• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Porod byl vyvolávaný, přenášela jsem o 8 dní. Takže na začátku tabletky do děložního hrdla, začali v 7 ráno, ve 12 píchli plodovku, do té doby bolesti tak nějak rozdýchatelné, spíš jako silnější MS. Po 12 už to začalo bolet dost, malý se narodil ve 14:35, poslední půl hodinu si ani nepamatuji, ale celkově bych to shrnula jako pěkný zážitek s krásným dárečkem na konci :slight_smile: Měl jsem jak nástřih tak krystýr a obojí v pohodě :slight_smile:
15. črc 2011 v 18:42  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sonarisa nerodila jste náhodou v Porubě? :confused: Někteté věty jako bych slyšela před pár týdny taky - třeba: kdyby něco, volejte - voleeeeeeej :grinning: :grinning:
Můj porod byl prý celkem rychlý, ale užila jsem si to dostatečně :grinning: Začlo to prasklou vodou v půl desáté večer, o půlnoci na příjmu přišla na řadu vyvolávací tabletka. Manžel odjel domů. Jenom se za ním zaklaply dveře začly kontrakce a hned po 5 minutách, do 5 ráno jsem se je snažila rozdýchat a zmírnit ve sprše, pak už jsem myslela že z té bolesti snad "porodím". Dr. mě teda poslela na sál, manžel znovu dorazil, ale v ten den a stejnou hodinu se rozhodlo rodit dalších 6 maminek, takže to byl docela hukot... Pořád jenom ještě vydržte 3 kontrakce a kdyby něco, tak volejte... Volala jsem snad stokrát, že už to nevydržím a oni zase - ještě 3 kontrakce... Pak najednou plný sál lidí a rodíme... Tlačit už jsem neměla sílu, bylo 9 hodin, dr. mi začal skákat po břichu, následoval nástřih, pak na mě šly mdloby, ale naštěstí už stačilo malé zatlačení a Matýsek byl venku... Ale nedýchal, takže nastaly nejhorší minuty v mém životě. Rychle ho začli oživovat a po třech minutách se ozval slabý hlásek :dizzy_face: Za to teď má hlas, že by mohl zpívat v opeře :grinning:
15. črc 2011 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maciik jooooo v Porubě :slight_smile:)))))
a kousek od nemocnice bydlím :o)
Věřím, že ta chvilka kdy malý nedýcha musela být šílená... já taky čekala, ale jen malunkou chvilku, než začne plakat, naštěstí mu ten tenký hlásek vydržel.... jednoho Pavarotiho doma máme :o) a stačí :slight_smile:)
15. črc 2011 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabulda To jo, já vždycky říkám, že takový porody bych fakt přála každému. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla celkem v klidu, nějak jsem se tím nestresovala. Samozřejmě, že jsem měla takovej ten přirozenej respekt, aby nenastaly nějaký komplikace, aby mimčo bylo v pořádku. Ale jinak v pohodě. U prvního porodu se sestra z pediatrie smála, že snad nikdy neviděla nikoho, kdo by se u porodu usmíval. :slight_smile:
15. črc 2011 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
kupuju se v lékárně..
15. črc 2011 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@snopkulka.ahoj.chceli sme tu zostat este neake dva roky a potom ist na svk ale ked to pojde na slovensku tak ako teraz tak sa tam nevratime uz nikdy :frowning2:
26. črc 2011 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@awalancha3 Ahoj, teď jsem dočetla popis tvého prvního porodu a moc jsem ti celou dobu přála, aby ten druhý probíhal o mnoho příjemněji...a protože vidím, že Malá už má devět měsíců, tak doufám, že tomu tak skutečně bylo a že jste obě zdravé a šťastné! I tvůj syn, samozřejmě :slight_smile:
Moje mamka rodila velice podobně, vůbec se neotevírala, kontrahovala, porod nepostupoval, volali primáře, že musí na sekci, ale protože nebyla v KSČM, primář-jak jinak než komunista-řekl: to teda ne, ať si to odrodí sama...a šel domů...sekundář na oddělení, když to slyšel, byl s mamkou celou dobu a když jsem po mnoha mnoha hodinách přišla na svět, gratuloval mámě se slovy-příště až budete rodit, tak já u toho rozhodně být nechci!!! Byla to hrozná doba a ačkoli to mnohdy ještě není ideální, my si vůbec nedokážeme představit, čím si tehdy některé ženy musely projít...
18. zář 2011 v 00:12  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj druhý porod, plánovaně doma, těhotenství v pořádku, rodila jsem den před termínem. Johanka: 3 150g, 50cm, hlavička 34cm

Už přes týden jsem měla bolestivé poslíky, často v průběhu celého dne, večer až do brzkých ranních hodin, pak však vždy vše přešlo. Zátka mi začala pomalu odcházet den předem, ale odešlo jí jen málo, i to mě mátlo, čekala jsem na větší kus. Hodně se mi objevovaly křížové bolesti, vana mi je pomáhala vždy zklidnit. V den před porodem opět celý den co 20-30 min, bolesti zad i stehen, bylo to únavné a měla jsem už dvoudenní spánkový deficit, protože noce jsem proposlíkovala, v 5 ráno konec, a spala jsem asi 3 hodiny. Muž šel odpoledne s prvorozenou na hřiště a pak po jejím uspání taky zalehnul. Já dál poslíkovala, zkoušela si polohy, ale v kontrakcích byly bolesti těžko zvladatelné v jakékoliv poloze. Úleva nastala pouze vaně. Tam ale také vždy vymizely. Nicméně když jsem vylezla, zase se objevily. Celý večer jsem takto „pracovala k porodu“ aniž bych si uvědomila a připustila, že to bude ještě dnes :slight_smile: . Moje zklamání z minulých dnů spolu s faktem, že mě děsně bolely záda a zadek a stehna, ale břicho tvrdlo „málo“ a nepravidelně, mi nedovolilo vidět, že se jedná o skutečné kontrakce :slight_smile: . Muž byl na tom podobně, podporoval a utěšoval mě, že to brzo bude (myslel dny :slight_smile: ) a že se to určitě dobře připravuje a pak to bude aspoň rychlý :slight_smile: . PA jsme zatím nedávali vědět, oba jsme čekali, že k ránu vše skončí, jako vždy. Proto jsme nakonec PA zavolali tak zásadně pozdě, že to nestihla.
Ve 2 hod ráno jsem muže poprosila, aby vstal a namasíroval mi záda, pak že vlezu do vany, že mě to strašně bolí. Pomohl mi, nosil mi pití a jídlo (výbornou ořechhovou zmrzlinu :slight_smile: ), dolíval vodu z rychlovarné konvice a já tam „uvolňovala bolesti“. Zkoušela jsem si taky různé polohy, ale vždy mě to zkroutilo do naprosté horizontální polohy na zádech, s široce rozevřenýma nohama, kdy jsem tak jako splývala v té vodě a snažila se v kontrakci maximálně uvolnit, nejít proti té křeči, která zachvacovala břicho, záda, zadek i stehna. Postupně se mi dařilo. Bolelo to děsně, ale spolu s jemnou vokalizací (postupně nabývala řádně na síle) to celkem šlo. Kontrakce byly po 5ti-6ti minutách, byly asi 3:30 ráno, když nám s mužem došlo, že se to třeba_možná_asi_zřejmě tentokrát nezastaví :slight_smile: . zavolali jsme PA (bydlí od nás asi 60km) a kamarádce, se kterou jsme byly domluvené, že přijede, aby nám pomáhala se starší, fotila a tak :slight_smile:. Kamarádka obratem vyrazila, s PA jsme se domluvili že se chystá, a že máme zavolat během 20ti min, jestli teda fakt jo nebo ne. V tu chvíli začaly kontrakce přitvrzovat, začalo to děsně fičet. Vokalizace byla mohutná a živelná, ale pomáhala, protože bolest byla pořád velká, ale díky hlasu jsem byla schopná nesevřít se a nezkroutit. Držela jsem se za okraj vany a měla pocit, že jsem v silném proudu řeky, který mi unáší nohy a celé tělo a já se jen držím . Hlavně uvolnit cestu miminku! To mi pořád běželo v hlavě. To jsem vnímala jako nejdůležitější. Pak přišla kamarádka, usmívala se a pokyvovala hlavou, jako že to vypadá dobře, pohladila mě po hlavě. Kontrakce sílily neuvěřitelně od jejího příchodu, zřejmě mě její přítomnost totálně odblokla :slight_smile: po pár minutách totiž najednou absolutní zvrat první doby porodní ve druhou z vteřiny na vteřinu :slight_smile: . najednou to udělalo vžum vžum a Johanka doslova skočila nebo se jakoby vcucla hlavou ve dvou dopadech - do pánve a do vagíny a začala se sama tlačit ven. Já se chytla za hlavou vany a začala hoodně řvát, hlavně překvapením nad tím náhlým zvratem. Cítila jsem nutkání tlačit nebo mě to tlačilo samo, nevím, ale během chvíle se pysky pootevřely a vykouklo tak čtvrt hlavičky, kamarádka přiběla z kuchyně a já viděla, že kývá, jako že jo, že už hlavička leze. Šáhla jsem si mezi nohy a cítila ji. Za pomoci mohutného řevu se mi podařilo uvolnit křeč kontrakce a držet hlavičku na místě, aby nevklouzla zpět, zároveň jsem ale nechtěla tlačit, chtěla jsem aby lezla sama v rytmu kontrakcí. Hlas mi pomáhal to vybalancovat . Nahmatala jsem vak blan jako hedvábné závoje vznášející se ve vodě před hlavičkou a radovala se z toho, ale cítila jsem, že tam něco je krabatýho jako žíla na blanách a když kousíček ještě popolezla, uvědomila jsem si, že je to pupečník, který má jako číro přes lebku uvnitř v blanách. V té chvíli se vzbudila prvorozená, která se šla na mně podívat, ale jak byla rozespalá, spadla ze schůdku u vany a asi se i lekla toho řevu, začala plakat a muž jí vzal a šel jí pustit pohádku do obýváku, naštěstí se hned uklidnila a klidně koukala. Kamarádka seděla přede mnou a já tušila, že vidí ten pupečník, ale nemluvily jsme o tom, jen jsme tak na sebe kývaly, koukaly si do očí a čekaly na další kontrakci. Byla jsem klidná, že tam je ten vak a někde uvnitř jsem věděla, že malá půjde krásně dál sama ven, že to nebude trvat, že hlavička už se nevrátí, že ten bod je překonán, cesta volná. Šla další kontra a hlavička vyšla celá. Myslím, že přitom vak praskl. Čekáme, hlavička se otáčí. Nahmátla jsem pupečník, který mezitím sklouzl Johance kolem krku. Poprosila jsem kamarádku ať zkusí, jestli jde přetáhnout, šáhla tam a z jejího chování jsem pochopila, že je celkem volný, nicméně už šla další kontra a malá se zase posunula, uvolnilo se jedno ramínko a tělíčko částečně vyklouzlo. Bylo mi jasné, že malá není nijak svázaná ani zablokovaná tím pupečníkem, cítila jsem její jemné pohyby nožek v sobě a tělíčka na hrázi a s další kontrakcí bylo druhé ramínko a celé tělíčko úplně venku . Obrovské uvolnění a radost. Muž přiběhl z obýváku, kam šel pustit starší ty pohádky, akorát ve chvíli, kdy Johanka vyplouvala ze mě ven, dal ruce do vody a chytil ji:slight_smile: . Vynořila se, kuckla a já si jí vzala k sobě. Byla růžová, dýchala hned sama a vypadala velmi klidně a stabilně. Jen mžourala a dál odpočívala. Vítali jsme ji s mužem a radovali se a mě to zaplavilo. Bylo to úžasné, silné a dojemné a cítila jsem se plná lásky a štěstí, že to malá tak nádherně zvládla, že všechno šlo tak jak šlo, přesně tak, jak to mělo být.
PA dorazila asi 30 min po akci. Mezitím jsem vylezla z vany a oxytocin tekl myslím ještě z nás všech, u muže bych to viděla i na pěknej adrenalin. Na placentu jsme čekaly docela dlouho, asi 3 hodiny. To už v posteli, kde jsme se sžívali, malá se hýbala po prsou, trochu si zacucala, pak odpočívala, tulily jsme se, dostala jsem polévku, pití, přišla i prvorozená a tak :slight_smile:. Asi po těch třech hodinách jsme teda i přestřihli pupečník. Šla jsem se ještě s plackou uvnitř vyčůrat a pak si sedla do dřepu nad podložku, PA jen mírně pomačkala břicho, lehce popotáhla a placenta se vysunula krásně ven, pěkná celá kompletní. Johančino ramínko mě trochu poranilo na hrázi, trlinu jsme nešily, zahojila se sama během 14ti dnů. PA prohlédla Johanku, sepsala zprávu o porodu pro pediatra a když se ujistila, že jsme všichni v pořádku, rozloučila se.
29. zář 2011 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (19)
@terrestriss krasny a dojemny :slight_smile: Ja bych na domporod nemela nervy. U prvniho jsem chtela, ale manzel nechtel a ted jsem tak nervni, ze bych si uz netroufla. Gratuluju a preju Johance stastny zivot, zaklad ma uzasny :wink:
29. zář 2011 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terrestriss nadherne, gratulujem :slight_smile:
29. zář 2011 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terrestriss krásny.. v mnohom mi pripomenul ten môj :slight_smile:
29. zář 2011 v 18:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terrestriss :slight_smile: krasny pribeh, zelam vsetko dobre...

tiez som rodila doma syna, ako pise argyro, maju cosi spolocne tieto pribehy;)
29. zář 2011 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terrestriss gratuluji, určitě úžasný zážitek, ale já jsem a priori proti domácím porodům (bohužel z vlastní zkušenosti - u všech třech porodů se objevila nějaká komplikace a já bych bez lékařské péče možná ani nežila, v jednom případě určitě ani ne dcera :frowning2: ), takže neschvaluji, ale respektuji každého rozhodnutí a zodpovědnost. :slight_smile:
29. zář 2011 ve 21:14  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@terrestriss uzasne, krasne, nemam slov... gratulujem... nech sa Johanke dari, vlastne vam vsetkym... dakujem, ze si sa s nami podelila o tento krasny pribeh, taketo uzasne porody by mali byt vsetky
30. zář 2011 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terrestriss dakujem za pribeh, je nadherny....želam vela štastia celej rodinke :slight_smile:
30. zář 2011 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janulienka1 Nechápem načo tie ženy nastrihávajú keď všade hovoria že prirodzené natrhnutie sa lepšie hojí a menej bolí:/Ja sa tohto desne bojím napríklad
30. zář 2011 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lussy211 inak toto nechapem ani ja.... vacsina kamosiek co boli nastrihnute sa este aj roztrhli...aj moja mama tvrdi, ze keby ju nenastrihli urcite by sa nepotrhala az ku konecniku.... napr. mna ani pri jednom porode (mam za sebou dva) nenanstrihli a porodila som bez roztrhania sa...a teda riadnych valibukov...syn 4,2kg/56cm, dcera 4,6kg/54 cm. Osobne si myslim, ze ked uz nastrihnu...to tkanivo sa oslabi a zeny sa potrhaju viac ako by sa za normalnych okolnosti....ale zase potom by lekar musel cakat mozno o pol hodinu dlhsie....
30. zář 2011 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@xenie07 Ahojky, to ma mrzí že máš takýto problém ale neboj, sme na tom viaceré podobne len to v sebe držíme. A keď Ťa to takto moc trápi, určite sa poraď so psychológom, ručím TI za to že Ti to pomôže a okrem toho aj malinkému, Vieš ono to všetko cíti že sa bojíš tak moc a ono sa potom tiež bojí a trápi a to nie je dobre. A Keď je možné sa toho zbaviť tak neváhaj;)Držím palčeky
30. zář 2011 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, holky, ja nevim. U prvniho porodu me nastrihli, sestricka se teda trefila mimo kontrakci, tak na to asi do smrti nezapomenu :sweat_smile: , ale bylo to ciste, rovne, za dva tydny uz jizva ani nesla poznat a ani to moc nebolelo, sedela jsem v pohode hned po porodu.

Podruhe me asistentka nenastrihla, ale natrhla jsem se smerem dopredu. Neslo to ani poradne sesit, jizvu tam mam hodne osklivou a bolelo to teda mnohem vic :frowning2:
30. zář 2011 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lussy211 zkus epino :wink: Většině pomohl (pokud nepotkaly aktivního dr. :rolling_eyes: ). Já se u druhýho chystám cvičit :slight_smile:
@veruska007 ono jde o to, aby se netlačilo do kopce v leže, ale v poloze, která je rodičce příjemná a podporuje gravitaci a aby se nespěchlo, neurychlovalo a nechalo se dítě vyklouznout samo. Jako to popisuje terrestriss. Jenže většina porodníků spěchá a zbytečně se bojí, aby se náhodou něco nestalo. A pak tlačí i na břicho... :confounded:
30. zář 2011 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@terrestriss také moc gratuluji k tak krásnému porodu:slight_smile: všem vřele doporučuji přečíst si v mém fotoblogu, jak jsem rodila já. Kdybych nebyla v porodnici, Jiřík by umřel určitě a mě by šlo o život taky. Měl to být bezproblémový porod, ale měla jsem krátký pupečník - takže s kontrakcí jak šel ven se začal natahovat, Jiřík se ihned začal dusit a mezi kontrakcemi se vracel zpět. Končila jsem kleštěmi, úplně roztrhaná a Jiřík se narodil promodralý. I když bych možná také ráda zažila podobný porod, i příště dám raději přednost lékařské pomoci, abych měla zdravé miminko a nebudu riskovat, že o něj přijdu jen kvůli hezkému zážitku.
3. říj 2011 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem asi divná, ale pro mě je toto hazardování se životem mojím i mého dítěte. Nikdo nikdy neví, co se může stát a jak píše @anetadr neriskovala bych kvuli sebekrásnějšímu zážitku to nejdražší, co člověk může mít a to je dítě! Nezlobte se na mě, přijde mi to strašně nezodpovědný, ještě mít porodní asistentku 60 km daleko.... S nastřihováním, jasně, někteří to dělají automaticky pro jistotu, ale někdy je to potřeba. Lékaři nestudovali několik let zbytečně. Teda aspon většina, vyjímky se bohužel taky najdou.
3. říj 2011 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@anetadr nic proti, ale s takym tlakom a tak velkym dietatom by ziadna sudna zena doma nerodila.. uz len tieto dve veci znamenali, ze tvoj porod nemusi byt bezproblemovy.. (reagujem na to, ze si cakala bezproblemovy porod..)
3. říj 2011 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verbalinka No, první porod byl vleže, klasika, nástřih, ale pak v pohodě.
Zato teď jsem rodila přirozeně, vkleče, bez nástřihu, ale malý mě natrhnul tak, že mi udělal fajnovou obřízku... ta bolest byla fakt nesrovnatelná, jsem myslela, že se zblázním.

Osobně bych taky nikde jinde než v porodnici nerodila, před rokem mi při předčasném porodu neodešla placenta a malem jsem vykrvácela i v nemocnici... natož doma. A při prvním porodu měl zase malý hypoxii a padaly mu ozvy, při domácím porodu bychom o něj nejspíš přišli. Stejně jako několik mých kamarádek, které skončily akutním císařem třeba kvůli tomu, že mimčo při porodu zaujalo špatnou polohu, nešlo ven kvůli krátké pupeční šňůře... radši oželím pěkný zážitek než celý zbytek života litovat!
3. říj 2011 v 15:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@terrestriss No, já nevím, samozřejmě gratuluju, ale doufám, že to neinspiruje žádnou maminu k tomu, aby se rozhodla takhle dobrovolně hazardovat. A ještě ve vaně a s druhým dítkem doma. Podle mě jsou tedy domácí porody hrozný hazard a kdyby doma zemřelo jen jedno dítě nebo jedna žena (což se už stalo), které by v nemocnici bývali zachránili, tak je to prostě špatně. Přece kdyby to byla tak bezpečná záležitost, proč by se tak dlouho studovalo a proč by tolik rodiček ve středověku umíralo.
3. říj 2011 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@terrestriss gratuluju (taky k odvaze publikovat to na mainstreamovém vlákně) a závidím!
3. říj 2011 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@terrestriss gratuluji a preji hodne zdravi Vam vsem. Musim ale rict, ze pri cteni Tveho clanku jsem mela husi kuzi z toho, co vsechno se mohlo stat...me to teda rozhodne neispirovalo :frowning2:
3. říj 2011 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evaviki máš pravdu v tom, že jsem mohla čekat komplikace ze strany tlaku či velikosti dítěte, ale můj dr. mě ujistil, že Jiřík bez problému projde a tlak byl v podstatě hraniční a na porod nemá moc vliv. Proto říkám, že jsem očekávala normální porod. Dopadlo by to úplně stejně i kdybych měla tlak ukázkový a dítě by mělo 3kg. Já bych doma nerodila samozřejmě kvůli velikosti i kvůli tlaku, ale i kdybych byla nejzdravější žena na světě a měla nejmenší miminko, stejně by to mělo tento konec.
3. říj 2011 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anetadr Koukám, že jsme na tom byly podobně, měla jsem vysoký tlak, dítě velikostně teda v normě (3,1 kg), ale extrémně krátký pupečník, na kterém se prcek mezi kontrakcema vracel zpátky. Na kleště nedošlo na poslední chvíli, dostala jsem šanci naposledy prcka porodit normálně a povedlo se - PA na břiše, měla jsem pocit, že ze mě vytlačí vnitřnosti, prcek se narodil celej takovej šedivej, s velkýma hematomama na hlavičce jak si pořád dokola razil cestu.... uf, prostě za mě porod jedině v porodnici. A to jsem ke konci byla na kyslíku, kleště připravený vedle mě, ale v tu chvíli jsem byla v takovým stavu, že už mi to snad bylo i jedno. Hodně potrhaná jsem byla taky (ale zase míň než ty).
Za pár dní mě čeká další porod a doufám, že bude jednodušší v té konečně fázi. Jinak mi porod jako takový trval 4 hodiny, což opravdu není moc.
3. říj 2011 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anetadr Jo, a manžel říkal, že malej byl jak jojo - sem tam sem tam.... :grinning:
3. říj 2011 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek