Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Jak ulehčit školákům konec prázdnin a nástup do školy? Začněte změnou denního režimu
Máte doma školáka, který si užívá prázdnin. Brzy ho ale čeká návrat do školních lavic a ten nemusí být pro většinu dětí tak jednoduchý. Připravte vašeho školáka postupně, aby se snáz adaptoval zase na školní povinnosti a školní režim.
S prázdninami se pojí uvolněnější režim, pěkné počasí, výlety, spousta zábavy s kamarády, ponocování a se začátkem školy je tohle krásné období u konce. Hola hola, škola volá. Jako rodiče bychom si měli především uvědomit, že tahle změna může děti zaskočit - vzpomeňte si třeba sami na sebe, jak se vám po dovolené nechce zpátky do práce a zapadnout do kolotoče domácích prací. Děti to mají úplně stejně (samozřejmě se tedy najdou i výjimky, které se na návrat do školy těší) a je potřeba je na návrat do školy připravit pozvolna, aby pro ně nástup do školy nebyl tak nepříjemný a šokující.
Zkuste několik tipů, které by mohly pomoci vašim zlatíčkům předěl prázdnin a nového školního roku lehce překonat. Nicméně nezapomínejte na to, že vy své dítě znáte nejlépe a postupujte tedy především podle svých možností a individuální osobnosti vašeho dítěte. I zde totiž platí pravidlo, že co zabere na jedno dítě, to druhé vůbec nemusí ocenit.
Návrat do školních lavic
Děti, které už do školy chodily, moc dobře vědí, co je čeká. Ví, že občas to není ve škole jednoduché a že občas je to super. I zasloužilé školáky je ale zapotřebí na návrat do školních lavic připravit. Zde platí samozřejmě pravidlo: “Čím je dítě menší, tím větší pomoc od svých rodičů potřebuje.” Pokud máte doma nastupujícího deváťáka, je pravděpodobné, že žádná velká pomoc z vaší strany nebude chtěná a potřebná. Zato u mladších dětí je vaše pomoc nezbytná.
Tipy pro snadnější návrat do školních lavic
Vůně léta. A jak voní to vaše?
PS: Nezapomeňte, že s PEPCO soutěžíme o ceny v hodnotě až 3000,- koukněte na můj profil pod “heštegem” #letospepco.
Holky moje, včera jsem tu psala, že jsme si koupili televizi. Byl to poslední vystaveny kus. Hrála krásne. Prodavač takový mladý kluk nám ji balil do krabice. Musel zmáčknout roh, protože po rozbalení, jen po vytáhnuti byla vidět na obrazovce smouha. Manžel s tím okamžitě jel na prodejnu Planeo, ale tam mu prodavačka s úsměvem řekla, že reklamovat nelze, že si to prý udělal sám. Přes 2TRETINY je obraz žádný. Manžel trvá na videozáznamu, že prodavač nestandartne zabalil. Řekli nám, že se nemůžeme nijak bránit... Sami víte kolik je to peněz, chci vás čarovat, že při koupi televize mu stujte za zadkem celou dobu a až vám to zabalí u pokladny si nechte ještě povytahnout. A další věc ovladač a kable dal před led displej takže tak. Nevím jak se bránit, asi se optat na D testu. Nemáte třeba zkušenost?
Budeme do druhého auta kupovat další autosedačky...u dcery je jasný,že 15-36kg, ale teď vaham u syna ..má tři roky, autosedačku 9-18, váží tak 14kg.. a teď,zdá koupit i druhou 9-18,nebo vzít také 15-36..vím,že ta polohovací mu bude pohodlnější, jedná se tedy o cestu z školky max 10 min,každý den,takže v ní spát snad nebude😂
Prázdniny jsme zahájili sádrou, prázdniny skončíme sádrou ☹. Kluk spadl tak nešťastně, že si zlomil ruku v tom samém místě. Tentokrát jsou zlomené obě kosti, navíc se to překřížilo, takže mu to museli v narkoze srovnat. Jsem trochu zoufalá ...
Holky koupili jsme v elektru televizi a manžel ji doma vybalil a má celý prasklý displej ani ji nevytahl z krabice je neporusena co teď? Ten chlap co jí balil s ní musela solidně krapnout. Ach jo tolik peněz.
Mariánku, cítím, že dnešním dnem vplouváme zase do dalšího, nového společného období. 9 měsíců v mém břiše, 9 měsíců na světě. Copak nám tvá dvě devíti měsíční období přinesla?
Prvních devět měsíců tvého nitroděložního života jsi mě učil, jak se na sebe i tebe napojit. Ukázal jsi mi, jak je důležité věřit, že se vše děje, jak má a umožnil jsi mi se znovuzrodit spolu s tebou. Po nádherném klidném a radostném šestinedělí, které nám umožnil tvůj táta, jsme vpluli společně do období tvých prvních devíti měsíců na světě a díky mé intuici a mateřským zkušenostem, jsem tvému vývoji dál nechala volný průběh stejně jako, když jsi rostl v bříšku. Naslouchala jsem svým pocitům a pozorovala tebe, co mi říkáš a jen reagovala na to, co ode mě potřebuješ. Nevkládala jsem do tebe žádné své ambice, nesrovnávála tě s tvými sourozenci ve tvém věku ani nikým jiným.
Neposlouchala jsem doporučení, jak často a jak dlouho by se mělo a nemělo kojit, kde a jak dlouho by jsi měl spát. Nepořídila jsem ti monitor dechu, protože nebyl okamžik, kdy by jsi byl sám a pokud propojení mezi námi můžeme nazvat monitorováním, tak já jsem tvým nejlepším monitorem dechu a lásky, kterou potřebuješ.
Téměř nepláčeš, netrpěl jsi na koliky, první 4 zoubky jsem ti našla v pusince náhodou, žádné teploty a proplakané noci. Nechceš jíst nic krom mého mléka, i to je v pořádku. Jsi nošený, protože to chceš ty, ne já. Jsi spokojený stejně tak se mnou jako s tátou a nebojíš se lidí, ani cizích.
Dneska máš 9 měsíců, jsi plně kojený, a já jsem ti beze strachu z lepku dala první kousek pečiva z místní pekárny na oslavu toho, že mi dva se ničeho nebojíme. A ty sis ho požužlal se zájmem, protože tě na jídle baví zkoumat nové chutě, pak jsi to vyplivnul.
Jsi usměváček, plazíš se a od včerejška začínáš lozit. Dneska ses o mě opřel a postavil ses poprvé na své nožky.
Nedávala jsem tě nikdy, až na několik výjimek na pár sekund , na zem pást koníky, nechtěl jsi. I přesto jsi bez tréninku asi až v 6 nebo 7 měsících zvedl hlavu, koukl na mě s šibalským výrazem “hele mámo, co už umím” a od té doby jsi tuto činnost zařadil do svého života.
Ještě v sedmi měsících jsi se nepřetáčel ze zad na bříško, teda ne, že bys to neuměl, prostě jsi o to neměl zájem. A my jsme si z tebe dělali legraci, že jsi tak klidný a vůbec se nebáli, že jsi mimo tabulky, protože ty nejsi žádná tabulka, ale Mariánek.
Svou motivaci k hraní si na bříšku a otočení se, jsi našel sám až v 8 měsících, chvilku na to jsi se začal plazit.
Už s dvojčaty jsem si přičichla k tomu, že není třeba se ničeho bát a s tebou je to jedna velká intuitivní jízda. Děkuji ti za to, teď už to spolu můžeme předávat dál a ukazovat tuto cestu i jiným. Cestu k intuitivnímu mateřství a propojení matky a dítěte v náručí otce při plynutí s ostatními sourozenci. Cestu k sebevědomé rodině.
Vaše zkušenosti s LOVI
Aktualizace: jak se maminkám a dětem líbil nový nevylévací LOVI hrníček v krásném provedení s medvídkem? Přečtěte si recenze v našich diskuzích.
---
Už pije vaše dítko čaje, vodu, případně jiné tekutiny? Pak pro vás máme ideální letní testování hrníčku: Můj nevylévací hníček LOVI. Pro léto je pitný režim obzvlášť důležitý, tak ho pojďme vašim dětem co nejvíc zpříjemnit.
Co testujeme
Testovat budeme krásné hrníčky s novým typem pítka, které jsou úplnou novinkou v portofliu značky LOVI. Tak si je představme:
MŮJ NEVYLÉVACÍ HRNÍČEK LOVI BUDDY BEAR 210ml 9m+
Tak i na mě přišlo. Dostala jsem od sousedky spooooustu rajčat, takže plán na dnešní den je jasný. A recept na ten nejlepší kečup naleznete na mém blogu.
#pepco #inspirace #recept #kecup #domacipotreby #varimespepco
Hyperaktivní děti nejsou nevychované, dejte jim šanci. Jak se žije s ADHD?
„Mám 5letého chlapečka s ADHD a autismem, ADHD podědil po tátovi. Je to celkem výhoda, že vidím u dospěláka citlivá místa a na těch pracuji s malým. Jako největší problém vidím impulzivitu a agresi. Ze školky jsme byli "odejiti", nezvládali ho ani s asistentkou pedagoga, je s ním těžká spolupráce - utíkal jim, nerespektoval je. Doma zvládáme relativně dobře, snažím se předcházet záchvatům, ale už jsem se poučila, že nejsem všemocná a záchvaty občas prostě přijdou. Dávám mu rybí tuk forte a hořčík, které ho docela uklidní, v případě krize máme napsané léky od doktora. Tvrdě si trvám na základních pravidlech - žádné bití, ničení věcí, ubližování ostatním, drzé řeči. Za trest odebírám tablet a PC. Snažím se nedávat na zadek, nechci z něj vymlátit agresi agresí.”
Díky přesnější a plošnější diagnostice přibývá dětí s ADHD. Pravděpodobně každý se v životě setká s někým, kdo tímto onemocněním trpí. Ať už to je přímo vaše dítě, partner nebo spolužák či spolužačka vašeho dítěte. Život s dítětem s ADHD může být v určitých případech velmi náročný, ale nezoufejte, naštěstí se s tímto onemocněním dá pracovat a příznaky alespoň zmírnit.
U chlapců se ADHD vyskytuje častěji
Zkratka ADHD je vytvořena z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jedná se o poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Málokdo ví, že existuje také ADD, Attention Deficit Disorder, porucha pozornosti bez hyperaktivity. ADHD se vyskytuje častěji než ADD a ví se o ní více i proto, že je svými příznaky mnohem nápadnější. ADHD trpí 3-7 % populace, přičemž u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. Obecně je u dívek hyperaktivita více v útlumu a převažuje porucha pozornosti, takže je mnohem těžší si u nich všimnout, že něco není v pořádku. Přeci jen neustále pobíhajícího a vykřikujícího kluka si všimnete snáze.
„Mám sedmiletého syna, před dvěma týdny mu bylo zjištěno ADD. Zaráží mě, že mě do pedagogicko-psychologické poradny neposlaly učitelky, ale šla jsem tam kvůli svému podezření, že je něco jinak. Znala jsem do té doby jen ADHD a vzhledem k tomu, že syn hyperaktivní není, tak jsem to moc neřešila. Že existuje i ADD je pro mě novinka.”
Počet dětí s ADHD roste
Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty
“Na obratu vnějšími hmaty jsem byla ve 37. týdnu v FN Bohunicích. Chtěla jsem zkusit všechno, abych mohla rodit přirozeně (i když bych zvažovala i přirozený porod KP). Nebyl to tedy výkon bezbolestný, ale obrátit se podařilo! Byla jsem hospitalizovaná přes noc, dítě bylo sledováno pravidelně na monitoru, kdyby nastaly komplikace. Obrat sám trval nanejvýš 3 minuty. Rodila jsem tedy nakonec přirozeně a jsem za to moc ráda, za mě určitě - stálo to za to! “
V minulém článku ze série věnované tématu Konec pánevní jste si mohly přečíst o různých možnostech, při kterých můžete svému miminku pomoci otočit se do “správné” polohy (slovo správné je v uvozovkách, jelikož i tato poloha je považována za fyziologickou). Pokud jste vyzkoušely opravdu vše a vaše miminko stále a tvrdošíjně setrvává v poloze hlavičkou nahoru, máte ještě jednu možnost. Tentokrát se ale jedná o možnost, kterou rozhodně nemůžete zkoušet sami doma - řeč je totiž o lékařském zákroku, který se nazývá "obrat miminka zevními hmaty".
Co si můžeme pod pojmem Obrat zevními hmaty představit?
Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o lékařský zákrok, při kterém se lékař pokusí přetočit miminko z polohy koncem pánevním (či ze šikmé nebo příčné polohy) do polohy podélné hlavičkou. Tato metoda je velice stará - historické prameny zmiňují, že tento postup byl využíván již v době 300 let před naším letopočtem ve starověkém Řecku. S průběhem času tato metoda upadla v podstatě v zapomnění, ale poté byla znovuobjevena na počátku 80. let 20. století.
V souvislosti s termínem obrat zevními hmaty se můžete setkat i se zkratkou ECV, která vychází z anglického termínu External Cephalic Version. Tento úkon se v českém prostředí provádí zpravidla mezi 35. - 38. týdnem těhotenství během krátkodobé hospitalizace. Je považován za jednu z variant, jak se vyhnout císařskému řezu, a velmi dobrou zprávou je to, že jeho úspěšnost je poměrně vysoká. Zdroje uvádí úspěšnost 60 - 70% (30% u prvorodiček, 70% u vícerodiček, u kterých je provedení výkonu díky zvýšené flexibilitě děložní stěny snazší). Samotný zákrok pak trvá přibližně 5 - 10 minut. Pokud se obrat nedaří, či pokud je velmi bolestivý, je nutné jej ukončit.
Jak obrat zevními (vnějšími) hmaty probíhá?
Ahoj holky, nikdy si moc nestezuju ani si tu nevylivam srdíčko, ale.... Mě je prostě už týden divne. Já už nedojdu ani do obchodu 100 metrů je to normální? Vždyť já byla každé tehu zvyklá vařit, uklízet, vyletovat. Já vím, že pokaždé je to jiné, ale nemuze to začít nějaky problem? Nedělá to některé z vás? Já jdu a z ničeho nic mě začnou mrtvit ruce a nohy a břicho. Je to hnus pocit nemůžu jít dál.. Tohle nejsou kontrakce.. Je to prostě divné bolestivé hnus. Nejí to brnění, ale takové mrtveni a k té bolesti se přidá podbrisek jak kdybych to měla dostat... Mě nikdy MS nebolela tohle bolí jak, když mi dali tabletu na vyvolání oki to i vevnitř. Mám strach jít k mudr že mě zavre do špitálu. Já už mužu jen ležet jakmile něco tak prostě tohle přijde. Dnes jsme si byli s manželem koupit TV k výročí a já musela jít sedět do auta do toho jsem poslední dny úplně šíleně otekla nesu dám ani prstýnky. Ale to je tím horkém, ale neměli jste to některá?
Uz jsem zpatky na draze.. jedno ranni svitani v Ostrave...😍
Tak malá je v pořádku akorát jsem dostala utrogestan a ascorutin 😍 za 14 dni kontrola 🙂
Poslední 2 týdny prázdnin a pak vypustíme první ptáčátko z hnízda do velkého školního světa...
Po 3 dnech v horečkách jsme K O N E Č N Ě vylezli z jeskyně trošku načerpat vitamin D. Náš malej knihomol si to patřičně užíval a snad už je moribundus zažehnán.
#pepco #inspirace #knizkypronejmensi #modapronejmensi #piknik #hrackypronejmensi
Dnešek byl plodný. Ráno jsem vyrazila do Lidlu, no aspoň k něčemu byla dobrá dovolená. Nakoupila jsem co jsem chtěla, a potom jsem vyrazila na předání vibracniho lehátka z druhé ruky. Taky už jsme s mužem vybrali tapetu a barvu do dětského pokojíčku. Teď už jen čekat až příští pátek opustí dělníci náš byt po rekonstrukci bytového jádra a budu se moct vrhnout na přípravy..
Historický okamžik - děti si jdou hrát spolu ven před panelák 😁. Poprvé do neznámého prostředí (táta věší venku prádlo tak je bude mít na dohled). Marička má v puse švestku.
Hlavně se nenechat odradit, že je s dětma něco nemožné 😜 #slovenia #triglavnationalpark #bovec #prestreljenik #monilu #camping #family #together #bebrave #kanin
Malé velké radosti denního života. Už jste si někdy večer bilancovali svůj den, když se v něm na první pohled nic neodehrálo?
Řekla bych, že to většinou děláme jen, pokud prožijem něco negativního. V situacích, kdy vám brní hlava a myšlenky vás nenechají usnout, to je přesně čas, kdy by se hodilo myslet na něco pěkného, ale dost těžko se to dá vybavit, protože ty hezké věci byly převálcovány těmi těžkými, které nám nedopřejí klidný spánek.
A tak je fajn se už dopředu, než se něco nepovede, naučit zvědomět radost, kterou běžně žijeme a uložit si ji na horší časy.
Já to občas dělám tak, že si vybavím krásné okamžiky dne jako třeba: Ráno jsem se válela v posteli, kterou jsem měla jen pro sebe. Vyskočila jsem z postele a cítila se vyspaně. Mariánek začal lozit. Evelínka si nechala zaplést cop a neječela u toho. Šimi mi dal pusu, jen tak, což je u puberťáka nezvyk. Dvojčata si daly na oběd nášup. Chvilka s Mariánkem v bazénu. Radost dětí z moře a moje, že jsem je dostala na jednu fotku aniž by pózovali. Manžel na mě koukl zamilovaně. Ten pocit, když jsem otevřela krásný mail s poděkováním, že jsem pomohla.
Prostě takové drobnosti, na které máte tendenci zapomenout a přestanete jim dávat váhu ve chvíli, kdy o svém životě začnete pochybovat.
Ale pravda je, že si ten život sami tvoříme a že nemusíme být milionáři, abychom byli bohatí.
PS: To jen ještě takový dojezd ze včerejška. 🙏🏼
Výletíme s prckem - hrad Kost
Přemýšleli jsme o tom, že jsme poměrně dlouho nebyli na žádné prohlídce hradu nebo zámku. A samozřejmě jsme si kladli otázku, jestli na to přeci jen Kryštůfek není ještě prcek. Na variantu, kterou vám nabídne hrad Kost určitě ne!
Celý recenzovaný výlet o tom, zda je dobrý nápad vzít 3 leté dítě na prohlídku hradu najdete na stránkách holá sova🙂. Včetně krásného videa hradu z ptačí perspektivy!
Dobré ráno, dnešní odpověď za 5❤️ je tato:
Dokážete vyřešit tuto matematickou úlohu? Napište, prosím, jen výsledek a nepište, jak jste na to přišli 😉 🙂
Zítra zveřejním správnou odpověď a pošlu hned ❤️❤️❤️❤️❤️
Jsem překvapena, jak jsem mohla udělat takový krok zpět, ale asi to byla zkouška toho, jak stojím nohama pevně na zemi.
Já tomu tady totiž říkala dovolená a trošku mě trápilo, že pro mě je to vlastně jen změna prostředí.
Je tu tak krásně, hned bych si lehla na lehátko a nechala se unášet vlnkami po moři. No třeba i k tomu dojde. Zatím se mi dařilo si pro sebe z celého dne ukousnout půl hodinu večer v bazénu. Do teď mi to přišlo málo, ale konečně mi došlo, jak to skutečně je. Uvědomila jsem si, že doma bych neměla ani to.
Je to pro mě tady taková zkouška toho, jestli žiju, co píšu. Všechna očekávání jsem musela pustit k vodě, aby mi bylo zase dobře.
Na co si tu hraju? Já už se přeci dlouho umím radovat z maličkostí, které kolikrát třeba někdo nevidí přes to, že jiným věcem přikládá větší váhu. A to je to, co se dělo tři dny, co tu jsme. Moje ego mi říkalo: ”jsi na dovolené, tak proč tady naplňuješ potřeby jiných ještě víc než doma? A co tvé potřeby?” A já na tu jeho hru přistoupila, jako by líp než já vědělo, co potřebuji, a já díky tomu byla pěkně protivná. Jenže taková já přeci nejsem, tyhle hry ega už mám dávno za sebou. Proč bych měla dětem kazit prázdniny jen proto, že já je tak úplně nemám. A navíc z vlastního rozhodnutí, protože ty děti se mi v mém životě nezjevily náhodou, že?
Dneska při mém nočním plaveckém dobrodružství jsem si uvědomila, že poprvé od porodu zase sportuji pravidelně a to je přesně to, co jsem potřebovala, co mi tak chybělo a tělo si odvyklo to po mě chtít.
Ukrojit si kousek, nemusí to být kus, ale musí to být pravidelně. Denně chvíle, kdy jsem jen sama se sebou. Tady to budou 3 týdny plavání a doma si nazuji své běžecké boty, ke kterým konečně zase dozrál čas a vyvětrám hlavu.
Náš život se přeci neskládá z velkých okamžiků, ale především z malých, mezi kterými se občas zamíchá něco mega velkého. Ale pokud budeme čekat jen na ty velké, život nám tak trochu uteče pod rukama.
Dneska na pláži jsem byla sama s dětmi, protože Martinovi nebylo dobře a zůstal ležet. Nemohla jsem se koupat, protože se Mariánkovi chtělo spinkat a já si ho navázala do šátku. Ale mohla jsem se s ním brodit po kolena v průzračné teplé vodě, pozorovat své šťastné děti a cítit se bohatší o tyhle malé chvilky, které se zapisují do mé paměti úplně stejně jako ty veliké a naplňují můj život vděčností.
Jsem vděčná, že žiju a že žiju krásně. ❤️🐳🏊🏼♂️🐟🐠🐬👩🏽💻🌝
Proboha, já jsem fakt těhotná aneb můj 5. týden těhotenství. Jak se miminko vyvíjí a co se děje v těle maminky?
„Posledních pár dní se cítím jinak. Divně. Jen nevím, jestli to není jen síla mé sugesce. Těhotenské testy mám samozřejmě nakoupené. Mám nebo nemám už testovat? Rozum říká ne, srdce na mě řve 'samozřejmě, že ano'. Tak strašně chci vědět, jak na tom jsem. Zároveň se však bojím zklamání. Bylo by hodně dětinské brečet, pokud to nevyšlo? Ne, tohle se opravdu nedá, jdu zjistit pravdu. Ať je jakákoliv! Nádech, výdech… A znovu. Otevírám oči a koukám na test, který mi právě sdělil, že...
...proboha, já vidím dvě čárky. Před očima se mi najednou zatmí a já si nejsem vlastně najednou vůbec jistá, co to znamená. Rychle hledám návod k těhotenskému testu, který právě držím v ruce, a kontroluji, zda to opravdu značí těhotenství, nebo se jedná o nějaký jiný druh testu, kde dvě čárky znamenají, že těhotná právě nejsem. Samozřejmě zmatkuji a návod mi hned vysvětlí, že to je opravdu tak. Jsem těhotná! Sakra, dýchej… Takovou dobu jsem se na tuhle chvíli těšila a najednou vlastně nevím, co říct. Explodovala ve mně ohromná směsice citů, pocitů a emocí. Víc než cokoliv jiného momentálně cítím strach. Já budu máma.
Budu dobrá máma?
Co když mi to nepůjde?
Nechci přibrat 30 kilo.
Jak to mám říct Karlovi?
