Strach z porodu + strach z lékařů
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se vyrovnat se strachem z porodu (předem informuji, že jsem nechtěně otěhotněla a mimi nechci), mám za 10 dní termín a celá se klepu. Den odedne se citím hůř a hůře to citím jak psychicky tak fyzicky.
Byla jsem i u psychologa, který mi řekl, že by mi doporučil cisařský řez, abych to měla rychle za sebou - přišla jsem mu dost emočně vyčerpaná. Psychiatr na to mi řekl, že jsem prý psychicky naprosto v pořádku a pouze všechno dramatizuju (na sezení mě ani nenechal domluvil, jak to mám celou dobu těhu).
Můj gynekolog je ignorant, nechce nic řešit a když přijdu s problémem řekne mi, že je to normální v těhu (nevím zda je normální, když při každém pohybu mimi se mi zvedá žaludek, mám křeče do zad který mi zasahují po celém břiše, nemohu si pořádně dojít na záchod a další...). Jediný s čím mi byl ochotný pomoct bylo, když jsem zjistila, že jsem těhotná, poslal mě na potrat, ale sekl se o týden a dával mi falešnou naději - od sestry jsem se pak dozvěděla, že je to normální u nich v ordinaci.
K tomuhle se váže můj strach z doktorů - chtěla jsem dochodit to těhotenství, aby aspoň mimi bylo zdravé - ale čím více jsem u nich byla tím víc mi narostl strach z doktorů a nemocnic. Můj gynekolog mi na vše tvrdí spousta času, to je běžné..
To že jsem se měla registrovat k porodu po 3 měsíci těhu, jsem se dozvěděla až v nemocnici, když mě kamarád tam dovezl, že jsem se nemohla hýbat.. Ptali se, kde jsem registrovaná a v jakém jsem týdnu.. Nic jsem nevěděla. moje těh. průkazka je téměř prázdná (jsou tam 2 zápisy a pak zprávy na papíře od lékařů, co tam mám založené).
A teď jak se mi blíží termín denně mě to nutí brečet, minimálně dvě hodiny probrečím. Ležím v křečíš v posteli a snažím se uklidnit. Už se nemůžu pořádně nadechnout, že mě začne bolet břicho. Kontrakce nic, ale je mi špatně ze všeho.. Nemám ani chuť jíst, jím jen protože mě kamarád nutí.
U porodu budu muset být sama, kamarádky, co o tom ví to mají strašně daleko nebo strašně dlouho. Otec tam být nechce. Bojím se tam být sama, všechno se na mě kupí - rodina o tom neví, musela jsem kvůli tomuto utnout všechen kontakt.
Teď se i bojím nejen porodu a bolestech, toho že budu sama, že budu mezi lékaři čehož se bojím.. Mám strach už sad ze všeho co následuje anebo je spojeno s těhotenstvím. Tohle je spíše taková vzpověď, abych se měla kam vyvzpovídat.
https://www.duly.cz/seznam-dul/?_sft_lokalita=p...
Koukni na ty studentky a absolventky, věřím, že se určitě s některou domluvíš.🍀
Mám několik známých, které si císaře zaplatily. Jen člověk musí vědět, za kterým doktorem jít a nechtějí za to zas tak málo. Já jsem to teda nikdy nechápala, protože si myslím, že spontání porod nastartuje ty správné mechanismy, ale to samozřejmě v tvém případě není žádoucí. Nicméně si myslím, pokud máš takový strach z lékařů, tak bych se víc bála císaře. Je to operace, rizika jsou mnohem větší než u přirozeného porodu a navíc pokud nebude problém, uvidíš u porodu akorát párkrát porodní sestru a doktora až když dítě vyprdneš. Nebudou s tebou nic šíleného provádět, jak to bylo dřív.
@bibi15 Chci Ti napsat,že rodit lze i úplně v pohodě. Moje dcera rodila minulou středu. Šíleně se bála,nejsme tajy žádné hrdinky. Bolesti začali v 3.45, v 4.30 jela a v 5.36 měla dceru. Bez zranění, porod za odměnu. Ze sálu si došla na pokoj a odpoledne přijímala návštěvy s úsměvem na rtech.
Taky mě napadlo, to samé jako @babanci, že můžeš mít nakonec pohodový porod a budeš ráda, že nebyl císař. Některé ženské se hodně bojí dopředu, ale pak už když se porod rozjede, tak to vlastně po té psychické stránce dají dobře, když už se něco děje. Jen jsou teda blbé ty tvoje psychostavy teď, to se nedá dlouhodobě vydržet, tak snad budeš mít štěstí a porod přijde co nejdřív. Kdyžtak bych opravdu zašla na tu psychiatrickou nonstop službu, co je ve velkých nemocnicích a poradila se s nimi. Držím palce 🙂.
@bibi15 Jj, mladá černovláska - to by mohla být ona. Neskutečně empatická doktorka. Osobně se domnívám, že mi svým přístupem protáhla těhotenství minimálně o týden. Ostatní mě pořád jenom stresovali, že tlak, tlak, tlak ... ona jediná pochopila, že to mám velmi výrazně ze stresu a zklidňovala mě (a když jsem se pak dostala do centra léčby hypertenze, tak doktor potvrdil, že primární zdroj vysokého tlaku u mě je stres). Bohužel u mě vedle toho tlaku byly i masivní otoky a nakonec se to sesypalo všechno, ale u nedonošenců je každý týden neskutečně znát.
Moc moc moc držím pěsti.
Ja se porodu taky hrozne bala..bojim se vseobecne vsech doktoru takova ta nemoc bilych plastu 🙈 jakmile ale telo zaclo volat "rodim" tak tohle vsechno slo nekam do pryc i ten desivej strach ktery jsem nekolik mesicu z toho mela..a po celem porodu se zas vsechna ta "bolest" vytratila..fakt telo je magicke co vsechno dokaze udelat i s psychikou... neboj bude to urcite v pohode 😉😉
Já jsem nečetla předchozí příspěvky, tam se omlouvám, jestli nečo zopakuju. Nabízím maličko jiný úhel pohledu a to stran zotavení. Jsem anesteziolog a intenzivista, takže zotavování je můj denní chleba. A sama jsem po přirozeném porodu. Vím, že je to úplně individuální, ale já jsem mohla porodit ambulantně, kdyby nebylo mimina. Já bych fakt z porodního sálu mohla domů. A šla bych pěšky, ve špitále jsem byla kvůli dceři a kojení. Zotavení po sekci je prostě mnohem náročnější, je to nitrobřišní operace středně velké závažnosti. A budeš mít doživotně jizvu na břiše.
Pokud chceš jen porodit a dítě opravdu dát k adopci a dál s ním nebýt nijak spojená, nebude Ti vadit denně koukat na jizvu v podbřišku? Že se tě na to občas někdo zeptá? Źe se bideš hojit dýl? Já bych se sekci snažila vyhnout zuby nehty, ona má své následky typu srůstů a podobně.
@drep ano už se to tu také řešilo 🙂 mě osobně jizvy nevadí a vím že zotavovani je horší, dokážu si představit že to není malá operace. Je mi i jasné že budu mít po pro raní bolesti a první dny asi bude těžké se normálně pohybovat, ale já si nedokážu představit rodit přirozeně, projít těmi bolestmi několik hodin a pak tam mimi nechat. Z psychické stránky si myslím že pro mě bude snazší ten císařský. A jen doufám že jim budu moct rodit.
A jsi si 100% jistá že to miminko opravdu nechceš? Jak píšeš tak se mi zdá, že kdyby to šlo, že by sis ho nechala, ale třeba se mi to jen zdá
Přeji Ti ať to dobře zvládneš a máš to rychle za sebou. Hodně štěstí do budoucna🙂
@bibi15 ani s rodičovskym příspěvkem, porodnym atd...? Věci pro miminko seženeš za par korun v podstatě..lidé maminkám v nouzi rádi podarují. Rodina ví, že davas dite k adopci?
@bibi15
Mozem ta o nieco poprosit?Ak budes rodit v utajeni,tak si skus pred porodom utriedit myslienky,daj ich na papier vo forme listu pre tvoje babatko.Je to pre neho nesmierne dolezite.Pripadne doloz k listu aj info o zdravotnej anamneze.
@bibi15
Ohladne porodu a strachu z neho ti neviem pomoct.Padlo tu vela dobrych rad,tak ti len zazelam vela stastia a co najmenej bolestivy a komplikovany porod.
Avsak ta bolest bude psychicka.Urcite sa objednajk specialistovi a ries to co najskor.Vsetko dobre tebe aj babatku prajem
@karlajasmine rodina ani neví že jsem těhotná, nesnesli by to.. Zavrhl by mě, nehledě na to že máme také nějaké spory které by s ejen zhoršili tímto přiznání. Teď pro nás není celkové vhodný čas na zakládání rodiny.
@trdelnik234 o utajeném jsem zatím nepřemýšlela, to bych spíš řešila těsně před samotným porodem, sestra se pouze zmínila že je to taky možnost. K vaší reakci na strach z porodu.. Už od zjištění se snažím objednat k nějakém psychologovi a docházet k němu ab ymi pomohl, všichni mě odmítli s tím že minimálně čekací doba 3 měsíce, po dosažení tě doby že nemají místo nebo že nejsou lidi.. V krizovém centrum je přeci jen trochu divné docházet každý týden nebo 14 dní.. Nebo aspoň mě to nepřijde dobré ani spravedlivé vůči ostatním. Psychiatr mi řekl že sem prý psychicky v pořádku že jsem jen simulant svým způsobem. A do zprávy napsala jen mysli si že má paničky strach z porodu. Ale nevyslechla si mě ani z půlky. Po půl hodině asi mě už odvedla pryč ani tu hodinu si semnou ne povídala. Posledně když jsem byla u psychiatra čekala bych 3 hodiny a to ještě mi řekli že možná za 3 hodiny. Dnes to zkusím znovu, ten sami co posledně, jen záleží na tom kolik tam bude lidí. Já osobně chci k psychologovi poté docházet už jen abych se rychleji dala psychicky dohromady. I kdyby nevyšel ten papír na císaře, holt nevím jak bych to zvládla, ale zkusila bych to.
@bibi15 Mam jen jednu otazku. To ti tolik zalezi na nefunkcni rodine, ktera ti neni oporou, ze jsi schopna se kvuli ni vzdat sveho ditete?
@bibi15 Je strašně zvláštní, že zrovna v Praze a v takové situaci ti nechtějí umožnit císaře. Já i kddyž brečela, že na sekci nechci, tak jsem měla smůlu (Motol). Nikdo se se mnou nebavil. Nicméně pokud porod nebude postupovat, asi tě to stejně nemine. Pokud jsi v takovémto stresu, tak bych se tomu ani nedivila. Po císaři se to celkem dá. 4 dny a jde se domů. Pak to bolí, ale zase taková tragédie to není. Hlavně v porodnici mi dávali léky proti bolesti, pak je dobré na doma si pořídit paralen čípky. Já jsem skoro dva roky po sekci a jizva téměř není vidět, je kousek nad ochlupením. Ale mně to hezky sešili. Slyšela jsem story, kde to fakt doprasí a kámoška má z podolí jakoby kousek kůže vtažený, dělá to takový důlek. Na druhou stranu, kdybys porodila přirozeně, budeš bez jizvy a nebudeš muset nikdy nikomu nic vysvětlovat a třeba by to časem vybledlo v tvé duši, za mnoho let a ztratilo by se to ve vzpomínkách. A kdyby ses někdy rozhodla mít dítě, tak máš větší šanci rodit přirozeně a prožít to. Po jedné sekci neradi nechávají rodit přirozeně (v Praze asi nikde).
@bibi15 Pokud nechces jit k porodu sama, mohla by te doprovodit a trochu uklidnit dula. Obcas pro tezke zivotni situace poskytuji i doprovod zdarma, pokud jsou pro tebe penize problem.