Jsem po 4. těhotná, nevím co dělat. Poradíte?
Ahoj, potřebovala bych poradit...
zjistila jsem, že jsem opět těhotná, máme už tři děti ( 8,6,3). Někdy to je opravdu náročné.
Nevím co dělat, bylo to neplánované, já už asi nemám sílu procházet
těhotenstvím, starání se o prcka, nejmladší už má jít do MŠ a já už se chystala, že začnu pomalu pracovat po 9 letech doma.
Jenže když jsem zjistila, že jsem těhotná a začali jsme řešit přerušení,
tak mě to dost vzalo. Manžel je spíš taky pro ukončení, řešíme auto, místo v bytě, atd. Všechny věci už jsem zlikvidovala, takže bychom museli vše kupovat znovu. Na ostatní děti by nebylo tolik času, aby tím netrpěly.
Příští týden mám jít k doktorovi a musím se rozmyslet.
Kdybych mu řekla, že si ho nechám, tak by to asi respektoval a nějak bychom to zvládli. Navíc mám hodně strach z toho zákroku. Jak to bude potom, abych toho nelitovala.
Nevím jak se rozhodnout, ale cítím že už nemám tolik sil na další.
@marketka_m Nemuzu za ni mluvit uplne, ale myslim, ze to ma fakt srovnane. Opily jsme se spolu od te doby nespocetnekrat a nikdy mi skrze toto neplakala na rameno, i kdyz vi, ze jsem tu pro ni. Jsme si hodne blizke.
@sudylichozrout Mně přijde docela šílený, že to dítě nejdřív chtěla, plánovala, otěhotněla a pak teprve zjistila, že se jí vlastně nehodí, tak se ho prostě zbavila. Já jsem asi ochotná pochopit, že se stane nehoda a tak podobně, ale tohle je na mě, přiznám se, docela silný kafe...
@madbetka souhlas
@madbetka Abych byla uprimna, je to v tomto ohledu trochu koza. Ale je to moje kamaradka, pritelkyne. Takze jsem drzela hubu a podporila ji v jejim rozhodnuti.
@denisazoe Já mám děti 4, no a za mě. Pokud jste stopro věděli, že další nechcete, tak jste měli této situaci předejít ( lékařským zákrokem). Já o sobě vím, že já bych potrat nedala psych. Beru tak, že ten zárodek života tam už dítě je. Takže my jsme šťastní, že máme 4 zdravé děti... zatím jsou malé a vím, že časem to bude fin. náročnější. Ale myslím, že zvládnout se dá všechno, děti se rodily i za války a pod... vždycky. To jen dnešní doba je hrozně zmlsaná vymoženostma a zpohodlnělá životním stylem. Naši kluci se skvěle doplňují a jak jsou k sobě "do dvojic" tak je to úžasný. Každopádně tvůj život nikdo jiný žít nebude a tu tíhu rozhodnutí budeš muset nést ty a tvůj muž ( pro něj to bude podle mě lehčí, protože fyz. by si nemusel ničím projít). Ať se rozhodnete jak chcete, chce to abys v sobě měla srovnené, že jste to tak chtěli a dál se k tomu nevracet a neřešit co kdyby.....
Já z vás cítím , ze ho chcete . Však už víš co pořídit nejnutnejsi a nemusí být vše úplně nový . A už vicecetna rodina jste , mladší do skolky a budete mít jen miminko doma . Už přišlo ... tak si ho nechte pokud to jde. To je muj pocit . Rozhodnout sw musíš sama . Myslím , ze síly prijdou teď jsi v ... psychicky až fyzicky ale bude lépe. Já bych na přerušení nesla . A ze se teď pro třetím (nechranili jsme se ) taky občas ještě bojim jak to bude Ale z důvodu hlídání, které nemám . A asi to je i dobrý přemýšlet o tom nez si kreslit ze to bude lehky . Nakonec nejhezci je jak se spolu smějí a proběhnou a daji pusinky a kyticky z louky... a vy jste se chránily ??? Já věděla , ze k nám muže přijít a spis jsem chtela ...treti by mi chybelo v srdicku. Čtvrté už cíleně zatim neplánují .
@denisazoe Ahoj, my máme tři děti po dvou letech, sousedka čtyři. Říká, že čtyři jsou lepší, protože se vždycky spolu děti popárují, zatímco u tří občas někdo zůstane sám.
Co se týče nákladů, tak nemyslím, že by se o tolik zvýšily - kroužky ve škole, DDM, Sokol, Orel, Skaut - nejsou příliš drahé a často rodičům poskytují slevy na sourozence. Auto - některá rodinná MPV se dělají v pětimístné anebo sedmimístné verzi a cena ojetých je stejná (touran, zafira, corola verso, ...).
Kterou variantu zvládneš psychicky líp (další mateřská/ potrat), to je na Tobě. Já řešila krizi na mateřské občasnou soukromou školičkou pro dítě a prací z domu.
@mzacikova to, že se má člověk chránit mi přijde taková rada jak pojď na mě z boku. My jsme se chránili, byla to naše jedna jediná nehoda, hned jsem letěla i pro prášek po a stejně je malá na světě. Někdy se ty detičky prostě narodit chtějí a ani svěcená voda nepomůže 🙂 přijde mi opravdu úsměvné jak v každé podobné diskuzi se objeví tolik lidí, kteří začnou urážet inteligenci těch, kteří se neuchránili, protože je to přeci jednoduché - nechci dítě, chráním se = není možné ho mít.
@cherie24 tohle uráží inteligenci? Já paní nijak neurazila. Ale dnes ke opravdu spousta metod, jak přejít nechtěnému početí. Ano, jsou případy kdy ani ochrana nepomohla, ale opravdu když další dítě nechci tak se tomu snažím předejít.
Mě víc "úsměvné" přijde to vysmívání se tady každé, co žádá radu třeba. To, co jsem napsala je pravda. Přečtěte si tuto diskuzi celou
@mzacikova ne váš příspěvek inteligenci neuráží, ale pokaždé když se někdo zmíní, že čeká neplánované dítko, tak se na něho lidi sesypou s názory, že si za to může sám, když se neumí chránit a že opravdu nechápou jak může ženská otěhotnět omylem. Někdy se prostě sejde víc náhod najednou. Neznáme příběh tazatelky a rada, že si měla dávat pozor už jí je teď stejně houby platná. Chtěla vědět jestli se s tím ženy po potratu popasovaly a nebo jak zvladají 4 děti 🙂 mám kamáradku a ta teda taky zastává tvrzení, že by děti měly být v sudém počtu a že 4 děti jsou ideální.
@marketka_m úplně souhlasím, taky mi je na nic z toho, jak všichni berou potrat, jako kdyby šlo o odložení nepotřebné věci... Je mi z toho špatně 😒
Jinak já bych velkou rodinu moc ráda chtěla a nevím, jestli se mi to splní, takže popravdě mám docela problém s lidmi, kteří si tohoto daru neumějí vážit a hned běží na potrat. Ale co už, svět bohužel nezměním.
Na místě zakladatelky bych tohle rozhodnutí zvážila, přece jen všechno jde, když je vůle...
@cherie24 asi jste to tady nečetla celé. Zkušenost i radu, co by jí mohla pomoci jsem jí dala a nebyla na ni zla 😉 kdyby ji to urazilo, ozvala by se a jsem bych se omluvila, protože to zle vyznít rozhodně nemělo. A ano, jak píšete. My nevíme, jestli se chrání nebo ne. Pokud ne, tak se s tímto samozřejmě musí počítat..
@marketka_m rict, ze je zena rada, ze sla na potrat je nesmysl, ale muzu rict, ze jsem toho nikdy nelitovala. Obdivuji zeny, ktere maji trpelivost se 4 detmi. Nekoho naplnuje byt obklopeny detmi, nekoho zas cestovat, poznavat svet, mit cas sam na sebe a sveho partnera.
Za mna potrat nie, mam deti 2... a aj manzel vie ze ak nechce tretie ma sa podla toho spravat, pretoze na potrat by som len preto, ze sa dieta momentalne nehodi alebo to bude tazke financne .... nikdy nesla. A dovod.... poznam sa... viem ze by som s tym nedokazala zit a zomlelo by ma to a pochovalo aj nas vztah ak by ma k tomu tlacil. Po tom co sa nam prve tehotenstvo nedarilo a ako som oplakala kazdy menzes.... proste nie. Ale kazdy sme iny, mame ine vnutorne nastavenie, prezivanie, inak fungujeme v rodine, vo vztahu. Dokazes sa s tym vyrovnat, pokial na potrat pojdes? Skus si predstavit seba a rodinu o dalsich 5 rokov... je vas tam 5 alebo 6? A myslis ze za dalsich dajme tomu 15 rokov.... budes lutovat skor to ze nemas to stvrte pri sebe alebo to ze si mohla viac pracovat, viac oddychovat, dopriat si viac, ked vas bude o toho jedneho menej?
@denisazoe Jiz je to Vase det'atko i kdyz je jeste v zacatecnim vyvojovem stadiu, a je jasne, ze musi zit. Starsi deti urcite budou moc radi mit brasku nebo sestricku a budou Vam pomahat se o nej starat. Taky ted' cekame (8 tydnu) 4 (mame deti 4 r, 3 r a 7 m), a verim, ze za tech 8 mesicu ty starsi dostanou jeste trochu rozumu a budou pomahat s prckem jako pomahaji ted' s tim nejmensim - dat lahev, neco odnest a prinest, rozesmat, "pohlidat" pokud neco dovarim nebo si dam sprchu. Vy mate deticky o neco starsi, tak oni Vam urcite pomuzou. Veci a kocarek se daji koupit z bazarku, neni to az tolik penez v porovnani s tim, jak by jste toho litovala, kdyby jste tehotenstvi prerusila... Nevahejte rodit dalsi! Drzim Vam palce at' vsechno zvladnete a preji hodne stesti a zdrave miminko❤
@marketka_m ja to bohuzel videla. kdyz jsem lezela v nemocnici s briskem, byla na oddeleni i zena, ktera na potratu byla dokonce trikrat. doma dve deti. a v te dobe cekala dvojcata. asi ani nemusim vysvetlovat , do jake ,,ceske,, mensiny patrila. zplozeni ditete pro ni bylo na stejne urovni , jako koupit k veceri deset rohliku.
Já bych se s potratem nevyrovnala. Stala jsem před podobným rozhodnutím,když jsem neplánovaně otěhotněla se třetí. Já na třetí neměla psychicky,těhotenství bylo peklo na zemi pro mě i mě okolí. Chodila jsem na psychoterapie,manžel stal při mně,ať už bych se rozhodla jak bych chtela. Nechali jsme si ji a jsem nesmírně vděčná a šťastná. A dokonce jsem ve stavu,kdy kdyby náhodou přišlo čtvrté,tak bych ani neuvažovala a s radostí bych ho přijala. A neprehazujem miliony vidlema,ale nemáme se špatně. Třetí nám toho hodně dalo,máme nové auto,prestehovali jsme do domku,stala jsem se vyrovnanější a když vidím,jak spolu drží jako parťáci... Neměnila bych,spíš mě občas přepadnou výčitky vůči té nejmladší,že vlastně už byla lidskou bytostí,mou soucasti,když já se rozhodovala,jestli jí mít či nemít. Doufám,že ji to nějak nepoznamenalo. Děti jsou dar,v dnešní době už ne samozřejmost. A jen perlička na závěr,když jsem se konečně rozhodla,že si ji necháme,tak jsme to oznámili rodině a manželova babička zahlasila,to si jako necháte? To nepůjdeš na potrat? To jsi odvážná... No v mém psychickém stavu to byla víc než podpasovka a doteď jí to nejsem schopná odpustit.
Jen pár myšlenek k tématu. Taky nejsem obecně pro potraty a pro zlehčování situace. Na druhou stranu, rozhodnutí je opravdu závažné a je třeba brát v potaz úplně všechny aspekty. Asi úplně nedůležitější mi přijde, zda tam opravdu bude podpora manžela/partnera. Ne jen - rozhodni se, jak chceš ,ale skutečná podpora a pomoc. Co se týče financí, tak sama vidím, jak ty náklady skáčou a není to jen o tom koupit o trochu víc jídla, ale hlavně do budoucna - zajistit dítěti dobré vzdělání, kroužky, dát mu možnosti rozvoje (a ne, nemyslím nejnovější mobil atd). Taky plně chápu, že autorka již chtěla jít do práce, nebýt pořád "jen" s dětmi doma atd. - měla jsem to stejně. A mimo jiné je to i velmi důležité z hlediska toho udržet se na pracovním trhu. Vracet se po 10 nebo 12 letech, to mi přijde celkem mazec. Taky mě celkem zaujalo, že to údajně není rozdíl, zda 3 nebo 4 děti. Já za sebe teda musím říci, že 2 a 3 děti mi přišel velký rozdíl a nevím, proč by to mělo být jinak u 4. Je to prostě dítě, osobnost, které může být pohodové, ale také nemusí - může být velmi náročné, může být nemocné nebo cokoli a je potřeba na to být připraven. Ovlivní to celou rodinu, nejen matku, ale i starší děti, program rodiny, finanční možnosti rodiny atd. A v neposlední řadě má člověk sice povinnost vůči tomu miminku v bříšku, ale taky má povinnost vůči dětem, co už jsou na světě - z hlediska věnovat se jim, dopřát jim, co potřebují atd. A ty výčitky, že se člověk pořádně nezvládne věnovat dětem tak, jak by potřebovaly, jsou taky nic moc, znám to. Samozřejmě tam pak záleží, zda třeba pomáhají pravidelně babičky nebo někdo, to u nás bohužel moc nefunguje, spíš nárazově nebo když už fakt padám na hubu. A nepodceňovala bych ani nervové vypětí, já už občas byla fakt tak na dně, že jsem byla na děti hnusná a tomu by bylo dobré předejít, mít nějaké rezervy (psychické). Poslední věc - začínám být alergická na poznámku, že Bůh naloží lidem jen tolik, kolik zvládnou. Prostě - hezká myšlenka, ale není to tak vždycky. Samozřejmě, hormony udělají svoje a člověk (matka) se většinou nějak vyhecuje a dá to. Ale co ty lidi po psychickém zhroucení, na psychiatrii, na antidepresivách, páchající sebevraždu atd.? A to píšu jako člověk, který byl od toho všeho jen krok - občas jsem fakt brečela vyčerpáním (doslova), měla chuť nebýt a měla pocit, že už nevstanu. U nás se bohužel sešlo víc aspektu - dlouhodobá nepřítomnost partnera, zdravotní trable atd. Takže opravdu zvážit úplně všechno. Přeju zakladatelce krok správným směrem. A ať už se rozhodne jakkoliv, pak si to nevyčítat.
Pod tvuj prispevek bych se podepsala. Mame tri kluky a kazdy osobnosti jiny,bavi ho jine veci,vstava v jinou dobu...to je panecku neco vse sladit a aby vsichni happy...to vzdy nejde. Ja si treba rikala,ze kdyz mi s druhym slo kojeni,ze treti bude uz v pohode uplne. A ono houby, pri prvnim prisati opet divne pocity, na pokoji se mi uz zase rozjizdela psychoza jako u prvniho syna. Doma pocity,ze jsem udelala hloupost,ze jsem neschopna a nejlepsi dotazy okoli a vsetecnost vsech. Zachvaty place na dennim poradku, myslenky na kdovico, nyni hledam psychologa. To,ze se nemuzu venovat vsem,jak chcu,uz je jen tresnicka na dortu uzkosti. Diky enormni podpore manzela jsem si nesahla na zivot. I to je potreba zvazit pri prijeti noveho clena rodiny, a to jse meli treti chtene a planovane. Ja si toho uz zazila tolik,ze Buh by musel byt vtipalek,aby mi vse nalozil z vlastniho uvazeni.
@astyna88 taky s tou větou nesouhlasím, že život (bůh) každému naloží tolik, kolik snese. Jsou lidi, kteří tu tíhu života neunesou.. Držím ti palce, ať všechno zmákneš a psychiku si zase srovnáš.
@mariti taky jsem na tom nebyla psychicky vždy nejlépe, a právě proto si zas já nedokážu představit potrat, nikdy bych se s tím nevyrovnala a neodpustila bych si to 😕 Kazdy to má jinak a ty problémy s psychikou může spustit nejen vyčerpaní, ale také postabortivní syndrom... Prostě každý si musí zvážit, co je pro něj menší zlo a s čím dokáže žít.
Se mi zdá, že takové ty pocity neschopnosti, totálního vyčerpání, desiluze, strach,...patří k mateřství celkově...ačkoli zaručeně reálné příběhy a fotky tohle vždy šikovně obejdou. Střídají se různá období. V podstatě denně je potřeba překonat různá úskalí a posunout se dál. Nezáleží vůbec na počtu dětí.
musíte se rozhodnout za sebe, jak to cítíte. Mám sestřenici, která má 6 dětí a je úplně v pohodě 🙂 záleží na člověku, jak to zvládá/zvládne...
Jinak za mě: já bych do potratu nešla, malé za to nemůže, že existuje a že je v bříšku...
@sudylichozrout a nemá dneska žádné myšlenky typu: mohla jsem si jej nechat.. bylo by se mnou.. kolik by mu bylo let? jak by asi vypadala? je to určitě radost? nevím.. jakože já prostě takoovu ženu ještě nepotkala, vždy to byly vyčítky.. ano první reakce stejná: já jsem ráda že jsem podstoupila potrat.. ale hned třetí věta.. a nebo po sklence vína: chtěla bych ho mít tady.. ale vím že to bylo super rozhodnutí (věta hned v zápětí - spíše jako ospravedlnění svého činu - takovou potřebu má každý člověk v jakékoliv situaci - obhájit své činy)