Netěším se na druhé dítě

@zelvista ano, dokonce u prvniho. Ty se mas aspon kam vratit do prace, kdyz budes chtit klidne pompul roce

@zelvista proč jste se tedy rozhodli jít do druhého když jste spokojení tak jak to je?

@zelvista nezažila, ale jednou budeš ráda, ze toho dalšího drobečka vůbec máš. 🙂

@zelvista rozumim ti, ja mam druhe dite po 7 letech, ma ted 3 mesice. Ze zacatku jsem mela podobne pocity jako ty, ale poatupne se to menilo. Zivot je opet mene pohodlny, ale bohatsi. Casto si opakuju,ze toto je me posledni dite a musim si to uzit, pak bude uz jen prace do konce zivota, nikdo uz na me nebude tak krasne zavisly, ty zbozne pohledy miminka na me mluvi za vse 🙂

@mejbellina manžel druhé dítě vždy chtěl, rozhodnutí nechával na mě, taky jsem nechtěla aby syn byl jedináček ...

@zelvista Chápu. Já jedináčka mít budu , protože prostě další nechceme a nebude to určitě žádná tragédie.. V tvém případě to bude asi jen náročný začátek, ale ono se to přežene a ty klady nakonec vždycky vyváží zápory. Za pár let budeš ráda, že jste se tak rozhodli. Ted to sice bude vopruz, a ty první měsíce nejspíš taky, ale to všechno přejde. Navíc jak tu psal už nekdo prede mnou, užívej každou chvilku, protože už se nikdy opakovat nebude. Držím pěsti ;)

@mejbellina ja jsem jedináček s rozhodne nechci sve dite nechat jedinackem. At to stoji co to stoji🙂) myslim ze je to pohodlnejsi I pro rodice mit deti dvě. .
Zase deti s odstupem osm let jsou prakticky jedinackove..no jo no .je to tezky rozhodování🙂)

Ahoj, mám s tebou dost společnýho a úplně tě chápu.Taky čekám druhé dítě, po 7 letech, jsem ve 13tt. Taky jsme dlouho zvažovali jestli vůbec druhé chceme, že nám je takle vlastně dobře. Když se povedlo tak první týdny jsem měla stejné pocity, že se budu zas muset omezovat, moje koníčky půjdou stranou, nevyspání atd...U prvního jsem měla poporodní depresi, prostě první rok byl děsnej. Ted se na to ale už dívám jinak ( po rozmluvě s manželem, rodinou) Ono vše strašně rychle uteče, po čase to zas budeš ty a jednou až děti odrostou tak budeš sama a budeš si moct dělat co chceš...Já už se ted na druhé těším, je to naposled a chci si to užít, ne přežít. Počítám už dopředu že první rok bude náročný a dost omezující ale je to jen zlomek času v lidském životě. Snažím se myslet víc na budoucnost, třeba jak začnu po porodu zase cvičit a hubnout, chceme nový dům tak hledám inspirace na novou kuchyň atd...to je ted můj pohled na věc (ale ono se to zas může za pár týdnů změnit, přičítám to taky hormonům)

@pandabox Já jsem taky šťastná že mám 2 sourozence, ale já už to prostě znova absolvovat nechci nikdy. Takhle jí aspoň můžem dát vše a budem se mít dobře všichni...ale to je zas na jinou debatu, která už autorku zajímat nebude 🙂

Neboj, zkus to brát jako výzvu života, a nikdo taky neříká, ze se na to musíš těšit, víš? Jestli jsem správně počítala, tak máš termín na konci ledna,ja měla loni taky, a úsměvy my malý princezny mi denně hladí duši 😀 uvidis, zes udelala dobře 😘

Kdyz tohle ctu chce se mi brecet. Takove stesti...

I tohle jsou hormony, ano - to "staré" už nikdy nebude stejné, omezení tě to v zážitcích, v práci, a to s sebou nese obavy. A to "nové" zas něco přinese - tu miminkovskou lásku, radost z každého pokroku, ten proces..
A život je proces, cesta, ne stagnace na jednom, byť zrovna spokojeném místě.

chápu tě, narodila se mě v létě holčička, nejeli jsme nikam na dovolenou, ráda jezdím na kole, v zimě na lyžích takže to jsem si musela také odříct, je to prostě omezení a když se ti miminko narodí tak musíš být neustále s ním takže to je ještě horší, nemáš najednou delší dobu tu příjemnou volnost, ale stojí to za to se pro to dítě obětovat a užívat ten čas kdy je malé protože to strašně letí a najednou tě už nebude potřebovat, časem určitě to těšení přijde 🙂

Ne nezažila, a nikdy bych se nenechala do druhého a dalšího "přemluvit" ,protože manžel chtěl..nechapu, dítě není kočka..
Ale věřím že až se narodí ,budete ráda že deti máte...termaly si užijete i na stará kolena, kdežto matkou můžete být jen určitou dobu v životě

...matkou se teda můžete stát..

Také to nechápu ..... ,ale neodsuzuji a Děkuji ze jsem tyhle pocity.. nikdy nemela
A na obě Mé dětičky jsem se moc těšila hned od prvního pozitivního testu ale nejsme všichni stejný

Osobně jsem nezažila. Druhé dítě máme 2 a půl roku po prvním a to právě z toho důvodu, že jsem měla strach, že jak se vrátím do práce, nebude se mi chtít znovu k plínkám, nočnímu vstávání atd. Zároveň jsme od začátku věděli, že chcem děti dvě.. Naopak já osobně jsem ze tří sester ta prostřední a mezi sebou máme 8 leté rozdíly. Mamka si nás každou užila a nelituje toho. Myslím, že až se malé narodí, taky nebudeš litovat a to, že zatím nic nekupuješ a nechystáš, myslím, že máš ještě chvilku čas 🙂

Já jsem taky kdysi nebyla z dětí zrovna odvařená, vadilo mi, když jsem třeba byla v obchodě a nějaké dítě tam začalo hystericky brečet (nebo když mi totéž udělal v 11 večer 2letý synovec), ale co se snažíme o dítě a nejde to, tak jsem na to přehodnotila svůj pohled a beru dítě jako zázrak. Dokonce ani ty hysterické scénky v obchodem mi nevadí 😀. Ono to člověku většinou dojde až když ztratí tu možnost mít dítě, pak teprve přijde ten stesk po tom nenarozeném človíčkovi. Ale podle mě až se narodí, tak to uvidíš úplně jinak... nebo si zkus zajít na 3D ultrazvuk, ony se ty city dostaví asi spíš když ho uvidíš normálně než když uvidíš flek na ultrazvuku.

Mam jedno dite a netesila jsem se na nej. Videla jsem v tom vsechna ta negativa, co jsi vypsala a vidim je stale, neni to tak, ze by mi s pritomnosti ditete prestaly chybet. Akorat jsem si zvykla na to, ze to ted nejakou dobu holt nepujde, ale nastesti to neni na cely zivot. Neboj, to se podda ;)

V tomhle by měla mít větší slovo žena. No tak snad to v sobě najdeš...

Naprosto Vás chápu. Čekáme druhé miminko, první dcera má 7 měsíců..Když jsem to zjistila, tak jsem to obrečela..zase mé tělo na rok a možná dýl ovládnou hormony, dvě takhle malé děti na péči, to přeci nemůžu zvládnout.. S první dcerou jsem měla velké poporodní deprese a přestože jsem si celé těhotenství užívala a těšila, tak náš první společný půl rok patří mezi jedno z mých nejhorších obdbobí v životě a doteď jsem se s tím nesrovnala a moc se bojím, aby to nebylo i u tho druhého...na druhou stranu, na první dceru jsme čekali rok a půl, takže druhé těhotenství, byť neplánovaní je prostě pro mě požehnání ať je to jak chce..A já věřím, že v životě se všechno děje z nějakého důvodu, takže to, že teď k vám přijde druhé miminko tak to něco znamená a třeba se z toho máte něco naučit, někam vás to posune, otevře nové dveře..to, že jste teď spokojená neznamená, že budete za měsíc a třeba byste si to do konce života vyčítala, že jte druhé neměla a byla jste do konce života nešťastná..no prostě jsou asi věci, které člověk pochopí až časem, chce to jen vydržet 😉 držím pěsi, ať se brzo začnete těšit 🙂

Já sice tyhle pocity neodsuzuju, ale osobně jste si měla promyslet jestli druhé dítě chcete nebo ne. Stejně to bude "druhý jedináček" společné spolu najdou až budou větší (nebo až v dospělosti). A to, že manžel chtěl přece není důvod do toho jít. Vy se budete starat a vy budete máma - což je prostě nenahraditelná role. Zkuste se trošku těšit - miminko je to přece zázrak, ne přítěž 🙂

@zelvista Nezažila jsem nic podobného, ale od té doby, co mám dítě, tak si čím dál víc uvědomuju, že každý má nárok na jakékoli pocity - a matky zvlášť 😀 Tak to třeba vezměte jako další pracovní úkol - nákupy a nějaké přípravy se holt udělat musí. A pak se místo litování zkuste rozmazlovat - chodit na těhotenské masáže, cvičení, kupovat si zdravé dobroty, hodně odpočívat, číst... Třeba přijdete na to, že to má i výhody být zase těhotná (já si třeba užívám, že nemusím luxovat a tahat tašky s nákupem). Mám sestru o osm let starší a je to super! Máme výborný vztah 🙂

@mejbellina já taky druhé dítě nechci, nechci být zas těhotná a rodit.Malá už je samostatnější a je to bezva. Manžel má o dost mladší sestřenku než jsme mi takže je pro malou jak velká ségra.Malou miluju, ale další už nechci.

Ja to citim podobne. Nase mala ma 20 mesicu a manzel od sameho pocatku chtel dalsi dite. Jelikoz mi konci materska jiz na podzim, tak opet vytanula otazka, co dalsi dite? Na jednu stranu nechci, aby dcerka byla sama a taky vim, ze mi po ni bude silene smutno kdyz pujde do skolky, ale na druhou se tesim mezi lidi a taky az zacnu konecne zase vydelavat. Taky jsme se s.manzelem bavili, ze jakmile nastoupim do prace zacneme resit staveni domku, jenze to by se samozrejme odsunulo kdyz by se narodilo druhe. Takze jsem na vazkach, zacina mi dachazet ze az tak velky vekovy rozdil nechci, ale taky mi stacilo prozivat leto tady v panelaku. Sice tchani maji chatu, ale neni to ono.
Navic manzel dalsi dite s vetsim vekovym rozdilem taky nechce.