10. tt a bez srdeční akce
Zdravím Vás, jdu se spíše vypsat, v pátek jsem byla na běžné kontrole a dr mi oznámil, že miminko se nevyvíjí a poslal mě do nemocnice, tam mi udělali předoperační vyšetření a řekli ať přijdu na zákrok až v úterý 30.1., je to hrozné to čekání, vše se ve mně mele, myšlenky, co jsem asi udělala špatně. Je pravda, že od 6 tt jsem sem tam zašpinila, brala jsem na to nějaké léky a minulý týden bylo ještě vše v pořádku, mrňousek se ještě hezky hýbal. Bojím se zákroku a popř. dalšího snažení.
Mrzí mě to a věřím, že jsi/jste žádnou chybu neudělala, ale vím, že je to strašně těžké, nad tím takto neuvažovat. V roce 2014 jsme v 7.tt přišli o mrňouska. Tam ale šlo o velmi neprosperující těhotenství. Hcg v den potratu 870 (tou dobou mělo být hodně přes 2000). Jen velmi dobrým ultrazvukem byla vidět dutinka, kde by pak mrně rostlo. Druhé embryo (po roce) se neujalo. Po třech letech se nám povedlo otěhotnět opět s darovaným vajíčkem a máme holčičku. Není to vždycky lehké, je mi 42 a už nemám tolik energie, ale neměnila bych! Je krásná, veselá, nezlobí (jen s jídlem, když jí to nechutná). Po třinácti letech snažení jsme se dočkali a jsme za ni moc rádi. Chci tím vším jen říct, že ačkoliv je to velmi smutné, že se teď miminko nepodařilo donosit, je pořád naděje, že budete mít další. Držím palce.
Vim jak ti je a tva chyba to není. U nás bylo čekání taky dlouhé,od 6tt mi řekli, ze je to zamlkle těhotenství-prázdný váček a my stale čekali a doufali, ze se mimi objeví. Bohužel začala jsem dost krvacet a 10tt revize. První týden byl hrozny, brecela jsem, furt jsem si vyčítala, ze jsem si neměla vzit třeba prášek na alergii nebo ibalgin,kdyz jsem o tehu ještě nevěděla. Furt jsem v hlavě promitala den po dni, co jsem udělala nebo mohla udelat jinak. Pak přišla včas první menstruace a řekli jsme si,ze nebudem čekat, že štěstí přeje odvážným. No a hned po první ms, cca 4 dny po šestinedělí přišla ovulace a ja otěhotněla, zase to čekání a nervy na první kontrolu, jak to dopadne, ze jestliže bude opět zamlkle,už do toho znova nejdu. Den D-ležím na utz a napjatě čekám co dr řekne, no to co sem uslyšela zustane navěky v mé paměti. "Gratuluji slečno, jsou tam dvě, vypada to na jednovaječná dvojčata". Tím chci říct, že vše má svůj čas, co se má stát, stane se a že za každým mrackem vyjde sluníčko. Netrap se tím tolik, má to svůj důvod proč to tak mělo být, i ke mě se miminko vratilo ještě s dalším,prostě to tak mělo být. Přeji brzké uzdravení a hodně štěstí!
Všem moc děkuji za milá slova, je to tak strašně povzbuzující. Prvotní myšlenky, že už to radši nezkusíme, jsou pryč. Teď už jen vydržet do úterý na revizi, utíká to pomalu. Mohu se ještě zeptat, jak dlouho po zákroku jste byly doma? Doktor mi doporučil týden. Děkuji
@eva.85 já byla na neschopence, domluvila jsem se s doktorem, že kvůli mé dost špatně psychice mi ji protáhne dokonce měsíce. Tudíž 10.1. revize a 1.2. nástup znova do práce. Bolesti jsem měla jen druhý či třetí den pak už jen psychika...pak jsem ale zjistila, že čím dřív v práci, tím lepší myšlenky ☺
Mohu se ještě zeptat, při dalším těhu po ZT, byly jste nějak více hlídané gynekologem, nebo vedené jako klasické těhu? Děkuju
@eva.85
Ja jsem byla na zacatku hlidana lehce vic,kontroly kazde 2-3tydny a vzhledem ke svemu povolani jsem hned musela nastoupit na neschopenku.
Ve druhem trimestru kontroly kazde 4 tydny az do 9.mesice a v 9.mesici kazdy tyden,poslednich 14 dni i 2krat tydne,ale je to asi individualni podle doktora.
Prošlo nás tím spousta. Já v loňském roce 2x a dnes jsem v 18. týdnu těhotenství. Někdy je fajn vědět, že v tom člověk není sám. Drž se, příště to vyjde.
@eva.85 bohuzel je pripadu opravdu hodne. Ja byla na zakroku ve stredu a v pondeli jsem normalne nastoupila do prace. Nekdo musi zustat doma delsi domu, treba i dva tydny, nekdo i mesic, kvuli psychice, aby se s tim vyrovnal. Nekomu naopak pomaha jit do prace a "vypracovat" se z toho.
U dalsich tehu jsem byla hlidana normalne. pokud neni zjistena pricina a nebo se nevi o nejake geneticke nebo jine vade, tak se obvykle vede tehu normalne a bere se to, ze je to problem v kombinaci vajicka a spermie.
Opravdu se casto deje, hlavne si nic ty sama nevycitej. Drzim palce, ta to dobre v utery zvladnes. Horsi je ta psychicka cast, kdyz si uvedomis, co se stalo, a ze to uz nejde vratit zpatky. Fyzicky mne par hodin po zakroku bolelo trochu bricho, pak uz to po fyzicke strance bylo v poradku.
@eva.85 Po tom 10.týdnu si myslím i tři lékaři, kterých jsem se ptala, že půl roku je už moc a zbytečně dlouho. Mně řekli, že se můžeme snažit po první přirozené menstruaci po šestinedělí, nechali jsme dvě menstruace, tak jsem otěhotněla i s předchozí dcerou, třetí měsíc po potratu, tak jsem na tu dobu nějak spoléhala a podařilo se, otěhotněla jsem hned první pokus po revizi a to třetí měsíc. 4.7. kyretáž a 21.10. nový začátek, jen se stále modlím, aby zase předčasně neskončil. Přeju, ať se Vám taky tak rychle zadaří, je to jediný lék na bolest po té ztrátě, všichni zdravotníci kolem se tváří, jak je to úplně normální a běžné, ale ne pro nás, pro nás je to šok, bolest, osobní ztráta a smutek a prožíváme si to my, byla to naše součást a my za to můžeme cítit určitou odpovědnost, oni to čtou jen z papírů a statistik.
@2hanah přesně, v nemocnici se tak ke mně chovali, prostě běžný zákrok, o nic nejde, trvá to jen 15 minut, nemáte žádné potíže, tak přijďte v úterý, nechají vás ještě 4 dny v tom nejhorším, nechápu. Přeju vám jen to nejlepší, určitě to vyjde, musíme myslet pozitivně. Půl roku čekat nebudeme, asi jen ty tři 🙂
@eva.85 Hele druhé těhotenství po tom více hlídané, hned mě dali utrogestan a pak kontrola kdykoliv jsem měla jakékoliv divný pocit, ale doktorka je zlatá. Ale co se dcerka narodila a já otěhotněla teď znovu, tak už to berou zase jako normální těhotenství. Jestli uz potomka mas-usuzuji dle fotky-tak to možná nebudou tak sledovat. Jeden potrat potká údajně každou druhou ženu, dva každou pátou a porad se to bere jako náhoda. Něco řeší až u třetího a prý stejně často nic nenajdou...
Tohle se mi stalo taky... Jsem po dvou potratech, jednou v šestnáctém týdnu a jednou v devátém a ten byl přesně jak píšeš - netlouklo mu srdíčko. Zákroku se neboj, je to rychlovka a nic tě nebolí, pak si dejte čas na sebe vzájemně, doporučuje se různě, tři až šest měsíců se nesnažit o další těhotenství (ale znám pár, kdy na to kašlali a podařilo se jim během dvou měsíců..). Říká se, že takhle tělo řeší vývojové chyby, ale nevím, oba naši andílci kluci byli v pořádku, jen to prostě nevyšlo. A příště to bude v pořádku 🙂
Jo a pokud nechceš být po zákroku v nemocnici, já jsem taky nechtěla, byla jsem hodně na nervy, takže jsem po první revizi podepsala reverz. Nebyla jsem v nemocnici ani dvacet čtyři hodin. Podruhé mě pustili radši ještě ten den.
@eva.85 souhlasím s ostatními, že tohle vážně není tvoje vina. V prvním trimestru tohle neovlivníme ☹ mě se stalo to samé o týden dýl než tobě :-/ Zákroku se bát nemusíš. Byl úplně v pohodě. Dokonce se mi po tom i dost ulevilo, že to mám za sebou, také jsem čekala asi 5 dní :-/
Kdybys chtěla nějak popsat jak to probíhalo, tak klidně napiš. Držím palce ať se zase brzy zadaří 😉
@veronikanel Mrzí mě tvá zkušenost 😔 Já to mám za sebou bohužel 2x během půl roku, dle krve mám taky pozitivního Leidena, ale tu slabší formu (heterozygot), kdy podle mého gyndaře za potrat nemůže, že dělá problémy až ve třetím trimestru, kdy už bych dostala léky na ředění. Teď mi je ochoten je dát, až budu těhotná, pro jistotu do konce 1.trim.. Já bych je radši ale dřív, ničemu přece nevadí... U mě byl totiž problém hned na samém začátku, tak se bojím, že byl někdy "až" v 5.týdnu mohlo být zase pozdě. Jak si to měla, prosím, ty?
@eva.85 já myslím, že to úplně stačí, někdo v nějaké diskuzi i psal, že mu doporučili ten půl rok nebo snad i rok! A pak už jim to nešlo, samozřejmě, nemusí to spolu souviset, ale já myslím, že po tom nepovedeném pokusu "nanečisto", je to tělo připravené a má se to "zasít" v tom období a ne po půl roce, já to tak cítím. A myslím, že i ty dva měsíce u nás stačily, ale to jsme se nestihli potkat s partnerem doma 😁 tak jsem to nehrotila. Ta prázdnota uvnitř je hrozná, ale po zákroku jsem si řekla, že to nejhorší mám za sebou a už utíká šestinedělí k dalšímu miminku, máme naději a to je to důležité.
Tak ja mam po zakroku v patek -9.tyden.Zakroku se vubec nemusis bat,uspi te,nebudes nic citet ani po probuzeni.Bolelo me akorat vecer trosku brisko.Z nemocnice me pustili po 4hodinach.A dnes uz ani nekrvacim.Takze po fyzicke strance pohode.Horsi ta psychika,stalo se mi to podruhe behem pul roku.I kdyz uz mam dve deti,3jsme si strasne prali a jsme z toho moc smutni.Mam v planu,ze nebudu cekat ani 3 mesice.Mate to nektera taky tak,ze jste zkouseli drive?Dekuji
@cervik1111 my jsme zkouseli po 6nedeli ale podarilo se az po 3.ms:)
@kaja2016 to nemusi byt pravda. Mam za sebou zamlkle tehotenstvi v 10 tt a nasledne spontanni potrat. Me naopak tri lekari nezavisle na sobe rekli, ze mam pockat jak si s tim telo poradi samo, ze je to lepsi nez revize a po sestinedeli zacit znovu. Po potratu jsem byla u lekare pak uz jen jednou, cca 4 dny po, s zadnymi dalsimi kontrolami si nikdo hlavu nedelal, nikdo nic nehlidal, neresil. Jestli to hodne bolelo... trochu. Psychika na tom byla (a porad ne) hur. A uplne nejhur jsem vnimala jak mi porad nekdo rikal, ze hned otehotnim znovu. Uplnula jsem se na to (slysela jsem to snad od kazdeho) a to bylo spatne. Po skoro roce porad nic.