“Zdravím vás, potřebovala bych poradit, co dáváte svým dětem na bradavice?” Přesně takto začíná velké množství diskuzí, které se týkají právě bradavic. A není divu - s bradavicemi se za svůj život potká téměř každý z nás. Co to vlastně je, koho ohrožují a jak se jich co nejlépe zbavit - to vše bude tématem dnešního článku.

Bradavice je virové onemocnění, které způsobuje lidský papilomavirus HPV. Těchto HPV papilomavirů je v současné době popsáno přes 100 různých typů a některé z nich jsou přítomny v lidském těle, aniž byste o nich věděli. Nezpůsobují žádné potíže. Některé z nich naopak svou přítomnost hlásí. V tomto případě právě formou výsevu bradavic.

Oslabená imunita nahrává bradavicím

Bradavice je označována jako benigní kožní tumor - nezhoubný nádor a na pokožce ji můžete poznat jako zrohovatělý výstupek o něco světlejší barvy než pokožka. Občas na sobě mívají také červené tečky. Bradavice se mohou vyskytovat samostatně, ale také ve shlucích. Místem výskytu jsou nejčastěji horní a dolní končetiny, zejména okolí prstů, dlaní a plosek nohou. Neobvyklé nejsou ani bradavičky v obličeji. K výsevu bradavic jsou náchylné zejména děti, které mají nějakým způsobem oslabenou imunitu - po nemoci, díky různým autoimunitním onemocněním apod.

Bradavic se rozlišuje několik různých typů:

• bradavice pravé - jejich výskyt je obvyklý v oblasti horních končetin a není neobvyklé, že se jich vyseje v jednom místě hned několik, nebolí a jejich povrch je mírně zdrsnělý až zrohovatělý, jsou o něco světlejší než pokožka a vystupují nad ní,
• bradavice plantární - nevystupují z pokožky a jsou zanořené do hloubky, najdete je nejčastěji na ploskách nohou, často je možné je zaměnit za kuří oka, na rozdíl od pravých bradavic mohou být bolestivé,
• bradavice ploché a střapcovité - oba typy mají společné, že se objevují v oblasti obličeje a krku, mají barvu pleti a nebolí, liší se hlavně svým tvarem - ploché nijak výrazně nevystupují, kdežto střapcovité mají výrazně nitkovitý povrch

Víte co to je? Setkali jste se tím už? Je vám jasné, co se tím myslí?

Přesnou definici vynechám, určitě jich existuje víc – každý na to může mít jiný úhel pohledu.

Povím vám, jak je vidím já, a hlavně proč se jimi vůbec v rámci výchovy zabývat.

Vnitřní hranice je něco, co vám může hodně usnadnit vztahy s vašimi dětmi. Je to skvělý nástroj pro komunikaci (a nejen s dětmi – týká se to všech vztahů s lidmi kolem vás).

A v neposlední řadě to je věc, díky které si můžete každodenně potvrzovat svou vlastní hodnotu, své sebevědomí.

Jaké vnitřní hranice můžou tedy být?

Milé maminky, přináším typ na výlet, když je venku zima. Udělala jsem krátké video z dnešního výletu do galerie ocelových figurín. Nachází u metra Můstek (s kočárkem jsem použila výtah a vystoupila přímo na Václavském náměstí. Do galerie můžete s kočárkem, je zde bezbariérový přístup. Uvnitř je i kavárnička, do které jsme dostali při koupi vstupenky zdarma lístek na kafe. V pracovní den nebylo moc lidí. Dceru jsem přebalila na přebalovací jednorázové podložce uvnitř na stolečku-bylo jich tam několik i s křesílky a měli jsme soukromí. 

Nazev teto knihy na me vykouknul v e-mailu, kdy jsem si ji rezervovala a tak se i tesim, az si ji vyzvednu.

Jeste nejsem ve fazi, ze slovo rakovina dokazu vyslovit nahlas, nicmene psat uz to muzu❤️

Tolika obejmuti se mi dostalo v poslednich dnech. Nespocet od manzela, manzelovy maminky, sestry, me maminky, obou synu a ostatni blizke rodiny alespon na dalku.

To si tak jdu vyzvednout syna ze soukrome skolky (majitelka uz tetam vse rekla, takto jsme se domluvily, ze je potreba jim to rict), jedna teta me pohladila a venovala mi soucitny, ale pekny pohled, ani nebylo treba slov. Druha teta se na me a na Adamka vrhla, tak vrele nas objala a rekla: “Jste silna zena, dostanete se z toho. Omlouvam se, ale ja to musela udelat, citila jsem to tak.” A slzy ji tekly proudem a to vlastne i mne. 

Dale pri vyzvednuti Danika jsem se to odvazila rict ve skolce, nebylo to z duvodu soucitu, ale chtela jsem to z duvodu, kdyby se Danik na neco ptal pani ucitelky, aby nebyla zaskocena (prece jenom o tom s manzelem doma mluvime, ono se to ani jinak neda o tom nemluvit). Take mi venovala obejmuti, rekla: “Je moc dobre, ze to vim, hlavne kvuli Danikovi.” Coz jsme se obe shodly, poprala mi moc moc sil a zdravi.

Pristi tyden me ceka prvni davka chemo, dnes jsem se chtela nechat ostrihat na mikado, ale jeste nejsem pripravena, snad v PO. Chtela bych to zkratit, aby to pro me i pro kluky nebyl takovy sok.

Milé dámy,

v koníku stále přemýšlíme nad novými projekty. A přicházíme s nápadem, který vás, jak věříme, potěší. Chceme totiž založit něco jako klub výhodných nabídek. O co jde? 🙂 Je to velmi jednoduché. 

Každý týden nebo jednou za čtrnáct dní vám pošleme do interní pošty zprávu se speciální slevou jen pro uživatelky Modrého koníka. Určitě vám nechceme posílat nabídky, které vás nezajímají nebo jsou pro vás zbytečně. A právě proto píšu tento článek. Máme na vás několik otázek: 

• na jaké zboží byste chtěli mít slevu?
• od kolika procent je pro vás sleva zajímavá?
• jak často byste chtěli tyto nabídky dostávat?

Když vás k tomuto napadne cokoli dalšího, dejte nám vědět v komentářích. A jestli máte otázky, sem s nimi 🙂

Krásný pátek i celý víkend vám přeji, 

„Při výběru bot se rodiče nespoléhají na svůj vlastní úsudek a řídí se stereotypy v obouvání, což může vést ke zdravotním problémům,” říká Veronika Palková

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Veronikou Palkovou, která se zabývá barefoot stylem obouvání. Ať už vás kolem barefoot zajímá cokoliv, můžete využít na Modrém koníku také Poradnu zdravého obouvání. 

"Som mama dvoch detí (3 a 7 rokov) a k barefoot som sa dostala vďaka nim. Mladší syn začal chodiť veľmi skoro a od prvých krokov bol veľmi odvážny a suverénny. Celé to začalo kúpou jeho prvých topánočiek ... V tych tvrdých ortopedických mi odmietal chodiť, plakal a sadal si na zem, aj keď naboso doma behal krásne. A tak mi neostávalo nič iné, len začať pátrať po niečom, čo mu bude vyhovovať. Našla som jeho prvé mäkké, ohybné topánočky Pediped, v ktorých behal po dome úplne s radosťou. 

No a keďže mi to celé nedalo a som taký akademický typ, začala som trošku bosú chôdzu a obúvanie študovať a zistila som, že mi barefoot dáva logiku. Je to jasné ako facka, že v tvrdej neohybnej topánke, ktorá nám tlačí prsty k sebe, sa nemôžeme predsa cítiť dobre. Môj lov po značkách a nových modeloch začal naberať na obrátkach. Keďže mal syn fakt špecifickú nôžku, ktorú nazývame v barefoot svete „plutvička“, bola to veru fuška. 

Obúvala som jeho, neskôr seba, muža i mladšieho syna už len barefoot. Postupne som sa dopracovala k tomu, že mi mamky začali písať a radiť sa so mnou, ako obuť svoje deti. Až nadišiel deň D, kedy som si povedala, že by bolo skvelé mať predajňu, kde sa mamky poradia, deti si topánočky vyskúšajú a hlavne sa im v takej špecializovanej predajni nastaví obuv priamo na mieru. A tak vznikol náš Bosáčik, ktorý tu je už 2,5 roka a ponúka okrem množstva značiek a modelov kvalitných barefoot topánok i fyzioporadenstvo priamo v kamennej predajni v Prešove.”

1. Styl obouvání barefoot nabývá na popularitě. Co přesně barefoot obouvání znamená?

Barefoot obúvanie je štýl obúvania detí i dospelých do topánok, ktoré konštrukčne umožňujú chodidlu to, aby pracovalo akoby bolo naboso. V princípe ide o to, aby bola obuv nastavená každému „na mieru“ tak, aby nebola noha nijako a nikde obmedzená a mohla naplno spĺňať svoju funkciu, ktorú odjakživa má. Nie je to len ohybná topánka, ako si niektorí myslia. Ohybnosť topánky fakt nestačí.

Těhotenství znamená v životě ženy řadu změn. Třeba pro mě touha po miminku znamenala vzdát se oblíbených tréninků krav magy a pověsit činky na hřebík. To jsem ještě netušila, jak moc mi fyzička bude scházet. Ani že se pořádného cvičení tak úplně vzdát nemusím. 

„Nemám už vůbec žádnou sílu,“ stěžovala jsem si manželovi při večerní procházce po nábřeží. Tehdy jsem byla asi v třetím měsíci s prvním miminkem. U doktorky na prohlídce jsem s hrůzou zjistila, že ačkoli mi bříško krásně rostlo, váha šla dolů. Těžce vybudované svaly hold mizely.

„To nebude tak strašný,“ odvětil povzbudivě můj muž. „Zkus mi zabrat do ruky. Pořádně…“ Věděla jsem, že mě bude chtít podpořit. Ale záhy jsem pochopila, že v tomto případě se ani na milosrdnou lež nezmůže. Nedokázal uvěřit, že jsem skutečně až tak zeslábla. „No… Ale po porodu se zas k cvičení vrátíš,“ pokusil se mě alespoň uchlácholit.

Když jsem si o den později stěžovala své mamince, připomněla mi, jak ráda jsem v minulosti cvičila podle videí Jillian Michaels. „Ale to teď asi není zrovna vhodné, co?“ usoudila. S hořkostí jsem přikývla. Na cvičitelku, která na mě bude hulákat, že se určitě cítím, jako bych umírala, ale hlavně nesmím přestat a polevit, bych si teď vážně netroufla…

Jen ze zvědavosti jsem se podívala, jestli nevydala i nějakou edici pro ženy v jiném stavu. A velká náhoda tomu chtěla, že v Česku jen o pár měsíců dříve vyšla její publikace Hurá, miminko! Asi nemusím zmiňovat, že ještě ten den jsem uháněla do knihkupectví. A brzy jsem se cítila jako znovuzrozená.

Abych uvedla věci na pravou míru: Nepatřím rozhodně mezi ženy, kterým by těhotenství bylo na obtíž. Svůj nový stav jsem si užívala od první vteřiny, kdy jsem začala skákat po zahradě s dušíkem na těhotenském testu v ruce a nevěřila svému štěstí. Začala jsem chodit na břišní tance pro těhotné, ponořovala jsem se do relaxací, přečetla jsem haldu knih o jemném zrození… A všechno mě to nesmírně naplňovalo. Ale tréninky byly hold něco, co mi v té době scházelo. Cvičila jsem sice velmi ráda gravidjógu, ale tušila jsem, že dlouho nevydržím jen u „sportu“, podle kterého i přetočení na druhý bok může být svým způsobem cvičení. Tak jsem se vrhla na Jillian.

To máte tak... Všichni chceme být fit a sexy, ale ne každý může chodit do posilovny, že? A neříkejte že ne. Já říkám, že jo! A nejen to! Za ty roky praxe v domácím cvičení a tvarování pekáče buchet jsem získala vskutku neobvyklý vhled do celé problematiky. Uznejte sami.

Jen si to představte. S vaší cvičitelkou se stanete prakticky kamarádkami! Já mám například pocit, že o Jillian Michaels vím naprosto všechno. Jako třeba to, jaké číslo podprsenky má a tak. Dostala se mi pod kůži natolik, že jsem se k jejímu workoutu uchýlila dokonce i onehdá, když jsem se snažila už konečně porodit Eliše, jak o tom píšu ve své  knize. No ale to je jen zlomek skutečných výhod, které vám domácí cvičení přinese.

Kromě takových těch běžných důvodů jako je úspora času a rodinného rozpočtu nebo prostě toho, že vám ta smráďata sice kdokoliv hrozně ochotně ohlídá, nicméně nejširší příbuzenstvo bohužel nemá v příští pětiletce vůůůůbec čas. Ale vůbec...

Navíc každý máme nárok na důstojné umírání doma v pohodlí vlastního obýváku a ne v nějaké cizí a nepřátelsky vyhlížející tělocvičně!

A teď už konečně ty výhody domácího cvičení:

• Nikdo vás nemusí křísit, když po první sérii cviků vyplivnete plíce, kteréžto si dají maratón kolem dokola tělocvičny spolu s vaším srdcem, a poté vám trenérka řekne, že to bylo jen warm-up.
• Víte, že předstíraný infarkt vás ze cvičení neosvobodí.
• Když vám křusne koleno, budou se vám smát jen vaše vlastní děti.
• Když pod lavinou vlastního potu řinoucího se zpod vlasů nedopatřením oslepnete, zakopnete o rozházené lego nebo ležícího manžela, můžete si zplna hrdla zanadávat a nemusíte si dělat hlavu s tím, co si o vás pomyslí vaše umírněnější spolucvičenky.
• Když si vyrazíte zub činkou, můžete skutečné důvody úrazu svést na domácí násilí. (Tentokrát ne na děti, rozdělení jednotlivých obvinění musí být především spravedlivé!)
• Můžete si vybrat jakýkoliv čas, který vám bude vyhovovat. Třeba ve tři ráno, když už je menší pravděpodobnost, že se kolem vašeho okna shluknou sousedi a budou se vaší nepovedenou imitací výkopů bavit, popřípadě rovnou sdílet na sociálních sítích LIVE.
• Větu: "Ty tepláky se jen srazily v pračce, vážně!" si můžete odpustit. Nikoho to nezajímá.