Dnešní den, 5. září, byl organizací Pierre Robin Sequence Foundation http://pierrerobin.org.za/ vyhlášen jako Den osvěty o Pierre Robinově Sekvenci.

Tato vada je pojmenována po profesoru Pierre Robinovi (1867 – 1950), který byl profesorem zubního lékařství ve Francii a od roku 1914 působil jako šéfredaktor Revue de Stomatologie. V roce 1923 publikoval případ dítěte se znaky syndromu, u kterého popsal mikrognácii (malá čelist), glossoptosis (zapadávání jazyka) a dýchací obtíže. V roce 1934 připsal rozštěp patra, jako zhoršující příznak.
Až do roku 1974 byla výše uvedená triáda příznaků nazývána Pierre Robinovým syndromem, ale právě od roku 1974 je nazývána Pierre Robinovou sekvencí – „PRS“ (to znamená, že v dnešní době už pojem Pierre Robinův syndrom neexistuje - laicky řečeno. Pojem syndrom je v dnešní době rezervován pro současný výskyt několika příznaků způsobených jedinou příčinnou. Vznik sekvence zahrnuje jakoukoliv příčinu, která způsobí vznik série anomálií, které vznikly kaskádovitě na podkladu jedné malformace).
Informace o Pierre Robinově sekvenci naleznete i na našich webových stránkách http://stastny-usmev.cz/informace-o-prs/

Oba moje porody byly krásné, nádherné, nezapomenutelné. Lišily se od sebe ale tolik, jako se od sebe liší (a nejspíš ještě budou lišit) naše děti. Porod naší dcery byl hluboký, intenzivní, řekla bych až spirituální zážitek. Porod našeho syna byl, jak to nejlíp vyjádřit, vtipný. A jeho popis je skoro delší než celý porod 😀 

Už v prvním těhotenství jsem měla představu bezbolestného porodu. Myslela jsem na všechny ty domorodé ženy, které během práce na poli pocítí blížící se porod, přidřepnou na kraji pole a klidně porodí. Věřila jsem, že můj porod proběhne přesně tak. Upřímně, úplně tak pohodově neproběhl. Vzpomínám na něj pouze v dobrém, ale ty bolesti v poslední hodině před porodem mám spojené s křikem, ze kterého jsem ještě druhý den trochu chraptěla. Brala jsem to trochu jako své selhání, že se dcera mohla narodit poněkud klidněji. Během druhého těhotenství jsem objevila metodu hypnoporod a některé momenty mého prvního porodu mi najednou připadaly mnohem jasnější. Nebyla jsem na kurzu, jen přečetla knížku, ale byla jsem rozhodnutá některé věci zkusit podle ní. Jak píšu, zkusit. Nebyla jsem si úplně jistá, že kombinace dýchání a uvolnění může dokázat, že tentokrát nebudu klečet zavěšená v šátku nad sebou a řvát jako zuřivá lvice. Ale byla jsem odhodlaná tomu dát šanci. A světe div se, ono to fungovalo! Během celého porodu jsem nepocítila bolest horší než silnější menstruační. Takže ani jednou nenastalo nic, co by mě donutilo křičet, jen jsem v zásadě klidně prodýchávala. A vlastní porod? K tomu se dostanu za chvíli – i k tomu, proč jsem ještě hodinu po porodu mezi slzami dojetí ze synka v náručí slzela i smíchy.

První těhotenství jsem si užívala do posledního dne. Vlastně jsem doufala, že budu přenášet, abych si své milované bříško užila co nejdéle. Dokonce jsem říkala, že bych Bublinku nejraději nosila až do jejích osmnácti – v břiše jsem měla jistotu, že jí nic neschází, milovala jsem cítit, jak se ve mně hýbe. Porod patnáct dnů před termínem jsem brala jako zradu a měla jsem pocit, že mi byl zbytek těhotenství ukraden. Zaplaťpámbů za šátek na nošení, čtvrtý trimestr jsem potřebovala i já a díky nošení si jej opravdu užila. To druhé těhotenství bylo mnohem náročnější. Po prvním mi zůstalo pár kilo navíc, takže ke konci jsem už horko těžko zvládala všechna ta kila nosit, dcera je hodně živá a běhání s ní mě hodně zmáhalo, do toho letošní šílená vedra a vůbec. Vážně jsem doufala, že ani Lentilka si nebude dávat moc na čas. K tomu se přidaly obavy, jak budeme řešit hlídání první. Protože přijela na prázdniny patnáctiletá neteř, říkala jsem si, že by bylo prima porodit, dokud tu bude. Odjet měla pět dnů před termínem, to znělo zvládnutelně. A do toho předpověď ohlásila ochlazení 11 dnů před termínem a potom o víkendu týden předem. A protože těch 11 dnů před to vycházelo přesně na můj svátek, našeptávala jsem Lentilce, jak by to bylo hezké, kdyby se mi nadělila k svátku. Termín porodu ji sice sliboval jako narozeninový dárek mému tátovi, ale člověk někdy musí být kapku sobec, ne?

Bylo pondělí. To je taková naše neděle, jediný den, kdy má Ondra volno. Byl krásný letní den, ne moc horko, slibované ochlazení nastalo, ale svítilo sluníčko a bylo opravdu hezky. A měli jsme na návštěvě naši neteř Elišku. Patnáctiletou Elišku, která si na brigádě v Ondrově restauraci vydělala hezkých pár franků. Sice říkala, že je jí jedno, co podnikneme, že s námi pojede kamkoliv, ale co byste na našem místě dělali vy? Ano, vzali jsme ji na nákupy. Do Německa, protože je tam levněji. Do obrovského nákupního domu. Ráj na zemi! Eliška byla v rauši, pobíhaly jsme z obchodu do obchodu, vybíraly, Eliška zkoušela a nakupovala. A já samozřejmě s ní, protože samotnou by ji to nebavilo. Bylo to náročné, ale ta její radost mi za to stála. A já zase měla radost, že si koupila i pár kousků, které jsem jí vybrala já. Hurá, nejsem až takový dinosaurus! Ale když jsme pak hledali restauraci, kterou nám doporučili kamarádi, nesmlouvavě jsem si sedla na lavičku a poslala Ondru zjistit, kde to přesně je – na další procházení se po městě už jsem se opravdu necítila. A cestou do restaurace jsem ještě vtipkovala, že pokud neporodím po takovéhle „procházce“, budu těhotná až do Vánoc.

Ta restaurace byl vlastně tapas bar, místo, kde si můžete dát spoustu malých porcí, velkých sotva několik soust, a ochutnat tak spoustu věcí. My si objednali skoro celý jídelní lístek odshora dolů. A někdy v polovině večeře se ozvala první kontrakce. A za deset minut další. A pak za dalších deset. A zase… Po hodině dorazili do stejné restaurace náhodou naši kamarádi a já se už šla zeptat Tinky, která měla mít další den volný, jestli by si mohla nic neplánovat a počítat případně s hlídáním. Všichni mi přáli hodně štěstí, já se tvářila, že se vlastně nic neděje a možná jsou to poslíčci, ale vlastně jsem už věděla, že rodím...

 Cestou domů se kontrakce trochu zpomalily, ale pořád přicházely docela pravidelně. Dcerka usnula v tu chvíli, kdy ji Ondra uložil do postýlky, ani svlékáním šatů jsme ji netrápili. Ondru jsem poslala spát a sobě napustila vanu. Během prvního porodu jsem se snažila dělat vše, co by mohlo kontrakce povzbudit a zrychlit. Když jsem si sedla a kontrakce se zpomalily, zase jsem vstala a snažila se je opět rozjet. To tentokrát jsem usoudila, že cílem není porodit co nejrychleji, ale co nejvíce v klidu, takže jsem dělala to, co jsem v dané chvíli cítila jako nejpříjemnější. Takže jsem si dala dlouhou, klidnou vanu, pak si šla lehnout a dokonce se mi podařilo i na pár hodin usnout. Uprostřed noci jsem vstala, zapálila si svíčky v koupelně (světlo už mi vadilo) a dala si další koupel, potom jsem si vlezla do hnízdečka připraveného v obýváku. Peřiny, polštáře, gymnastický míč a nízké sofa, střídavě jsem polehávala, posedávala, skákala a opírala se. Kontrakce zrychlovaly a zesilovaly, já pořád prodýchávala podle techniky hypnoporodu – pomalé dlouhé nádechy do břicha směrem nahoru a vzhůru a pak zase pomalé výdechy.

  Jak už to tak bývá... žila byla v jednom království za několika mnoha kopci, loukami, lesy a nevím čím vším.. kráááásná princezna...

  Kdo království a zvláště královnu znal jen tak od vidění, nebo žil v království krátce, se neměl důvod čemu divit.. když uviděl princeznu a zároveń i její rodiče.. krásní rodiče.. přeci dělají krásné děti.. 

  Ovšem, kdo žil v království déle jak patnáct let.. ten se sakra divil, že je princezna taková pěkná a milá, celá k zulíbání...

  Královna matka by totiž mohla zcela najisto vyhrát miss šereda.. Ale její Král, druhým povoláním plastický chirurg, vše hravě napravil.. no hravě.. stačilo jen zhruba 20 plastických operací a bylo to..zbytek doladí správné osvětlení v trůním sále a fotograf.. A tatíček král? Těžko se dělají operace přímo na sobě. a navíc se odjakživa děsil toho, že by do něj někdo řezal...to dá rozum.. Tak začal na sobě trochu makat v královském fitku ....a obličej... ten už spraví maskéři..aspoň trochu.

  Takže vlastně dva totálně oškliví královští rodiče mají zcela přírodně krásnou holčičku..

  A království...? Co do krásy se nedá rovnat s žádným jiným... o to větší ostuda by byla, kdyby byli panovníci přeci oškliví...Tato krása a honosnost však trošku zavání příchutí náměstím Telče.. Ale vše funguje jak má, poddaní jsou šťastní a spokojení.. tak nač to řešit...

Aneb deset jednoduchých kroků k lepšímu životu

1)      Na počátku všeho bylo slovo

Mluvte jen o věcech, činech a emocích, které chcete. Nemluvte o tom, co nechcete. Slova, která pronášíte, ožívají energií, kterou jim denně věnujete. Změňte svá slova za pozitivní výrazy, mluvte o lidech kladně, nepomlouvejte je, nehaňte. Naučte se své emoce, myšlenky a postoje formulovat pozitivně. Je to jednoduché. Začněte ihned.

2)      Myšlenka několikrát prolétne hlavou a stane se skutečností

Hlídejte si, o čem celý den přemýšlíte. Myšlenky nelze brát na lehkou váhu. Pokud o něčem smýšlíte negativně, se záští, nenávistí, špatné to opravdu bude. Pokud jsou Vaše negativní myšlenky silnější než Vy, vytvořte si takové myšlenkové řetězce, které vyvolají pozitivní emoce.

Každou negativní myšlenku ihned nahraďte pozitivní. Postupem času se naučíte smýšlet pozitivně. Naučte se také dobře smýšlet o sobě. Nelze o sobě smýšlet negativně, nemít se rád, nenávidět se. Pokud se tak ovšem děje a Vy to nehodláte změnit, zaručuji Vám, že Váš život bude velmi obtížný. Hlavně zde platí nahrazování pozitivními myšlenkovými řetězy.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Opravdu ho zrovna na to či ono nemám nebo je pro mě prostě něco jiné důležitější? Rodinné a partnerské štěstí na vzorně uklizené domácnosti nestojí, přesto je občas potřeba přivítat muže do pořádku. Jindy zase neuteče prádlo čekající na vyžehlení. Jednou dostane přednost procházka se synem, podruhé psaní s kamarádkou z druhého konce světa.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Snažím se dávat přednost věcem, které mi mohou utéct. Opravdu si chci přečíst zprávy nebo se raději podívám na krásný západ slunce, který za chvíli zmizí? Proč bych si nechávala úklid na odpoledne, když mám nejvíc energie před obědem? Proč spěchat domů kvůli (nesmyslnému) režimu, když právě prožívám příjemnou chvíli s rodinou.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Miluji psaní. Přesto blog nedostal přesně měsíc ani jeden nový řádek. Pomíjivost okamžiku a hodnota vydané energie nyní sestavují můj žebříček priorit pro daný den, pro danou hodinu. Navzdory starostem, strachu i obyčejné únavě je potřeba nezapomenout... Nezapomenout se vědomě nadechnout. Prožívat a nejen žít. 

Poslední dny si organizuji čas jinak. Život je totiž jako vilová čtvrť. Oslní lehce svou krásou. Má svá tajemství. Kdybyste ale vynechali tu a tam jednu cihličku, vil by nebylo. A proto je potřeba jít cihlu po cihle. Prohlédnout si detail za detailem. Umět prožít malé i menší. 

Poslední dny si organizuji čas jinak. Nabírám sluneční energii do zásoby. Neberu nic jako samozřejmost. Od malicherných nákupů, přes přírodu až po rodinu a přátelství... Nic není jisté. Předem to poslední ne. Až si budu zase organizovat čas, stavět vilu... mohla by mi některá cihla chybět. A jak bych bez základů dosáhla až ke hvězdám?!

Poslední dny si organizuji čas jinak. Nechávám si radit od přítelkyně intuice. Protřídit oblečení, vysát, vymazat aplikace z telefonu, hrát si se synem, povídat si s mužem, zavolat mámě, projít se... Nemá v tom logický systém, ale vždy, když se její radou řídím, objeví se ve vilové čtvrti další cihla.   

Září je pro nás, rodiče dětí narozených s rozštěpovou vadou obličeje a aktivní členy sdružení Šťastný úsměv, ve znamení osvěty.

Rozštěp je už 10 let součástí mého života a hlavně nedílnou částí života mého syna Adama. Snažím se společně s mnoha dalšími o to, aby se o této vadě vědělo a mluvilo. Aby nebylo toto téma ve společnosti tabu a aby ti, kterým rozštěp vstoupil do života věděli, že na to nejsou sami. Že je tady Šťastný úsměv www.stastny-usmev.cz, který se snaží podat pomocnou ruku všem, kteří o to stojí.

Proto sem dnes sdílím slova mé kamarádky a zároveň předsedkyně sdružení Šťastný úsměv, Mgr. Anežky Rouš-Dvořákové. Děkuji všem, kdo si ho přečtete a pomůžete nám tak rozšířit řady těch, kteří vědí o čem je řeč 🙂 Článek je z našeho webu http://stastny-usmev.cz/proc-je-osveta-tak-dulezita/ Lucie Hornofová

Rozštěp obličeje je pouze kosmetická vada. Po operaci zbude jen malá jizvička, a když si kluci nechají narůst knír, ani to nebude vidět. A děvčata to zakryjí makeupem. Ale na druhou stranu…Pokud už v těhotenství víte, že čekáte dítě s rozštěpem, je na zváženou, zda má v těhotenství smysl pokračovat. Dítě s rozštěpem celé dětství stráví v nemocnicích. 

Připomíná Vám to něco? Tu první část můžete zaslechnout od nezasvěcené laické veřejnosti, tu druhou bohužel občas od té odborné. Rozštěp obličeje, i když se situace postupně lepší, je stále opředen mnoha omyly a předsudky. Proč tomu tak vlastně je?

Představte si dobu řekněme zhruba před 30 lety. Internet je slovo neznámé a rozštěp má ne zrovna příjemný hovorový název. O rozštěpu se ve většině případů šeptá a není to vůbec téma běžné konverzace. Ostatně jako další vady či postižení. Je to něco, za co se hodně lidí stydí a o čem se prostě nemluví a co se neukazuje. Sklopí se hlava… Když se ale o něčem nemluví, začnou se na téma nabalovat informace, které se nemusí zakládat vždy na pravdě.

Knihy omalovánek nabízím v anglickém originálu. Sluší se tedy, abych přidala překlady průvodních textů 🙂. Třeba se někomu budou hodit. Nejedná se o otrocký překlad, ale volnou koncepci toho, co autorka texty zamýšlela 🙂.

Přidávat budu postupně 🙂

ENCHANTED FOREST

Vyřešíte hádanku Začarovaného lesa?

Uvnitř této knihy je úžasná inkoustová lesní říše plná zvláštních stvoření, která čekají, až budou objevena a vybarvena.

Najděte si svoji cestu do zámku v samém srdci lesa skrze kapradí, květenu, magické stromové domky a trnitou révu.

První školní týden je tu a Vy jste stále nenakoupila pomůcky pro Vašeho školáčka? Odpovězte nám na soutěžní otázku a my Vám tyto školní shony rádi ulehčíme. Vyhrát můžete poukaz na nákup v PEPCO v hodnotě 1000 Kč! 🙂

 Soutěžní otázka:

Kolik podle Vás stojí oblečení školáčka, kterého vidíte na obrázku?

Indice: Je to méně než 250 Kč. 🙂

Podmínky soutěže

 1. Na soutěžní fórum s názvem “Vyhrajte PEPCO poukaz v hodnotě 1000 Kč” nám napište správnou odpověď na soutěžní otázku.

Vitamíny a minerály ve výživě dětí

Výživa dítěte není jenom o tom, aby děťátko nemělo hlad. Stravou se snažíme zajistit také vyvážený a dostatečný přísun důležitých živin, které podporují zdravý vývoj jednotlivých orgánů a celého organismu. Kvalitní strava dětí by měla obsahovat dostatečné množství vitamínů, minerálních látek a stopových prvků.

Jaké vitamíny a minerály jsou pro děti důležité a proč?

Pojďte se společně s námi podívat na přehlídku významných látek a zjistit, k čemu jsou v těle našich dětí prospěšné. Z minerálních látek a stopových prvků se největší důležitost přikládá vápníku, fosforu, železu, zinku, jódu, fluoru. Nezbytné jsou pak některé vitamíny skupiny B, vitamín C (vitamíny rozpustné ve vodě) a vitamíny rozpustné v tucích A, D, E, K.

Architekti a ochránci

Nedostatek železa způsobuje chudokrevnost, nižší rezistenci k infekcím, poruchu poznávacích funkcí. Největšími zdroji železa jsou maso, žloutky, zelenina a ovoce. Zinek má antioxidační účinky a je nezbytný pro správnou funkci imunitního systému. Hlavními zásobárnami zinku jsou maso, obilné klíčky, kvasnice, vejce, mléko, obiloviny, luštěniny. Typickými projevy nedostatku zinku jsou růstová retardace, porucha imunity, únava, ztráta chuti k jídlu, zhoršené hojení ran a anémie.

Školní rok je už za dveřmi. Příprava drobečka na toto období je pro nás, maminky, často malou školou, kterou musíme zvládnout na výbornou. Snad nejtěžším předmětem v ní je koupě kompletní výbavy. Školní taška, penál, pera, sešity, pomůcky na výtvarnou výchovu, tohle mám, tohle ne.. Po tom všem do kapsy hluboko, no není to věru žádná sranda. Našla jste se v tomto příběhu?

Škola umí být skutečně finanční zátěží pro peněženky nejedné rodiny. Naproti tomu se každá maminka snaží zvládnout nákup výbavy na jedničku. Představte si, že se můžete starostem úplně vyhnout a neutratit skoro nic. Krásná představa? PEPCO Vám ji pomůže splnit. Jak?

V této chvíli u nás najdete kompletní nabídku školních pomůcek za ty nejnižší ceny. Z obchodu odejdete s taškou plnou pomůcek pro školáčka a celé Vás to bude stát jen pár korun. Chceme, aby bylo pro Vás toto období radostné a abyste namísto počítání každé koruny s úsměvem počítaly zůstávající dny do prvního školního dne.

Navštivte nás spolu s Vašim drobečkem a vyskládejte si výbavu z kousků, které jej potěší. Pohádkové motivy, oblíbení hrdinové či milá zvířátka na školních pomůckách mu zpříjemní dny ve školní lavici. A Vašim vynikajícím vysvědčením v této škole bude usměvavý a připravený školáček. 🙂

Vyberte si z nabídky školních potřeb za nejnižší ceny.

Právě nám do obchodu dorazila krásná licenční pyžamka a spodní prádlo s obrázky oblíbených hrdinů z televizní obrazovky 🙂. Podívejte se zde: http://www.babyinstyle.cz/NOCNI-A-SPODNI-PRADLO-c19_0_1.htm

Celý víkend 29. a 30. srpna můžete na našem eshopu www.littleangel.cz nakupovat bez poštovného!

Představte si, že vám každé ráno dá banka na účet 86 400 euro.
Musíte jenom dodržet dvě podmínky. První je, že co jste přes den nevyužili na konci dne z účtu zmizí. Nemůžete banku oklamat, nemůžete peníze převést na jiný účet, můžete je jen nevyužít, ale každé ráno, když se vzbudíte, máte otevřený nový účet s dalšími 86 400 eury... na nový den.
Druhou podmínkou je, že banka může tuhle "hru" kdykoliv ukončit bez varování. V jakoukoliv chvíli vám může říct, že je konec, že účet se ruší a jiný již nebude. Co uděláte s penězy ? Podle mě poutrácíte všechny peníze pro své potěšení a dárky pro lidi, které máte rádi. Použijete každé euro vlastně na to, aby jste vnesli štěstí do svého života a života těch, kteří vás obklopují.
Tato zázračná banka skutečně existuje a má ji každý z nás: je to čas. Každé ráno, když se vzbudíte, dostáváme darem od Boha 86 400 sekund života na tento den, a když večer usínáme, do druhého dne si nic nepřenášíme. Co jsme v ten den nezažili, a neudělali je ztracené. Každé ráno se začíná tento zázrak od znova. Platí však i druhá podmínka: život se může kdykoliv zastavit.....
Tak co teda uděláme se svými každodenními 86 400 sekundami ? To záleží jen a jen na nás....

Statistiky uvádí, že neuvěřitelných 65% mužů je v České republice obézních nebo mají nadváhu. Jedná se především o androidní typ nadváhy a obezity, kdy dochází ke kumulaci tuku v oblasti břicha a s ním spojenému vyššímu zdravotnímu riziku jako je diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, onemocnění trávicího traktu atd.

Oproti ženám mají mužu výhodu rychlejšího metabolismu a menších hormonálních výkyvů, které mají na ukládání tuku a tvar postavy významný vliv. Nejčastějším faktorem způsobujícím nadváhu nebo obezitu je stejně jako u žen nevhodný životní styl spojený se špatnými stravovacími návyky. Mezi časté dietní chyby patří především konzumace tučných živočišných výrobků jako jsou salámy, párky a ostatní uzeniny, tučné druhy masa nebo tavené sýry. Problematické bývá i příliš časté pití slazených a alkoholických nápojů. Naopak zelenina, čerstvé ovoce a luštěniny bývají v jídelníčku zastoupené nedostatečně.

A jak vlastně takové hubnutí mužů vypadá? Obecně jsou muži přístupnější změně životního stylu a zařazení nových pohybových aktivit než výrazné změně skladby jídelníčku. Ale i zde platí - pro zdravé a trvalé zhubnutí je nutné zajistit pravidelný a vyvážený příjem živin, minerálů, vlákniny a vody.

Dnes není problém pořídit dětem téměř jakoukoliv hračku. Barvy, tvary, použití, velikosti – možností je nespočet. Tolik možností je někdy zkrátka ochromující. Rodiče bezradně stávají uprostřed hračkářství bez nejmenšího tušení, jaké hračky svým dětem pořídit. Vybrali jsme proto pro vás ty největší hity, se kterými nemůžete šlápnout vedle. Nechte se inspirovat!Pro ty nejmenší Hrací deka nebo podložka je první „hračkou“, se kterou se děťátko setká. Měla by být pohodlná, barevná a citlivě stimulovat dětské smysly. Velká hrací deka SKIP HOP Kamarádi ze stromu je vyrobena z různých materiálů, které podporují rozvoj hmatových a koordinačních dovedností. Praktické detaily a překrásný design vašemu děťátku zpříjemní první objevování světa.

Tip: Podívejte se na všechny hračky od americké značky SKIP HOP – okouzlí vás svou různorodostí a rozkošným designem.

První kamarádi Objevování světa kolem sebe je náročná a někdy strašidelná činnost – proto by každý malý průzkumník měl mít svého kamaráda, který ho bude provázet. Tuto roli s radostí zastane třeba slon Mates od proslulé značky Lamaze. Výrazné vzory, jemný samet a veselé detaily dělají ze slona Matese ideálního společníka.

Když už capkáme První krůčky jsou mimořádnou událostí. Děti se vydávají za hranice dosud poznaného okolí a každý den je malým dobrodružstvím. A co by to bylo za dobrodružství, kdyby ho nebylo s kým sdílet?
V obchodech se znovu objevují tradiční dřevěné hračky a tahací kachna značky Woody bude děťátko věrně provázet na každém kroku a rodičům připomene dobu jejich dětství.

Tip: Chcete svým dětem pořídit opravdu kvalitní hračky, které mají duši? Podívejte se na celou nabídku dřevěných hraček.

Rozvíjí motoriku a zabaví děti i rodiče
Puzzle a stavebnice jsou nadčasové hračky, které dokáží zabavit děti i rodiče na dlouhé hodiny. K těm nejoblíbenějším patří už mnoho let stavebnice LEGO. A stavebnice z kolekce DUPLO jsou díky větším a barevnějším kostkám ideální pro malé stavitele. A kreativní box DUPLO si zamilujete – zaručeně!

Už skoro 2 měsíce si každý den prohlížím "omalovánkové knihy" 🙂. I když já sama teď tak často na vybarvování nemám čas, stejně mi to nedá a do knih pořád nahlížím. Teď je mám dokonce postavené do komínků na stole a stále se kochám 😉.

Knihy jsou od první do poslední úžasné. Originální vydání je velice kvalitní. U všech.....

Často přemýšlím, kterou bych si koupila jako první, kdybych se měla znovu rozhodovat. V čem se liší? Po které šáhnout nejdřív?

Bude se jednat čistě o můj subjektivní názor a pocit, ale třeba někomu mé srovnání nebo postřehy pomůžou...

V současné době mám k dispozici:

1. Secret Garden - Johanna Basford
2. Enchanted Forest - Johanna Basford
3. The One and Only Mandala Colouring Book
4. Animal Kingdom - Millie Marotta
5. Tropical Wonderland - Millie Marotta

Ahojte! Dnešné video venujem octom (nie otcom😉, ktoré používame v kuchyni. Je nesmierne dôležité, aby sme si zvykli na skutočný produkt a často ho používali a ten neskutočný uprednostnili pri výbere čistiacich produktov.

Vo videu spomenuté octy možno snáď doplniť o citrusové šťavy, balzamikový a ryžový ocot, iné ovocné octy, prípadne umeocot.

Prajem ešte príjemný zvyšok toho, čo práve popri čítaní robíte! Veľa zdaru pri experimentovaní!

S pozdravom, Ľuboš.

Ahojte. Prinášam vám prvý zo série článkov na tému: Ako na to. V každom z nich dostanete jednoduchý návod na vaše obľúbené jedlo, ktoré ste sa však ešte doma neodvážili pripraviť. Vždy vám tiež poskytnem možnosť uplatniť svoju kreativitu, náladu a chuťové návyky v priložených poznámkach.

Dnes si ukážeme, ako urobiť poctivý hamburger. Veď, úprimne, kto ho nemá rád? Poďme na to.

1. Rozkrojíme žemľu na polovicu a tie z oboch strán nasucho opražíme na horúcej panvici.

2. Žemle vyberieme, do panvice vložíme natenko nakrájanú slaninku a na slabom ohni vypražíme.

3. Odsunieme slaninku k studenšiemu kraju panvice (alebo vyberieme), zvýšime teplotu, vložíme fašírku a opečieme z jednej strany 2 minúty.

4. Fašírku otočíme, zakryjeme plátkom syra a opekáme ďalšie 2 minúty z druhej strany.

Ahojte. Keď sa zamyslíme, čo všetko asi vieme o kapuste, veľa toho zrejme nebude. Nevadí, zistil som to za vás.

Kapusta, brokolica, karfiol, kaleráb a niektoré iné druhy zeleniny majú spoločného predka, divú kapustu, ktorej sa vďaka dobrej tolerancii soli vynikajúco darí v pobrežnej časti Európy. Ľudia si ju v minulosti obľúbili kvôli vysokému obsahu živín, ktoré si rastlina uchovávala do zimy vo svojich listoch.

 Mladú kapustu teraz často vidieť v supermarketoch a na trhoviskách, pekne jednu hlávku vedľa druhej.

S kapustou už teraz môžeme navždy zabudnúť na nudu! Posielam vám foto-tipy na päť receptov z nej, ďalšie nápady nájdete na konci článku. Všade používam bielu kapustu, ale nádherné farby a chute dosiahnete i s fialovou (alebo ich kombináciou).

Polievka

Vedeli ste, že z kapusty môžeme rýchlo urobiť super krémovú polievku? Nakrájame cibuľu, cesnak, pár zemiakov a kapustu na plátky a všetko spolu krátko podusíme s rascou, soľou a korením na našom tuku (pridajme slaninku pre muža, ktorý nepozná večeru bez mäsa). Pridáme tekutinu (vodu, vývar mäsový alebo zeleninový) a varíme, pokiaľ všetko nezmäkne.

Ahojte. Tentokrát sa pozrieme iba na jednu jedinú zeleninu, ktorá je tak bežná, až ju považujeme za samozrejmú. Obyčajná mrkva: na jar vyráža jej vňať zo zeme, ale v obchodoch a na trhoviskách je dostupná po celý rok. Vychutnajme si ju však teraz, keď je mladá, sýto oranžová a panensky sladká. Nezasahujme do toho, čo je chutné len tak.

Dajme mrkve na našich tanieroch vyniknúť! Nasleduje pár oranžových obrázkov s popisom.

V horúcich jarných a letných dňoch chutí našim deťom (a aj nám) mrkva iba tak. Oškrabaná alebo ošúpaná rovno z chladničky.

Ak plánujete snack pre väčšie množstvo detí, môžete si vytvoriť takúto vázičku. Studená voda udrží tieto mrkvové lízatká chrumkavé. Nezabudnite na nich ponechať tie zelené držiatka.

Dobrou voľbou je tiež našúpať mrkvu kuchynským šúpačom na tenké plátky a tesne pred podávaním ich dochutiť citrusovou šťavou (citrón, pomaranč, grep), soľou, korením, mladou cibuľkou a vaším obľúbeným panenským olejom. Tu som pridal aj vňaťku z petržlenu a miešané semiačka. Ak je naša mrkva málo sladká, prisladíme spomienkami.

Keď je počasie trochu chladnejšie, ošúpanú mrkvu uvaríme v pare alebo vriacej osolenej vode cca. 4 - 5 minút a rýchlo ochladíme. Pred podávaním zohrejeme na panvici s trochou tuku (maslo, olivový alebo kokosový tuk, ...) a pár kvapkami vody (mrkvičky sa krásne polesknú). Dochutíme, ak chceme, soľou a korením.

Prvá časť mojej Ľubošovej kuchyne je o snáď najdôležitejšej súčasti našich jedál.

Povieme si niečo o tukoch, ktoré by vám doma nemali chýbať. Zakončíme to jednoduchým postupom na prípravu večere z jednej panvice.

Tu je sľúbené video 🙂

Ako sa vám video páči? Chceli by ste sa niečo spýtať?

Teším sa na vás v komentároch 🙂

Často se mě tu ptáte, jak se mi podařilo zhubnout. Rozhodla jsem se tedy, že zkusím napsat tento článek a třeba bude někomu užitečný. Nejsem žádný profík ve výživě, od toho tu jsou jiní ale jak vidět něco málo opravdu funguje J

Nejprve bych chtěla říct, že moje váha byla vcelku v pořádku do té doby, než jsem začala pracovat. Poté 5 let sedavého zaměstnání a stravy víceméně ve fastfoodech zanechalo své a rafička váhy mi ukazovala kolem 68kg. Když jsem rodila Nelinku měla jsem konečnou váhu 82kg (přibrala jsem 13kg), když Maxe měla jsem 72 (přibrala jsem 4kg).

Max je rozený koncem října, mé rozhodnutí hubnout bylo od 1. Ledna. To jsem dodržela, ale hned druhého jsme byli hospitalizováni v nemocnici, takže hubnutí nanovo nastalo až 4.1. 2015 se startovací vahou 68,9kg při výšce 161cm.

Zcela jsem ve stravě zrušila bílou mouku a bílý cukr. Když používám sladidlo tak med, sirupy a nebo třtinový cukr (do pečení – ráda bych třeba i tam sirup, ale finančně by to nešlo). Chléb si doma pečeme sami nejčastěji ve složení 1/3 celozrnná pšeničná, 1/3 žitná a 1/3 špaldová mouka. Mám cca 1krajíc za 2 dny.

Přestala jsem zahušťovat moukou bílou a používám bud rýžovou nebo rozmixovanou zeleninu(cibule, mrkev,petržel) nebo třeba červenou čočku.

Snídani máme s dětmi stejnou – ovesnou kaši s ovocem. Dopolední svačinu většinou nestíhám takže až oběd a ten vařím klasický ale v „lepší“ podobě. To stejné jí i můj muž a bratr, který s námi bydlí. Jen třeba nemáme klasické knedlíky ale ovesné, špaldové,pohankové. Celkově víc se snažím zavést luštěniny a jáhly s pohankou, cizrnu a ubírám brambor nebo těstovin. Jíme víc semínek a ořechů.

Nereaguje na pritiahnutie a tonus v krčnom svalstve je veľmi slabý. Neni tam ani náznak snahy a hlavička mu visí v neprirodzenom záklone.  Doktorka mi príčinu povedať  nevie...splieta niečo o možnosti  poškodenia alebo nedozretia hematoencefalickej bariéry. Pýta sa ma na priebeh pôrodu a opakovane skúša syna pritiahnuť. Začína  nám nekonečný kolotoč vyšetrení,  cez neurológiu, hematológiu, kardiológiu, endokrinológiu ...robia mu sono mozgu, sono pečene, krvné, genetické testy od výmyslu sveta. Pravidelne návštevy rehabilitačného centra sa stali rutinou a poctivo cvičíme vojtovu metódu. Každé tri hodiny sa z nášho bytu ozýva srdce trhajúci plač, pretože malé bábo tvrdohlavo protestuje proti nepríjemnému cvičeniu. Pediatrička píše do karty kontraindikácia k očkovaniu CTP (centrálna tonusová porucha). 

Bytostný strach v ktorom si uvedomíte ako veľmi ste závisli na názore vašeho okolia mnou prešiel v momente keď nám decká lekárka povedala, že očkovanie syna odkladáme. S temou očkovania som bola veľmi dobre oboznámena, ale až v pozícii matky ktorá nemôže dať svoje dieťa zaočkovať a nemôže ho ochrániť pred infekčnými chorobami som si uvedomila na čom cela táto problematika stojí. Čo je jej hlavný pilier a v čom spočíva jej skutočný význam. Že tu vôbec nejde o to či chceme alebo nechceme očkovať...ide tu o to čo bude s tými ktorý sú v pozící že ich zdravotny stav by bol pri konfrontacii  s ochorenim v nebezpečí..toto je skupina ludi ktorý su závislí na tom aké prostredie pre nich vytvoríme. Velmi sa treba zamyslieť nad tým aké obrovské spektrum ľúdí to zahrňa. Čo bude stými ktorí sú zavislí na našom rozhodnutí, na našom názore, čo to pre nich znamená a ako bude vypadať kvalita ich života. Ide tu o solidárnosť aj k tým najzraniteľnejšim..či už sú to dôchodcovia, predčasne narodené deti, deti so zdravotnými problémami od onkologických pacientov, ľudi po transplantáciach, s rôznymi poruchami srdca, pečene, autoimunitnými ochoreniami, imunodeficitom... a takto môžem menovať ešte týždne.

Častokrát počúvam argument: "však čoho sa boja rodičia očkovaných detí?..naše neočkované deti predsa pre nich nepredstavujú žiadnu hrozbu ak vakcíny fungujú!" Lenže svet nie je čierno-biely ani v tomto prípade.

Nedávno v Nemecku zomrel na osýpky 1,5 ročný chlapček . Keď som prvýkrat narazila na túto správu zmrazilo ma až na kosť, v pozícii keď nemôžte očkovať sa jednoducho  neubránite pocitu, že to jedného dňa môže byť aj vaše dieťa. Cieleným neočkovaním likvidujeme zdravé prostredie, otvárame priestor infektom ktoré sa v neočkovanej populácii bezproblémovo a rýchlo širia.  Takýmto prístupom,  tých najslabších staviame do prvej línie. Našu humánnu spoločnosť, kde by sme sa mali navzajom chrániť,  transformujeme na drsný darwinizmus,  kde budú prežívať len tí najsilnejši.Takýto svet pre svoje deti, kde je človek človeku vlkom nechcem! Ak by prisiel niekto do mesta a začal by tu vypušťať nejaku chemickú alebo biologiciku zbraň...tak by sme sa všetci branili...ale keď chceme dovoliť stav, že sa tu budu širiť vysoko nákazlivé choroby spajané s častými komplikáciami tak to má byt v poriadku?   Prijímame predstavy o chorobách o ktorých nemáme ani páru....napr o tetane..sme ochotny  riskovat túto bolesť u svojich detí.... Príde mi to šialené.

Veď si čisto teoreticky vezmite,  situáciu že vaše dieťa dostane zápal priedušiek, zápal stredného ucha, angínu,  čo sú relatívne časté ochorenia...kto z vás chce riskovať že sa mu k tomu pridružia osýpky? Ako asi bude prebiehať ochorenie v takom prípade?...Ako chcete dosiahnuť aby k nakazeniu došlo akurát v momente keď vaše dieťa bude ináč úplne zdravé?.... A čo tí čo majú vrodené chyby srdca, autoimunitné poruchy, imunodeficit rôzneho pôvodu....ako bude vypadať ich boj?... či to si potom zhrnieme na spôsob : "však oni už mali iné zdravotné problémy a osýpky ich len dorazili?" Pretože s takýmto názorom som sa realne stretla, čo je ale podla mňa chybná a hlavne ignorantská politika....

zdroj :

Kdo jsem já

Už je to dlouho, co se chystám napsat článek s titulkem Zpověď admina. A nyní sleduji, že je na čase. Jsem žena, která se od začátku, co přišla na Koníka, běžně nezapojovala do diskuzí a neukazuji na venek moje životní kroky. Je to tím, že mám dost bohatý vnitřní svět, jdu cestou poznávání hlubin srdce a duše a snažím se nacházet vlastní smysl, proč jsem tu a odhaluji velkolepost jednoho velkého okolí s pojmenováním Vesmír. Běžně jsem zvyklá být v kontaktu mnoha lidí, kterým se snažím ukazovat cestu, jak kráčet s pevnou silou a odhodlaností a nechat se proniknout láskou. Snažím se probouzet ženskou stránku světa a ukazovat její půvab a krásu. Je nádherné, že takových lidí potkávám čím dál více a mnoho z nich je i na Koníku.

Tu jsem přijala roli adminování. Vnímám ji jako další kontakt se ženami, kdy mohu sledovat, co je to ženská duše. Jedním velkým oříškem, je pro mě prolomení ledů, odbourání propasti světa mezi technickým zařízením, které používám já a které používají další maminky. Říká se tomu virtuální svět, ale sama v tom virtualitu nevnímám, jelikož ten svět tvoříme my lidé stejně, jako když založíme město a po staletí ho udržujeme. Proto mě občas trápí, že dokážeme nasadit masku a hrát divadlo v reálné virtuální vesnici jménem internet.

Zároveň je pro mě velkým oříškem vnímat vaše skutečné postoje. Když jsem spolu s někým, můžeme se navzájem pozorovat, jak mluvíme, jakou máme intonaci hlasu, postoj těla, jak se při tom tváříme a hlavně podvědomě sledujeme, jak na nás ostatní působí. Na internetu se to teprve učíme. Osobně hledám drobné možnosti, které naznačují nebo odhalují malé třpytky osobního autentického kouzla. Těchto třpytků je málo, ale za to jsou neklamné. 

Jsem ráda, když mě vnímáte nejenom jako admina, ale jako člověka, který se rád směje a který rád dává. 

Co jsem se naučila na Koníku

Jak jen začít.Asi od začátku našeho plánovaní.

Druhé miminko jsme plánovali vlastně od tý doby co se Maty narodil,rodičák sem si nastavila na 
2roky s tim že se začneme snažit někdy v létě 2014 na dovolené. Bohužel se na dovolené nepovedlo ale až o měsíc dýl.                        

 16.9.2014 sem objevila slabou čárku na testu která každým dnem zesilovala.Měla jsem radost,vždycky jsem to tak chtěla abych měla od dušíka po pořádné čárky.Povedlo se.

Mé těhotenství z počátku vypadalo velmi pohodově. Až na pár prozvracenych dní mi bylo dobře a cítili jsme se šťastně,všichni tři..Nechtěli jsme to ze začátku nikomu říkat takže jsem to vytroubila jen zde na koníkovi protože sem si to neuměla nechat pro sebe :D a nikomu jinému.Asi po mesici na to přišli rodiče a bylo to venku (na fb to oznamila P mamka až dýl,dlouho jsme to tutlaly kvuli P).Vše bylo krásný těšili jsme se na druhýho prcka. Matýskovi jsme říkali jak bude mít sourozence a i když nechápal radoval se. 

Kolem Vánoc jsem šla na ultrazvuk s tim,že se dozvíme pohlaví miminka.Šla jsem sama,P hlídal doma Matýska (..měli jsme jít všichni). Už v čekárně jsem byla strašně nervozní,bylo mi tak nějak jedno pohlaví ale spíš sem si přála holčičku abychom měli páreček ale jelikož mi pořád každej opakoval,že to bude kluk tak sem byla smířená s klukem a hladila si bříško a říkala že budu šťastná za obojí. Vešla jsem dovnitř udělali jsme kontrolu a pan doktor se mě ptal zda jsme už říkali pohlaví tak říkám že ne a on že se podíváme. Najel miminku mezi nožky a nic neříkal.. Najednou říká "je to malá slečna" .. V hlavě sem křičela radostí ale nezmohla jsem se ani na slovo a dr. říká : Copak že nic neříkáte? .. Jen sem mu odpovedela ze jsem to necekala ze mi kazdej rikal kluka.. Odcházela jsem s úsmevěm na tváři,na ulici jsem se na každýho smála 
jak magor a příjdu domu a přišla jen otázka "tak co holka vid ?" rikam ze jo ... P odpoved byla " hmmm " Od ty doby mi to zaclo srotovat v hlave(uz predtim tomu predchazelo hodne veci ze se neco deje,spousta z vas vi ..)

Od února 2015 jsme s Matýskem zůstali sami a mě se můj vysněný rodinný život sesypal jako domeček z karet.. Jen jsem brečela,kolem 20-25tt jsem zhubla na 40KILO!!,nevnimala jsem svet a ted zpetne mi to je desne lito,zanedbavala jsem Matyska,nejedla,nepila..Bolelo me casto bricho a myslela sem ze Nelinku do terminu ani nedonosim..