...Tak jsem se rozhodla, že dopíši pokračování Jarouškova příběhu vzhledem k tomu, co se u nás  poslední týdny dělo a vlastně pořád ještě děje..

Důležitá data: 18.5.2015 narození Jarouška                           

4.6. 2015 operace (descendentorektoanastomoza - odebrání 20 cm střeva)

První článek skončil tak, že byl Jarynek po operaci úplně v pořádku. Zbyla mu na bříšku jen jizva dlouhá asi 8cm, ale krásně zahojená. Kakal sám, pěkně jedl a byl spokojený. Skoro jsme si mysleli, že bude jeho choroba probíhat úplně bez komplikací - dokonce to tak i vypadalo.. ale jen do doby, než se u Jarouška 9.3.2017 projevily neštovice, které chytil od starší ségry Emmičky - která si je přinesla ze školky. 

Průběh neštovic byl u Járy mírný - vůbec neměl teplotu, pupínků měl celkem pomálu, hodně ho svědily, ale docela pěkně to zvládal. (I když byl občas protivný).

Po odeznění neštovic jsme si všimli, že se Jarouškovi zvláštně nafukuje bříško. Přišlo nám, že se to přes noc zlepší a k večeru je to horší. Žádné jiné problémy neměl, jedl a pil normálně, hrál si, neplakal, na nic si nestěžoval, vypadal spokojeně. 

Když mi přišla do MK zpráva, že jsme byly vybrané, abychom testovaly vylepšené plenky Huggies, byla jsem nadšená. Plenky dorazily pár dní po zprávě a hned musím říct, že mě mile překvapilo množství - dva balíky po 58 kusech.

Plenky jsem hned rozbalila. Motiv žabičky a opičky se nám líbil, už jen proto, že Ema je podle čínského horoskopu opice, ale to je jen opravdu detail 🙂 Už na pohled vypadají kvalitně a nepřipomínají šusťák. Plenka ani chemicky nezapáchá.

Jako velké plus bych vyzdvihla zadní část a nohavičky. Každé ráno míváme špinavé pyžamo, jelikož to prostě vždy proteče. Od té dob, co na noc máme Huggies plenky, je pyžamo čisté. Takže těsní skvěle. Zrovna dnes odpoledne jsem měla jinou plenku a bohužel "nehoda" na zádech.

Co se týče opruzenin - žádné nebyly.

Ema je akční miminko. Od 5 měsíců leze, od 7 měsíců obchází nábytek po dvou a plenka Huggies ji nijak neomezuje. Dovolím si říct, že jsem konečně s Emičkou našla plenky, které jsou pro ni na míru. Co jsem koukala, cena plenek taky není extrémně vysoká (dm drogerie 299,-).

Plenky Huggies určitě doporučuji a ráda bych poděkovala MK za možnost testování a objevení této skvělé značky, které bych si asi jinak nevšimla.

Jste v očekávání potomka? Určitě to neznamená, že musíte sedět doma a připravovat se psychicky na porod, těhotenství není nemoc!

V těhotenství se se sportem nerozloučila ani modelka Hana Mašlíková...

Zdroj: Instagram

Těhotenství, obzvláště to první, není pro ženu úplně snadné období. Musí se smířit s tím, že spoustu aktivit, které do té doby provozovala, je třeba opustit. Její denní režim a také způsob života se začne měnit, což je důležité pro přípravu na život s děťátkem. Mnohé ženy se cítí zaskočeny tím, že se o těhotenství mluví jako o nejkrásnějším období v životě ženy, ale ony to tak necítí. Těhotenské obtíže si vybírají daň, únava, změna… Nenechte se tím zaskočit a rozhodně se doma neutápějte v depresi. I život těhotné ženy může být pestrý a neznamená to jen chystání výbavičky a čtení chytrých knih o péči o dítě!

Pohybu se nezříkejte

Pokud jste sportovala před těhotenstvím, určitě není důvod se sport zříkat i posléze. Platí zcela jistě to, že se nemáte rozhodně přepínat a důsledně poslouchat své tělo. Pokud vám řekne, že se mu třeba na cvičení nechce, v těhotenství si klidně dopřejte ten luxus, že si raději sedněte a dejte si nohy nahoru. Pokud trpíte těhotenskými nevolnostmi a únavou, sportování vynechejte, zkuste zařadit alespoň procházku na čerstvém vzduchu, který na nevolnosti pomáhá. Těhotenství není opravdu obdobím, kdy si máte cokoliv dokazovat. Pokud ale počáteční těhotenské obtíže odeznějí, můžete se ke sportu opět vrátit.

Jaro je v plném proudu. Všechno kolem kvete, pučí a probouzí se k životu a tak máme i my přirozenou potřebu odlehčit. Hutné zimní pokrmy a sladkosti (vyloženě nutné k přežití dlouhých mrazivých večerů) nám teď pěkně leží v žaludku. A to doslova. Špatné trávení, únava, nezdravá pleť. Poradím vám, jak se jich za tři dny aspoň částečně zbavit. Zlehka, nenásilně a hlavně bez zbytečného trápení. Uvidíte, jak se vám uleví!

Voda s citronem

Je pro vás ranní vstávání stejně příjemné jako návštěva zubaře? Zpříjemněte si ho vitamínovou vzpruhou. Vymačkejte půlku citrónu do převařené teplé, ale ne horké vody. Tento nápoj pijte teplý před snídaní. Citrón je vynikajícím a bohatým zdrojem vitamínu C. Chrání tělo před nedostatky imunitního systému a má silný antibakteriální účinek. A to mohu potvrdit. Pomohl mi zbavit se kvasinek a pocitu kyselého žaludku. Což zní jako protiklad, ale opravdu to funguje: kyselý citron a vyrovnává pH v žaludku. Také odplavuje toxiny z těla, zabraňuje zdražování vody a bojuje proti tvorbě vrásek a akné. Mimo zlepšení stavu pleti jsem shodila i nějaké to kilo, ale to přičítám lepší psychické pohodě. Ta je v případě detoxu velmi důležitá. Když za ním vidíte jen odříkání a strádání, vaše tělo se „sekne“ a nezhubnete ani gram. Takže úsměv a klid.

Smoothie

Fenomén smoothie zasáhl i mě. Začalo to sklenicí k snídani. Pak jsem přidala ještě jednu ke svačině. Zjistila jsem, že po vypití jejího obsahu nemám na delší dobu hlad. A tak jsem zkusila zařadit jeden den v týdnu stravu založenou pouze na těchto koktejlech. Inspirovala jsem se v této skupině. Smoothie lze připravit jak ovocné tak i zeleninové, ale zajímavé jsou i jejich kombinace. Kromě toho můžete přidat vše, co vám chutná: oříšky, jogurt, mléko, džus, mladý ječmen, chia semínka, ovesné vločky či med. V průběhu dne je potřeba hodně pít, nejlépe zelené čaje, nebo vodu s citronem. Před i po detoxu byste měli jíst lehčí jídla, aby váš žaludek nebyl v šoku. Večer před smoothie dnem si dávám jen zeleninový salát a den po očitě snídám ovoce s oříšky a bílý jogurt. Tuto očistnou kůru můžete držet maximálně tři dny. Odměnou vám bude ploché bříško a skvělý pocit lehkosti. 

Chlorella

Asi to znáte ze své zkušenosti....dítě má jít spát a po podlaze v pokojíku se nedá přejít, aniž byste si do nohy nezapíchli kostičku lego nebo nešlápli na nějakou pitomě hrající hračku, která vám tou svou melodií hrající po stopadesátéšesté leze už pěkně na nervy..

No jestli to neznáte, jste šťastní lidé. Bohužel, my se hlásíme ke skupině lidí "bordelvšude" a "pořádekjakkdy", takže není divu, že dcera moc pořádkumiluvnosti nepobrala..ne, že bysme žili v prachu a špíně, jen prostě jak se přijde z práce večer domů, ono se už nějak nechce to prádlo poskládat samo do skříně nebo nádobí do myčky...Tak či tak,když už se mi dařilo držet pořádek jakžtakž v domě, u Amálky v pokoji to byl samozřejmě problém, tam jsem si stála za tím, že uklízet musí i ona (hlavně ona) a to je tak určitě asi ta jedna z top desíti nejnepříjemnších věcí, co děti musí dělat.

O to víc mi vadilo, že když už jsem ji nahnala na ten nepořádek, že na mě zkoušela na hlášky typu "já to sama nezvládnu" "můžeš mi, prosím, pomoct" apod..končilo to tak, že zatímco já ji pomáhala uklízet (rozumějte já uklízela), Amálka vytahovala další hračky...Anarchie ve všech směrech..

Já jsem ale hlava vyčůraná, nebojím se ničeho a tak jsem tenhle problém vyřešila pro nás naprosto skvělou metodou, že teď má v pokoji pořádek neustále, uklízí si sama, nenechá jedinou figurku na zemi a nemá u toho otrávené řeči..

Tím řešením je Skřítek Uklízínek...narazila jsem na něj náhodou, hledala jsem nějaké tipy na Vánoce a najela jsem na web, kde nabízeli pohádkové knížky šité na míru...do textu příběhu zahrnuli jméno dítěte, bydliště, fotky, jména kamarádů..na výběr bylo více příběhů, ale mě zaujmul právě příběh o Skřítkovi Uklízínkovi..byl tam krátký popis, o co se jedná a mě to už v hlavě začlo šrotovat...v prvé řadě jsem knížku objednala, ale dostat ji měla až na Mikuláše a tak dlouho jsem čekat nechtěla, proto jsem ještě ten večer nasadila veškerý můj herecký talent a z pohádky jsem udělala realitu..

Amálka večer klasicky bojkotovala úklid, tak jsem ji řekla, že pokud nehodlá uklízet, že o hračky přijde, dokud se uklízet nenaučí..každý večer chodí venkem Skřítek Uklízínek, dívá se do dětských pokojíčků a hledá hračky povalující se na zemi..pokud narazí na pokojíček, kde si dítě neuklízí a hraček si neváží, tak si je jednoduše veme a nevrátí je, dokud se to dítě nenaučí uklízet..upozorňuju, že Amálka je z rodu strašpytlů, nikdy jsem ji nestrašila ničím, ani čertem, protože jednou by stejně přišla na to, že žádný čert nepřijde...o to víc jsem si zakládala na naši důvěře, proto mi tuhle historku snědla i s navijákem..začla se mě na skřítka vyptávat a já si vymýšlela a říkala ji, že hračky si nosí do lesa k sobě domů, kde se o ně hezky stará a každý večer pak to dítko kontroluje, jestli už si hračky uklízí..pokud ano, vrátí je...Byla jsem ochotná při ignorování těchto historek v noci naběhnout s pytlem a neuklizené hračky ji opravdu sebrat, naštěstí k tomu nedošlo..Amálka hned po téhle mojí informaci o skřítku začla uklízet, nenechala na zemi jedinou hračku, vše dala tam, kam to dát měla (vysvětlila jsem jí, že uklízení pro skřítka znamená uspořádat věci na své místo, ne je naházet na hromadu do skříně)...

Toni, před pár dny jsi se vrátil z pracovní cesty z Guineje, setkal jsi se se všemi našimi koordinátory, navštívil školy a děti. Byl to pro tebe také návrat “domů”?

Ano, navštívil jsem všechny školy a viděl téměř všechny “naše” děti. Jenom ty, co bydlí daleko nebylo možné stihnout. A jinak máš pravdu, každá cesta do Guineje ve mně vždy vzbudí plno pocitů a emocí. Strávil jsem tam spoustu času, poznal místní lidi a jejich zvyklosti a tak pro mě cesty do Guineje jsou tak trochu návratem domů. Vyhovuje mi tamější atmosféra, která nabízí větší otevřenost v komunikaci, je mnohem snazší s lidmi mluvit. Rádi se s vámi baví, zajímají se hodně o dění a vůbec jsou obecně takoví přístupnější.

Na druhou stranu tady v České republice jsem zapustil kořeny, mám tady rodinu, přátele a musím říct, že se nám tady žije skvěle. Když se narodíte v jedné zemi, žijete čtvrt století v další a dvacet let sdílíte část životní cesty s lidmi z ještě jiné země, je to dobrý základ pro transnacionálnost vaší identity a pochopitelně to ovlivňuje i životní zkušenost a pohled na svět.

Naposledy jsi byl v Guineje loni v únoru, co všechno se za ten rok podařilo?

Když to vezmu z obecného hlediska, tak samotná Guinea je v neustálém vývoji - rozrůstá se tak, jako mnoho dalších oblastí kontinentu. Když přiletíte na letiště Gbessia v Conakry, tak už zdálky vidíte, jak se všude staví, buduje, jak město expanduje. Co se týká našich projektů, tak všechny školy si vedou velice dobře, ale na jednu jsem obzvlášť pyšný. Škola Salif Keita se ze všech škol v regionu umístila prospěchově na druhém místě, což je pro nás obrovský úspěch. Za námi skončily mnohem větší a bohatší školy. Myslím, ze klíčem k úspěchu je přístup, se kterým se věci dělají. Náš koordinátor a kamarád Joseph, který školu založil, vidí v dětech budoucnost země a proto svou práci dělá naplno, poctivě - motivace je velice důležitá. Děti ho milují a do školy chodí moc rády. Když něco děláte s láskou, většinou to děláte dobře.

Toni, proč si myslíš, že je právě osobní kontakt s našimi koordinátory tolik důležitý? Jak vlastně probíhají takové “pracovní schůzky”?

Jak jsem psala již v prvním svém vyprávění o tom, jak mi dcera ženicha našla, přála jsem si odjaživa holčičku co jede hlášku za hláškou a s kterou se člověk nenudí. A tu samozřejmě mám. Moje Maruška baví od malička celé okolí a hlavně nás svojí bezprostředností a slovními kreacemi. 

Jejích super hlášek mám již plný sešit. Chtěla jsem vám vybrat jejích TOP 10, ale to se mi prostě nepovedlo, takže nakonec ještě dva bonusy navíc 🙂

1) 2 roky a 4 měsíce

Včera Maruška běhala za babičkou, pořád něco potřebovala, mluvila, štěbetala...a babička mi za chůze povídá: "mámo mě už z tý tvojí holčičky bolí hlava" a Maruška babičce v patách křičí: "mě taky!" 

2) 2,5 roku

Jsme na návštěvě, pročítám noviny. Když je odložím Maruška se mě ptá:"Už jsi dočetla?" já říkám že jo, ona mě vezme za ruku a povídá:"udělej pápá, deme domu!"

Jaro je v plném proudu. Ředkvičky, mrkve i cibule již máte jistě zasazeny. Pokud vám ještě zbývá na zahrádce nějaké místo, nechte se inspirovat následujícími tipy, co zasadit. Vybrala jsem pro vás zeleninu, jejíž pěstování je nenáročné a přitom výsledek stojí za to. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky!

Mangold

Mangold je středomořská listová zelenina. Je velice nenáročný na pěstování, jeho listy se zpracovávají stejně jako špenát, řapíky mohou nahradit chřest. Mangold netrpí na žádná onemocnění, ze škůdců ho napadají pouze mšice. Vyséváme v dubnu, listy sklízíme průběžně od května do října. Na rozdíl od špenátu většinou nevybíhá do květu a vytváří mnoho listů celou sezónu. Pokud na podzim mangold přihrnete hlínou, či přikryjete chvojím, příští jaro obrazí znovu.

Zkuste lasagne či pizzu s mangoldem. Mladé listy lze použít do salátů. U větších listů je třeba vyříznout tužší řapík. Ten se dá připravit v celku na páře nebo přidat nakrájený k dušené zelenině.

Salátová řepa

Další z řady „nezničitelné“ zeleniny. Velká semena vyséváme v dubnu či květnu a pak už jen čekáme na úrodu řep. Koncem léta již začínáme postupně sklízet malé bulvy, před zámrazem pak vytaháme všechny. Řepu využijeme na polévky, omáčky, do salátů. Můžeme ji péct, dusit, nakládat, zavařovat i odšťavňovat. Je velice bohatá na železo.

Miminko se na vás spokojeně usmívá v kočárku a vy prožíváte nejkrásnější období svého života. Jedinou vadou na kráse jsou těhotenská kila, kterých se stále nejde zbavit. A protože nechcete kvůli drastickým dietám ohrozit zdraví své i vašeho miminka, pohybujete se v začarovaném kruhu.

Jestliže se často trápíte otázkou, jak zhubnout efektivně a bez drastického hladovění, máme pro vás jasnou odpověď. Prvním krokem k úspěchu je správně nastartovat své trávení. A jak na to? Zkuste to třeba takto:

První krok: Pozor - špatná diéta je krok zpět!

Drastická či neodborně stanovená dieta společně s náhlou a radikální změnou vašeho jídelníčku vede jednoznačně k problémům s trávením a zažíváním. Může se jednat o plynatost, zácpu, průjem či nejrůznější bolesti břicha. Aby zažívání bylo v pořádku, je potřeba důsledně dbát na vyváženou stravu, která bude obsahovat správný podíl jednotlivých složek potravy, jež pokryjí energetickou potřebu daného jedince. Toto si běžně žádný člověk nestanoví sám „na koleni“, a proto je dobré se poradit s odborníkem, který s vámi probere správnou skladbu jídelníčku.

Druhý krok: Malé porce, velký hubnoucí efekt

Ideální je rozplánovat denní příjem jídla do co možná nejmenších porcí. Nezdravé přejídání vás vysílí jak fyzicky, tak psychicky. Abyste se cítila svěží a fit, je potřeba přemýšlet o tom, jaké množství potravy je pro vás ideální. Jak to poznat? Při konzumaci jídla se věnujte pouze této aktivitě. Nenechte se ničím vyrušovat. Zcela nevhodné je stravovat se u televize či počítače, jelikož je vaše pozornost rozptýlená a vy si neuvědomíte aktuální pocit sytosti.

Začala bych asi tím, že každé matce záleží na tom, aby pro své děťátko našla ty nejvhodnější pleny. Plen je na trhu opravdu velmi hodně k výběru, ale ne každá je vhodná pro jednotlivý zadeček děťátka. 

Jelikož můj synek má velmi citlivou pokožku a stále jsem ve fázi hledání, tak jsem využila šance zúčastnit se testování nových plenek od Huggies na trhu. Měla jsem velikou radost, když mi přišlo oznámení, že jsem byla vybrána a s velikým očekáváním jsem čekala na kurýrní službu, až mi balík dorazí domů.  Hned jsem Maxíkovi oznámila,že budeme mít nové plenky.

První dojem je vzhled pleny... Měkký na dotek, jemně aromatické oproti jiným plenám.

Nejvíce mě zaujalo a mile překvapilo zadní zpevnění, které je pružné a krásně obepíná tělíčko dítěte. Vysoké okraje, které bezpečně chrání, přitom neškrtí a nezanechává zarudlé stopy.

Plenka krásně sedí, nikde netlačí a další plus oproti do teď používaným značkám je,že nemusím použít žádný krém nebo pudr. Maxíkovo zadeček je v plenkách Huggies čistý a nezapařený. ÚŽASNÉ!!! 

Nesmím zapomenout podotknout, že i Maxík se intenzivně zapojil do testování svých nových plenek. Zjistil, že nejsou k jídlu! 

Také se občas přistihnete, jak stojíte před otevřenou lednicí a v hlavě jako puzzle skládáte možné varianty toho, co by se z jejího obsahu mohlo použít jako přijatelná večeře? Jenže k kečupu, sklenice kyselých okurek a jahodového jogurtu by nevykouzlila nic ani Magdalena Dobromila Rettigová. V nouzi pak objednáte pizzu nebo namažete chleba máslem. Jenže takovéto večeře lezou jednat do peněz a jednak zavání rodinnou vzpourou. Předejít těmto situacím je tak snadné…

Ani drobek nazmar

Udělejte si večer chvíli času, klidně se sklenkou vína v ruce, a sepište seznam jídel, která budete v týdnu vařit. Má to hned několik výhod: jednak se nestane, že budete neustále opakovat stejná jídla. Také lépe a efektivněji využijete nakoupené potraviny a ušetříte si práci s dalším vyvařováním. A v neposlední řadě výrazně ušetříte peníze. 

Jedno kuře, prosím

Až budete mít příště chuť na kuřecí řízky, nekupujte drahá prsa ale cenově přijatelnější kuře celé. Z jater vykouzlíte báječnou paštiku se smetanou nebo je podávejte s pikantní omáčkou a rýží. Stehna patří k nešťavnatějším částem kuřete a výborně se tak  hodí na soté, do rizota, na obalování i k rychlému zapečení. Křídla můžete použít do vývaru a pak z nich obrat maso do polévky.

Všechno,  co nám z kuřete zůstane, využijte na přípravu silného  vývaru. Když přidáte i kousek mrkve, celeru, petržele a cibuli, získáte další vděčné jídlo. Pokud jej rovna nepotřebujete, vyvařte vodu co nejvíce, aby vám zbylo minimum vývaru a ten pak vlijte do nádoby na led. Jakmile je vývar zmrzlý, kostky vyjměte a vložte do sáčku. Zásoby vývaru se budou v budoucnu hodit. A co s prsíčky? Ty se hodí úplně všude, ale nejlépe si rozumí s bramborovou kaší v podobě dozlatova osmaženého řízku.

    Víte, že v Bretani můžete zvýšit svou plodnost a najdete tu hněd několik elixírů mládí? Pojďme tedy v dnešním článku zjistit, kde je najít a jak je využít. A společně s tím získáme i zajímavé typy na výlety ve formě krátkého videa s bretonskou hudbou...

Kameny v Carnac a k čemu slouží? 

     Kde jinde byste mohli najít větší seskupení megalitických památek, než právě v Bretani? Pravděpodobně k náboženským obřadům, možná i proto, že jsou v Bretani, v zemi plné tajemství, mystiky a legend se o nich vypráví spousta nejrůznějších příběhů. 

    Ženy jsou dodnes přesvědčeny, že kameny mohou zvýšit plodnost a tak se posadí na kámen, nebo se po něm jen tak skouznou a vstřebají jeho magickou moc. Nejefektivnější však je vykasat si sukni, aby energie měla volný průběh. Na jejich kouzlu něco musí být, protože každá žena, byť podle lékařů neplodná, poté do půl roku otěhotní. Náhoda?!

    Podle nejnovějších poznatků, postavili stavitelé menhiry tak, aby s jejich pomocí studovali pohyb měsíce a dalších nebeských těles a určovali tak čas. Tato teorie vypadá celkem věrohodně, v každém případě asi nebudeme nikdy  schopni s jistotou říci, co ty tajemné kameny vlastně znamenají. 

Údolí bez návratu

Nevím jak Vám, ale mně se nekdy zdá,

že mít svůj > jiný názor než jiná matka je až trestné.

Je to smutné, že v této vyspělé době, kde má každý člověk právo na vlastní názor, je zároveň tak odsuzován.

Jsem horší matka, když dítě očkuji/neočkuji ?

Jsem horší matka když dám dítěti kotníčkvou obuv/barefoot?

Jsem horší matka, když dávám dítě spát pozdě/brzo?

Zaskočila mě nepřipravenou,jako vždycky,ale tentokrát mi asi něco došlo, konečně?

Že mám epilepsii,jsem zjistila v roce 2008, bylo mi 23 let,studovala jsem vysokou a byla úplně normální, až do toho dne,kdy začal nový semestr. Seděla jsem ve třídě a blikala tam zářivka, to je poslední, co si pamatuju před záchvatem. Pak už jsem jen ležela na zemi a někdo mluvil o Hance a ať jsem v klidu a že už jdou. Nechápala jsem. Bolela mě hlava,ale bylo mi krásně,tak dětsky roztomile šťastně. A pak přišli, saniťáci. Řekli mi, co se stalo. Odvezli, vyšetřili,odkázali na epi poradnu. Tam jsem dostala léky a zjistili jsme,že jsem měla epi už jako dítě. Ve formě absencí. Tenkrát nikoho nenapadlo,že by to mohla být nějaká nemoc. 

Brala jsem léky, dodržovala režim a měla strach. Pak přišla znovu, tentokrát večer. Tehdejší přítel seděl vedle gauče a já cítila,jak ho strašně miluju a jsem zase strašlivě šťastná. Než mi řekl, že jsem měla záchvat.

Další navýšení léků a další záchvat. Vběhla jsem pod auto na přechodu. Probrala jsem se na křižovatce má zemi a zase strašně šťastná,než přijela sanitka a mě došlo, proč se valím na zemi.

Další navýšení léků a poslední záchvat v práci,spadla jsem do skříně na šanony. Hned mi řekli, co se stalo a odvezli mě domů. Cítila jsem se tak trapně!

No a tak jak šel čas,tak jsem začala řešit děti. S přítelem jsme spolu byli asi 3 měsíce,když jsem mu oznámila,že začnu dělat kroky proto,abych v budoucnu mohla mít zdravé děti. Dařilo se mi moc dobře, jeden lék jsme odstranili úplně a druhý snížili na polovinu. Otěhotněla jsem bez problémů a porodila také v pohodě. Bez záchvatu. A za 5 měsíců na novo, druhé těhotenství i porod opět bez problémů. Dnes mám dvě zdravé děti a do minulého týdne jsem neměla záchvat. Bylo to 6 let od posledního.

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný… Asi nejčastěji odříkávaná velikonoční koleda doprovázející chlapce/děti, kteří drží pomlázku a těší se na vykoledované vajíčko, sladkost, drobný peníz, ti dříve narození na panáka. Ne všude jsou však Velikonoce stejné. Víte, jak to chodí ve světě?

Austrálie

Není lepší místo kde začít, než u protinožců. Austrálie je země mnoha národností a tak vypadají i velikonoční svátky. Nezřídka se stává, že v jednom domě dodržují jiné zvyklosti než sousedé. Přesto je možné najít několik styčných bodů. Jedná se o nejdůležitější svátky v zemi. Tomu pak odpovídá okázalost výzdoby a to, že regály v obchodech se doslova prohýbají pod velikonočním zbožím (dekorace, barevná vajíčka, zajíčci). Australané tyto svátky vnímají jako prázdniny – mají volno stejně jako my, na Velký pátek i Velikonoční pondělí. Celé rodiny se v tomto období scházejí a společně navštěvují mše. Také se peče tradiční pečivo – podobně jako u nás mazance. To má podobu kříže a nazývá se hot cross buns. Z Austrálie se přesuneme trochu severněji, konkrétně na Filipíny.

Filipíny

Jako bývalá španělská kolonie (ještě později americká) jsou téměř výhradně křesťanské. Z toho vychází i velmi nábožensky pojaté oslavy na Velký pátek.

V ulicích hlavního města Manily se v tento den objevují průvody, které napodobují poslední cestu Ježíše Krista. Účastníci nesou na svých ramenou kříže, nechávají se bičovat (případně se bičují sami) a na konci této cesty dochází k ukřižování, a to zcela reálnému. Filipínci si tak připomínají utrpení Ježíše a vykupují své minulé hříchy. V kontextu této zvyklosti se najednou naše šupání pomlázkou už nezdá tak barbarské.

Policie bije na poplach. V Česku se prý rozšířila nebezpečná hra Modrá Velryba, která se šíří po sociálních sítích a přišla z Ruska, kde pod jejím vlivem spáchalo 150 dětí sebevraždu. Máme se čeho bát?

Podle původních zpráv děti vysílají po Instagramu, nebo Facebooku zprávu o tom, že se chtějí do hry zapojit. Na základě toho se jim prý ozve „kurátor“, který jim pošle seznam 50 úkolů, na každý den jeden. Mezi úkoly jsou třeba takové záležitosti, jako chození na střechu, poslouchání depresivní hudby, řezání se do ruky, nebo vstávání každý den kolem půl páté (čas 4:28 je dalším z kódů pro zasvěcené). Vše má vyvrcholit tím, že bude dítěti oznámen datum a čas, kdy má jít na střechu vysoké budovy a vzít si život…

Název hry pochází od zvířete, které v sebevražedné misi migruje na pobřeží, odkud se již nedostane a zde umírá. Hra má původ v Rusku, což je jeden z základních faktů důležitých pro pochopení celého problému. Rusko je totiž značně problematická země, alkoholismus, špatné sociální podmínky si vybírají svou daň, bohužel velmi často i na dětech. A právě pro to je v tomto státě opravdu vysoká míra sebevražednosti dětí. Pro srovnání, zatímco u nás páchá sebevraždu půl dítěte na 100 000 obyvatel, v sibiřské části Ruska je to ale až 20 dětí na 100 000 obyvatel, tedy čtyřicetkrát více než u nás!

V takových podmínkách v Rusku na ruské sociální síti Vkontakt vzniklo několik skupin, které měly Modrou velrybu v názvu a kde děti sdíleli příšerný obsah, který se právě sebevražd týkal. A zde se také hra Modrá velryba začala původně hrát. Její úkoly byly nejdříve neškodné, správci skupin ale postupně přitvrdili. Je faktem, že je zdokumentovaných hned několik sebevražd dětí kolem patnácti let (šlo o dívky), které byly s danými internetovými skupinami spojené, posléze se ale ukázalo, že dívky přišly do skupin už rozhodnuté k sebevraždě a spíše zde zjišťovaly informace, jak ji „úspěšně“ dokonat, což se jim také podařilo.

Policie České republiky vydala nedávno varování s tím, že se tato hra rozšířila i u nás a že by si rodiče měli dát pozor na zvláštní chování svých dětí, ke kterému patří také sebepoškozování. Proti tomu se nedá nic namítat, je určitě dobré s dětmi o nebezpečích mluvit.

Varování Policie a to, že zprávu přebralo mnoho médií ale mělo zatím jeden velký efekt. A to sice značnou publicitu této hry. Pokud se podíváte třeba na Instagram, vepíšete heslo „curatorfindme“, zjistíte, že se zde nachází obrovské množství dětí, které se chtějí do hry zapojit a to asi není dobrá zpráva, i když většina dětí tak činí z nudy, nebo z touhy po něčem zakázaném. Kolik z nich asi čelí skutečným problémům, takže uvažují třeba i sebevraždě?

Miluji sladké snídaně. Nejraději dělám lívance, akorát ne vždy se mi chce přes půl hodiny čekat, než mi nakyne těsto 🙂 Lepší variantou jsou občas vafle, u kterých nemusím moc dávat pozor, aby se mi na pánvi nerozteklo těsto, případně abych je správně otočila a nezmuchlala (ano, i to se mi stalo). Vafle jednoduše zavřu ve vaflovači a čekám, až se udělají 😀 

Objevila jsem tento zdravý recept a musím říct, že je skutečně moc chutný. Mým měřítkem již nějakou dobu nejsou mé preference, nýbrž reakce obou dětí. A naštěstí tyto měly úspěch!

Ingredience

• 1½ střední batáty (cca 380g, nakrájená a předvařená)
• 1 hrnek ovesných vloček
• 1 PL kypřícího prášku do pečiva
• 1 ČL skořice
• 2 PL třtinového cukru
• 1 vajíčko
• ¾ hrnku mandlového mléka
• 1 PL kokosového oleje
• 1 PL vanilkového extraktu

Ozdoba:

• ¼ hrnku borůvek
• 1 PL arašídového nebo mandlového másla
• 1 ČL javorového sirupu nebo medu

    ..řekli mi bretonci, když jsem tu začala žít. Zatvářila jsem se nechápavě a zklamaně. K tomu jsem pročítala na internetu, že tu stále prší, v létě je moře studené a člověk se neopálí. V dnešním článku vyvrátíme tyto mýty a dozvíme se pravdu. Pravdu o zdejším počasí a o tomto bretonského výroku, kterou jsem pochopila až potom, co jsem tu zažila všechna roční období.

  Bretaň je zkrátka plná magie a tajemství - od obyvatel, jídla, nápojů a bohužel či bohudík až po počasí a klima. Ano, déšť je tu velmi důležitý, ale pokud se všude dočítáte, že v Bretani stále prší a že se tu neopálíte, budu se muset Bretaně v dnešním článku zastat. 

   2 důvody, proč je tu krásně, protože tu ,,často" prší: 

Důvod první: Nemáte rádi velká a ustavičná vedra? Nemáte rádi zimu? Ani když je počasí stále na jedno brdo? Pak jste na správném místě! Bretaň je zkrátka zlatý střed, ideální pro toho, kdo nemá rád zimy, ani velká vedra a překvapivě! - ani ustavičné deště. V zimě je vyjímečně nejnižší teplota  -5 v noci, ve dne 10 stupňů a více. V létě obvyklá teplota 20-35 a jen pár dní, kdy je 40 stupňů na slunci.

    Další důvod je více podstatný. Bretaň je ekonomicky nejlepší region ve Francii. Napadlo by vás proč? Díky zdejšímu klimatu se tu daří nejen velké řadě rostlinám a palmám (díky kterým je Bretaň tak nádherná a barevná), ale hlavně zelenině! Věděli jste, že v Bretani se pěstuje a následně zpracovává nejvíce zeleniny z celé Francie a má nejlepší zeleninu na světě?

    Díky zemědělské a rybářské sezóně od zimy do jara a turistické sezóně od léta do podzimu tu není o práci nouze. Proč je tak častý jev vidět opuštěné domy a zavřené okenice v jižní Francii? Jejich majitelé odešli za prací do Bretaně...

„První pocit, když jsem uviděla biologickou matku našeho miminka, byl strach. Strach, že si přišla pro naše dítě! Já nevěděla, proč k tomu soudu přišla, jen jsem věděla, že do té doby nepodepsala souhlas s adopcí.“

Za dnešní příběh děkuji adoptivní mamince, která si svého dlouho očekávaného syna přivezla jako desetidenní miminko přímo z nemocnice. Dnes je totiž možné přijmout do rodiny miminko ihned do porodu – jedná se o tzv. přímou adopci. Biologičtí rodiče totiž dávají souhlas s osvojením konkrétními vybranými žadateli. Jaká úskalí a výhody to přináší, Vám myslím velmi hezky přiblíží následující příběh…

Náš příběh začal celkem klasicky, a to velkou touhou po dítěti. Podání žádosti o adopci předcházelo několik marných let snažení o početí vlastního dítě včetně různých metod asistované reprodukce. Bohužel vše bez úspěchu. Jen možná trochu naopak než to bývá u jiných párů. Adopci jsem se nejdříve bránila já, manžel jí byl nakloněn hned od začátku.

Strach z adopce jsem neměla, na rozšiřování vlastních genů mi nikdy nijak moc nezáleželo. Co pro mě ale bylo velmi těžké a s čím jsem se musela nejdříve smířit, byla velká touha prožít si těhotenství, opravdu jsem po tom bytostně toužila. Časem jsem z tohoto požadavku tak nějak musela ustoupit.

Kouzelný telefon

Podání žádosti, přípravka a posuzování u nás probíhali hladce. Musím říct, že nám to dalo opravdu hodně, rozhodně to neberu jako vyhozený čas. Je škoda, že část příprav se nekoná až po předání dítěte. Protože mnoho informací, které se tam člověk dozví, je potřeba až mnohem později, kdy už si je dávno nepamatuje. Také je mnoho témat, která se člověku otevírají a chápe je, právě až ve chvíli kdy už je rodičem.