Tři a více dětí. Jak na to reagovala rodina, okolí?

@ewistat Nene, až v těhotenství. Ale hormonální nerovnováha tu rakovinu spustila, dle dr. Jinými slovy, kdyby neotěhotněla, s velkou pravděpodobností by ji neměla. Nádor byl hodně agresivní, rychle rostl, ještě že má skvělého praktika, který jí vydupal přednostní vyšetření ("ne, opravdu to musí být ještě ZÍTRA, ne, v únoru už je opravdu pozdě, to už tu taky paní nemusí být").
Ono jde i o to, źe si finančně nějak extra nevyskakují, kdyby nežili de facto jen za energie (a to ještě něco platí naši, dům po dědovi je psaný na naši mamku, bydlí tam sestra s rodinou, naši to mají něco jako "chalupu", jsou tam taky pečení vaření, ale ofiko bydlí v Brně v paneláku), tak nevím...s manželem jsme se shodli, že nejsou se švagrem příliš zodpovědní. Strašně moc spoléhá na naše, které využívá (a kteří jí samozřejmě pomáhají, že jo, zády se k ní neobrátí). Jen na prvním místě je tak u jich sestra s jejich dětma, naše děti možná někde vzadu...na okraji pozornosti. Od té nemoci je to vidět úplně maximálně.

Znám rodinu a čekají 5. dítě. Není to sociálně slabá rodina,tatínek je doktor,je to jejich věc,když je uživí a děti dostanou vzdělání,tak proč ne

Mame tri deti a máme se báječně 🥰 moc Ti gratuluju, vsak je to zázrak 🤱. V me sociální bubline (vesmes vysokoškoláci s nadstandardním prijmem) maji skoro všichni tri děti.
Babi je ted ustaraná, ale počkej, až si ho pochová 🥰

Když jsme začli oevřeně mluvit o tom,že se chystáme mít třetí dítě, u tchánovců nastal regulérní teror. To nám nemůžete udělat, to bychom se museli zbláznit, tři děti vám nikdy hlídat nebudeme... I když mě to štvalo, pouštěli jsme to druhým uchem ven, děti nám nehlídali ani dvě vídali jsme se dost málo. My to dítě chtěli všichni čtyři, já s mužem i děti. Když se Mínka narodila, už ani necekli, děda ji zbožňuje, až s ní se začal vnoučatům opravdu věnovat, až s ní si je začali brát - všichni tři. Ber to s rezervou a dej tomu čas.
A k té ne/zodpovědnosti... Naše generace s důchodem v současné podobě počítat nemůže. Takže buď si do té doby našetříme fakt hodně peněz, anebo nám budou pomáhat děti, tak jako to bylo vždycky. A pak je jasné, že čím víc dětí, tím líp pro všechny.

@rebe Jo, my se důchodu nedočkáme nebo bude mizernej. A zatímco nyní naopak je to tak, že nás babi s dědou jako důchodci podporují, a ne málo (a to nemají extra velký důchod), ale co by s těmi penězi dělali, mají vlastní byt, mají chatu, cestovat moc nemůžou kvůli zdraví tchyně (a ani nechtějí), takže jediné výdaje navíc jsou občas za léky a peníze vráží (dobrovolně) do našich dětí (svých jediných vnoučat). Když si vezmu. že 80 % oblečení poslední dobou, co chodím do práce, jim kupuje babička, protože já fakt nemám čas a chuť lítat po obchodech (a ona má naštěstí jakž takž vkus a vždy to kdyžtak konzultujeme)...každou chvilku jim donese nějakou buchtu, koblih, ovoce...
O tomto my (resp. naše děti) si budeme moct nechat jen zdát, abychom z důchodu ještě si mohli dovolit podporovat "mladý"...a zároveň tím, že budeme makat do 70, tak naše děti přijdou o luxus hlídacích babiček.

Máme tři děti a hodně lidí v našem okolí taky, ať jde o blízké kamarády nebo jen známé. (Kupříkladu majitel obchodu, kam chodíme nakupovat, má ty děti čtyři.) Když jsme třetí těhotenství oznámili, většina lidí se ptala jen na to, jak to budeme zvládat, nesoudil nás díkybohu nikdo. Myslím, že i kdybyste dětí měli třeba osm, je to Vaše věc, starat se o ně budete Vy ;), a pokud píšeš, že jste zajištění a vše zvládnete svépomocí, tak do toho okolí vlastně ani nic není. Už u prvního jsem si dala předsevzetí, že budu dbát na názory jen těch lidí, kteří se se mnou na výchově přímo podílejí - což tehdy byl manžel a tchyně, která chodila 2x týdně koupat, krmit apod.

S odstupem mohu říct, že jako rodina bez auta musíme některé situace řešit poměrně krkolomně, zejména když nastane něco akutního (např. s jedním dítětem na pohotovost, manžel v práci a pro zbylé děti nemám hlídání). Finančně je to taky zátěž, pokud člověk kupuje i jen hloupé boty nebo nějaké nové oblečení (třeťátko toho dost zdědilo, ale ne vše je v top kvalitě). Ale doma je to mnohem zábavnější, děti si mnohem víc vyhrajou a i se nabourala rodinná konstelace, kterou jsem měla já, kdy mezi dvěma dětmi byla veliká rivalita a nevraživost. Teď už jsou děti o něco starší (nejmladšímu jsou 4), takže kupu věcí zvládnout samy a není to tak náročné péčově.

Chápu, že Vás reakce nejbližšího okolí mrzí. Nemyslím, že by se prarodiče nakonec na vnouče netěšili, až uvidí miminko, tak roztajou ;). Hlavně se nenechte otrávit a nenechte si vnutit pocit, že jste něco udělali blbě nebo jste nějak defektní. Nejste. Je to Váš život a Vy si ho určujete, a to, že to máte nastavené jinak než ostatní, není žádná vada.

V závěru gratuluji k těhotenství a přeji pohodový průběh a hladký porod! 🙂

@ewistat dvojcat mame v rodine hodne😊

Já jsem skoro v šoku, že někomu přijde 3 děti hodně, možná u sociálně slabých to není asi úplně vhodné, ale vždyť je to jinak úplně normální počet, my máme 4, jestli si někdo něco myslel, tak to neřekl nahlas, ale v našem okolí jsou 4 děti v rodině dost často, já jsem s tím neměla žádný problém...

Kdybychom šli do třetího tchánovi a vlastně celá manželova rodina by byli nadšení, manžel má 3 sourozence a prostě rád by velkou rodinu. S mými rodiči by to už bylo složitější si myslím, se sestrou jsme byly "jen" dvě. Od tchýně sem tam poslouchám kdy bude třetí a že po dvou klucích to bude určitě holka, naposledy u toho byla moje mamka a ta se tak podívala jestli se zbláznila 🤣... No ale nemáme to s manželem uzavřené, kapitolu třetího necháváme otevřenou 😉

Přiznám se, že jsem překvapená, ani v mé sociální bublině nejsou tři děti výjimka. Navíc lidé, kteří mají jen jedno či dvě jich nemají často více z nějakého důvodu, jiného než prostor a finance (věk, zdravotní stav, partnerská krize, jedno z dětí speciální potřeby...). Nás tchán ke třetímu dokonce navádí.

A co se týká řečí, myslím že často to je takové "aby řeč nestála ". Sama když čtu kolikrát koníka, tak si říkám, kdo ví, jestli jsem taky někde neudělala nevědomě faux pas.

V naší široké rodině je počet tři spíš na spodní hranici. 😆 Dvě sestřenky mají 5 dětí, dva bratranci 4. Teta měla 7, druhá 5. Všichni to zvládli a uživili. 💪🏻 Další skupinou, která má častěji víc dětí, jsme my, křesťani. 😉 Dítě je dar ať je první nebo páté. Taky by mě takové řeči mrzely a popravdě si to neumím ani představit. Sama mám dvě dcery a nad třetím přemýšlím často. Zase holku bych brala klidně, ale je mi hodně let a mám celoživotně dost málo energie. Takže gratuluji a přeji všem zdraví a dobré vztahy.

My čekáme čtvrté, nečekané a to my po druhém porodu vyoperovali jeden z vejcovodů... Po téměř 5 letech v zaměstnání znovu na mateřskou. O potratu jsem neuvažovala, mé svědomí by to neuneslo. Začala jsem druhý trimestr a tchýně to pořád neví... (vídáme se zřídka a i když já jsem chtěla s novinkou hned ven, manžel se obává reakce) Moje mamka se chytla stolu a prý co budeme dělat, že máme malý byt (3+1, náš), že se nevejdem do auta (to je fakt), že mi bude 40... ale zastal se mne můj brácha, který si posléze začal ze mne dělat legraci, ať si otevřu vlastní školu (jsem učitelka). Jinak okolí reaguje fajn, prý to mám za to, že jsem se jako matka osvědčila 🙂
Jsou ženy co se trápí a nemůžou otěhotnět, jiné mají hromadu dětí o které se nemůžou nebo neumějí postarat a jiné co dítěti nedají ani šanci se narodit.
Životy, názory, priority...
Člověk neví co život přinese....