Jak zvládnout rodinné spory a zklamání z pohlaví dítěte?
Ahoj holky
vůbec nevím co se to semnou děje. Nebo s mým okolím...? Kdo ví... mám doma 3 malé kluky, manžela kterého miluji a on mě. Čekáme spolu na 80% dalšího chlapečka, což je pro mě s prominutím, strašná rána. Protože na můj celkový počet dětí tohle byl poslední pokus o holčičku, Kterou jsem si přála od prvního těhu. Moje vyrovnávání s tím, že prostě mám 4 chlapečky a žádnou holčičku je velice těžké. Jsem mrzutá, nervozní... Do toho ty dva starší kluci (Víteček, téměř 5 let a Otík 2,5) začali strašně zlobit. U Víti psycholog určil počáteční ADHD, je velice šikovný, ale když ho to chytne, tak je to mazec. Vojtíšek (příští týden 1 rok) je zase moc hodný, zlaté dítě... až na ty zuby co mu rostou je boží, od začátku říkám, že ho mám jako za odměnu.
Ale, ale, ale žijeme v baráku, kde žijí 3 generace... Od několikátého června nekomunikuji s tchýní, nevím přesně jaký byl datum... Po tom co jsme jí řekli, že čekáme další miminko, mě poslala na potrat. Do té doby až na nějaké výjimky to docela šlo. Já jí v zápětí na to, řekla, že se s prominutím chová jako kráva, když sem do baráku přijede Simona a kluci (dcera a vnuci). a to z toho důvodu, že zečne dělat chytrou, povyšovat se atd... Simona jako taková je docela fajn holka se kterou si rozumím. Jen tchýně svým chováním to tu takhle kazí. Když jde Simona za mnou dolů, popovídat si, podívat se na moje děti na, na to jak pokračujeme s rekonstrukcí, tak jde hned taky jako ocásek, abychom si něco neřekli. Do té doby, než přišel konflikt s potratem, tak mi neustále lezla do zadku, když tady nebyl návštěva, Luci nepotřebuješ tohle a tamto, kluky ti pohlídám, bla, bla, bla.
Asi před týdnem měli naši dva mladší kluci Vítání. řekla jsem si dobře. Asi by u toho chtěla být, i přes to co se stalo a mě to bude nepříjemné, tak jsem zavolala znovu na obec, jestli jde aby šla taky, protože se to ohlašovalo telefonicky asi 2 týdny do předu. A já jí nenahlásila. A dneska zase konflikt, zachovala se ke mě nechutně hnusně. Byla jsem za manželovou babičkou, protože jí nebylo od včera dobře, tak jsem se šla zeptat, jak jí je. Případně obvolat lékaře... vyhodila mě odtamtud, jako že si s nima chce popovídat sama, přitom chtěla to samé co já. Problém ale je, že se nikdy nestarala, stará se jenom, když vidí že jí někdo přeběhl. Tak jsem jí řekla at si tedy políbí zadek. Taky to samozřejmě ovlivnuje můj vztah s manželem. Protože se automaticky začneme hádat taky. Za 14 dní má Vojtíšek mít oslavu 1 rok. a já jí tady prostě nechci. Já vím, je to strašně ošklivý, ale nechci... Jsem tady z toho všeho bolavá, pořád brečím, cítím se pod tlakem, vystresovaná. A už to prostě psychicky nezvládám... svoje děti miluji, bohužel jsem na ně ted taky dost ostrá...
Moc se omlouvám za strašný román... ale i tak je to ve zkratce.
Tak po částech, pryč od tchyne.... Ty vztahy asi nebudou dobre nikdy a ten váš s manželem To bude narusovat. A k tomu začátku... Zkusíš to prehodit v hlavě. Raduj se z toho, zebudetemit zdravé miminko a pohlaví neřeš. My mame také čtyři kloucky, nam tedy bylo pohlaví miminka vzdy jedno a měli jsme až doporodu překvapení. Občas mě spíš bolely poznamky okolí, že se snažíme o holčičku a do kdy to budeme zkoušet. Protože to nebyla pravda a i kdyby, tak kazdemu to může byt burt. Parta ctyr kluků je super... jediné kdy mě mrzelo, že ta holčička nebude, je dobudoucna.... že budu vlastne"jenta ta tchyne". Na to se snažím myslet právě když mám s tchyni konflikt(také má jen syny)abych jednou pak nebyla take jen tou nenavidenou tchyni. Joak poslání napotrat... uprvniho syna mě tamposilala teta au třetího babicka... U čtvrtého naopak už soupalynohama, že byto udělaly jinak, ale že je to Teda naše věc.
@lucifux Problém tchýně bych teď uložila na chvílí k ledu a soustředila bych se na sebe, proč jsi nešťastná z toho, že čtvrté je kluk. To dítě je miláček a zaslouží si stejně radostné očekávání, jako kdyby byla holka. Já jsem asi trochu alternativnější, věřím, že duše toho dítěte se chtěla narodit jako kluk. No pokud se chování Vítka zhoršilo teď za poslední dobu, je možné, že souvisí s tím, že jsi nervózní, přetažená, nepochopená, zraněná, vnitřně nesmířená s klukem. Děti často zrcadlí naše pocity.
Posílat někoho na potrat je hnusné, velmi by mě to ranilo, i kdyby to ten dotyčný myslel dobře. Měla bych problém s tím druhým komunikovat a svěřit mu to dítě, ale asi kvůli tomu, že bydlíme takhle blízko, bych zachovávala chladnou zdvořilost a časem by se vidělo. Ono to chce z tvé strany hodně nadhledu, protože rodinné vztahy jsou složité.
Moje tchýně nikdy neudělala nic takového, aby si zasloužila poslat tam, kam slunce nesvítí, ale kdyby mi navrhla potrat vynesu ji v zubech. Obecně, někteří lidi, se chovají strašně, takže by jim taková zpětná vazba od okolí v podobě poslání do tmy prospěla.
@lucifux
a já bych řekla, že "mít" 4 děti byť chtěné tak krátce po sobě z toho jedno s případnou diagnózou ADHD, do toho rekonstruovat a hádat se s tchyní je na mašli samo o sobě, a být tebou tak si ujasním jestli teda děti zlobí dle úvodního příspěvku a nebo jsou hodní a pořád vychvaluješ tchyninu dceru Simonu, to je její dcera i kdyby nevím co, je to její dítě, ty budeš vždycky jenom snacha...nikdy nedocílíš abys byla lepší...
Schválně jestli i Simča bude čekat čtvrtého prcka když jste tak mimořádně početná famílie 😀 a vědět předem, že se partnerovi jeden vztah rozpadl díky tchyni, ani omylem bych tam nebydlela...
@klokanka31 to ne, já to nemyslela tak, že si to má nechat líbit, to vůbec. Právě naopak. Jen nějak asertivně. I když uznávám, že s takovým člověkem jako je tchyně to jde těžko