Změní se vztah, když je muž u porodu?

Jo holky, taky jsem si myslela, ze mi bude stat u hlavy a nic neuvidi. Dokonce si ho PA zavolala, ze si uz muze sahnout na hlavicku 🙈 a nasledne tam pak celou dobu nakukoval. Me to teda v tu chvili bylo fuk, ja uz byla stastna, ze uz bude syn venku 😀 nastesti ho to nepoznamenalo 😀

@leymea tak PA mi sama rekla, zda si chci sahnout na couhajici hlavicku :D v ten moment jsem jen chtela at je potomek uz venku a ne sahat na hlavicku

@izzylka ja mela normalne vypadky a zivy sny a halucinace, takze jsem rvala neco k tem mejm predstavam, v realu uplne mimo a hnusny veci🙄 jenze to trochu bylo i neuplne vstricnym pristupem pirodniku... chtela jsem si sahnout, jak jde hlavicka abych vedela a nedovolili mi to😤😡. Takze jsem nic nevidela, necitila a nevedela, a z ty nejistoty pak silela a mela zly představy...

@saraca Tohle je strašně složitý , každý chlap je jiný. Znám muže, který byl u porodu a psychicky to neunesl, pak se ženou odmítal spát musel pak docházet k psychologovi. Můj muž byl u prvního těhotenství proti ( nesnasi pohled na krev) , ale pak.se rozhodl , že půjde. Celou dobu stal u mě hlavy.A k druhému porodu už šel úplně v pohodě, a když se malý narodil dali mu ho do náruče a posadily ho na židli přímo proti mně za záda doktorovi, takže viděl jak mne šijí. Bylo vidět jak mu to.je nepříjemný a odvrací hlavu. Ale nás vztah to nijak nepoznamenalo.

Byl u obou. A byla jsem velmi rada. A to jsem u druheho mela i dulu. Oba tam meli svou roli, sve misto. Ne kazdy to tak ale ma. Zeptej se ho a hlavne - dej mu moznost (a rekni mu, ze tu moznost ma) kdykoli z toho vycouvat. I behem porodu.

Ja mela partnera pri prvnim a jde ted i k druhému porodu .. a chce sam od sebe. Ja bych mu ani nebranila , jsou to jak moje tak jeho deti , on moc dobre vi ze to miminko musi prijit nejak na svet . A po sexualni nebo fyzicke strance se mezi nama nic nezmenilo 👍🏼

@saraca znám některé lidi, kterým to vztah stmelilo, naopak i takové, kde už chlap vidí ženu jen jako matku svého dítěte a ne objekt vlastní touhy. Toho jsem se bál hodně, že ho přestanu přitahovat.
Takže jsem muže u porodu nechtěla, ale přemluvil mě pod podmínkou, že bude stát jen u hlavy a nekoukat dolů. No viděl úplně všechno 🤦
U druhého jsem ho naopak mít chtěla, ale nestihl to a mrzí mě to ještě dnes. Ne kvůli mě, ale proto, že přišel o důležitý okamžik v životě našeho syna.
Jinak vztah nám to nezničilo, ani nejsem na piedestalu jako hvězda. Muž prostě bere porod jako něco, co patří k životu. A kdyby mohl, prý by si to zkusil. On, který brečí, když mu leze pupínek 😂

@saraca Ahoj, vážit by si mě měl ten muž tak či tak, i kdyby u porodu byl nebo ne!Ja měla u porodu přítele celou dobu, byli jsme domluvíme, že až půjde na věc (tlačení), tak půjde za dveře. Já to tak chtěla a přítel byl i rád, jelikož se asi trochu bál, že by tam byl celou dobu 🙂 Ja sama ho nechtěla do ničeho nutit pokud by se na to necítil. Mě by se to tak nelíbilo. Mám třeba kamarádky, které řekli, že u porodu ten chlap bude, protože prostě musí a musí vidět, jak ta žena trpí. Podle mě je to hovadina. Věřím, že některému by ten pohled nedělala dobře a já se taky bála, aby přítel neviděl něco co by neměl. Od kamarádek znám pár případů a chlapa to trochu ovlivnilo. Dvě mi vyprávěly, jak se na porodním sále pokadily a chlap jím to pak přímo řekl, že to buď viděl nebo cítil. Jako stane se, ale doktoři nebo sestřičky jsou zvyklé, ale přítel by tohle vidět /cítít nemusel. Já jsem upřímně pak ani jeho nevnímala, soustředila jsem se na sebe, protože ta bolest byla šílená. Bylo super, že celou dobu byl u mě, semnou, ale na tu půl hodinu tlačení a šití jsem to v pohodě zvládla sama. Každopádně bych toho chlapa ne tlačila pokud nechce. Já si taky četla různé diskuze, ptala se maminek atd a dost chlapů bylo po tom porodu takových špatných a pak případů bylo i kdy ten chlap neměl sexuálně o tu ženu zájem.

U nas v pohode, ja ho chtela a manzel chtel byt taky, byla to pro me obrovska pomoc, velka opora, bylo to tak nejak prirozene, ze u toho je muj nejblizsi clovek, moje rodina, ze to se mnou sdili a dava na me pozor, pecuje o me. Popravde ani nemyslim, ze by u toho musel byt, aby videl hned okamzite sve dite, ale spis proto, aby byl v takovem okamziku se mnou a pomohl mi, jak to jde. Nijak ho to nepoznamenalo, to rozhodne ne. U druheho bude ted taky, tesim se na to.

@saraca To se spíš zeptej partnera jak to cítí a zda se na to cítí....Já byla proti, aby byl manžel u porodu,on být chtěl....Tak jsme si řekli,že budeme u všeho od začátku do konce spolu....Nakonec byl semnou a byli jsme za to oba moc rádi, když to jen trošku půjde, bude i u druhého....Nevím proč by se mu žena měla zhnusit, mě seděl celou dobu za hlavou,netřeba aby koukal kam nemusí a naopak byl pyšný na mě, jak jsem vše zvládla a nás oba co jsme spolu dokázali....

Já jsem manžela u porodu měla. A vztah to aspoň z moji strany změnilo. Nemám k němu už tak blízko, nebyl mi tam oporou (prostě tam byl, ale neřekl pomalu ani nic, spíš potichu sledoval jak jsem v háji)… prvně jsem to, že k němu nemám tak blízko přisuzovala hormonům, pak došla k tomuhle. Že jsem od něj čekala trochu víc. Jinak jeho vztah ke mně se nezměnil, pořád mu i po porodu přijdu krásná, sex dobrý. Často slýchám, že když chlap vidí porod, naopak u něj ženská stoupne, protože toho vydrží tolik při porodu.)

@saraca u jednoho jsem měla mamku a u druhého manžela a mamka mi tam teda byla větší oporou, nestydela jsem se a ještě jsme se nasmaly.
Manžel byl vyděšený, spoustu věcí jsem si mu neřekla, aby neviděl víc, než je nutné a spíš jsem se starala já o něj. A na bonding ani nezůstal, řekl, že je unaveny a šel domů spát a nechal mě na sále samotnou 😂😂😂

Já manžela u porodu měla a byla jsem tam za něj fakt ráda 🙂 U mě porod trval dva dny (od prasknutí plodovky do narození), dávaly mu tablety na vyvolání, jelikož se po odtoku plodovky nic nedělo, pak jsem měla šílený bolesti cca 14hod., než malá vylezla.. Nevím, jak bych to tam bez manžela zvládla, byl tam celou dobu, akorát večer cca po 21hod. odcházel a hned ráno na 7 zase přicházel.. I mezi ty nohy mi kouknul, když malá lezla ven 😁 A nijak nás to nepoznamenalo, sexuální život máme pořád stejný, nikdy neřekl nic, že by to bylo nechutný nebo tak.. Je teda hasič, tak je zvyklej na ledasco 😁
Doufám, že i u druhého porodu stihne být, fakt jsem tam za něj byla vděčná..

Manžel u porodu chtěl být. Já vím, že když mě něco bolí chci klid a aby na mě nikdo moc nesahal a nemluvil. To jsem mu řekla před porodem. Takže mi pomáhal do sprchy, ze sprchy, podat pití prostě co jsem potřebovala. Věděl, že chci klid. Musím říct, že jsem byla šťastná, že tam byl. Komunikoval s personálem a já měla víc klidu. A když se malý narodil, tak mu tekli slzy dojetí, říkal že to byl neskutečný zážitek. A náš vztah to posílilo. Nenutila jsem ho aby k porodu šel, pokud by nechtěl vzala bych si tam dulu. Teď jsem podruhé těhotná a rozhodně chce být u porodu. A hlavně psychicky mi pomohl, malého odnesli hned pryč tak zjišťoval co a jak. Při šití, které trvalo přes hodinu jsem mu drtila ruku. A opravdu jsem se mu nezhnusila. Myslím, že je spíš důležité, aby přibližně chlap věděl co se bude dít a nebyl do toho tlačený. Pomůže i předporodní kurz nebo posezení s dulou nebo pa.

@saraca Můj první porod nedopadl moc dobře, já omdlela, malého vytáhli VEXem, dlouho nedýchal a pak ho dali rovnou na JIPku. Manžel tam za synem mohl, když já byla mimo. Citlivě všechno řekl rodině, poslal fotky když já se s tím chvíli psychicky rovnala. Z tohohle ohledu jsem ráda, že tam byl, trauma z toho nemá, asi nás to i sblížilo.

Je to individuální. První manžel to neunesl, rozvinul se Madonin komplex a je zázrak,že vůbec máme druhé dítě. Druhý manžel ( a třetí dítě ) v pohodě ( byl mi velkou oporou i u vyvolávaného potratu v 2 trimestru v předchozím těhotenství, celou dobu se mnou,a to bylo horší, než se těšit na zdravé živé miminko),i když psychicky náročné to pro ty chlapy prostě je vždycky. Jsou součástí něčeho,co nemůžou ovlivnit, vidí bolest, neumí adekvátně pomoct, reagovat..u nás bylo vždy štěstí,že mám rychlé bezproblémové porody,takže žádné dlouhé čekání co bude, žádné zbytečné zásahy, v podstatě tam muže nepotřebuju ( k druhému jsme domluvili dulu), nevnímám, soustředím se na sebe, miminko, proces, tělo a poslouchám PA. Nejlepší a nejhezčí je podle mě chvíle,kdy už miminko je na břiše a pro oba rodiče je středobodem všeho v tu chvíli. Tam by otec už být měl. Užít si ty obvyklé 2h společného kochani,a potom pomoci s přesunem na pokoj.

Rozhodne tam patří! Já si neumím představit být v těch bolestech bez nej. A navíc bondoval, když ja nemohla❤️ Moje láska k němu vzrostla jak nikdy, když jsem viděla jak je tu jen pro mě cely dva dny. Jinak manžel mi i hlásil, ze vidí hlavičku. Je teda fakt ze o tohle měl proaktivne zájem tak mu to ukázali. Jinak by stal u hlvy. A nic to s nim po sexuální stránce neudělalo.

Myslím, že to stavíš trochu špatně. My jsme se domluvili, že já tam manžela chci a on že tam chce být. Upřímně nevím, jaké soukromí bych si měla před vlastním manželem zachovávat (kromě běžných vylučovacích potřeb). Myslím, že byl u toho, když dítě vznikalo a tedy má poměrně značnou představu o tom, jak moje tělo vypadá. Stejně jako před tím, že řekl, že u porodu být chce věděl, jak porod vypadá a co se může stát. Nejsem jeho máma, abych rozhodovala, jestli ho ovlivní krev či pohled na mě, to je jeho věc. Mě se taky nikdo neptá, co když by omdlel, nepomohl, nadával, byl protivný - jestli by to ovlivnilo můj vztah k němu. To jsem si zase musela rozhodnout já. Stát se může cokoli, vč. Madonina komplexu a nijak to neovlivníme. Když to vezmeš do extrému, komplex se stejně tak může rozvinout, když tě často uvidí kojit nebo chovat vaše dítě... A tomu se stejně nevyhneš. Má-li se stát, stane se a pak je potřeba s tím nějak naložit.

Měla jsem u obou porodů partnera a neměnila bych. Po sexuální stránce se vůbec nic nezměnilo.

@saraca partner byl u obou porodů. Ale on to zrození bere jako zázrak a spíš mu bylo hrozně z toho, že mi nemůže pomoct. Když řekl "už je tady" byl šťastný i s tou slzičkou. Druhý porod byl ve vaně, i když byl vůči mě ohleduplný, měl všechno v přímém přenosu, včetně mojí 15 měsíční dcery. Nikoho to nepoznamenalo, právě naopak

@saraca řekla bych že ani jedna varianta není špatně, je to o tom, jaká si ty povaha, když "jde do tuhého" ráda věci řešíš sama, anebo potřebuješ oporu? Ve "vypjatých situacích" si navzájem pomůžete, anebo v těch chvílích potřebujete být spíše na řešení sami? A taky co chce chlap? Chce tam být? Nikto nevi jak bude porod dlouhý, tedy při dlouhých porodech je určite fajn mít tam chlapa, který bude vhodne instruován (tzn. Žádné nevhodné kecy a vtípky) a na samotné vypuzení děťátka tam být nemusí, jestli to tak cítíte, že by to na vás bylo moc....jinak moje zkušenost, já jsem přesně ten typ, že potrebuju svůj klid... věděla jsem, že když tam se mnou bude můj muž, prostě se neuvolním, budu se hlídat a budu mít pocit, že to musím zvládnout rychle....rozhodovat jsem se nakonec nemusela, tatínci byli zakázáni (moc "chytré" opatření btw), ale asi bych se v té chvíli rozhodla stejně... mojí výhodou ale bylo, že v pôrodnici jsem byla i s příjmem 2 hodiny... příště bych se opět rozhodovala podle srdce

@saraca já partnera u porodu měla, koukal i na šití, jenže on něco snese, i když mi časem došlo, že tam zrovna být neměl. Našla jsem si i něco o madonine komplexu https://www.jozanek.cz/madonin-komplex-p12303/
Tím ovšem nechci strašit, jen se vyvarovat určité situace. Jinak doma, když dorazil z práce a já si trhla steh, tak mi pomáhal s hojením, měl na to nějaký sprej se stříbrem. Záleží na povaze vašeho partnera. Bratr třeba nebyl ani u jednoho ze tří porodů, věděl, že by se složil 😁

@ekou no takhle to zacalo. Zeptala se me jestli si chci sahnout na hlavicku, ja rekla, ze ne a ona se zeptala manzela 😂

@saraca ani u jednoho porodu jsem manžela neměla. On o to taky nestál. Jsem ráda, že tam nebyl, chtěla jsem si to prožít sama. Navíc kdyby se něco stalo, tak jsem nechtěla, aby u toho byl. A navíc vím, že jsem hyena a akorát bych mu sprostě nadávala, kdyby něco. Prostě je to porod a nerodí se každý den.
Ale každý pár to má jinak. Vím, že některé mamaminky byly rády, že tam partnera mají.

@saraca Je to těžké, u prvního porodu, jsem strašně dlouho nevěděla, jestli ho tam vlastně chci nebo nechci a nevěděl ani on. Nakonec jsme se shodli, že tam bude po tu první dobu porodní a pak půjde ven a přijde až bude miminko na světě. Dopadlo to jinak, zůstal tam a já byla strašně šťastná že tak byl. Solidně jsem mu celou dobu drtila ruku a jeho hlas byl vlastně jediný co jsem vnímala... Nepoznamelo ho to, je rád že tam byl, podával mi pití, cokoliv jsem potřebovala, stříhal šňůru, při šití pak držel malého, u druhého porodu už byl automaticky.

Když jsem poprvé viděla hlavičku dítěte jak leze z ven, tak to bylo zvláštní, takže chápu, že jsou obavy, že to bude divné.

Nicméně já partnera u porodu chci a on tam chce být se mnou. Já ho vnímám jako oporu ve svém životě a nedovedu si představit tam být bez něj. Tak nějak jsem připravená, že to může být hodně drsný, inu rodíme se v krvi a výkalech a nebudu načanačaná, jak když jdu do divadla. Nemám to postavené tak, že chci, aby mě viděl trpět, ale aby byl součástí tohoto procesu zrození a mohl být u bondingu.

Známá byla před porodem na kurzu Jemného zrození. Před porodem měl její partner názor, že tam půjde a nějak to přežije a hlavně se nebude dívat dolů. Po kurzu přestal s těmito poznámkami. Svojí partnerce pomáhal a dolů se mrknul, protože byl zvědavý. Sexuální život to nepoznamenalo, protože dítě mají už další. I když vlastně samotné dítě ovlivní sexuální život rodičů, ono fakt asi není energie na 3 žhavá čísla za večer, když dítěti rostou zuby a týden brečí.

chlap u porodu - je tak strašně individuální téma
ty ho tam chceš, on tam chce být taky? jestli jo, jděte do toho
jestli ale ne, záleží na jeho důvodech, proč ne
ale zase, je to vysoce individuální a vlastně poměrně intimní záležitost páru.
takže 🙂
osobně porod vnímám jako čistě ženskou záležitost s tím, že když se dítě narodí, je hrozně hezké, když tam jeho tatínek je, ale při samotném porodu za mě, ne.

@leymea vidim, ze vsude stejne :D

@pampeliska1313 Tohle by chtělo zpracovat na terapii, ať to jednou nepřeroste v nedůvěru, která povede k rozvodu. Známá je dula a říkala mi, že když žena necítí podporu od partnera během porodu, tak mu pak tolik nevěří. Někdy to odcizení skončí rozvodem a ona až po letech na terapii zjistí, že to bylo kvůli tomu, co se událo u porodu. U tebe je dobrý, že jsi si to aspoň pojmenovala.
Můj názor je takový, že během porodu jsme extrémně citlivé a cokoliv se stane má násobné účinky, ať pozitivní nebo negativní.