• Asi každá maminka ráda fotí své děti. Když se miminko narodí čekáme s foťákem v ruce na každý jeho pohyb, na první úsměv, později na první krok, první narozeniny … A všechny tyto výjimečné chvíle si chceme stále připomínat. Pokud chceme některé fotky mít vystavené, můžeme si je dát do rámečků.

• Vhodným řešením se nabízí rámečky na fotky – Fotopuzzle, novinka v ČR, exkluzivně na www.tralali.cz Tyto originální fotorámečky jsou zároveň i krásnou a nevšední dekorací, která obzvláštní Váš byt. Jednoduše se umístí na zeď a bez omezení můžeme přidávat další a další fotky. Vznikne nám tak krásný doplněk v obývacím pokoji, chodbě, ložnici či dětském pokoji, který můžete kdykoli měnit nebo doplňovat. Jednoduše Fotopuzzle přemístíte a vytvoříte tak nový tvar. Fotopuzzle jsou k dostání v široké škále barev. Od přírodních odstínů barev vhodných do obývacího pokoje po pestré a veselé pro dětský pokoj.

• Proto neváhejte a vystavte si fotky opravdu originálně! Udělejte si radost nevšední dekorací.

    V eShopu www.tralali.cz  najdete nabídku různých druhů Fotopuzzlí, z které si jistě vyberete.

YOOKIDOO - zábavné a naučné hračky

 
Yookidoo - velkolepý objev, který zábavně a přirozeně přiměje Vaše dítě ke kreativní a naučné hře!
 
Značka Yookidoo slaví úspěchy svého objevu díky mimořádné schopnosti přimět dítě ke hře a učení díky povzbuzujícím, interaktivním a vysoce inovačním naučným hračkám. U každé z položek v katalogu na našich stránkách www.hrave-hracky.cz je umístěno video, na kterém můžete zhlédnout možnosti využití hračky.
 
Hračky pocházejí z dílny proslulých návrhářů Golos - Weisman Design, kteří jsou známí navrhováním mimořádných hraček již více než 20 let. Hračky z dílny tvůrců Golos - Weisman Design se starají o to, aby dětem poskytly to, co chtějí a také to, co rodiče hledají. Naučné hračky Yookidoo vynikají výstředním designem, který vznikl díky rozsáhlému výzkumu a dlouhodobému pozorování dětí během hraní.
 
Návrháři říkají: "Pozorujeme a učíme se, co děti dělají, co chtějí a jak si hrají a poté se teprve pouštíme do práce. My hračky navrhujeme na zemi, posadíme se a díváme se na svět dětskýma očima. Tímto je zaručeno hluboké porozumění jejich unikátního světa, takto se učíme mluvit jejich řečí a to je důvod, proč víme, jak uspokojit fyzické, společenské a intelektuální potřeby a dovednosti dětí."
 
S Yookidoo je hraní zábavou. Naučné hračky Yookidoo jsou navrženy tak, aby zapůsobily svou vzdělávací schopností nejen na děti, ale i na rodiče. A jak postupem času děti rostou a zdokonalují se, radost z objevování roste s nimi.

Hračky do vany Yookidoo

Ze zkušeností rodičů víme, že hračky do vany jsou u dětí velice populární a vyhrají si s nimi přibližně od 9 měsíců až do školních let. Hračka Zábavná fontána dokonce získala ocenění ToyAward 2011 na mezinárodní výstavě hraček Toy Fair v Norimberku, kde se stala absolutním vítězem.

 
Hračky značky Yookidoo splňují nejpřísnější mezinárodní bezpečnostní normy EN 71, EN 62115 a ASTM F963. Dále splňují vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let a jsou v souladu s Evropskou směrnicí 2009/48/ES o bezpečnosti hraček.

MUDr. Jaroslav Matýs, psychiatr pro děti a dorost

Skupina společenských her pro děti GRANNA® představuje vydařenou sérii vzájemně navazujících společenských dětských her. Návaznost jednotlivých her je vyjádřena už společnou grafickou linií, všechny mají základní společnou filozofii. Každá hra je dobře srozumitelná, má jednoduché instrukce a je lehce proveditelná jednotlivými cílovými věkovými skupinami dětí.
Z medicínského hlediska pomáhají aktivizovat motorická, řečová centra v centrálním nervovém systému. Napomáhají maturaci mozkové tkáně zlepšováním kooperace jednotlivých funkčních oblastí.

Potěšující a zásadní na těchto hrách v dnešní době je, že neprovokují agresi dětí vůči okolí. Svojí podstatou jsou konstruktivní, rozvíjejí fantazii, hravost a kladné emoce, jako je radost z úspěchu, z nově dosažené dovednosti. Všechny tyto hry jsou v podstatě odměňující za snahu a vytrvalost. Podněcují soutěživost ne na úkor jiného, ale jsou postaveny na pocitu „být nejlepším mezi dobrými“. Vedou děti ve hře mít radost z vlastního úspěchu, ne ze „zničení jiných“. Každý účastník hry má tedy „svůj vlastní úspěch“.

Neopominutelným faktem je, že při těchto hrách se rozvíjejí komunikační a jiné sociální dovednosti. Dávají dětem, ale i dospělým hráčům velice důležitou zkušenost, že úspěch nemusí být pouze za cenu poškození jiného hráče – člověka. Velice názorně se tady samo dítě nebo rodič přesvědčí o pokroku v jemné motorice, slovní zásobě, v paměti, strategii plánování, v rozhodování se.

V dnešní době technických vymožeností a nejasných mezilidských vztahů velice často řešíme v ambulanci dětské psychiatrie problémy dětí i rodičů vznikající ze „sociální a komunikační neobratnosti“, slabou slovní zásobu, poruchy pozornosti a následně agresivitu vůči okolí. Často jsou narušené vztahy jak doma, tak ve škole. Tyto hry mohou být dobrou nenásilnou pomůckou, jak „naučit děti i dospělé“ vzájemně se respektovat, uznat úspěch jiného, jak spolu komunikovat.

Dle mého je jistě nezanedbatelné, že tyto hry by se mohly uplatnit ve výchově nejenom u dětí běžné populace. Vhodné jsou pro děti s poruchami pozornosti a aktivity již od raného dětského věku, které učí soustředit se, vytrvat v činnosti. Lidově řečeno u dětí hyperaktivních, které mají problémy soustředit se na jednu činnost, nerozptylovat se, dokončovat činnosti. Vhodné jsou i pro děti, které se nedokáží zařadit do kolektivu pro úzkostnost, nejistotu, poruchy sebehodnocení. Dále si myslím, že by se většina her dala uplatnit i u dětí s mentálním hendikepem, samozřejmě po poradě s odborníky.
Celkově mám ze souboru her dobrý dojem.

MUDr. Jaroslav Matýs – dětský psychiatr

MAGFORMERS – nová magnetická stavebnice pro předškolní i školní děti, držitel ocenění Grand PriX z výstavy hraček a her FOR TOYS 2010
Také v roce 2011 získala stavebnice MAGFORMERS velmi prestižní titul "Správná hračka roku 2011". Toto hodnocení je společným projektem Sdružení pro hračku a hru, Asociace hračka Unie výtvarných umělců ČR, Asociace předškolní výchovy a Pražské pedagogicko-psychologické poradny. Tento titul je tedy každoročně udělován výhradně na základě hodnocení odborné poroty složené z pedagogů a výtvarníků.
 
MAGFORMERS je zcela nová a originální magnetická stavebnice, která umožňuje sestavovat nekonečné množství trojrozměrných objektů jen z několika málo základních druhů dvourozměrných plastových mnohoúhelníků (trojúhelníky, čtverce, obdélníky, kosočtverce, lichoběžníky, pěti a šestiúhelníky). Tyto stavební jednotky postačí k sobě přiblížit libovolnými stranami a ty pak spolu vytvoří volně „zakloubené“ spojení pomocí drobných neodymových magnetů umístěných uvnitř jejich hran.

MAGFORMERS je didaktická pomůcka určená k základnímu poznávání geometrických tvarů v ploše i v prostoru, k učení barev a k rozvíjení jemné motoriky. MAGFORMERS podporuje prostorovou imaginaci a podněcuje tvořivost i matematické myšlení dětí již od útlého věku. Hra s MAGFORMERS je někdy také nazývána „magnetickou geometrií“.
 
MAGFORMERS je chytrou a chytlavou hrou pro děti, ale i dospělé.
MAGFORMERS bude opět důvodem, proč Vás hraní s vlastními dětmi nebude rozhodně nudit.
 
KONEČNĚ NAPROSTO BEZPEČNÁ MAGNETICKÁ STAVEBNICE
 
Rozměry dílků a vhodně volené tvary zajišťují maximální možnou bezpečnost hračky. Použitý materiál splňuje nejpřísnější hygienická a zdravotní kritéria. Jednotlivé díly jsou dostatečně velké, nelze je polknout, jsou prakticky nerozbitné a přitom snadno uchopitelné i pro děti mladší 2 let.
MAGFORMERS přichází na trh s naprosto unikátním technickým řešením jedné z tradičních slabin klasických magnetických stavebnic. Magnetické válečky se totiž mohou uvnitř dílků volně otáčet a není tedy nutné se omezovat při hře jejich polaritou. Magnetky se samy natočí tak, aby se libovolné strany k sobě vždy přitahovaly.
 
NEKONEČNÉ MOŽNOSTI VARIACÍ - GENIÁLNĚ JEDNODUCHÉ!
 
MAGFORMERS lze velmi dobře kombinovat i se známou magnetickou stavebnicí Geomag a jí podobnými magnetickými hračkami. Velmi oblíbeným trikem je i tzv. „MAGFORMERS kouzlo“, při kterém lze vhodně sestavenou plošnou síť určitého tělesa přetvořit v 3D model během pár vteřin pouhým vyzdvižením celé struktury do prostoru. Příslušné strany se samy "kouzelně" pospojují svými magnetky a efektní stavba se před vámi zjeví doslova z čistého nebe, respektive z čistého stolu.
 
Nasaďte tomu kolečka a JEDEM!
Kromě základních sestav jsou dodávány i velmi populární speciální sady obsahující magnetické podvozky s kolečky, které vykouzlí z jakékoliv konstrukce naprosto funkční autíčko, které lze navíc donekonečna upravovat a přetvářet.
 
ŠKOLKA HROU
Pro mateřské školky a jiná výchovná a vzdělávací zařízení dodáváme i velkobalení jednotlivých dílků ve folii. V mateřských školách se MAGFORMERS stal doslova hitem a děti si se stavebnicí vydrží hrát s neuvěřitelným zaujetím celé hodiny.

V našem obchůdku Vám nabízíme také české textilní hračky značky NOE, které jsou nejen esteticky zajímavé, ale mají i hodnotu didaktickou. Maňásci umožňují aktivní zapojení dětí do hry a dramatizaci pohádek. Didaktickou hodnotu maňásků potvrdilo i ocenění “Správná hračka".
 
Děti se hrou s maňáskem učí rozvíjet fantazii, rozšiřovat slovní zásobu a samozřejmě získají nerozlučného kamaráda. Maňásci v sobě spojují klasickou hračku, maňáska a zároveň jsou malým polštářkem, neboť s nimi děti často usínají v postýlce.

Specifické postavení v našem sortimentu zaujímají licenční postavičky, jako např. postavičky z Kouzelné školky skřítek František a jeho kamarádka Fanynka anebo postavičky z filmu Kuky se vrací, a to Kuky, Hergot a Anuška.

Maňásci jsou vytvořeni z na omak heboučkého zdravotně nezávadného a pracího postřižené froté. Tento materiál je vhodný i pro alergiky, neboť se dá prát v automatické pračce na 30°C, jak často jen uznáte za vhodné. Všichni maňásci splňují i ty nejpřísnější požadavky na zdravotní nezávadnost. Všechny tyto hračky odpovídají evropským normám EN – 71 a byly certifikovány renomovanými zkušebními ústavy.

Gratuluji! Nám všem , kterým je mezi 18. až 30 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené od roku 1980-94, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a......... ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné
nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Dej si to do statusu, pokud jsi zažil toto velké štěstí a žil jako dítě...

Tak jsem dokoukala Modré z nebe a přiznám , že kapesníky mi už fakt nestačí a tak koukám s látkovou plínou. Kterou po skončení dávám hnedle sušit.

Dnešní díl-dáli se tomu tak říct- jsem zase probrečela. Bylo to více méně o maminách. Kdoby řekl co vše se vejde do pojmenování máma.Co všechno tato osoba , co se jí říká mámo, dokáže unést.

Dokud se nestaneš máminkou nikdy nepochopíš co je strach o někoho milého a tvému srdci nejcenější. Nikdy nevíš kolik lásky v tobě je a jak moc jí ráda rozdáváš a že se nedá dělit, ale pouze násobit.

Já jsem maminou a mám dvě holčini. Snažím se jim dát maximum co mě naučila moje mamka ( a i táta ) někdy jsou to boje u té starší ( ona je tvrdohlavá palice -a já asi taky 😉 ) , ale naštěstí po nějakém tom čase jí dojde , že mám pravdu. Když je jí " zravě"  ubližováno stojím v pozdálí a pozoruju. Ale jakmile jde to tuhého zaútočím jako lvice ( asi jako každá mamka ) Chci aby věděla , že zadarmo nic nikde nedostane . Že si to musí zasloužit , a že nikde si přední nekleknou jako že přišla právě ona.  6ivot si sní taky mazlit nebude. A ta maličká ta neví co se děje okolo ní-ale hlavně pozná kdo je její maminka 🙂 A to co učím Adélku jednou budu učit i Dorotku.

 Jsem MÁMA a jsem na to pyšná/ hrdá. Dalo by se napsat KDO JE VÍC?

Holky moje mám vás moc ráda a udělá vše co je vmích silách.

Slíbili jsme, že vám poradíme s výběrem techniky vhodné pro focení dětí.

Dnes popíšeme své vlastní zkušenosti a názory na vybavení, které bychom doporučili běžným amatérským fotografům a fotografkám, kteří příležitostně sáhnou po foťáku, aby zaznamenali dětství svých ratolestí.

V případě, že se naše poznatky neshodují s vašimi nebo pokud máte jakékoli dotazy týkající se fototechniky, neváhejte nám napsat na e-mail lupefoto@lupefoto.cz nebo zanechte vzkaz přímo zde v blogu.

Technická specifika se dočtete v manuálech přiložených k fotoaparátům. Já se pokusím vše popsat naší ženskou řečí 🙂, protože na některých slovech v knížkách a manuálech bychom si všechny vylámaly jazyky a pro pochopení významu slov bychom musely zakoupit další knížky.

Věřím, že když se nás do diskuse zapojí více, pro všechny z nás to bude přínosnější, tak neváhejte a pište 🙂.

V laických diskusích o fototechnice hodně často slýchám:

dětské tábory s 9letou tradicípro děti ve věku 5 – 15 let

1.turnus30. – 12.7.2012 za cenu 4350,- Kč v RS Vano

2.turnus14. – 26.7.2012 za cenu 4200,- Kč v RZ Lažánky

.turnus26.7. – 7.8.2012 za cenu 4200,- Kč v RZ Lažánk

RS Vanov (1.turnus) se nachází 90 km od Brna, 30 km od Jihlavy, 150 km od Prahy v oblasti Českomoravské vrchoviny u historického města Telč. Starší děti jsou ubytovány v chatkách, mladší děti v pokojích samostatné budovy.

RZ Lažánky (2. a 3.turnus) se nachází 90 km od Prahy v malebnémkraji jižních Čech u města Blatná, okres Strakonice. Děti jsou ubytovány v chatkách.

V noci z pátka 9.3. na sobotu 10.3. jsem spala jen pár hodin, Johanka měla novou postel v pokojíčku,tak jsem byla nervozni, at nespadne nebo mě nevolá atd...
Celý týden byl prostě dlouhý, přenášela jsem už po obou termínech, k tomu manžel, který pracuje v Čechách a my jsme na Moravě, mi neustále připomínal,že v pondělí musí jet do Prahy, jakobych snad mohla porod nějak přivolat.... Ne že bych to všelijak nezkoušela..... několikrát za den schody do sedmičky, všechny ty babské rady.... Jen tatínek se moc neúčastnil toho vyhánění, prostě se mu to nelíbilo s břichem, nemám mu to za zlé 🙂
No jak jsem nespala v noci, tak jsem v sobotu byla jak přejetá, tvrdlo mi břicho celý den, k tomu se opět ozvala migréna, tak jsem požádala mamku,at si vezme na celé odpoledne Johanku k sobě,že bych šla spát. Tak ji manžel odvezl a já šla do pelechu. Celý den jsem přemlouvala své tělo, miminko, už i Pána Boha,aby se už něco začlo dít, že opravdu už potřebuju rodit 🙂... Odpoledne začala odcházet zátka, ale věděla jsem, že to ještě nemusí samo o sobě nic znamenat.

K večeru mi bylo už líp. Manžel přišel s tím, že to teda ještě zkusíme popohnat a tulili jsme se 🙂.... To bylo půl sedmé večer... Pak odjel pro Johanku k našim a já pak  začla pociťovat bolesti. Nejdřív slabé. Přijel manža s malou,to bylo asi půl osmé, a to už jsem měla bolesti asi po 5min, docela silné, že jsem se musela vždy zastavit a prodýchávat to. Ještě jsme dali spát malou, chvíli jsem tam s ní musela být, kleče u její postele,jen ji držet za ruku. No dalo se to i s bolestma auuuuuu. Jája usnula a já zapla Skype, jestli tam nebude kamaradka - porodní asistentka, to bylo asi 20:30, a byla naštěstí online. Tak jsem jí řekla co a jak,probrali jsme situaci a poslala mě do sprchy, že bud to zesílí, zkrátí se intervaly nebo to přestane. No ve sprše jsem vydržela asi 15min, a zdálo se mi to stejné,ale pak to sílilo, a tak jsem dobalila věci, zavolali jsme mamce, at přijede za Johankou. Do porodky jsme vyrazili asi ve 22 hod. Kontrakce jsem měla asi už i po 2-3 min. Vtipné to bylo pak v porodnici, manža mě vysadil na vrátnici a šel parkovat. Já měla kontrakce na vrátnici, pak u vstupních dveří, pak ve výtahu a hned v ordinaci. Takže asi tak rychlé to bylo. V porodnici o půl 11 byl doktor a taková starší PA. Otevřená na 3cm. Monitor. Neskutečné utrpení ležet půl hodiny a jedna kontra za druhou…. Vypisovali jsme papíry, no hrůza… Po té asi půl hodině už jsem fakt skučela, tak mě PA vyšetřila. Otevřená na 8cm, klystýr nestíháme… naštěstí se tělo samo čistilo celé odpoledne...

Takže rovnou na sál, doktor mi praskl vodu a museli jsme ještě počkat, než mimi dost sestoupí. No kroutila jsem se jako žížala, drtila manžílkovi ruku….. a docela i hekala, ale nebyl to takový extrém jako u Johanky. To jsem tehdy přímo řvala... Zkoušela jsem dýchat jak se má. I jsem si vzpomněla na kamarádku PA a její slova: Nemysli na bolest, mysli jen na sebe a na Vládíka, že ho za chvíli budeš držet celého mokrého voňavého a budete spolu.  No a pak asi od půl 12 jsem už mohla tlačit…. Bolest hrozná, ale dalo se. Tlačila jsem konečně správně ( u Johanky vůbec!) Bradu na hrud, zavřít oči, a tlačit dolů….. no a pak ke konci už jsem cítila,že to bude ono, tak velký nádech, tlačit, pocítila jsem nástřih,ale ne bolest, jen že proběhl a hlavička je venku uffffff …. Pak se nám tam ale šprajcnul ramínkem, a to už jsem neměla kontrakci ani dech, musel mi doktor přitlačit dole na břicho a pomoct mu ven. Nic extrémního, jako u Johanky,kdy jsem měla na žebrech podlitinu, jak mi hňápl doktor na břicho,aby mi ji pomohl vytlačit….
A malý vyklouzl, neplakal, zvedla jsem se, abych jej viděla, měl fialovou hlavičku, myslím,že i na bříšku měl fialový šrám, prostě dostal zabrat no. Nalokal se vody, která byla prý už i zkažená tím,že si do ní při porodu káknul. Takže ho rychle sami doktoři a sestry odšmikli a odnesli dozadu, a za chvíli zaplakal, to byla úleva…. Tatka šel fotit a já si oddechla … Placenta vypadla sama a doktor mě zašil. Prý nic extrémního, na to, že to byl těžší porod, tou jeho velikosti a hlavičkou, že jsme krásně spolupracovali, Vládík, já i porodní asistentka. Tu moc chválil, že hezky rotovala s malým, nic se neuspěchalo a malý taky nespěchal a neublížil mi víc, než je jakoby normální.

A za chvilinku mi malého donesla sestra zabaleného v peřince, ale celého krásně špinavého, voňavého, teploučkého, fialového, ale nádherného. ….. Chvíli jsem si ho potulila, chvíli tatínek a pak ho odnesla sestřička na novorozenecké do inkubátoru, že měl těžší příchod na svět,tak aby se zahřál. Pak ráno o půl šesté mi jej přinesli poprvé na kojení. Krásně se přisál 🙂

Od 9hod už jsem ho měla stále u sebe na pokoji.

Vladimírek

Existuje k tomu řada důvodů, které se pokusím shrnout podle toho, jak se s nimi u jednotlivých ekzematiků i na internetových diskuzích setkávám:

1. potravinové alergeny

U zhruba poloviny malých ekzematiků do tří let hrají potraviny a jejich vliv na atopický ekzém zásadní roli, jakkoli si tuto skutečnost rodiče nechtějí připustit. To, že není vidět zjevný vliv po konzumaci podezřelé potraviny (pokud je konzumována běžně, bez pauzy), je bohužel fakt - reakce bývají zpožděné (hodiny, dny), častý je vliv více potravin, takže po vysazení jedné (třeba kravského mléka) se situace nezlepší (a rodič usoudí, že potraviny vliv nemají, i když může kravské mléko vadit a k tomu ještě další věci). Co situaci nejvíce komplikuje je fakt, že nejvíce potíží dělají základní potraviny, ty denně konzumované a aby byl vidět vliv bez nich, musí se vysadit nejlépe všechny najednou a na dobu alespoň 14 dnů. Pouhým pozorováním po konzumaci bez této pauzy se nevypozoruje naprosto nic. Další komplikací je používání nesprávné kosmetiky při eliminační dietě, což může ekzém spolehlivě udržovat, i když potraviny jsou vyřazeny správně.

2. Skutečně vhodná kosmetika na daný stav ekzému

Volba kosmetické péče je vůbec nejdiskutovanější záležitost v různých diskuzích a babských radách. Je velmi důležitá, ale sebelepší kosmetická péče nezmůže bez těch dalších opatření všechno, ale pokud je na daný stav ekzému používána i vhodná kosmetika, je napůl vyhráno. Nejčastějšími chybou je volba promazávacích mastí tam, kde je potřeba léčit (zánět na kůži, infekci). Stává se také často, že kosmetika není tolerována, dítě na ni má reakci a rodič to nepozná. Zběsilé střídání různých typů a značek kosmetiky také nepřináší ovoce. Velmi často jsou děti nevhodně koupány v promašťujících koupelích, ačkoli jejich kůže potřebuje léčit, ne pouze promazávat, někdy naopak vysušující koupele u chronického ekzému vedou ještě k většímu vysušování kůže. Těch chyb, kterých se rodiče dopouštějí, je bohužel mnoho.

3. Režim atopika

Ahoj,

dole na stránce máte vy, jako uživatelé, možnost vidět administrátory těchto stránek a tedy i možnost jim přímo napsat interní poštu. Jak ale takovou interní poštu napsat, aby se váš dotaz, prosba o pomoc, návod a apod. co nejdříve vyřešil?

Pokud se dotazujete na konkrétntí uživatelku, bazar, inzerát, diskuzi, otázku, příspěvek, profesionála, album, fotku apod. VŽDY mi prosím zašlete i LINK na VĚC, které se váš dotaz nebo prosba týká, tj. ten horní odkaz, který se vám zobrazí v místě, kam píšete www. - proveďte kopii tohoto linku a zašlete mi jej v IP.

např. Ahoj, mohla bys mi poradit, jak mohu upravit svůj inzerát v bazaru? http://www.modrykonik.cz/bazar/detske-suknicky-saticky/q7db/zkouska-inzerat-admin/

Konkrétností a zadáním veškerých linků, odkazů, loginů apod. si my všichni zrychlíme naši komunikaci mezi sebou a vše tak bude rychleji vyřízeno během 1-2 zpráv.

Děkuji vám všem za spolupráci a věřím, že nám všem se díky tomuto urychlí společná komunikace 🙂

Chcete, aby vašeho chlapečka nebo holčičku fotografování bavilo a aby z výsledných fotek vyzařovala pohoda, radost a příjemná atmosféra? Chcete zachytit osobnost vašeho dítka tak,  aby byly snímky co nejpřirozenější?

 V dnešním článku se dozvíte 10 tipů jak na to.  

1.Připravte děti na to, že je budete fotit

 Než sáhnete po fotoaparátu, avizujte to dětem předem. Mluvte o hře na fotografa a modela nebo modelku. Děti se budou těšit a rychle docílíte toho, že si na foťák ve vašich rukách zvyknou a vy budete mít šanci pořídit přirozené fotky, na kterých budou vaše děti uvolněné a sami sebou.

 2. Uděláme fotky pro taťku, babičku nebo dědu

 Motivujte děti tím, že fotografiemi následně překvapíte a obdarujete ty, koho mají nejvíce rádi a na které se těší. Jejich chuť do focení to zvětší a nebudou moci dospat dne, kdy budou fotky babičce a dědovi předávat. 

    Je odpoledne 6.října 2011 (den před mým genetickým termínem), jdeme s přítelem a dalšími přáteli na pozdní oběd. Přítel se po pbědě chystá jet pracovat někam do čech, do místa vzdáleného asi 300 km. Před odjezdem mu říkám: " Ty odjedeš a já začnu beztak rodit. Smějeme se... A víš, že mám zítra ten genetickej termín?  On: " Prosímtě nestresuj za 3 hodiny jsem schopnej dojet k tobě. ... Pusa a šáteček, kápla mi slza.... Odcházím v poklidu domů, mám to asi 300 metrů. 

   Večer si telefonujeme, mám strach, že začnu rodit a nikdo tady pro mě nebude. Přítel mi říká, že náš velice dobrý kamarád Kája je nonstop na telefonu, že mě odveze a sám dojede za 3 hodiny, musí to přece stihnout, jsem prvorodička a budu rodit třeba celej den... 😀  Hm, OK, jdu spát...

   Je ráno 7.října 2011, 8:30 hodin, vyspinkala jsem se do růžova. Celá svěží si ještě v pelechu zapnu počítač, umýt se půjdu až pak, jsem závislák a honem něco potřebovala kamarádka. Tak vyřídím korespondenci, vstanu, a hle, co se to děje, já mám trošku mokrý kalhotky, popadá mě stres, nic mě nebolí, jdu na záchod, vyčůrám se, dále už ze mě nic neteče, tak hygiena, sebekultůra atd. Honem spěchám k internetu a hledám svoji kamarádku, je to zdravotní sestra, není tam, píšu sms, ať tam rychle dojde, že se něco děje a já jsem sama... Řekla jsem jí, co se mi přihodilo, mám si dát pod sebe zrcátko a zkusit na něho ukápnout, když tam budou bílý tečky, tak je to plodovka a rodím. Zamrazilo mě. Tak dle pokynů dřepím nad zrcátkem. Juchůůůů, kapka, tak to zkoumám a žádný tečky, jsem v klidu.

   Tentýž den 9:15 hodin, jdu opět na malou, zjišťuji, že jsem trochu zašpinila, znovu mě popadá panika a alarmuju kamarádku. Kamarádka říká, ať zavolám na porodní sál, že se přijedu ukázat, že to může souviset s porodem. OK, sestra mi do telefonu říká, ať si pohnu. Já si nic nepřipouštím, ale bojím se úplně všeho. Volám partnerovi, že se asi něco děje, že určitě rodím. Partner říká: "Prosím tě, zavolej Kájovi, jeď do porodnice, já teď nepojedu domů, nic se neděje, tak a z porodnice mi zavolej, jestli rodíš nebo ne a jestli jo, tak hned sedám do auta a jedu k tobě.

   9:30 Volám Káju.... "Kájo, musíš mě odvézt do porodnice, já asi rodím!!!" Kája: " No, to je v prdeli, já teď jedu do čech za Mirou (to je můj partner), už jsem 200km od tebe, ale na telefonu je Lukáš (náš známý, ne tak dobrý kamarád), neboj se já všechno zařídím, neboj se". Zavěsil. za minutu mi volá Lukáš: " Luci, ty už rodíš?" Já: "nevím". Lukáš: "Mám přijet, chceš odvézt k doktorovi?" Debilní dotazy!!!!  Domluvíme se, že dojede ke mě v 10:00hodin, musím si ještě nachystat nějaký věci a oblíknout se....

   10:00 Lukáš zvoní. Nevěřím tomu, že bych měla rodit... Jdu ještě čůrat. Mrknu na tašku do porodnice, vezmeme ji sebou pro všechny případy, leží na ní kočka a je celá chlupatá, beru teda ještě vysavač, donesu ho do chodby. Položím ho, chci ho zapnout do elektriky, v tom mě chytnou "poslíčci". Říkám Lukášovi, že to musí vysát, že mám poslíčky a hned tak to nepřejde, posledně mi trvali 2hodiny.... ha ha ha Lukáš vysává kočičí chlupy a moje bolesti jsou po 10minutách.

Nošení dětí prospěje všem

Dnes nám připadá zcela samozřejmé, že miminka patří do kočárku. Jenže opak je pravdou. Po celá staletí, co se lidstvo vyvíjelo, se matky obešly bez kočárků. Vystačily si s vlastním tělem a kusem látky. Mnoho kultur tuto šátkovou tradici drží dodnes a západní kultura se k tomuto trendu začíná pomalu ale jistě vracet. Důvod je jednoduchý. Nošení prospívá oběma stranám, a to ve všech ohledech.

Vztah matka - dítě je základním kamenem osobnosti dítěte. Utváří se v něm primární důvěra ke světu a sám bývá prototypem budoucích vztahů. Pro matku i dítě je zcela přirozené cítit svou vzájemnou blízkost, teplo, slyšet tlukot srdce. Devět měsíců je totiž dlouhá doba, po kterou byli tito dva jedno tělo, jedna duše. Náhlé rozdělení je sice přirozené, ovšem pro oba alespoň zpočátku řekněme šokující.

Drobeček si najednou musí zvyknout, že teplo netvoří máma, že kolem je spousta prostoru a zajímavých věcí. Novopečená matka se zas musí srovnat s tím, že dítě reaguje na podněty zvenčí a projevuje se zpočátku pouze pláčem. Každá matka se musí probojovat strachem a obavami, zda je děťátku dostatečně teplo, zda jej nic nebolí či není hladové. Je prokázáno, že dítě s matkou komunikuje hlavně neverbálně, jen jsme si za poslední staletí zvykli toto tak trochu přehlížet.

Nošení dětí a vliv na jejich vývoj

Nošení dětí je i dnes běžnou součástí přirozeného života mnoha národů, zejména v Africe a Asii. Děti tráví většinu času s matkou, doprovází ji při denních činnostech. V Evropě tato tradice postupně zanikala od dob našich prababiček, a to díky vynálezu kočárku. Ale i v Evropě si některé národy (např. Rumuni) tradici zachovaly a nosí děti dodnes. S postupným rozvojem modernizace a ekonomickou vyspělostí západní Evropa odkládala šátky a přiklonila se k transportování dětí v kočárcích.

Den na mateřské

Našemu pejskovi a ségře se chce čůrat. Taky se mi chce. Aby ne, když mě něco mokrého studí na pipině. Dám mámě vědět. Plínu si sundat neumím.
Chce se mi čůrat, musím ještě vydržet - plína ještě není dole. Není jednoduché trefit se – mám na to asi tak dvě vteřiny.
Máma sundavá plínu. Přichází moje chvíle.
Čůrám. Máma se usmívá a žertovně mi domlouvá.
„Ty lumpice, ty se vždycky trefíš, když máš dole plínu.“
Trpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky...
Líbá nožičky, ručičky, hlavičku, tvářičky.
řvu ať mě nechá …
vysvětluje si to jinak, vyndavá prso a cpe mi ho do pusy…SAJU
Pokládá mě do kolíbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie se mi moc nelíbí. Začíná mi svítit sluníčko do obličeje. Kdyby mě aspoň nehoupala. Upozorňuju na to mámu - vyndavá prso, cpe mi ho do pusy … SAJU
Pokládá mě zpět do kolýbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie mi začíná lízt na nervy - upozorňuju na to mámu.
Máma mě houpe – dělá se mi z toho blbě. Ozvu se - máma znovu pouští tu stupidní melodii. Hlava mě bolí jak střep, je mi zle od žaludku. Řvu.
Máma vytahuje prso, cpe mi ho do pusy... SAJU

Snídaně.
Kontroluju, co jí ostatní. Máma čerstvé pečivo se sýrem. Ségra jogurt, chleba s máslem, pes šunkovej. Tak proč jen já mám mlíko…. Stěžuju si na svůj úděl.
Dostávám prso. Cpe mi ho do pusy, co můžu dělat…SAJU.

Jedeme do města.
Chce se mi čůrat. Musím ale vydržet. Plína ještě není dole. Mám na to jen ty dvě vteřiny.
ČŮRÁM. Máma se neusmívá, shovívavě mi hubuje.
„ Ty dneska tý mamince dáváš, zase se musíme převlíknout.“
Netrpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky a
Obléká to samé + mikinu, kombinézu, čepici, rukavice. Líbá mě na hlavičku.
Řvu, že je mi vedro.
Vysvětluje si to jinak, svléká mě a .... vyndavá prso. Cpe mi ho do pusy, tak co mám dělat …SAJU.
Maminka bere klíče od auta, ségru a psa. Béďa štěká, máma a ségra křičí. Nechápu, že jim taky někdo nenacpe prso do pusy. Vyjíždíme. TMA.
Asi jsme nikam nejeli. Probudím, se na přebalováku.
Sleduju, v které jsme fázi převlíkání. Málem jsem to prošvihla.
Čůrám. Máma se mračí, rozlobeně mi spílá.
„To snad není možný, ty na to snad máš radar.“
Máma ze mě rve bodýčko, punčocháče, tepláčky, ….
Nic nelíbá.

Oběd.
Máma a ségra maj brokolicovou polévku. No pane jo, to bude veselo. Nese na stůl druhý chod. No to nemyslí vážně - hrachová kaše s opečenou cibulkou, volské oko a párek. Zastavte někdo tu ženskou! Vždyť tohle mě roztrhne. Řvu - ať to nejí. Vysvětluje si to jinak a
Samozřejmě vyndavá prso....SAJU. (blbej sací reflex).
Řvu, saju, řvu, saju, - mlíko mi leze i ušima …
Máma si lehá na sedačku, ukotví mě polštářem, nacpe mi prso do pusy, nemám šanci se pustit.
Počkám si, až usne a pak jí to vrátím, za tu brokolicovou polívku.
Spí – počkám ještě pár minut, až spánek bude tvrdší.
Spouštím. Máma zmateně vyskakuje, řvu co mi síly stačí, snaží se mi nacpat prso do pusy, bráním se. Pochoduje se mnou po obyváku. Já ti dám spát. Řvu co mi plice stačí. Já ti dám hrachovou kaši. Takovej hnus...

Jdeme ven. Máma mě dává do kočárku. TMA.
Probudila jsem se na přebalováku. Asi jim do toho něco vlezlo, že se nikam nešlo.
Čekám na svou chvíli
Máma si připravuje plínu, koukáme si upřeně do očí - napětí by se dalo krájet - tak kdo z koho...
Máma během jedné nanosekundy, jedním pohybem vytahuje plínu , nadzvedává zadek, podkládá čistou plínu, tváří se vítězně a ….
Stejně jsem to stihla, ale bylo to těsně.
Máma brečí
Máma mi nechává počůrané bodýčko, tepláčky, ….
„já se z tebe …“ poslednímu slovu rozumím víc než dobře
a jo - dneska jsem málem zapomněla…Musím ale počkat na čistou plínu...
Nic nehubičkuje, řve na tátu ať si mě vezme, nebo že mi něco udělá.
Nic horšího, než mi nacpat prso, udělat nemůže, takže jsem v klidu …

Maminka říká u večeře našemu tatínkovi.
„Pane bože, už abych přestala kojit. Malá je takový žrout. Ona mě snad vysaje. Neustále řve – že má hlad. “

„Tak pane bože, vysvětli mámě, že to není z hladu, že už nechci bejt kojená, nebo aspoň udělej něco s tím sacím reflexem…“

( "ukradeno z FB" )

Ahoj 🙂

Už dnes se rozbíhá třítýdenní kampan s produkty značky Snoozebaby na Modrém Koníkovi! V průběhu celé kampaně se budete moci zapojit do velmi zajímavých diskuzí a nebo vyhrát mnoho hodnotných cen! Sledovat tuto kampaň budete moci opět v Kategorii fóra Měsíc se.... a tam také přispívat.

Už teď můžeme například prozradit, že jedním z hlavních bodů kampaně bude diskuze na téma Hračka, která pomáhá rozvíjet jemnou motoriku u dětí do 15měsíců. A pokud jste ještě na produkty firmy Snoozebaby nenarazily, zkuste se podívat na jejich webové stránky http://www.snoozebaby.cz/ a seznámit se s nimi třeba touto cestou pro začátek. 

Navíc budete moci po celou dobu kampaně využít 10% slevu na sortiment značky Snoozebaby, který si objednáte z nabídek partnerských shopů pro Českou republiku:

1. http://www.modrykonik.cz/katalog/firma/andilkove/
2. http://www.modrykonik.cz/katalog/firma/hrave_hracky/

Celou kampaň Měsíc se Snoozebaby budeme sledovat i přes naše facebook stránky http://www.facebook.com/Modrykonik.cz , kde mimojiné přibudou i nějaká ta kreativní alba právě z dílny Snoozebaby produktů.

Čím je odrážedlo YBike jiné?

Právě důmyslně promyšlené technické parametry, kterými oplývá odrážedlo YBike, ulehčí osvojování nových dovedností bez stresu. O vlastnostech a výhodách odrážedla se dozvíte více v následujícím článku.

Proč před pořízením prvního kola využít odrážedla

Mnozí rodiče se zamýšlí, jak naučit své děti jízdě na kole. Správně tuší, že se to neobejde bez nucení, přemlouvání a vysilujícího přemáhání. Může to však být zcela jinak.

My vám poradíme, jak na to. Tím klíčem k úspěchu je využití odrážedla jako startovního prostředku výuky rovnováhy. Koordinace těla a rozvoj hrubé motoriky jsou důležité předpoklady pro náročnější stupeň pohybové aktivity, kterou jízda na kole bezesporu je.

Sice by se dalo říct, že dětské kolo velikosti 12 palců by bylo díky balančním kolečkům ideálním nástrojem pro první cyklistické pokusy, jenže je tu jedna nevýhoda. Balanční kolečka sice udrží stabilitu, ale výška sedla je v nejnižší pozici stále 42 cm nad zemí.

r.2008

Brusle jsou dnes velice oblíbený sport.
Většina lidí má štěstí a na bruslích jezdí už léta bez jakéhokoliv úrazu.
Já měla smůlu začátečníka. 14.června jsem byla prvně na bruslích.
Pochopitelně jsem neopomněla žádné chrániče.
Chrániče na kolena - na ruce - na lokty - a pochopitelně nechyběla ani helma.
Co mi to ovšem bylo platné, když jsem spadla na zadek. Konkrétně na levou půlku zadku (čistý pád).
Ve Vinohradské nemocnici mi sdělili, že pádem jsem si roztříštila 12 obratel. Musím říct, že převoz a jakákoliv manipulace je setsakramentsky bolestivá. Tuhle bolest opravdu nikomu nepřeji.
Druhý den mě čekala operace, kde mi roztříštěný obratel nahradili štěpem z mých zad. Jako prémii mi přidali pár šroubečků a nějaký ten plíšek, aby to drželo všechno pohromadě (po roce by mi to železo měli operativně vyndat) Věřte mi, že jakýkoliv pohyb je velice bolestiví. Díky silným lékům na bolest a upoutání na lůžku, vám odchází svalová hmota. O to je velice namáhavější, když po vás chtějí jakýkoliv pohyb, kde musíte zapojit svalstvo.
Obléknou vás do korzetu a řeknou, že pouze s ním můžete vstávat z postele. I nandání není vůbec nic příjemného. Každopádně když už s obtížemi korzet obléknete, tak vám oznámí, že můžete vstát z postele. Háček je ovšem v tom, že vstávat můžete pouze z leže a to rovnou do stoje. Zkoušeli jste někdy vstát ať už z gauče a nebo z postele, aniž by jste si sedli a pak se teprve postavili. Zkuste to. Nic jednoduchého pro zdravého člověka natož pro někoho, kdo je po obdobném úrazu a nemá volby.
Prognóza doktora byla, že cca 3 měsíce si nebudu moct sednout. Takže buď můžu ležet, stát a nebo chodit. Ovšem stát a chodit je fyzicky vyčerpávající a namáhavé pro tělo, navíc za tím následuje bolestivá daň.
Další háček je v tom, že dokud se nedokážu zvednout z postele a dojít na toaletu, tak mě nepropustí z nemocnice. Podařilo se mi to po 10 dnech po operaci a 1 den před propuštěním.
Otec pro mé pohodlí vyvýšil moji postel u rodičů asi tak o 30 čísel. Máma se mnou byla měsíc doma, aby mě ošetřovala a bohužel musím říct, i obsluhovala. Nošení jídla, pití, pomoci se umýt (to mimochodem pouze v posteli s žínkou (do vany totiž nevlezete), převléknout ložní prádlo a pochopitelně, když to kvůli bolesti nejde, tak i pomoct otočit se na bok a nebo i na záda.
Dnes si mohu s korzetem sednout. Je to zhruba tak na půl hodiny. Mám dokonce povoleno chodit po bytě bez korzetu. Pro mě je to úspěch. Mám povolené procházky kolem domu i to je příjemné zpestření (bohužel stále s korzetem). Všechno s rovnými zády jako kdybych spolkla pravítko.
Jinak moje trávení času je s televizí, s PC a nebo s knížkou. Moc toho není co by šlo v leže dělat.
Takže opravdu dávejte pozor jak padáte. Tohle opravdu není příjemný zážitek.
Mimochodem jakékoliv převoz je pouze sanitou v leže. Pak záleží na sanitáři jak vám pomůže naložit se a jak s vámi jede po silnici. Tady je přesně vidět v jakém stavu jsou naše sanity a co jsou kolikrát v nich za .... (doplnit si může každý sám).

Abych podtrhla, že brusle opravdu nejsou jen zábava. Dneska mi volala kamarádka Martina, že včera byla na bruslích. Už na nich jezdila nějakou dobu. Kromě helmy měla též všechny chrániče a ani jí neochránily.
Spadla na pravou půlku zadku. Pádem si prý zlomila hrudní obratel. Doktoři v Krči jí sdělili, že pádem si obratel zploštila. Čeká na výsledky konzultace ze Střešovické nemocnice. Konzultace by měla rozhodnout jestli ji čeká operace a nebo ne. Každopádně útrapy jí čekají stejné jako mě. Vstávání pouze z leže rovnou do stoje. Opět doktor ji odhadem sdělil, že cca 3 měsíce si nebude moct sednout. Nošení korzetu atd.

Jen chci, aby jste si uvědomili, že se to může stát komukoliv a nejenom na bruslích. Stačí jeden nešťastný pád a dopad.

Spousta lidí si neuvědomuje, jak vzácné jsou pohyby které každodenně provádíme.
Jak je příjemné jít na toaletu a sednout si na ní.
Jak jíst v sedě a ne v leže nebo ve stoje.
Jak vstávat z postele.
Jak se vysprchovat.
Jak se procházet.
Jak se přepravovat autem, na kolen nebo i jen dopravními prostředky jako je MHD, vlak atd.
Dokonce i jak chodit do práce.

Ráda bych se podělila o novou zkušenost v mém životě a zároveň bych ráda zjistila Vaše příběhy a názory na stejné téma, které se před námi tento rok divotvorně otevřelo.

Bydlíme v Liberci na jednom z největších betonových sídlišť, které společně s námi obývá ještě cca 10.000 spoluobčanů (a asi milion psů, ale to je na jiné téma 🙂 V těchto místech existují tři mateřské školky. První (Kytička) měla koncem února zápis dětiček na školní rok 2012/2013. Protože mému synkovi budou v srpnu tři roky a doposud se nám nepodařilo pořídit mu sourozence, vypravili jsme se tedy k tomuto zápisu.

První nemilé překvapení - narváno, což se ovšem dalo čekat, tak jsme čekali. Myslela jsem si, že budou Honzíka nějak posuzovat, ale stačilo jen vyplnit žádost o umístění a mohli jsme jít domů. Verdikt měl padnout začátkem března. A padl. I já jsem málem padla, když jsem četla, že MŠ Kytička, kterou máme prakticky za dveřmi, přijímá děti narozené do 3.3.2009 (a sourozence těch, kteří již navštěvují školku). Nemusím být ani velký počtář, aby mi došlo, že tedy nejmladšímu dítěti, které do školky nastoupí, bude už skoro 3,5 roku...OK...co tedy máme dělat dál? Zákon, který tuhle "problematiku" (to jsem tedy netušila, že to skutečně PROBLÉM bude) upravuje, prý praví, že rodiče mohou žádost o umístění do školky podat pouze do jedné mateřské školky...ovšem zároven také neupravuje, jak budou trestáni rodiče, kteří i přesto své dítě do více školek zapíší. Takže plánujeme na duben zápis do druhé školky a abychom nevyšli ze cviku, ještě v květnu zápis do třetí školky. Tím vyčerpáme možnosti tady na sídlišti. Pokud i přesto bude Honzíček neumístěný, plánuji obvolat školky v centru a následně i v okrajových čtvrtích města, otázkou zůstává, s jakým výsledkem...

Posledním řešením je dát Honzíka do soukromé školky, jejíž měsíční školné včetně stravy vychází v našem městě od cca 7.000 Kč. Vrátím-li se do práce na částečný úvazek, jak jsem měla původně v plánu, asi se mi nepodaří na ni vydělat a pokrýt i všechny výdaje s chozením do práce spojené. Manžel už víc než teď pracovat nemůže, už i tak ho vidíme zřídkakdy bez toho, aby byl přilepený ke svému pracovnímu notebooku. Zároveň ovšem nechci, aby byl se mnou Honzík další rok doma, protože už teď je hodně zvídavý a aktivní a kolektiv už zkrátka potřebuje, mámu má rád, ale už se s ní docela nudí. Navíc mi v srpnu končí pobírání rodičovského příspěvku a ačkoliv není jeho výše nijak závratná, v rodinné kase bude v případě, že zůstanu doma, chybět. Protože jsem stále zaměstnaná, asi mám nárok na nějakou podporu v nezaměstnanosti, ale asi to bude spíš symbolická částka a bude asi kolísat v průběhu toho půlroku, po který bych měla na podporu nárok. Následný půlrok už od ÚP nic nedostanu a SSZ mi taky nic nedá, protože jsem vdaná a manžel vydělá více než je 2,5 násobek životního minima, takže žádná sláva...

Tak to vypadá, že máme minimálně do září o zábavu postaráno. Marně se zatím snažím hledat v tom, co se děje, nějaký vyšší smysl (všechno svůj smysl má, jen někdy jej chápeme později). Usilovně se snažím najít nějaké řešení, které mě dosud nenapadlo. Jedna babička nám ještě pracuje a bydlí 50 km od nás, druhá je v důchodu, ale bohužel krapet z ruky (400 km), takže to nám taky moc nepomůže.

Máte někdo podobné zkušenosti? Máte některá nějaké povzbuzení? Máte některá taky takové trápení a jste taky tak naštvaná, že zrovna Vaše úžasné dítě odmítli? Dnes jsem se dozvěděla, že bylo 105 přihlášených dětí, brali 52....A přijde mi celkem beze smyslu, vozit prcka někam deset kilometrů, když máme tři školky v docházkové vzdálenosti...

Vážené maminky a tatínkové na Modrém koníkovi,

 dovolte, abych Vám představila

 punčocháče Bambi - skvělou novinku v punčochovém zboží pro děti.

Prodejní cena v našem internetovém obchodě Bílé Slůně 99Kč

Punčocháče Bambi mají UV efekt, fresh efekt a jsou antibakteriální, protiplísňové a antistatické. Punčocháče jsou vhodné pro alergiky.

Antibakteriální účinek výrobku je způsoben nanočásticemi stříbra, které zamezují bakteriálnímu dýchání a tím zabraňují jejich množení a přežívání.

Jak na to?

Ahoj maminky, souhlasíte se mnou, že se děti nedají naprogramovat, a že vystihnout na fotografiích jejich přirozenost je opravdu tvrdý oříšek? Také je pro vás důležité umět zachytit na fotografiích emoce a osobnost vašeho mrňouska?

Poté, co byly publikovány rozhovory s námi v časopise S dětmi v Praze, na naši e-mailovou adresu začaly chodit dotazy od maminek s prosbou        o radu. Proto jsem se rozhodla blog na našich webových stránkách využít k předávání  zkušeností s fotografováním dětí. Věřím, že vám můžeme pomoci se právě ve focení dětí zlepšit. Ať už tím, že budeme zodpovídat vaše dotazy nebo prozrazením pár fíglů, jak na to.

Těším se na vaše otázky a podněty, které můžete psát přímo do blogu k jednotlivým článkům nebo na naši e-mailovou adresu lupefoto@lupefoto.cz. Na stejnou adresu posílejte své fotografie, o kterých se chcete „pobavit“ (do předmětu, prosím, uveďte slovo „blog“). Některé z vašich fotografií v blogu zveřejníme a i vy, ostatní maminky, budete mít možnost se k nim vyjádřit.

Ptejte se na cokoli, co vás napadne. Na techniku, kterou je vhodné zakoupit, na lokality, kde je fajn fotit, opravdu na cokoli… Věříme, že můžeme pomoci nejen my, ale že i ostatní rodiče rádi přispějí svou troškou do mlýna.

Článek s názvem "jak na to?" v našem blogu najdete zde: http://www.lupefoto.cz/category/blog/

Abych měla přehled co Eliška umí či neumí.Sice jí píšu do knížečky, ale tam není všechno.

Měříme 73.5cm a vážžme 7.771 kilo 🙂 drobounci, ale určo to doženeme. a máme 6 zoubků.

Umíme :paci paci, tak tak všelijak, indiana, čertíka dělat, vařila myšičku, tááák veliká neboli hurá,malá malá, lozit na gauč či postel a taky zpátky dolů, tuli tuli, pusinku, tany tany,pápá, nene,prosím prosím, podá danou věc co má v ručíčce když řeknem, miši miši- dělá že vaří v kuchyňce, chodime za prst a už uděláme 4kroky samy,a dokonce si i dlouho hraje a nebo tancuje bez drzacky, při oblékání nastavuje ručičky a protahuje ven a při vyslékání zvedá ruce a zakání hlavičku, někdy se podaří si sundat tričko,čepku zvladá bez problémů 😀

Říkáme: diej -divej, pej-pejsek, čiči-volá na kočičku, mnam mnam,ham ham,mama a mami,tata,dede-děda,tam,to,tik tak -ale to se ted uci takze jen nekdy rekne 🙂, nene, o o ee?- co to je? ď- děkuji.

Skoro umíme: udělat opičku jen ještě plete ručky🙂, prasatko chro chro.uči se zvuk 🙂,haf haf -řekne někdy af af,

Na trhu je nepřeberné množství dětských knih a většina z nich mají něco společného: hlavním hrdinou není jejich dětský čtenář.

Na trhu je nepřeberné množství dětských knih a většina z nich mají něco společného: hlavním hrdinou není jejich dětský čtenář. Personalizované dětské knihy tento zaběhlý stereotyp mění a umožňují dítěti prožít příběh osobně. Hlavním cílem takové knihy je motivovat malého čtenáře k další četbě, ale také ho pobavit a v neposlední řadě přinést poučení.

Jak jsou personalizované dětské knihy zastoupeny na trhu?

Na českém trhu je jen několik nakladatelství, které se touto činností zabývají, narozdíl od zahraničí, kde jsou personalizované dětské knihy v rukou malých čtenářů již dlouhou dobu.

Provozovatelé webu osobni-knihy.cz k tomuto dodávají: "Za dobu strávenou v zahraničí jsme pochopili, že nikoli uniformita, ale lidská individualita je klíčem k osobnímu rozvoji. Tento rozvoj je třeba podporovat již od dětství a jedním z důležitých nástrojů takového rozvoje je četba knih. Proto jsme se začali zabývat projektem osobních personalizovaných knih, které umožňují dítěti plné ztotožnění s hlavním hrdinou příběhu. Rodiče jsou často překvapeni, jakých reakcí se při četbě od dítěte dočkají. Osobní dětská kniha nutí malého čtenáře k přemýšlení a srovnání sebe samotného s hlavním hrdinou příběhu. Ve výsledku tak můžeme čtení personalizované knihy označit za interaktivní. Plně to vystihuje náš hlavní slogan - Čtení už nebude jako dřív..."

Jaká jsou však úskalí vydávání takových individuálních dětských knih?

Jednatel společnosti Lavion hovoří o hlavních problémech, které je nutno překonat: "Největším úskalím je cena. Každá kniha je vytištěna a svázána v jednom originálu a jedná se tedy opravdu o individuální zakázku. Náklady tisku i vazby se tak vyšplhají na násobky nákladů knih v běžné distribuci. Dalším úskalím je způsob distribuce individuálních knih. Prakticky jediným způsobem prodeje je internetový obchod, a tak si zákazník nemůže knihu osahat. Důvěra se proto buduje dlouhodobě a na základě doporučení. Jedním z dalších problémů je také poměr mezi kvalitou a cenou. Naštěstí jsme jako společnost navázali spolupráci s tiskárnou, která vlastní unikátní technologii vazby, která umožňuje vytvářet knihy ve srovnatelné kvalitě jako knihy v běžné distribuci, a to jak z pohledu tisku, tak i knižních desek. Zákazník tedy dostane individuální knihu ve vysoké kvalitě."

Jak taková osobní kniha vzniká?

Nejdůležitějším faktorem je příběh. Ten je originální a jedinečný, nejedná se o úpravu již známých příběhů. Stejně tak jsou originální i doprovodné ilustrace. Web "osobni-knihy.cz" například spolupracuje s talentovanými umělci, kteří veškeré ilustrace zpracovávají klasickými technikami. Kniha je tak opravdovým originálem.
Dalším faktorem je proces vlastní personalizace. Nejedná se o žádnou alchymii, ale o puntičkářskou práci, kdy se do tisku zamění veškeré prvky knihy, které lze personalizovat. Jedná se zejména o jméno hlavního hrdiny, jména kamarádů, věk hrdiny, místo, kde se příběh odehrává atd. Důležitým prvkem je věnování rodičů či prarodičů a v některých knihách také fotografie dítěte. Unikátní technologie, kterou využívají osobni-knihy.cz umožňuje také personalizaci knižních desek. Všechna data zadává zákazník osobně, prostřednictvím webových stránek. Jelikož jsou následně zpracovány lidmi, nemusí se obávat, že se jeho vlastní chyba promítne do výsledného produktu.

Personalizovaná dětská kniha je rozhodně zajímavým a originálním dárkem pro děti, a tak nezbývá než nějakou přečíst.