Krásné sobotní ráno! 

(případně noc, pokud tady číháte se mnou - právě je totiž krátce po půlnoci=) ). Docela dlouho jsem si říkala, jak dnešní článek uvést. Když se totiž podívám okolo sebe, vánoční čas hledám s velkou fantazií. Všude krabice a binec:D (kdo mě sleduje tak ví, že jsme právě uprostřed stěhování a bourání) Trochu to teda zachraňuje věnec na stole. Ale víte co? Ono by tu náladu měli stejně dělat skutky a lidi okolo=) A přestože jsem letos nenafotila do článku vlastní fotky (jednu jsem teda vyhrabala z loňska), vytáhla jsem alespoň recept od maminky, abych se s vámi mohla podělit o kousek tradice, kterou mám moc ráda. Co myslíte, co to bude?  

A no jo. Je to ONA! 

Vánočka je pro mne symbolem Vánoc. Začíná náš Štědrý den a někdy jich peču i několik. krásně voní a kdyby na Vánoce nebyla, tak jsem opravdu smutná - a nejen já! Je teda pravdou, že teprve letos jsem se mrkla na zoubek i její historii a objevila pěkný článek, kde bylo vše hezky shrnuto=) Než tedy přejdu přímo k našemu receptu, uvedu pár zajímavostí, které jsem v něm objevila. Třeba je znáte, ale třeba se najde někdo, kdo není úplně zběhlý a dozví se zase něco nového.

• Vánočka je s námi od 16. století.
• Dříve sloužila jako vánoční dar pro šlechtu a směli ji péci pouze mistři pekařského cechu.
• Svým tvarem má připomínat Ježíška v povijanu, je symbolem života a plodnosti.
• Její křížové pletení mělo chránit rodinu před zlem.
• Každá řada copů má svůj smysl - spodní představuje zemi, vodu, vzduch a slunce. V prostřední máme najít rozum, cit a vůli. Na samotném vršku pak sídlí vědění a láska. 
• Do vánočky se dříve zapékala také mince, která měla tomu, kdo si kousek s ní ukrojil, přinést štěstí, zdraví a bohatství. 
• Během práce na vánočce nesmí její výrobce mluvit. Nutná je také bílá zástěra a čepec. U kynutí děti nesmí skákat - zato hospodyně by měla, aby jí vánočka hezky nakynula.
• Pokud se něco zvrtne (nenakyne, praskne..), nevěští to nic dobrého.
• Vánočka přicházela na řadu jako sedmý chod Štědrovečerní večeře. 
• Vánočka se nepekla jen jedna. Ale vždy tolik, kolik lidí bydlelo v domácnosti. Na štědrovečerní tabuli se dostala jen ta nejhezčí a největší, přičemž nakrojit ji směl jen hospodář.  
• V některých chudších domácnostech byla vánočka součástí nadílky.(bílé pečivo, tuk, ořechy a další ingredience byly drahé)

Tak co, našli jste něco, co jste nevěděli?    Má vánočka ve vašem kraji ještě jiná poslání, či příběhy a historii? Určitě napište do komentáře! My už se teď ale mrkneme přímo na recept, který lítá naší rodinou.

Vánoční čas je tu. Pro mnoho z nás nejkrásnější čas celého dlouhého roku. Oblíbenou tradicí Vánoc je pečení cukroví. Jsou rodiny, kde se peče jen pár druhů a jsou i takové, které se předhánějí v upečeném množství. Původ pečení vánočního cukroví lze hledat již v předkřesťanské minulosti, v České republice se peče cukroví od počátku 19. století. Podle tradice by mělo být napečeno 7 druhů cukroví, věděli jste to? 😊 

K tomuto tématu se nabízí jednoduchá soutěžní otázka : 

Kolik druhů cukroví se peče ve Vaší domácnosti a jaké je Vaše nejoblíbenější cukroví?

Já vám prozradím, že v naší domácnosti se začíná péct cukroví po Mikuláši. Vždy si říkám, že skončím se 7 druhy, ale většinou jich mám 10. 😊 Naštěstí naše dcerky pečení cukroví zbožňují, a tak je to povětšinou jen jejich práce. ♥ Moje nejoblíbenější cukroví jsou mandlové hříbečky. Peče je moje babička a jsou prostě dokonalé. Už od mého dětství mi s nimi babička dělá každé Vánoce radost. Jen o tom mluvím, nemohu se té chuti na jazyku dočkat. ♥

…………………………………………………………………

V rámci vánoční akce s ambasadorkami máte u mě příležitost si zasoutěžit o balíčky BIO dobrůtek pro vaše mrňousky. Jdete se mnou do toho? Doufám, že jo! 🕶

Ahojky všem, 

v první řadě, než se dostanu k závěrečnému hodnocení, bych chtěla moc poděkovat, že jsme mohli být součástí testování. Děkujeme. 

Už když jsme se do testování přihlašovala, tak jsem moc nevěřila, že by se na nás mohlo usmát štěstí, ale usmálo! Jsem za to moc ráda, protože hračky Fisher -Price za nás patří rozhodně k těm nejpovedenějším. 

Když se k nám sranda parta (jak jim doma říkáme) dostala, děti byly opravdu nadšené. Samozřejmě se jako první vrhl syn na lenochoda a Ellinka, které je 14 m a pro níž především byly hračky určené, sáhla jako první po lamě. Musím říct, že lenochoda se na poprvé trošku bála, byl na ní asi moc hrrr... Ale navlékání kroužků jí moc baví a v tomto věku to asi patří k takovému prvnímu koordinovanému pohybu. Už syn měl rád toto navlékání kroužků a musím říct, že když ještě hrají a zpívají hned je to pro děti o to zajímavější. Když Ellinka chtěla prozkoumat i lenochoda, proběhla menší bitva o něj, ale nakonec vše dobře dopadlo a o hračky se vždycky hezky podělily. I lenochod si našel cestu k jejímu srdci, pořád ho mačká a dokonce má na jeho písničku už svojí taneční sestavu. Los byl trošku odstrčený, protože vedle lamy a lenochoda možná nebyl pro děti úplně zajímavý. Nakonec jsme ho využili a využíváme nejvíc v autě, má ideální velikost, Ellinka ho hezky udrží a může zpříjemňovat cestu.

Za dobu testování jsme si s dětmi užily spoustu legrace. Jen je člověk nesmí zapomenout vypnout, protože začnou, když to nejmíň čekáte. Asi tak když potřebujete, aby bylo ticho, když děti konečně usnout a nechtěně jednoho zmáčknete a začnou všichni, pobavili jsme se s manželem a od té doby jsme si na to dali pozor. Také nevím, jestli to byla náhoda, ale syn si vzal lenochoda o patro níže k babičce, která s námi bydlí, lama s losem tu zůstali, každou chvíli se zapli a zpívali. Nakonec jsem je odnesla dolů ať si prozpěvují společně. 

Teď se vrhneme na popis každého zvlášť jejich klady a zápory.