Kulinářským mimoněm se člověk musí narodit. Ale jak to tak bývá, samotný talent nestačí. Je třeba techniku neustále pilovat, aby se vám nestalo to, že se jednoho dne probudíte a budete umět vařit. A já na sobě pracuju, takže mně se to stát nemůže. Pro jasnější představu uvádím jeden zážitek z let nedávných.

Onehdá jsme trávili s rodinou pár dnů na chalupě. Byla to taková ta prvoplánově příživnická dovolená, kdy dotyčný (můj otec) měl tu smůlu, že dceřino cvrlikání „Tak rádi bychom vás viděli! Můžeme přijet na chalupu?“ nemohl odbýt negativní odpovědí a nezbylo mu nic jiného než souhlasit. Když Hujerovi dovalili svou maličkost a nezanedbatelný avšak nezbytný vercajk pro přežití čtyř dnů mimo domov, začala ta dovolená být jaksepatří. Jaksepatří pro Hujerovi. Velké výlety (nad 1 km), menší procházky (200 metrů na koupaliště a zpátky), i větší výpravy (autem kamkoliv kde je ZOO, lunapark nebo výběh zdivočelých krocanů, prostě cokoliv, jen aby se ty děti doprdele zabavily). Obídky a večeře cestou v restauraci, pohoda.

Jenže po dvou dnech jsme si s Pažoutem uvědomili, že jsme učitelé, čili nižší sociální vrstva, a že by bylo nanejvýš vhodné začít žít poněkud úsporněji. Rozhodla jsem se jako matka rodu (ne roku, bacha na to) převzít tu nejdůležitější roli u rodinného krbu. To s tím krbem není tak úplně mimo mísu, protože jsem si při té příležitosti konečně všimla, že ta kachlová kamna, co má táta doma, asi nejsou jen doplňkem pro odkládání kabátů. Ono to asi vážně fajruje.

Teď nastala moje velká příležitost blýsknout se a nemohla jsem ji jen tak nechat plavat. Vzpamatuj se! Na tohle čekáš celý život! Hodnotné jídlo vařené s láskou na chalupě na kachlových kamnech. To musí někdy zažít každý. Vycítila jsem velkou příležitost vžít se do role poctivé hospodyně, která dokáže i na kachlových kamnech připravit vynikající chod pro celou rodinu.

Tak tedy dobře. Na pomoc jsem si vzala svou mladší sestru, kterou jsem považovala za zkušenější kuchařku a vložila jsem do ní nekonečné ambice. Rozhodly jsme se udělat něco přiměřeného podmínkám (především těm, že se vaření ujal mimoň), takže se naším hvězdným pokrmem stal domácí smažák s domácími hranolkami a k tomu jak jinak než domácí bábovka.

Panečku, to je menu jako z prostřena! Tak směle do toho. Obalit sýry a nakrájet brambory byla hračka, zvlášť když jsme si k tomu načnuly víno a hezky si zazpívaly. Usoudily jsme se sestrou, že nejhorší fázi máme za sebou a můžeme se tedy vydat v ústrety bábovce. Já osobně jsem v té době byla pečením nepolíbená, ale sestra působila velmi sebevědomě a odhodlaně, proto jsem se neodvažovala odporovat a o to víc jsem se snažila budit dojem, že naprosto přesně vím, co s tím.

Podzim již vchází do dveří a s ním i nachlazení, rýma, kašel. Neznám nikoho, kdo by si tato onemocnění užíval. Věděli jste, že v prevenci i léčbě těchto neduhů vám může pomoci nenáročná pokojovka? Seznamte se s rýmovníkem!

Rýmovník (plectranthus) je bylina, která vám vděčně poroste doma v květináči. Její pěstování je velice nenáročné a zvládne jej i zahradník  - začátečník. Rýmovník je vzdálený příbuzný našich hluchavek. Jeho chlupaté lístky vydávají příjemnou eukalyptovo-citronovou vůni, která vám provoní domov.

Celá rostlina obsahuje vonné silice, vitaminy A, C, E a K a omega-6 mastné kyseliny. Všechno jsou to látky důležité pro mnoho tělesných pochodů. Např. obnova kůže a sliznic, správný vývoj zubů a kostí, růst svalové hmoty, tvorba červených krvinek apod. Tělo si je samo neumí vytvořit.

Z rýmovníku se využívají se především listy. Rostlina roste rychle, nemusíte se tedy bát, že budete mít nedostatek. Pravidelné zastřihávání jí jen prospěje. Jinak je na péči nenáročný, stačí pravidelná zálivka (pozor, nepřelít) a na jaře přesadit do nového substrátu. A pokud chcete rýmovníky dva, není nic jednoduššího než ustřihnout větvičku a dát ji do vody. Rychle pustí kořínky a pak může do vlastního květináče.

Jak můžete rýmovník použít?

Jak název napovídá, rýmovník je bylinkou vhodnou na rýmu a nachlazení. Sáhněte po něm ale i v případě jiných problémů dýchacího aparátu (zánět nosohltanu, průdušek, bolest v krku, kašel, astma…). Utrhněte lístek, rozemněte mezi prsty a vdechujte jeho vůni. I rýma, která nechtěla odtékat, se spustí.

Dříve nebo později se s ním setká každá maminka. MMR- obávána, proklínána, zatracována. Vakcína, která má naše nejmenší chránit před trojicí nemocí - spalničky, zarděnky a příušnice.

Žijeme v době, kdy jsou nám informace až nebezpečně dostupné, a proto, když maminka, ať už ze zvědavosti anebo v touze být důkladně informována, zadá do internetového vyhledávače heslo "MMR", zahltí ji nespočet různorodých a protichůdných informací, kterých výsledkem je často vyděšená a zmatená rodička, která si není jistá, jaký postoj vůči zmíněnému očkování zaujmout.

Já sama, přiznávám, jsem byla hodně zmatená. Nebyla jsem schopná se rozhodnout kdy a jestli moje dítě má tohle očkování podstoupit. Nicméně, strašák, který číhal téměř z každé internetové diskuse na toto téma mě přinutil očkování odkládat. Odklad jsem plánovala do druhých narozenín. Nakonec jsem odvahu nenabrala až dodnes. Dnes je Katce přesně 31 měsíců. Na mně svítí na počítadle termínu 42 dní do porodu a to je čas rozhodnout se. Píchnout či nepíchnout. 
Samozřejmě, v snaze být informována jsem se dostala k informaci, že deti těhotných maminek se očkovat nemají, protože hrozí riziko nákazy virusem z živé vakcíny některou z nemocí, proti kterým bylo dítko očkováno, ale nejpozději za 12 měsíců bude Katka nastupovat do školky, kde je, jako všude ve státních předškolních zařízeních, dodržení očkovacího kalendáře jednou z podmínek přijetí. Nebude tedy stejné riziko nákazy platit i pro moje bezbranné miminko, které ještě v  tu dobu očkováno nebude? Nebude to pro něj představovat daleko větší nebezpečí? Rozhodnutí bylo v tento moment už v podstatě jasný... Očkovat budeme a bude to dnes! V bříšku tomu prckovi hrozí daleko menší nebezpečí než v tomhle velkém světě a jelikož jsem já sama očkována, budu doufat, že moje tělo se s oslabeným virem, který by se mohl z čerstvě zaočkovanýho tělíčka dostat, efektivně popere.

A proč vlastně tento článek? Na internetu se píše hodně. Nicméně, většinou se setkávám s těmi špatnými zušenostmi. S články o nepříznivých účincích, febrilních křečech, změnách osobnosti, autismu a několika desítkách dalších katastrof spojených s očkováním proti MMR. Nicméně, rozhodla jsem se popsat tady průběh nějbližších 14 dnů- intervalu, kdy by se podle nejčastějších informací měly nežádoucí účinky vakcinace projevit. V tento moment netuším, jestli zrovna můj příběh bude mít šťastný konec anebo jen přispěji k řadě odstrašujících případů, kdy vakcína poškodila, ať už dočasně anebo trvale do té doby zdravé dítko. Nicméně, chtěla bych takto přispět úpřimnou výpovědí k tomuto tématu a třeba maminkám, které mají strach anebo váhají jestli očkovat nebo ne, usnadnit tuto volbu.

Den 1.
Máme to za sebou. Já, jakožto "poškozená" (tak těhotným říká náš soused) jsem v důsledku hormonálních výkyvů probrečela celý dopoledne vyděšená představou, že tu moji malou panenku budou píchat. A co je horší, vyděšená příběhy, jako po absolvování očkování děti už nikdy nebyly jako dřív. Ale v poledne jsme vyrazily a po důkladné vyšetření, jestli nebojuje tělíčko s nějakou nemocí, jí to prostě píchly. Malinko zakňučela a bylo po tom. Přišla včelka a moje usmívavá hlčička se zas (a vlastně pořád) usmívala. Žádný slzy, žádný křik. Dostala obrázek a 20 minut jsme počkaly v čekárně.

Nic víc se nedělo. Zvláštní. Byla jsem celý den tak totálně mimo a tohle bylo vše. Katku jsem ale doma, před odjezdem, připravila na to, co ji čeká. Netvrdila jsem ji, že to nic nebude, nelhala jsem ji, že se na ni doktorka jen  koukne. Narovinu jsem ji řekla, že půjdem k paní doktorce, že ji prohlídne a pak jí píchne injekci. A ano, i to, že to bude bolet. Že to píchne jako včelka. Nevěděla jsem akorát, kam ji to budou píchat, tak když se zeptala, řekla jsem, že buď do nožky anebo do ručky. Odcházely jsme z domu s tím, že si dala podmínku, že do ruky to nechce a já jí slíbila, že zařídím, ať jí to pichnou do nožky, což jsem i splnila a tak jsme spokojené odjely domů s náplastí na stehýnku a obrázkem v ruce. A doma je to zas moje veselé malé zlobidlo.

Noc 1.

Na budoucnost svých dětí myslí téměř každý rodič v Česku. Podle našeho posledního průzkumu chce přibližně 90 % rodičů své děti do budoucna zajistit a k tomu využívají různé formy. Tou nejoblíbenější je právě stavební spoření pro děti, které po menším útlumu zažívá opět boom.

Právě to, umožňuje rodičům, aby spořili svým dětem a vytvářeli jim dobrý základ pro financování vlastního bydlení. Kromě toho jsou finanční prostředky hojně využívány například i na financování vzdělání.

Podle našich interních statistik ho rodiče zakládají svým ratolestem nejčastěji v prvních 2 letech života, druhá vlna přichází s povinnou školní docházkou. Ještě v prvním čtvrtletí loňského roku mohla některé rodiče od pořízení stavebního spoření pro své potomky odradit skutečnost, že ukončení smlouvy bylo možné pouze se souhlasem opatrovnického soudu. Toto omezení vyřešila novela zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, platná od dubna loňského roku.

Díky ní se opět zvýšil zájem o dětské stavební spoření, které v posledních několika měsících zažívá doslova renesanci. V době, kdy platila omezení pro ukončení těchto smluv, si stavebko u nás uzavřelo zhruba 1 000 nových klientů. O rok později se zájem ztrojnásobil!

Kromě spoření je stavebko ve velké míře využíváno i z důvodu výhodných řádných či překlenovacích úvěrů k financování bydlení.  Jen v prvním pololetí letošního roku poskytly spořitelny úvěry za 30,6 miliardy korun, což je meziroční růst zhruba o třetinu. Pro získání řádného úvěru s garantovanou úrokovou sazbou je nutné spořit alespoň dva roky. Zájemce by při něm měl dosáhnout takzvaného minimálního hodnotícího čísla, které vychází z délky spoření, výše naspořené částky a cílové částky. V případě, že zájemce aktuálně řeší svoji bytovou potřebu (rekonstrukce nemovitosti, koupě bytu či domu apod.), může využít stávající atraktivní nabídky překlenovacího úvěru do doby splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření.

Už nějakou dobu s námi bydlí jídelní židlička Mimzy LX, kterou máme od Joie zapůjčenou na testování, a pravděpodobně u nás již zůstane, protože je prostě super! 🙂. Mimzy LX ale naprosto splnila naše očekávání, tak jsme se rozhodli ji rovnou pořídit a nehledat už jinou. 🙂

Základní informace:

• unikátní otevřený design v každé její pozici
• omyvatelné látky a vyjímatelná měkká vložka
• 7pozic výškového nastavení
• kompaktní po složení
• extra velký pultík odnímatelný jednou rukou
• pultík je nastavitelný do 3 pozic a obsahuje i držák nápojů
• dodatečnémalé pultíky vhodné i do myčky
• hornípultík s úpravou proti klouzání poslouží i jako tác naservírování jídla
• miniaturní„svačinkový“ pultík vhodný i do myčky
• praktická možnost uskladnění pultíku na zadních nohách židličky
• 3polohy sklonu zádové opěrky
• vyjímatelný a omyvatelný potah
• 3 pozice nastavení výšky opěrky nohou
• 2 pozice sklonu opěrky nohou
• integrovaná kolečka v předních nohách
• nastavitelné pětibodové pásy 

Rozměry a nosnost:

rozložená:d. 78 cm xš. 57 cm x v. 104 cm

složená:d. 31,3 cm x š. 51 cm x v. 120 cm

Víte, co je to koníkovská dražba? 

Víte a už se těšíte?

Vůbec netušíte a zajímalo by vás to?

Chtěli byste se zapojit darováním vlastnoručního výrobku nebo vydražením nějaké parádní věci?

Všechny vás rádi přivítáme ve skupině Charitativní dražba 🙂

Dražba je akce, která se tady koná pravidelně dvakrát do roka - v dubnu a v listopadu. Princip je jednoduchý. 80 šikovných uživatelek MK vyrobí každá něco, svá díla nabídnou v dražbě a všichni ostatní se je můžou pokusit získat. Cílem je vybrat tímhle způsobem co nejvíc peněz pro rodinu s nemocným dítětem, aby za ně mohli pořídit zdravotní pomůcky nehrazené pojišťovnou nebo jet třeba na rehabilitační pobyt. Pro koho budeme dražit tentokrát, to se brzy dozvíte. Celá akce je řádně ohlášená jako veřejná sbírka, probíhá pod záštitou Dobročinného spolku šikovných holek a je oficiálně schválená vedením MK. Tolik suchá fakta. Hlavní myšlenkou je vlastně to, že my - maminky, čekatelky, babičky a případně i muži z MK - můžeme sami, svými vlastními silami, usnadnit život někomu z nás, kdo potřebuje pomoc. A opravdu nejde o maličkost. Až doteď se nám všem povedlo dát dohromady několik set tisíc... A kdo jste se ještě žádné předchozí dražby nezúčastnil, tak věřte, že se budete divit, jaké parády umí holky do dražby vyrobit. A že souboje o ně jsou často napínavé do poslední vteřiny.

V pátek jsem se trošku vytočila. Řekla bych, že přetekl pomyslný pohár vody, a protože šlo o matku vracející se z rodičáku, schytá to ode mne modrokůň. Takže lidičky, pokud hledáte práci, píšete životopisy a nevíte jak na to… Tak prosím přečíst.

Hlavička životopisu

Hlavičku by měl obsahovat každý životopis. Jsou v ní základní údaje o vás a může v ní být i fotka.

V hlavičce je nutné uvést celé jméno v základní podobě (tedy ne Anetky, Libušky, Haniny nebo Saši - možná se to zdá logické, ale, divili byste se…). Jméno prosím uvádějte velkými písmeny, klidně kapitálkami - pomůže nám to a hodně. Kontaktní údaje (adresa, telefon a mail) a ideálně i datum narození. Tyto kontaktní údaje nejsou ničím, co by mohl personalista jakkoliv zneužít, ale velmi mu pomůžou daného člověka správě identifikovat a zařadit. Adresu nemusíte dávat trvalého bydliště, pokud se na něm nezdržujete, ale je to třeba do životopisu napsat - hodně personalistů pak podle CVčka připravuje smlouvu. Do životopisu je naopak zbytečné psát váš stav, počet dětí nebo národnost - do toho nikomu nic není.

Fotografie

Někteří moji kolegové (a občas i já, pokud reakcí dojde hodně a já nemám podle čeho jiného začít selektovat) životopisy bez fotky rovnou odkládají, nebo nečtou tak důkladně, jako když tam fotka je. Fotka nám pomůže se s člověkem trošku seznámit, vidíme, jak vypadá, jestli je upravený a životopis s fotkou nám řekne mnohem víc, než když tam žádná fotka není. Věnujte výběru fotky dostatek času - neberte "prostě nějakou", i kdybyste se kvůli tomu měli speciálně vyfotit. Na fotce je ptřeba být upravený, v pěkném nevyzývavém oblečení. Určitě se nehodí fotka z akcí, mejdanů, nebo s dětmi. Můžete použít fotku v přírodě, z výletu (ale opět opatrně) ale mějte na paměti, že to, jakou dáte do životopisu fotku, toho o vás hodně řekne. Fotka může i vystihovat váš koníček (na motorce, v lodi, na kole…), ale stále je důležité, aby většinu fotky zabíral obličej, měli jste upravený zevnějšek - tedy žádné sluneční brýle, sluchátka na uších, selfíčka a podobně. Pokud se hlásíte na vyšší pozici, doporučila bych spíše profesionální upravenou fotku. Fotku je ideální vložit přímo do životopisu a nepřikládat zvlášť.

Poznávací a líbánková fáze

To je fakt bomba. Asi všichni na to vzpomínáme jako na fázi nonstop sexuálního dobrodružství a je celkem jedno, jestli to děláte ráno, v poledne nebo uprostřed noci, na lustru, v autě, na kuchyňské lince. Prostě to jde pořád. Dost lidí má tu smůlu, že tuhle fázi ukončí prvním těhotenstvím. Ministerstvo zdravotnictví varuje: za sex budete potrestáni svými vlastními geny.

Těhotenská fáze

S neochvějnou přesností se střídají nálady „chci to tady a teď“ s: „jdu blít“ nebo: „ten obrázek jsi pověsil nakřivo, asi mě už nemiluješ, budu brečeeet“ a nakonec je vše završeno: „s velrybou nechce souložit nikdo“.

Fáze mimino

Jinak známá jako hra Kdo usne dřív? Pokud chcete mít sex, nesmíte se dostat do horizontální polohy, protože vám okamžitě spadne oko.

Nástup dítěte do první třídy řeší každoročně několik desítek tisíc českých rodičů. Podle kvalifikovaných odhadů ministerstva školství přibývá v posledních pěti letech každoročně okolo 113 000 nových školáků. Kromě pořízení školních pomůcek řeší
aktivně 32 % rodičů také rekonstrukci dětského pokoje. Zajímavostí je, že až 92 % z nich nechává dítě do rekonstrukce zasahovat. Pětina dokonce přenechává všechna rozhodnutí zcela na něm a snaží se mu v jeho představách vyhovět. Informace vyplývají z aktuálního průzkumu finanční skupiny Wüstenrot.

Nedílnou součástí rozhodnutí o rekonstrukci dětského pokoje jsou finance. Téměř dvě pětiny rodičů (39 %) je řeší z vlastních úspor. „Důležitou roli hraje také stavební spoření, které patří dlouhodobě k nejvyužívanějším finančním nástrojům. Češi ho využívají zejména na spoření. Cílovou částku lze využít po vázací době šesti let, což je přesně věk dětí, kteří nastupují do 1. třídy. Výhodně lze ale zažádat také o úvěr ze stavebka. Financování tímto způsobem je ideální pro zhruba čtvrtinu rodičů,“ říká Jiří Klos, manažer vývoje bankovních produktů finanční skupiny Wüstenrot.

Roli hraje věk

Rozhodujícím důvodem pro rekonstrukci je nástup dítěte do 1. třídy. Tento názor sdílí téměř třetina rodičů (32 %). Další klíčový moment představuje narození druhého potomka (19 %), které klade na rodiče v malém bytě (například 2kk, 20+1, 3kk, 3+1) nároky na nutnou úpravu dětského pokoje. Téměř každý osmý rodič přihlíží i k pubertě dítěte, kdy se mění jeho preference a vkus.  Existuje i skupina rodičů, kteří se snaží se od začátku vybavit pokoj neutrálně na delší dobu, a tím pádem rekonstrukci neřeší (26 %). „Nutné jsou jen drobné úpravy - vymalování, výměna židle či stolu. Většinou tuto situaci řeší nárazově a dle potřeby,“ upozorňuje Jiří Klos.

Rodiče akceptují názor dětí

Dětská představivost nemá hranice, ale přeci jenom praktická řešení vyžadují i zásah zkušeného člověka. Přesto pětina rodičů nechává výslednou podobu nového pokoje na svých potomcích. „Zároveň se ale přiznávají, že s nimi dané úpravy konzultují, aby došlo ke kompromisu. Názor dítěte uznávají patrně i z toho důvodu, aby se na školní úkoly dobře soustředilo,“ komentuje výsledky průzkumu Jiří Klos, a dodává: „Až 72 % rodičů nechává dítě do modernizace pokoje zasahovat. Většinou se jedná o zvolené barvy a další doplňky. Na rodičích je pak praktické uspořádání pokoje včetně nákupu nábytku.“ Názor dítěte nebere v potaz 5 % rodičů.

Téměř 90 % všech rodičů přemýšlí, jak správně zajistit své děti a nepustit je do samostatného života s prázdnou, tento fakt vyplývá z průzkumu finanční skupiny Wüstenrot. Na trhu existuje celá řada spořicích produktů. Rodiče se často přiklání k bezpečným způsobům dodávajícím jistotu, a právě proto má největší oblibu stavební spoření. Pokud přemýšlíte, jaký z produktů bude pro vaše děti nejlepší, vyzkoušet můžete atraktivní tarify Kamarád+ či Kamarád od stavební spořitelny Wüstenrot.   Novinkou je zvýšení věkové hranice z 18 na 24 let.

Stavební spoření se dlouhodobě řadí k ideální a především stabilní formě, jak dětem zhodnotit vkládané finanční prostředky. Zahrnuje fázi spoření a v případě potřeby je možné získat i výhodný úvěr na bytové potřeby. Využívá se nejen jako produkt spořicí, ale i úvěrový a dětem výrazně ulehčuje start do života. Potvrzují to i výsledky nedávného průzkumu finanční skupiny Wüstenrot. „Nejčastěji stavební spoření využívají rodiče pro zajištění dětí do budoucna. Jedná se však o produkt, který je podporován státem, má široké spektrum využití, a proto jej lze využít v každém věku,“ doporučuje Jiří Klos, manažer vývoje bankovních produktů Wüstenrot.

Atraktivní tarify stavební spořitelny Wüstenrot

Stavební spořitelna Wüstenrot nabízí stavební spoření pro děti ve dvou tarifech: Kamarád a Kamarád+. Spoření se liší pouze ve výši cílové částky. Uzavření smlouvy je bez poplatku, díky kterému ušetříte až 3 000 korun. Od března se navíc věková hranice posunula z 18 na 24 let. Tento krok dělá ze stavebního spoření pro děti, s přihlédnutím k atraktivnímu úročení, ještě zajímavější.

Po skončení smlouvy můžete dále spořit, peníze vybrat nebo si vzít úvěr

Pokud se blíží konec smlouvy u vašeho stavebního spoření, nemusíte se bát. „Stavební spoření se sjednává zpravidla na 6 let a zaručuje vám přiznání státní podpory. Pokud po uplynutí této doby peníze nutně nepotřebujete, stavebko vypovídat nemusíte, je jen na vás jak s ním naložíte. Státní podporu získáváte i nadále. Výhodou je, že již nejste vázaní dobou, po kterou musíte spořit a částku tak můžete kdykoli vybrat,“ potvrzuje Klos.

    Tatínek říkal, že maminka už je naše. Koukal jsem na něj, co to zase povídá. Moje byla vždycky. Maminka mi pak vysvětlila, že už má stejné příjmení. Já pořád moc nevím, o co jde. Ale slíbil jsem vám vyprávění o té svatbě.

    Nepokakal jsem se. Maminka koupila oblek. Dlouho ho žehlila, prý tam dělala nějaké puky. Přitom doma říká, že hokej nemá rada. Taky jsem měl kravatu, učil jsem se to slovo dost dlouho. A byla perfektní na cucání.

    Ráno jsme jeli babiččiným autem. Babí dala kolem mojí sedačky bílýho hada, prý se tím zdobí auta vždycky, akorát venku. Abych měl radost, tak ho omotala kolem nás s maminkou a já jsem z toho vůbec neusnul.

    Maminka s tatínkem si hráli na schovávanou, to mě bavilo. Pošeptal jsem mamce, že chci hrát taky, tak vymyslela, že budeme spolu v našem pokoji. Tatínek nás opravdu nenašel, přitom jsem ho několikrát slyšel na chodbě. Tak jsme to s mamkou vyhráli.

    Pak přišlo hodně lidí a já už jsem byl venku v kočárku. Maminka najednou přišla ve velkých bílých šatech a byla moc krásná. Ty šaty vybírala se mnou, slíbil jsem tátovi, že to ohlídám.  Tak jsem ho snad nezklamal. Pak tam byl pán v dlouhým černým plášti a hodně dlouho něco povídal mamince a tatínkovi. Všichni ho poslouchali, ale mě to nebavilo, tak jsem usnul. Najednou mě probudila hudba a začal zpívat můj strejda Pavel. To se všem moc líbilo a pak lidi tleskali. Nakonec mě babí dala mamince a všichni lidi k nám chodili, usmívali se a pusinkovali mojí mámu. To mi trošku vadilo, protože to dělám jenom já a tatínek. Tak jsem nevěděl, co mám dělat, ale táta byl v pohodě, tak jsem taky nic neříkal. Ale tvářil jsem se naštvaně, aby všichni věděli, že maminka je moje. Musel jsem jí chránit.

    Hodně jsem byl v kočárku a pořád se na mě chodil někdo koukat nebo mě vozit. Všichni říkali, jak jsem hodnej a pak chodili za maminkou a říkali jí to taky. My jsme se tak s mamkou domluvili. Vždycky jsme šli spolu do našeho pokoje a tam jsem se napapal. Večer jsme si spolu zatancovali, tak jak jsme to doma trénovali. Spinkal jsem u maminky v kočárku až do večera a pak mě šla mamka uložit do postýlky. Byla se mnou, než jsem usnul a pak už bylo ráno a všichni lidi byli pryč…