Dát dítě k adopci?
Ahoj lidi, jsem těhotná je mi teprve 16 let a jsem v 20 tydny, moje rodiče mi zakazali jít na potrat, já s dítětem asi nezvládnu se starat a s přítelem jsme mladé a nemáme peníze, prostě nechci vychovat dítě jsem moc mladá, každý den přemyslím o tom co budu dělat s dítětem, můj přítel jeho rodiče nam zakazali že nemůžeme spolu byt.. S přítelem jsme mluvili že asi bysme dítě dali k adpoci nebo ne, co vaše názor? Prosím napište děkuji moc.
@dyslovka netřeba se omlouvat!! Je to pravda a to bolí. Každopádně si myslím, že zakladatelka by se mohla ukázat a nějak to všechno přiblížit a uvést to na pravou míru.Třeba se některé dámy chytnou za nos,třeba to není tak jak to vypadá a třeba máme pravdu my moralistky jak nás s oblibou nazýváte. ... Na otázku co si myslíte o adopci ano,či ne?? Odpověďi dostala... 😉
@blecha94 : pokud by ani trochu nelitovala toho, ze dala dite pryc, tak by to pak byla krkavci matka, clovek bez sebemensiho kouska citu. Dal se nerozepisuji, byla bych sprosta. Myslite si, ze vase matka nelituje, ze se vas vzdala? Urcite ano, ale to vy nevite, kdyz vas nezajima. A jestli mela ochranu nebo ne se nevi, ale rozhodne to nebrani tomu, aby tu nektere slecny napsaly, ze priste se ma chranit. 🙂
@dyslovka Myslím, že nelituje, jinak by mě jistě kontaktovala. ;) Domnívám se, že si občas vzpomene, ale o lítosti, myslím, nemůže být řeč. ... Jo a nezajímá, to je silné slovo. ;) Spíš je mi cizí - přirozeně - a necítím potřebu jí vyhledávat.
Mezi trochu litovat a litovat a hroutit se je značný rozdíl, děsit tazatalku, že se přes to nepřenese a dnem a nocí se za to bude proklínat je blbost. Kdyby to tak bylo, asi bychom jako stát nemohli mít problém s plnými kojeneckými ústavy, o DM nemluvě.
@blecha94 : muze mit x duvodu, proc to neudela a nevyhleda te 😉 nemusis ji hned odsuzovat 🙂 preci jen tady pindas na holky, ktere tady pisou rady do budoucna a rikas jim, ze autorku soudi a pritom ty delas to same a k dane veci, proc te nevyhledala, vis s prominutim ho*no 🙂 to je uplne to same, neprijde ti? 😉 nezbyva nez kroutit hlavou....
@werumka : psala jsem tu nekde, ze kazda musi trpet? Nebo jsem tu i psala, ze ta co toho nelituje, tak je krkavci matka? 🙂 NIKDE JSEM NENAPSALA, ZE VSECHNY ZENY TRPI, KDYZ ODLOZI SVE DITE. Tak tu laskave vy sama nestrilejte sve pojmy, nrbo alespon ne driv, nez si prectete vsechny prispevky 😉 a tu aroganci si laskave strcte za klobouk 🙂 dekuji mnohokrat 🙂
@anve77 : ta uz tady radeji ani nechodi, ani se ji nedivim. Tady clovek nemuze rict ani svuj nazor aby na neho nenaleteli ostatni. Na druhe kydaji hnuj a pritom samotne delaji to same. Jak se to rika? Prvne by si mely zamest pred vlastnim prahem, nez zacnou spinit ten od druhych 🙂 ale to se nikdy nestane 🙂
@dyslovka Za prvé si myslím, že si tu všechny tykáme, pokud si myslíš, že jsem kravka, klidně mi to napiš rovnou, nemusíš mi kvůli tomu vykat 😀 Psala jsi: "pokud by ani trochu nelitovala toho, ze dala dite pryc, tak by to pak byla krkavci matka, clovek bez sebemensiho kouska citu. Dal se nerozepisuji, byla bych sprosta."
Ne, nebyla by krkavčí matka. Matka našeho dítěte zaslouží naši hlubokou úctu, protože se rozhodla svému dítěti dát to, co ona sama nemohla. A ne, nelitovala. Byla ráda.
@werumka : takze ani slzicka ji neukapla, ze dala sve dite pryc? To, ze by mu nemohla dat to, co ostatni prece neznamena, ze nemusi litovat toho, ze ho musela dat pryc :-O podle me tohle dokaze clovek, co nedokaze nic citit, protoze sakra vzdyt to dite nosis 9 mesicu, musis k nemu prece neco citit, proboha. Ja mam na mysli litost ohledne citu k diteti, materske lasce, ne litost v souvislosti s tim, co dite dostane ci nedostane, kdyz ho neda pryc. Pokud vite, jak to myslim. Momentalne me nenapada, jak to lepe vysvetlit. A ja vykam proto, protoze jsem tak (slusne) vychovana 🙂
@dyslovka Jasně, k tomu vykání - ale když ses sem registrovala, tak jsi souhlasila s pravidly, kde se psalo, že si tu všichni tykáme 🙂 Odklikla jsme to u registrace každá - když pak někdo vyká a někdo tyká, je to pak někdy jak v babylonu 😀
Vím, jak to myslíš. Protože nad tím přemýšlíš z pozice matky, která má své dítě, miluje ho. Ale tyhle máme většinou byly z hlediska těhotenství od svého dítěte odosobněné. Podobně jako třeba náhradní matka. Mnohdy ani k doktorovi nechodily. Mnohdy ani do 20. týdne nevěděly, že jsou těhotné, protože příznaky ignorovaly, aby se s tím nemusely konfrontovat. Mnohé z nich proto opravdu slzu neuroní, ale neznamená to, že jsou krkavčí matky. Berou to prostě jinak, než my, které dítě odnosíme s tím, že ho chceme vychovat, milovat.
Ty mámy třeba chtějí pro to dítě to nejlepší. Ale neberou to tak, že by ony samy byly tou "matkou", necítí se jimi být. Záleží jim třeba na tom miminku jako na každém jiném člověku, ale ne jako na jejich vlastním dítěti. Je to zvláštní, ale často to tak skutečně je. Psychika člověka je zvláštní věc 🙂
@dyslovka Můžeš mi vysvětlit, proč jsi hned hrubá a sprostá?
1) Nemám nic proti mojí bio. matce a nevyčítám jí, že mě nevyhledává. Ale ano, stále si myslím, že pro ni platí případ, který popsala werumka, prostě ke mně ani mému staršímu bratrovi (který taky okamžitě po porodu skončil v kojeňáku) nepřilnula, ale donosila nás a dala nám šanci na lepší život. Za to jsem jí vděčná.
A že o tom vím hovno? Já mám a adopcí osobní zkušenost, sice z opačný strany barikády, ale mám. Co máš ty? 😉
Navíc i vím, že během těhotenství k dítěti žena ani omylem přilnout nemusí. Třeba já k dceři našla cestu a skutečně ji začala milovat asi 3 měsíce po porodu. Do té doby to byla povinnost a automatika. K adopci jsem ji nedala, neměla jsem důvod, měla jsem zázemí a finance, ale troufám si říct, že kdybych tyhle všechny náležitosti postrádala, měla problémy a z toho důvodu dcerku po porodu k adopci dala, tak by mi to nervalo srdce z těla ven. Teď už ano, teď bych za ní položila život a zabila kvůli ní, ale po porodu to tam porstě nebylo.
@werumka : priznam se, ty pravidla jsem asi necetla 😀 ale kolikrat si s nekym potykam a pak stejne vykam, zvyk ke starsim 🙂
To, co pises, to vubec neznam a asi i proto, ze by me nikdy ani ve snu nenapadlo, ze to nejake zeny mohou takhle brat :-O ja jako dite nemam, ale vzdycky jsem si myslela, ze to takhle ani nejde. Studovala jsem psychologii, ale tohle opravdu slysim prvne a je mi jen z te predstavy zle ☹
@blecha94 : co mam ja? Bohatou praxi s detma, v decaku, kde koncily deti alkoholiku a fetaku, kde se rodice rozhodovali, zda dite nebo chlast ci fet. Ale nikdy jsme tam nemeli deti, ktere by matky odlozily tak, jak psala werumka v prispevku, kde pise, ze to beru z pozice matky, ktera sve dite miluje. Jak jsem psala, nikdy jsem se s timto nesetkala a ani ve snu by mne nenapadlo, ze neco takoveho muze byt. Nic proti, ale proc jsi k tomu diteti nic necitila? Nebo jako citila, ale ne to, co by jsi mela? Jaky k tomu byl duvod? Ja to nechapu, ja to nedokazu pochopit, asi jsem moc pres cit, ja ani nedokazu nekoho nenavidet 😀 tak asi proto, ale opravdu mi to hlava nebere, promin.
@caverina : to, ze nemam dite jeste neznamena, ze k tomu nemuzu nic rikat. Ja se podilela na vychove tolika deti, ze byste to ani na obou rukach nespocitala a i kdyz to nebyly moje deti, tak jsem kazde milovala a zboznovala. At uz bylo zdrave, ci melo kombinovane postizeni. Byly mou radosti, nekdy starosti, ale vzdycky jsem je mela rada, i kdyz nebyly moje. Proto nechapu, jak nekdo muze byt citove chladny k nekomu, kdo je jeho. Ale to je o cloveku a o tom, jaky je. Ja vsem vychazim vstric, pomaham a preji, nejsem zlej clovek, takze asi proto to beru jinak, nez vy 😉
@dyslovka Víš co, já jsem se v tom taky prd orientovala, dokud jsme tomu nenahlédli pod pokličku skrz všechen ten adopční kolotoč. Tam se setkáš s mnoha případy (zprostředkovanými od sociálních pracovnic), které Ti prostě často nejdou přes rozum, ale musíš je prostě tak přijmout. Zle Ti z toho být nemusí, protože ty ženy ctí lidský život a chtějí pro to dítě rodinu, která ho bude milovat. A je to tak dobře, protože těch rodin, které na tohle čeká, jsou mraky. A biologickou matku, která spolupracuje a nebrzdí ten proces, je potřeba podpořit, i když si o jejím citu můžeš myslet, co chceš. Jsou matky, které po šestinedělí zmizí a už nedají ten rozhodující souhlas u soudu. A pak se táhne dlouhá lhůta pro prokázání nezájmu a dítě do své budoucí rodiny nemůže.
Trochu tedy mimo tema, ale kdyz jsem cetla, ze interupci v zadnem pripade, ze je lepsi dite porodit a dat k adopci. Jen tak premyslim, co by se delo s temi vsemi detmi, ktere by se narodily, kdyby jejich zivot neskoncil interupci, ale porodem a rodice se jich vzdali.... tim nerikam, ze schvaluji interupce, ale uz nyni je v kojenaku tolik deti, ktere nikdo nechce .....
@jujatko To je právě trochu jinak - v kojeňáku jsou děti,které nejsou právně volné pro adopci, které mají nějaký druh postižení, jsou nemocné. Pak to jsou děti minoritních etnik a sourozenci, které nechtějí dělit. Žadatelů o adopci je mnohem, mnohem víc, než je dětí. Na dítě do adopce se v současné době klidně čeká tři roky, ale někdy i déle.
@werumka To si nemyslim. Znama dela v kojenaku. Ty deti proste nikdo nechce - bohuzel. Jsou to vesmes deti fetacek atd. Neznam adopcni proces. Ale jen pro zajimavost - sousede maji adoptovane dve ditka. 7 a 3 roky. Obe bile, zdrave. Na prvni cekali dva roky (byl mu rok v dobe, kdy ho ziskali) a pry ta doba byla "tak dlouha", protoze manzel utrpel nejake zraneni a nemohl se zucastnit nejakeho dvoudenniho "kurzu" (nevim presne - to vite lepe Vy) a druhe dostali po dvou letech - holcicku bilou, zdravou. Nevim, jak to funguje, ale nezadali v Karlovarskem kraji atd, kde je deti vice.
Zakladatelko, taky muzes kontaktovat ten FOD (fond ohrozenych deti). Tam poradi take.