Na Modrém koníku máme více než 1400 blogových skupinek. Některé jsou veřejné, některé jsou uzavřené, větší, menší, zabývající se těhotenstvím, mateřstvím, krásou či koníčky. Dnes bychom vám chtěli představit skupinku, která se věnuje Bezplenkové komunikační metodě. Skupinku moderují dvě maminky, bajcabens a pernicek1, které nám odpověděly na několik otázek:

Ahoj holky, mohly byste nám skupinku Bezplenková komunikační metoda krátce představit?

pernicek1: Ač to možná na první pohled nevypadá, skupina se věnuje hlavně KOMUNIKACI s miminky. Ve zkratce: věříme tomu, že miminka už od narození nám dávají najevo své potřeby, včetně vylučování. A ve skupině vše okolo “BKM” řešíme.

bajcabens: Dají se zde najít nějaké základní informace o tom, jak se s BKM poprat a moderátorky nebo i ostatní členky rády poradí v případě, že některá maminka nenajde odpověď na to, co ji trápí. Kromě toho zde maminky sdílí své úspěchy i neúspěchy a zkušenosti ze svého praktikování BKM. Někdy třeba i své úsměvné zkušenosti.

Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s praktikováním BKM?

bajcabens: S dcerkou jsme bezplenkovou metodu praktikovaly sice jen částečně, ale moc nám to pomohlo, protože tak od roka nebo i dřív jsme měly bobky jen v nočníku :D Čůrala sice většinou do plínky a málo kdy jsme čůrání vychytaly, ale i to, že jsme zvládaly kakání, bylo super. Dcerka se potom ze dne na den odplenkovala ve 22. měsíci a to i na noc. I když k plínce na noc jsme se z praktických důvodů vrátily, je většinou suchá. Za mě není důležité být stoprocentní. Podle mě je to hlavně o vzájemné komunikaci a nejdůležitější je, aby byly obě strany (maminka i miminko) spokojené ;)

...jen ten poslední před porodem 1230 🙂

Konec těhotenství bývá náročný, cítíme se jako velryby, nemůžeme vylézt ani schody a postupně snad všechny ostatní maminky ze skupinky na "koníkovi" porodily dříve. Ale zrovna vy pořád nic. 

První věc, kterou nás naše dítě může naučit (obzvláště je-li naše první) je trpělivost, přistupujte k němu s důvěrou, ono ví kdy se má nachystat na svět a vybere si dle svého uvážení. Je to mnohdy těžké ale tento článek nebude o tom jak miminko vyhnat, ale o tom jak to nechat být. Jednou ten den D přijde. 

Jak si zpříjemnit nekonečné čekání na miminko:

1) Kino

Pokud čekáte první dítě, případně máte děti, které zvládnou být s babičkou, udělejte si hezký večer s partnerem nebo kamarádkou. Zajděte si na  večeři, do divadla, nebo do kina. Prostě si naplánujte takovou aktivitu ke které se s malým miminkem jen tak nedostanete.

„Používat ovulační testy u nás byla prakticky nutnost - pracovala jsem na směny, v nepřetržitém provozu a kdybychom měli spoléhat na náhody a dávat věcem volný průchod, asi bychom si miminko nikdy neudělali. Dokážu na sobě ovulaci docela dobře odhadnout a testy mi mé tušení vždycky potvrdily spolehlivě,” popisuje svoji spokojenost s používáním ovulačních testů jedna maminka z Modrého koníka.

Ovulace a ovulační testy jsou dnes velmi diskutované téma. Spousta žen, které plánují otěhotnět nebo se již snaží o miminko, si právě pomocí ovulačních testů zjišťují plodné dny. Pokud se již nějakou dobu snažíte o miminko a stále se nedaří, je vhodné pomocí těchto testů zjistit, kdy a zda vůbec k ovulaci dochází a poté případně navštívit vašeho gynekologa. Jaký test vybrat? A jak se používají?

Ovulační testy jsou dopomocnou metodou ke zjištění plodných dnů. Pokud se vám nějakou dobu nedaří otěhotnět nebo máte nepravidelnou menstruaci, je jejich používání určitě na místě.

Zkušenost maminky na Modrém koníku

„Jakožto zasloužilá snažilka bych ráda sdílela svoji zkušenost s ovulačními testy. Původně jsem chtěla měřit bazální teplotu, ale bylo to pro mě šíleně nepohodlné a hlavně se to ukázalo jako totálně nepřesné. Bohužel nepatřím mezi ženy, co na sobě ovulaci poznají podle bolestí nebo dalších příznaků, takže mi zbývaly jenom ovulační testy. Vzhledem k tomu, že jsem pak docházela i na folikulometrii, poznala jsem, že měření bazální teploty pro mě nefunguje, ale ovulační testy ano.

Začínala jsem testovat vždy kolem 10DC, mívala jsem totiž i časnější ovulaci než je ten tradiční 14.den. Bylo pak i hezké vidět, jak se čárka postupně zvýrazňuje, pak byla stejně tlustá (někdy i silnější než ta druhá) a pak to zase sláblo. Narozdíl od měření bazální teploty jsem ovulaci s ovulačními testy vždycky poznala správně - ověřeno folikulometrií.

Když se staneme rodičem, naše myšlení se mění. Na prvním místě je to malé, voňavé klubíčko, kterému se podařilo vnést do našeho života pořádnou dávku štěstí a lásky. Ale s těmito pocity přichází i pocit nejistoty a množství otázek. Protože to jediné, co chceme, je dát mu to nejlepší z nejlepšího. Právě proto vám přinášíme testování plenek Muumi.

Co testujeme

Muumi plenky jsou tou správnou volbou pro vás a vaše drobečky. Jde o bezpečné ekologické dětské plenky, které jsou šetrné k pokožce a jsou vyráběné z certifikované BIO finské celulózy. Navíc jsou bělené kyslíkem, což zaručuje, že jsou 100 % bez chlóru. Tyto extra měkké a savé plenky si získaly řadu certifikátů a patentů potvrzující jak zdravotní nezávadnost a šetrnost k dětské pokožce, tak výrobu maximálně šetrnou k životnímu prostředí. Proto jsou vhodné i pro dětičky, které mají problematickou pokožku.

Myslíme na všechny děti, od těch nejmenších až po malé objevitele, kteří už zkoumají velký svět. Stačí si jen vybrat ten vhodný typ plenek:

MUUMI BABY plenky se postarají o citlivé zadečky všech dětiček od novorozenců až po juniory do 24 kg. Jsou ultra měkké, perfektně sedí a jsou vyrobené z kvalitních materiálů. Dopřejte svému děťátku komfort a pohodlí.

Plenky MUUMI BABY WALKERS jsou plenkové kalhotky pro batolata, která jsou neustále v pohybu. Vyznačují se mnohonásobnou elasticitou, jednoduchým použitím a vysokou schopností absorpce. Navíc jsou výborným společníkem při odučování od plenek. V nabídce jsou ve . Zaručí tak, aby si dětičky užily pohyb bez omezení a pustily se do objevování okolního světa plného nových zážitků.

“Syn se neustále trápil se záněty nosohltanu. Pořád dokola. Jednou jsme seděli znovu s šílenou žlutou rýmou u lékaře a on úplnou náhodou přinesl letáček, kde mělo dítě u nosu jakousi věc a z nosní dírky mu tekla voda. Chvíli jsme to se synem studovali a už po cestě od lékaře jsme jednu koupili. Ještě ten večer jsme ji začali používat a po několika týdnech mohu říct, že vidím výsledky. Minimálně v tom, že její používání výrazně zkracuje dobu trvání rýmy. A řekla bych, že i rýmy je méně.”

Pokud se svou ratolestí bojujete s neustále se vracející rýmou, nachlazeními nebo dokonce s rýmou, která je chronická a způsobena alergií, můžete zkusit tohoto pomocníka. Stejně jako jedna z maminek z Modrého koníka.

Kde se vzala nosní konvička

Výplach nosní konvičkou je velmi starý rituál, který pochází z ajurvédy. Jedná se o jeden z očistných rituálů, který se praktikuje také ve spojitosti s jógovým cvičením. Není to tedy žádná novinka, která by v tuto chvíli byla v plenkách, ale mnoha lety prověřená praxe. V rámci jógových rituálnů ji najdete pod heslem džala néti.

Průplach nosní konvičkou, neboli také nosní sprcha přináší mnoho benefitů. Díky pravidelnému (a nejlépe každodennímu) opakování otužujete nosní sliznici, která je pak méně náchylná na výkyvy teplot, zejména v podzimním a zimním období. Vašemu drobečkovi pomůže s vypořádáním se s viry a bakteriemi, protože těm se nejlépe daří v kyselém prostředí sliznic a nosní sprcha toto prostředí vyrovnává. Dalo by se říct, že virům a bakteriím tak trochu znepříjemňuje prostředí.

Máte-li doma malého alergika, jistě oceníte její přínos v období jara a léta, kdy vzduchem létají různé pyly. Průplach nosní konvičkou od nich sliznici krásně 'opláchne' a pročistí. Jednoduše řečeno - průplachem slaným roztokem pyly a alergeny ze sliznich smyje. Stejně zapůsobí i v okamžiku, kdy se pohybujete ve velmi prašném prostředí.

Ahojte, ak by ste chceli začať počúvať podcasty, ale neviete ako na to, prečítajte si príspevok s názvom Posloucháte podcasty?

Je pravda, že väčšina podcastov je v angličtine a ďalších svetových jazykoch, ale existujú už aj kanály v slovenčine a češtine, a niektoré sú celkom zaujímavé  Scrollujte nižšie.

Jedna Mama - celkom bez hanby ako prvý odporučím môj vlastný podcast  Volám sa Veronika a v roku 2018 sa zo mňa stala mama. V jednotlivých epizódach hovorím o svojich zážitkoch a skúsenostiach s tehotenstvom, pôrodom ale najmä materstvom. Tento nový svet je pre mňa poriadny zaberák, ale dýcham zhlboka a snáď to nejako zvládnem 🙂

V Oblacích - Tereza Salte, známa aj ako TerezaInOslo, je mamou, podnikateľkou, blogerkou a autorkou knihy Šlehačková Oblaka. Prostredníctvom svojho podcastu chce poslucháčov vtiahnuť ešte hlbšie do svojho života a zároveň poodhaliť pravdu, ktorá sa skrýva za ilúziou dokonalých životov ľudí na sociálnych sieťach a blogoch.

Počuj. - Tento podcast nahrávajú dve kamarátky Fi a Maťa. V jednotlivých epizódach sa zaoberajú rôznymi témami ako napríklad výtvarným umením, letnými festivalmi, konšpiračnými teóriami ale aj gastronómiou. Ako uvádzajú v popise, uvažujú nad tým, čo to znamená byť zodpovednými dospelými v dnešnej dobe na Slovensku.

My dvě. - Najlepšie kamky Ditta a Domča hovoria o svojom obyčajne neobyčajnom živote 🙂 Veľmi pohodový podcast, odporúčam!

Na pohotovosti v nemocnici mne vzali ihned krev a pak jsem čekala tak hrozně dlouho, že jsem se několikrát zvládla uklidnit a namlouvat si, že vše bude dobré...a zase několikrát stihla propadnout panice, že jak to se mnou bude ☹ Po předlouhých 2hod mě konečně zavolali. Mám prý pouze 2 tisíce trombocytů (krevních destiček) na ml krve. Normální hodnota je 150 (některé údaje udávají i 170) až 400 tisíc trombocytů na ml krve. Pod 10 tis. prý začíná spontání krvácení do vnitřních orgánů (včetně CNS, ikdyž nebývá časté). Mám prý štěstí, že jsme si toho všimli “včas”. Moje diagnoza zni: ITP (imunni trombocytopenie).

Imunitní trombocytopenie je získané, imunitně podmíněné onemocnění charakterizované izolovaným poklesem počtu krevních destiček. Hlavním klinickým projevem bývají krvácivé projevy kožně-slizničního typu, jejichž výskyt s hloubkou trombocytopenie narůstá.K trombocytopenii dochází v důsledku zvýšené destrukce trombocytů v retikuloendotelovém systému, způsobené antitrombocytárními protilátkami působením cytotoxických T-lymfocytů; významnou úlohu ale hraje i narušená tvorba destiček v kostní dřeni při relativním nedostatku trombopoetinu. Roční incidence primární formy ITP je 5,8-6,6 případu na 100 000 osob. Recentní epidemiologická data uvádějí přibližně rovnoměrné zastoupení obou pohlaví u dospělých pacientů, s výjimkou středního věku (30-60 let), kde se onemocnění vyskytuje 2-3krát častěji u žen. Nejvyšší incidence onemocnění je mezi 15.-40. rokem. V případě klinické manifestace jsou pro trombocytopenii typické kožní a slizniční krvácivé projevy – petechie, ekchymózy, sufúze, hematomy, epistaxe, krvácení z dásní, krvácení z gastrointestinálního traktu, hematurie, gynekologické krvácení. Ke spontánním krvácivým projevům dochází nejčastěji při poklesu počtu destiček pod 20x 109/l, hodnoty < 10x 109/l dále výrazně zvyšují riziko krvácení. Zásady léčby primární imunitní trombocytopenie dospělých pacientů jsou mírně odlišné od léčby ITP u dětí. Spontánní remise onemocnění je ve srovnání s dětskou populací u dospělých málo častá, u nově diagnostikovaných pacientů bez terapie se v 1. roce pohybuje dosažení remise mezi 5-25 %.(15) Hlavním cílem léčebných postupů je dosažení bezpečného počtu trombocytů, a tím snížení rizika krvácivých komplikací. Normalizace počtu trombocytů není nezbytná. Z hlediska klinického fenotypu choroby je ITP variabilním onemocněním a závažnost klinických projevů nekoreluje s počtem trombocytů. Důležitým cílem léčby je minimalizace nežádoucích účinků. léčby, které mohou mít na zdraví pacienta a kvalitu života větší dopad než samotné riziko krvácení. Indikací k zahájení terapie pacienta s ITP je hlavně přítomnost krvácivých projevů a nízký počet trombocytů. (Zdroj:https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/imunitni-trombocytopenicka-purpura-a-moderni-lecebne-pristupy-u-dospelych-452355)

Jak se dalo očekávat, byla jsem hospitalizována. Máma dvou dětí, Marušce v té době bylo 17měsíců a Honzíkovi 3 roky pryč. Přišel ke mně primář hematologie, aby mi vysvětlil podstatu mých problémů. Byl milý, ale na můj vkus trochu stručný. Pamatuju si, že se snažil vtipkovat, což mi v tu chvili moc nešlo. Ubezpečil mě, že to zvládnem, že to u mne bude zaručeně jen jednorázová záležitost a at’ se nebojím. Svoji přednášku zakončil obligátním: hlavně si to “negooglete”. Jako terapie první volby při autoimunitních onemocněních se nasazují kortikoidy. Dostala jsem hned mega dávky – jupííí. V prvních dnech jsem je polykala s velkou radostí, že mi zaručeně pomohou a vduchu jsem vítala každou dávku.

Jak jsem tak ležela na pokoji, honilo se mi hlavou miliony myšlenek. Proč zrovna já? Není to fér, Neuvidím vyrůstat své děti. Blbost, proč takhle uvažuješ, ty to přeci zvládneš. Jsi silná ženská, bude zase dobře. Nevzdám se. Snad se ráno probudím. Co když mi léčba nebude zabírat? Myšlenky, které jsem nedokázala zahnat. Neustále jsem kontrolovala jakoukoli nudli z nosu, zda to není krev. Bylo mi smutno a potřebovala jsem to ventilovat. Na náladě mi nepřidávalo ani to, že se mi dělaly petechie již po drhnutí osuškou. Představovala jsem si, jak vypadá proud krve v mém těle.

Každý den mi odebírali krev a já se radovala, že z původních 2 tis. už jsem druhý den měla 11 tis. Další den pak 17, 29 a propouštěli mě s 40 tis. (norm. hodnoty 150-400tis.). Vyšetření doplnili o sono břicha, štítné žlázy, krevní testy na vše možné i nemožné, ale nepřišlo se na žádnou další příčinu. Autoimunitní onemocnění jsou často vyvolána skříženou reakcí s nějakou banální infekcí. Prostě ve špatný čas na špatném místě. Jdu domu... Mám nadále brát ty vysoké dávky kortikoidů a 1x za týden kontrola u obvod’áka.

Jakmile jsem se vrátila domů, bylo mi o něco lépe. Děti mě hodně rozptýlily a neměla jsem tolik času na sebelítost. Hrdě jsem polykala tuny kortikoidů a věřila, že to bude dobré. Večer mne však provázely opět mé zhoubné myšlenky. Potřebovala jsem to s někým strašně moc probrat, jak se cítím, jaké mám obavy...ale manžel nechtěl. Až časem jsem pochopila, že to byl jeho styl obrany před realitou. Když děti spaly, začala jsem tedy googlit. K dané tématice lze najít mnoho různých postgradualních publikací a statí. Jako vždy jsem potřebovala informace, ty tvrdé statistiky mi nedávaly planou naději, ale lepší být připraven než pak to zklamání. Dozvěděla jsem se mnoho věcí, ale chyběl mi osobní příběh někoho, kdo by na tom byl tak, jako já. Dočetla jsem se, že u 70% pacientů je po prvotní dobré odpovědi na kortikoidy opět propad a zhoršení stavu. Běžný trombocyt žije cca 10-12 dní, můj imunitní systém jej zabije za 1-2dny...Začalo mi tak mnoho věcí do sebe zapadat a já se smířila s faktem, že to nebude tak jednorázová záležitost, jako se mi milý pan doktor snažil namluvit (nicméně ho chápu, když mě tam viděl tak v slzách).

Tento článek plánuji napsat už velmi dlouho, tak snad se mi to podaří podat tak, jak jsem měla v plánu. Na MK jsem již pěknou řádku let a nechci, aby byl článek spojován s mým jménem. Proto jsem si založila nový profil. Vy, které mne poznáváte prosím nereagovat jménem. Děkuji.

Vždy jsem trpěla na modřiny, nikdy jsem si s tím ale nelámala hlavu, protože to máme v rodině – slabá cévní stěna. Obě těhotenství jsem byla zdravá jako řípa, tak proč se stresovat. Začátkem února jsem jela s dětmi na 3 týdny do ČR. Tehdy se mi začaly tvořit velikánské červenofialové modřiny na nohách a já si nikdy nemohla vybavit, že bych se zranila. Ale tak děti po mně neustále skáčou, tak to bude asi tím. Jistě mi ani dlouhodobé kojení a s tím spojený nedostatek spánku nedělá nejlépe. Přeci jen jsem šla z jednoho těhotenství do druhého a k tomu 30 měsíců kojení. No jo, asi bych už měla ubrat, možná bych měla brát i nějaké vitaminy (přiznávám, že nejsem fanoušek braní léků a kupovaných vitamínů). Fleky se ale pořád zhoršovaly a přidalo se k němu i krvácení z nosu. Na to jsem nikdy netrpěla. Zpětně si říkám, jak jsem mohla být tak slepá a přehlížet tolik příznaků. Začalo to nenápadně, při smrkání prostě stopa krve v nudli. Jasně, to je tím, jak je sliznice překrvená a přetěžovaná. Později jsem už vysmrkávala jen čistou nezkoagulovanou krev. Já hloupá jsem se tomu ještě smála, že co to má znamenat. Končilo to tím. že jsem z nosu slabě krvácela nonstop, jen mi to teklo do krku a pro samou starost o děti jsem tomu stále nevěnovala pozornost. Když už mi to přeci jen připadalo příliš, tak jsem se přesvedčovala, že tak zlé to není, že se necítím být nemocná a že to počká s návratem do Hamburgu (mnoho let totiž bydlím v Německu) a že se mi nechce to hrotit s německým pojištěním někde na pohotovosti v Praze.

Navíc i když má člověk nějaké zdravotní problémy jde život dál. Já sama jsem v tu dobu právě hledala novou práci. V době, co jsem byla na dovolené v ČR jsem dostala emailem pozvánku na tzv. Probetag. (když je váš pohovor v Německu úspěšný, tak si vás většinou chce zaměstnavatel pozvat ještě na 2-3 dny na zkoušku...přeci jen na pohovoru se vše tváří lépe než je a tak máte vy i zaměstnavatel šanci si to vyzkoušet v provozu). Měla jsem ohromnou radost, protože firma, do které mě zvali byla mým favoritem. Hned po přečtení emailu jsem si začala zařizovat hlídání pro Marušku. Bráška už je ve školce, ale Maruška ne a tak bez hlídání nebude ani Probetag. Všem na potkání jsem vyprávěla, že v pátek 9.3. mám svůj Probetag. Hlídání klaplo hned a já už se jen těšila a přemýšlela, co si na sebe vezmu, jak to vše bude a jak moc si přeju, aby to vyšlo. Myšlenka na mé zdraví mě ani tak neopustila a ještě z ČR jsem si zavolala o termín na odběr krve ke svému obvod’ákovi. Nabidli mi jen poslední volný termín – ve čtvrtek 8.3. ráno, od pátku prý mají týden dovolenou a jedou lyžovat. Skvělé, krásně to vše vychází, ve čtvrtek si zajdu na krev a v pátek Probetag.

Po návratu do Hamburgu jsem nemyslela na nic jiného, než na svůj Probetag. Po 4 letech doma a dvou dětech dostal můj šatník zabrat a tak byl čas na nákupy. Ve čtvrtek jsem si skočila na krev a za doktorem. Dokonce jsem si kvůli němu oholila i nohy, aby se mohl podívat na mé modřiny. Jako vždy obvod’ák zklamal. Nohy nechtěl ani vidět :-O Ale krev mi odebral, tak jsem byla spokojena. Už při odběru bylo zváštní, že jakmile mi chtěli místo vpichu přelepit, tak že jsem ihned začala krvácet a proud krve stekl až na zem. No, dostala jsem tlakový obvaz a šlo se domu. Od lékaře jsem to vzala ještě přes obchody, abych si koupila nové boty, at’ nedělám v práci ostudu. Sehnala jsem přesně takové, jaké jsem si přála a byla spokojená, jak skvěle jsem vše stihla. V tu chvíli mi zvoní telefon. ‘Hallo, nebyli jsme domluvení, že dnes přijdete do firmy?’ ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal. Cože??? Vždyt já vše domluvila na pátek, to snad neeeeeeeeeeee… Horko těžko jsem se z toho vykecala, spíš jsem si sypala popel na hlavu a šéf tedy souhlasil, at’ přijdu v pátek. No, předsevzala jsem si, že ikdyby jsem tam měla přiskákat jen na jedné noze, tak že prostě musím. Odpoledne jsem ještě oběhla s dětmi naše 5km kolečko a spokojeně šla spát.

Ráno 9.3. jsem stála ve dveřích – slušně oblečená, na vše připravená a loučila se s dětmi i mužem, at’ mi drží palce. V tu chvíli mi opět zvonil telefon. ¨Hallo, mluvim s paní Novou? Máme výsledky vaší krve, volali nám z laboratoře a pan doktor z lyží nedal jinak, než že vás musím zastihnout. Výsledky jsou špatné a musíte ihned do nemocnice.” ‘No ale já mám dnes Probetag, nemůžu až potom?” ‘Ne, vy to nechápete, jste v ohrožení života, musíte ihned do nemocnice.” …

...Slyšet něco takového je velmi zvláštní zkušennost. Po chvíli jsem řekla manželovi, co mi řekli a že teda asi budu muset i dnes Probetag zrušit. Volám na recepci, jestli mi dají k telefonu šéfa. Že se omlouvám, ale že mi právě teď volali od lékaře a že jsou mé výsledky velmi špatné a jsem v ohrožení života. Že se omlouvám.ale že ani dnes nedorazím. Mlhavě si vybavuji, že jsem mu říkala, že chápu, pokud o mě už nebude chtít ani vidět a že vím, jak špatně to vypadá, když přijdu už po druhé s tak debilní výmluvou. On mi jen popřál vše dobré a že se mám ozvat, až mi bude lépe. (Psala jsem mu hned po ubytování v nemocnici.)

Přímo úměrně tomu, jak se rozšiřují řady kamarádů Kýši jsme měli pocit, že narozeninová oslava by neměla zůstat jen rodinnou záležitostí. A protože mít narozeniny v lednu není tak docela na venkovní party, začali jsme vymýšlet jiné alternativy. A jeden z nápadů byla narozeninová party v Tongu.

Tongo navštěvujeme s Kýšou poměrně často - hlavně když venku panuje počasí, že by psa nevyhnal. A musím říct, že výhradně ve všední dny odpoledne - to se nám totiž často stává, že máme Tongo téměř sami pro sebe. O víkendech, státních svátcích a prázdninách tam bývá až příliš plno.

I při plánování narozenin jsme tohle zohledňovali a počítali s tím, že bude v průběhu pracovního týdne odpoledne, což v pohodě dopadlo. Přímo na webových stránkách Tonga najdete objednávkový narozeninový formulář, kde vyplníte základní údaje o oslavenci, hostech, termínu a mimo jiné také typ oslavy. 

Výběr typu oslavy je klíčový - odvíjí se od něj, co budou děti jíst a pít a samozřejmě také cena. My jsme nakonec zvolili Karetu, hlavně vzhledem k jídlu - pro děti je připravena pizza, což mi připadá takové nejmenší "zlo" z toho, co je v nabídce. Správnou atmosféru oslavy pak dotváří popcorn. K základnímu balíčku jsme ještě přiobjednali pár ovocných mís a dětské šampaňské.  

Jak to dopadlo, kolik to stálo a také více fotek najdete na www.hola-sova.cz. Dětským oslavám ZDAR😀. 

Krásné nedělní odpoledne vám všem,

je mou milou povinností přinést vám výsledky soutěže Slavíme MDŽ s Viledou. V první řadě mi opět dovolte jedno veliké poděkování. Poděkování vám všem za účast v soutěži, přihlásilo se vás neuvěřitelných 398. A to je číslo, které mi opravdu dělá nesmírnou radost. DĚKUJI 🙂

Soutěžní otázka zněla, jaká je vaše nejoblíbenější květina? Moji věrnou a skvělou fanynku Lenku napadlo, že by udělala statisku, jaké květiny mají ženy z modrého koníka rády. A tady máte výsledek 🙂

Leni, tímto mi dovol jedno velikánské děkuji. Jsi skvělá a opravdu to bylo hodně práce, kterou jsi dělala dobrovolně. DĚKUJI 🙂

A o co jsme soutěžili?

O balení mikrohadříků Colors 4 kusy.