Koho mít u porodu - manžela, kamarádku, dulu?
Ahoj, ráda bych slyšela i jiné názory nebo příběhy, koho jste měly u porodu a proč vy? Manžel je hrdina a samozřejmě mi chce být u porodu oporou. Jenže já si nejsem jistá, jestli chci, aby mě při tom "mučení" viděl. Samozřejmě mě viděl při spoustě nehezkých situací a jen to náš vztah utužilo. Ale bohužel mám to v hlavě nějak divně poskládané, a nemocnice a lékařskou péči vnímám jako velice ponižující a při tom opravdu nechci aby mě viděl. Napadlo mě tak vzít nějakou kamarádku, co například už i rodila, před ní by mi to vadilo nejspíš míň. Jak jste to měly vy? 🙂
Je to velmi individuální. Já třeba manžela k porodu chtěla, ale během akce samotné jsem změnila názor. Ne, kvůli tomu, že by to chlap nedával, ale prostě jsem v určitou chvíli začla vnímat každého muže jako obtěžující element. Byla jsem nakonec šťastná, že měly službu jen ženy - včetně pediatra. Jinak jsem s sebou měla dulu a radím dobře vybírat, nebyla jsem spokojená. Příště bych asi volila soukromou PA a pečlivější výběr.
S manželem se lze i dohodnout i tak, že tam bude, ale že je možné, že ho v určitou chvíli pošleš pryč.
@ma_cherie 1. porod - byl tam manžel, ale až tak moc se nezapojoval, 2. porod - nebyl a moc mi chyběl po narození dcery, protože jí z toho důvodu hned odnesly, neměla jsem s kým sdílet tu radost. 3. porod - chtěl tam být, já ho tam chtěla až po narození dítěte. Díky souhře náhod tam byl od začátku kontrakcí až do konce. Byl super, beze slov vyslyšel má přání, komunikoval s personálem...I díky němu to byl fajn porod.
Pokud bych si mohla znova vybírat, tak manžel a vlastní PA.
Diskuzi jsem nečetla, přidám svůj názor. Pro porod samotný potřebuju jen sebe a PA (panikařím z bolesti a potřebuju jasné pokyny, co dělat, jak dýchat apod.), ale manžel je pro mě zásadní pro ten moment, kdy se naše dítě narodí. Chci, aby zažil jeho první chvíle, slyšel první pláč, měl slzy v očích, pochoval ho, když já nemám sílu atd. Takže nejde o mě (nakonec v sobě tu sílu najdu a porodím a nepotřebuju další podporu), ale o momenty, kdy se rozroste naše rodina a jsme spolu, u toho manžela chci a kdokoliv jiný by byl navíc.
@ma_cherie Já jsem manžela u porodu nechtěla a on sám tam být taky nechtěl. Nakonec jsme se domluvili, že tam bude jen na první fázi a na porod budu sama. Všechno bylo v pohodě, ale dvě noci před porodem jsem skoro nespala kvůli bolesti zad a tak jsem byla děsně unavená, asi jsem vypadala dost zle, takže manžel řekl, že tam rozhodně zůstane a já, zpětně vzato, jsem fakt ráda. V danou chvíli mi toho bylo dost jedno, ale když si vybavím, jak byl dojatej a jak to vnímá on - zpětně je hrozně rád, že tam zůstal, i to, že ho nakonec PA donutila stříhat šňůru a tak. Jo a slyšela jsem, že je údajně dobré si tam vzít někoho, kdo nemá trauma ze svého porodu, pač ten tě, prý, spíš vystresuje, než pomůže.
Ja bych to asi rekla tak, ze porod je tak individualni zalezitost, ze i v tomto by kazda maminka mela dat sama na sebe a na svuj pocit a na pocity partnera (prece jen je to i jeho dite 🙂 ). Takze at je to tak, ze tam partner bude, nebo nebude, nebo ze se domluvite, ze tam bude ale pak ho vyzenete, nebo ze se domluvite, ze tam nebude a pak tam zustane... v kazdem pripade to udelejte podle sebe a ne podle ostatnich. Do me treba porad vsichni hustili, at hlavne zustanu co nejdele pod sprchou... ale pro me to bylo v prubehu kontrakci desne neprijemny... sprcha mi absolutne nepomahala a akorat jsem mela pocit, ze tam omdlim. Fuj. Nekomu naopak sprcha strasne pomaha pry. Proste porod je fakt individualni vec a i kdyby tam sto zenskych melo partnera a vy ho tam nechcete (nebo naopak), tak to udelejte podle sebe 🙂
Já jsem se taky "styděla", že mě manžel uvidí v takové situaci. Vždycky jsem tvrdila, že s chlapem rodit nebudu. No.. když přišlo do tuhého, bylo mi absolutně jedno, co vidí. On, který nesnáší jehly, krev, nemocnice, statečně stál s krásným výhledem na místo činu, ohlížel placentu a všechny ty úkony, chudák pokousaný, poškrábaný... Ale jsem ráda, že tam se mnou byl. Nedovedu si představit, být tam těch 22h sama. PA beru jako cizího člověka a kamarádku bych tam nechtěla. Sám říkal, že díky tomu, že mě viděl v ne moc reprezentativní situaci, si mě o to víc váží.
@ma_cherie já jsem asi divná, ale podle mě chlap k porodu nepatří (kromě doktora, samozřejmě). Sama jsem si užila třináctihodinový peklo, ale jsem manželovi hrozně vděčná za to, že tam nebyl. A takový ty řeči, že k rodičce bez doprovodu se nemocniční personál chová hrozně.... asi to úplně posoudit nedovedu, ale v naší nemocnici to byli samí profíci a nemám pocit, že by na mě byli hnusní 😎
Záleží na domluvě té dané partnerské dvojice, co pro ně bude nejvhodnější. Ale jsem si jistá, že kdybych se opět do té situace dostala, půjdu tam sama.
@betelgeuzz To je mi líto,asi měla bohužel smůlu na nějakou přepracovanou fůrii ☹ Ale já jsem si opravdu ani jednou nemohla stěžovat,podepsala jsem i souhlas s účasti studentů,takže jsem u porodu měla i mladou holku,která studovala na porodní asistentku a ta se snažila opravdu hodně,právě dokonce říkala,že když s sebou nikoho nemám,tak tam bude se mnou ona,držela mě za ruku,povzbuzovala,byla moc milá,opravdu. i ostatní personál. Možná jim taky není moc milé,když tam má rodička doprovod,který absolutně neví,o co jde a jen se jim motá pod rukama a někdy(neříkám,že vždy) vymýšlí a říká nesmysly,které třeba pro tu maminku nebo miminko nejsou vhodné,přece jen lékaři mají mnohonásobně větší zkušenosti,odpovědnost za maminku i miminko a vědí,co dělají a co je pro všechny nejlepší (nebo alespoň by to tak mělo být). Ale člověk může na nepříjemné lidi narazit kdekoliv,jen říkám svůj názor,že mi tam manžel nechyběl a s personálem jsem byla nadmíru spokojená 🙂