Jsem zralá na psychologa? Mám strach z porodu
Už od začátku těhotenství mám strach z porodu, asi jako každá žena. Nejdřív jsem si zakazovala na to myslet, ale jak se porod blížil, četla jsem si samozřejmě různá infa atd. Nic mě neuklidňovalo, až jsem narazila na poůcku Epino a Aniball... Přišlo mi to jako super věc a najednou jsem se cítila klidnější, že si to nacvičím a vše bude ok. Zakoupila jsem Aniball a před týdnem začala cvičit, výsledek? Každý den brečim, že nemůžu nikdy nic takovýho jako je porod zvládnout. Pomůcka mi způsobuje takovou bolest, že jsem cvičení vzdala. Vůbec nechápu, jak někdo může nacvičit 30cm, mě se kolikrát nepovedlo ani zavést, natož nafouknout. Dostala jsem se do fáze, kdy nechci rodit vůbec. Nevím jak to popsat, ale cejtim se bezmocně, že jsem těhotná a já prostě rodit nechci. Nechci aby mě někdo stříhal, aby mě dítě páralo, abych cítila ještě někdy ten hroznej tlak jako při tom nacvičování, aby mi někdo skákal na břiše a křičel na mě ať tlačim. Jsem z toho nešťastná, pořád brečim a nevim co a děsí mě těch 14 dní do termínu. Každý den se modlím aby nechtěla ven, nejlíp nikdy.... přijdu si jako cvok. Vůbec mi n ejde do hlavy, jak se někdo může na porod těšit. Jsem zoufalá, nevim jestli to s někým řešit, můj doktor je dost chladnej čumák, který mi za celý těhotenství s ničím ani neporadil a na vše řekl akorát: to mají všechny. Jsem na sebe naštvaná a nevim co dál. Jediný co mi je jasný, že teď prostě rodit nechci a bojim se, že když to přijde, nějak se šprajcnu a ublížím tím jak mimču, tak sobě :(
Úplně tě chápu, taky si nedovedu představit, že bych měla rodit. Ono se to lehce řekne - přeprogramuj se, nic krásnějšího v životě nezažiješ. Asi těžko ti někdo zaručí, že to půjde rychle, bez komplikací nebo dokonce orgasticky. Jestli nejsi typ člověka, který se dokáže hecnout heslem "zvládlo to tolik ženských přede mnou, musím to dokázat taky" a nevěříš, že tvůj postoj k věci změní klidná a znalá porodní asistentka, zkus si domluvit sekci z psychických důvodů. Pokud máš ve svém okolí nějakého lékaře, kterému důvěřuješ (např. praktika), zkus se ho zeptat na doporučení k nějakému odborníkovi. Při takovýchto stavech by neměl být problém provést císaře. Držím palce, abys těch pár týdnů zvládla co nejlíp.
Na rovinu ti napisu jedno. Řeči typu, ze je to přirozené navíc krasne ti moc nepomuzou. Já se taky bala a me by o přirozenosti nikdo nepřesvědčil v takové míře, v jaké bych potřebovala. Se mnou ležela paní, které domluvil lékař _ její gynekolog císaře z psychického bloku, jelikož první porod byl hrozny.
Nemyslím si, ze všude jsou špatný nebo ze by jsi to nezvládla. Tvůj porod může byt naprosto v pohodě, můžeš mít dobrý personál...ale bolet te to prostě bude, nebudeme si nalhavat, ze ne.Zvládly to jiné, taky to dáš...
Pokud mas az panicky strach, já na moji povahu bych šla ukecat lékaře, aby mi císaře udělal. Nevím, zda by to dopadlo, ale minimálně si s tebou promluví a vše ti vysvětlí...a šla bych do porodnice ne na gyndu...jsou schopny ti vše ukázat včetně salu atd...to same epidurální anestezie, ta by stala za zvážení, ale pozor, aby ti neřekli, ze je ještě brzy a pak už pozdě....porad se jich na to ptej....
Drží se.
Tak ja si take epino koupila a verila v zachranu, ze si to nacvicim. Pred tydnem jsem na sebe poprve byla hrda - sedm centimetru. S kazdym dalsim dnem jsem se bala bolesti, byla stazena a nakonec se na to musela vykaslat. Snazim se na porod nemyslet, moje maminka mi rekla, ze nejhorsi je prece ta posledni pulhodina a ta za to miminko prece stoji a to je pravda. Snazim si predstavovat malickou, jsem na ni zvedava a porod beru, ze holt neni vyhnuti.
Prvni porod jsem zvadla, byla jsem na sebe pysna, ale ten sok tela, ten me nejak blokl, ze druhy porod jsem psychicky moc nedala (navic vyvolavany). Ted jsem se chtela pripravit, zhledla jsem i nekolik videi, koncilo to pred par dny totalnim strachem (me to prijde jako masakr, ale pozor - zmenit vetu v hlave!! Je to bolest, ktera prinese miminko!).
Je dulezite s bolesti splynout, nechat ji probehnout, maminka rikala, zadna bolest, tlak. Tak tedy tlak...
Drzim palecky, mame to za par. Ja bych do cisare nesla, nase telo je uzpusobeno prirozenemu porodu a ne operovat, to je totalni zasah.....
A jak psala devcata, jsme uzpusobene od prirody to zvladnout...
To je právě to, že se porody prostě moc řeší... :(
Myslím, že určitě nějaká dobrá porodní asistentka by tě těch obav zbavila..
Já měla taky strach z porodu - snad jako každá:D, ale protože sem pořád byla v jednom kole (s prvním i druhým synem), tak sem na ty myšlenky neměla čas a prostě si řekla, že si se mnou doktoři nějak poradí, až to nastane:D Naprosto nepřipravená jsem jela do porodnice a řekla všem, že mi prostě musí všechno říct, že o porodu nic nevím a bylo to.. Asistentka mi vše vysvětlila a já poslouchala tělo a zvládlo se to...;) Hlavně prostě s čistou hlavou k porodu, s žádnýma předsudkama a pokud možno s co nejmenším strachem;) Držím pěsti!!
Ahoj holky. Nevím asi to sem patří, ale zakládám novou skupinku Mám strach z.... anebo ty naše fobie. A hledám spolumoderátorku 🙂 Samotřejmě jde o skupinku, která pomůže s různými fobiemi, strachem apod. Můžete se svěřovat, komentovat aj. 🙂
doporučuji mít k porodu dulu... a hlavně s ní vše probrat už během těhotenství....
není to jen o té chvíli porodu, ale o tom jak člověk prožije těhotenství, s jakým přístupem jde do porodnice....
je úžasné mít někoho zkušeného komu může člověk kdykoli zavolat, i po porodu 🙂
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Ahoj. Naprosto chápu tvé obavy. Měla jsem stejné myšlenky, dokonce i když jsem si to všechno urovnala a podruhé otěhotněla tak těsně před porodem se to objevilo. Myslela jsem si též, že císařský řez by bylo to nejlepší. .... Začít musíš v mysli. Změnit názor na to co porod je. U druhého porodu jsem ale zažila něco úžasného (co bohužel bylo přerušeno porodní asistentkou) a díky tomu jsem pochopila, že porod není něco hrozného, co se musí přetrpět. Naopak je to úžasný zážitek, který si máš užít a ne se bát. Až po tom porodu jsem si hledala informace abych pochopila co se vlastně dělo a co jsem tenkrát mohla říct aby i závěr proběhl naprosto v pohodě a dokonale sám od sebe. Bohužel jsme tak byly naučeny, že porod je hrůza. Kdo nám to řekl? Naše maminky, které byly v porodnici samy, opuštěny, musely u toho ležet. Nohy do praku. Nesměly nic.
A proto ten porod byl tak hrozný a jediné co si z něj pamatují je ten stres a nepříjemný pocit, který v nich utkvěl. Při prvním porodu jsem i já byla ta pacientka, která udělá co se jí řekne. Takže mi malého museli vytlačit ven (potom co mi napíchli injekci o kterou jsem nestála a pak jsem nic necítila). Jak já ti závidím, že můžeš to všechno teprve prožít a máš tu šanci to prožít jak budeš chtít. Neřeš jestli se ti miminko do porodních cest vejde. Tvoje tělo se na tu situaci připravuje, pomalu, celé ty dlouhé měsíce. Teď jde do finále. Porod bude řídit tvé tělo a tvé miminko. Ty se ho jen zúčastni a nech to na nich. Buď co nejvíce v pohodě a nestresuj se (to je jedna z věcí , kterou v našich porodnicích umí perfektně - vyplníme papíry, maminko ohrozíte tím miminko...).
Doporučuji najít si informace o jemném zrození a hypnoporodu. Já aniž bych o něčem takovém věděla jsem u toho druhého porodu cosi jako hypnoporod zažívala. Byla jsem tak nějak mimo tělo. V podstatě jsem necítila bolesti jako takové. Dokud jsem se soustředila jen sama na sebe tak vše postupovalo perfektně. Pak ale porodní asistenka nutně chtěla abych vylezla na tu kozu...a v tu chvíli kontrakce ustaly. Přitom jsem už byla otevřená a mimi mělo cestu ven připravenou. Stačilo jen nechat ho dokončit co bylo rozjeto.
Věř si, že to zvládneš. Nástřih ti nikdo nebude dělat pokud to sama nebudeš chtít - nejdůležitější u porodu v porodnici je - stát si za tím, co chci. To jsem já nedokázala. Teď už bych věděla na čem trvat. Takže ještě jednou řiď se tím, co ti bude říkat tvoje tělo.
Kdyby si chtěla to podrobněji probrat, tak napiš do zprávy.
Na závěr dva citáty, které mluví za vše:
"Porod není jen o rození miminek. Porod je o matce, která se stává silnější, zdatnější, schopnější, o matce která věří svému tělu a zná svou vnitřní sílu".
Barbara Katz Rothman
"Porod je sám o sobě tak náročný proces, že nikdo by neměl rodící matku vyrušovat."