čekala jsem nějaké menší balení

Sháníte aktovku? Určitě chcete pro své dítě to nejlepší – aby byla pohodlná, splňovala veškeré normy a vyhovovala potřebám prvňáčka. Vybíráme je podle nejpřísnějších kritérií. Pokud splňují veškeré kvalitativní požadavky na ergonomii, hmotnost a mají reflexní prvky, jsou zařazeny do nabídky školních aktovek a batohů. Ostatní batohy nabízíme v kategorii pro volný čas.

Jistě vás potěší, že u nás v SEVTu nabízíme velký výběr školních aktovek a batohů. Jen pro samotné prvňáčky jich prodáváme několik desítek aktovek. Ty, které máme skladem, si můžete přijet vyzkoušet přímo do naší prodejny na Praze 8, kde vám poradí ochotný a vyškolený personál.

Přečtěte si našeho průvodce a dozvíte se, na co si dát při výběru školní tašky nebo batohu největší pozor. Při nákupu nekvalitní aktovky, která nerespektuje ergonomii a požadavky dítěte, by mohlo dojít ke špatnému vývoji páteře, bolestem zad i hlavy.

Školní aktovku nebo batoh?

Prvňáčkům doporučujeme spíš aktovku. Snáz se jim otevírá jedna klopa, než zip u batohů. Aktovky mají také přehlednější vnitřní členění – je v nich jedna velká přihrádka. U batohů najdete více komor. V nabídce našeho obchodu máme tři různé kategorie rozdělené podle věku dítěte.

Školní aktovky – pro první a druhou třídu
Školní batohy – pro žáky prvního stupně
Studentské batohy – pro druhý stupeň základních škol a výše