Ahoj!

Jsi těhotná a ráda bys každý týden dostávala ty nejdůležitější informace o svém těhotenství rovnou na e-mail? Ať už o tom, jak se vyvíjí miminko, jaká vyšetření tě čekají, případně na co všechno máš jako těhotná od státu nebo v zaměstnání nárok?

V tom případě hledáme právě tebe!

Napiš nám a vyplň krátký formulář, na jehož základě si vybereme přibližně 5 budoucích maminek, kterým budeme náš nový těhotenský newsletter pravidelně posílat. 

V případě, že si tě vybereme, začneme ti newsletter odesílat na e-mail každý týden podle tvého aktuálního týdne těhotenství (tedy v případě, že jej ještě neodebíráš), a ty nám po minimálně třech e-mailech odpovíš na pár otázek. V odpovědích zhodnotíš, jestli byly pro tebe informace od nás nápomocné, nebo ti naopak připadaly zbytečné a matoucí. Případně, jestli ti něco chybělo...

A nechceme to zadarmo!

Ve většině případů se lidem po první užívací lahvičce ulevuje a cítí se lépe, než na počátku. Nejefektivnější se ukazuje varianta, kdy klient užívá Bachovy esence alespoň 3-6 měsíců.

Je jasné, že pokud si v sobě problémy hromadíte třeba i roky, není možné hned na počátku očekávat zázrak. Neexistuje žádná metoda, která Vás jako mávnutím kouzelného proutku změní v úplně jiného člověka. Velkou část práce na sobě děláte Vy sami a Bachovy esence Vám ke změnám dodají potřebnou energii. 

Změn si můžete povšimnout i na maličkostech. Například se po dlouhé době odhodláte k něčemu, čeho jste se předtím obávali, nebo si uvědomíte, že jste nějakou situaci zvládli mnohem snáze než dřív, nebo zjistíte, že věci, které Vás hluboce zneklidňovaly, nechávají Vás teď klidnými, anebo si všimnete, že začínáte jinak komunikovat, cítit se lehčeji, svobodněji, radostněji, vitálněji…

Může se jednat o nepřeberné množství „drobných“ změn, které pak v součtu výrazně zlepší to, jak budete Váš život prožívat.

Znáte efekt loupaní cibule, nebo sněhové koule?

V Bachově terapii se používá často

Jaro se začíná pomalinku rozkoukávat a počasí zkouší všechny své podoby. Po zimě, kdy bylo dobré pečovat hlavně o močový měchýř a ledviny přichází na řadu žlučník a játra, jejich pročištění a nastartování.

PRVNÍ VOLBA by měla být změna jídelníčku a vyměnit tučná a těžká jídla.

Jídelníček na jaře by měl být, pestrý, šťavnatý a zelený. Játrům a žlučníku svědčí hořké a zelené potraviny.

Zařaďte do svého jídelníčku zelené natě (pažitku, řeřichu, medvědí česnek, špenát), listovou zeleninu, čerstvé bylinky, klíčky a výhonky.

Bylinou číslo jedna pro regeneraci jater a podporu imunity je bodlák s názvem OSTROPESTŘEC MARIÁNSKÝ. Nejlepší výsledky dosáhneme užíváním rozemletých semen. Přidat je můžeme např. do jogurtu nebo do kaše.

Druhá je PAMPELIŠKA výborně se hodí pro jarní čistící očistné jaterní kůry. Čistí krev, odstraňuje škodliviny z těla, podporuje trávení a látkovou výměnu, je silně močopudná. Pomáhá snižovat hladinu krevního cukru. Používá se celá rostlina od kořene až po květ.

WALNUT ( VLAŠSKÝ OŘECH) - je zdrojem ochrany, vede nás k přijetí změn a smíření se s nimi.

CHICORY ( ČEKANKA) - osvobozuje od bolestivého očekávání, pomáhá přijmout realitu takovou, jaká skutečně je.

RED CHESTNUT ( ČERVENÝ KAŠTAN) - ulevuje při strachu o druhé ( maminka se bojí o dítě). Skvělá esence pro dítě, které doslova visí na mamince a je pro něj nepřijatelné prožívat den bez ní. Nahrazuje strach důvěrou a tím otevírá bezpečný prostor pro příjemné prožitky 

GENTIAN ( HOŘEC) - pro zklamané a sklíčené dítě které chce vše zabalit a vzdát to. Pomáhá vnášet klid a nedělat ukvapené závěry.

HONEYSUCKLE ( ZIMOLEZ) - vhodná pro maminky a děti, které jsou uvíznuté v minulém čase a nejsou schopny vnímat přítomný okamžik.

MUSTARD ( HOŘČICE) - pro případ náhlé změny nálady. Propadneme špatné náladě, smutku a pláči. 

Nedávno to bylo osm let, co jsme si řekli, že bychom chtěli dítě. Osm let, během kterých se toho hrozně moc stalo, hrozně moc změnilo. Některé věci zůstaly stejné. Není jich moc, ale ta hlavní je, že děťátko nepřišlo. 

Nepočítám, kolik nocí jsem probrečela, kolik nocí jsem seděla a dívala jsem se do tmy, kolik nocí jsem se choulila v koutě gauče a trápila se. A kolik dní jsem se tvářila, že je všechno v pořádku, abych zase večer zalezla  do kouta a plakala. Neměla jsem se komu svěřit. O kamarádky jsem postupně přišla, rodinu moje trápení nezajímalo, manžela jsem nechtěla svým pláčem ničit. 

Střídala se období, kdy jsme se snažili, hlídala jsem ovulaci, brali jsme vitamíny, pili čaje, chodili na různá vyšetření. A nic. Pak přišlo období, kdy jsme ztratili naději, na všechno se vykašlali, testy a vitamíny jsme hodili do šuplíku a později do koše. A to jenom proto, aby se za nějaký čas nakoupilo všechno znovu a my se zase snažili o nemožné. Ničilo nás to oba. Dlouhých pět let.

Až jsem si jednoho dne řekla, že takhle to prostě dál nejde. Že nas to oba zničí, zničí to nas vztah, naše psychické zdraví, všechno... A najednou jsem prostě pochopila, že už toho mám dost. Že to takhle dál nechci. Otřela jsem si poslední slzy, které jsem kvůli tomuhle trápení prolila. Slíbila jsem sama sobě, že tahle kapitola končí. Necháme toho. Konečně jsem si přiznala, že se snažíme o nemožné a oba nás to hrozně ničí. 

Ráno jsem se probudila jiná. Smířená. Svobodnější. Klidnější. Šťastnější. A to říkám bez jakéhokoliv přikrášlování nebo patosu. Opravdu to tak bylo. A já pochopila další věc. Někdy to, co hodně chceme, úplně přebije to ostatní. To důležité. Zapomeneme sami sebe někde hluboko pod směřováním k cíli, který nepřichází.

Od chvíle, co jsme pohřbili marnou naději, je náš život lepší. Netrápíme se kvůli něčemu, co stejně nepřišlo. Neříkám, že za tři roky, co uplynuly, jsem nikdy nebyla ani malinko smutná z toho, že děti nemáme a mít nebudeme. Ale smutek nebyl zoufalství, které jsem zažívala s každou menstruací dřív. Neznamenal několik hodin zoufalého pláče. Pryč byl vztek nad tím, že to zase nevyšlo. Jen si prostě občas povzdechnu a jdu dál. A cítím, že je to tak správně.