Jak překousnout tělesné změny v těhotenství
Ahoj holky,
asi se potřebuju jenom vypovídat a nemám komu... Předem říkám, že na děťátko jsme čekali skoro dva roky, takže jsem šťastná jako blecha, že ho čekám. Ale nějak nemůžu překousnout ty změny, které se dějí s mým tělem. Jsem v 17 tt, na váhu jsem přibrala asi 2-3 kila, takže nic extra, ale prostě moje tělo je... rozkydlé? Rozbředlé? Před otěhotněním jsem hodně cvičila (fitko), trávila čas venku (kolo, turistika), od srpna do prosince jsem i zhubla hezkých pár cm... A pak přišel leden, únor, nepříjemnosti prvního trimestru a moje vydřené tělo šlo do háje... Teď už mi není špatně, energie na rozdávání nemám a je to lepší, dneska se chystám do bazénu, zaplavat si, ve čtvrtek mě čeká první těhotenské cvičení... Ale třeba dlouhé procházky, to leda o víkendu, pokud tedy nemám pracovní sobotu, ve všední dny jsem ráda, že obstarám, co je potřeba a můžu si jít brzy lehnout... Jak se přes tohle myšlení přenést? A bude hůř, bude jaro léto, čas triček, šatiček a já si neumím představit, že budu kynout zrovna v tomhle období... Jinak co se týče životosprávy, baštím téměř stejně jako před otěhotněním, jen si teď jídlo nevážím a jím dost podle pocitů a chutí, ale pořád držím poměr bílkovin, tuků a sacharidů, necpu se žádnými dorty... původně jsem si myslela, že budu normálně cvičit dál celé těhotenství, ale leden jsem byla ráda, že jsem ráda, dokonce jsem byla dva týdny na neschopence, únor nebyl o moc lepší a teď už jsem z toho natolik vypadla, že se přiznám, že mám strach něco začínat - při větší zátěži mě táhne bříško.
Máte nějaké tipy, jak se udržovat fit i během těhotenství, jak se třeba hezky oblékat, aby tělo vypadalo těhotně a ne tlustě, jak si to rostoucí bříško užívat? Asi bych si přála být hlavně víc v pohodě a se vším srovnaná....
Uplně tě chápu, dnes jsem koukala na svoje nohy a říkám si, co asi budu nosit v létě, jestli vůbec půjdu do krátkých sukní... No ale tohle období netrvá věčně, v létě porodím a pak to zas doufám půjde rychle dolů. Kup si těhotenské oblečení ve kterém se budeš cítit dobře, já mám fakt hromadu těhu oblečení, miluju to a nerozumím třeba tomu, proč se někdo drží zuby nehty svých oblíbených džín do 8. měsíce i když je jasný, že už to není pohodlný ani hezký. :D A takhle, každý ti bude chválit bříško a nikoho ani nenapadne: Ježiš ta má ale tlustý nohy... každýmu je jasný že v těhotenství holky nejsou modelky. A pokud jde o tvoje pocity, až ti bříško trochu víc vykoukne, budeš si to užívat. Pohyb dělej, na co se cítíš. Já byla v prvním těhu dvakrát týdně v bazénu a jógu jsem jela skoro každý den. Teď jsem ráda, když si dám dvakrát do týdně půl hodinky jógy a nestresuju se. Bazén už nedávám a z dlouhých procházek mě bolí záda.
Ja cekam druhe miminko a vzdy si v tehotenstvi pripadam vic atraktivni, nez mimo nej. Jsem moc stastna, ze cekam miminko, ze bude dalsi tvorecek do nasi rodiny a porad se na vsechny priblble usmivam a citim se bozsky.
Já si tedy břicho neužívala ani jednou, návaly něhy byly, holky jsou plánované, jen to beru jako "nutné zlo" - s nadsázkou. Nic příjemného na nemotornosti, kachní chůzi, močení po chvilce, pocitu velryby nevidím. Zkus - ono to přejde, - plav, - cvičení malinko, ne utahaná, ne zátěž.
@malinkaelinka jak píši holky je to o hlavě. Já si nikdy nepřipadala tak nádherná a ženská jako v těhotenství. Břicho jsem pyšně ukazovala. Nosila jsem v létě šaty. Neměla jsem vyloženě těhotenské, to až pak kalhoty tak to září říjen. Oblečení je dnes mnoho na výběr. Taky jsem myslela že budu cvičit do porodu nakonec jen plavání pro těhotné a jóga pro těhotné. Co zkusit nějaké meditace? Komunikovat s miminkem? To by tě mohlo více rozněžnit a třeba pak na kila navíc zapomenes. Ale záleží jak jsi nastavená chápu že to není pro každého.
@malinkaelinka naprosto chápu, taky jsem byla zvyklá aktivní a pěkná ženská a i když jsem přibrala asi pět kilo a ty nechala v porodnici a při kojení ještě zhubla, taky jsem taková rozkydlá. Rostoucí bříško mě spíš obtěžovalo, neustálý čůrání, blbý spaní, funění po pěti patrech schodů. Ale já nejsem ten těhůlkovký typ ( jen z toho slova je mi zvracení) a jsem zdravě sobec, takže za dceru jsem vděčná,ale celulitida na zadku mě i přesto štve. Radu nemám, jen povzbuzení, že nejsi ani jediná ani divná
Jak já to břicho nesnasela. Před tehotenstvim jsem měla postavu vydrenou a teď? 3mesice po porodu je to děs a chce se mi brečet. Malou miluju ale tohle mi vadilo a vadí
Mela jsem supr postavu pred 1. ditetem, pak za par mesicu opet supr postava, zpevnila jsem se pri cviceni, byla jsem mega spoko! Prsa taky zustala supr. Ted cekam druhe a bojim se nasledku, mam z toho depku, hnusnou p*del, uz vidim ty psi usi, tlusty ruce :( ble. Je mi hrozne. Jeste mesic s brichem, pak jsem na sebe zvedava. Vedle baraku mam jump fitko, nebo tak neco :D pujdu tam co nejdriv se dat dokupy. Proste nekdo neresi jak vypada, nic s tim nedela, mysli si, ze kdyz ma dite, ze uz je vse fuk, me tohle ale fakt nejde.
S tímhle bych šla raději za psychologem. Není to úplně normální smýšlení a mohlo by se to zhoršit.
Já tě chápu .. před otěhotněním mi všichni v okolí říkali jestli nejsem nemocná , proč se nenajim atd . Byla jsem hubená hodně , ale mě bylo dobre . Při výšce 175cm jsem vážila max cca 51kg. Ale v jídle jsem se neomezovala, jedla jsem co jsem chtěla . A teď ? Jsem 25+3 , prvních 5 měsíců jsem měla nahoře jen 3kg , radovala jsem se jak blázen .. momentálně jswm za poslední měsíc nabrala 3kg s připadám si jak kdybych nabrala 20kg. Okolí to komentuje ze jsem krásná , ze mám jen briško a konečně vypadam “normálně “ . Podotýkám ze pro miminko bych udělala vše , neomezují se v jídle ani teď, na co mám chuť to miminku pošlu . Jen tím chci říct ze tě chápu a ze s tímhle bojují každý den .. ale mám pocit ze to asi(já konkrétně) nepřekonám.
A nemůžu říct , ze těhotenství je pro mě krásné období . Na naši holčičku se těším jak na nic v životě ... ale těhotenské břicho a vše okolo nemůžu vystat
U prvního jsem to taky hodně řešila, ale víc mi vadilo, že jsem pořád taková velká po porodu. Když už jsem se začala dávat dohromady, tak přišlo druhé těhotenství. Teď jsem sice tolik nepribrala jako u prvního a dávám si víc pozor co jím, ale jinak to nijak neřeším. Roste ve mě další človíček. Břicho mám větší, ale to spíš klame protože ho mám hodně dopředu a u prvního jsem byla spíš jak valibuk do všech stran. Jsem ve 32tt a už je to opravdu náročné a těším se až bude malý venku, ale kuli tomu abych se mohla normálně obout nebo si vzít ponožky. Ale postava? Tu si pak vypracujes znovu 😉
@malinkaelinka Ahojky, o emoční stránce už psaly holky výše, tak se nebudu nijak rozepisovat. Já osobně jsem si třeba už první těhotenství skvěle užívala, cítila jsem se s bříškem úžasně... ale co osobně mi chybělo a o čem se taky zmiňuješ (i když nevím, jak moc je zrovna to pro tebe zásadní...), je kondice. Těhotenská cvičení, jóga a plavání mi prostě nestačily, byla jsem zvyklá udržovat se fit mnohem víc a trápilo mě to. Hned v druhém trimestru jsem ale narazila na skvělou knížku Hurá, miminko! od cvičitelky Jillian Michaels, která mi moc pomohla. (Nedávno jsem ji tu popisovala, kdyby tě to zajímalo https://www.modrykonik.cz/blog/jenny91/article/jak-neprijit-o-kondici-ani-v-tehotenstvi-f2rbp1/ ) Neříkám, bříško mi samozřejmě narostlo a taky jsem ke konci nebyla bůhvíjak pohyblivá ;) Ale byla jsem se sebou celkově velmi spokojená a ten návrat k původní postavě mě pak úplně překvapil, jak to šlo rychle. Asi v tom hrají roli všelijaké další faktory, ale tu publikaci každopádně doporučuju všem, kdo chtějí v těhotenství dál sportovat.
@darinka84 jéé tak na tohle já vůbec nejsem, ale díky za tip 🙂
@drep
@lachtanice86 Holky, díky, díky, vím že v tom nejsem sama :D
@korneliusa To je krapet přehnané, ne? Nevěším se na kliku, protože jsem přibrala půl kila, prostě mě sejří, že jsem byla čupr holka s fit postavou a najednou to tak prostě není a nějak si na to nemůžu zvyknout....
@jenny91 Jooo to je přesný, ta kondice... v listopadu jsem zdolala svou první čtyřtisícovku, v prosinci jsem dala parádní maximálky na dřep i bench (teda svoje osobní, ve světovém měřítku těžká nuda :D :D ) a najednou je mi zatěžko si jít i zaplavat.... za tu knížku díky, okamžitě kupuju :D
Holky díky moc všem za příspěvky, víte co, já jsem strašně šťastná, že čekám vytoužené dítě, ale jsem prostě sobec a vadí mi, kolik toho musím obětovat a kondice a fit tělo byly věci, na které jsem byla pyšná.... strašně mi pomohlo se tady vyfňukat, ale už mám v hlavě pár nápadů, jak stav zlepšit a co pro sebe udělat... fakt díky všem....
Hele, fakt záleží, jak ti bude. Já byla fakt utahaná, ale zvládala jsem turistiku a ještě na konci druhého trimestru vyšla na většinu kopců nad Kaprunem. Pomalu, funící a bez batohu, ale vyšlapala jsem.
@drep My se chystáme v květnu do Tater, to budu cca 25 tt, tak se hrozně těším a zároveň jsem na sebe fakt zvědavá, jak se s tím poperu 🙂
@malinkaelinka Jo jinak ještě- ja po prvním porodu byla za 3 měsíce na váze nejenom před otehotnenim ale taky před svatbou... možná ještě před stredkou 😀 a šlo to samo. udržuj se dal fit jak to půjde a uvidíš že po porodu a sestinedeli zpátky naskočís ani nebudeš vědět jak. ;) a porid si behaci kočár. Výborná věc 🙂
@malinkaelinka Tak samozřejmě, je to tvoje věc, ale jestliže ti už tohle tak vadí (a že bude hůř) tak se ty tvoje nepříjemné pocity můžou ošklivě stupňovat. Jestli se k tomu přidá celkem běžná poporodní deprese a neschopnost shodit těhotenský kila (někdo to prostě nesundá, dokukud kojí, ani kdyby se 💩), plus navíc brutální absence spánku, tak to bude moc velkej nápor negativních věcí. Já bych dala přednost tomu, zbavit se těchhle pocitů, dokud je čas, ať se to prostě na sebe nenabaluje.
@korneliusa já nevím, jestli je nutný nastávající matky takhle stresovat. Já měla po porodu stejně jako před otěhotněním, tři měsíce po porodu mám nejmíň co jsem kdy v životě měla, běhat a jezdit na koni jsem začala jezdit hned po šestinedělí a spánku mám víc než za posledních sedm let ( pravda, že jsem mívala něco mezi 6-9 24-32 hodinovýma službama měsičné), na kojení vstávám 1x, max. 2x v noci. Takže vždycky to takový peklo být nemusí. Celulitida mě štve, povolující prsa taky (mám 70F, takže je to fakt vidět), tozkydlý stehna taky a přesto mi nepřijde, že bych měla vyrazit za psychologem, protože snad i matka furt má právo na to chtít být atraktivní ženská.
A není tohle fuk?čekala si na dítě,nosíš ho pod srdcem a jsou to prostě kila té největší lásky,navíc si snad musela počítat s tím že se v tehu tělo změni,přijde mi to takové fňukani na facku,co by za miminko jiné daly ,ty ho čekáš a placeš nad rozkydlim tělem a 3 kilama navíc no boooze,když chceš být utla a sexy nerod děti,já jsem standardně na váze 55kg v každém tehu se rozkydnu a nakynu a coo,vystavujii se s pýchou ,nosím pod srdcem život,do pár měsíců po porodu jsem jak lunt,jestli se stydis za své těhotenství,je něco špatně ,nebuďte tak posedlé svým tělem ,tohle k tehu patří ,po porodu se to srovná,důležité je nebýt 100kilova pořád 😂😂
@saminomimino ona ale nepíše, že se stydí za těhotenství. Já vím, že je těžké akceptovat, že existují ženy, co s počůraným papírkem ihned nehodí celou svou osobnost do záchodu a nejsou těhulkou a pak mamynkou a jejich celý vesmír se netočí jenom kolem embrya a pak miminka. Pořád říkám, že jsem porodila dceru, nikoliv mozek nebo celou osobnost.
@saminomimino tak já netvrdím, že je to pro mě problém číslo jedna. Sama píšu, že jsem neskutečně šťastná, že se zadařilo a já dítě čekám. A že mě čekají změny, tělesné, duševní, v uspořádání celého života, to je mi jasné taky a s tím do toho jdu. Ale pořád jsem to já, jen přestávám jako já vypadat, cítit se tak a chovat se tak. Mění se mi život pod rukama a já tohle nemám s kým probrat, zeptat se koho, jestli to měl stejně, jak to vnímal. Nemám žádnou kamarádku, která by byla těhotná. Nemyslím si, že jsem posedlá svým tělem, ale jsem odjakživa zvyklá na zdravý životní styl, být v pohybu, udržovat se v kondici a ano, byla to náplň mého volného času (rozuměj trávila jsem volný čas aktivně, sportem, turistikou, lítání se psem, kolo, fitko, sauna, bazén) a najednou se většině aktivit věnovat nemůžu nebo jen omezeně.
Nemyslím si, že je to tragédie, zažila jsem dost životních kopanců, abych věděla, kde jsou priority. Ale snad každá z nás si občas může postěžovat i na nějakou banalitu, která ji prudí. To že zrovna neumírám, neznamená, že musím být pekelně šťastná a pořád nad věcí.
@drep mluvíš mi z duše, díky 🙂
@korneliusa tak já z toho nejsem v depresi, jen jsem si chtěla normálně postěžovat, jak to tak ženský dělávají :D Vím, co jsou opravdové velké problémy a umím se s takovou životní situací poprat.
Ty fyzické změny jsou většinou funkční, některé jen "vedlejší efekty", které odezní po porodu rychle, těm funkčním to trvá trochu déle. Já jsem si taky myslela, jak budu chodit cvičit a plavat, ale nebyla jsem ani jednou. Mně spíš dává zabrat počítat se zhoršenou kondicí, že už nemůžu chodit deset kiláků denně, jsem víc unavená, do kopce chodím pomaleji apod., musím na to myslet a nuceně si uvolnit režim. Pro mě osobně byl důležitější, aby tělo bylo fit a umělo udělat to, co jsem po něm chtěla, i když jsem chodila do fitka - chtěla jsem zvednout činku a udělat stojku, jestli mi přitom narostou břišáky mi bylo úplně jedno. Ten přístup žen ke svému tělu ve smyslu správného vzhledu jako jednoho z nejdůležitějších kritérií je podle mě špatný, už jen proto, že ženské i mužské tělo podléhá nějakým stejným samovolným procesům, tudíž by mělo být hodnoceno stejně, ženské tělo, co prodělalo těhotenství, dokonce shovívavěji. Proto je mi jedno, že mám teď tlusté nohy a že takové budou spolu s vyšpuleným břichem i dobu po porodu, pokud budu moct stále na závody a na aerojógu, bude mi to naprosto stačit.
@malinkaelinka já to upřímně radši neřeším Mám teď nadvahu jako kráva,na nohy se nemůžu ani podívat,ruce jak prase a vypadam hrozne Ale chci hlavně,aby malá byla v pořádku a holt budu muset zamakat až porodim Nic co by se nedalo ještě zvládnout A to mi je 35 a půjde to sakra těžko neb mi to moc neslo ani netehotne Teď hodně nabiram a musím se začít krotit v jídle už teď kvůli te nadvaze Naštěstí mám skvělého přítele,co me miluje i takhle nechutnou a teď si vem,ze se budu měsíc před porodem vdávat s nejakyma 100kg... tak si z toho holt dělám prdel,ze budu Moby dick Hlavně když jsme zdrave,zbytek se dá dohnat
@malinkaelinka tohle si musis nastavit v hlave...ja jsem byla pysna na svoje rostouci brisko..citila jsem se krasna a zensky...a jelikoz jsem dost stihla..tak v tehu jsem ta kila jen a jen vitala...a ted take...proste v tehotenstvi se citim byt krasna...vsichni chvali..jak mi tehotenstvi prospiva...je to fakt o pocitech...kila jsem tedy nikdy neresila...pokud jsi byla zvykla cvicit..tak zase zacni..pomalicku...bude hezky a budes se citil lepe...