• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mám strach z porodu a hlavně těch "stavů" po něm

10. srpna 2013 
Zdravím ženy.
Děti ještě nemám, ale občas sem na koníka zajdu, abych viděla, co mě čeká :grinning: . Popravdě čím dál víc se bojím. Jednak samotnýho porodu a pak hlavně toho období po něm. Netušila jsem nic o nějakým strašně bolestivym zavinování dělohy, očistcích, které z těla odchází ještě dlouho po porodu, problémy s pohlavním stykem dlouho po porodu...to jsou věci, co se člověk nikde nedoví, pokud se o to sám nezačne zajímat. A určitě těch strašných stavů po porodu je víc, třeba o nějakých ještě ani nevím. A k tomu všemu musí žena hned kmitat okolo drobečka. Nedovedu si to představit.
Chtěla bych se zeptat, co z těhle stavů a následků porodu, co jsem popsala, případně jiných, bylo pro Vás nejhorší a řekly jste si třeba někdy v duchu, jestli tohle všechno stojí za to mít dítě?
27. čer 2013 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Řekla jsem si to několikrát. A vždy nakonec dojdeš k závěru, že to za to stojí. U mě byl asi nejhorší konec těhotenství - klidový režim, ležení v nemocnici... porod trval 6 hodin a 6 hodin jsme měla šílené kontrakce po 2 minutách. Jak malá lezla ven, myslela jsem, že už nastala moje hodinka. Po porodu je spodek citlivejší, dodneška me bolí pánevní kosti, ale jinak očistky v pohodě a zavinování taky. Sex taky celkem v pohodě hned po šestinedělí.
Spíš mi to zamávalo s psychikou. Malá byla narozená o měsíc dřív, měla nízkou porodní váhu a ke všemu nechtěla papat..kojení prostě nešlo, každé krmení byl..a dodnes je boj. Trápily ji prdy, skoro nespala, jenom ječela. Teď je to lepší, ale zlomilo se to až po 3. měsíci. Vubec jsem se nevyspala, neodpočinula..byla jsem zklamaná a rozladěná a chvílema bych nejradši skočila z okna. Unavená jsme stejně, malá stále nechce papat, vypije málo, musíme krmit často..a někam jít je stres...protože, jak ji něco popadne, tak dokáže ječet hodinu v kuse a nepomáhá nic.
Když má ale dobrý den, nají se bez kroucení a jekotu, sama si hraje a pak pekne v kočárku usne...pocit k nezaplacení a jsem hrdá matka :grinning:
27. čer 2013 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa to, že to někdo tak má, neznamená, že to potká i tebe:wink:. Vůbec se nestresuj předem, já jsem si nějakého zavinování dělohy ani nevšimla a očistky taky nebyl žádný horror, měla jsem nástřih a jizvu ještě občas cítím, ale dá se to přežít:wink:, péči o malého taky nějak zvládám, ač jsem předtím malé dítě viděla maximálně ze tří metrů:grinning:.
Osobně pro mě byly složitější počátky kojení - trvalo dlouho, než se mi začalo dělat mléko, bylo překvapení, že to nejde tak nějak samo, jak jsem si malovala:grinning:, taky se moc nevyspím - syn má 11 měsíců a snad ještě nikdy nespal celou noc, občas mi z toho "hrabe", když má uřvaný den, chodím s ním na rehabilitace,... a tak:slight_smile:. Ale že bych si říkala, že to za to nestojí, tak to ne.
27. čer 2013 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
tak za mě - mám několik let panicko-úzkostnou poruchu, tudíž tyto obavy jsem měla ještě mnohem větší, ale ani ne z toho, co píšeš, ale z toho, že se nebudu schopna najednou postarat o dítě a spíš mám neustále strach z toho, že se mi něco stane a kdo se postará o děti a taky mého muže. to jsou pocity, které mě sužovali na začátku a potom první den sama doma s drobečkem, když muž sloužil 24hod. ale postupem času se to zlepšilo samo, byly krizovky v psychice díky hormonům - plačtivost, úzkost z toho, že nejsem dost dobrá a pod., ale teď je to už fajn, teď už mi pije nervy, že kolikrát nevím, jak už zabavit malého :grinning: ale to je už příjemné:slight_smile:
sex po porodu?? to přišlo tak nějak samo, měla jsem sice strach, ale zbytečně.mě teda zavinování dělohy nějak nebolelo:-/ to jsou jen maličkosti :slight_smile:

spíš jsem si říkala kolikrát, že nechápu, že můj muž je někdy fakt kliďas a nevstane k malému, zda mi dítě za to stojí , myšleno, že mi moc nepomáhal, ale víš co?? stojí a stát bude vždycky :slight_smile: můj muž ani já nejsme moc komunikativní a to je ten problém , ale oba se snažíme :slight_smile:
27. čer 2013 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ani jendou jsem nezalitovala nebo si jen v duchu řekla tohle mi za to nestojí. Ono to stojí, neboj se ničeho. Ty stavy které popisuješ nemusí mít každá novopečená maminka. Nikdy před tím jsem se nevyspala tak dobře jako co je malá na světě. Těhotenství jsem si užila a porod je jedna z nejkrásnějších vzpomínek, které mám:slight_smile: sex po porodu přišel postupně sám. A naše malá mi stojí i za tochu nepohodlí nebo omezení:slight_smile:
27. čer 2013 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
To nejsou strašné stavy, to jsou prostě přirozené stavy, je to normální, nikdy mě to neděsilo, je to prostě součást. Očistky má každý jinak, někdo 14dní někdo 2měsíce (třeba já), zavinování dělohy bolí až po druhém porodu, po prvním obvykle vůbec. Sex taky jak kdo..někdo ani 6nedělí nedodrží a někdo nemá chuť ani po půl roce.
Já jsem se naopak vždycky těšila, až mi splaskne bříško a vlezu se do oblečení a budu se moct normálně hýbat a muž mě bude moct normálně obejmout.Nebyla jsem dvakrát nadšená akorát z nalití prsou, ale taky se přežilo v pohodě. Byla jsem trošku zmatená a citlivá, ale jinak myslím dobrý..manžel byl 10dní doma, a chodila za mnou i mamka, třeba odpoledne z práce. I kamarádky přišly..procházky byly super..do 3měsíců jsme byli sehraná dvojka..úplně na to nostalgicky vzpomínám jaká to byla pohoda..s druhým sice bylo všechno automatické a byla jsem v pohodě, ale zas ten klid už nebyl, ani 3h kočárkování, ani spaní když spí dítě..to se se dvěma už nedalo.
Tak strachy odhoď a kliiiid, zvládneš to, nestresuj se předem. :wink:
Jako v životě jsem neřešila jestli mi stály děti za porod a šestinedělí..to vůbec, jsou mnohem horší věci.
27. čer 2013 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pokud přežiješ porod(myslím tu nefalšovanou bolest),tak pak nějaké zavinování dělohy ani nepostřehneš.Mě se po 1.porodu posunul práh bolesti tak daleko,že se dokážu těšit na každou prenvenci u zubaře,nemusím si brát analgetika na bolest hlavy,zad apd. :wink:
Když jsem čekala 1.synka,nikde jsem po takovýcht informací nepátrala,ikdyž jsem byla v den registrace na MK v 5.měsíci.Vůbec jsem netušila,že budu muset k miminku vstávat každé 3 hodiny kvůli kojení,že se min. 2 roky po porodu pořádně nevyspím apd.Z dnešního pohledu vím,že jsem udělala dobře,protože když jsem pak čekala 2.synka,už jsem věděla do čeho půjdu(na sílu porodních bolestí jsem zapomněla a dokonce se naivně těšila na další porod :grinning: )a můžu říct,že už to nemělo takové kouzlo,jako to předešlé těhotenství.Tolik jsem se na miminko netěšila,ale o to méně jsem pak byla ze všeho zaskočená,než u prvního šestinedělí :wink:
A jestli toto všechno(co popisuješ)stojí za to,mít dítě?.....................Tak říkám,že ANO-pokud to miminko chceš kvůli sobě a ne jen proto,že to od Tebe očekává okolí.Je to zodpovědnost na min. 18 let dopředu,ale za to krásná :dizzy_face:
27. čer 2013 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa: pokud budeš očekávat hrůzu, hrůza to bepochyby bude ...děti jsou v tomto 100% spolehlivé
ale vůbec to tak být nemusí
mám za sebou dvě těhotenství, dva porody, dvě šestinedělí .... a přestože se vše odehrávalo ve stejných kulisách, taka ni u jedné ženy nemusí vše probíhat identicky ...neodvozuj tedy to, co potká tebe, od prožitků nějakých zcela cizích žen
pokud chceš konkrétně
1 - očistky trvaly asi 3 dny, menstruace mi začala 6 týdnů po porodu, syn spal 8-10 hodin denně max. chtěl se kojit co 1,5 hodin (přesto jsme nebyla nevyspalá)...
2 - očistky trvaly skoro 3 týdny, menstruace mi začala 10 měsíců po porodu, dcera spala výrazně více max. chtěla se kojit co 2 hodiny, v noci ještě méně
i když mají malý odstup (17 měsíců) a každý mě děsil, že to nebudu zvládat, v šestinedělí jsme doma kývala nohama a nudila se a začala jsme připravovat projekt do práce
takže hlavně klid, přestat číst a když už tak číst příběhy těch, které to dávají s přehledem, protože tohle je norma (naše mamky neměly ani zlomek servisu a všech vychytávek, co máme my a přesto to zvládly, naše babičky to měly ještě bojovější a přesto to zvládly .... )
orientuj se spíše na weby o přirozených porodech a přirozeném mateřství - tam se to tak nehemží všelijakými strachy a patologiemi :wink:
27. čer 2013 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@lamiaaa Ahoj, tak já mám za sebou porody dva.
První byl císařem, takže nejhorší bylo, když mi druhý den po porodu zaskočilo a musela jsem zakašlat :grinning: No zní to vtipně, ale vtipný to nebylo. Pak asi dva týdny mě bolelo vstávat z postele a jinak celkem nic. V sexu logicky žádný problém nevznikl a pokud jde o očistky, no tak jo, měla jsem asi jako kdybych měla měsíc MS, ale nijak zvlášť mě to neobtěžovalo.
Druhý porod normálně, nejhorší tentokrát bylo to, že mě bolelo šití po nástřihu, než mi vypadaly stehy (resp. měly vypadat, ale některé nevypadaly a musela mi je porodní asistentka vyndat). Takže to bylo nepříjemný a asi 10 dní to bolelo celkem dost, teda jako ne že bych nemohla fungovat, ale hlavně když jsem šla na wc na malou, tak to hrozně štípalo :sweat_smile: No ale to bylo tak celý. První sex byl hned po šestinedělí, nebolelo to, ale bylo to takový trochu divný... tak jsme tomu dali ještě pár dní a už to bylo zas jako dřív.
Nějaké bolestivé zavinování dělohy jsem nezažila ani u jednoho porodu. Takže za mě - žádné strachy :slight_smile: Jinak musím taky říct, že první porod - sekcí - se dal vydržet a ten druhý - normální - byl nejkrásnější zážitek v mém životě :dizzy_face:
27. čer 2013 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa - popravdě - přestaň o tom přemýšlet :grinning: já jsem obě těhu prozvracela,porod mě bolel, zavinování dělohy mě taky bolelo, krvácela jsem vždycky 2 měsíce po porodu, za poslední 3 roky jsem se moc nevyspala, někdy mi připadá, že jen běhám mezi sporákem, žehlicím prknem, pračkou, tahám tašky s nákupem, utírám nudle...... ale pak když si večer sednu, tak jsem vždycky šťastná, že ty děti mám. Srdíčko mi skáče blahem, když se malá přijde pomazlit, dá mi pusinku a řekne mi, že mě má ráda, když se malej v noci přicucne a ručičkou si mě přidržuje, abych mu snad neutekla, to jsou takový chvilky, který ti to všechno stonásobně vynahradí :dizzy_face:
S odstupem času se na porody dívám jako na svoje nejkrásnější a nejemotivnější chvíle v životě, který bych si klidně zopakovala (i s tou bolestí, protože tu si už nepamatuju :grinning: ) Z těhotenství už si taky nepamatuju to zvracení, ale první pohyby, reagování miminek na můj hlas, na hudbu..., hlazení bříška první dcerou, tatínkem, připravování výbavičky, kupování kočárku.....prostě mysl vytěsní ty nepříjemné pocity a zůstanou jen ty příjemné.
A taky je někdy hodně srandovní pozorovat děti, jak jsou to vaše malé kopie, dělají to co vy, mají stejná gesta, někdy používají i odposlouchané fráze s vaší přesnou intonací :grinning: objevují svět a dávají vám otázky, nad kterými zůstává rozum stát :grinning: Prostě stojí to za to, mít děti.
Navíc nemá cenu se dopředu stresovat z nějaké bolesti a nepříjemností, z únavy, z nervozity....třeba to bude všechno nakonec úplně jinak :wink:
27. čer 2013 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Ahoj, já prvorodička rodilla teď v neděli, takže si prožívám všechno a pamatuju ještě živě. Porodu jsem se moc nebála, byla jsem rozhodnutá, že to silou vůle zvládnu. A měla jsem co dělat, na to se prostě nepřipravíš a nedovedeš si to představit. Byla to nejtěžší zkušenost a teď už si konečně připadám dopravdy silná a statečná. Očistky nejsou žádná tragédie, zvykneš si. Jsem šitá, to bolí hodně, při pohybu, při velké... mám hrozně velké hemoroidy z porodu, to taky bolelo prvních pár dní, víc než šití. Pomalu je mi trochu lépe fyzicky. Zavinování dělohy bolelo první dva dny jenom při kojení, když malá sála (i to tak je přirozené), to bylo docela hodně - jako silná menstruační bolest. Ale teď už úplně v pohodě.
A jestli to za to stojí? Kdyby mi teď někdo malou sebral a řekl, že si musím znova prožít celou tu noc v bolestech, jinak mi ji nevrátí, šla bych třeba desetkrát, zešílela bych bez ní. Stojí to opravdu za úplně všechno, co tě při porodu, po něm, i kdykoliv jindy potká. Pořád ještě se na ní koukám se slzami v očích, protože je nádherná a zázračná a moje.
27. čer 2013 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa dite stoji za rozrezany bricho po cisari, za tu prisernou bolest, kdy jsem se nemohla ani narovnat, za vsechny ty vypadany vlasy, kdy se telo vraci do puvodni hormonalni rovnovahy, za bolavy zada, jak furt nosim deti, za uzasny kruhy pod ocima z nevyspani, za vytahany a popraskany bricho, ktery mi po tehotenstvi zustalo, za laktacni psychozu,.... proste je toho spousta, ale neznam na svete nic krasnejsiho nez materskou lasku :wink:
27. čer 2013 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já myslím, že to s tou bolestí mnoho maminek zbytečně dramatizuje - asi jako chlapi rádi mluvili o útrapách na vojně, tak ženský kolikrát rády zveličují svoje zkušenosti při porodu. Řeknou ti, že rodily 12 hodin, ale že nějaký větší bolesti měli jenom 4 hodiny, to už neřeknou. Já třeba rodila 10 hodin, ale 8 hodin to bylo docela snesitelný, rozhodně jsem neměla pocit, že u toho chcípnu. Jo, bolí to, ale tak to víme všichni. Řekla bych, že je to mnohem lepší, než když tě třeba bolí zuby, nebo hlava, nebo cokoliv jiného, protože u porodu si můžeš říkat, zítra touhle dobou už to budu mít 100% za sebou, což si třeba u zubů říct nemůžeš. A co mě osobně při porodu hodně překvapilo? (jelikož jsem fakt měla taky strach, nebudu si hrát na hrdinku) - mě nejvíc překvapilo, že když to přišlo a mě z ničeho nic 14 dní před termínem odtekla voda, tak jsem byla úplně v klidu. Na to nezapomenu, jak jsem byla sama ze sebe překvapená, že najednou je ten strach pryč. Ještě jsem po sobě vytřela a udělala manželovi snídani. Najednou jsem měla pocit, že to je prostě naprosto přirozený proces, že to takhle funguje už tisíce let a že já to prostě taky zvládnu. Takovou záplavu sebedůvěry jsem nikdy před tím a ani po tom nezažila. No a ještě ten den po porodu, tak sice hrozně unavená a vyčerpaná, ale měla jsem pocit, že to vlastně bylo celkem v pohodě a rozhodně jsem nebyla z těch, co říkaly, že už nikdy, naopak. Očistky jsou prostě jako hodně silná menstruace, ale samy o sobě nebolí, jen vyžadují zvýšenou hygienu, a myslím, že po porodu časté sprchování nikoho neobtěžuje, protože je to příjemné se třeba vodou trochu "chladit" pokud je žena šitá. Šití je jako kdekoliv jinde na těle. Prostě je to nějakou dobu oteklé a citlivé, ale to všechno tak rychle uteče... Problémy s pohlavním stykem nebyly, jen ze začátku to bylo všechno takové opatrnější, jizva byla ještě trochu citlivá, ale žádný vyloženě bolesti jsem neměla. Spíš jsem na to neměla moc chuť, což je taky přirozená věc. Zavinování dělohy já osobně cítila při kojení, ale bylo to jako menstruační bolesti, možná trochu silnější, ale vzhledem k tomu, že v tu dobu má člověk za sebou porod, tak ti to tak hrozný nepřijde. A den ode dne byly ty bolesti slabší a slabší. Jediný, co bylo fakt nepříjemný, tak bylo to, že se mi hodně povolily svaly pánevního dna a já několik týdnů po porodu neudržela moč. Jakmile to na mě přišlo, musela jsem letět na záchod hned a občas jsem to úplně nestihla, a jakmile jsem začala čůrat, už jsem to nedokázala zadržet. Tak jsem musela chodit čůrat "preventivně", aby se mi pak už nechtělo moc. Ale tak po porodu je člověk stejně nejvíc doma, tam se to řeší snadno a než mi nastaly nějaký delší pochůzky a nákupy, tak už to bylo zase celkem v pohodě. Jsou na to cviky, které když cvičíš, tak se to rychle zase upraví. Jediné, co je fakt na prd, tak jsou ty nálady v šestinedělí - ale ty jsou bohužel taky normální. Hodně jsem brečela kvůli každé kravině. Třeba jsem si představovala miminka v kojeňáku, které maminky nechtějí, jak tam pláčou a nikdo nemá čas je pochovat a byla jsem schopná kvůli tomu řvát hodinu. Nebo jsem měla takový pocity, že teď mi skončil život a já už budu mít na věky dítě jako kouli na noze a veškerá zábava je pro mě tabu, že jsem tlustá a hnusná a už se nebudu manželovi líbit (před otěhotněním jsem vážila 45 kg a během těhotenství jsem 22 kg přibrala a 10 mi zůstalo, takže velikost 34 jsem opravdu neoblíkla a najednou mi žádný moje oblečení nebylo, což jsem si myslela, že porodím a natáhnu svoje starý džíny - hahaha) nebo jsem měla i takový návaly vzteku, když třeba malej brečel a já nevěděla proč, že jsem musela jít ven na dvorek, tam si z plna hrdla zakřičet, jak je všechno na ho.no a zase jsem šla domů chovat mimino. A ano, šestinedělí bylo jediný období, kdy jsem občas litovala, že dítě mám - ale pak jsem měla zase hrozný výčitky, že si nevážím toho, že mám zdravý dítě. Prostě jsi jak na houpačce, ale šest týdnů je dost dlouhá doba na to, aby si všechno sedlo, abysis udělala nějaký režim, v péči o dítě jsi už taky jistější, už nejsi tak unavená a přepadlá z porodu, dítě se na tebe začíná usmívat, a je to všechno rázem veselejší a ty si už nedovedeš představit, že by tady to dítě nebylo :slight_smile:
27. čer 2013 ve 22:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Já teda musím říct, že všechno bylo v pohodě :slight_smile:
27. čer 2013 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamiaaa V těhotenství když mi bylo špatně a měla jsem pocit že mi praskne břicho, jsem si říkala jestli to za to stojí. Ale když jsem porodila to byl tak úžasnej pocit že jsem od druhého dne říkala že bych si to klidně zopákla. Ano porod bolel a říkala jsem si že to nepřežiju, ale přežila jsem :grinning: Měla jsem hrůzu z nástřihu, ale měla jsem štěstí a porod se bez něj obešel. Zavinování dělohy jsem necítila (prý až u druhého je to bolestivé říkala druhorodička na pokoji) :slight_smile: Očistků nevím proč jsem moc neměla a i díky tomu jsem měla týden po porodu chuť na sex :grinning: Po porodu mě a mé okolí překvapilo kolik jsem měla energie (po příjezdu z porodky jsem začala uklízet, přestože předtím uklidil manžel) Jediné co mě nepříjemně překvapilo bylo poporodní blues, ale i to jsem zdárně překonala. Ano když malý brečel a já nevěděla co mám dělat brečela jsem s ním a říkala si že jsem si dítě pořizovat neměla když mu neumím pomoct. Ale ono to uplakané miminko roste jako z vody teď je to vysmátej skřítek a já se slzama vzpomínám na to jaký byl mrně :slight_smile: A když mě přepadne pocit že si potřebuju odpočinout tak cca hodinu co ho hlídá mamka už bych si pro něj jela protože bez něj je doma klid ticho a nuda. On je moje součást, můj poklad i když zlobí a neposlouchá :wink:
27. čer 2013 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím s tím, co se tady píše, nemá smysl stresovat se z něčeho dopředu. Nejdůležitější je, aby bylo v pořádku miminko a všechno ostatní se zvládne a i když něco bude nepříjemné, tak to přejde.
Ze začátku těhotenství jsem se taky stresovala, ale spíš z toho, aby bylo miminko ok, přemýšlela jsem na jaké všechny testy půjdu, abych měla jistotu, ža je malý zdravý. Ale v 11. týdnu na screeninku bylo vše ok a to mě celkem uklidnilo, přestala jsem číst všechny diskuze o tom, co se může stát a užívala jsem si jen miminko, četla jsem jen o tom, jak miminko roste a vyvíjí se, chystala jsem výbavičku atd.
Rodit jsem začala v 37. tt, což bylo nakonec dobrý, protože jsem to nečekala a najednou to bylo tady :slight_smile: Rodila jsem 7 hodin, vše ok. Nastříhávali mě dost, ale taky to dobře zašili, takže jsem o tom už pak skoro nevěděla, zavinování dělohy jsem skoro necítila a sex byl hned po šestinedělí. Porod bolí, ale ne tak, že by se to nedalo vydržet a to nijak statečná nejsem :slight_smile:
Nejúžasnější je mít miminko u sebe a všechno ostatní se vydrží a zvládne :slight_smile:
27. čer 2013 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Porod mi vyvolávali, prckovi se nechtělo ven. Pilulku mi dali v osm, o půl druhé mi praskla voda a ve tři čtvrtě na pět se malý narodil. Popravdě... jak mě všichni strašili, tak jsem porod opravdu čekala horší. V době, kdy jsem byla na sále (cca od půl druhé do začátku tlačení), jsem byla v jakémsi limbu, měla jsem zavřené oči, prodýchávala jsem kontrakce a modlila se :slight_smile: Byla jsem úplně mimo :slight_smile: vím, že v rádiu hrály písničky a mnohdy jsem neslyšela jejich konec nebo začátek,... myslím si, že to tak příroda zařídila, že je člověk trochu mimo,.. já jsem asi do týdne tu bolest úplně zapomněla. Možná i dřív. A když mě bylo ouvej, tak jsem si řekla, že do pěti hodin prostě porodím! :slight_smile: a měla jsem nakonec ještě čtvrt hodiny času :grinning: Nastříhávali mě, ale bolest necítíš, jen jsem cítila takové štípnutí. Asi třikrát jsem řekla Au!... ale manželovi jsem málem rozdrtila ruce. Jakože fakt. Ale ten pocit potom! Ten malý človíček... kterého vlastně ani neznám! Nejkrásnější je to poznávání. Když postupem času zjišťuješ, co má rádo, čemu se směje, jak nejlépe usíná a to, že je mu nejkrásněji právě jen u Tebe...
27. čer 2013 ve 22:45  •  2 děti - čeká miminko, termín má v říjnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to vůbec..ono je to sice trochu nepříjemné, když špiníš ještě 6 týdnů, ale není to žádná hrůza. Když se ti zatahuje děloha tak to mě vůbec nebolelo, ani jsem nevěděla že by mělo. Pohlavní styk jsme měli po 4 týdnech a pohoda. Takže to nemusí být fakt tak hrozné jak myslíš, spíš je náročná ta změna když máš dítě v tom, že najednou se musíš neustále starat a už to nikdy nebude jako dřív, ale mě to trvalo tak 3 měsíce než jsem si udělala nějaký ten režim a pak je to pohoda.
28. čer 2013 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elentari tak tenhle stav, že jsem byla "v limbu" jsem měla při porodu taky. Manžel si dokonce myslel, že ve sprše mezi kontrakcema spím :slight_smile: Já ale nespala, vnímala jsem všechno co se děje, ale tak nějak jinak. Docela začínám chápat takový ty rituály různých kmenů, kdy se přivedou do tranzu a pak si třeba propichují tělo různými předměty. Přišlo mi, že jsem v podobném stavu.. Akorát si ho neumím sama navodit bohužel - kolikrát třeba u zubaře by se mi to taky hodilo :D
4. črc 2013 ve 22:11  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
mám dvě holky, za sebou 2 těhotensví s velkejma nevolnostma, 2 císaře a 2 pooperační stavy... U Druhý holčičky, když jsem potupně půl těhotenství prozvracela jsem se dušovala, že "dvojkou končim"... Když jsem po operaci vstávala, nemohla chodit, měla šílený bolesti - pooperační a ty děložní, protože to druhý zavinování bylo něco šílenýho, tak jsem opět psala manželovi z porodnice SMS, že "dvojkou fakt končím, do toho už znovu NEJDU!!"... A teďka koukám do kolíbky, jak mi tam spí šestitýdenní dcerka a říkám mužovi, že dvojkou nekončím, ale chci ještě třetí :o) Stojí mi to zato? ANO!!! Mít děti (obě) bylo nejlepší rozhodnutí mého života... Bolest je drobnost, oproti radosti, kterou mi moje holky každej den nadělují :o)
4. črc 2013 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já o těchto věcech věděla předem a tvrdila, že mi to za to nestojí, že děti mít nechci, že si nedovedu představit to trpět, absolvovat, vydržet atd. pak zatikaly hodiny a mimi se podařilo a upřímně? měla jsem úplně jiné starosti a myšlenky, než řešit takové malichernosti. žena vydrží děsně moc a zvlášť, když k tomu dostane tááák obrovský důvod :wink: navíc tohle všechno je tak moc individuální, že nemá cenu to předem řešit. nemůžeš vědět jak tvé tělo a psychika budou reagovat a je zbytečné se stresovat nejhoršími scénáři. třeba budeš patřit mezi ty nejjednodušší a závidění hodné :wink:
4. črc 2013 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nemá smysl řešit cokoliv dopředu. Kamarádky rodily od 1,5 do 3 hodin, já rodila asi tak 30. Ale plánujeme druhé těhu a já narozdíl od nich nemám z porodu žádné obavy. Protože kontrakce před pasknutím vody a po ní se výrazně liší. Mě museli vodu píchnout a do 2,5 hoďky byla malá na světě :slight_smile: O zavinování dělohy ani nevím a očistky jsou jenom protivvě dlouhá menstruace :wink: - já je měla 5 týdnů a v sedmým už začala normálně menstruovat a to jsme kojili půl roku. Akorát mě po porodu trápilo nechutenství a vůbec jsem nebyla schopná normálně fungovat. Jenom jsem seděla vedle kolébky, koukala jaká je malá nádherná a nebyla schopná do sebe nic dostat :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. črc 2013 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi jsem na tom byla podobně. Bála jsem se specifických částí porodu- epidurál, císař, kleště, vakuová přícucka na vytažení dítěte. Vše jsem si našla na internetu (lékařská videa) a koukala na to tak dlouho, dokud jsem si nepřestala zakrývat oči. Rodila jsem akutním císařem a když mi to doktor řekl, byla jsem klidná, věděla jsem zhruba, jak to bude probíhat. Co mě vyděsilo bylo "propíchnutí plodové vody", je to dlouhý maličký háček- vůbec jsem to necítila, jen ze mě vytekla plodová voda, nic víc. Vyřešila jsem to hadrem přes oči :slight_smile: Když se něčeho bojím, stačí mi to nevidět :slight_smile:))) Co jsem podcenila byla příprava na šestinedělí. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych absolvovala nějaký kurz péče o novorozeně a samu sebe po porodu. První 4 týdny jsem měla velké psychické výkyvy, ale vždycky jsem našla odvahu se s tím svěřit manželovi nebo moji mamce, se kterou jsem vždycky měla chladnější vztahy a nikdy jsme se nebavili o intimnostech..až do teď. Takže sumasumárum...Mám krásného 3,5m syna, milujícího manžela, který mi dává najevo svůj obdiv k tomu, že jsem mu zplodila syna a jako bonus mám skvělí vztah s mojí maminkou.
2. srp 2013 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zavinování dělohy bolí u dalších porodů - napoprvé jsem nic nepozorovala, napodruhé už to pár dnů při a po kojení bolelo a pak to zmizelo. Sestřička mi říkala, že to bolí víc s víc porody. Máma mi potvrdila, že u třetího dítěte už měla regulérní křeče. Prý se děloha zavinuje rychleji po dalších porodech a tím to je.
Šití po druhym porodu bylo lepší - postěžovala sem si na sále, že sem napoprvé nemohla 3 měsíce pořádně sedět a doktor si dal tentokrát záležet.
Kojení mě bolí ještě 3 týdny po porodu. Bradavky holt nejsou zvyklý, že je 20x denně někdo cumlá. Občas se k tomu přidá i "zvláštní" pocit v prsu - někde to bolí, tahá nebo tak.
Nalejvání prsou bylo mizerný - 8 dní po porodu, už sem myslela, že se tomu vyhnu... zimnice, horkost v prsou, neskutečně bolely a dítě se necitlivě přisávalo.
Člověk má dost starostí sám se sebou, hlavně ať Tě manžel podpoří a na nějakou dobu si nech pomoct - vařit, žehlit, uklízet, co Ti kdo pomůže, ber!
Ale každej to má jinak, každej porod a poporod je jinej. Příroda to prostě jinak nezařídila :slight_smile:))
10. srp 2013 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek