Byla středa 17.7.2019, 6 dní po TP. Na poslední kontrole mě doktor ujišťoval, že na příští kontrole, která měla být ve čtvrtek, už se neuvidíme (no jasně, asi jako u prvního syna, který se narodil 41+3). Ten den mi bylo skvěle, tak jsem si řekla, že zkusim mimčo (pořád jsme nevěděli jistě, co to bude. Dr. řikal, že asi holčička, ale jistě to neřekl nikdy) trochu popohnat. Umyla jsem okna, uklidila byt, dala si pivo a pizzu a šli jsme spát. 

Ve čtvrtek ve 2:30 mě vzbudila lehká bolest, opakující se po 10-ti minutách. Řikala jsem si, že to jsou zase poslíčci. A za hodinu to bylo po 6-ti minutách. 

Procházela jsem se po bytě, manžel i syn v klidu spali, nijak víc to nebolelo, tak jsem nechtěla plašit. Přišlo mi, že to bolí fakt málo (u prvního syna mi porod vyvolávali a tam jsem hned měla obří bolesti nebo spíš celý 3 hodiny to byla jedna velká kontrakce). V 5:30 jsem vzbudila manžela, že asi pojedem, ale že nás spíš pošlou domů. Chvilku potom dorazila máma pohlídat syna a v 6:30 jsme vyjeli. Ještě jsme se chvilku prošli před nemocnicí a před 8 jsme seděli po monitoru na přípravném pokoji, já otevřená na 8cm s kontrakcemi po 5-ti minutách a pořád mi přišlo divný, že ta bolest je v pohodě. 

Po 9.hodině mi píchli vodu, ještě mě poslali na ultrazvuk (mimčo bylo v pravém postavení a nechtělo dorotovat, tak mě různě naváděli, jak si lehnout, ať se otočí, jak má), pak klystýr a sprcha. Poslední půl hodinu už byly kontrakce bolestivý. PA mi řekla, ať zkusim zatlačit a to už jsem cítila velkej tlak. Při kontrakci mě rychle s manželem vedla na sál a podle manželových slov se nestihl ani rozkoukat a malá byla na 2 zatlačení venku. Naše Sofie se narodila 18.7.2019 s délkou 48 cm a váhou 3260g. Porod proběhl bez poranění a nástřihu. Sice se mi komplikace nevyhla ani tentokrát (větší poporodní krvácení), ale druhý den ráno už jsme byly spolu. 

Všem bych přála takovej porod a sama jsem ráda, že podruhé se mi podařilo zažít opravdu přirozený porod 🙂

Nejspíš nikoho z vás nepřekvapí, že v PEPCO trávím hodně času. Slídím po novinkách a ty nejzajímavější neváhám vzít a otestovat.

Aktuálně prodejny PEPCO nabízí velice hezkou kreativní DIY sadu na dotvoření polštářku pro holčičky a mohu říci, že je to jeden z nejlepších artiklů, které v regálech najdete. Ale pojďme pěkně po pořádku. Domů jsme si přinesli jednorožce, v nabídce naleznete i kočičku.

Co sada obsahuje?

V krabici naleznete polštářek s číselní šablonou, podle které se na něj umísťují textilní čtverečky v šesti barvách a dva druhy bavlnek. Celé tvoření pak probíhá za pomoci plastové jehly, která je také součástí balení. Důležitým prvkem jsou pak očička na suchý zip.

Jak na to?

Kreativní sada je určená pro věkovou kategorii 6+, nicméně, naše čtyři a půl letá polštářek zvládla vytvořit téměř bez problémů. Na polštářku jsou vyražené dírky, které jsou označené čísly, podle kterých se umísťují barevné čtverečky. Jaké barvě odpovídá které číslo je uvedeno jak v návodě, tak i na krabici. Za pomoci plastového udělátka se kousky látek vpichují do dírek. Je to velice jednoduché. Problematické jsou jen dírky po obvodě obrázku a dítě může mít problém je umístit, jelikož se při tlaku okraj prohne a nástroj podklouzne. Mně samotné se to několikrát stalo. Hříva jednorožce se pak vytváří stejným způsobem navlékáním bavlnek (podobné pletacím bavlnkám typu Kaja).

Testování produktů NUK přišlo zcela nečekaně.

Když se rozdávala srdíčka s poděkováním za účast a informací, že maminky byly již vybrány, tak mě trochu zamrzelo, že nejsem mezi nimi.

Avšak zpráva od @konik_testuje na sebe nenechala dlouho čekat a bylo mi oznámeno, že jsem se stala náhradnicí testování, respektive Tobiasek (9m).

Naše testování začalo 22.7, kdy kurýr dovezl balíček. 

Po rozbalení jsme v něm našli:

✔️ silikonový dudlík Space 6-18m

Krásný středeční večer!

Nebojte, nezapomněla jsem na vás, ač to v dnešním sledu událostí (aneb maminka zavřená na balkoně) nebylo zrovna jednoduché ! :D Sama jsem ale byla zvědavá, na koho se tentokrát usměje štěstí a moc ráda představuji dvě čísla, které vyhrávají:

17 a 2, aneb @hannn & @schybolova :-* 

Holkám moc gratuluji (čekejte zprávu🙂 ) a všem vám ostatním ještě jednou moc a moc děkuju za opět krásnou účast a příspěvky. Už brzy se zase sejdeme u nějakého soutěžení!

Krásnou dobrou noc přeje

Irča&Adámek a #dove + #babydove 

S manželem jsme se snažili o miminko přes 5 let, dokonce jsem si i před kliniku reprodukce vyřídila profouknutí vaječníků kde jsem měla termín 12.7.2018. Mezitím jsem si v práci vyjednala dovolenou na červen-měla jsem v plánu si odpočinout od práce a popřípadě se pokoušet o miminko než půjdu na te zákrok. Nastal květen a i čas menstruace, když mi to začalo bylo to velice slabé což jsem si i divila a kamarádka na mě až mi to skončí at si udělám test, tak jsem si koupila krabičku se 2 testy, a udělala jeden a tam 2 čárky ta druhá byla slabší ale byla tak jsem zkusila i druhý a opět 2 čárky. Celá natěšená jsem šla další den na gyndu a sestřička mi říká že je to ještě moc brzy aby bylo něco vidět na ultrazvuku ale poslala mě na odběr krve, další den volám na výsledky a prý tam je těhotenský hormon ale nízký tak at přijdu ještě jednou další den na krev, tak zase volám o výsledky a prý už hormon hodně narostl tak at se dostavim po víkendu na ultrazvuk. Manžel šel se mnou,ale raději čekal venku jak byl hodně nervózní. Doktorka udělala tedy ultrazvuk a už tam byla vidět naše malá fazolka,já se radostí rozbrečela i když vím že není vyhráno, nikdy se neví co se stane,nechala sem si vytisknout fotku a celá natěšená šla za manželem. Ten měl takovou radost že ihned volal své matce jestli se nechce stavit na kafčo a tam jí to oznámil i když jsem mu říkala že je to hodně brzy,tak byla také hodně natěšená (první vnouče). Pár dní na to mi volali z nemocnice že se profouknutí ruší jelikož ředitel zakázal veškeré malé zákroky které nejsou ohrožením na životě, tak jim říkám že už nebude ani potřeba že jsem se tak uklidnila že půjdu na zákrok že se konečně zadařilo a otěhotněla jsem. 
Těhotenství probíhalo v pořádku jen jsem měla asi 2x slabé krvácení ale vždy se jednalo o planý poplach. Veškérá vyšetření byli také v pořádku, dozvěděli jsme se že čekáme holčičku ,tak jsem byla štěstím bez sebe holčičku jsem si moc přála. 
Termín porodu byl 20.2.2019 , na kontrolách v porodnici se stále ukazovalo že porod se nechystá. V pátek 22.2. se mi tozjeli křížové bolesti do zad kdy byli pravidelné po 5 minutách ,břicho mě bolelo tak mě můj otec odvezl do porodnice na kontolu,kde mi řekli že porod se stále nerozeběhl že si mám doma dát teplou sprchu a uvidíme co to udělá, v noci jsem nespala vůbec, sprcha nezabrala a já měla dál křížové bolesti do zad po 5 min nic jsem za celý den nesnědla ani moc nevypila jak mě bylo špatně tak mě muž pět s mým otcem odvezl do porodnice a opět mě poslali domu že nic, já doma brečela bolestí do večera do mě muž opět nedostal žádné jídlo , kdy ty bolesti ještě více zesílili tak opět směr porodnice, tam jsem si tedy vyslechla něco jako že sem simulant a poslali mě domu, prej opět teplou sprchu atd. Doma jsem hodila opravdu teplou sprchu kdy to ty bolesti ještě více zesílilo. Kamarádka mi 24.2. donesla kojící polštář at si najdu úlevovou polohu , kdy nezabíralovůbec nic ani skákání na míči,jen sem ležela v posteli na boku a čekala kdy přijde další bolest která se snížila po 3 minutách, snažila se do mě dostat jogurt když nic jinýho ani ten sem nesnědla, byla jsem prý bledá jak stěna a řekla at jedem do porodnice a manžel at klidně udělá scénu že tohle neni normální. Tak tedy přijel můj otec odvezl nás tam já jela v teplákách a bylo mi to úplně jedno. Před porodnicí jsme potkali sanitáka který mi nabídl odvoz nahoru na sál , tak jsem ho slušně odmítla i když sem už sotva šla se slovy že když mě nechali takhle dlouho tpět že už si to sama i dojdu. Přijmula mě arogantní sestřička vy jste u byla i včera, no tak to se na to podíváme zda zase nejedete zbytečně, já na ní jen nechápavě koukala. Převlékla jsem se do jejich košila a šla na vyšetření a monitor ,přišla doktorka mě vyšetřit a prý už jste na 4 cm otevřená tak to si vás tu necháme, já se rozbrečela úlevou že se to už konečně pohnulo.
Mezitím sestřička mě odvedla na porodní box a šla pro mého manžela, dala mu oblečení,a byl mi tam celou dobu oporou , na přijem mě vzali v 16 hod , klystýr mi nedali prej se porod blíží docela rychle, ale dali mi alespon čípek , který rychle zabral.  Něco po 19 hodině se porod začal zpomalovat jak bylo tělo vyčerpané, tak mi dali kapačku s výživou a zároven i s nějakou látkou aby se porod zase rozeběhl rychleji. Během kontrakce kdy mě sestřička vyšetřovala mi praskla voda a ve 23:35 se narodila Terezka . A aby toho nebylo málo tak v propouštěci zprávě bylo at si za týden dojdu na odběr krve k doktorce a ukázalo se že se mi tam díky tomu porodu rozjel zánět v těle takže k tomu antibiotika a horečky, a péče o malou ale naštěstí mám hodného manžela a hodně moc mi pomáhal

„Tak dobrý den, paní Daňková. Já jsem Vlašťovková, porodní asistentka. Později přijde ještě pan doktor Kapřík. Takže tady bude samý zvířátko.“ Ha ha super paní má jakože smysl pro humor. Škoda, že se ti moc smát nechce, jen už chceš ze sebe vypudit to mládě tak, abyste to oba přežili. „Budete mít kluka nebo holku.“ Díky taťko za pohotovou odpověď, že se necháváme překvapit. Já fakt nemám chuť na vybavování se.

„Tak jste krásně a dostatečně otevřená, takže si ještě poslechneme, jak mimču ťuká srdíčko a zkusíte zatlačit.“ Ťuk, ťuk, ťuk….v tuhle chvíli nejkrásnější a nejvíc uklidňující zvuk. „Miminko máte v bříšku spíše na pravé straně, takže si na prvních pár zatlačení lehnete na pravý bok, aby se hlavička hezky srovnala do porodních cest. Výborný postřeh paní Vlašťovková, mimčo se opravdu vyvalovalo celé těhotenství spíše na pravé straně. Vypadá to, že svojí práci rozumíte a začínáte se mi líbit. „Já jsem u maminek hlavně v začátku porodu a pak si porod převezme a dokončí doktor. Vy rodíte poprvé, takže to bude trošku těžší a delší, ale u druhého už to půjde raz dva. To kolikrát ani nestihne přijít doktor.“ Cože? Doktor občas nestihne přijít? Tak to musím zabrat, abychom to stihly spolu a bez doktora alias nadívače krůt.

„Až přijde další kontrakce, tak zkusíte zatlačit.“ OK, je to tady uuuf. „Dobře, po každé kontrakci vždy zkontrolujeme ťukot srdíčka.“ Jsi ráda, že můžeš, tak často slyšet ten uklidňující zvuk, že je vše v pořádku. „Ještě si dáme dvě kontrakce takhle na boku a pak už si lehnete na záda.“

„Dobré, hlavička se krásně srovnala do porodních cest. Jste moc šikovná a krásně tlačíte, ale takhle na zádech je potřeba zabrat víc. Při každé kontrakci zatlačíte celkem třikrát a mezi tlačením se pořádně nadechnete, aby mělo miminko dost kyslíku. Sestra vám bude říkat, jak dlouho tlačit.“

A je to tady, takže se pořádně nadechni. Slíbila sis že u toho nebudeš ječet. Zavřít oči, bradu na hrudník a tlačit. „Tlačte ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě…………………….dobrý.“ Asi u desátého „ještě“ si říkáš, že si ta sestra dělá prdel. Vydýchat a znovu. Dostáváš se do zvláštního transu. Taťka stojí někde napravo u tebe, ale ty ho nevnímáš. Je perfektně neviditelný. Nic neříká. Nesahá na tebe. Jen tam prostě je, a to je to, co teď zrovna potřebuješ. Jsi v tunelu, na jehož konci je milý obličej paní Vlašťovkové. Nevíš, kolik je hodin, jak dlouho už tam jsi, kolik kontrakcí už proběhlo. V tunelu slyšíš jen: „ještě, ještě“, „ťuk, ťuk, ťuk“, „jste šikovná, už vidím vlásky“, „hlavička je venku, ještě ramínka“. Najednou máš pocit, že další kontrakce hrozně dlouho nepřichází. Proč nepřichází? Už je venku hlavička, musíš dostat ven zbytek toho malého bezbranného tělíčka. Jediný co přišlo, je ten doktor. Ach jo už je tady zase ten jeho otravný obličej a hlas. Už je tady kontrakce, tak zatlač, ať je to hotový a ten vůl může zase jít pryč.

Najednou ti na břiše přistál. Nový středobod tvého vesmíru. Ahoj. Mezi nožkama ti čouhá pytlík, takže ty budeš asi můj synek. Počůral a pokadil jsi mi celý břicho, takže ty budeš náš synek. Vítej na světě, Románku. Přestáváš plakat, koulíš unavenýma očima a koukáš na mě. Taťka stříhá pupeční šňůru a do očí se mu valí slzy dojetí. Je 12. 3. 2019 10:11. Po 14 hodinách jsme všichni unavení, ale už máme to nejhorší za sebou… to jsem si v tu chvíli myslela…

„K sakru jak mám vědět, jak vypadá ten přirozený, když jsem naživo neviděla nikdy žádný? Rachel v Přátelích hodiny drtila Rossovi ruku, ale vidět bylo prd!“

Každý si pod pojmem přirozený může představit něco jiného, zamyslete se nad tím, co by vyhovovalo vám. Tady jsou body, na kterých se shodne většina. Přirozený porod je:

• Bez potlačování bolesti pomocí léků –  existují i jiné způsoby úlevy a dokonce jsou metody, díky kterým bolest ani nevznikne.
• Bez urychlování – vyvolávání je výhodný pro personál porodnice, ne pro dítě. (Pro vás to na konci porodu může být taky lákavý – zvažte podle sebe.)
• V libovolné poloze – a to po celou dobu, nejen pro první dobu porodní. Vaše tělo si řekne, co potřebuje.
• Bez nástřihu – pokud se na dítě a vaše tělo nespěchá, všechno zvládne bez zbytečného zásahu. Pokud se druhá doba porodní protahuje, je lepší změnit polohu (třeba na svislou), než nechat do sebe řezat.
• Nevyvolávaný – termín porodu je jen číslo … Normální je porodit od 38. do 42. týdne. Až pak by se mělo vyvolávat 😉

V klidu si projděte, co vás zajímá, a sestavte si své porodní přání – plán to může být těžko, porod není něco, co by se dalo naplánovat 😉 Nehroťte to, vždycky ho můžete změnit – i během porodu. Vaše přání je podstatnější, než zvyklosti porodnice. Nenechte se překecat k něčemu, co se vám nelíbí.

A proč se vlastně o přirozený porod snažit? Je to ten nejlepší start do života pro vaše dítě. Dokáže spustit ty správné hormony, aby pěkně najelo kojení a bonding byl úspěšný. Naopak poporodní traumata ovlivňují životy dětí i maminek na hodně dlouho – snažme se je nezpůsobovat, páni porodníci.

Chci vědět víc

„Vždyť se přece říká „spát jako mimino“, tak proč mě všichni strašej, že se po porodu pár let nevyspim??“

No – sice budete reálně spát méně, ale díky hormonům vám to nebude až tolik vadit. Vaše tělo je na to uzpůsobené. Co je dobré vědět:

• Pro miminka je normální se budit často, nesnažte se o mnohahodinový spánek kojence – je to marný a nefyziologický.
• Uspávání dětí kojením je ta nejpřirozenější věc. Stejně tak houpání dítěte nahoru a dolů během uspávání (připomíná mu to vaši chůzi, když ještě bylo v břiše).
• Spánek s rodiči je základní potřeba dítěte. Nebraňte se tomu.

Tak jako vy rádi usínáte vedle svého partnera, rádi se vedle něj probouzíte a během noci je vám jeho přítomnost příjemná, tak to samé má rádo vaše děťátko. Nenechte toho nejmladšího člena rodiny o samotě ve tmě.

Chci vědět víc

Po roce se na nás usmálo štěstí a 15. měsíční Toník měl možnost testovat produkty naší oblíbené značky NUK. V testovacím balíčku byl dudlík space, hrneček magic cup a bryndáček. Celý týden jsem přidávala náš průběh testování a teď je na čase to shrnout a ohodnotit.

DUDLÍK SPACE 

Syn přijal dudlík až okolo 10. měsíce života a jsem za to neskutečně vděčná, velmi nám usnadňuje usínání, ale zároveň na něm není závislý, je to takový jeho příležitostný kamarád do postele 😉

Každé dítě má rádo jiný tvar savičky dudlíku, u nás to vyhrál na plné čáře vždy dudlík od firmy NUK. Měl pouze jeden co si opravdu zamiloval a jiný vždy vyplivnul a zašklebil se, ale tento prostě bez nějakých okolků přijal!

• Velké ventilační otvory umožňují cirkulaci vzduchu.
• Užší savička redukuje tlak na čelist a zoubky.
• 16 krásných měsíců kojím a absolutně nemá problém s tím, že by to dudlík kazil.
• Dudlík NUK Space má navíc svou vlastní praktickou krabičku. Ta se postará o hygienické čištění dudlíku v mikrovlnné troubě, cestování i skladování v čistotě a bezpečí.

Za sebe dudlík NUK space velice doporučuji, má dle mě krásný design a hlavně okolí pusinky zůstává neotlačené a suché, už žádná zapařená, osypaná pusinka !! 🙂

V rámci testování se na nás usmálo štěstí a byli jsme vybráni na testování hrnečku Magic Cup 360 a nového dudlíku Space od značky Nuk. Přibližně do týdne přišel balíček. Proběhly malé peripetie s dopravcem, ale naštěstí balíček dorazil včas a mohli jsme začít trénovat. 

Balíček obsahoval hrneček Magic Cup 360 růžové barvy, dudlík Space a jako dáreček ještě bryndák bílé barvy. 

Testování prováděla dcerka Viktorka - nyní má 15 měsíců a je to pěkná divoška. 

Balíček jsem jí nechala jako překvápko na stole, no nevyšlo mi to. Tříleťák a velký bráška Pája byl velmi nadšený z balíčku, že musel popadnout dudlík a letět za Vikčou a hned jí podával informace, co jí přišlo - je to hrozná drbna malá. Ještě štěstí, že nezná pin ke kartě 🤣🤣🤣. Každopádně Viky dudlík hned otestovala v pusině a už ho z ní nechtěla vyndat. 

Takže nejprve o dudlíku Nuk Space. Přišel v barvičce tmavě modré s hnědým méďou.

Očekávala jsem třeba růžovou variantu pro holčičku, ale v této sérii se dělají pouze takové neutrální barvičky.

Ani nevíte, jakou radost mám, že jste si nás se Samuelkem vybrali na testování produktů značky NUK 🙂 Přišlo to přesně na čas. Ten můj ,,smraďošek" neakceptuje absolutně žádnou láhev krom obyčejné miminkovské savičky a dostat do něj jinou tekutinu než mateřské mlíčko, je disciplína sama o sobě :D před testováním ho zaujalo mé pití ze skleničky a proto to musí dělat taky (ano, nejlépe SÁM!!!!!) takže voda všude, jen né v dítěti.

Proto jsem učící hrneček malému chtěla pořídit, ale od kamarádek jsem slyšela jen samá negativa (na konkurenční značky) a tak jsem váhala, když v tom na mě vyskočila soutěž o testování, kterého jsme se mohli zúčastnit 🙂  

Balíček přišel a Samuel se ujal vybalování.

Hned ho zaujal dudlík a to jich doma máme milion, ale spací dudlík bere na milost jen jeden jediný (a nejde ho obalamutit tím stejným, jen novým...) 

V balíčku byl učicí hrníček NUK Magic Cup a silikonový dudlík NUK space a jako bonus bryndáček 🙂 Já moc na barvy nejsem (když už hračky hrají všema barvama) tak výbavičku volím spíše v neutrálních barvách, ale tahle zvířátková řada se opravdu povedla a barvičky mi nijak nevadí 🙂

Hrníček mě zaujal, že je lehce rozložitelný snadno vymyvatelný a rychlostí blesku zase složený, naprosto jednoduše, bez jakéhokoli přemýšlení, kde co a jak patří. Moc jsem nevěřila, že by netekl, ale s klidným srdcem můžu říct, že opravdu neteče (teda pokud s ním mrně netřískme o zem, to se pak nějaká ta zanedbatelná kapka najde, ale není to potopa a to je pro mě jako pro mámu to hlavní).

Stala se mi zajímavá věc. Příhoda. A já jsem si uvědomila spoustu věcí. Byla jsem s holkama v nákupním centru a čekala, až dojezdí na vláčku. A v tom jsem ji uviděla. Tu maminku, co tady na koníkovi sleduji její příběh. A uvědomila jsem si spoustu věcí. Ta maminka mě nezná, protože na své stránce moc nezveřejňuji. Ona zveřejňuje často. A víte, co všechno o ní vím? 

Vím, kolik jí je let, kolik let je jejím dětem, jak se jmenují. Vím, jak se jmenuje její partner, co mu koupila pod stromeček, v jedné diskusi se svěřila, jak často spolu spí. Vím, že má problémy s tchýní. Vím, že bydlí v domečku, vím ve kterém městě. Dokonce vím, jak to u nich doma vypadá. Často přidává fotky. Sice ne primárně místností, ale vždycky tam něco zahlédnete, že jo. A taky je na modré střeše. Vím, že plánují oslavu narozenin, a vím, co ta malá holčička dostane. Vím, jak jsou na tom finančně. Částečně z fotek podle vybavení domu, částečně z těch diskuzí. Vím, že žádala o zaměstnání, a že ho nedostala. Vím, kam pojedou na dovolenou. A vím, že příští týden. Na jedné fotce byla s osvědčením, kde bylo její jméno. Tak jsem zkusila dát jméno do vyhledávání na Facebooku a víte co? Vyběhlo na mě spousta dalších informací. Kde pracuje. Kde studovala. Koho má v přátelích. Co má ráda. Že si koupili auto, i s fotkou. 

Tohle všechno mi běželo hlavou. Sledovala jsem ji, jak jde, tlačí kočár a s druhým dítětem něco povídá. Už byla trochu nerudná, snažila se je už z toho obchoďáku dostat ven. A neměla ani páru o tom, že ji někdo sleduje. Že o ní někdo ví. Že o ní někdo ví tolik věcí. Někdo, koho ona vůbec nezná.

Taky vás z toho mrazí? Kolik lidí si čte a prohlíží vaše fotky? Kolik z vás se v tomhle popisu poznalo? Koho jsem to teda potkala?

Uvědomila jsem si spoustu věcí a vyděsilo mě, kolik věcí o sobě lidé zveřejňují. V dobré víře, pro kamarády, pro známé. Ale kolik cizích lidí to vidí?

Taky vás z toho mrazí?