Darovaná vajíčka / spermie 2019 - IVF s darovanými vajíčky

@xxx3d No tak vidíte, vy máte štěstí, že to řešit nemusíte, protože se vás dárcovstí nakonec nedotklo. Ale mne a mnoha ostatních ano.

Chápu, že když se někdo dopředu rozhodne toto dítěti neříkat, tak se chce toho rozhodnutí držet. Ale sama jste na druhou stranu odpověděla, že byste při odpovídání na otázky dítěte nechtěla lhát. Tak co tedy byste udělala? Já, když se do takové situace třeba dostanu, tak si nemohu pak na tom daném místě v dané situaci před dítětem dovolit říct: „No, nevím, co mám rychle udělat.“ Musím udělat nějakou volbu. Nemohu přeci dítěti odpovídat stylem: „Já drahoušku nevím, co ti mám říct, protože nechci lhát, ale zároveň ti nechci něco důležitého prozradit ...“. V této situaci prostě neexistuje třetí varianta, ale jen prostě buď odpovídat po pravdě nebo lhát. Není z toho úniku.

Já si v životě také udělala pár rozhodnutí, kterých jsem se chtěla skálopevně držet. Ale bohužel, životní situace vždy nenahrály tomu, aby byly v souladu s mými předešlými rozhodnutími, a tak jsem někdy musela něco přehodnotit.

A naprosto chápu, že když člověk prošel trápením, že nemohl dlouhodobě otěhotnět, tak pro něj bylo aktuální se soustředit na reálné možnosti, které nová situace přinesla, a neřešit najednou všechny potenciální detaily, které z té nové situace vyplývají. A snad pro každý pár, který si toto prošel, bylo jednoznačně na začátku rozhodující, aby se to vše už konečně povedlo a narodilo se jim zdravé dítě. A pravděpodobně nebylo důležité, jestli bude mít to dítě takové oči nebo bude mít talent na zpívání apod.

Ale toto jsem přeci v mém minulém komentáři neřešila, tak moc nevidím tu souvislost s tím, když jsem poukázala na problém s možnými otázkami dítěte vůči rodiči. Že když se dítě třeba zeptá, po kom má tak krásné husté kudrnaté vlasy (když u nikoho v rodině nic podobného není), tak to přeci není o tom, jestli mi záleží nebo nezáleží, jestli opravdu má nebo nemá takové vlasy, ale je to o tom, co mu mám v tu chvíli říct ...

@zabicka77 Tak zrovna ono "po kom" je u nás v rodině tak rozmanité, že jediné divné by byl čtyřicetiletý chlap s hustou kšticí (v podstatě všichni chlapi v rodině po třicítce i dřív plešatí).

@zabicka77 Ještě k té anonymitě dárců...Když jsem se na to lékaře v IVF centru ptala, tak říkal, že se s kolegy shodují, že by měla zůstat zachovaná anonymita. A to i z důvodu, že by dárců asi podstatně ubylo, což pro nás pacienty IVF klinik není příznivá zpráva. Prý by při změně zákona radši nechali "shořet databázi". I když si nemyslím, že by se případná změna promítla zpětně...

My jsme se s manželem shodli, že nám současný systém vyhovuje. Dítě určitě informovat, se všemi podrobnostmi úměrnými věku. Ale fyzické hledání dárců je pro mě zatím nepředstavitelné. Sama jsem zvědavá, kam se legislativa i myšlení společnosti posune za dvacet let, až bude naše dítě dospělé 🙂

@merope No to je mi jasné, že třeba dítě, i když je geneticky spřízněné, tak stejně nemusí mít po někom v rodině žádné rysy nebo nějaké nadání na něco apod. To jsem jen uvedla jako možný příklad, že se prostě dítě může kdykoli na něco zeptat v souvislosti s jeho „biologickým spojením“ s rodinou. Například u mé kamarádky se po generace dědí takové zvláštní velké znamínko na ruce – má to její brácha, její otec a její dědeček, což je opravdu docela legrace ...

@ja_ha Já vím, že lékaři absolutně odmítají zrušení anonymity. Mají strach z úbytku dárců, což je pochopitelné. Však to asi tak bylo i v těch státech, kde už anonymita zrušena je (např. Velká Británie, některé státy v Austrálii, Švédsko atd.).

Ta moje kamarádka, co má známého poslance mi říkala, že v dalších zemích přibývá spousta petic ze strany lidí počatých z darovaných buněk, kteří si chtějí prosadit právo vědět o svých biologických kořenech. No a právě, že některé země to už nechtějí ignorovat a tlačí i na to, aby se to řešilo i v jiných zemích, protože migrace klientů za dárcovskými buňkami do různých zemí je obrovská. Takže sama nevím, co z toho jednou bude v ČR, ale mám pocit, že se to přivalí i sem, ať se nám to líbí nebo ne.

A máte pravdu, že si rodič dítěte z darovaných buněk asi prozatím neumí moc představit, že se jednou ten jeho potomek setká i s tou biologickou "rodinou", ale asi se to nedá zastavit. Možná to nebude hned přes legislativu, ale jak to sleduji ve světě, tak to může být velmi brzo přes ty různé DNA databáze. Prostě se nedá zastavit ten obrovský “boom” s popularitou testů DNA, takže já určitě jsem připravena úplně na vše …

@ja_ha Tak já jako problém vidím to, že anonymita je nejenom "se souhlasem", ale že to prostě nejde nikterak obejít (u dárcovství vajíček, u spermií to nelegálně obejít jde bez problémů - prostě nebudu nic říkat o dárcovství a v CAR prostě vyměním vzorky).

Ahoj holky necetla jsem vsechny příspěvky jelikož je jich tu uz opravdu moc. Jsem v darcovskem programu v listopadu 2017 jsem mela prvni ET bohuzel neuspesne. Ted 10.3. jsem byla na KET bohuzel opet neuspesne. Mela jsem dlouhou pauzu kuli operaci vzali mi nefunkcni vajecnik a mam uz jen delohu. Chtela jsem se zeptat po kolikatem transferu to treba vyslo vam? Jinak ja budu stastna kdyz to vyjde a vubec mi nevadi ze vajicko neni moje a dítěti bych to pak urcite rekla az bude dost vyspele a bude vde chapat 🙂

@handra_38 Já měla 4 pokusy s vlastními a 1 s darovaným - ten vyšel hned na první pokus.

@merope a jak to bylo casove po sobe jestli se muzu zeptat?

@handra_38 Tak po půl roce až roce - jak byly peníze.

@merope jasny jasny peníze holt hrajou velkou roli , tak hlavne gratuluji ze to vyslo 🙂 ja mam jeste 2 zamrazeny a rada bych sla na dalsi pokus co nejdriv 🙂

@handra_38
Pěkně vítám do diskuze. Je mi moc líto, čím jste si už prošla. Ale to je asi podobný osud nás všech, kteří prošli tolika pokusy, než se opravdu zadařilo. Já osobně mám za sebou 5 IVF se svými vajíčky, přičemž u druhého jsem otěhotněla, ale bohužel potratila. No a pak už to jen nevycházelo, takže 6. IVF už bylo s darovanými vajíčky a naštěstí se zadařilo (momentálně těhotná).

Stoprocentně věřím, že vám to nakonec vyjde. Někdy to chce jen více času a bohužel pokusů. Takže moc držím pěsti.

A jsem také ráda, že s vámi přibývá žen, které se rozhodly to svému potomkovi netajit. Však až budete mít náladu a čas, tak se pak koukněte na celou tuto diskuzi. Jsou tady opravdu zajímavé informace – ale bohužel je toho více na čtení ...

@handra_38 Já z vlastních nikdy nemrazila, naopak mám i pokus bez ET. Až teď mám ještě 3 "mrazáčky".

@handra_38 My jsme šli do 4. IVF s darovanými embryi, z předchozích cyyklů s vlastními byly 4 transfery a nic. U darovaného první pokud nevyšel, druhý ano (snad až do konce, jsem teď těhotná).

Držím palce, ať se brzo zadaří!

Všechny znovu zdravím. Již před nějakou dobou jsem se zmínila, že sleduji anglicky mluvící fórum na Facebooku, do kterého se zapojuje stále více lidí počatých z darovaných buněk, rodičů-příjemců a dalších, kteří buďto mají s dárcovským početím něco společného nebo jen tak se chtějí dozvědět co možná nejvíce, co si takoví lidé sdělují.

Tak pro ty, kterým angličtina nedělá problém a mají zájem, jsem okopírovala pár nových příspěvků z posledních dnů …

https://www.facebook.com/groups/DonorConceived/

MEGAN LEWIS As a donor conceived person I can honestly tell you that keeping it a secret from your child will destroy any trust between you. It absolutely broke my heart that the people who are our parents who we're suppose to trust the most, have lied about where we come from. I advise you to tell your baby as early on as you can so it becomes normal and not a shameful secretive thing. Your child will likely find out and I can only say that it's soul destroying to find out late on in life.

WINNIE KUITENBROUWER I am writing as someone who found out as an 11 year old that the person who I thought was my biological father was not. I found out by accident from someone outside the family, and it took me many years to get over that. The fact that my parents never told me but that somehow others found out and told me was even worse than the lack of biological parentage between my dad and I.

JONATHAN POLLACK It is best to tell your child from a very early age and in an age-appropriate manner. I learned at 41 and it was a traumatic event that I wouldn't wish on anyone.

CLAIRE Hello all! I’m 30 years old and just found out that I was sperm donor conceived. I had a pretty “normal” childhood in a small conservative Texas town, and I never had the faintest idea that the man I called my dad wasn’t my biological father. I found this out when one of my 2 sisters (we are each donor conceived with different sperm) was interested in signing up for AncestryDNA. When her results came back this January, my sisters and I found out. We are 27, 30, and 32 years old and always believed our dad was our dad, so to say it was a shock is an understatement.

MARSHA KAUFMANN I told my ADI son our family story from the day I brought him home from the hospital. By about 4, he would sometimes be the one who told it to me during bedtime snuggles. There was never a time that I had to tell him that he was donor conceived because he grew up knowing that about himself from the beginning.

ALI MORGAN Secrets and lies will only lead to trouble. The availability of genetic testing nowadays makes it impossible to guarantee anonymity for the donor or make it impossible for your son to find out. And even if it were possible, would you really want a lie between you? I would start explaining it to him as young as possible so it’s just the way things are, no big deal.

STEPHANIE GIORDANO DNA will not lie! Be careful of keeping secrets. God bless your growing family!

LINDSAY BUGHER If we can find relatives easily from DNA kits today, imagine what your son will be able to learn 20 years from now. You can’t hide the fact that he’s donor conceived the way you could in the 70’s and 80’s. It’s not a matter of if but when he’ll find out, and you’ll need to explain to him (and your other kids) why you didn’t say anything sooner. I know it’s uncomfortable but it’s part of your responsibility to a donor conceived child to be honest and supportive.

BETHANY KENNEDY For the sake of your baby, please do not lie to him about where he came from. It is his truth. He will likely find out on his own one day, and in that instance, not only will he have to deal with being someone different than who he thought he was, he will have to deal with the fact that his parents lied to him and kept him on the dark. That could be a huge blow to your relationship with him, and make him feel like he can’t trust you or others.

LEXY SANFORD There is shame the DC person has to carry if their story is a big secret. If you are open, honest, thankful, grateful and proud of their story then they will most likely be as well. My parents hid it from me and I'd been giving the wrong medical information to my doctors my whole life. That's been more frustrating than knowing I don't know half my medical background.

Muj nazor je nerikat diteti pravdu,mozna az v dospelosti a urcite kdybych byla darkyne vajicek nechtela bych aby me rodice kontaktovali..je to jako kdybyste pri tansfuzi hledali majitelé krve.

@smudlyp Vítám Vás v této diskuzi. Asi vždy budou na toto téma existovat 2 odlišné názory: říct vs. neříct pravdu. Než jsem dospěla k mému názoru to dítěti říct, také jsem měla období, kdy jsem si říkala, že to možná nebude nutné a že to snad vše bude pro mne nějak jednodušší, když si to necháme s manželem jen pro sebe.

Ale když jsem se začala tímto tématem do hloubky zabývat a začala jsem objevovat stále více názorů zejména lidí, kteří byli počati z darovaných buněk, nemohla jsem jejich zkušenosti jen tak ignorovat. Uvědomila jsem si, že i já sama bych chtěla o sobě vědět pravdu (ať už by šlo u mne přímo o dárcovské početí nebo o adopci nebo třeba „úlet“ mé mámy s nebiologickým otcem). Zastávám prostě názor, že každý člověk má mít stejné právo. A když já mám právo znát o sobě, kdo mne opravdu stvořil, tak prostě nemohu přijmout myšlenku, že bych to stejné právo upřela další osobě, - navíc mi tak blízké.

No a že jsem se rozhodla tuto informaci sdělit již dítěti a nečekat s tím až na dospělost, tak to bylo jen čistě pragmatické rozhodnotí, protože z toho, co jsem už prostudovala, se mi jenom neustále potvrzuje, že dítě je daleko flexibilnější se s tímto faktem sžít a brát to nakonec jako něco „normálního“ než již dospělý člověk. V té dospělosti totiž vždy velmi ošklivě zapůsobí spíše ten fakt, že rodiče to celou dobu věděli a neměli dostatečný respekt a odvahu vůči svému potomkovi a nechali ho žít ve falešné realitě.

Samozřejmě někteří mohou argumentovat tím, že když se to ten jedinec nikdy nedozví, tak bude v pohodě a vlastně nebude svůj dosavadní život považovat za určitou lež a falešnou realitu. Jenže na to já určitě spoléhat nemohu, protože už teď díky dostupnosti testů DNA se stále více lidí dozvídá o sobě pravdu. A to ještě nemám ponětí, co všechno za pár let bude možné ...

@zabicka77 jak to vše dopadlo? Je prcek na světě?❤️

@loylii Ahojky. Dopadlo to moc dobre. Z nasi holcicky je uz uplny mudrlant a je moc fajn. Prozatim jsme s ni nemeli zadne starosti,- je (diky Bohu) zdrava a roste a je aktivni, jak ma byt ... No a co se tyce mych pocitu z toho, ze je z darovaneho vajicka, musim priznat, ze ji vidim se vsim vsude jako 100% moji,- nekdy, kdyz vidim, jak reaguje presne, jako bych to byla ja, tak mam radostne slzy v ocich. A navic je fakt sranda, jak mi vsichni pribuzni i znami od jejiho narozeni pripominaji, ze je cela po mne,- a fakt musim priznat, ze kdyz se divame spolu do zrcadla, tak bych to asi taky tak rekla (alespon prozatim) ...

A co u Tebe noveho? Taky je nejake "darovatko" u vas na svete?