Jak nekřičet u porodu?

@dezyre třetí porod už prej ani necejtíš 😀 😀 😀

@veverka1111 taky jsem mezi dveřmi řekla, že chci epidurál, že nemůžou, byla jsem na 1 cm, až prý budu na 4, no po 12 hod., kdy jsem pořád byla na 1 cm mi nakonec dali spinální epidurál, který působí 2 hodiny, odpočinula jsem si, už jsem byla vyřízená a jak se vše uvolnila, během 1,5 hod. jsem se otevřela na 7-8 cm, nechápu, proč ho nedávají, moc se jim nechce, přitom jsme se byli podívat ve dvou porodnicích a epidurál nebyl ani v jedný problém 😠 , pak ale všechny maminky říkaly, že jim ho nechtěli dát nikde..
Jinak já si u porodu zařvala a bylo mi to jedno, protože mi to pomáhalo a svým způsobem ulevovalo. Trauma nikdo neměl, jen paní naproti na sále si myslela, že jsem už porodila daleko dřív 😀 , navíc mi řekly při sepisování porodopisu, že jsou zvyklý na křik, nadávky, že to někomu pomáhá. Naproti mému rozkroku stála vytlemená stážistka opřená o topení a taky jí můj křik nevadil 😀 , mě zas bylo jedno, že tam je, ani se mě nikdo neptal, ale fakt mi to bylo putna. 🙂 Naopak-chodila jsem na předporodní kurz, snažila se dýchat správně a oni mi řekli, že se vysiluju a dýchám blbě. Když jsem jim řekla, že jsem byla na kurzu a je to i na videích, jak se má dýchat, tak se na sebe otočily a řekly "no jo, další" , při porodu mi chodily sms od holek, že nadávání, řvaní je při porodu povoleno 😀 , příště si klidně zařvu zase, abych vyventilovala své pocity

Zpětně si taky připadám jako hysterka, prý mě bylo slyšet až na chodbě u vstupu 😖 Pro mě byla nejhorší ta fáze, když mi píchli oxytocin, napásovali na monitor a přes hodinu jsem se nemohla pohnout, kontrakce po jedné minutě... Navíc už jsem fakt cítila, že potřebuju tlačit a PA mě pořád držela, že ještě ne... Tak to jsem ke konci fakt už nedávala. Ale jakmile jsem mohla tlačit, tak bylo po křiku a malý byl na 3 zatlačení venku 🙂

Já jsem se u porodu taky docela překvapila, ty otevírací kontrakce ještě byly v pohodě, ale rodila jsem malého Kp a přestože už jsem byla úplně otevřená, nemohla jsem ještě tlačit, protože nebyl zadeček sestouplý úplně dole (a mohla bych mu tlačením ublížit). PA mi poradila klek na všech 4 a při těchto kontrakcích jsem taky křičela, nezvládala jsem už bolestí dýchat a to křičení mi fakt pomáhalo. Manžel říkal, že to nebylo nijak hrozné ani moc nahlas (ale já si to pamatuju, jako že jsem řvala ze všech sil🙂. Do příštího porodu bych taky na sobě radši zapracovala, aby se to obešlo bez zvukových projevů, ale co - personál to prostě musí pochopit a ostatní taky. Každý bolest zvládá jinak🙂

@tyf Já jsem u prvního porodu křičela u tlačení a pomáhalo mi to. PA sice tvrdila, že se tím unavuji, ale já na to nijak nereagovala. Je fakt, že malá byla rychle venku, takže jsem zatlačila jen párkárt. U druhého jsem si říkala, že to už zvládnu bez křiku, ale asi jednou jsem si taky zařvala 😉. Nějak mi to prostě pomáhalo. Myslím, že na tom není nic špatného. držím palce a klidně si zařvi 😉

@veverka1111 myslím,že bych sestřičku poslala někam do dálek 😠 😠 oni jsou chytrý jak radia!!! Taky jsem měla epidural,ale jen protože jsem s nima už nekomunikovala, byla jsem totálně mimo po 40 hod. bolestí,které ovšem jejich monitory nezaznamenávaly! u druhého bych to chtěla přežít bez,protože ten stav potom už zažít nechci. A pokud budu křičet a pomůže mi to, tak ať si všichni trhnou nohou, u prvního jsem nevydala ani hlásku až se divili 😀

Já podruhý hýkala jak samice pakoně 😉, tak nějak hrdelně, hlavně, když jsem ještě nesměla tlačit. Ale prý už tam byly i horší 😀

Já jsem úvodní příspěvek omylem "lajkla", to jsem neměla vůbec v plánu, tak jsem dala, že "se mi to už nelíbí" 😀 Já jsem taky ječela, a co...Při tlačení jsem zase mručila, pořád mi říkali "nemručte nám tady maminko", ale pak uznali, že bych asi neporodila a že mi to vlastně docela pomáhá... A u dalších si taky zařvu, jen ať to každej slyší, že jo! 😀

Tak u mne asi pomohlo, že moje maminka léta do mě hustila, jak doktoři nemají rádi, když rodička křičí. Pak taky, když mi kolegyně vyprávěla, jak jedna obávaná dětská doktorka mamince vyčítala , jak při porodu vyváděla. A tak chtě nechtě jsem oboje měla v hlavě a myslela na to, že já přeci křičet nesmim, i když se bolestí bojim šíleně. Ale možná to bylo díky tomu, že jsem měla vcelku porod dobrý. Zprvu jsem při kontrakcích jen špitala "ku*va to bolí", nechtěla jsem rušit druhou spící maminku 😉 , potom před tím než se šlo na sál, když jsem ležela už několik hodin na monitoru a nemohla ani vstát jsem tedy už normal hlasitě říkala, že to bolí (už bez toho prvního slůvka, aspoň myslim 😉 ) a dýchání mi šlo zcela mimo doporučení, ale dýchala jsem tak, jak jsem to cítila pro sebe nejlíp a pak na sále mi to přišlo jako "pohoda" a při tlačení jsem se jen nadechla ze všech sil a při konci tlačení ze mě šlo chtě nechtě takové "mručení", to prostě samo jak docházely ty síly a ještě jsem chtěla dávat sílu do toho tlačení a překvapilo mi, když mi řekla PA at nemručim a v hlavě mi prolítlo, dyť nekřičim, proč nemůžu ani tohle? 😉 Ale byla jsem ráda, že jsem to zvládla bez toho řevu, pak mě i doktorka chválila, jak jsem byla šikovná, tak jsem měla ze sebe radost, když mi moje mamina předvídala, že porod bude pro mne hrůza hrůz, protože ví, jak se bojim bolestí. 🙂

Mně porodní asistentka vysvětlila, že když rodička křičí, špatně tlačí, protože blbě dýchá. Není to tak, že by nás prý chtěli trápit, ale je to právě naopak: nekřičíte -) dobře dýcháte -) dobře tlačíte -) pokud je všechno v normě, porodíte rychleji než když křičíte🙂 A dá se to, byla jsem bez čehokoliv na bolest, naopak mi ještě dali oxytocin a bolesti po něm jsou větší než jde-li to přirozeně a také jsem to dala. Navíc proč křičet a stresovat druhé maminky?? Přede mnou rodila jedna a ta si to dávala na plné pecky. Opakovala jsem si mamky slova, že to jsou hysterky a uklidňovala manžela, který byl z toho celý zelený 😀 😀 😀

já nevidím jediný důvod, proč při porodu nekřičet, pokud se rodičce křičet chce. Já křičela při tlačení, prostě to ze mě šlo samo, je to přirozené. Doktoři a asistentky ať si trhnou nohou, to by se teda mohli opovážit mě napomínat za křik. Podotýkám, že nijak šílený (natož dlouhý) řev to nebyl.

@nickylee008 Souhlasím, také nám to vlastně na kurzu PA říkala, jen jsem to pozapomněla, protože na kurz jsem chodila před prvním porodem a nakonec šla na plánovaný cs, teď jsem dcerku rodila normálně a právě to stresování maminek, co je to zatím čeká to je tedy opravdu něco, seděla jsem v noci na posteli, s mírnýma bolestma a poslouchala ječící maminku a koukala do světel města a říkala si "pane bože, ať už slyšim křičet miminko" 🙂 dočkala jsem se. A jedna maminka mě ještě stíhala mezi tlačením rozesmávat, její hlášky na porodním sále (ještě netlačila), tak těma se bavíme s manželem dodnes. 😀
@karlalala taky jsem mručila, ale to prostě nešlo, jak jsem přestala, v tu ránu jsem přestala tlačit

Holky, a vy jste při tlačení myslely na ostatní rodičky? To jste teda borky 😀 Já tam žádné další neměla, ale kdyby ano, byly by mi ukradené. No a pokud někdo prohlašuje, že ženy, které u porodu křičí jsou hysterky... o těch, co to říkají, si taky myslím svoje. A to, že křik ubírá síly, je pitomost, která byla dávno vyvrácená, ale je pohodlnější se jí držet (pro personál, samozřejmě)

noooo tak to je tema 😀 tak ja se povazuju, vzhledem k tomu, ze jsem se ucila zpivat, za velmi dobre vytrenovanou z hlediska prace s dechem. Vim kam spravne dychat, jak vyvinout tlak (to se mi osvedcilo u tlaceni 😀 ), ale reknu ti teda, ze kdyz te to boli, na nejaky dychani se clovek spise vykasle. PA mi rekla, at bolest prodychavam. Tak jsem chvilku "prodychavala" a pak rikam stroze "to vubec nepomaha" a stenala jsem si dal po svem 😀 Fakt mi prislo, ze to je k nicemu. mozna bych stenat nemusela, ale me to pomahalo a delalo mi to dobre, tak jsem to delala 🙂 U tlaceni jsem ale byla ticho jak pena 😀 to jsem se soustredila na to, abych uz mela pokoj a poradne zatlacila. Ale kdyz jsme prisli s manzelem na nas porodni sal, takovy pokojicek, tak jsme z dalky slyseli nekoho takhle rvat, ale tak snad i strachem, to bylo fakt hrozne na psychiku. Me to nevadilo, ale manzel z toho byl nanic a bal se co prijde. Tak jsem ho vzala za ruku a rikam, neboj, to se nas netyka, my to budeme mit jinak. A za chvili jsem rvala taky 😀 😀 😀 (ale ne teda takto, jen jsem stenala a bylo mi jedno, co si o tom ostatni mysli, hlavne, ze me bylo dobre :- ) ) A podruhe to udelam klidne zas 🙂 Nemas se za co stydet. Okoli nerodi, ty jo a ty v tu chvili potrebujes zvladat bolesti. Oni at si mysli co chteji 🙂

U prvního porodu jsem taky řvala a bylo mi úplně jedno, že na mě někdo mluví, skoro jsem je nevnímala 😀 U druhýho porodu jsem si nahlas ulevila při prvním zatlačení, pak mi PA řekla taky něco o vyčerpání - a kupodivu jsem pak už nevydala ani hlásku 🙂 Dokázala jsem se už ovládat, protože jsem tu bolest už poznávala, věděla jsem, jaký bude průběh, věděla jsem, že to ještě není ta "pravá" bolest a že bude ještě hůř 😅 U prvního porodu jsem byla prostě překvapená, nevěděla jsem, že něco může tak moc bolet a nevěděla jsem, kam až ta intenzita bolesti půjde, proto jsem začala hysterčit 🙂 Myslím, že třetí porod bych už zvládla levou zadní bez jediné hlásky (samo že pokud by šlo všechno hladce).

@sangita To jsem ráda za tuhle větu🙂,protože já mám přímo z porodního sálu opravdu výpadky a musel mi to až pak vyprávět manžel😀 A já si už říkala,že jsem pošuk,když si plno věcí z toho nepamatuju 😀

Ještě bych chtěla napsat,že nám na kurzu PA taky říkala,že je lepší nekříčet,ale některým maminám,že to opravdu pomáhá.Takže nám pak doslova řekla,pokud (tedy týká se to naší nemocnice v Sokolově) PA nebo doktoři vídí,že i přes křik dokážete aktivně tlačit,tak vám v tom nebráníme,ale pokud vidíme,že se jedná jen o hysterický křík,který nikam nevede,tak se vás snažíme trochu krotit. Jinak nás hrozně pobavila tím,když nám vyprávěla,že mají na oddělení jednu PA,která je tam už 20let a normálně je na jedno ucho trochu nahluchlá,tak si ji prý s kolegyněmi dobírají,že to má jako nemoc z povolání od křičících rodiček 😎 😀 😀 😀 😀 😀

Tak já jako PA jsem taky šla k porodu s tím, že určitě nesmím moc křičet a vyvádět! Ale nakonec jsem to vůbec nedokázala ovládnout... Sice jsem byla asi trochu za hysterku, ale jinak to nešlo. Naštěstí u mě takto probíhala pouze 1. doba porodní. U samotného tlačení už jsem byla (troufám si říct) ukázková rodička. Samotné tlačení mi pomáhalo bolest lépe zvládat. A taky vědomí, že už to bude za námi a že teď musím - abych neublížila synovi! Ale jak se ovládat při 1. době porodní, to fakt neporadím. A když se nad tím zamyslím, možná nějaké ovládání vážně není na místě...

@tyf Vůbec bych toto neřešila, je to přirozené, podle Heleny Máslové se v nás projevují právě ty primitivní zvířecí pudy a tělo moc dobře ví, proč tak reaguje. Leda že byste se prostě hodně ovládala, ale jestli to má nějaký smysl. Taky jsem přede mnou slyšela rodičky a já si taky pak ulevovala, nejprve na pokoji sama, vlastně spíš ke konci, když už to bolelo opravdu fest, než jsem šla na sál a u porodu jsem si asi taky zakřičela.
Je to tak v pořádku, netrapte se tím! 😉

Jo a holky, s tím křičením u tlačení. Nemá se křičet proto, že ten potřebný tlak, který vyvýjíte, abyste vytlačily mimčo, tak tím křikem uniká a slábne... 😉

Osobně si myslím že porod není situace ve které by ses měla ovládat. Já u druhého porodu měla úžasnou PA a když už bolesti nešli v klidu rozdýchat hučela jsem, nic extra ale vydávala jsem zvuky. A PA mi sama řekla ať dělám co je mi příjemné. A při tlačení jsem dle svého řvala jako tarzan, dle muže to nebylo tak hrozné. Ale nešlo to ovládnout. Prostě moje tělo dělalo co potřebovalo a i když mi to bylo blbé vůči ostatním tak výčitky nemám. Vždyť personál je zvyklý a ostatní ženy taky dělají co jim uleví.

Křičela jsem u obou porodů tak, jak mi kázalo tělo a vůbec se za to nestydím. Dokonce byli i chvíle, kdy mě za to PA chválila a mě to moc pomáhalo. Křik u porodu nepovažuji za nic zlého, pomůže li mamince uvolnit bolest a neubírá moc sil tak ať křičí. Jen nutno dodat, že i ten křik má svá pravidla (jsou tóny a zvuky, které otevírání pomohou a naopak, měla jsem svou PA a ta mi v tomto u porodu moc moc pomáhala a radila jak funět a jak křičet a fakt to fungovalo).

@favofrenki Naprosto s vámi souhlasím. Taky jsem si myslela jak moc křičím a potom mi bylo řečeno, že to vůbec nic nebylo, že prý jsem byla ještě docela potichu.. 😕 A mě přitom dva dny potom bolel hlas 🙂 Ale nelituji toho, pomáhalo mi to a ten, kdo zakazuje ženě se u porodu uvolnit křikem, je blbej 😀

Ahooj ženský......tak obdivuju všechny, co jste schopné u porodu křičet......Já to u prvního zkusila a málem jsem se nenadechla..... ☹ ☹ Takže já jsem bez šance......smířená s osudem a bolestí, tiše trpící 😀 😀 😀

Třeba to za tři týdny bude úplně jinak :D

První porod jsem měla hodně rychlý a celkem pohodový, a přesto jsem hodně řvala. A styděla se... Napodruhé jsem si řekla, že když budu správně dýchat, nebudu tolik v křeči a tudíž ani nebudu tolik křičet. Jenže jsem si bláhově myslela, že druhý porod bude stejná pohoda a ejhle - intenzivně vyvolávaný porod, 5 hodin falešných kontrakcí a nakonec se celé otevírání 1-10cm smrsklo do 15 minut a já jsem v tu chvíli byla už tak vysílená, že jsem ani pravidelně dýchat nezvládala. Řvala jsem až hrůza, špatně se vyprázdnila, ještě jsem poškrábala PA, ohodila celý sál zadní vodou a kdyby mi někdo dal ruku k puse, ukousnu mu jí 😀 Ale pak jsem mluvila s tou PA a říkala, že jsem byla ještě v pohodě, proti jiným, a že je spíš divné, když některá nekřičí. Takže můj názor, nekřičet je nepřirozené a není zač se stydět! Jsou i jiné věci, které jsou u porodu nepříjemné, k porodu patří a když to beru z vlastní zkušenosti, křik je to nejmenší 😉

Holky, moje mamka když rodila, ta taky prej nesměli křičet, doktoři na to byli citlivý a tenkrát ty porody byli asi nic moc, že prej hekárna byla fajn, mohli si prej společně s ostatníma rodičkama ponadávat, ale pak na koze jim přivázali nohy a to byl prej hroznej pocit, uplně mě z toho mrazí, jak na mučícím křesle.Jinak já když jsem rodila poprvé, tak jsme byli s manželem ve sprše a vedle rodila druhorodička, strašně křičela, chtěla epidural a nechtěli jí ho dát, že rodí podruhé a vydrží to, chuděra. Manžel byl tak bílej a já byla taky pěkně vykleplá a tenkrát prohlásil : "Ta ženská je snad sfetovaná, to není jinak možný"🙂.Taky jsem si určitě zakřičela, ale asi už né v takové míře, jako rodička předemnou, pač mě chválili, že jsem byla moc šikovná. Podruhé už byl porod rychlejší, vím, že jsem nekřičela, ale furt jsem opakovala, že končím, že to nevydržím a furt nějaký scestný nadávky, ještě, že si to nepamatuji. Ted mě čeká třetí porod, tak snad bude nejrychlejší a nebudu už ani nadávat.Jinak si myslím, že když si potřebuje maminka zařvat, tak ať zařve, co je na tom, však to není žádná procházka růžovým sadem. 🙂 😀

@marketovna chtěla jsem se zeptat, vidím, že jsi zasloužená matka 🙂 , jaký byl třetí porod? Mě to čeká a všichni většinou říkají, že po třetí a více, je to rychlovka 😉 .Díky

S partnerem jsme se dohodli, že u porodu nebude, prostě jsem cítila, že by mi to nemuselo být příjemné.. Nakonec ho tam sestra nahnala, že má být u mne a basta. No a po porodu mi sám říkal, že nechápal, jak jsem mohla být tak v klidu a zticha🙂. Měla jsem prostě strach, že se křikem unavím, takže jsem v sobě radši kumulovala energii a i na dotazy jsem odpovídala pouze pohybem hlavy :D.

nerozumím tomu, jak může někdo křičet. Já měla co dělat, abych to udýchala. Jinak den po porodu, kdy už jsem byla na pokoji, rodila nějaká paní v noci a strašně křičela, rozléhalo se to hodně moc.. Bylo to dost děsivý. Ptaly jsme se ostatními na pokoji, zda je to normální, že přece když křičí, nemůže pořádně tlačit. A sestra říkala, že takhle prostě neporodí, že se tím strašně vysiluje. Navíc tyhle maminky děsí ostatní maminky - vedle je prý oddělení rizikového těhotenství....