V největším testu jednorázových plenek jsem vyzkoušela 20 značek BIO/EKO a jednorázových plenek. Celkem jsem do testu zařadila 25 plenek a otestovala jsem je všechny pečlivě a podrobně. A jak to dopadlo? Pojďme se podívat na shrnutí mé několika měsíční práce.

Nejdůležitější: Poměr ceny a kvality

Do testování jsem zařadila 26 druhů plenek a ohlížela jsem se na savost, délku a kvalitu savého jádra, zkoumala jsem, jak dlouho plena vydrží, zda je vhodná na noc. U jednorázových neekologických plenek mě zajímal také chemický zápach. Velmi výrazným faktorem pro mě byl poměr ceny a kvality, protože o ten jde při nákupu plenek především. Co jsem dále hodnotila? Zajímalo mě, jak jsou pleny dostupné běžnému spotřebiteli, protože na vesnici nebo v malém městě není možné pořídit všechny druhy plen v kamenném obchodě, stejně tak mě zajímala kvalita lepicích pásků. Znáte to. Někdy je potřeba plenku zalepit opakovaně a co s plenami, u nichž se lepicí pásky trhají? Ty můžete jenom vyhodit. A s vyhozenou nepoužitou plenou vyhazujete své peníze. Ohlížela jsem se také na to, zda velikost uvedená na obale skutečně odpovídá hmotnosti dítěte.

Jaké pleny jsem zkoušela

Nakoupila jsem plenky značkové, ekologické a hypoalergenní plenky a také pleny privátních značek obchodních řetězců, protože mě zajímal poměr ceny a kvality. Nejdříve jsem testovala ty levnější plenky, které často koupíte v akci: Toujours a Lupilu z Lidlu,Albert se sovičkami a také Šmoulové plenky, které jsem nakonec z testu vyřadila, protože je Albert stáhl z prodeje. Měli jste pleny se Šmoulíky rádi? Já také a je velká škoda, že se už neprodávají.

Vyzkoušela jsem pleny Happy Mimi, Bella Panda, samozřejmě také Babylove, Pampers, Bella Háppy, Huggies, Tesco, Rossmann, a poté jsem se pustila do těch ekologických. V testu nechybí Nappynat, Naty, Muumi Baby, Bio Babby, Kolorky, Seventh Generation (z USA), Bambo, Moltex, Beaming Baby či Babylove Öko.

Pro většinu lidí právě začíná to nejkrásnější roční období - léto. Teplé letní dny nás lákají ven, do přírody, do lesa, k vodě, na výlety... To s sebou však bohužel přináší i stinnou stránku věci v podobě zvýšené šance chycení klíštěte. Pojďme se podívat na příznaky a léčbu klíšťové encefalitidy. Jaká snížit riziko nakažení touto velice nepříjemnou chorobou?

Tahle malá a značně nesympatická zvířata jsou cizopasníci, kteří patří mezi roztoče a jsou nejčastějšími přenašeči onemocnění jak u zvířat, tak u lidí. Asi nejznámějším onemocněním přenášeném klíštětem v České republice je klíšťová encefalitida. Bohužel však rozhodně není jediné, čím vás může klíště nakazit. Mezi další nemoci, které tohle zákeřné zvíře přenáší, patří například i lymeská borrelióza, ehrlichióza, bartonellóza, babesióza či rickettsióza.

Jak se klíšťová encefalitida přenáší?

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění virového původu, které postihuje mozek a mozkové blány. Virus klíšťové encefalitidy je přenášen zejména klíšťaty (nakazit vás ale bohužel může i infikovaný komár nebo jiný bodavý hmyz) či požitím nedostatečně tepelně zpracovaného kravského, kozího nebo ovčího mléka pocházejícího od nakaženého zvířete.

Jak se klíšťová encefalitida projevuje?

První příznaky tohoto onemocnění se obvykle projevují za 7 - 14 dní od vstupu viru do organismu (ve většině případů tedy od zakousnutí se klíštěte). Někdy však inkubační doba může být delší (zdroje hovoří až o měsíci) a ve výjimečných případech může nemoc proběhnout i bezpříznakově.

"Jsem už dva a půl roku po kojení, kojila jsem jen šestinedělí a přesto se mi prsa i teď lehce plní mlékem a pak to bolí. Musím to vymačkat a pak je to zase ok. Je to normální?" Takto se ptají maminky v diskuzích. Na vině je hormon prolaktin. Co s tím?

Prolaktin je hormon, který je symbolem mateřství. Krom toho, že ze zcela neaktivní mléčné žlázy dokáže prolaktin vytvořit zdroj potravy pro právě narozené miminko, vytváří zároveň mezi maminkou a dítětem láskyplné pouto, které samotné kojení doplňuje. Co ale dělat, když se mateřského mléka nemůžete zbavit ani dlouhou dobu po ukončení kojení?

Jak vlastně kojení funguje?

Během těhotenství je vliv prolaktinu potlačen vyšší hladinou estrogenů, ale některé nastávající maminky zaznamenávají vytékání mateřského mléka z prsu již během těhotenství. Tento jev je v pořádku - prolaktin se v tomto případě snaží mléčnou žlázu připravit na období kojení. Jeho hlavním úkolem v našem těle je společně s oxytocinem stimulace tvorby mateřského mléka a tento proces se spouští ihned po porodu.

Krom toho, že díky prolaktinu máme po narození miminka pro novorozeně neomezené množství vynikající stravy na míru, prolaktin také ovlivňuje náš vztah k dítěti.

Spolu s oxytocinem pomáhá vytvářet vazbu na narozené miminko tak, že se do něj zamilujeme. Ale je to i hormon tzv. stresový - krom toho, že spouští produkci mateřského mléka, nám i pomáhá vyrovnat se stresem vzniklým během porodu a po něm, kdy se adaptujeme na roli maminky.

Poprvé na Modrém Koníkovi jsem zkusila štěstí a dostala jsem se mezi testerky na mop Vileda Ultramat Turbo .🍀

Byla jsem totálně zaskočená, nadšená a natěšená... No prostě jak malá holka jsem pištěla, když mi přišla zpráva, že jsem byla vybraná :D Neskutečně jsem se těšila na to, až mi balíček přijde a já budu toho krasavce moc vyzkoušet. Dokonce jsem se na to vytírání úplně těšila a to ho 2x nemusím, protože to dělám několikrát týdně a je to taková ta povinnost. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že si pořídím nový mop ,ale pořád jsem nevěděla jakou značku. Jelikož jsem vyzkoušela asi 2 typy a ani s jedním jsem nebyla úplně spokojená, měla jsem obavu nějaký objednat. Ale na Viledu jsem byla moooc zvědavá.

Balíček mi od kurýra přebírala sousedka, tak si hned zamluvila mop, že ho taky zkusí. A byla nadšená mým testováním.

Ještě ten den jsme mop s manželem a dětmi dali do kupy. Krabice mi přišla lehká a nijak velká, ale mop byl krásně poskládaný, tak jsme vše vybalili a poskládali, přesně tak, jak bylo v návodu na krabici. Hned na první dojem mě zaujal design a kvalitní materiál, ze kterého je mop vyroben.

Druhý den jsem se dala do vytírání, byla jsem nadšená jak když malé dítě dostane do ruky novou hračku. Kýbl je lehký a madlo krásně sedne do ruky při přenášení. Rukojeť u samotného mopu mi přišla lehká a skvělé je, že je teleskopická a dá se měnit její délka, podle toho kdo s ní zrovna vytírá. Když jsme mop vyndávali, zarazila nás prvotní délka rukojeti, ale po prostudování návodu jsme vše pochopili.

U nás jí samozřejmě museli vyzkoušet všichni. Jak manžel, tak i čtyřletá dcera, kterou to teda dost chytlo , hlavně to šlapání (ždímání). Poprvé mi docela dalo zabrat, než jsem přišla na to jak správně vyždímat. Ale jakmile jsem se do toho dostala byla to pecka.

Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27–35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné. Pozor právě na záměnu s podmíněnými reflexy, které dítě získává až v průběhu života.

Mezi nejčastější reflexy patří například:

Sací reflex

Díky tomuto reflexu se novorozenec přisaje na matčino prso a saje mléko, stejně jako saje všechno, co mu dáte do úst. Například dudlík nebo prst.

Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte.

Potíže

Chystáte se s dítětem poprvé do letadla? V každém případě byste měli mít zjištěné konkrétní informace o pravidlech cestování s dětmi u konkrétní letecké společnosti. My se dnes společně podíváme na trochu jinou přípravu - tu psychickou.

Než vyrazíte na letiště

Příprava by měla samozřejmě probíhat přiměřeně věku. S batolaty můžete denně pozorovat letadla na obloze, ukazovat obrázky v knížkách, zakomponovat je do pohádek. S předškolními dětmi se vrhněte například na vystřihovánky nebo malování. Starším dětem můžete na internetu například ukázat aplikaci, kde lze sledovat letový provoz nad Českou republikou a podívat se na detail jednotlivých letů, odkud letí, kam letí. Zkrátka a dobře - seznámit ratolest s tím, jak letadla fungují.

Není od věci také ukázat dětem, jak to funguje uvnitř letadla. Můžete si například hrát na cestujícího a letušku, a to ideálně se vším všudy. Vysvětlit, proč se musí sedět, z jakého důvodu se rozsvítí světýlko bezpečnostního pásu (a co se musí udělat), provést dítě bezpečnostními pokyny, přesně jako letuška. A také si vyměňte role, ať si to váš potomek sám vyzkouší. 

Zároveň také nezapomeňte na to, že cestovat letadlem nemusí být jen příjemné, ale můžete se setkat také s negativními pocity. Například v okamžiku vzletu a přistání. Děti by měly být připraveny na to, že dochází ke změnám tlaku a že můžou cítit tlak v uších. Dítě by mělo také vědět, co jsou to turbulence a samozřejmě to, že z nich nemusí mít strach. Dá se říct, že pokud je s "nebezpečím" seznámeno, lépe pak reaguje, pokud situace nastane. Dítě je klidnější, protože nastalá situace pro něj není něčím úplně neznámá a je už z domova seznámen s tím, co znamená a jak se v té situaci má chovat. 

V žádném případě děti nestrašte a pokuste se vyhnout tomu, aby (i kdyby ze srandy) to dělal kdokoli ve vašem okolí. Stejně tak se vyhněte ventilování svých strachů v jeho blízkosti. Jak je známo - děti jsou houby a nasají všechno, včetně negativním pocitů.

Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Ačkoliv opravdu nemám ráda „tabulkování“ nebo porovnávání dětí, tak v případě tohoto průzkumu jsem udělala výjimku, protože právě ony tabulky se staly jakousi zbraní proti nosícím maminkám a pokud mělo nošené dítě jakýkoli problém ve vývoji, bylo to svedeno na nošení. Pokud by ale ona maminka přijela na rehabilitace s kočárkem, na co by se daný problém svedl? Každopádně, toto mě k tomu vedlo - osobní zkušenost. Syn měl predilekci, měl ji od narození, nejspíš kvůli poloze koncem pánevním a nakonec měl i porod o něco složitější, byť jsme jej z KP otočili manuálním obratem, ale při porodu byl v zadním postavení, což je vždy o něco těžší a nějaké následky mohly zůstat. Nicméně i tak byly jeho problémy sváděny na nošení, ačkoliv jsem v době rehabilitací až tolik nenosila, protože jsem z toho měla obavy. Dotazník měl primárně pomoct maminkám, které také nosí a musí oponovat zdravotníkům či rodině. Výsledky ukazují jasně – nošení pomáhá k dobré náladě miminka i psychomotorickému vývoji 😉. Nošené i nenošené děti jsou na tom podobně, v mnohém jsou na tom nošené i lépe. Kvůli dotazníku jsem zjišťovala i do kdy má dítě danou věc stihnout, nejsem tohoto příznivcem, ale vím, že mnoho pediatrů či neurologů toto hodně řeší, proto jsem to zjišťovala a kompromitovala to s výsledky průzkumu 😉.

Nevím proč, ale vždy, když něco dělám (hlavně průzkumy či články), tak se najdou rýpálci, kteří začnou kritizovat např., odkud jsem vybírala respondenty atd., tak právě těm chci říct, že toto dělám pro ty, kteří si musí nošení, případně kojení obhajovat před lékaři a zdravotníky i rodinou, čelit tomuto není snadné. Vyhradila jsem si zbytky volného času a strávila na tom mnoho hodin, abych těmto ženám pomohla si nošení obhájit, nemusela jsem to dělat, ale chtěla jsem nějak pomoct 😉.

Úvodem jsem se maminek ptala na typ nosítka, ve kterém maminky nosily, cíleně jsem vyřadila z průzkumu ty, které nosily v neergonomickém nosítku (klokánky, krosny, hipseaty), protože mohou vývoji naopak ublížit. Tyto ženy nemohly dotazník vyplňovat dále. Naštěstí jich mnoho nebylo, jen 6 🙂.

Teď už k výsledkům:

Z krajů, kde se nosí nejvíce, je to na prvním místě Moravskoslezský kraj (29,5%), poté Praha spolu se Středočeským krajem (obojí 13,5%) a na třetím místě byl Jihomoravský kraj (11,6%).

O trochu více nosí ženy s vysokou školou – tj. 53% nosících oproti 46,7% nenosících maminek s VŠ.

Píší to všude. Zaručené tipy na otěhotnění. Počítání plodných dní, polykání tabletek, půst, koktejly nebo speciální milostné polohy. Když se konečně zadaří, opět jsou všude. Tipy, co jíst, aby miminko prospívalo a správně se vyvíjelo. Patří k nim řada minerálních látek, živin a vitamínů. Každý z nich ovlivňuje jiný mechanismus a dohromady tvoří důležitý souhrn živin pro ten malý dar života, který nosíte pod srdcem. Znáte je všechny? Začněme třeba jedním zajímavým vitamínem.

Řeč je o kyselině listové. Jde o vitamín rozpustný ve vodě, patřící do skupiny B-komplexu. Přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Důležitost jejího podávání v období těhotenství je, že u plodu pomáhá dělení buněk, podporuje jeho růst a tvorbu tkání, hlavně v oblasti nervové soustavy. Právě její užívání snižuje riziko vrozených vývojových vad (rozštěpové vady v obličeji, různé typy kýl, postižení ledvin a jiných orgánů) plodu. Pomáhá také připravit dělohu pro nového obyvatele, dostatečně ji vyživit a zajistit tak budoucímu podnájemníkovi příjemných devět měsíců.

Hlídejte dostatečný příjem kyseliny listové

Kyselina listová se v těle přeměňuje na důležité látky, foláty. Bohužel, organismus téměř 50 % žen z genetických příčin nedokáže přeměnit dostatek kyseliny listové na tyto látky. Jejich nedostatečné množství v počátku těhotenství může způsobit spontánní potrat, rozštěp páteře či vrozenou srdeční vadu. V těhotenství je denní potřeba kyseliny listové 3–4krát vyšší než obvykle. Před otěhotněním to je 0,4 mg/den, poté 0,6-1 mg denně ve formě potravinových doplňků.  

Doporučuje se užívat již 2–3 měsíce před otěhotněním, aby se vytvořila dostatečná hladina v těle už pro první dny těhotenství, kdy se tvoří základy všech orgánů plodu a uzavírá nervová trubice, a dále po celou dobu těhotenství.

Zdroje kyseliny listové

Svačina by měla zahnat vlčí hlad mezi hlavními jídly a dodat tělu energii, potřebné vitamíny a živiny. U malých dětí to platí dvojnásobně. Objevování a pozorování světa je náročné a brzy při něm vyhládne. Jak by měla vypadat svačina, která nezaplácne žaludek a navnadí na další výpravu do světa?

Chléb náš vezdejší

Obligátní houska se salámem není zrovna dobrou volbou. Už jen výběr pečiva je tak rozmanitý, že vybrat to správné je mnohdy hotová věda. Pravidlo je jednoduché: vyvarujte se bílému pečivu a sáhněte po celozrnném a kváskovém. To bílé dodá tělu pouze energii, zatímco celozrnná varianta vlákninu, řadu vitaminů, minerálních látek a v neposlední řadě i dobře chutná a zasytí na delší dobu.

Proto je tak výhodné si péci vlastní pečivo. Budete mít přehled o použitých surovinách a jejich kvalitě. Do těsta navíc můžete přidat další oblíbené suroviny jako bylinky, sýr nebo sušená rajčata. Pod vašima rukama tak mohou vzniknout dalamánky, housky, rohlíky nebo třeba sluníčko či věneček. Vše záleží jen na vaší a dětské fantazii.

Kdo maže, ten jede

Už víte, čím naplníte housku nebo co namažete na chleba? V každé správné svačině by určitě neměly chybět bílkoviny, které představují důležitý stavební kámen pro svaly a tvorbu nových buněk. Může to být třeba kvalitní šunka, která obsahuje minimálně 92 % masa. Nebo čerstvé a tvrdé sýry. Ty navíc obsahují vápník, který podporuje růst kostí a zubů a vitamín D, který zlepšuje jeho vstřebávání.

Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zná to asi každý rodič. Večer uložíte děti k spánku a po špičkách se plížíte zpátky do obýváku. Hezky potichu, nenápadně a obezřetně stejně jako ninja na nebezpečné výpravě. Zdárně překonáte hrad z dřevěných kostek aniž byste ho shodily, pískací panenku u dveří, jejíž hlasité „mám tě ráda“ by dokázalo vzbudit celé sídliště a vyhnete se i pohozeným botám z procházky. A pak to přijde jeden nášlap na zapomenutou kostičku lega, mocné zaklení a následný křik z dětského pokoje „máááámíííí“. A je po klidu. Přitom stačí naučit své děti uklízet, přinejmenším po sobě.

Od kdy?

„Od roku prvního dítěte považuju za automatické, že si po sobě uklidí. V pěti letech je poměrně samostatný, že se umí obsloužit ohledně nachystání si jídla z ledničky a udělá si pití do skleničky. Ví, že si má po sobě uklidit do myčky popř. alespoň na linku. Začínám zkoušet jaká práce doma mu jde a co by ho bavilo, třeba prostíraní. Pak běžné věci jako udělat si hromádku věcí, kterou si vysvlíkne před koupáním, roztřídit to na špinavé a složit tričko a tepláčky na další den. Když něco rozlije tak je také schopen to po sobě uklidit. A dnes mě překvapil, když se sám od sebe postaral o dvouletou sestřičku, která se u snídaně celá zamazala, tak ji otřel utěrkou…“

Maminka chroustinka z diskuze Povinnosti dětí v domácnosti, od kdy a jaké?

Na začátek je nutné zmínit, že každé dítě je jiné. To, co zvládne sousedova tříletá Amálka, nemusí dát váš stejně starý Jiřík. Také záleží na poměrech v rodině. Někdo má rád naklizenou domácnost malým dětem navzdory, jinému nevadí sem tam pohozená ponožka nebo hračky po celém bytě. Je to zkrátka o nastavení priorit. Základní řád a smysl pro pořádek by ale mělo mít každé dítě. Usnadníte mu pozdější osamostatnění a budoucí partneři vašich dětí vám poděkují za dobře vychovanou dceru nebo syna. A v neposlední řadě to bude úleva i pro vás. Přece nebudete uklízet po dvacetiletém výrostkovi? Takže, jak a kde začít, aby to nebolelo ani vás ani malého pomocníka?

Zlehka

Když jsem dneska přijela z porodnice, volala jsem své mámě, abych si s ní popovídala o tom, jaké to bylo, když jsem se narodila já. Přiznám se, ten příběh, který je plný bolesti, už znám, a nejen z vyprávění. Pamatuje si ho každá buňka mého těla. Já to s mámou všechno prožila. To, že jsem to vytěsnila z paměti, na to nemá vliv.

 To, jak jsme se narodili, si s sebou neseme celý život.

 Možná i proto jsem se rozhodla doprovázet ženy a jejich muže při zrození jejich dětí. Podílím se na ochraně jejich bezpečného prostoru v uměle vytvořeném prostředí pro porod - tedy v porodnici.  

Ne úplnou náhodou píšu, že doprovázím i muže, ti totiž velmi potřebují pomoci s tím, jak mohou svou ženu podpořit během zrození jejich dítěte. Takové porodní napojení má sílu přetrvat i po porodu a přinést nový svěží vítr do jejich vztahu. Žená umožňuje muži nahlédnout do ženského světa zahaleného tajemstvím a muž se do něj se zájmem podívá. Jak by ne, rodí se mu dítě. Srdce každého chlapa zjihne, to my věřte. A do života partnerů tak přichází ještě více úcty, lásky a podpory.  

Jsem u porodu primárně s ženou, se kterou se ladíme po dobu celého těhotenství, ale čím dál více jsem tam vlastně pro oba.  

Můj táta mě viděl až pátý den po porodu. Tehdy se nepovažovalo za důležité, aby otec spatřil své dítě dřív. Tehdy totiž nebylo děťátko táty, ale ani mámy. Vždyť ani mámy v porodnicích nemohly rozhodovat o tom, že by si nechaly své dítě u sebe na pokoji a dostávaly jej jen na kojení v předem stanovených intervalech. Jako by ty děti nebyly jejich. Byly to děti systému. 

Naštěstí nemám blicí miminko, takže naše výbava pro začátek nebyla nijak velká... I když jak se to vezme - dostala jsem spoustu oblečení od sestry po jejím prckovi, takže bylo z čeho vybírat, ale byli jsme věrní jen pár kouskům. A díky sušičce, která mi hodně usnadňuje práci, je oblečení po vyprání suché během chvilky, tak jsme toho opravdu moc nepotřebovali (a vlastně ani do teď nepotřebujeme).

Už v porodnici se mi nejvíc osvědčily propínací body, stačilo nám jich pro začátek jen 5 ve vel. 50-56. Ostatní body přes hlavu jsme měli jako rezervní, použili jsme je asi jen dvakrát... A bodyčka s krátkým rukávem jsme poprvé oblékli až v cca 2 měsících, kdy venku byly teploty přes 30 stupňů.

K tomu nejčastěji Lucka nosila polodupačky (kalhoty s integrovanými ťapkami) nebo dlouhé ponožky, když jsme chtěli navázat do šátku.

Klasické dupačky nebo kalhoty jsme nepužívali vůbec.

Na spaní mám pro Lucku nejraději overaly - nikde ji nic naškrtí a když jsme chodily přebalovat, rozepnutí i zapnutí bylo rychlé. Tyhle ve vel. 56 nám vydržely až skoro do 2,5 měsíce.

Hodně se mi taky osvědčily body z Lídlu ve vel. 50/56 - ze začátku byly hodně dlouhé, větší než body ve velikosti 56, co jsme měli doma, ale v nouzi se daly, a jak posupně Lucka přibírala, tak byly perfektní mezivelikost. Teď ve 3 mesících je ještě pořád obleče, ale už koukám po větších...

Téměř každá maminka, která radostně očekává narození miminka, se moc těší na pořizování výbavičky. Mezi nejčastěji nakupované věci bezesporu patří oblečení, postýlky, kočárek, plínky a samozřejmě také hračky.

Jen málokdo z nás počty nakoupených "blbinek" udrží v rozumné míře, a když se pak k námi nakoupeným hračkám připočítají ještě různé hračky, jež dostaneme pro miminko od rodinných příslušníků a našich známých, nastřádá se jich pořádná kupička. U některých pak dokonce velmi slušná kupa. Otázky ale zní: Opravdu to miminko potřebuje? Kolik hraček je tak akorát? K čemu hračky vlastně slouží?

Ještě než se dostaneme k odpovědím na výše položené otázky, pojďme se společně podívat na to, co a jak vlastně novorozenec (a později kojenec) vnímá. 

Smysly miminka

Novorozenec lidského druhu má hned po porodu funkčních všech pět smyslů - tedy zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Bylo by však velice bláhové myslet si, že novorozeně vnímá svět naprosto stejně jako dospělí jedinci. Nejvíce patrné je to u zrakových podnětů - miminko vnímá především kontrastní a blízké předměty (vzdálené do cca 35 cm) - tato zóna je pro něj v tuto chvílí nejdůležitější. Vše potřebné (jako například tvář maminky i tatínka) se totiž nachází právě v této vzdálenosti. Proto se i doporučuje první hračky dávat maximálně do vzdálenosti 25 cm od očí dítěte. Z dělohy je miminko zvyklé na poměrně velký hluk, proto je sluch novorozence více vyvinutý než zrak. Zvukové podněty zajímají miminka již od prvních dnů života, proto bude mít větší zájem o hračky, které vydávají zajímavé (a v podstatě vlastně jakékoliv) zvuky. 

Jaké hračky zvolit pro nejmenší miminka?

Na tento pátek se těší ohromné množství dětí. Ptáte se proč? Odpověď je velice jednoduchá - končí školní rok 2017/2018 a začínají dětmi tolik očekávané prázdniny. Ještě před tím, než se vrata a dveře všech vzdělávacích ústavů v České republice na dva měsíce uzavřou, je potřeba dokončit formální stránku věci a rozdat vysvědčení.

Arch papíru o velikosti A4, který vypovídá o tom, jak se dětem letošní školní rok ve škole dařilo. Zatímco někteří rodiče se už předem dmou pýchou a všem v okolí se "chlubí" tím, jak nádherné vysvědčení jejich ratolest domů přinese, jiní o tomto tématu raději nehovoří. Tak to bohužel vždy bylo, je a bude. Na druhou stranu je nutno přiznat si fakt, že vysvědčení na konci školního roku by pro rodiče nemělo být žádným překvapením. Každý rodič má během školní docházky mnoho možností, jak se informovat o tom, zda se dítku ve škole daří či nikoliv. A pokud zjistí nějaké nesrovnalosti, je zapotřebí řešit je daleko dříve než koncem června.

Slavnostní chvíle

Předávání vysvědčení, a tím i ukončení daného školního roku je v systému českého školství chápáno jako slavnostní chvíle s patřičnou důležitostí. Děti se hezky a slavnostně obléknou, paní učitelka či pan učitel pronesou slavnostní řeč, ve které zhodnotí práci celé třídy, vyzdvihnou žáky, kterým se daný školní rok dařilo obzvláště  a poté už si děti přebírají svá vysvědčení. Hurá - konec školního roku je konečně opravdu zde.

Slavnost této chvíle ctí většinou žáci (či studenti), i rodiče. Všichni chápou, že skončila jedna etapa vzdělávání, aby mohla začít další, nová. Mnoho rodičů po celém světě tedy děti za vysvědčení odměňuje. Pod odměnou je možné představit si vlastně cokoliv, co danému dítku udělá radost a motivuje ho k práci v dalších školních letech. Je podle vás odměňování za vysvědčení správné? Na tuto otázku si budete muset s největší pravděpodobností odpovědět sami, ale většina odborníků se shoduje v tom, že nějaká odměna za vysvědčení je zcela na místě. Ale pozor, neměly byste odměňovat ani tak samotné známky, jako spíše snahu dítěte a jeho práci během celého školního roku.

Každé dítě je jiné a zatímco Anička Nováková má v 7. třídě samé jedničky bez toho, aniž by se musela nějak extra snažit, její kamarádka Maruška Ševců bude mít sice na vysvědčení dvě "trojky", které má ale vydřené, protože ještě v pololetí propadala z fyziky a matematiky. Poctivou prací si ale znalosti doplnila a její trojky na vysvědčení jsou tedy pro ni i její maminku velkým úspěchem. Určitě mi dáte za pravdu, že odměnu si zaslouží obě tyto dívky. Jaká odměna to bude, už ale záleží jen a jen na rodinách těchto dívek.

Termín porodu se blíží a stejně jako vaše očekávání a nervozita stoupají i teploty. Jak pečovat o miminko narozené do velkého tepla a jak se vyvarovat všem nesnázím, které slunce a horko mohou přinést, vám ráda, také jako maminka červencového miminka, poradím v následujícím článku.

Oblečení

Všeobecně u oblékání dětí platí, že by měly mít maximálně o jednu vrstvu navíc, než my dospělí, v létě i v zimě. Novorozeným miminkům se teprve termoregulace vyvíjí, ale stejně tak, jako se asi budete obávat, že je miminku zima, mu ve vysokých teplotách může být i horko a přehřívat se.

Mnohá doporučení z porodnic a knih zní, že novorozené miminko má mít čepičku a mnohdy také rukavičky. Ve velkém teplu to ale neplatí, dbejte pouze na stín a miminko mnoho neoblékejte. Pokud jsou extrémní teploty přes 30 °C, nebojte se mít miminko jen v bodýčku, bude mu příjemně.

Místa, která má miminko nezakrytá, můžete mazat opalovacím krémem s co nejsilnějším faktorem. Vybírejte opalovací krém určený pro nejmenší děti, k sehnání bude v lékárně.

Jestli přecházíte z venku dovnitř, kde máte chladněji a sama to na sobě cítíte, miminko přikrývejte lehkou dekou či mu dejte ponožtičky nebo delší kalhotky.

Před několika týdny jsem měla to štěstí, že jsem byla vybrána pro testování Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster, což mě opravdu tuze potěšilo, protože jsem tak trošku posedlá kvalitní kosmetikou a každá aplikace něčeho příjemného (a nového obzvlášť) mi způsobuje čirou radost. Takže moc děkuji, Koníku, že tuto možnost přinášíš!

Přiznávám se, že ve chvíli, kdy jsem psala svých pár řádek, abych získala nový produkt pro testování, jsem neměla ani tušení, co je vlastně zač. Pro ty z vás, kteří také trochu tápou, přináším lehkou osvětu. Zjistila jsem, že se jedná o mineralizující termální vodu Vichy, která se zrodila v oblasti francouzských vulkánů a obsahuje 15 vzácných minerálů s koncentrací 5,2 gramů na litr. Vůbec poprvé laboratoře Vichy dosáhly její výjimečné 89 % koncentrace (proto název Minéral 89) ve spojení s kyselinou hyaluronovou, známým zdrojem přírodní hydratace. Kyselina hyaluronová způsobí, že se voda vstřebává do pokožky průběžně, pleť se tak příjemně vyplní, působí svěže a hebce. A co že je to ten “booster”? Doslova to znamená posilovač 🙂 Jedná se v podstatě o silnější koncentrát aktivních látek, které se dostávají hlouběji do pokožky. Díky svému složení jsou účinnější a dokážou aktivovat pokožku v hlubokých vrstvách zevnitř. V tomto případě tedy Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster přináší intenzivní hydrataci, posílení a vyplnění pleti. Posiluje funkci kožní bariéry a působí tak proti vnějším i vnitřním agresorům, jako je znečištění, stres nebo únava.

Jsem trojnásobná maminka, ale také jsem žena. Zdá se to možná jako samozřejmnost, ale někdy mám pocit, že když se žena stane maminkou, přestává sama sebe vnímat jako ženu. A to já nechci. Chci zvládat obojí a protože jsem perfekcionistka, chci obojí zvládat perfektně. Ve dvaačtyřiceti se pořád cítím na sedmadvacet, takže se snažím klamat tělem. Jenže zevnitř moje tělo asi ví, zač je toho loket, a tak mi začíná pomalu a plíživě naznačovat, že už mi nedaruje všechno zadarmo jako dřív, ale že se o něj musím taky trochu starat. Stres a únava z nevyspání jsou přesně ty agresory, se kterými se často potýkám. A když už toho má moje tělo plné zuby, vystrčí varovné růžky v podobě povadlé a unavené pleti nebo váčků pod očima. Co s tím?

Tiše jsem zajásala, když jsem na Koníku objevila šanci otestovat Vichy Minéral 89 Hyaluron Booster. Hydratuje, rozjasňuje, vyplňuje... pyšnil se svými schopnostmi. No - tak se ukaž!

Ukázal se za pár dnů. Po rozbalení malé krabičky se objevila průhledná, směrem ke dnu smaragdově zbarvená, lahvička s pumpičkovým aplikátorem. Příjemný čistý design byl v dokonalém souladu s mojí představou vyvolanou slibovanými účinky.

Mám smíšenou pleť, dosud jsem ráno používala oční krém na oční okolí a zmatňující krém na obličej. Večer opět oční krém a samozřejmě kvalitní noční krém (naposledy Vichy Slow Age, do kterého jsem se zamilovala). Nyní jsem zařadila ráno i večer před aplikací krému také Vichy Booster. Má lehkou gelovou konzistenci, je neparfémovaný, snadno se aplikuje a dobře se vstřebává. Ačkoli je gelový, vůbec nelepí, čehož jsem se trochu bála. Zpočátku jsem byla trochu skeptická k jeho účinku, protože je opravdu tak lehoučký, že jsem nevěřila, že by mohl mít nějakou sílu. Jak se ale později ukázalo, opak je pravdou.