"Vážím si zdraví svého i své rodiny. Doma jíme zdravě – pěstujeme si vlastní zeleninu.  Vejce, mléko i mléčné výrobky máme domácí, chleba si peču sama. Když už se s něčím léčíme, pak hlavně přírodně. Úklidové prostředky i kosmetiku si také vyrábím. Lidé, kteří toto vědí, mě někdy považují za šílenou eko-bio-teroristku. Ale já mám ve skříni obrovského kostlivce – svoji závislost na cole, se kterou bojuji již mnoho let."

Historie Coca-Coly se datuje od roku 1886, kdy ji vynalezl lékárník doktor John Stith Pemberton. První receptury obsahovaly víno a kokain, později obě tyto složky z nápoje zmizely a byly nahrazeny extraktem z koky bez kokainu a zvýšením obsahu kofeinu. Byla uváděna jako posilující prostředek pro osvěžení ducha, proti bolestem hlavy a únavě a pro rekonvalescenci po chřipce.

V současné době je hlavní složkou glukózo-fruktózový sirup, dále pak kyselina fosforečná, karamel, kofein. Celý nápoj je pak výrazně sycený oxidem uhličitým. Odborníci varují; pravidelná konzumace slazených sycených nápojů zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (infarkt myokardu, hypertenze, vysoký cholesterol), diabetu II. typu, osteoporózy, obezity. U dětí způsobuje konzumace kofeinu a nadměrného množství cukru poruchy se spánkem a soustředěním a nervozitu. Pravidelná konzumace také poškozuje zubní sklovinu. 

"A to vám rád potvrdí i můj zubař, který mi již pár let vyhrožuje umělým chrupem právě z tohoto důvodu. Mimochodem je mi pětadvacet."

Jak si člověk vypěstuje závislost na něčem takovém?

"Inu, u nás v rodině vládne přesvědčení, že ochutnat má dítě všechno, a tak jsem se již v dětském věku s tímto nápojem seznámila. Bohužel to dospělo do fáze, kdy jsem v pubertě byla schopná denně! vypít dva litry coly, která se u nás doma běžně kupovala po kartonech. Má matka na ní totiž „frčí“ také. Na rozdíl ode mě jí to ovšem nevadí. A odolejte tomu pokušení, když ho máte před nosem."

Malinko jsem se opozdila se zpětnou vazbou, jen o rok. Ale nevadí, jsem sama zvědavá, co jsem na sebe před dvěma lety vymyslela a jak se mi plán podařilo splnit 🙂

Hodnoceno k roku 2018.

Zdraví

• Pohyb aspoň 4xtýdně (Jill, běh, kondiční) - ANO - od r.2018 3-4x týdně cvičím
• Dodržovat dia dietu -  ANO - sladké jsem hodně omezila, snažím se i o pravidelnost v jídle

Vaření

• Upéct chleba - NE
• Vyzkoušet aspoň polovinu jídel z kuchařky od Tomáše - NE
• Oživit jídelníček - NE
• Upéct vánočku nebo mazanec - NE, ale mám v plánu na Velikonoce mazanec
• Upéct klasické buchty - NE
• Naučit se svíčkovou a segedín - ANO/NE

Za dva dny to bude už půl roku od porodu našeho broučka Filípka. Je to už tak dlouho, takže doufám, že si ještě vybavím detaily.

Ale hezky od začátku. Nejdřív se představím a napíšu o sobě pár řádků.

Jmenuju se Jitka - mé jméno se mi od dětství nelíbí, v dubnu mi bude 31 let. Už jako puberťačka jsem si vysnila detaily ( přání ) do svého života.

A tady jsou:

- vdát se ( z lásky ) a mít první dítě mezi 25 a 27 lety ( nedopadnout jako mamka, ta mě měla ve 27 )

- mít krásnou velkou svatbu

Značka Bioderma a jejich řada atoderm pro mě není žádnou novinkou. Kosmetiku Bioderma používám všeobecně často a sprchový gel Atoderm a tělové mléko je běžnou součástí našeho dne.

Syn trpí velmi silným atopickým ekzémem a já, sice nemám ekzém, ale každá sprcha nebo koupel je pro mě peklo, protože mě svědí celé tělo a jsem schopná se škrábat do krve. Navíc mám celkově extrémně citlivou kůži.

Do soutěže jsem se přihlásila bez naději na výhru, o to víc jsem byla překvapená, že jsme byli pro testování vybraní. Říkala jsem si, jaký bude v oleji proti sprchovému gelu a krémech rozdíl...Pochopila jsem hned. Do oleje jsem se zamilovala hned po první sprše, nevím co se stalo, ale tělo mě nesvědí! Hned jsem otestovala na koupání i synovi a typické začervenání se nekonalo! Ok, náhoda, ale druhý den to stejné! A tělový krém? Syn má krásně vláčnou kůži ještě ráno, takže za nás funguje!!!

Nevím, jestli je to náhoda nebo opravdu Biodermou, ale syn je po roce a půl absolutně bez AE!!!! a já se konečně koupu jako člověk, bez stresu ze svědění a škrábání!

Děkuji ti Biodermo a zpětně se omlouvám za jakoukoliv pochybnosti, co jsem k tobě měla, za mě obojí zázrak, který už nedám z ruky! Jen se tluču do hlavy, že jsem ho sama nekoupila dřív. U nás doma pomáhá dvoum lidem a v koupelně má čestné místo!

Před několika týdny jsem mladšímu, 1,5 roku starému, synovi objevila vyrážku, kterou měl především na bříšku, stehnech a rukách. Naštěstí ho evidentně nesvědila. To, že má poměrně suchou kůži a citlivou pokožku, jsem už věděla, ale vyrážka mě překvapila, se starším synem jsem podobnou zkušenost neměla, ten má pouze suchou kůži. Ani osobní zkušenost nemám, mám tedy přes zimu taky dost suchou a napjatou kůži, ale bez svědění, vyrážky, nebo dalších problémů. Nicméně mi bylo jasné, „odkud vítr fouká“ – manžel jako dítě trpěl ekzémem a i teď v dospělosti, hlavně v tomto období, mívá ekzém na rukách (jeho jsem ale do testování nepřesvědčila, on už totiž používá ze stejné řady mycí kostku, se kterou je moc spokojený 🙂.

Synovi se vyrážka zhoršovala např. po koupeli ve vaně s pěnou, po kojeneckém plavání v bazénu atd. Zrovna jsme tou dobou šli na 18 měsíční prohlídku. Pediatra říkala, že nejspíš půjde o nějakou alergickou reakci (v té době to měl docela silné) a že je třeba na kůži používat co nejméně chemie a pravidelně promašťovat. Začala jsem tedy přemýšlet, jakou začneme používat kosmetiku. Nikdy jsme speciální přípravky nepoužívali, i přesto, že jsem dost kupovala přípravky z DM drogerie pro citlivou pleť, efekt to nemělo žádný.

Zrovna v tu dobu mi na Modrém koníkovi padla do oka výzva na testování mléka a mycího oleje od Biodermy, a to řadu Atoderm, která je určená přímo na naše problémy. To by bylo něco! Tak ráda bych tuto řadu vyzkoušela. Říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám, i když jsem tedy absolutně nepočítala s tím, že bychom mohli být mezi vybranými. A ono to vyšlo! Měla jsem opravdu radost, když mi přišla zpráva, že za pár dnů k nám poputuje balíček.

Bioderma Atoderm Intensive Baume

Slovy výrobce: dermo-posilující, vyživující péče obnovující zdraví a pohodlí suché pokožky se sklonem k atopii. Atoderm Intensive rychle odstraní svědění kůže díky dermatologicky léčivé látce PEA. Je obohacen o zklidňující a čistící látky, okamžitě zmírňuje podráždění a zarudnutí.

Po rozbalení balíku mě překvapila velikost balení tohoto tělového mléka – rovnou 500 ml! Velice jsem ocenila dávkování pumpičkou, přijde mi to velice praktické. Mléko se dobře roztírá, není vůbec parfemované. Kůže po nanesení krému je na dotek jemná a hydratovaná. Syna jsem po testovací období mazala 1-2x denně, občas jsem namazala i staršího. Po několika dnech bylo vidět, že krém má na kůži velmi dobrý efekt. Vyrážka zesvětlala, kůže už na omak nebyla jako „struhadlo“. Samozřejmě, že jsem mléko musela vyzkoušet i já osobně 🙂 Měla jsem ze začátku trochu pocit „ulepkání“, ale po několika minutách už bylo vše v pořádku.

Dobrý den,zdravím všechny maminky.Potřebovala bych znát Váš názor.Mám tříletého synka,který navštěvuje mateřskou školu.Má dvě paní učitelky,z toho od pondělí tam byla jen jedna(druhá marodila).Jenže ve čtvrtek tam ta nemocná učitelka přišla.Měla zavázaný krk,chrchlala,prskala...zkrátka učila nemocá.Když jsme se jí otázala,tak mi to potvrdila,ale prý z důvodu nedostatek učitelek zkrátka do práce musela jít....Dnes je neděle a syn má rýmu,kašle a dokonce má horečku 39,2...Pravděpodobně to chytil od té učitelky.(v pátek už bylo na dveřích-z důvodu nemoci jsou děti v jiné třídě)Nemohu to tvrdit s jistotou,ale šance,že to od ní chytil,je dost vysoká.Máme 8 měsíční miminko,které to už trochu chytlo taky a já bohužel také...

Druhá věc:Zítra jsou u nás jarní prázdniny a já původně chtěla dát syna do středy do školky(samozřejmě kdyby byl zdráv) a bylo mi řečeno,jelikož jsem doma na MD,tak at kluka nechám celý týden doma.Trochu drzé,nezdá se vám?Bavila jsem se s jednou maminkou,která celý náš rozhovor slyšela,tak jí bylo řečeno,že kloučka má nechat celý týden také doma.Podotýkám,že maminka chodí do práce.Jak by jste to řešili vy?Děkuji

Příběh je to dlouhý, snažila jsem se obsáhnout všechno, ale to snad ani není možné 🙂 Začalo to takto:

Prvního syna Toníka jsem rodila v porodnici v Pardubicích. Měli jsme domluvenou PA a porod šel hladce, kromě píchnutí vody v přechodové fázi a monitoru byl bez zásahů, byla jsem nadšená, jak to bylo super. Porodila jsem na čtyřech s minimálním poraněním, porod byl plynulý a teď zpětně hodnotím, že celkem jemný. Ale má reakce na syna po porodu…. Byla jsem otupělá, taková bez emocí. Do porodu jsem si ty první chvíle představovala a dojímala se, a pak…nic. Toníček na mě koukal tím hlubokým pohledem moudrého novorozence, ve kterém bylo úplně všechno. Vlastně asi ani nebylo potřeba něco říkat, protože ten pohled řekl vše, ale nějak jsem cítila, že to nebylo ono. Pak bohužel proběhla separace a celkově pobyt na šestinedělí hodnotím ne moc dobře. (podrobně zde: https://www.modrykonik.cz/blog/kajavlckova/article/tonik-10-8-2015-yp99y2/)
A tak jsem se dostala k tomu, že druhé dítě se narodí ambulantně. Dostala jsem se do různých skupin na fb a poznala osobně pár žen, z nichž některé se připravovaly na domácí porod nebo ho už měly za sebou a třeba se připravovaly na další. Začala jsem víc a víc studovat, číst příběhy z domácích porodů… Pak jsme s manželem Ondrou byli na kurzu L. S. Groverové  ,,Aby porod nebolel“. Měla jsem jasno. Neměla jsem ale jasno v tom, kde bude to naše DOMA. Bydleli jsme v bytě, který patří mému dědovi a babičce, ti ale jedou v hlavním proudu a bála jsem se, že nám zničí tu úžasnou energii, která po porodu zaplní prostor. Neuměla jsem si představit v tom bytě rodit. A tak jsme hledali nové místo k životu, nejdřív pozemek na stavění, pak nám došlo, že to by trvalo moc dlouho. Toník nemá očkování, tudíž školka padá a já se nemůžu vrátit do práce, takže jsme potřebovali druhátko stihnout před koncem RP.  Další problém byla naše fena, která přes zimu oslepla a teď to s ní bylo těžké. Kradla jídlo, terorizovala skřítka, čůrala a kadila po bytě i při častém venčení… a jediné řešení jsem viděla ve stěhování, kdy si pes bude na zahradě a všem se uleví.
V listopadu bylo synovi 15 měsíců a přišla první poporodní MS, začalo i aktivní snažení o miminko. Nic se nedělo, krom krátkých cyklů, které asi znesnadňovaly otěhotnění, tak jsem si nasadila nějaké vitamíny.
V květnu jsem byla na ženské akci s porodní asistentkou. PA byla úžasná, prohodily jsme spolu pár vět a já měla vybráno. Pak byl v Pardubicích Světový týden respektu k porodu, kde jsem byla snad každý den, navštívila několik přednášek, ale hlavně jsem si užívala tu atmosféru. Ženy s podobným přístupem k životu, domarodičky, duly, svobodná výchova, šátky na nošení, kontaktní rodičovství… A během těchto úžasných dní jsem otěhotněla 🙂. Ohromná radost, žádné pochybnosti, těšení se na miminko a na porod. Těhotenství bylo ukázkové, trápil mě jen nízký tlak a občas slabo od žaludku, únava… Ale jinak nic, všechno krásné. Ve volných chvílích jsem šila plenky a oblečení pro miminko a Toníka, ze zbytků vyrobila poporodní vložky, sehnala jsem krásný šátek na nošení, četla porodní příběhy. V mysli jsem měla holčičku, a tak jsem to ladila spíš na tu holčičí vlnu, plenky tedy máme spíš růžové. Termín porodu neznal nikdo, až na švagrovou a pár kamarádek. Těšila jsem se na ten klid, kdy se nikdo nebude ptát, jestli už. 🙂
V červnu Ondra odevzdal bakalářskou práci, udělal státnice a na oslavě jsme oznámili těhotenství tchánovcům. V červenci jsem byla poprvé u gynekologa, zamlčela MS a nahlásila termín početí, odmítla vaginální vyšetření i cytologii, kupodivu to prošlo bez problémů. Na UZV krásně odpovídal termín podle početí, jedenáctý týden. Pak jsme společně byli na první návštěvě PA, bylo to super.
Další den jsem šla na další kontrolu ke gynekologovi, vlastně jen kvůli výsledkům odběrů. Zase jsem odmítla vnitřní vyšetření, což teď doktor vzal špatně a křičel na mě. Měla jsem sto chutí odejít, ale nesebrala jsem odvahu. Další návštěva po 20. týdnu kvůli UZV s manželem už byla v pořádku, krom toho, že se doktor pokusil manžela vystrašit. Pak jsem se pokoušela s dr. po telefonu domluvit, že bych přišla až na velký uzv, ale odmítl se mnou mluvit, tak jsem mu své představy o následující péči napsala do e-mailu, neodpověděl.

V září jsme našli domeček, v říjnu vybrali stavebko a požádali o hypotéku, tu nám schválili v listopadu. Začala jsem dělat řidičák a chodila jen k PA. V prosinci jsem se objednala ke gynekologovi na další velký uzv po 30.tt (nechtělo se mi, ale bylo to potřeba kvůli placentě, jestli je dost vysoko a jestli je v pořádku, je na přední stěně. Doktor byl evidentně připravený, v čekárně nikdo, než jsem zapla nahrávání na mobilu, osobně mě pozval do ordinace. Byla jsem překvapená, manžel taky, tak zůstal v čekárně. Na stole měl dr. vytisklý můj mail a spustil, že na takový způsob péče v ČR nemám nárok, není to možné, je to možné jenom v zahraničí, ale tady ČGPS nastavila zákon (haha), který umožňuje jen to, co tady normálně máme, tedy předepsané UZV, vaginální vyšetřování na každé poradně, monitory atd. A protože já jsem to nedodržela a 10 týdnů nebyla na poradně u lékaře, ale pouze u nějaké asistentky, zanikl mi nárok na mateřskou (hahaha). Veškerým mým argumentům se vysmál, že jsem si to blbě přečetla, na mateřskou nárok prostě nemám a hotovo. Celou dobu chodil po ordinaci jako vzteklý lev a podupával. Nakonec mi načmáral žádanku na UZV do chrudimské nemocnice a vyloučil mě z evidence.
V nemocnici byla mladá doktorka a dost koukala. Nějak ji napadlo se zeptat na domácí porod, což jsem nevyvrátila, tak jen poznamenala, že rizika nejspíš známe, ona s tím nesouhlasí, ale zasahovat nám do toho nebude, což jsem velice ocenila. Udělala UZV, ale potřebovala ho schválit od primáře, který ho dělal celý znovu a dost tlačil na sondu. No, měla jsem po tom všem dost. Rozhodla jsem se podat na mého ex gynekologa stížnost (kterou jsem dokončila až po šestinedělí, ale prostě nebyl čas a popravdě ani nálada). Po pár telefonátech jsem si našla jiného gynekologa, který dokonce už i má zkušenost se ženou po domácím porodu a po návštěvě jsem byla nadšená, je skvělý. Že já koza nepřešla hned na začátku, takový nervy bych si ušetřila… no nic.
Do toho jsme byli od začátku prosince všichni nemocní tou ošklivou virózou…dlouhotrvající suchý kašel, který nešel ničím utlumit, myslela jsem, že mi praskne voda.

9. jsme dostali klíče od domečku (32+0) a začali s úpravami. Vyklubalo se toho víc, než jsme čekali. A tak, ač nemocní, jezdili jsme každý den bourat, stavět, lepit trubky na vodu, škrábat, malovat, stěhovat…. O víkendech od rána, jinak s manželem po práci, vraceli jsme domů kolem půlnoci. Do toho přišly Vánoce. Byly moc hezké, i přes to, že nebyl čas na nějaké velké chystání 🙂 Na Silvestra jsme malovali, už jsem 35+1.
Všechno už pro mě bylo náročné. Věčné přejíždění mezi domem a bytem, úklid ve dvou domácnostech, péče o syna, který poslední dobou dost zkoušel hranice, autoškola, žádný klidný čas s manželem a dojíždění 70km k PA a zpátky. Břicho často tvrdlo a měla jsem docela strach, abych nezačala rodit ještě před stěhováním. Zároveň jsem se snažila připravovat se na porod, nebyl moc čas na čtení, tak jsem horko těžko louskala knihu Hypnoporod, nacvičovala techniky dýchání a uvolňování, četla afirmace. Taky jsem si četla články na webu Jemného zrození, zaujal mě ten o datlích, které jsem jedla ve velkém celé těhotenství a jejich údajný vliv na rychlost porodu a zejména na pevnost plodového vaku. Řešila jsem to i s PA, obě jsme byly zvědavé, jak to dopadne. V představách jsem viděla tmavovlasé miminko, cítila jsem holčičku, celé těhotenství jsem zaboha nemohla vymyslet jméno pro kluka, na holčičku hned několik. Pohlaví jsem ale znát nechtěla, i když mi to na každém UZV bylo nabízeno.
18. ledna jsme sbalili peřiny, cestou jsem si v Dráčiku s velkou slávou koupila pěnové puzzle na porod a poprvé jsme pak spali v novém domě. 37+5. Uf. Plenky a oblečení na miminko jsem narovnala do skříněk, vybalila oblečení… a čekala na porod. Miminko se skoro každý večer hlásilo a já si chystala porodní koutek v obýváku… gymbalon, deky, podložky, svíčky, aromku, homeopatika,… S velkým odporem jsem dokončila porodní plán, plán na šestinedělí a dotazník k příjmu k porodu, kdybychom museli do porodnice a museli tam zůstat. K PA jsme už jezdili po týdnech, naštěstí už s manželem autem, vlakem bych to už asi nezvládla. Ale nelituju jediné cesty, všechny poradny byly super a PA mám fakt ráda, vždycky mě podpořila, poradila, rozumíme si i v jiných věcech ohledně dětí. Lepší bych nenašla. 🙂 Taky se nás ptala, jestli souhlasíme s přítomností další PA, která odchází z porodnice a chce se dát na soukromou dráhu. Souhlasila jsem i kvůli manželovi, který byl díky tomu klidnější.
Na to, že to vypadalo, že se miminko vyloupne dřív, jsem najednou byla 40+0 (přes pár planých poplachů, kdy byla PA nemocná nebo u jiného porodu, což byl možná důvod, že z toho nic nebylo). Ondrovi začalo zkouškové období (pokračuje dálkově…) V sobotu, v den D, jsme byli v Pardubicích shánět skříňku do koupelny a nějaké další vybavení, tak jsme prošli möbelix a pár hobby marketů, naprosto mimo mé preference se najedli v mekáči, stavili jsme se u našich a v DM pro rýžové mléko a ještě jsem zvládla docela dost práce doma. Břicho bylo naprosto klidné, a tak jsme šli spát. Před spaním jsme s Ondrou ještě vedli debatu o jménech pro miminko, protože stále nebylo nic vybrané a hlavně porod doma/ v porodnici. Bál se reakcí mé rodiny, která ani omylem není respektující a hrozilo, že to nevezmou v klidu. Nakonec jsme se shodli, že je to jejich problém a nenecháme tím ohrozit náš porod a naše dítě.
Ve tři ráno mě z postele vytáhla potřeba jít na velkou a po ní se začaly rozbíhat vlny. Přicházely nepravidelně, ale postupně sílily. Rozsvítila jsem svíčky a roznesla je po obýváku, kuchyni, na chodbě a na wc, abych nebudila syna a manžela světlem. Pustila jsem se do úklidu hraček v hracím koutku (tedy koutě v obýváku, kde je koberec a kde má syn hračky), který jsem zamýšlela jako porodní koutek, až to přijde. Taky jsem vyklidila a zase nakrmila myčku a trochu zpacifikovala kuchyň, na kterou jaksi nezbyl čas předtím a vypadala jak po výbuchu. Zhruba v půl páté jsem oznámila manželovi, že se něco děje a v 5 psala PA a fotografce. Když potřebujete mobil, zákonitě se pokazí, naštěstí pomohl restart.  Stahy přicházely zhruba po osmi minutách a začaly být intenzivnější. V šest vstal manžel, zatopil v kotli a šel za mnou. Říkala jsem si, že by to chtělo to stihnout, než vstane Tonda. Kolem sedmé se ale začaly protahovat intervaly a nakonec stahy vymizely, usnula jsem ve svém porodním koutku na míči s hlavou opřenou o křeslo.

Šla jsem si lehnout, po deváté manžel udělal palačinky, tak jsem se najedla a bylo mi krásně. Občas přišla vlna, ale celkem slabá, intervaly někdy 20, někdy 12, někdy 6 minut. Byl krásný den. Venku sluníčko a sníh, manžel byl na zahradě s Toníčkem, hráli si, štípali dřevo. Já zkusila vanu, během té nepřišla žádná vlna, ale když jsem vylezla, zase pokračovaly slabé vlnky v dlouhých intervalech. Čípek povolil, byla jsem otevřená asi na prst, odcházela zátka. Tělo se od noci čistilo ve velkém a já se divila, kde se to pořád bere. V jedné skupině na fb jsem si četla porodní příběh paní, která myslela, že to doma vůbec nepůjde, ale šlo to 🙂  Po obědě kluci přišli ze zahrady, já kolem druhé usnula. Ondra přivrtával poličky, venku někdo řezal na cirkulárce a mně to bylo úplně jedno. Po třetí hodině začala zátka odcházet ve větším. Ondra přivrtal hodiny v ložnici, kde jsem celou dobu byla. Vlny chodily nepravidelně, ale byly silnější a intervaly se zkracovaly. Když přišla vlna, musela jsem z postele na míč. Ten jsem si přikryla dekou a ručníkem, aby nestudil a neklouzal. Jak mi doteď nevadila ničí přítomnost, tak teď už jsem byla ráda, že jsem zalezlá v ložnici sama, ani jsem nechtěla porodní masáže. Byla jsem ráda, že se stmívá, měla jsem tam jen svíčku v solné lampě, kterou mi dala kamarádka a nová sousedka krátce před stěhováním.
V pět mi přestal vyhovovat míč, tak jsem při vlnách byla předkem těla zabořená do peřin a ve vzduchu houpala pánví. Snažila jsem se o naučené hypno techniky, uvolnit ramena, čelist, ulevovat si táhlým aaaaaaaa. V půl šesté šel Ondra s Toníkem k sousedům. Přišlo pár vln po šesti minutách a pak už chodily po pěti. Naše fotografka k porodu se omluvila, že nepřijede, že má nemocného syna. Psala jsem PA, podle hlasu ale říkala, že tomu ještě dáme čas. Domluvily jsme se, že si třeba za půl hodiny dáme vědět. Hned po ukončení hovoru v 17:52 přišla ohromná vlna. Vzápětí znovu volala PA, že jí intuice volí vyjet, a tak že teda jede. V tu chvíli jsem konečně přestala sledovat čas a všechno pustila, vlny nabraly grády. Nějakou dobu jsem byla na zemi u naší nízké postele, ale i na silném, měkkém koberci mě začaly tlačit kolena, přesunula jsem se ve stejné poloze na postel. Vlny mě nutily víc a víc houpat pánví. Po chvíli přišel Ondra, že Toník spí v kočárku na chodbě a že přijela ta druhá PA. Počkali venku na tu naši hlavní, zpětně vím, že bylo asi čtvrt na osm. Vlny byly skutečně silné a intenzivní. Pod sebou mezi koleny jsem pořád měla nepromokavou podložku, kdyby praskla voda, při každé vlně jsem si říkala, že teď už přece musí rupnout.  Z hypno dýchání a táhlého aaaa bylo hluboké hučení. Naučené afirmace o tom, že své dítě porodím jemně a bezbolestně jaksi nefungovaly :D

Přišla naše PA se se mnou přivítat, pak si šla vybalit věci a za chvíli zase přišla. Rychle poslechla miminko Dopplerem, koukla na čípek a zase odešla. S Ondrou a druhou PA byli všichni vedle a já si sama v klidu a tmě hučela v rytmu kontrakcí, vůbec jsem nevnímala čas a snad už i ta hlava byla úplně vypnutá. Čekala jsem na přechodovou fázi, ale nepřicházela. Do ložnice přišel Ondra. Přesunula jsem se z postele zpět na zem a opřela se předkem těla o gymbalon, požádala jsem ho o hroznový cukr a vodu. A pak tam byl se mnou, nic nedělal, nic neříkal. Pak přišla vlna, při které jsem měla nutkání si lehce přitlačit. Cože, už? A PA, jakoby to cítila, přišla se na mě podívat. Ptala jsem se, jak na tom byl čípek, když se koukala, že už mám pocity na tlačení, tak prý 6-7cm. Tak snad dobrý, říkala jsem si. Vzdáleně jsem vnímala, že obě PA pomalu začínají chystat věci k porodu, ta druhá PA se poprvé přišla ukázat a představila se, manžel šel vařit vodu na pleny na hráz. Vlny byly hodně intenzivní, ale najednou jsem mezi nimi měla víc prostoru pro odpočinek. Když přišla další, PA mě namazala nějakým olejíčkem a horkou plenu přiložila na hráz. Bylo to neskutečně příjemné a uvolňující. Při každé další vlně jsem si sahala dolů, jestli ucítím hlavičku, ale pořád nic, přišlo jich ještě pár se slabým nutkáním si přitlačit a voda stále držela. A pak přišla ONA. Jedna obrovská, dlouhá vlna. Nutila mě řvát tak, že jsem se až sama divila, tělo tlačilo úplně samo v neuvěřitelném proudu energie. Rukou jsem se snažila nahmatat hlavičku, nic, nic, a najednou jsem měla v ruce celou hlavičku, ale co to? Nojo! Voda! Nepraskla! Vak se plnil a plnil, tělo pořád tlačilo a řvalo, měla jsem v ruce pod sebou celý balon, když se přelila všechna voda a vyklouzlo i tělíčko. PA chytila celý ten zázrak a pomáhala miminku z vaku. Nemohla jsem tomu uvěřit a šíleně překvapená a dojatá jsem se otáčela a koukala, jak PA odhrnuje zbytky vaku. Miminko se začalo ozývat hned. Koukala jsem, cože to má miminko mezi nohama a zdálo se, že vidím pytlík, když muž nadšeně zahalekal, že máme kluka 🙂  Hned mi ho přiložili na hrudník a já se klepala, celá vyjevená jsem hlásila Ondrovi, že fakt máme miminko! Vítala jsem druhého syna a nevěřícně zírala na ty černé vlasy, které měl skoro až k obočí, a jak je maličký, krásný, klidný… Bylo 20:52. Pak mi Ondra s oběma PA pomohl do postele. Malý se hned přisál a koukal na mě. Byla jsem štěstím bez sebe.
PA kontrolovala poranění a krvácení. Zvenku poranění nebylo žádné, ale krvácení se jí nezdálo. Po chvilce mi pomohli se zvednout a porodit placentu, vyklouzla celá, krvácení ale neustávalo. Následovala kokoška pod jazyk, jíl a mražená zelenina na břicho, placentový koktejl, homeopatika, levandulový EO na břicho, další jíl, čaj z maliníku a kopřivy, pro jistotu i injekce MEM. Obě PA celkem kmitaly, měnily pode mnou podložky a látkové pleny, manžel byl pobledlý a seděl vedle mě, občas něco podal PA. Já byla úplně v klidu, nějaké krvácení jsem vůbec neřešila, nestresovalo mě to. Nějak jsem věděla, že bude všechno v pořádku a pořád jsem koukala na to svoje nádherné miminko, které snaživě pilo, vyzkoušelo si oba prsy a když náhodou ztratilo zdroj, zoufale zaplakalo. Po dvou hodinách PA opatrně začala, že jestli to poteče dál, bude se muset volat záchranka. V tu chvíli to přestalo. 🙂 Do sprchy jsem došla úplně v pohodě, čůrání šlo hned a překvapivě bez pálení jako po prvním porodu. PA pak šly vypisovat papíry pro matriku, pediatra atd a já se pochlubila pár nejbližším, najedla se, kojila a povídala si s mužem. Před odjezdem mě ještě PA zkontrolovaly, zvážily miminko a probudil se Toníček. Nevypadal nijak překvapeně, příchod miminka vzal naprosto přirozeně. Konstatoval, že je hezké. 🙂 Šli jsme spát všichni čtyři jako rodina. Všechno bylo tak samozřejmé, přirozené, krásné… neřešit hlídání, přejezdy, nemocniční rutinu. Stálo to za to a moc ráda do toho půjdu znova. Další dny jsou krásné, plné mazlení a kojení, manžel se stará, uklidil a vypral všechno po porodu, zařídil matriku, nákupy, stará se o Toníka a dohání nedodělávky v domě, je prostě úžasný. 🙂 V úterý jsem si zpracovala placentu a ve středu dopoledne tu byla naše PA na poporodní kontrolu a odebrat krev z patičky. Povídaly jsme si o tom porodu, jak to byla její první zkušenost s porodem dítěte ve vaku a jak jsem to vlastně tušila dopředu… O mé krevní ztrátě, která byla kolem 700ml, krev tekla čůrkem a tak bylo potřeba to řešit hned od začátku. A o tom, jak to celé bylo úžasné. 🙂 Při loučení jsem brečela dojetím a brečím i teď. Dneska dopoledne mi při skládání vypraného těhotenského oblečení došlo, že už je vlastně konec. Člověk se tak moc připravuje a těší na porod a pak je mu líto, že je to pryč. To nádherné období těšení se, pohybů miminka v bříšku, vymýšlení jmen, vizualizace porodu a představy o vítání miminka… Ta úžasná péče soukromé porodní asistentky, toho anděla, který vám vždycky poradí a můžete mu zavolat v pět ráno 🙂 Ta jemná, starostlivá péče po porodu, kdy jsem si připadala v bezpečí a nestyděla se před cizími lidmi… Jo, moc se mi po tom všem stýská a i když jsem si říkala, jak je to všechno dojíždění náročné a jak ten porod sakra bolel, moc ráda do toho půjdu znova, pokud nám vesmír dopřeje další miminko. A budu moc ráda, když nás tím zase provede tahle ,,naše“ PA.
A taky už jsme se shodli na jméně. Je to Šimon.

Den se dnes se sešel a testování olejíčku Bi-oil je u konce. S mazáním bříška však konec rozhodně není. 

Jsem moc ráda, že jsem olejíček měla možnost testovat. Nejspíš by jsem ho běžně nepořídila, protože by me odradila cena a myslenka: "Co když bude k ničemu?"

 Jdeme se na olejíček podívat. 

V drogerii vás zřejmě neoslní nijak moc zajímavé balení, bílá krabička s oranžovými napisy. Nic moc zajímavého. Olej je nabízen ve třech velikostech balení, což je určitě plus. Malé balení má 60ml, střední 125ml a velké 200ml.

Já olej používala od cca 18tt do 29tt. Během této doby z olejíčku ubyla cca čtvrtka velkeho balení, ale nepoužívala jsem jen na bříško. 

Velikou výhodou oleje je, že opravdu malá spotřeba. Na namazání například těhotenského bříška stačí opravdu malé množství oleje. Olej nezanechává mastný povlak ani stopy na oblečení. Krásně se roztírá!

Nadpis článku zní sice jako legendární mateřský plurál, ale bioil se mnou testovali i manžel a náš prvorozený 😊  manžel sice není toho druhu tatínka, co by se s břichem pořád mazlil, ale občas se mi podařilo ho k mazání odlovit. I když jeho upracované ruce pusobily spíš  jako peeling 😁 Zato Ríša ten se o mazání hlásil sám, a jak je pro děti typické zkoušet co vidí, mazal i svoje břicho a testoval i na vlastní kůži. 😁

V prvním těhotenství jsem vyzkoušela krém ElastiQ, olejíček HiPP a i pár vzorečků od Weledy. S mazáním jsem začala asi v začátku druhého trimestru. V druhém těhotenství jsem si občas namazala břicho kokosovým olejem, když se mi dostal do rukou v kuchyni 😅

Takže vypsané testování bioilu bylo přesně to pravé pro mě a asi to tušili i v modrém koníku, když vypsali testování v termínu do kterého jsem se trefila a ještě navic, když mě k testování vybrali. Děkuji 🌷

Jak už jsem nakousla, druhé těhotenství mi utíká daleko jinak a o moc rychleji než to první. A tak se mi málokdy podařilo dodržet doporučovaný postup mazat bříško dvakrát denně. To už je ale asi úděl druhorozených 😅 Ale i přesto byla lahvička bioilu v ložnici na komodě dobrou připomínkou toho na chvilku se zastavit, nalít si olej do dlaní a pár okamžiků se soustředit jen na miminko v bříšku 💗

Bioil se příjemně roztírá, nemá parfémovanou vůni. Musím potvrdit že se opravdu dobře roztírá a vstřebává beze stop na oblečení. Troufám si tvrdit, že balení 200ml vystačí pokud si bříško začněte mazat na začátku druhého trimestru.

Myslím si, že mazání dvakrát denně bohatě stačí, protože nemalý podíl má v tomto případě i genetika, protože některá maminka může být denně i šesti mastmi mazaná, a stejně se striím nevyhne. Ovšem v každém případě používání pěstících olejů v těhotenství smysl má. Už jenom kvůli těm dotekům, které miminko vnímá, to mi nikdo nevymluví 😊

Předem bych chtěla ještě jednou poděkovat za možnost otestovat olejíček na strie i jizvy Bi-Oil. Nejen že je u konce testování, ale i mé těhotenství. Termín porodu mám za 9 dní.

Velkou nevýhodou je určitě cena, ale zase na druhou stranu vydrží po celé těhotenství a ještě i zbyde na mazání třeba po porodu na stahující se bříško. 🙂 Určitě se vyplatí investovat. Druhá nevýhoda pro mě byla aplikátor, jinak jsem ale byla spokojená. 

Výhodou je, že stačí opravdu maličko a namažete celé bříško. Je dobrý nejen na břicho, ale také třeba na obličej, na masáž zad, nebo také třeba při poslechu srdíčka přes angelsounds. Našlo by se určitě spoustu dalších možností využití. Rychle se vstřebává, takže nezanechává mastné fleky. A moc příjemně voní. 🙂 

Celkově jsem tedy byla spokojená a určitě bych ho doporučila všem maminkám. ❤ 

Teď budu i dál mazat bříško a čekat na příchod na svět naší malé princezny. 🙂