• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký jste měly porod?

20. března 2012 
Já se bála, ale když jsi těhotná tak máš jedinou jistotu, že to dítě musí ven...stejně celou dobu přemýšlíš jak bude to miminko vypadat, tak se těš a nenech se stresovat...bolí to, ale kdyby se to nedalo vydržet tak nebudou ženský chtít další děti...moje mamka mě uklidňovala, že to bolí, ale za tu bolest dostaneš tu nejlepší odměnu - a měla pravdu...
Já měla porod vyvolávanej, v půl 8 jsem dostala tabletku, v 10 začly slabé kontra, v 11 mě vzali na porodní sál, příprava, v půl 12 jsem ležela na monitoru a říkala PA, že se už tlačí ven a v půl jedný mě vzali na porod. box, kde byl už manžel - v tu chvíli jsem věděla naprosto přesně, že to zvládneme!! a po 35 minutách tlačení a křížových bolestí se malej narodil...byl to nejkrásnější okamžik v životě...a nejzajímavější je, že o těch křížových bolestech mi až doma říkal manžel, já si vůbec nic nepamatovala - vím, že to bolelo, ale ty se tak bojíš o to aby bylo malý v pořádku, že na svojí bolest úplně zapomeneš...a hlavně je to takovej adrenalin, že fakt na strach tam není vůbec čas...těš se a nenech se strašit :wink:
8. led 2012 ve 23:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, sice tu máš tolik odpovědí, ale nedalo mi to :slight_smile: můžu říct že sem před porodem byla taky poseroutka, ale příroda to zařídila tak dobře že až budeš pár týdnů před porodem tak se budeš těšit na ten den kdy to začne. Protože se pořádně s tak velkým břichem nevyspíš a na záchod kvůli čůrání se můžeš rovnou odstěhovat. Já rodila 36 hodin, takže to několikadení porod a opravdu mě to bolelo¨, ale stejně bych chtěla ještě jedno miminko, některé maminky porodí během pár hodin, a na tu bolest hned zapomeou, na bolest zapomeň to miminko za to opravdu stojí a to říkám já, poseroutka největší :grinning:
8. led 2012 ve 23:39  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj.
Porodu jsem se bala a rikala si, jak jen to dite vytlacim, jak se tam muze vejit.:slight_smile:
Kontrakce zacaly ve ctvrtek odpoledne, vecer po 5-7 minutach, o pulnoci kontrola v porodnici (cestou do porodky to samo prestalo), monior a vysetreni. Otevrena na spicku prstu a k porodu to nevypadalo. Poslali me domu at se vyspim, ze na oddeleni bych nemela klid. Dojela jsem domu, dala sprchu, lehla do postele a zacalo to nanovo. Do rana jsem si nesedla, nelehla, bolesti po 5-7 min, vana nepomohla, klimbala jsem v napustene vane mezi kontrakcema, nejlepsi ulevova poloha byla na zachode. :slight_smile: Rano v patek jsem dojeli do porodky kolem 9:30, opet monitor, vysetreni, otevrena na 3 takze prijem na porodni pokoj s manzelem. PA natocila monitor a pichla vodu.Pravidelne chodila kontrolovat a kdyz jsem neco potrebovala, tak jsem si na ni zazvonila. Kolem 12 kontrakce bolestive, dostala jsem epidural kolem pul druhe a pak 3 hodky klid, kolem pul seste jeste pul davku epi, kolem pul osme konecne plne otevrena, od 8 vecer pritlacovani a tlaceni, polohovani na oba boky kvuli dorotovani a tlaceni, ve 21:16 se maly narodil. Hned mi ho daly na bricho a hrudnik, asi po 15 min ho zmerily a zvazily, zabalily do zavinovacky a manzel ho choval vedle mne. Siti do 22:00- vnitrni a zevni, trochu jsem se i pres nastrih trhla. Siti bylo citit, ale dalo se vydrzet. Bolest pri porodu - priserna, nikdy jsem nic takoveho nezazila, silene mne bolel konecnik, myslela jsem ze se mi roztrhne. Po porodu nejake jidlo a piti, po 23 hodine do sprchy a vycurat, kolem pulnoci na sestinedeli. Do rana jsem nespala, protoze tam miminka brecela a byl srumec. Maly byl u sestricek, prinesly ho v 5 rano a uz byl u mne. Bhem odpoledne jsem se stehovala na nadstandart.Tu bolest jsem si 2 den uz nevybavila, jen si pamatovala, ze to bolelo jak cert. Rozkojila jsem se trochu 3-4 den, domu jsme sli s Bebou na dokrm, po 4 dnech jsem uz jen kojila. Rana po siti se trochu povolila, takze manzel doma 3 denne proplachoval a cistil a az ted po 3 tydnech to srusta. V porodnici jsme byli tyden, maly mel zloutenku a byl den apul na sviceni. Rikala jsem si, ze druhe dite nikdy, ze jsem mela stesti, zadne problemy v tehotenstvi krome tehotenske cukrovky na diete, maly se narodil zdravy, Apgar 10,10,10 a oba jsme to ve zdravi prezili bez jakekoli ujmy. Kdyz to tak ctu, tak jsem mela pohodovy porod i kdyz mi to tenkrat neprislo. Ted bych chtela jeste jedno, jsetli to vyjde. Preci jenom je mi 37. Zadne problemy s otehotmnenim nevbyly, povedlo se to takrka hned. Jen jsem mela predtim jine priority. MIMINKO ZA TO STOJI,NA VSE KOLEM PORODU ZAPOMENES , BUDES HO MILOVAT JAKO NIKOHO NA SVETE. Nikdy bych tomu neverila, ale hormony dokazou zazraky. Hlavu vzhuru a neboj se, cim vis se budes bat tim vic to budes prozivat a bude to bolet, budes cekat silenou bolest a ona se tim strachem zdvojnasobi. Jdi do toho z pozitivnim myslenim, zvladnes to! Drzim moc palecky.
9. led 2012 v 10:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Já třeba mela plánovaný císař kvůli konci panevnim, jenže jsem v noci předtim zacala mit kontrace, no ale stejne mě v osm rano řízli. Proste sem se neotevrela. A to jsem ty kontrace mela od dvou rana do těch osmi po dvou minutach furt. Jeste nikdy mi těch 6 hodin tak rychle neuteklo. Ale dá se to v poho přežít, i po tom cisari sem byla v poho. Vadilo mi hlavne ze sem nemohla jist az do druhého dne :wink: a taky ze sem miminko viděla az někdy ve dve odpoledne, protoze sem se nejak nevzbudila po narkoze. Ale pro manžela byl pry nejsilnější okamžik, kdyz mi malou pry prilozili a ja i v tom spánku jsem si ji privinula k sobe a usmala se. Přírodo prirodo... Ale fakt je bolest zubu horsi. Nebo zánět prsu jeste horsi :wink:
9. led 2012 v 16:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Presne porod mame kazda jina :wink: .Ja jsem se taky bala porodu :frowning2: ,a prezila jsem to :slight_smile: prenasela jsem 13dni tak jsem ten strach mela delsi :wink: .meli my to vyvolavat az 14-15den,a kdyz jsem nastoupila na rizikovy tak si mala rozmyslela ze uz chce ven,dali my jeste vyvolavacku a behem hodky jsem byla na sala,nejhorsi jsem mela ty kontrakce to jsem myslela ze umru :stuck_out_tongue_closed_eyes: ,pak dorazil muj milacek a byla jsem stastna ze ho tam mam :slight_smile: dost my to pomohlo,rikal ze nikdy nezapomena na ten porod a obcas co jsme vypustila s pusi :grinning: ,rikala jsme ze uz nikdy nebudu chtit dalsi mimi,ale tak po 3dnech jsme zmenila nazor :slight_smile: .dost my pomohl epidural,ktery my pichli v pravou chvili stlumyli se my bolesti(kontrkce) a vubec jsem necitila jak leze ven na svet :slight_smile: .A je to krasnej nezapomenutelny zazitek :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: .Prezili jsme to vsechny tak ty taky :slight_smile:
9. led 2012 v 18:30  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
no všimni si, jak to každá podává subjektivně. ono to objektivně opravdu nejde. jedna měla porod rychlej a míň bolestivej, druhá naopak a tak jedna nechápe, jak druhá mohla vůbec lýzt po zdi nebo řvát jak rodičky v americkým filmu! každej porod je jinej, každej to prožívá jinak - někdo je opravdu v takovým nervu, že se pak může stát, že přirozeně prostě porodit nemůže a druhá je uvolněná, snaží se a stejně je porod zakončenej císařem, i třeba kvůli ozvám miminka. tady prostě odpověď nenajdeš! ty sama se musíš uklidnit a říct si, že to zvládneš, že prostě budeš muset nejen pro sebe, ale hlavně, pro tvoje dítě! a musíš si říct, že to zvládneš, ať se bude dít cokoliv. jestli tam s tebou nebude muž, vem si tam třeba mamku, ségru, ať máš lepší pocit, že se máš o koho opřít, nebo že je tam s tebou někdo, kdo ti pomůže s rozhodnutím, kdyby se porod komplikoval.... no a až to příde, možná se budeš divit, kolik síly v sobě najdeš!

a mmch si myslím, že každá z nás má nárok na to říct, že porod byl hroznej zážitek... nemyslím si, že každej po tom prožívá návaly štěstí, euforii a věřím, že někdo z toho má takovej blbej zážitek, že na to fakt jen tak nezapomene... a tak jak tu někdo psal, pokud jsem před porodem a je mi to nepříjemný, tak prostě tu onu osobu požádám, ať mi to už radši neříká, že jsem před akcí a sama se toho obávám. je jasný, že ty to teď bereš mnohem emotivněji, když tě to čeká.

mě toho nidko z okolí naštěstí moc nevykládal (a když už tak jsem to moc nevnímala, prostě jsem věděla, že si to stejně budu muset prožít a doufala jsem, že budu mít štěstí a půjde to dobře), jen babička mi celej život říkala, že porod je tak děsnej, že by nám radši všem zaplatila císaře. si teda troufám říct, že to říkala proto, že nevěděla jaký to je a taky proto, že rodila v době, kdy se s rodičkama asi nejlíp nezacházelo.
9. led 2012 v 19:27  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Tak já měla prood příšerný. 19 hodin bolestí a nakonec císař. Následovalo šíleně bouřlivé šestinedělí se splašenými hormony a musím přiznat, že jsem si k prckovi musela hledat cestu (nezažila jsem žádné extatické stavy při prvním pohledu na něj, jak sposta holek píše :confounded: ).

Ale nemá cenu se stresovat předem. Já se porodu bála jako čert kříže, ale... když to šlo dovnitř, tak to musí ven :wink: Prostě to ber jako součást života - ano, porod bolí a to hodně, ALE - víš, že bolesti přejdou, tak to zvládneš! Musíš!
10. led 2012 v 16:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja jsem taky byla prvorodicka a bylo to v pohode a nastesti to netvalo dlouho...v noci jsem jela do porodnice s krvacenim...na porod to nevypadalo, jen ze se pry otviram a proto to krvaceni, ze mi praskaly cevy...nechali si me tam do rana...rano pri vysetreni mi praskla plodova voda...kontrakce mi zacaly okamzite po 4 minutach....a rychle se to kratilo, mela jsem jednu kontrakci za druhou....celou prvni dobu porodni jsem byla ve vane...sice jsem pri prijezdu manzela rekla par sprostych slov ohlene toho jak to boli :grinning: nemela jsem si kdy odpocinout,protoze to bylo vazne rychle jedna za druhou, jak jsem si lehla, konec, uplne se to zastavilo...takze dokud uz jsem nemela vazne tlacit, tak jsem stala zavesena na manzela prodychavala kontrakce...rychle mi ale diky tempu dochazely sily a na stul jsem musela ze jo...takze mi napichli imfuzi abych mohla na stul a nezastavilo se to...nakonec to vypadalo na extraktor, ale jak dosel doktor, uplne me nakopnul a na tri zatlaceni byla venku...bolest si uz ted nepamatuju...jen vim, ze to byl specificky dosud nepoznany typ bolesti...dulezite je verit si, spis verit tomu ze to bude rychle a bezproblemove, ze to spolu s miminkem jako tym zvladnete a kazdou kontrakci vnimat jako krok bliz k miminku...ja mela i skvelou porodni asistentku...kontrakce mi zacali o pul devate za ctyri hodiny bylo po vsem.... :slight_smile: ted na porod docela rada a nostalgicky vzpominam.... jako zahul to je, to zadna...pak jsem mela velkou zimnici...tak preju, aby to melo co nejsnazsi prubeh...dulezite je mit oporu v podobe blizkeho cloveka a viru v personal, citit se tam dobre jak jen to mozne :slight_smile:
10. led 2012 v 16:41  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak tohle je fakt otázka na tělo, protože každá z nás má porod úplně jiný :slight_smile: Hodně ženských řekne, že porod je hrozný a na druhou stranu ostatní řeknou, že to až taková hrůza není. Moje kamarádka mi vždycky říkala: "ničeho se neboj, porod je brnkačka"...no a měla pravdu :slight_smile: Měla jsem vyvolávaný porod o 14dní dříve, jelikož naší Nicol tlouklo srdíčko rychleji než by mělo...23.12. mi vyvolávali porod poprvé a to bez úspěchu no 24.12. mi ráno byla zavedena tableta na vyvolávání a stále jsem byla mála otevřená, na večer už to vypadalo lépe (byl mi proveden Hamiltonův hmat), v 18.45hod mi doktor píchl plodovou vodu a ve 23.45 hod byla malá na světě...náš nejnádhernější dáreček v životě :slight_smile: Jasně, že se porod neobejde bez bolesti, ale věř, že až své mimísko budeš mít poprvé u sebe, tak na tu bolest okamžitě zapomeneš :wink: Jak tady píšou holky, opravdu je důležité vybrat si dobrou porodnici, důvěřovat personálu a těšit se na příchod mimíska :slight_smile:
10. led 2012 v 16:47  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj, ja sem taky prvorodicka takze jeste nevim do ceho jdu. Ale vzhledem k tomu, ze bolest snasim hodne spatne, cisare nechci, pokud to nebude nevyhnutelne nutny, rozhodla sem se ze si necham pichnout epidural. Koukala sem v televizi na takovy jeden porod kdy slecna nejdriv chtela prirozene, nevydrzela to, tak ji pichli injekci a kdyz se maly narodil tak se smala, jako opravdu smala radosti. Myslim ze takove privitani pusobi i na to mimco lip a jo, proc se stresovat a trpet kdyz uz to jde i jinak...
PS: je mi jasne ze me par lidi za toto odsoudi, ale je to proste muj nazor, nikomu ho nevnucuju...
10. led 2012 v 17:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Nebudeme si nic nalhávat, porod bolí. Trošku chápu ten strach z neznáma, před prvním porodem jsem z toho byla taky trošku nesvá, ale určitě je to nádherný, nezapomenutelný zážitek a při pohledu na miminko většina maminek na nějakou bolest zapomene. Řekla bych, že se ty pocity ani nedají dobře popsat nebo předat někomu, kdo to ještě nezažil - prostě nejkrásnější den mého života. Určitě se máš víc na co těšit než čeho se bát :slight_smile:
10. led 2012 v 18:15  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Není to tak zlé, každý má porod jiný. Pro mě byly nejhorší porodní bolesti, ale porod jako takovej ze kterýho jsem měla největší strach nebyl tak zlej. Rozhodně doporučuji partnera u porodu, moc to podpoří. :wink:
10. led 2012 v 18:28  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
Pro mě byly oba porody neúžasnější a nejsilnější zážitek na světě a je mi líto, že už to zřejmě nikdy nezažiju. Ten pocit, když jsem držela moje zlatíčka v náručí se ani nedá popsat. Bolest byla zvládnutelná a hlavně okamžitě zapomenutá :slight_smile:
10. led 2012 v 18:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Rodila jsem před téměř třemi lety a do dneška si ho v hlavě přehrávám. Byla jsem taky prvorodička a měla porod vyvolávaný. Každý mě strašil, jaká to je bolest vyvolávat porod, ale já pořád čekala na strašnou bolest a nedočkala jsem se :grinning: A to mám fakt sníženej práh bolesti, u zubaře už vždycky u dveří říkám o injekci :grinning: Byl to jen tlak, upřímně po porodu jsem měla potíže se silnou zácpou a to byla opravdu bolest, oproti tomu je porod brnkačka :grinning: I bez epidurálu, ale záleží na hodně okolnostech, já mám třeba širokou pánev, dr. mi řekl, že bych mohla rodit i bagr :grinning: Hlavně se neboj, nevím, v kolikátém jsi týdnu, ale věř mi, že až se ti bude blížit porod, tak hormony to zařídí tak, že se nebudeš vůbec ničeho bát a otoky, nespavost a jiné super věci tě naopak "přinutí" se na porod těšit!!! :grinning: :wink: Hlavně si nečti nějaký drasťácký popisy porodu, to by vyděsilo každýho. Tvůj porod bude určitě super a budeš na něj vzpomínat do konce života ( budeš na něj vzpomínat, i když by byl horší, je to prostě nejsilnější zážitek v životě každý ženský :sweat_smile: ) Držím palečky, ať vše dopadne na jedničku s hvězdičkou a nestresuj se!!! :stuck_out_tongue_closed_eyes: :wink: :sunglasses:
10. led 2012 v 18:39  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Já jsem se porodu taky bála, ale tak nějak přirozeně bych řekla. Nevěděla jsem moc, do čeho jdu, radši jsem moc nečetla.
Porod jsem měla takový, že mi v noci začala odtíkat voda a do 4,5 hodiny bylo vymalováno. Podstatnou dobu jsem strávila v horké vaně, potom jsem začala zvracet, prožila jsem pár hodně hustých kontrakcí a na třikrát se malinká narodila. Po porodu jsem ještě zvracela, ale neodešla mi placenta a musela jsem pod narkozu. O samotném porodu prakticky nevím, měla jsem zatemněno. :slight_smile: Ale vím o kontrakcích, to zas jo. Bolely jako hodně hodně hodně velká menstruační bolest, ty poslední 2 kotrakce před samotným porodem se vydržet nedaly - ale jak vidíš, vydržela jsem je. :grinning: Když to shrnu, tak vlastně nevím, co je to porod, měla jsem velká štěstí.
O to víc se bojím dalšího porodu, protože bychom rádi ještě aspoň jedno děťátko měli. Nebojím se té bolesti, tu vydržím, přežiju, nebude trvat věčně. Ale bojím se komplikací - právě proto, že už vím, do čeho jdu. A bojím se fakt hodně, takže než se k dalšímu porodu dopracuju, budu si to muset srovnat v hlavě, abych tam šla s jasnou a pozitivní myslí. :dizzy_face:

Ale ten uzlíček za to stojí, opravdu. A dneska, když za mnou dcera přijde a řekne to její miminkovské máma, máma, tak bych se rozkrájela za to, že ji máme. A jsem hrdá na to, že jsem dokázala odnosit, porodit a ted se starat o svou malinkou rozumbradu. :wink:

Přeju i Tobě nádherný porod a nádherné, usměvavé a hlavně zdravé miminko. :dizzy_face:
10. led 2012 v 18:48  • Odpověz  • To se mi líbí
První porod trval od začátku bolestí přesně 24h, do porodnice jsme jeli, když už byly kontrakce pravidelný po 7min a tam mi řekli, že to ještě nebude a malej se narodil za 2h, takže na prvorodičku docela rychlost. Jinak bolesti snesitelný, akorát po píchnutí vody to bylo intenzivnější a jedna za druhou, ale to byla jen chvilka, pak se šlo na tlačení :slight_smile:. Druhý porod byl řádnej fofr, nepravidelný kontrakce začali někdy dopoledne, první vana nezabrala, jen jsem zjistila, že to nebude falešnej poplach, druhá vana odpoledne to pak už rozjela pořádně, takže do porodky jsme jeli s kontrakcema po 3 min. Tam mě stihla akorát PA prohlídnout jak jsem otevřená a hned mě hnala na křeslo, píchla vodu a na 3 zatlačení byla malá venku. Takže můj druhej porod od příjezdu trval +-10min. Do třetího nejdu, bych měla strach že porodím někde po cestě :grinning:
10. led 2012 v 18:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Hele, já ještě nerodila a rodit budu císařem, ale pošly všechny " dobré" duše do určitých míst! Strašit takhle těhulky nesnáším! Kdyby to bylo tak hrozné, tak jsme jako lidská rasa na vymření! Takže prostě a jednoduše, vyprdni se na ně. Každý porod je jiný a každý to prožívá jinak. Ničeho se neboj, "dobré duše" ignoruj, články o porodech nečti a těš se na svého drobečka!
10. led 2012 v 19:09  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Porodu se vůbec neboj a neblázni, zbytečně si kazíš krásné chvilky těhotenství :slight_smile:) K porodu prostě patří i bolest, ale je to jen jeden den v životě, Tvůj miláček Ti to vrátí každou hodinu, co spolu budete, aspoň 100x! Opravdu se neboj, budeš zbytečně zaťatá a sevřená a tím se vše jenom zhorší. Já jsem si říkala, že kdyby porod byl tak hrozný a bolestivý, tak lidstvo není přemnožené :slight_smile:)) Navíc v tou veškerou lékařskou péči, co je k dispozici.... 2010 jsem rodila poprvé a musím říct, že na to vzpomínám ráda, jo, nějaká bolest tam byla, ale už jsem ji pustila z hlavy a zůstaly mi jenom krásné vzpomínky. Porodit dítě patří mezi moje nejlepší životní okamžiky. Tento měsíc rodím znovu a normálně se těším!!! :slight_smile:) Tak nám držte pěsti :slight_smile: Takže přeji bezproblémový porod i když možná ne bezbolestný a hlavně zdravé a spokojené miminko!!
13. led 2012 ve 23:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Jé, budeš mít taky Tadeáška, my jednoho máme už skoro rok doma :slight_smile: . A musím říct, že jsem se vždy bála porodu hooodně dlouho, když mi maminka s tetičkou vyprávěly jak "hrozný je", maminka mě "podporovala" v bojení se tím, že ví, jak se bolestí jako takových bojim, tak, že jednou porodim a už nikdy více. A častokrát jsem byla posluchačkou, když ženský vyprávěj hrůzostrašné story z porodnic, takže strach jsem měla, kdykoliv mi bývalo špatně, že jsem si říkala, že mi je zle, že to nevydržim, tak jsem se podpořila větou "A porod bude horší" :grinning: . To vše bylo dávno před tím než jsem otěhotněla, potom jsem sice věděla, že porod je v dohlednu a budu ho muset prožít a nějak jsem se tolik nebála jako před tím. Chodila jsem na těhu kurz, to mi trochu pomohlo, udělala jsem si představu, jak to bude probíhat, co se po mne bude chtít, jak dýchat no a naše milé zlato si už v bříšku postavilo hlavičku po svém a to tak, že si seděl prostě na prdýlce a ne a ne se otočit, tzn. že strašák číslo 2 pro mne bude reálnější než přirozený porod a to císař a tudíž velká břišní operace. Operaci jsem nikdy před tím nepodstoupila a měla jsem z ní vždy šílený strach, hlavně z narkozy, že se probudim dřív během operace nebo vůbec :wink: . Nakonec, jsem byla tak odvážná, že jsem si nechala dát jen spinální analgezii, abych viděla malého, hned jak vyleze z bříška. Když jsem ležela na sále a koukala do světel, říkala jsem si, chci rodit přirozeně, chci rodit přirozeně :grinning: . Než jsem si stačila všimnout, že už do mne řežou :grinning: (měla jsem obavy, že nebudu dobře umrtvená a ucítím to), slyšela jsem tu nejkrásnější věc na světě - pláč našeho miminka, pláč našeho Tadeáška, kterého mi za chvíli i ukázali. I ten císař nebyl nic moc příjemného a bolí to taky, hlavně po, ke všemu ta nevýhoda, když jsem nemohla mít malého hned u sebe a jen mi ho sestřičky nosily na přisátí. Po pár týdnech jsem na vše nepříjemné zapomněla a dodnes nelituju, že jsem měla částečnou narkozu a ten pláč a první pohled na malého mám stále před očima. Takže, kdyby náhodou se tvůj porod odebral i touhle cestou, taky není bez bolestí, ale věř, že brzy zapomeneš, malý za to stojí. :slight_smile: Přeji ti snadný a bezproblémový porod a zdravého chlapečka.
13. led 2012 ve 23:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Porod je svým způsobem bolestivá věc,ale ten pocit po tom je prostě nenahraditelný! Pro mne to byl ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek v mým životě, ten pocit štěstí za tu chvíli stojí!!! A nejlepší na tom je že nemám ještě ani měsíc po porodu a už si to ani moc nepamatuju...věř že si budeš pamatovat také jen to hezké!!!! Opravdu to za to stojí!!!! Držím palečky ať Ti vše proběhne v pořádku a jste oba zdraví. Drž se :grinning:
14. led 2012 v 11:30  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
tak můžu říct že druhý porod bolel mnohem víc než první,u prvního jsem měla komplikace a můžu říct že jsem u toho bolest ani nevnímala,u druhého porodu šlo vše dobře a bolest děs,nic méně každý má ten porod jiný,nedá se říct že je to vždy hrůza pro někoho je to extrémně silný zážitek bez náznaku bolesti,jde o to jak bolest vnímáš,každopádně to když ti pak donesou ten uzlíček vynahradí všechno co si předtím zažila a ono když už budeš v akci,budeš to muset zvládnout a čím líp budeš spolupracovat a nepanikařit tím rychlejší to bude,držím palce,a vůbec se tím nestresuj,buď ráda že nevíš do čeho jdeš,já teď jako třetirodička vím přesně co a moc ráda bych nevěděla co mě čeká,sladká nevědomost :grinning:
14. led 2012 ve 13:38  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Rodila jsem v 21 letech, porod byl bez problému, rychlý, měla jsem epidurál, nic mě skoro nebolelo, nebyla jsem šitá, prostě v pohodě ..
14. led 2012 ve 13:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj každý porod je jiný a každý si to prožívá jinak,ale určitě se toho neboj.Já měla první porod vyvolávaný z důvodu preeklampsie a skončil akutním CS pro nepostupující porod.Bylo to naprosto v poho,i následné uzdravování.Druhý porod už byl plánovaný CS z duvodu šikmé polohy malé.
14. led 2012 v 17:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky. První před 8 lety v mých 23 letech vyvolávaný a opravdu nic moc. Po vyvolávačce je to úplně o něčem jiném a fakt nic moc a to z toho důvodu, že mě bolesti tenkrát už vzbudily a nějak jsem se s nima nedokázala vypořádat a doslova mě ovládaly. Ale za to teď, porod na prosto super, přišel sám od sebe a od bolestí jsem se tentokrát ovládat nenechala. Šla jsem tomu jakoby naproti a nebránila se jim. Chtěla jsem, aby přicházely a sílily, protože jsem věděla, že mě každá ta kontrakce přibližuje k miminku a tudíš i ke konci porodu. Představovala jsem si poupátko, které je zavřené a při každé té kontrakci se otevírá a otevírá a přibližuje mě k miminku :grinning: :wink: . Je to hodně o psychice, neboj se a věř sobě a miminku. Zvládnete to určitě na jedničku, držím palce :slight_smile: . Je to nádherný zážitek, opravdu nejkrásnější, když ti pak miminko dají na sebe, stojí to za to.
14. led 2012 v 17:50  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
ahojky rodila jsem 2x a můžu ti říct, že u druhho jsem se víc bála(ač jsem u první dcery měla všechno v poho)-asi jsem nad tím víc přemýšlela...ale jako prvorodička jsem porod moc neřešila-pořád jsem si říkala když to zvládly ostatní maminky,proč bych to nezvládla jááá - bolet to asi bude,ale přeci to pár chvil-hodin vydržím!!!! s tím jsem šla k porodu..a vydržela už 2x!!talže se neboj a říkej si-že to zvládneš :slight_smile:
15. led 2012 ve 21:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Je, ja se bala tak, ze to nejde ani popsat. A vubec me neuklidnovaly reci, jak na tu bolest hned zapomenu. Takze, hned jsem si nechala pichnout epidural, kontrakce jsem nemela skoro vubec bolestivy (to mam vetsi bolesti pri menzes), poslouchala jsem PA na slovo (a vyplatilo se) a za necely 4 hod jsem porodila. Takze klid, jsi mlada, pujde ti to dobre.
16. led 2012 v 11:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Můj porod byl krátký - od příjezdu do porodky byla malá na světě za 4,5 hodiny, ale o to dramatičtější, rodila jsem vexem (malou ze mě vysáli tzv. pumpou) a malá na tom nebyla dobře - omotaná šňůra, vdechla plodovku, pak byla na JIPce na dýchacím přístroji, ale všechen ten strach, ta bolest mi za toho nádhernýho drobečka stáli a všechno jsme zvládli!! Malá je bojovnice! A i když ti to asi bude říkat každý - na tu bolest opravdu časem zapomeneš. Až na tebe toho drobečka položí, tak tu bolest vystřídá neskutečné štěstí. Nejdůležitější je aby miminko bylo zdravé. Pro mě porod rozhodně nebyl nejkrásnější chvílí v životě, ale to bylo tím strachem o malou.... Přeju ti rychlý, pohodový porod bez komplikací a jak už psala @pejullka kdyby to bylo až tak strašlivé, tak nikdo nemá víc než 1 dítě a já ještě aspoň jedno chci!! :slight_smile: :slight_smile:.... Taky pro mě bylo hrozně důležitý že tam byl se mnou přítel, bez něj bych to nezvládla!! Moc mě tam podpořil...
18. led 2012 ve 23:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, muj první porod.... Malá byla od prvních kontrakcí nebo-li tak od prasknutí plodovky byla za cca 2 hodiny venku, trošku přifušená na pupeční šňůře, ale dali ji mi zachvilku, takže vyla asi v pohodě.
No a druhý porod... po zhuba 20 hodinách bolestí i řekli že se pořád neotvírám... nakonec se to zvrhhlo a ja se ztihla během 40 minut otevřít ze 3 cm na porod, praskla mi voda a ještě jsem ztihla malého vytlačit... Sice se nadýchal plodovky, a musel být na kyslíku, ale už nám ho snad pustí domů... A to že druhý porodje rychlejší a míň bolestivý :sweat_smile:
Nicméně, tak jak to to už bylo zminěno, šlo to dovnitř, a ven to musí taky a kdyby to bylo tak strašné tak by do toho nešla žádná víc než jednou :slight_smile: A jak ho poprvé uvidíš a dají ti ho na břicho nabolest zapomeneš, protože to je neskutečná úleva a nepopsatelný pocit štěstí a jsem ráda že byl manžel u obou porodů sice k alému to álem nestihl, přišel ja zatlačila a malý byl venku :dizzy_face: Takže hodně štěstí
20. únor 2012 v 10:00  • Odpověz  • To se mi líbí
Já mělaprvní porod dlouhý, je to 3 roky a nezapomněla jsem a za 2-3 týdny mě čeká další a bojím se více než poprvé :confounded:
20. únor 2012 ve 22:09  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
šílený :grinning: ale půjdu do toho znova, stojí to totiž za to :wink: tak že se vůbec neboj, každá ho máme totiž úplně jiný :slight_smile:
20. únor 2012 ve 22:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek