Co dělat, když necítím lásku k třetímu dítěti?
Ahoj,mám velký problém.Necítím lásku k třetímu dítěti,které je teda ještě v bříšku.Vubec nevím,co s tím dělat,beru ho jako "přítěž",že kvůli němu nebudu moct dělat spoustu věcí.Mam už odrostlejší děti,které jsou samostatne a teď se zase vracím zpatky.Prosim,buďte ke mně shovívaví,já vím,že je to hrozne,ale nedokážu to v sobě nějak potlačit☹.
Až bude na světě, tak se to určitě změní. Osobně jsem láskou nepřetékala ani v prvním těhotenství 😀
Vztah k dítěti se buduje postupně.........
Cítila bych to stejně. Děti mám už školou povinné, mám víc času na sebe, na manžela, s dětmi už se ten volný čas dá trávit aktivně. Kdybych otěhotněla, na potrat bych nešla, ale šťastná bych z toho rozhodně nebyla..... Na druhou stranu věřím, že když už by dítě bylo a my se s ním sžili, že bych už takové pocity neměla a brala to tak, jak to je.
@lucista2 a uvidíš, jak roztaješ, až budeš sledovat právě ty starší děti, jak se chovají k miminku 🙂
My měli první dva po 20 měsících od sebe a to byl masakr - první 2 roky kolotoč, člověk byl jako robot.
Když se narodil třetí, bylo jim už 7 a 5 let a je úplně úžasný sledovat, jaký k němu mají krásný vztah, jak se o něj starají, vše jej učí a tak.
Třetí úplně pohodově zaplul do rodiny, jako by tam byl odjakživa 🙂 ani jsem nepřerušovala práci.
Co se týče volného času, tak na nějaký ten večer s manželem, se dá po nějaké době zajistit hlídání - jakmile tam prcek má ty starší sourozence, zvládá vše lépe s nimi.
Fakt se vubec neboj 🙂
Já jsem třetí těhostenství obrečela, manžel byl několik měsíců permanentně nas .. štvanej. Fakt to nebylo jednoduchý, taky už mám děti větší (4 a 7), konečně jsme tak nějak mohli začít dělat všechno, nemuset je tolik řešit a přijde to znovu. Ale teď jsem ve třetím trimestru a začínám se moc těšit (a manžel už to nějak zpracoval). Věřím, že až se narodí, bude to naše láska stejně jaké její sourozenci.
Vždyť jsi už nedávno psala, ne?
Zvlášť pokud to budeš pořád pitvat a utápět se v tom, tak se tvoje naladění nezmění. Sama tomu bráníš.
Též mám první 22 měsíců od sebe a třetí po 7 letech. Zas taková přítěž a hrůza to není. Jsou v tom mnohá pozitiva. Řešíš to a bojíš se zbytečně dopředu. Vrátit už to nejde, teď se s tím budete muset smířit a změnit postoj a hledat spíš jak by to šlo, než si říkat, co všechno nebudete moct. Takhle si ty špatné myšlenky a obavy děláš fakt sama a úplně zbytečně.
@lucista2 Mám doma tři děti, kluka 12let (puberťák), holku 8let a holku 7let. Poslední dcera se "nám nějak přihodila" ale neřešili jsme a šli do toho... Čtvrté mimi už jsem neplánovala, ale manžel už rok naléhal. Začala jsem si konečně užívat to, že si můžeme s mužem vyrazit na dovču když jsou děti na táboře, že spolu můžeme na večeři a děti se o sebe doma postarají, že si chystají snídaně, svačiny, uklízí atd... Já už vlastně doma jen peru a vařím, o všechno ostatní se starají děti s mužem. Manžel mě nakonec udyndal a v březnu jsem řekla "ať se stane jak se má stát" a přestali jsme se chránit. V květnu jsem otěhotněla ale odešlo asi po týdnu jako MS. No a to byl asi ten spouštěč kdy jsem najednou mimi začala chtít. Podařilo se nám teď v září - nyní jsem v 6tt, ale stále se cítím taková ani né šťastná, nadšená nebo že bych se těšila. Opravdu bude mazec zase začínat všechno od začátku, ale vím že se to zlomí až uvidím mimi poprvé na ultrazvuku, začne kopat atd... Děti budou skvělí parťáci.
@irmamala mám to stejně, máme teď druhé dítko, holčička má 2m a hrozně jsem si ji přála, je počata ivf. Nicméně už se těším na to ťapkací batole, miminkovské období mě ani u prvního ,,nenadchlo", chtěla jsem prostě druhé dítko jako dalšího,,parťáka", cítila jsem že mi ještě jedno chybí. Ty první měsíce si snažím také užít, je to naposled, ale je to pro mě spíše cesta k tomu ,,parťákovi" co z ní vyroste. Nevím jak to popsat lépe aby mě bylo rozuměno, malou miluji a samozřejmě se i rozplývám. Ale kdybych brzy nějakým šíleným zázrakem neplánovaně otěhotněla tak mě ta vidina dalšího kojení, přebalování apod. asi rozseká. Jsme prostě aktivní a cestovací rodina a těším se až bude maličká hravá a bude si to užívat. Je mi jasné že v pubertě budu se slzou v oku vzpomínat na toto období a divit se kam jsem jako chvátala 😆
Ja mela to same v prvnim tehotenstvi, chtela jsem ho spise kvuli veku, a okamzite po porodu prisel obrat a milion procent, a od te doby ho miluju nade vse. Ted druheho uz ae nemuzu dockat, az bude venku
@madamas tak nás právěže v cestování nikdy mimčo neomezilo - jakože ve smyslu, že bychom přestali cestovat, kvůli prckovi 🙂
Nás pozastavil až covid 😀 Vloni jsme těch míst navštívili podstatně méně, v zahraničí, než obvykle.
Ale jo, chápu jak to myslíš. Ty první měsíce, kdy je spánkový deficit, jsou náročné - ale hrozně rychle utečou a najednou už jim jsou 3 roky, školka, pak škola a už jsou to velikáni 🙂)
To už je snad třetí diskuze během týdne, co na toto téma základas!!! 🤦
@michaela_2 Děkuji.My právě taky dost cestujeme a celkově jsem žila s dětmi dost aktivně...už to šlo.Ted už je pošlu samotné na zahradu,zajdou si do obchodu a byli jsme letos poprvé v Chorvatsku a bylo to naprosto báječné,neb už jsme se nemuseli bát,že se nám děti někam zaběhnou nebo tak...byla to prostě paráda!!!Teď se bojím,že budu pořád s tím malým sama a od starších se tím odtahnu...cítím i vůči nim takové výčitky,že se jim nebudu moct věnovat...
Píšeš to sem už po několikáté, nechceš si spíš zajít k psychologovi?
@lucista2 když jsou samostatne, tak se od nich právě nijak neodtahnes, ne? Když by stejně byli/y ve škole, na kroužku, v obchodě...v Chorvatsku jsme byli s 6 měsíčním miminkem úplně na pohodu, kdyby to byla nějaká exotika, tak neřeknu, ale na "obycejne" dovolené u moře není miminko žádná překážka. Jak píše andelka, teď už s tím nic neuděláš, tak se snaž hledat pozitiva, kolikrát se tady maminky boji, jak zvladnou miminko a batole, to je zase něco, co ty nebudeš muset řešit. Chápu tě, taky bych byla z dalšího těhotenství nemile překvapená, ale nic objevneho, než co už bylo řečeno, už ti nikdo nenapíše.
my byli s dětma poprvé u moře když jim bylo 9 měsíců a příští rok až se mimi v květnu narodí plánujeme jet v srpnu opět, nevím proč by to měla být překážka... Na týden si půjčíme větší auto, pojedeme si užít dovolenou - pokud se zadaří tak budu stále hezky kojit na požádání, na přesnídávky bude ještě brzy a maximálně budu nosit na pláž přebalování a čajík či šťávičku na pití.... Naopak už se těšíme, ale hlavně ať je vše OK až do termínu (posledně dcera porod 29tt)
@lucista2 já měla tento pocit u druhého, že starší je ještě maličká a doplatí na to, že má tak brzy sourozence....u třetího už ne, naopak, jak byli ti dva právěže samostatní, tak už to byli pomocníci a sehraná dvojka. Navíc už starší děti zkrátka mají svoje potřeby, takže se s mimčem doma nezavřeš, páč to pro většinu maminek zkrátka není možný 😀
Já nejmenšího tahala jak batůžek všude s sebou, po jejich trénincích a turnajích, až jsem někdy měla spíš výčitky vůči němu pro změnu 🙂) ale to jen v uvozovkách, jemu to vůbec nevadilo kde je.
Občas je to hektické, ale my jsme chtěli větší rodinu............Základem je, se zpočátku nestresovat tím, jak by to - mělo být. Ale zařídit si to tak, jak je to nejpohodlnější pro tebe.
A uvidíš, jak rychle prcek vyroste a jak z něj budete všichni paf.
@lucista2 buď v klidu, já mám jen 2 děti ale k tomu druhému jsem v těhotenství taky nic necítila a měla jsem strasne výčitky. Měla jsem už velkého kluka který byl samostatný a já jsem už mohla dělat co jsem chtěla a najednou po 8letech kdy mi doktoři říkali že další děti mít nemůžu takže jsem to obrecela a smířila se s tím jsem zjistila že jsem v 16tt. Od 7 měsíce mi bylo blbě zbytek těhotenství jsem prolezela v posteli a to všechno vedlo k tomu že city k němu nepřicházeli. Teď syna miluju a dala bych za něj život. Spustilo se to ihned po porodu a to jsem ho viděla až x hodin po tom. Vůbec na tom nezáleželo že ani nevím jak vypadá, kolik měří, váží atd. Byla to moje láska a nemohla jsem se dočkat až ho pochovám
@lucista2 no asi to bude tady pro mnohé znít hrozně a neuvěřitelně, ale já lásku k dítěti v břiše necítila nikdy. Bylo to pro mě strašně abstraktní. A přišlo mi, že jsem prostě tlustá a bublá ní něco v břiše. Láska přišla k dětem postupně a je to to nejsilnější, co znám. Věřím, že to přijde, až budeš mít ten uzlík v ruce ♥️
Já jsem to necítila ani po narození ještě.. až tak po půl roce po porodu se to srovnalo a začala jsem mít radá obě děti stejně. Každý to má jinak, ale zamilovanost do svého velkého břicha prezentují možná na instagramu upravené fotky modelek a influencerek.
Ahoj všem,můj příběh dopadl happy endem.Narodil se mi Mikolášek a je to to nejuzasnejsi a nejhodnější miminko na světě!Děkuji všem,kdo jste ke mně byl shovívavý,opravdu to nebylo jednoduché období a doteď si nedovedu vysvětlit,co se vlastně delo.Ale asi mně to mělo odrazit a dát životu novy impulz.Diky
@lucista2 ono to určitě přijde, až po porodů. Nevím jak momentálně vypadá tvoje rodinné situace, občas to s tím může souviset.