Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jsem zralá na psychologa? Mám strach z porodu

karolinafm
10. srp 2014

Už od začátku těhotenství mám strach z porodu, asi jako každá žena. Nejdřív jsem si zakazovala na to myslet, ale jak se porod blížil, četla jsem si samozřejmě různá infa atd. Nic mě neuklidňovalo, až jsem narazila na poůcku Epino a Aniball... Přišlo mi to jako super věc a najednou jsem se cítila klidnější, že si to nacvičím a vše bude ok. Zakoupila jsem Aniball a před týdnem začala cvičit, výsledek? Každý den brečim, že nemůžu nikdy nic takovýho jako je porod zvládnout. Pomůcka mi způsobuje takovou bolest, že jsem cvičení vzdala. Vůbec nechápu, jak někdo může nacvičit 30cm, mě se kolikrát nepovedlo ani zavést, natož nafouknout. Dostala jsem se do fáze, kdy nechci rodit vůbec. Nevím jak to popsat, ale cejtim se bezmocně, že jsem těhotná a já prostě rodit nechci. Nechci aby mě někdo stříhal, aby mě dítě páralo, abych cítila ještě někdy ten hroznej tlak jako při tom nacvičování, aby mi někdo skákal na břiše a křičel na mě ať tlačim. Jsem z toho nešťastná, pořád brečim a nevim co a děsí mě těch 14 dní do termínu. Každý den se modlím aby nechtěla ven, nejlíp nikdy.... přijdu si jako cvok. Vůbec mi n ejde do hlavy, jak se někdo může na porod těšit. Jsem zoufalá, nevim jestli to s někým řešit, můj doktor je dost chladnej čumák, který mi za celý těhotenství s ničím ani neporadil a na vše řekl akorát: to mají všechny. Jsem na sebe naštvaná a nevim co dál. Jediný co mi je jasný, že teď prostě rodit nechci a bojim se, že když to přijde, nějak se šprajcnu a ublížím tím jak mimču, tak sobě :(

lv
11. srp 2014

Pokud se citis takto špatně, tak nějakou pomoc vyhledej, tím nic nezkazis..

gletnulka
11. srp 2014

Nemůžeš zajít na poradnu do porodnice kde budeš rodit? Určitě ti poradí co s těmi pocity. Ono to opravdu některé maminky mají a není na tom nic špatného, hlavně si nic nevyčítej a opravdu někam zajdi.

anetadr
11. srp 2014

Tohle vše vychází ze špatných informací o porodu. Dnes se porod maminkám předkládá jako něco děsivého, nepřirozeného a bolestivého. On ale bude takový, jaký si to ty sama uděláš. Zkus se kouknout třeba na Orgasmický porod - je to myslím i na youtube. Hledej si informace opačného rázu - o tom, jak si porod užít, jak se s ním psychicky vyrovnat a NEČTI články o porodu tady na MK! Spoustu maminek to tu podává jako horor - i já jsem tak podávala svůj první porod. Druhého jsem se bála hodně, tak jsem změnila taktiku a snažím se psychicky se na něj připravit tak, abych ho vnímala pozitivně. Vždyť není podstatná ta bolest, která bude, ale odejde. Důležitý je fakt, že se narodí miminko. Těš se na něj, a soustřeď se na tu krásnou dobu po porodu, až ho dostaneš do ruky. Jsi žena a tvé tělo ví, jak miminko porodit. Věř mu a dej mu šanci dokázat ti to. Nepodceňuj se. Psychologická pomoc určitě nemusí být špatná - koneckonců na psychologa jsme zralá každá - žádné by to neublížilo😀 ale hodně koukej po recenzích, jít ke špatnému moc přínosné není. Vážně doporučuji to video - mně to hodně pomohlo. Držím palce!

eloana
11. srp 2014

Ahoj ja se porodu nikdy moc nebala, ale pri porodu se seknu a nechci rodit (upozornovala jsem je na to),ale nejak me nebrali vazne a pak nevedeli co se mnou,kdyz jsme odmitala tlacit....mozna bych na to asi nekde upozornila, ze ten blok u tebe je.....Nakonec jsem vzdy porodila -nijak neporanena a mohla jsem jit teoreticky za 2 hodiny domu🙂)

kamino
11. srp 2014

Ja sice nemela strach z porodu,ale mam silny syndrom bileho plaste. Nez mi na Vinohradech uverili,stravila jsem den na pozorovani kvuli prekampsii,snazila jsem se jim vysvetlit,ze ten sileny tlak bude lepsi,kdyz mi daji cas,ze to tak mam vzdycky... No a porod dopadl jak dopadl..cisar,totalne zablokovana,prcek nepostupoval...psychika je mocna. Urcite bych navstivila porodnici,urcite delaji prohlidku salu a verim,ze by te tam vyslechli a spolecne najdete kompromis.

andelka
11. srp 2014

Psychika ženy opravdu může dost ovlivnit porod a to čeho se obává si tím přístupem, strachem vlastně přivolá. Obrátila bych se na nejbližší porodní asistentku nebo dulu, je dobré během těhotenství někoho takového poznat, třeba na těhotenském cvičení, tanečcích, přednáškách a pod. Porod jak popisuješ totiž vůbec nemusíš zažít a zbytečně se tím stresuješ.
S epinem jsem cvičila taky, po prvním pokusu jsem tomu moc nevěřila, že 30 někdy dám. No u prvního taky že ne, byla jsem trochu lempl, ale u druhého bez problémů. U toho je potřeba věřit sobě, svému tělu, být uvolněná, dobře u toho dýchat, správně cvičit a postupovat pomalu.Myslím že drtivá většina holek co jen zkusmo nafouknou balonek na 30 je v šoku, že tohle nikdy nezvládne. A nakonec zvládnou.
Porod bolí jak prase, jak jinak, ale strašně moc záleží na psychice, na spolupráci s PA, na tom aby si žena věřila a miminku taky.
Kdyby to nutně musela být taková hrůza, tak ženy nemají víc jak jedno dítě.

saminomimino
11. srp 2014

doporučuji si najít porodní asitentku která tě bude provázet zbytkem těhotenství a tvým porodem,bude tvůj rádce a bude ti oporou,dnes nabízí takové služby spousta kvalifikovaných žen a myslím že v tvé situaci tě pochopí lépe než nějaký psycholog,má s takovými rodičkami zkušennost a hlavně rodí děti🙂

aneriska
11. srp 2014

Porod je nepřenositelná zkušenost. První porod jsem měla tak úžasný, i když ty obavy tam byly také. O žádném Epino jsem tehdy neměla ani páru. Pokud jsi někdy v minulosti dělala nějaký sport a sáhla jsi si někdy na dno, tak tak si představ porod, bude to makačka 🙂. Je to bolest, ale mezi kontrakcemi si aspoň chvíli odpočineš. Představ si, jak CHCEŠ, aby tvůj porod probíhal! Podle mě je nejhorší ten okamžik, kdy děťátko opravdu leze ven, tedy hlavička a to trvá opravdu krátce. Snaž se být samostatná. Na porod jsi tu ty. Ano, personál se ti bude věnovat, ale buď klidná, protože to budeš Ty, která to zvládneš. Ještě můžu srovnat porod přirozený bez jakékoli medikace a pak vyvolávaný kapačkou s oxitocinem. Ten první byl opravdu úžasný, protože bolest byla taková víc přirozená a přicházela ve vlnách a každou tu vlnu jsem vítala a zároveň byla připravená jít dál.. Taky doporučuju najít porodní asistentku, která bude s tebou a poskytne ti podporu, kterou potřebuješ. Možná pomůže i nějaká relaxace, meditace, vůně. Cokoli. Držím palce a důvěřuj "zvířeti" v sobě 🙂, příroda je mocná!

nariel
11. srp 2014

Pokud to cítíš takto, jak říkají holky nahoře bude lepší upozornit na tvůj strach. Ale možná si to jenom zbytečně vsugerováváš. Až ti začnou kontrakce...budeš jako my všechny myslet jen na miminko a těšit se až jej budeš držet v náručí.
Porod se dá zvládnout, je to bolestivé ale nic co by se nedalo vydržet. Jen se tomu nebraň a poslouchej rady doktorů a asistentek. Nástřich ani neucítíš, stříchají při kontrakci a já to vůbec necítila. Zbytečně se nestresuj...člověk čučí na videa a čte diskuze a pak je z toho na přášky. Ale každá jsme jiná a máme jiné zkušenosti.
Moje rada je uvolni se a teš se na mimi...miliony žen se bály porodu a vše zvládly. Ty nebudeš jiná. Jen si to zbytečně nestežuj. Při začínajícím porodu se ti tělo roztáhne samo, všechno zvládneš. Pěkně dýchej a mysli na mimi to pomáhá. A až ho budeš držet v náručí, budeš se nato dívat úplně jinýma očima. 😉

terinda
11. srp 2014

Já se přiznám, že jsem měla taky takový strach.
A ten možná zapřičinil, že se dítě otočilo koncem pánevním a rodila jsem nakonec akutním císařem 😨

Vzhledem k předchozím akcím u dalšího příp. porodu očekávám taky spíše císaře.
I když je mi jasný, že v konečném důsledku je císař mnohem horší než přirozený porod.

Držím pěst, při porodu se vyplavují hormony, které by měly samotný porod "usnadnit" 😉

petardice
11. srp 2014

Na tvém místě bych možná i psychologa navštívila, ale hlavně bych si sehnala porodní asistentku, která tě porodem povede. Při porodu bude u tebe, ty budeš vědět, že jsi pod kontrolou někoho zkušeného, kdo se ti bude snažit pomoct, jak jen to bude v jejích silách. Když si s ní předem promluvíš, určitě ti k tvým obavám řekne spoustu svých zkušeností a věřím tomu, že když pak bude celou dobu od příjezdu do porodnice u tebe, budeš klidnější. Důležité je poslouchat, co ti doktoři říkají - dokud radí kontrakce prodýchávat, prodýchávej, až řeknou, že můžeš tlačit, začni tlačit. Hlavně už nečti žádné hororové porody, rodit budeš pod dozorem, takže kdyby byl jakýkoli problém, doktoři zasáhnou a navrhnou sekci ;) A neboj, nejsi v tom sama, strach z porodu měla snad každá 🙂

petraludvikova
11. srp 2014

Ahoj,já mám stejnou povahu jako ty-sice nejsem těhotná,ani jsem nerodila,ale prožívat to budu asi jak ty...Mluvíš o tom často s partnerem,rodinou?Nebo si opravdu vyber psychologa a zajdi za ním,nic na tom není.
Uvidíš,pak budeš překvapená,že jsi měla porod dobrý,a žes možná viděla vše černě 😉 Zkus se uklidnit,nic už si o porodu nečti,ani nic nenafukuj a dej tomu volný průběh-raději se snaž vyhledávat společnost blízkých lidí,snaž se být veselá.

Až budeš mít miminko v náručí,na všechno zapomeneš 😉
Hodně štěstí a zdraví! A pak nám dej vědět..😉

hudala
11. srp 2014

Sice jsem to takhle neměla. Jako prvorodička jsem si obavy nechtěla připouštět a snažila se na porod nemyslet, jiné to mají jinak. Zaměstnala jsem se jiným způsobem. Můj stav dovoloval cestování, procházky, návštěvy kamarádek a nebo posezení někde venku. Porod je stresující, ale téměř vždycky to stojí za to. Ničeho se neboj, to co přijde potom je úžasné. Když pak budeš držet dcerku v náručí na porod si ani nevzpomeneš 🙂 Já osobně jsem se pak více bála toho, až půjdu z porodnice jak to doma sama zvládnu (bez pomoci sestřiček) a moje obavy byly naprosto vedle. Bývala bych malou nepustila z náruče a všechno šlo "samo" a s ohromnou pomocí manžela... Kdyby sis někdy chtěla pokecat nebo přijít na jiné myšlenky, dej vědět... čas od času chodíme dopoledne kolem přehrady.

xvitk101
11. srp 2014

Pokud ti to pomuze, tak bych nekho vyhledala. Ja jsem si u prvniho porodu nejdriv nic nepripoustela, tak jsem samozrejme cetla vsemozne diskuze. Coz jsem nemela delat. Bala jsem se jeste vic i kvuli tomu, ze mam nizky prah bolesti. Na druhou stranu jsem si rikala, ze to nakonec zvladne kazda zena... První porod nebyl nic moc, ale uz na sale jsem na vse zapomnela a chtela jsem to zazit znovu. Kazdopadne za necele dva roky jsem se na porod uz tesila. Kontrakce se daly vydrzet a jeste jsme na sale s muzem vtipkovali. Bylo to vse o pristupu. Druhy porod jsem mela, jak se rika za odmenu. Rychle a "temer bez bolesti". Byl to jeste hezci zazitek nez ten prvni. Urcite to bylo dano psychikou, ze jsem si verila.

martula02
11. srp 2014

Mela jsem stejne obavy, ale ke konci tehu jsem se zacala tesit, rikala jsem si ze to bude jen chvilka a same pekne veci. Dokonce jsem do maleho kazdy vecer stouchala a ptala se jestli uz nechce ven, ze se na neho tesim. Zacali kontrakce, rikam dobry, da se to. Pak zacali byt nepravidelne a pokazde jine sily. Dali mi epidural. Byla jsem porad zavrena. Najednou prestali kontrakce. Napichli mi oxytocin a to byla takova bolest, ze jsem jim slezala z kresla. Pomohl az pan doktor, ktery me okrikl primo do obliceje, at nemyslim na tu bolest, ale na toho prcka. Uklidnila jsem se, zatlacila a bylo to 🙂 doporucila bych dobreho doktora nebo PA, kteri ti reknou co prijde a co mas delat. Ja mela strasnou PA, kterou jsem ocividne otravovala. Nic mi nerekla, nenabidla pomoc, hruza.

domorodka
11. srp 2014

Rozumím, že máš strach a bojíš se... to mívá víc žen, nejsi sama... a v této stále uzavřené společnosti je to poněkud běžné...
Já poprvé také měla tochu obavy z neznáma... 😉

Myslím, jak píšou holky, že pro tebe by byla bezva dula nebo porodní asistentka, kterou bych být tebou vyhledala pokud možno hned... aby jste se co nejdříve sešly a problém probraly 🙂
Uvidíš, že se ti uleví, průvodkyně tě jistě dokáže uklidnit... a hlavně podpořit... během porodu ti dokáže i pomoci s uvolněním se... s vyhledáním vhodné polohy a tak... 🙂

A jak holky píšou - psychika dělá fakt hodně... a porod budeš mít takový, jaký si ho uděláš ty sama ve své hlavě...
Proč by ti měl někdo "skákat po břiše a řvát na tebe ať tačíš" ?? Proč by tě mělo dítě "trhat" ???
Opravdu, nečti tyhle horory... ! Já je taky nečtu... zásadně 😉
Hlavně co máš v hlavě sama přitahuješ... právě...

Představuj si porod krásný, představuj si klidně, že to ani tolik nebolí - ona když jedna žena napíše, že to bolí jako prase tak to ještě neznamená, že to bolí všechny stejně... a taky každá máme jiný práh bolestivosti a pod pojmem "jako prase" si každá představíme něco jiného, že ano... 😉 😉
Jsou ženy, které porod téměř nebolí a taky nebyly na žádných kurzech a nic si o tom nepřečetly... tajemstvím tohoto kouzla je maximální uvolnění (tělesné i psychické) a spolehnutí se na své tělo, důvěřovat svému tělu, sobě i miminku... to je celý 🙂 😉 nic víc, nic míň... je to tak zařízené...
obavy, hororové myšlenky nejsou na místě a je třeba je řešit 😉 ne potlačovat, ale uvědomit si, že pramení jen ze špatných informací... 😉

A hlavně si uvědom, že my ženy jsme k porodu stvořené... naše těla jsou k tomu přizpůsobená - fakt se nerozpadnem... 😉 😀 neprasknem 🙂 nerozklížíme... (si z mého strachu dělal legraci jeden přítel kdysi, že se bojím, že se rozklížím 😀)
Naše tělo ví, co a jak - kontrakce můžeme ovlivnit jen z části, jinak je šéfuje naše tělo... které ví, jak si to ošéfovat... 🙂

Podívej se na zvířata - všechna porodila... sama někde zalezlá... proč by to nemohl dokázat nejdokoalejší "stroj" na světě - tvoje krásné a moudré ženské tělo ? 🙂 🙂 😵
Proč bys to právě ty nemohla prožít krásně ? Každá si pod pojmem "krásný porod" představíme něco jiného... každé připadá krásné něco trochu jiného... ... ...

A na to epino se teda asi vyprdni heleď, když tě to denně takhle potápí - to je přesně ten důvod, proč jsem do epina nešla, protože bych u toho prožívala to samé zřejmně... 😉
to tvé tělo nepotřebuje pumpovat si něco mezi nohama, aby něco dokázalo - epino dle mého názoru by mělo fungovat spíše jako psychická podpora a když tě to takhle naopak rozhodí vždy, vykašli se na to...

Být tebou, vyhledám ještě dnes nějakou průvodkyni k porodu, která se s tebou co nejdříve sejde, protože už je na čase 🙂
a začni ještě dnes relaxovat, či meditovat, dle mě je lepší relaxace než meditace třeba s příjemnou hudbou... a trénuj si uvolňování sebe sama, své psychiky, svého těla... dýchej nenásilně do břicha - to je nejlepší uklidňovák co znám 🙂 😉
Ono to tělo s psychikou, když hezky v poklidu zklidníš a uvolníš, tak se ty naše porodní cesty samy krásně povolej i bez trénování s epinem 😉 😉 😉 to s eděje prostě samo od sebe... ty to můžeš ovlivnit pouze svou psychikou.
tak už to je, tak jsou naše těla stvořena 🙂

Vážně, neboj se, nečti už nic prosímtě...
jen zvolna anenásilně zapracuj na svém uvolnění se 🙂
Hodně pomáhá namalovat si svůj strach a taky si to vypsat na papír... 🙂 🙂 😉 abys to ze sebe dostala... je třeba jít s tím ven a ne to potlačovat 😉

A taky si přestaň vyčítat !!! To né, není co by sis měla vyčítat 🙂 🙂 fakt... 🙂
A také jak už holky napsaly, porod je jen pár hodin, hned jak bude mimčo venku, přijde ti taková úžasná úleva, že se rozplyneš a budeš se radovat z miminka... budeš plakat a možná nebudeš ani vědět, zda se dřív smát nebo řvát 😀 🙂 🙂 😉 nečekej bůhvíjakou eufórii... ... ... každá to prožíváme jinak... uvidíš, že nakonec budeš spokojená a budeš ráda, že to máte s miminkem za sebou 🙂
a ať už ten porod dopadne jakkoli - fakt jakkoli - budeš na něj později vzpomínat s láskou a to tě bude hřát celý život 🙂

Tak šup, uvař si dobrej čaj, pořádně ho oslaď, nohy nahoru a hezky se dneska válej 😉 🙂 🙂 a odpočívej, relaxuj a zavolej nejlepší kamarádce, ať je taky legrace 🙂
A nebo místo kamarádky požádej muže o masáž - tu bych si teda ale dala 😀 😉 😉 třeba se vám to hezky zvrtne 😉
a vládu převezmou endorfíny 😵

bunny123
11. srp 2014

Preprogramuj se v hlave. Zacni se na porod tesit. Rikej si cokoli, co ti v tom pomuze. Treba... Vzdyt budes mit to dlouhe tehotenstvi za sebou! A uz zadne paleni zahy, otoky, zadychani, bolesti tady a tamhle... A budes mit v naruci sve miminko, krasne, vonave, cele tvoje. Prislo na svet te bezelstne a bezmezne milovat. Kdo ti tohle dneska da? A k porodu... Ja byla nejvic prekvapena, jak si telo SAMO poradi. Proste vypni hlavu a delej to, co ti telo rika. A telo si rekne kdy a jak dychat, kdy tlacit atd. Telo se ti samo otevre, az se bude anibal divit. Jedine co je opravdu dulezite a co mi hrozne pomohlo, je byt uvolnena. Nerikat slovo bolest, ale kontrakce. Nevnimat kontrakci jako bolest, ale jako neco, co te priblizi k vytouzeneme miminku. Jde na me kontrakce? SUPER! Miminko se posouva, uz bude brzy u me, tak si ji hezky prodychnu, sklouznu se na ni jako na morske vlne. A kdyz jsou kontrakce silne, no tak budu jako vlacek a poradne budu odfukovat, miminko mi jede tunelem naproti 🙂 A jse na me tlaceni, to je zajimave, tlaceni mi uvolnuje kontrakce = tlaceni je super! Budu tlacit o106 🙂 Je, jsem parkrat zatlacila, pani doktorka mi pomohla stlacenim bricha a je to za mnou. Vitame te, miminko 😅 Strach opravdu neni na miste, porod patri mezi me nejkrasnejsi dny (a to jsem ho nemela nijak prekotny a nejake problemy se vyskytly). Neboj a tes se!

xdany
11. srp 2014

Mě to s epinem taky bolelo, nebavilo mě to, neuměla jsem ho vytlačit, natož abych nacvičovala nějaký cm...po třech pokusech jsem to vzdala a řekla si, že to prostě nějak dopadne - a i mé skoro 4kg dítě zvládlo projít bez nacvičených cm a jen s malým nástřihem, o který jsem si řekla.

chroustinka
11. srp 2014

chapu ze mas strach pred prvnim porodem zadna zenska nevi co ji ceka je to prirozene, ale dobre by bylo se toho extremniho strachu zbavit - po zkusenostech se dvema porody musim rict ze psychika je alfa omega vseho. nejake cviceni s balonkem se vyprdni, rodit budes dite ne balon. navic hormony ktere ti pri porodu pomahaji tedka stejne nenacvicis. nevim jak mas velky vahovy odhad miminka, jestli necekas zadeho obra tak se zkus opravdu uklidnit - vyhledej nejakou porodi asistentku - tomi prijde lepsi nez psycholog - navic treba chlap. me osobne pomohla jedna PA ktera mi dala takovy ten zaklad - jak miminko putuje porodnimi cestami, jak musi byt natocene, jak tomu pomoct - polohovani na bok - aby prochazelo presne tak jak potrebuje a slo se mu co nejlepe. pak mi rikala ze 70% prace vykona deloha a 30% zenska takze vlastne je to brnkacka, a jeste mi hodne pomahalo si predstavit porod ze strany ditete ktery do te doby bylo v klidu v brisku a tedka se s nim neco deje a sranda to teda z jeho pohledu neni - to maminka je na tom lepe. a ze proste vsechna ta "bolest" at uz je jakakoliv to zalezi na subjektivnim citeni - je jen prostredkem k tomu abys mela v naruci za par hodin svoje miminko.
mmch a sikovna porodni asistentka ti pomuze pri vytlacovani hlavicky drzet a natahovat hraz tak aby ses co nejmene poranila, chce to jenom proste o tom cemu nerozumis a nevis co te ceka s nekym mluvit, zajdi do porodky a treba budes mit stesti a nekdo se ti bude venovat.

ivular
11. srp 2014

Mně nikdo na břiše neskákal a už vůbec nekřičel ať tlačím - nesnesla bych ani jedno! Neříkám, že to žádná rodička nezažila, ale vybírat si z článků na internetu ty největší špeky a představovat si, že zrovna tohle určitě potká i mě - to je fakt nejlepší cesta do blázince..
Jo a epino jsem trénovala, ale nafoukla jsem tak čtvrtinu toho, co běžně holky před porodem zvládaly. A i to mě neskutečně tlačilo a bolelo. Nějaké vytlačování toho balonku nehrozilo ani omylem. Při porodu pro mě ovšem byl zdaleka největší záhul příprava porodních cest, resp. kontrakce. Samotné tlačení už byla "pohoda".

ia.
11. srp 2014

hele prostě dítě máš v břiše, odrodit ho musíš, to za tebe nikdo neudělá...ale řekni si, že to zas takové peklo nebude, když ženské dobrovolně rodí podruhé, potřetí.... 😉

zuza01
11. srp 2014

Ten strach chápu, taky jsem se poprvé hrozně bála. Žádné epi-no ani nic podobného jsem nepoužívala, nepila žádný maliník apod. Porody jsem měla krásné, ta bolest zas tak strašná není, aspoň podle mě. Hlavně je to relativně na chvíli, pak přestane a bude miminko 😉 Kamarádka od začátku těhotenství vyšilovala, že bude určitě mít hrozný porod - taky měla. Takže relaxovat a naladit se na to hezké potom 😉

katynka1
11. srp 2014

A nějaké ty rehabilitace, kde se učí dýchat a tlačit by si zkusit nechtěla? 😉

marie_anna
11. srp 2014

Ahoj, taky jsem před porodem měla období strachu. Taky jsem cvičila epi-no a taky mě překvapovalo a štvalo, že to cvičení bolí a nejde mi jak jiným. Ale epi-no a porod se vůbec nedávají srovnávat! Během porodu se vyplavují hormony, které Tě nakopnou a dají Ti sílu, odvahu, trpělivost a elán, budeš se těšit z toho, že bolest znamená brzký příchod dítěte a ne jen nějaké cvičení. Navíc mezi kontrakcemi jsou přestávky, během kterých nic nebolí. Na Tvém místě bych si klidně i na poslední chvíli vyměnila lékaře za někoho normálního, nebo se setkala aspoň jednorázově s nějakou kvalitní PA nebo jiným odborníkem a popovídala si o svých obavách. Věřím, že až porod přijde, na vše zapomeneš a zvládneš to. Obavy jsou vždy nejhorší předtím, když si "to" člověk jen představuje. Já hlupák si před porodem četla na netu různé porodní příběhy plné děsivých zkazek, přitom porod byl úplně o něčem jiném. Takže už nic nečíst a zkusit si věřit, že to prostě zvládnete! A na epi-no jako měřítko bolesti vůbec nehleď. 🙂

lucyanek
11. srp 2014

@karolinafm Já měla úplně to stejný. Pocit, že prostě mě nepůjde porodit (nebo jak to mám nazvat) 😅
Čas plynul a já si uvědomila, že ať si myslím co chci, že na to jednou dojde, protože mimi tam nemůže zůstat napořád 😅
Tak jsem si řekla otřepanou frázi - zvládlo to tolik ženských, tak proč ne já a přestala na to myslet a číst si o tom (jak jsem se přesvědčila, nemá to stejně cenu, porod je natolik individuální, že se vše odehraje úplně jinak a akorát to člověka stresuje). Ven jít musí a doktoři z tebe to mimi dostanou ať chceš nebo nechceš 😵
Ale co mi strašně pomohlo - moc jsem se na mimi těšila, už jsem moc chtěla, aby byl mezi námi a já ho měla u sebe 😀 a to je pořádná motivace 😀

hojda
11. srp 2014

TAky bych zkusila nějakou dulu na porodní asitentku, bohužel tímto přístupem si ten porod můžeš opravdu zkomplikovat. Pokud je tělo v křeči, neuvolní se, tak ten porod postupuje hůře, chce se té bolesti poddat a nebojovat s ní, nechat se spíš unášet a tvoje tělo to pak zvládne samo. Mě třeba hodně pomohla vizualizace, představa, že se při kontrakci otevírám rozvíjím, jako poupě růže. Určitě se v tom neplácej a někoho vyhledej.

bjoucik.15
11. srp 2014

Taky přidám trochu do vínka...
Nesnáším nemocnice, jakýkoliv nemocnice, mám z toho fobii a ani jsem se nebála tak moc porodu, jako té nemocnice. Za mě a už to tady psali jiný holky..tělo si opravdu řekne samo, budeš čučet, co dokážes 🙂 Porod bylo pro mě to nejlepší, co jsem mohla zažít, ikdyž komplikace byli. Jsem srab,ale nepřipustila jsem se bát porodu. Říkej si, že jsou horší věci než porod (např. otevřená zlomenina, nebo ledvinové kameny) a pak každá to zvládla, PROČ NÉ JÁ??? Jestli chceš něco pro to udělat, tak si kup olejíček na masírování hráze, mě to fakt pomohlo a nebyla jsem nastřihnutá,ani roztržená...prostě jsem poslouchala své tělo a dcerka najednou byla u mě, ten pocit je nádhernej 😉 Hodně mi pomohla podpora manžela u porodu a kamarádky PA. NEBOJ SE NENÍ TO NIC HROZNÉHO 😵 Přeju krásný a rychlý porod.

tehulka12
11. srp 2014

Toho psychologa bych vyhledala.Musis mit chudaku desne stavy.Nemas ale na reseni zase tak moc casu.
Asi me tu ted spoludiskutujici ukamanuji,ale existuje i indikace k cisarskemu rezu z psychickych duvodu,to je ta posledni moznost.Zajdi za odbornikem a moc neotalej,aby na reseni tvych strachu byl nejaky cas.
Taky bych se asi zasla mrknou do porodnice,at to prostredi neni uplne nezname.Jinak si myslim,ze na tebe nikdo rvat nebude,to snad v zadne normalbi porodnici nedelaji,jen povzbuzuji.To ze to nekdo lici je trochu jina vec.
Moc drzim palce,at to zvladnes ,protoze miminko se narodit musi,to uz rozchodit nejde.Drz se.

gabulka10
11. srp 2014

Pokud mas takove obavy,konzultovala bych to s dr.,myslim,ze v tomto pripade by slo zvolit cisarsky rez....

wajuki30
11. srp 2014

Taky jsem se bála prvního porodu,čekání bylo nekonečný a já si někde v koutku duše přála,aby to ještě nebylo,přenášela jsem a nakonec šla 14dní po termínu na vyvolání.Měla jsem takový deprese,že jsem myslela,že mimino ve mě bude už napořád 😅 Ale pak to přišlo,den D byl tady...po kontrakcích přišel porod a já byla naprosto bez bolesti a taky bez kontrakcí,zase jakobych chtěla odejít domů,cítila jsem se úplně fit 😎 tak mi museli pomoct trochu potlačit na břicho,ale hrdě jsem smlouvala,že ještě já sama,ještě jeden pokus atd. 😀 a na třetí zatlačení byla malá venku 🙂 porod je proces,který nemůžeme stopnout a sám se odehraje.Naše tělo je tak stavěné,není třeba na to jít rozumem.Moc Ti držím pěsti,ať už se tolik nebojíš,i když je to těžký si poručit. 🙂 cítím s Tebou a přeju krásnej porod,ať miminko vyklouzne,jak po másle 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli