Každý kdo má doma miminko chce dopřát jeho pokožce to nejlepší co se na českém trhu nachází, co je krásnější než spokojené vonavé čisté miminko které tak sladce spinká pro žádnou maminku nic není víc.

Zapojila jsem se do testování této kosmetiky jelikož dcerka má sklony k ekzému ale zatím se naštěstí neprojevily takže jsem ráda ale počítat s tím hold člověk musí tuto kosmetiku dcera snáší velmi dobře ale hlavně i krásně voní je vyrobená přesně pro tu citlivou dětskou pokožku která je po této kosmetice heboučká. S výtažkem z mandlí a kvasinek vytváří ochraný plášt proti kyselinám což nepomáhá dětské pokožce být v přirozeném prostředí.

Sprchový gel je super stačí málo a krásně pění takže na umytí naší princezny stačí vážně malinko, olej a tělové mlíko taky super jen mlíko používáme přes den a olej na noc s masáží tělíčka co je víc než spokojené miminko s plným bříškem po koupeli namazané užasně vonící kosmetikou.

Za mě super jen je škoda že v sadě na testování nebylo něco na zadeček to je trošku zklamání, a ubrousky kromě té vuně mi nepřipadaly nějak jiné než ostatní. Máme nakoupeno větší balení a určitě budeme používat dál.

Matýsek je ojedinělý internetový obchod, který nabízí široký sortiment nejrůznějších polštářů pro miminka, těhotné a kojící ženy i jejich rodiny.

V e-shopu www.matysek.cz naleznete i tzv. tulící polštář či pelíšek pro miminka, o který můžete soutěžit.

Více informací o tomto zajímavém obchůdku a o jeho produktech se dočtete v rozhovoru se spolumajitelkou Marcelou Sekerkovou.

Jak a kdy vlastně Matýsek vznikl?

Jsme rodinná firma, která se do podnikání pustila před 9 lety. Vzhledem k tomu, že moji rodiče podnikají v textilní výrobě, měla jsem odmala velmi dobrou průpravu v samotném šití i všech pracích kolem, výběr krejčovské školy byl tím pádem jasný.

Hlavním impulsem pro otevření e-shopu bylo ale narození našeho prvního syna. Zjistila jsem totiž, že pořádné a pohodlné polštáře pro miminka nebo těhotné maminky na trhu chybí. Takže jsem je začala šít pro sebe i kamarádky, a nakonec jsme s manželem založili naši firmu.

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Předem bych se ráda omluvila za dvě věci. Ta první je, že se můžou v recenzi vyskytnout pravopisné chyby, budu ráda, když mě na ně upozorníte. Ta druhá, důležitější, že článek měl vyjít už včera. Jenže, viděli jste jak včera bylo? Navíc jsme si hnula se zády takže se mi včerra už psát nechtělo, to je taky důvod, proč nejsem novinářka. Teď už ale k recenzi.

Modrý koník moje děti vybral na testování igračka a jeho MultiGo. To bylo první překvapení, druhé bylo, když přišla obrovská krabice plná hraček. Fakt jsem to nečekala, a asi jsem se měla předem pořádně podívat, co nám to vlastně příjde. A co jsme vlastně ddostali? Několik autiček, dvě výmněné korby, domeček, ošetřovatele, policajta a ještě něco, ale sotva jsem to vyfotila a už si to rozebrali.

První pohled ohmatání: Igráček je ikona už hodně dlouhou dobu a jsem ráda, že za tu dobu neklesla kvalita plastu, ze kterého jsou Igráček a jeho propriety vyrobené. Kdybych to měla k tvrdosti a kvalitě k něčemu přirovnat pro lepší pochopení, bylo by to duplo. To mimochodem je kompatibilní na kostičky, které spolu s Igráčkem přišly. Všechny součástky vypadají, že pevně drží. Domeček je sice z kartonu, ale vypadá bytelně.

Druhý pohled rozbalení a skládání: Autíčka už jsou sestaveny, mají výměné korby na bajonetový závyt, takže je velmi jednoduché je vyměnit a zároveň pevně drží na autíčku. Všechny části jsou křížem na sebe kompatibilní. Problém nastal s Igráčkovým domečkem. Na krabici je sice nakreslený návod jak ho sestavit, ale to jsem si v prvotní euforii nikdo nevšiml a děti krabici roztrhly kde neměli. Druhý kámen úrazu je pak samotný návod. Domoček se sestavuje jako kostka, která pro mě ze začátku byla trošku rubikova, a zajišťuje se takovými knoflíky. Chvilku nám trvalo, než jsme přišli na to jakou stěnu kam nejdřív a jak strčit. Bála jsem se, že ten karton špatně ohnu a pak už to nedostanu kam mám. Dírky na spojování knoflíky, jsou ale vyraženy přesně.

Třetí pohled hraní: Kdo má doma 4 leté dítě ví, že hračky dostavájí pěkně na frak. U nás si snad kromě ledu a ohně prošli vším. Občas s námi i vařili, takže se nacházeli i v lednici. Koupali jsme je, hráli si s nimi v písku, padaly večer z palandy, jezdily po trávě i betonu, přežily žužlání 4 měsíčního miminka a v neposlední řadě prošly i myčkou. I když se Igráčci sestavují z malých částí, jsou kromě vlasů a čepic pevně připojené a malé dítě nemá šanci je sundat. Nedokázala jsem to ani já. Plast je opravdu kvalitní, ano, sem tam se vytvořil škrábanec, ale i neumyslné dupnutí na korbu popeláře mým mužem s ní nic neuddělalo. Protože děti už některé Igráčky mají a také máme Igráčky staré 20 a 30 let, mohli jsme porovnat jeji výdrž skrz generace a musím shledat, že Igráček je stále tam, kde kvalitou byl vždy, možná o chlup lépe. Domeček z papíru by ale za trošku vylepšení stál. Bylo by dobré vymyslet nějaké vyztužení, které by podpíralo strop v přízemí.  Papírový zásek totiž neni dostačující, zadní stěna se přirozeně prohýbá a strop se vysunuje ven a vzniká tak díra mezi stropem a stěnou.

Závěr?

Pro některé ženy je porod doma děsivou myšlenkou a pro jiné naprostá samozřejmost. Porodit v domácím prostředí je to nejpřirozenější, co můžete zažít. Teprve pak může žena poznat, jak mnoho podob může mít. Pokud se pro něj rozhodnete i vy, měly byste se na něj pečlivě připravit, abyste co nejvíce eliminovaly rizika, která jsou s porodem spojena.

Na ženy, které se rozhodnout rodit doma se stále ještě pohlíží jako na nezodpovědné osoby. A tento způsob porodu není příliš rozšířený ani v západních zemích. V Německu takto rodí asi 2 % žen, v USA asi 3 %. Oproti tomu v Holandsku se doma narodí až 30 % dětí. Ženy se k tomu kroku rozhodnou z různých důvodů. Velmi často je to proto, že mají špatné zkušenosti z předchozích porodů v nemocnici, nechtějí, aby jim do něj někdo zasahoval, nebo si chtějí vychutnat celou atmosféru zrození nového života doma se svými nejbližšími. Abyste skutečně mohla rodit doma, musíte mít naprostou jistotu, že to skutečně chcete a víte, že domácí prostředí vám evokuje bezpečí.

Kdy můžete o domácím porodu uvažovat?

Abyste o tomto způsobu porodu mohla uvažovat, musíte být naprosto zdravá a mít těhotenství bez komplikací. Zároveň je nutné neužívat žádné léky a samozřejmě ani návykové látky. Vaše děťátko by na konci těhotenství mělo spočívat v podélné ose a hlavičkou dolů. Jestliže již porod začal, může poklidně pokračovat, pokud se neobjevily žádné zdravotní překážky v jeho průběhu, dítě je stále uloženo v ideální poloze, kontrakce jsou pravidelné a sílí. Plodová voda musí být čirá a nezakalená.

Samozřejmostí je to, že nekrvácíte jasnou krví. Pro hladší průběh porodu je dobré, abyste při něm nebyla sama. Ideální je u sebe mít tatínka a porodní asistentku.

Porodní asistentku si musíte sama zaplatit, její péče není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a někdy může být velký problém sehnat k porodu opravdu dobrou a zkušenou osobu. Stejně tak pamatujte na to, že některé administrativní záležitosti si musíte zařídit taktéž sama. Počítejte i s odsuzujícím pohledem některých lidí nebo lékařů, může být problém sehnat pediatra, který se na vaše novorozené miminko podívá do 24 hodin.

Když jsem dostala zprávu, že nás koník a Igráček vybrali do testování, byla jsem nadšená a vubec jsem tomu nemohla věřit. Radost v naší domácnosti byla vážně velká. Manžel se těšil, že se podívá, jak se Igráček změnil od jeho dětských let. Anetka se těšila a ptala, jestli tam bude i něco pro ni a Maty se těšil na "dájek"

V den, kdy měl balíček dorazit jsem byla strašně nervózní. No ano, nazveme to přesně... Natěšená víc jak ty děti 🙂 Všichni měli smé igráčky už doma a u nás stále nic. Postupem času jsem již ztrácela naději a nevěřila, že se ten den dočkáme. V tu chvíli mi zvonil telefon a na druhé straně sluchátka se ozvalo: "Dobrý den, paní Hejdová. Vezu vám balík. Budu u vás během 5 minut." Hurááá, balík je na cestě!

Zrovna jsem věsila prádlo, když v tom... Jistě to znáte... Pošťák zvoní dvakrát... V našem případě tedy pošťák nakukuje přes branku na dvakrát😀 

Dočkali jsme se. Máme doma Igráčka. U branky byla první Anetka, v závěsu měla tatínka, psa a Matýska. Pan doručovatel se smál a říká," mám tu pro vás balíček, uneseš ho?" A naše Anetka se na něj usměje a slaďoučkým hlasem, kterým by se dal mazat chleba prohlásila:" Se vsaď" 😀 

Velikost balíku nás hodně překvapila. Byl opravdu OBROVSKÝ! Anetce domů pomohl tatínek s Matýskem. Anet a Maty pištěli nadšením tak, že všechna divoká zvířata z přilehlého lesa vzala dozaječích, pes pro jistotu zůstal na zahradě a kočky zmateně opouštěli obývací prostory našeho domu.

Musím říct, že jsem měla krásně vymyšleno, jak budeme postupně vybalovat. Jak jim budu dávkovat každou věc a jak to všechno krásně zdokumentuju.... Jooooo, omyl, Hejdová, omyl. Ještě jsem se nestihla pořádně vyzout a už slyším manžela a děti" Anetko, uhni, já to otevřu nožem" A: "Božííí" Maty: "wow" ... a sakryš, sakryš... Mé plány vzaly za své. Pořádně nestíhám ani fotit vytahování všeho z balíku, se zvukových projevů nadšených dětí... A tatínka se mi dělají mžitky před očima a klepe se mi čočka foťáku v mobilu.

Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.

Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.

K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Jelikož jsme pětičlená rodina, kde se pračka vskutku nazestaví, měla jsem opravdu radost zkusit si něco nového 🙂

Když balíček dorazil, překvapila mě příjemná vůně, které byla plná krabice. Syn okamžitě danou krabici znárodnil, s ní i zelené pufované cosi a šel si vyrobit auto 😀 Já se rovnou pustila do praní nahromaděného prádla. Jako první mínus bych určitě vytkla, že víčko není ve formě odměrky. To mě docela zdržovalo...

Zkouškou tedy napoprvé prošlo použití na světlé prádlo. A žádná velká sláva se nekonala. Prádlo hezky vonělo, běžné fleky se vypraly, ale že by to nějak extra zářilo, to tedy ne. Navíc fleky od jídla na tričkách našeho skorotříleťáka zůstaly nehezky zaprané. Nu což, sluníčko si poradí. 

Dále přišlo na přetřes prádlo tmavé. Tady mám potíž, že tmavé je i po vyprání jakoby zatuchlé. Zda to dělají ty hromady manželových propocených triček z fitka, těžko říct. Nicméně tmavé kvůli tomu vždy peru na vyšší teplotu a s dvojitým mácháním, abych zápachu předcházela. Zkusila jsem tentokrát standardní postup jako u světlého - 40° bez přidaného máchání. Hm, nezadařilo se. Zatuchlina byla nepříjemná a propírala jsem narychlo znovu. Když jsem další várku tmavého vyprala podle zajetého postupu, bylo vše v pořádku. I manžel si pochvaloval, jak prádlo hezky voní 🙂

Potom přišla zkouška nejvyšší - plenky!

Naše nejmladší princezna je na látkovkách, převážně na čtvercích. Zde jsem se bála nejvíc, ani ne tak o fleky, ale hlavně na reakci pokožky. Tady gel příjemně překvapil. S fleky si samozřejmě neporadil, s tím jsem už tak nějak počítala (to nedává ani náš Ecover Zero, který na plenky používám běžně - opět pomohlo sluníčko), ale hlavně!!! - Žádná reakce prdelky 🙂 O to mi šlo nejvíc.

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

Stát se testerkou Sava pracího gelu jsem přijala s nadšením. Ráda zkouším nové věci, testuji jejich vlastnosti a pak se dělím o svou zkušenost. Děkuji @konik_testuje za příležitost poznat další výrobek z  pracího trhu.

Na trhu je zatím velmi málo pracích prostředků,které by vyhovovaly mé rodině. Peru často, téměř denně. Pes a dva kluci ve spojení s neustálým pobytem v přírodě, jsou zárukou, že koš na špinavé prádlo je neustále plný. Měla jsem tak dostatek možností i času, Savo prací gel, pořádně podrobit zkoušce. Peru v 99% na 40 či 30st., testovala jsem Savo, na různém prádlu, od světlého po tmavé, od běžného znečištění až po fleky.

A teď k samotnému Savu pracímu gelu. Bylo pondělí, přivezli mi zásilku a testování mohlo odstartovat. Trochu jsem se bála dát ho tmavé oblečení, přeci jen Savo, že :D , ale riskla jsem to. Naštěstí k mému milému překvapení se "vyžrané" fleky nekonaly. To je, ale tak vše, čím mě Savo prac. gel, překvapil.

Pokud bylo prádlo běžně zašpiněné - prach, písek, pot, s tím si gel poradil. Ostatně to by zvládlo i mýdlo, řečeno s nadsázkou. Vzhledem k aktivitě rodiny, vyžaduji od pracího prostředku trochu víc. Skvrny, které můj obvyklý prací prostředek zvládá levou zadní, tam Savo značně pokulhává (čokoláda, hlína). To vidím jako problém. Potřebuji, aby byla skvrna od čokolády vyprána, což Savo nezvládlo. Flek od obyčejné čokolády a zůstal tam, velké zklamání. Nechci přece ať vypere jahody, mrkev či trávu. Takže jsem trika od čokolády a zmrzliny hodila zpátky do pračky a vyprala již bez problémů v jiném pracím prostředku.

Po této zkušenosti se přiznám, že jsem Savo prací gel používala jen se sebezapřením. Začala jsem ho více využívat na praní povlečení a ručníků, kde je čistota a dezinfekce žádána nejvíce. Tam Savo obstálo vždy 🙂

Nepřesvědčilo mě, ani co se týká vůně, která je svěží, nasládlá, ale na mě slabá, většinou na prádle žádná. Toto je, ale na preferencích každé z nás. Já miluji, když mi prádlo voní, provoní byt a voní i po vytažení ze skříně. I proto ujíždím na avivážích 🙂

Chtěla bych vyjádřit poděkování za to, že jsme mohli tyto hračky testovat. Udělalo nám to doma velkou radost.

Testery byli moji tři synové ve věku přibližně 6 a čtvrt roku, 4 a půl roku a 2 a půl roku.

Igráček má u nás v ČR tradici (vyrábí se již od roku 1976) a mnozí si ho jistě pamatujete ze svého dětství. Za tu dobu samozřejmě prošel vývojem a je ještě dokonalejší.

Postavičky na sobě mají barevný potisk, mají nos a také mají otáčivé zápěstí. Postavičky i doplňky jsou vyladěné doslova do detailů. Líbí se mi, že mají různé účesy, různé výrazy tváře, rozmanité pokrývky hlavy, některé jsou naopak bez ní. Čepice i vlasy lze snadno sundat, což byla také jedna z nejoblíbenějších činností mého nejmladšího dítěte (věk necelých 2 a půl roku) - neustále Igráčky "skalpoval". Nacvaknout je zpátky nezvládl, i když vlasy lze nacvaknout relativně snadno (horší už je to s některými čepicemi, to se klukům prostě moc nedaří a i pro mě to bylo někdy obtížnější). Prostřednímu zase stačily samotné čepice bez panáčků, aby s nimi předváděl divadlo o tom, jak se pohádají a nakonec zase usmíří. Holt každý to pojal "po svém".

Nohy Igráčků jdou zapasovat mezi "čudlíky" Lego Duplo, takže lze panáčky zapojit do hry spolu s Legáčky.

Drobné doplňky Igráčků lze do jejich ruky nasadit relativně snadno, s trochou úsilí a povzbuzování to zvládl i nejmladší člen naší rodiny. Většinou to pro něj ale byla velká výzva, a tak mnohem raději používal pro hru samotné panáčky nebo předměty, např. "ryl" lopatou do koberce, píchal do něčeho vidličkou, dělal, že nožem něco řeže - on sám, nikoliv panáček 🙂... Myslím ale, že vyměňování doplňků v rukou Igráčků je skvělá činnost pro procvičování jemné motoriky. Drobné předměty bohužel mají v naší domácnosti tendenci se ztrácet, což platí i pro Igráčkovy doplňky. Zatím je máme všechny, ale vzhledem k tomu, že už během těch 14 testovacích dnů jsem je při úklidu nacházela na všemožných místech naší domácnosti, mám vážné obavy, že již brzy dojde na první ztráty (nejvíce se obávám toho, že něco přehlédneme a omylem vysajeme).

Hurááá, Koník mě vybral na testování pracího gelu Savo. Je to novinka a nejednou jsem se na něj v obchodech dívala. Jakmile jsem se dozvěděla, že si ho budu moct vyzkoušet, tak jsem byla ráda. Máme doma fenečku a jedno sedmiměsíční mimčo. Takže vše od chloupku a od jídla (maminky pochopí).

V den, kdy mi přišel balíček, tak jsem akorát nachystala dvě pračky, které musím vyprat.

Hlavou se mi honila akorát jediná otázka:"jak Savo na prádlo bude asi vonět?" Nedokázala jsem si představit, jak asi Savo může vonět. Asi všechny známe "vůni" Sava. 

Konečně. Telefon. Balíček už je před domem. Letím pro něj a s nadšením otevírám. Naštěstí je mrňous hodný a hraje si, takže mám čas si to pořádně ovonět.

Voní báječně. Jemně nasládle, ale fakt jemně a cítím v tom "čistotu". Ok, takže z vůni jsem spokojená. Jdeme prát. Po první pračce se trošku zarazím. Vytahuju prádlo z pračky a moc vůně cítit nejde. Prádlo je krásně vyprané, musím říct, že i psí chloupky ze světle zelného prostěradla jsou pryč. To je super. Nemusím to složitě válečkem z toho dostávat dolů. No nic, dám prádlo na balkon na vzduch a třeba se vůně objeví.

No neobjevila se. Nevadí, zkouším dál. Teď příjde na řadu oblečení Filípka. Zaschlé skvrny od třešní. 

Žijeme v době plné nejrůznějších opatření, nařízení a norem. Přesto se na našem trhu až příliš často vyskytují výrobky, které nesplňují základní předpoklady bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že tu jde o zdraví našich nejmenších, zbystřete a přečtěte si, jak minimalizovat riziko, že si nějakou tu nebezpečnou hračku přinesete domů.

Co sledovat?

Každá hračka na trhu by měla být označena logem CE. Tato značka říká, že hračka vyhovuje směrnicím Evropské unie pro hračky (tzv. značka shody). Bez tohoto označení se výrobek nesmí prodávat, i když se tak bohužel někdy děje. Stejně tak někdy dochází k záměrnému matení spotřebitelů podobnými logy (např. logo China export). Proto bychom si i označenou hračku měli vždy pozorně prohlédnout. Ze zákona máte právo nechat si hračku rozbalit a předvést. 

• Možnost spolknutí malých částí – vyzkoušejte, zda vše drží jak má, hračka se nerozpadá. Baterie nejsou pro dítě dostupné, vždy by měly být zajištěny např. šroubkem v krytu.
• Střižná místa – úzké prostory, v kterých by si mohlo dítě přiskřípnout prst, nejsou vhodné.
• Nevhodné materiály a ostré hrany – často v místech sváru plastů vznikají tzv. ostřiny, které mohou dítě poranit či se z nich mohou drolit drobné částečky plastu.
• Zápach – může i nemusí být nebezpečný, každopádně je ale nepříjemný, zvlášť u nejmenších, kteří hračky strkají do úst.
• Nevhodná konstrukce – především polokulovité části hračky si může dát dítě přes nos a ústa a udusit se. Takové části hračky by měly mít dírky či vroubkovaný okraj jako bezpečnostní prvek.
• Obsah nebezpečných látek – jako spotřebitelé těžko posoudíme, bývá prověřován laboratorně

"Pro mě je kvalita důležitá. Ne kvůli značce, ale proto, že chci, aby barvy a hmota, ze které jsou hračky vyrobeny, byly nezávadné," říká v diskuzi jedna z uživatelek Modrého koníka.

Dalšími povinnými údaji na hračce či obalu jsou identifikace výrobce nebo dovozce, název hračky, vymezení věkové kategorie, pro niž je hračka určena, a také popis rizika, proč není hračka vhodná pro nejmenší děti. Pro jednotlivé věkové kategorie se požadavky na bezpečnost hraček liší, nejpřísnější jsou samozřejmě pro kategorii nejnižší, 0-3 roky. Hračka by vždy měla obsahovat návod k použití a údržbě. Všechny tyto atributy sledují i dozorové orgány – v ČR je to Česká obchodní inspekce.

"To neděláš dobře, vždyť musí mít žízeň! Já v jeho věku vám dávala normálně pít šťávičky." Velmi častá rada, kterou můžete v dobré víře dostat od vašich maminek nebo babiček. Je to ale skutečně tak? Kdy dítě doopravdy potřebuje i něco jiného než mateřské či umělé mléko?

Mateřské mléko nade vše

V okamžiku, kdy vaše miminko stále plně kojíte, nemusíte dle odborníků nad pitným režimem miminka vůbec přemýšlet. Je to stejné jako s pevnou stravou - prostě to neřešíte. Mateřské mléko u kojenců zcela pokrývá všechny výživové aspekty, a to včetně pitného režimu. Informace o mateřském mléku naleznete na wiki Modrého koníka. 

Co se týče umělého mléka, názory odborníků se rozcházejí. Někteří pediatři maminkám doporučují začít přidávat vodu nebo čaj společně s umělou výživou, někteří naopak zastávají názor, že s umělým mlékem se to má stejně jako s mateřským. Například uživatelka sonije svým příspěvkem tuto informaci přesně popisuje: "Po deseti dnech jsme přešli na umělé mléko a doktorka (zastupující) nám k tomu doporučila dávat čajík. Byla vedra, tak ho malý vypil i půl litru denně. Jenže pak se vrátila naše doktorka z dovči a kvůli zácpě nám zakázala čajík úplně." Řiďte se proto zdravým rozumem a naslouchejte svému mateřskému instinktu. Jak to mají další maminky s tématem podávání dalších tekutin k umělému mléku najdete v diskuzi. 

Kdy začít 

Společně s prvními příkrmy se začněte zaobírat také tím, že dítěti budete rozšiřovat pitný režim. První příkrmy se začínají zavádět obvykle mezi 4. a 6. ukončeným měsícem a společně s první mrkvičkou, bramborem nebo dýní podejte dítěti také vodu. Nejde jen o to, ze každou nahrazenou mléčnou dávku bychom měli doplnit nejen v podobě jídla, ale také pití. Je také důležité pěstovat v dítěti správné stravovací návyky. A k nim dodržování pitného režimu zkrátka patří. 

Možná vám při slovním spojení „Den matek“ vytane na mysli karafiát a muž v podrouženém stavu, který marně hledá cestu domů. Ale ne, nenechte se mýlit, to je MDŽ a hlavně socialistické pojetí celé věci. Den matek, stejně jako Den otců, je poměrně ušlechtilý svátek, který si klade za cíl oslavit vše, co pro nás jedna nebo druhá část rodičovstva za celý život udělala. A jak to máte se slavením vy?

Pokud je odpověď „neslavíme“, možná vám níže nabídneme několik důvodů, proč tento status změnit. A protože se blíží právě Den otců, který se v České republice slaví 17. června (resp. třetí neděli v měsíci červnu), zaměříme se právě na něj. Nebojte, žádný přeslazeně komerční Valentýn vás nečeká. Navíc pro vás máme jednu exkluzivní nabídku – jen pro vás, návštěvnice Modrého koníka!

Krátký exkurz do historie

Ačkoliv každá země má svůj vlastní původ svátku, západní země používají nejčastěji americký příběh. Ten praví, že více než před 100 lety chtěla Sonora Smart Doddová ocenit schopnosti svého otce, který po smrti manželky a v celkem nuzných poměrech skvěle vychoval 5 dětí. Historicky první oslava se konala v den jeho narozenin, 19. června 1910 v městečku Spokane, stát Washington, USA. Svátek se stal oblíbeným a jeho slavení bylo ustanoveno právě na třetí červnovou neděli. Každá země však slaví svátek jindy.

Jak se slaví jinde, aneb zajímavosti a kuriozity

Ve Finsku, Anglii, Španělsku nebo Jižní Africe se slaví v kruhu rodinném a provozují se tatínkovy oblíbené aktivity, vyrábějí se ručně malovaná přání nebo dárky. V Německu byl tento svátek dříve pojat spíš jako den mužů, kteří společně vyráželi do divočiny, kdy se po cestě posilňovali velkým množstvím alkoholu. Dnes už se i v Německu slaví spíše v rodinném kruhu a pořádají se různé akce a festivaly.

Aktualizace: recenze maminek na lahvičku a kartáček MAM naleznete v diskuzích. Dopřejte svému děťátku to nejlepší. 🙂

---

Maminky, určitě znáte značku MAM. Ta má pro dítě každého věku to pravé, aby spokojeně rostlo, usmívalo se a prospívalo.

A co je krásnější než spokojené miminko, které prospívá?

Co testujeme

Testovat budeme dva produkty oblíbené značky MAM, bez které se žádné mimčo neobejde. Přečtěte si, co na vás bude v testovacím balíčku čekat.

„Homeopatie je léčebná metoda fungující na principu aplikace léčivých látek ve velmi zředěném stavu. Složení látek je přírodního původu. Jde tedy o rostlinné, živočišné nebo dokonce minerální výtažky. Mnohanásobně naředěné substance zmíněných látek se tak podílejí na stimulaci organismu k využití vlastních léčebných aktivit. Žádné z podávaných homeopatik nejsou toxické a nezatěžují tak organismus škodlivými látkami. Homeopatická léčba pomáhá nejen léčit konkrétní nemoc, ale též se podílí na zlepšení celkového stavu pacienta v průběhu onemocnění. Tím posiluje imunitu a urychluje proces léčby. Homeopatika léčí kromě akutních stavů i vleklé chronické nemoci,“  vysvětluje MUDr. Markéta Marešová.

Káva jako homeopatikum?

Má cenu ještě něco dodávat? Snad jen, že homeopatie jako taková je podle údajů WHO druhým nejrozšířenějším oborem léčby v současném světě, a to za tradiční čínskou a indickou.

Jde o jednu z prastarých léčebných metod, jejíž základní pravdou je poučka similia similibus curantur, v překladu „podobné se léčí podobným“. Význam spočívá v tom, že co může jedna látka vyvolat, to může také vyléčit. Základní myšlenkou je podobnost příznaků nemocí s obrazem léku.

Jedním z příkladů pro tento zákon podobnosti je např. káva. Je to látka, která udržuje lidi v bdělosti a zvýšené pozornosti, ale v homeopatii je užívána v malých dávkách jako lék na nespavost. Rozdílem mezi homeopatií a klasickou medicínou je individuální přístup k nemocnému a odlišnost léků.

Proces výroby

Moc bych Vam vsem prala, aby jste se nepotkali s takovymto pristupem. Nezavrhuji nemocnici jako takovou, ale zatim dva poroblemy a reseni ze strany doktoru des.

Kdyz jsem byla dite, sama sem vni byla hospitalizovana a byla jsem spokojena i ja i moji rodice. Jesnalo se o cistu na vajecnikach. 

Prvni spatna zkusenost byly kycle me dcerky. Je to tam jak na bezicim pase. Mrknou a des. Mala byla pry ok. Jenze oni maj kontrolovat cele nozky, celou stavbu. Coz neudelali, ted uz rok resime ze mala vtaci spicky k sobe. Musela sem si zaplatit sama odbornika, ktery mi poradil co delat, tam podle nich to prejde samo. Verila sem jim dokud se mi nenarodilo druhe ditko a snim sem sla k odbornikovy panu Mudr. Okacovi. Ten problem s vtaceni spicek odhalil hned na prvni kontrole nozicek a uz ted mi rekl co delat, aby sme nedopadli jako s dcerou. Ale to by nebylo tak hrozne, jako druha zkusenost!

Dceri zacal rust zub, k nemu prisla rymicka a teploty, nic divneho zejo. My sme se ale vtom obdobi stehovali a meli praci s malovanim noveho bytu a tak sme malou dali na hlidani k babicce. Ta dostala pokyny tipu gel na zuby, odsavacka a kapat do nosu a nurofen na teploty. Vse davala jak mela a neustale me informovala po telefonu. Jenze teploty silily, ctvrty den mela mezi 39-40. Prisli na radu obklady, vlazna koupel a zasychani kapek na tele, na stridacku cipek a nurofen ale nic. Pusobilo to jen na chvilku a mala se trapila dal. Tak sem si pro ni prijela s najivni predstavou, ze kdyz bude semnou, lepe to zvladnem. Dalsi den mela 40 stupnu hned po probuzeni, takze sem rekla jedem na pohotovost (byl statni svatek). 

V decke sme cekali 4 hodiny. Mala na me jen lezela a uplne horela ani oci neotvirala. Pritel ji daval po douskach vodu. Kdyz sme prisli do ordinace, doktorka ji prohlidla a nas vyslechla. No prohlidla, zmerila teplotu a podivala se ji do krku a na uzliny. Nasledne nam dali letacek o tom jak spravne srazet teplotu (coz krom zabalu do prosteradla jsme delali vsechno) a poslali nas domu stim ze to je od zubu nebo nachlazeni. Pripadala sem si jako idiot.

Byla jsem uplne nestastna, chtelo se mi brecet stoho jak sem malou videla uplne vyrizenou a v horecce. Pokracovali sme tedy vtom co umime, ale v noci se pridal kasel a rano stale 40 horecka.

"Aftózní stomatitidu prodělaly obě naše děti téměř ve stejném věku (starší ve dvou letech, mladší v roce a půl). U dcerky začalo onemocnění vysokými teplotami, které šly obtížně srážet. Nechtěla jíst a pít. Po dvou dnech horeček jsem objevila na špičce jazyku výsev malých puchýřků," začíná popisovat průběh onemocnění jedna z maminek. Zdá se vám miminko víc plačtivé, slintá víc než obvykle a odmítá jídlo? Říkáte si, že mu pravděpodobně rostou zoubky? Ano, může to tak být. Není však od věci prověřit, jestli se nejedná o nepříjemnost v podobě aftu.

Aftózní stomatitida, neboli afty, se čas od času nevyhýbají nikomu. Někdo na ně trpí více, někdo méně, ale téměř všichni si dokážeme vzpomenout, jak nepříjemný problém jsou, pokud se vyskytnout. A teď si představte, jaké peripetie dokážou nadělat malému miminku.

Hledejme příčinu

Nad příčinou výskytu aft často kroutí hlavou i zkušení lékaři. Mohou být reakcí na mnoho různých podnětů, například:

• strava (reakce na novou potravinu),
• drobná zranění v ústech, 
• autoimunitní/imunitní reakce organismu (tělo dítěte se začne abnormálně/normálně bránit proti "napadení" bakterií, virem apod., aft je pak často jeden z důsledků této obrany)
• chemické podráždění (např. příliš kyselým jídlem, exotickým ovocem),
• nedostatek vitamínů (zejména těch ze skupiny B).

Bývá bohužel pravidlem, že "někdo na ně zkrátka trpí víc, jiný méně". V případě, že se afty u vašeho miminka pravidelně vrací, popřemýšlejte o návštěvě specialisty. Specialistou v tomto případě bude s největší pravděpodobností imunolog, jehož návštěvu by vám měl doporučit pediatr. Mimo jiné totiž mohou být afty projevem snížené imunity. A čím dříve tento problém začnete řešit, tím lépe!