Poporodní trauma
Ahoj,
Mám dotaz,anketu názvem se nechci úplně zabývat.
Zajímalo by mne,jak by která z vás, co máte uplakanější miminko zhodnotila upřímně svůj porod.
Nejlépe třeba jedním slovem,ale i klidně celým odstavcem.
A pak připojili info před termínem, v termínu, po termínu (zde ještě přirozeně/vyvolání)
Celé mě to zajímá proto,že jsem si začala uvědomovat, že to mám možná primárně v sobě já a ne moje dítě...
Stručné shrnutí
- Poporodní trauma je v diskusi často spojováno s dlouhými či komplikovanými porody — v příspěvcích jsou zmíněny porody trvající 17 h, 20 h i 28 h, akutní císařské řezy a separace matky a dítěte na hodiny až dny (vidění dítěte „až po 20 h“).
- Několik rodiček uvádělo, že omezený nebo pozdní bonding (např. „cca půl hodiny“ bonding, nebo odložení prvního kontaktu) a odsun dítěte na intermediární oddělení či JIP koreloval s intenzivním plačem a problémy s usínáním u novorozence.
- Doporučená řešení zmíněná v diskusi zahrnovala vyhledání psychologa/psychoterapeuta, meditaci, nošení v šátku nebo nosítku, použití odsávačky a dokrmování, a také alternativní zmínky o homeopatii a kineziologii; v jednom příspěvku se objevila reference na „Bachovy esence poradna“.
Q: Jak poznat poporodní trauma versus poporodní depresi?
A: V diskusi byla poporodní deprese/blues popisována jako stav trvající týdny až měsíce, u některých žen s ústupem kolem 2. měsíce (příspěvek uvádí „depk y skončily přibližně kolem 2. měsíce“), zatímco poporodní trauma bylo popisováno jako opakující se intenzivní prožívání porodu, které „nejde jen zabrat do šuplíku“ a může přetrvávat a narušovat psychiku; autodiagnózu má ověřit odborník (psycholog, psychoterapeut).
Q: Kdy vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta po porodu?
A: V diskusi několik žen doporučovalo vyhledat psychologa/psychoterapeuta pokud přetrvávají intenzivní výčitky, pláčnost nebo neschopnost zpracovat zážitek z porodu; konkrétně jedna zmínka: „chystám se k psychologovi a možná na meditaci“, jiná popisuje užitečnost psychoterapie při úlevě od poporodních depresí.
Q: Ovlivní oddělení po porodu (odnesení dítěte na JIP/intermedián) dlouhodobě chování dítěte?
A: V diskusi jsou rozdílné zkušenosti: některé matky uváděly, že odnesení hned po porodu a zkrácený bonding koreloval s „velkým, vzteklým pláčem“ a obtížným usínáním, jiné matky, jejichž děti byly hospitalizované (inkubátor, intermedián), nepozorovaly dlouhodobé negativní následky („žádné následky to na něm nezanechalo“).
Q: Pomáhá nošení v šátku u uplakaného miminka?
A: Ano; v diskusi více rodičů uvádělo praktickou zkušenost, že nošení v šátku či nosítku rychle uklidní uplakané dítě — příklady: „nám hodně pomáhá nošení v šátku, tím se hned uklidní“, „večer ho mám v šátku na prsu a usíná“.
Q: Jak řešit problémy s kojením a nedostatkem mléka po náročném porodu?
A: V příspěvcích rodiče zmiňovali použití odsávačky, dokrmování a konzultace s pediatrem; jeden konkrétní popis uvádí, že mléko se „spustilo asi 2 dny po propuštění“ a že koupě odsávačky pomohla, jiný popisuje, že manžel musel pomáhat u přikládání a dokrmování.
Q: Pomáhají homeopatie nebo kineziologie na spánek a plačtivost dítěte?
A: Několik příspěvků uvádělo pozitivní zkušenosti s homeopatií („homeo přímo pro malou“ prý výrazně pomohlo) a zmínky o kinezologii; jde ale o individuální zkušenosti účastnic, nikoli o potvrzenou univerzální metodu.
Závěry z diskuze
Shoda
- Vyhledání odborné pomoci (psycholog, psychoterapie) je v mnoha případech doporučováno po traumatickém porodu.
- Některé děti jsou od narození klidné a jiné výrazně plačtivé, a v diskusi nebyla univerzální shoda, že to vždy souvisí s průběhem porodu.
- Nošení v šátku, pravidelné přikládání a praktické zásahy (odsávačka, dokrmování) byly často označeny jako užitečné okamžité kroky.
Sporné názory
- Bonding je buď klíčový a jeho absence vede k dlouhodobějším potížím, nebo je bonding přeceňován a děti, které byly oddělené či hospitalizované, mohou být v pořádku.
- Někteří autoři připisují chování dítěte vrozené povaze a průběhu těhotenství, jiní považují významnější vliv poporodního průběhu a mateřské psychiky.
Otevřené otázky
- Do jaké míry konkrétně ovlivňuje délka a komplikace porodu dlouhodobou povahu dítěte?
- Kdy je optimální čas začít psychologickou intervenci po traumatickém porodu, aby byla nejúčinnější?
- Jaké konkrétní porodnické postupy (doba bondingu, monitorování, separace) by nejvíce snížily riziko poporodního traumatu?
Zmíněné značky a firmy
Bachovy_esence_poradna, Kladno, Koník, Baby Friendly
Zmíněné produkty a metody
epidurál, oxytocinu, oxycotin, entonox, buscopan, kapačka oxytocinu, klystýr, nástřih, šití, kleště, císařský řez (CS), akutní CS, bonding, nošení v šátku, nosítko, odsávačka, dokrmování, homeopatie, kinezologie, psycholog, psychoterapie, meditace, Apgar 10-10-10, monitorování (pásy, kardio monitoring), inkubátor, intermedián, JIP, revize dělohy
Místa a osoby
Kladno, Koník, JIP, intermedián
@lv takže spokojenost s tím co se dělo na sále? 🙂 já trochu ano,maličká totiž byla ze začátku klidná (sama v sobě jsem to uzavřela a soustředila se jen na ni), jenže čím dál od porodu tím mi víc dochází že tentokrát to sama v sobě nezvládám vstřebat... Při vzpomínce na těch 17h brečím jako dítě, a čím víc se to vrací mě, tím větší část dne pláče... Ale moc děkuji za názor, hodně zdraví oběma 🙂
@ppejskova 35+5, přirozeně, klešťový porod, velký nátřih, malý měl pupeční šňůru kolem krku tak proto. Po porodu měl problémy s dýcháním (3týdny na intermediánu). Já problémy se stehy - utáhnuty moc silně, díky všemu jsem si prošla poporodní depresí. Malý je celkem šťastný, ale bolestínek, začátky hodně těžké, teď nás trápí jedině zuby.
38+1 odtekla plodova voda,druhy den zanet,dvakrat pul tablety,kapacka oxytocinu,maly byl porad vysoko,ja malo otevrena. Velky vahovy odhad maleho,me uzke porodni cesty,stara prvorodicka,takze nakonec cisar. Meli jsme bonding,uzasny. Ja tyden postspinalni bolest hlavy. Maly (ted necelych 6 mesicu) je narocny v tom,ze temer porad vyzaduje mou pozornost,pres den malo spi. Myslim,ze to je porodem,teda spis tim,ze jsme kvuli cisari byli v prvnich dnech oddeleni. Predtim jsem totiz malemu jeste v brisku slibovala,ze u me jeste musi vydrzet,aby ho ode me neodvezli. Do smrti nezapomenu,jak vycitave se na me koukal pote,co jsme kazdy stravili noc jinde...
Jinak zajimave tema!
Já měla strašné trauma z porodu (ne vinou personalu ale svoji psychicky) a mam strašně hodně dítě.. Sice toho moc nenaspi, ale ubreceny rozhodne není.. Spis zvidavy, bdely.. Takže taky nevidím souvislost s porodem. Ale spíš vidím souvislost v tom, že když jsem v pohodě já, je v pohodě i malej.. Když mám blbej den, tak to ze mě cítí.
A jeste me pochopitelne obcas prepadne to,ze jsem matka na houby,kdyz jsem ho ani nezvladla sama porodit.
@karlajasmine a stejně to podle mě bude,když cítí to rozrušení, také když jí vezmu tak jak jí brávali v nemocnici hrozivě se rozpláče až jí tečou slzy...
Děkuju za názor 🙂
@pajula123 to pusť z hlavy, kdoví jak by to dopadlo...naše maličká byla už moc nízko když začali padat ozvy...takže vysílená,ustrašená, zklamaná jsem jí musela odrodit...a museli mě v zapětí dát na kyslík, protože jen jsem viděla že je úplně modrá a nepláče tak jsem omdlela,protože mi bylo jasné,že je zle... :/
41 + 2, těhotěnství bezproblémové, až na akrobacii v břiše v 9. měsíci, kdy se malý neustále točil, málem plánovaný CS, na poslední chvíli ve správné poloze, nakonec přenášení a vyvolávaný porod (dole mezi nohama absolutně beze změny, hlavička vysoko), bolestivé stahy 28 hodin, 28 hodin bez jídla, od pondělního rána (6:00) do úterní půlnoci beze spánku, protržení plodové vody i klystýr mi porod zastavilo, já úplně na omdlení, nakonec akutní CS v celkové narkóze, byla jsem pouze na 2cm. Pro mě totální peklo! Malý je za odměnu, naprosto pohodové a usměvavé miminko, od 14. dne spinká celou noc bez probuzení. Mám trauma, na porod myslím neustále a špatně to nesu. CS byl pro mě osvobození a zároveň mě trápí, že jsem neměla sílu bojovat dál!
@whiteswan tak to je doslova peklo, doporučuji článek poporodní slzy,tím se u mě nastartovala myšlenka, že to prostě nemůžu jen v sobě "zavřít do šuplíku" jako jiné věci... Protože výsledek mám denně na očích 🙂 hodně síly přeju a stejně jako pajula,udělala si to nejlepší cos mohla... Kdo ví co by bylo dál
@pajula123 Také jsem na konci, když jsme se domlouvali ohledně CS cítila rozumově, že to nejde, že už dál nemohu. Ještě mi mohli dát oxycotin nebo epidurál. Ale byla jsem úplně na dně, těžko jsem se udržela na nohou, naprosto vyčerpaná. Cítila jsem, že pokud budeme pokračovat dál, že by to mohlo skončit kleštěmi..
38+1-porod naprosto příšerný-přirozený-bez epi-dítě uřvaný-poporodní depka jak vyšitá.
@trachea no tak to nezávidím, nicméně je rozdíl mezi depresí a traumatem...trauma tě neochromuje při běžných činnostech... To máš prostě někde v sobě a trvá to než si to uvědomíš a začneš zpracovávat, tak nebo tak pevné nervy... Vím jaké to ne když krom spánku a jídla snad nonstop pláče
@ppejskova planovany CS. 38+2, ziadne komplikacie, agpar 10-10-10, kojenie perfektne, ziadne problemy a dieta revalo ako zmyslov zbavene cele mesiace 😎
@whiteswan dala bych "to se mi libi",ale k obsahu to moc nepasuje...clovek citi a vi,ze? Muj porodni plan byl krom bondingu na nic,nechtela jsem vyvolavat,zadne leky,neoddelit od maleho...ale jeste vic jsem se bala toho,aby blby porod neublizil malemu. Ma sestricka umrela druhy den po porodu na krvaceni do mozku po tezkem porodu,tomu jsem chtela zabranit.
@ppejskova ja som sa temou urevane dieta zaoberala cele mesiace, a po par clankoch kde pisali matky ze sa im narodilo urevane druhe alebo tretie dieta som zacala uvazovat o tom, ze to asi nebude matkou ale dietatom. A ked take narodilo mojej kamaratke - a druhe, tak ma vsetky vycitky presli. Ona mala prvu dceru velmi dobru - spala od 20-8.00, kde ju polozila tam ostala, nikdy nerevala, co jej dala to zjedla. Vzdy sa ma pytala co robim ked vypadam ako pred smrtou, ze dieta je radost. Do roka mala druhu dceru a ta teda je 😀 vresti, zlosti sa, kope, nebude to a nebude tamto, spat len v kociku 😀 Kamaratka vyzera strasne. Hovori ze to vobec nepozna od prvej dcery ze ani nevie ako sa k tomu postavit a co s tym dietatom. Povedala ze to je hrozne a ze chceli tretie ale uz nechcu.
@ppejskova Dobře, najdu si to. 🙂 Taky se chystám k psychologovi. Přesně si vybavuji pocit jak se mi šíleně ulevilo, když se rozhodlo o CS a začaly přípravy na sál, úplně jsem se uvolnila a byla jak hadrová panenka, se kterou si mohli dělat co chtěli. Po probuzení na JIPCE jsem byla totálně šťastná, že to mám za sebou a malý je v pořádku (Apgar 10-10-10). Až teprve několik dní po porodu mi začalo vše pomalu docházet. V podstatě jsem asi 2 - 3 týdny období, kdy jsme prostě se vším souhlasila, kdyby mi navrhli např. že mi udělají tetování přes celou ruku, odkejvu to! Až teď mi pomalu začíná docházet, co vše mi vadilo, co jsem nechtěla, apod.
Porod rychlý, pohodový, bez epi, bez nastrihu a mala je vesela, málokdy zabreci, spí moc pěkně, jen cca 2 týdny po porodu mela obrácení režim, kojení také uplne v pohodě
@kittykat22 já cítím že je to náročné... Ale nemám z ní pocit že by byla strašná nebo tak...Prostě to je tak specifický pláč že cítím že to jde zevnitř... Hrozně i křičí ne pláče opravdu křičí ze spaní a to je ještě koťátko maličké... Proto začínám hledat souvislosti... Doufám že se na konec něčeho doberu a oběma se nám uleví
Jinak je prvorozená,od začátku chtěná...
@pajula123 Měla jsem podobný plán. Ve finále téměř neustále připojená na monitorech, protože v některých polohách malému padaly ozvy. Dobře mu bylo jen v leže na koze, to zas mě nebylo dobře a stahy bolely hodně a nešly prodýchávat Na boku se to dalo snést, ale to zas malý byl bez ozev, tak jsem nesměla být na boku). Ve stoje taky dobrý, jen už jsem na konci neměla sílu. Pásy jsem na sobě měla klidně až 1,5 hod. Protože každý druhý monitor byl špatně.
První dcera akutní císař, nervy... byla hodná a klidná. Druhá dcera, plánovanej císař (den dopředu), panika a nervy celou noc, pak ráno sekce... Obrovské trauma z toho, když mi jí po porodu odnesli, probrečená noc bez dítěte, zoufalství... Dotedka když si vzpomenu, jak brečela když mi jí sestra vzala spící z náruče po porodu a odnesla pryč, zatímco dítě řvalo jak smyslů zbavený, mám slzy v očích... Dítě zlaté, hodné... Obě jsou i tedka mazlivé a moc prima. Na to, jak jsem měla složité porody mám zlaté děti.
40+2, 2. porod, bez komplikací, začal sám, bez vyvolávání, za krásných 5h, nez nástřihu, bez epidurálu, po porodu jsem byla v celkem dobré kondici.. Evelínka je ubrečená, náročná, nervově spíš labilnější, má pitíže s usínáním, upřímně říkám, být ona mým prvním dítětem, druhé bych neměla. Takže za mě tam souvislost nevidím.