Kde je muž při porodu?

Můj muž u porodu byl a jsem za to moc ráda. Za ruku jsem ho nedržela, ale dával mi pít, protože jsem mezi kontrakcema měla hrozně sucho v puse a po porodu, když jsem ještě ležela a měla Elu už na sobě, tak mi namazal rohlík. Kdyby tam nebyl, mohla bych se na to jídlo akorát tak hladově koukat 🙂 ne fakt, i mimo tyhle praktický věci je bezva mít tam někoho svýho, jako oporu a (podle situace tichou/hlasitou) podporu.
Viděl všechno a mně to teda bylo a je úplně buřt. Myslím, že každýmu normálnímu chlapovi je jasný, že porod není čaj o páté se sušenkama a holt bude muset prostát trochu krve a jiných tělesných výměšků.
Sám to komentoval ještě před porodem slovy: " Čubu jsem rodil, kobylu jsem rodil....ty už mě nepřekvapíš" a po porodu placenty: "ty brďo,to je jak kilo hovězího" 😀 na funkci to, že mě viděl rodit, nemá vliv 😉

Já si nebyla jistá, ale manžel se k porodu hrozně těšil - mnohem víc, než já 😀 . Nakonec jsem byla ráda, že tam byl. Dodnes na to vzpomíná rád, žádné trauma nemá.

Muž u porodu? ANO!!! 🙂 Můj manžel tam byl se mnou téměř celou dobu. Ve sprše, jen tak, při kontrakcích. Nejvíc jsem ho ale potřebovala, když se doktoři rozhodli, že musím na císaře. Uklidňoval mě, i když v tu chvíli byl víc vyděšený než já, když nevěděl, co s námi bude. Malému padaly ozvy, já omdlévala. K operaci jít nechtěl. Ale hned jak se malý narodil a sestry ho zavolaly, si malého vzal do náruče a už ho nepustil 😀 Kdyby tam se mnou nebyl, měl by syn nějaký první tělesný kontakt se "zfetovanou maminou" (myšleno tím se mnou 😉 ) až po 2 hodinách. Takže podle mě je tam muž důležitý jak kvůli podpoře ženy, tak i pro miminko, pokud maminka nemůže hned fungovat 😀 V říjnu do toho jdeme opět spolu 😀

Můj manžel nemá rád krev, tak jsme se dohodli, že kdyby nechtěl, tak na tu 2. dobu porodní odejde... K porodu přijel po přípravce - tzn. až po klistýru, kdy jsem si vklidu prodýchávala kontrakce. Pomáhal mi do sprchy, dával mi napít, cukr, ovíval mě, otíral mi obličej mokrou žínkou. A nakonec jsem mu řekla, že jestli by mu to nevadilo, aby zůstal. Trochu to mám v mlze, ale stál u hlavy, nechal si drtit ruku, povzbuzoval... a nikam se zbytečně nekoukal. Žádné trauma to v něm snad nezanechalo (nebo to nepřiznal) a přitažlivá pro něj jsem pořád - teda teď bez břicha a s dudama ještě víc 😀

Za mě NE!!!! Můj muž to díky bohu nestihl!!! Podle mě je to dost velké sousto pro ženskou natož pro chlapa. U císaře bych muže chtěla, ale u klasického porodu ani náhodou! A když mě po porodu viděl, tak sám říkal, že je ASI rád, že to nestihl 😀.

Za mě určitě NE, pokud to neni pulhodinovy klidny porod tak dejme tomu, ale jinak si myslim, ze tohle neni zazitek a pohled chlapa na zenskou, ze tohle by mel videt. Kazdopadne kazdeho vec. Ja jsem pred a po kdyz tam bude, to je super 🙂

Tyjo, přiznám se, že mě překvapuje, že se tu množí i opačné názory, teda že chlapa k porodu nikdy.
Kam se podělo to "v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví" ? Podotýkám, že nejsem ani vdaná, ale tyhle zásady mi přijdou pro partnerství, stejně jako pro manželství, dost klíčový.
Pokud by měl chlap mít problém vidět mě, když je mi ouvej, mám bolesti, vypadám děsně a přitom přivádím na svět naše společný, toužebně očekávaný dítě, jak bych pak mohla čekat, že mi bude oporou v jiných životních situacích, kdy to bude stejné - třeba při nečekané dlouhodobé těžké nemoci nebo ve stáří? To se přece taky nebude poflakovat někde venku na chodbě, než to skončí - naopak, já od něj teda očekávám, že se o mě postará, že se postará o naše děti, že mi bude oporou, pokud já nebudu moct fungovat normálně. Já bych pro něj udělala totéž..

@jitavrtule Já bych ho tam taky nechtěla a on taky nechce. Takhle se to nedá zobecňovat, jak to píšeš.

Můj muž se mnou půjde - říká, že rád. Mohl si vybrat. Nenutím ho.

nečetla jsem celou diskuzi, mám fofr 🙂, jen jsem chtěla říct, že jsme s manželem vždy brali oba za samozřejmé, že spolu budeme u porodu oba. A nakonec to tak taky bylo u obou porodů. Musím říct, že si nedovedu představit, že by tam se mnou nebyl. Je to ohromná podpora a taky ta zodpovědnost je jakoby na obou, i když bolesti si musí projít každá žena sama. Oba jsme se pak shodli na tom, že je asi horší, když jeden z páru vidí toho druhého "trpět" bolestí, než tu bolest sám zažívat. Ale chtěli jsme vždy spolu prožívat vše, a tak to i bylo. U obou dětí byl manžel dokonce tak statečný, že přestřihl pupeční šňůru, jsem moc ráda, že to mohl zažít a že jsme vše prožili spolu 🙂. Jinak když odhlédnu od nekonečné bolesti (neměla jsem žádné utišující léky) a délky porodů, tak to byly opravdu ty nejsilnější zážitky v životě, prostě nepřenosné 🙂 a jsem ráda, že jsem to zvládla 🙂

@dc2015 Manžel byl u porodu celou dobu a neměnila bych, byl mi velkou oporou. U samotného porodu mi stál za hlavou a při tlačení mi držel a podepíral hlavu. Potom si šel šmiknout pupečník, ale říkal, že nic hrozného vidět nebylo. Zaprvý měl oči jen pro malou, takže myslím, že moje roztažené nohy ani nevnímal. A zadruhé mi sám říkal, že nic hrozného vidět nebylo. Prý tam byly všude natažené roušky a hned to sbalili, takže ani neviděl nějak moc krve nebo tak. A dodnes si pamatuje na to, jak se malá narodila, jak ji viděl nahatou a od mázku. Vzpomíná na to moc rád.

Manžel byl se mnou při porodu. Nebýt jeho tak ten porod nezvládnu. On byl opravdu velkou oporou. Po celou dobu mi dodával takovou tu sílu, abych to zvládla. Uklidňoval mě, když na mě přišly příšerné bolesti, masíroval mě, aby mi trochu ulevil. A byl hodně statečný, protože zvládl porod. 🙂

nevím (vzhledem k tomu, že už jsem toho po 20-ti hodinách měla plný kecky a vnímala jen pokyny sester a doktorů), kam se přesně díval a co přesně viděl můj manžel 😀, ale když pan doktor vytahoval syna za ramínka, oba s manželem prý viděli, jak má hned od prvního okamžiku na světě otevřené oči, to prý většina dětí nemývá, ale náš syn koukal kolem sebe, když ještě nebyl ani celý venku 😀. Ale žádné následky v intimní oblasti to na manželovi nezanechalo 😀

Ahoj,můj muž sedel venku na chodbě,nechtěla jsem ho tam...Myslím si ze určitě věci by měli zůstat pro muže tabu 😉 Je fakt ze maly byl 2,5 hodiny po příjezdu do porodnice venku a jak byl maly venku tak sestřička pro manžela šla, normálně si ho choval než mě zasili,myslím ze to bylo dostatečné.Abych řekla pravdu asi by mě tam rušil,nedovedu si představit ze by tam byl se mnou...

@vodnici No, když nekouká do jámy lvové 😀 Tak si myslím, že je to cenná zkušenost, jeho pohled na Vás to navždy změní, z očí mého muže jsem cítila obdiv. Byl to nádherný společný zážitek, i když pro mě samozřejmě velice bolestivý a vyčerpávající, ale okamžiky, které následovaly bezprostředně po porodu jsou tak emotivní a neopakovatelné, že ani v nejmenším nelituji 🙂 Nerušil mě, navíc pomáhal a jeho samotná přítomnost pro mně byla velkou pomocí, nic nedělal, jen tam se mnou byl, bez něj bych se asi cítila na vše sama...

Můj muž tam byl a viděl všechno. Kdyby nebyl lékař, asi bych ho nechtěla na ten konec. Bylo to dost velký sousto i na mě, prostě brutálně naturální, dodnes se z toho vzpamatovávám😀. Ale určitě po dobu těch kontrakcí se manžel hodí hlavně jako podpora a pomoc, když je potřeba něco podat, někoho zavolat apod.

@xpila jej, to nemělo být zevšeobecnění...to je jen můj naprosto subjektivní náhled na věc. vy to máte s chlapem jinak, já vám to neberu...jen to nechápu, což ale ničemu nevadí 🙂

@jitavrtule Tak jsi to ale napsala, že když nebude u porodu = není na něj spoleh. Takže podle tebe je lepší chlapa k tomu donutit, aby tam byl, i když z jakéhokoliv důvodu nechce? To je přeci blbost.

@jitavrtule jako biolog/zoolog rikam, ze muz u porodu ne 🙂, samice rodi samy anebo v pritomnosti jinych samic. ale jsme lidi a tudiz myslim, ze ze je to na kazdem z nas. ja jsem rodila sama a musim rict, ze jsem za to rada. Hele zeny, FAKT mi tam zadnej chlap nechybel a uprimne jsem rada, ze to byla zenska zalezitost (asistentka a lekarka). Ale ja proste trpet musim SAMA, i tak jsem se sla pak obema zdravotnicim hahaha omluvit, ze jsem nebyla dostatecne statecna a kricela jsem (na coz mi asistetka rekla, ze jsem vubec nekricela). ale chapu i jine zeny, ktere to potrebuji a neco hezkyho na tom je. je to o povaze, nazorech etc. rozhodne bych partnera nenutila a rozhodne si myslim, ze kdyz u porodu byt nechce neznamena to nic spatneho. mam kamaradku kt rodila sama a tak hezky vztah jako maji s manzelem.... ;)

@jitavrtule Mě to čeká za chvilku, ale manžela jsem k rozhodnutí nenutila. Zeptala jsem se ho jestli si na to troufá a jestli tam se mnou půjde. Můj muž zareagoval tak, že mu to nedělá problém když mi to pomůže a když ho tam budu chtít. A já ho tam samozřejmě chci 🙂 Ale pokud by se na to necítil nebo měl mít potom nějaký psychický trauma z toho, tak to raději ať je na chodbě 🙂 Myslím si, že to je na volbě obou partnerů a rozhodně podle mě není od mužstkýho žádná ostuda pokud narovinu řekne, že si na tohle netroufá...... Myslím si, že určitě se to "v dobrém i ve zlém" neodvíjí o pár hodinách porodu, ale o celkovém partnerství 🙂

@xpila Upřímně, ano, pokud by čistě hypoteticky můj partner nechtěl být u porodu z uvedených důvodů - viděl by mě v situaci, kdy mi bude blbě, budu blbě vypadat a blbě se cítit, pak by to pro mě bylo přinejmenším zklamání a považovala bych ho za sraba.
Ale - a to zdůrazňuju - to je můj názor a bavíme se specificky o mém chlapovi a navíc o situaci, která nenastala.
Jinak jsem naprosto za jedno s tím, že je to soukromá volba každého páru, jestli tam muž bude nebo ne (z jakéhokoliv důvodu). Jen jsem rozvedla, proč já jsem za to, nebýt u porodu sama, jak to vnímám v kontextu svého vztahu. Já prostě nerada trpím sama 😉

@lucinka58 u nás to proběhlo podobně, já taky nedávala žádná ultimáta, nicméně mě potěšilo, že to bral jako hotovou věc, že jestli já ho tam chci, tak tam bude. A já ho tam chtěla, takže jsme všichni byli ve výsledku spokojení. Pokud by se rozhodl jinak, nutit bych ho těžko mohla, ale mrzelo by mě to a viz výše.

nedovedu si představit, že bych tam byla sama - a to jsem rodila 3x. Je to velká pomoc. Kdyby nechtěl - nutit ho nebudu, to nemá smysl. Ale mela jsem v záloze někoho jiného, kdyby si to rozmyslel, prostě sama nee.

Jsem čerstvě po porodu, muže jsem přímo u porodu nechtěla jen u pevní doby , taky ksem tvrdila, že nechci aby to viděl a nakonec se mnou byl celou dobu a když se dokrorka zeptala jestli chce přestřihnout šnůru tak byl nadšený, stál mi mezi nohama a vše v pohodě. Nebýt muže ani bych neporoila, byl mi obrovskou oporou, cokoli jsem potřebovala tak mě zvedal, vodil, podal, podržel. U porodu mi pomáhal drže nohu a tlačit hlavu j hrudníku. Jak jsem byla radikálně proti a hrála si na hrdinku, že to zvládnu sama, tak opak byl pravdou!!! Takže za e chlap u porodu ANO, ale musí chtít samzřejmě sám bez nějakého nucení.

Tak už to mám taky za sebou 🙂 A porod byl pro mě hezká věc. Za sebe můžu říct, že jsem ráda, že tam manžel byl a nijak to náš intimní život nenarušilo 🙂 Nesl to statečně a vážím si ho za to (stejně jako - dle reakcí- on mě). Chvíle po porodu (přes zimnici a šílenou únavu) byly nejhezčí okamžiky v mém životě. A to právě proto, že jsme byli poprvé spolu všichni 3.
Ale to vše samozřejmě platí s tím, co tu říkaly holky přede mnou... musí chtít.

ja jsem mela fakt dlouhej a tezkej porod a diky tomu ze tam muj chlap byl jsem si uvedomila jak moc ho miluju.. protoze kdyz jsem mela sileny bolesti a mela chut' vsechno uz vzdat, tak jsem se mu koukala do oci a dychala a verila ze to zvladnu..