Zvyknu si na kočku v bytě?
Zdravím,
nedávno jsme se s přítelem sestěhovali, jsem teď v 6. měsíci. Přítel má kočku, ke které má velmi blízký vztah a trvá na tom, aby byla doma. On se zvířaty vyrůstal, já vždycky byla zvyklá na to, že je mezi člověkem a zvířetem nějaká hranice. Zatím si pořád nemůžu zvyknout na to, že mám doma nějaký nekontrolovatelný element, který mi nechává chlupy na kuch. lince, že musím neustále uklízet oblečení nebo cokoliv kam nechci aby kočka skákala, kočičí záchod smrdí, zvuk toho olizování (když se myje) mi přijde nechutný, a přijde mi že víc času trávím přemýšlením nad tím jak to celé soužití přežít než nad tím, abych řešila vlastní problémy ohledně zařizování bytu, práce, nebo svých standardních myšlenek. Kočka je navíc z útulku, má nějakou traumatickou minulost, vyžaduje hodně pozornosti a je ukňouraná - často mňouká.
Byly jste někdy někdo v podobné situaci? Přítel se kvůli mně přestěhoval a změnil práci, tak po něm nechci chtít aby ji dal pryč. Na druhou stranu mi to ale vadí, už mi několikrát např. sežrala snídani, a já nevím jak se v takovém prostředí cítit dobře, natož v něm být psychicky vyrovnaná matka.
Já jsem měla kočky ráda jen venku. Domů bych si ji nikdy nepořídila. Až pak, najednou... Dala jsem se dohromady se svým chlapem, nastěhovala jsem se k němu do bytu, kde měl dva kocoury. Britského a obyč mix. Brit ještě k tomu zbyl po jeho bývalce, která ho tam prostě nechala a odešla. Myslela jsem, že to nerozdýchám. Chlupy všude, neustále se mi něco pletlo pod nohy, mňoukání, rvačky, blití, prostě hrůza. Máša, obyč kocour, pak umřel a já to ořvala. Zbyl tu jen Mikeš, nechtěné dědictví. Navic to byl takový morous, nenechal se ani pohladit, pořád sekal a prskal. Jediné, co potřeboval, byla láska a pochopení. Brzo jsem pochopila, že pokud spolu máme přežít, musí to být podle jeho pravidel. Dneska, po roce sžívání se, je to můj nejlepší kámoš. Spí se mnou v posteli, chodí se mnou do sprchy, na záchod, vítá mě u dveří a v noci mě budí na mazlení. Je pravda, že spaní s ním není med, hrozně chrápe a mlaská, ale člověk ho tak musí brát. Když náhodou vleze na stůl, odmlouvá, když ho okřiknu, ale poslechne. Na linku vůbec nechodí, ale loudí, když vidí prkénko na krájení. Nedokážu si představit, jak prázdný to bude život, až jednou nebude. A už vůbec si nedokážu představit, že bych někdy měla po příteli chtít, aby se ho zbavil. Dokonce i malá v bříšku na něj krásně reaguje a přestane kopat, když přede.
Já jsem sice milovník psů a koček, ale chápu, že ti to může být nepříjemné. Nečetla jsem všechny komentáře, tak se omlouvám, jestli se budu opakovat, ale napadá mě jen toto:
Jak velký máte byt/dům, kde žijete? Není možné domluvit se s partnerem, aby kočka mohla jen do některých místností? Sice by to vyžadovalo čas a citlivost /zvlášť, jestli je kočka z útulku/, ale pokud byste ji naučili jen do některých místností, měla bys aspoň malé útočiště. Chlupů se bohužel 100% nezbavíš, to je břímě zvířete v domácnosti (my máme v bytě jezevčíka a ač jsem na zvířata doma zvyklá, teď s narozením dítěte docela z těch chlupů všude taky šílím). Stejně tak zápach z kočičího wc se dá jen omezit, ale nezbavíš se toho úplně. Ale je možné zmírnit nepříjemnosti vzájemného soužití.
Každopádně si s přítelem promluv, je to teď vaše společná domácnost a měli byste najít řešení, které bude přijatelné pro oba. Když mu nic neřekneš, nic se nezmění, ty se budeš zbytečně nervovat a to je to poslední, co potřebuješ.
Pokud bys chtěla nějaké konkrétnější rady, jak se s kočkou sžít, napiš mi zprávu, pokusím se ti poradit co budu moci. Ať tady nepíšu zbytečně nějaké nevyžádané eleboráty.
@natwhipu Jak dlouho jste se znali před sestěhováním? Předpokládám, že jsi věděla, že má kočku a že máte řekněme odlišný vztak ke zvířatům...Podle mě se s tím budeš muset smířit, vůbec bych neoslovovala, aby se kočky vzdal, já jsem šla do vztahu taky se zvířaty a v momentě sestěhování jsem předpokládala, že partner je srozuměn s tím, že se sestěhovává i s těmi chlupatými spolubydlícími (se vším, co to obnáší, péče o ně v mé nepřítomnosti, apod.) a na rovinu, pokud by najednou po nastěhování chtěl, abych se jich zbavila, zaklepala bych si na čelo...
Chápu ale, že něco člověk pozná až při soužití, resp. ho to začne deptat až v momentě, kdy to má každý den, a zkusila bych se teda s partnerem domluvit na bodech, kde se dá dojít k nějaké úlevě, tzn. že se pokusíte kočku navyknout, aby nechodila na linku (ale kočky neznám, nevím, zda je to možné?) a on bude měnit častěji její záchod. A třeba (snad) k ní najdeš snáz cestu, když uvidíš snahu a získáš tím víc prostoru...i když si myslím, že je bohužel pravděpodobnější, že se to po porodu ještě zhorší...😕
@natwhipu Je to zvíře, ale je to taky moc chytré zvíře... Nastavte pravidla... KKočka je snadno pochopí... Když vycítí, že jí nemáte ráda a že snad páníčka budete nabádat, aby přehodnotil svůj vztah k ní, ta kočka Vám udělá ze života peklo. Chovejte se k ní s respektem a změny přijdou... Chlupatit nepřestane (můžete jí třeba česat častěji), mluvte s ní, co se Vám líbí a klidně zakřičte, když udělá něco, co se Vám nelíbí. Pokuste se jí naznačit, že milovat ji nebudete, ale o vzájemný respekt by jste se mohli pokusit... My máme kočky tři. Na manželovi jsou závislé, chodí za ním všude a chtějí hladit. já je jenom krmím, když manžel není doma, jinak jsou zalezlé různě v pelíšcích a vůbec o sobě nevíme...
Kočku bych snesla tak v baráku, v bytě ne. V bytě už žádné zvíře, kor když je ted miminko a všude leze, kvůli nemocem, chlupům a tak...A obecně mám radši psy, jsou prostě upřímnější 🙂
Ja jsem od malicka zvykla na kocky. U nasich vzdycky nejaka byla. Ted maji Pana Kocoura,u ktereho oni bydli 🙂 Je mu 8,takze za ty roky vi,co muze a co ne. Jednou jedinkrat se sam obslouzil ze stolu (tvarohova buchta,kdo by to rekl) a jednou skocil na linku a dal si rajskou (blee). Jinak nikdy nic. Dokonce ani nesomruje. Jen kdyz se kraji maso,tak se prijde podivat,ale stsci mu rict,ze nedodtane a jde pryc. Pres den je venku,v zime a v noci doma. Samozrejme chlupy jsou peklo (je rezatobily),ale moje dlouhe vlasy jsou taky vsude po obleceni. Ted s muzem mi kocka chybi. I kdyz bydlime v domecku,tak kocku mit nemuzeme. Jsme moc blizko frekventovane silnice a srazilo by ji pri nejblizsi prilezitosti auto. O psech psat nebudu,nemusim je..
Kočka jde určitě naučit, aby nelezla na linku a do jídla. Táta jako totální nekočkař se ujal vyhozeného kocoura a prostě na něj vždycky zasyčel a kocour věděl, že tohle se nedělá. Kupte kvalitnější kočkolit, ty betonové za pár kaček ze supermarketu fakt smrdí hned, kvalitnější pach lépe absorbují.
Chlupy asi všude budou, kočka je má obvyklé jemné a lítací. Chce to tomu trochu přizpůsobit čalounění, oblečení a případně omezit aspoň trochu kam kočka může a kam ne... Měla jsem extrémně chlupatého 40 kg psa v bytě, ale ty chlupy se pořád čistily líp než kočičí u táty (navíc pes nesměl na sedačku ani do postele, takže byly spíš na zemi než třeba na gauči). Můj přítel je trochu alergik, takže pes nesmí do ložnice, kde je uskladněno i všechno oblečení.
Mám jednu kamarádku extrémně čistotnou (tedy z mého pohledu) a docela chápu, že někdo by ze soužití s kočkou šílel. Zkuste pozměnit co jde a zbytek vydržet, myslím, že si časem trochu zvyknete. A taky si načtěte, že třeba zrovna děti, které vyrůstají se zvířaty, jsou zdravější, třeba k ní získáte pozitivnější vztah.
@natwhipu My byli po sestěhování v podobné situaci, znám to ale z té druhé strany. Já měla kočku a můj přítel ne že by kočky nějak nesnášel, ale je to městskej kluk co nikdy žádné zvíře neměl a prostě k tomu vůbec nemá vztah, taky má rád klid a ticho. Vadily mu zvuky, co kočka dělá (olizování a taky občas chrápe), záchod (kdo tvrdí, že nesmrdí, tak je buď už zvyklej nebo kecá, minimálně když kočka udělá bobek, tak to cítit prostě je, než ho zahrabe) a taky to, že občas leze kam nemá, něco schodí, občas běhá jak splašená a tak. Ze začátku jsme se kvůli tomu občas chytli nebo bylo dusno, zpětně musím teda přiznat, že z velké části mojí vinou, protože jakoukoliv stížnost na kočku jsem si brala hrozně osobně a pak byla uražená, bylo to prostě "já a moje kočka" a pak můj přítel, místo abychom byli "my". Časem se to ale srovnalo, byly potřeba kompromisy a pochopení na obou stranách, ale teď už je to úplně v pohodě. Jakékoliv problémy ohledně kočky řešíme společně jako partneři, z přítele sice nikdy žádný velký kočkomil nebude, resp. nebude mít ke kočce tak vřelý vztah jako já, ale má ji svým způsobem rád, jen nemá potřebu ji pořád matlat a spát s ní v posteli. A když je potřeba, tak se o ni postará.
Poradila bych ti nebrat tu kočku jako nějakého vetřelce kterého musíš doma strpět, ale jako něco, co k tvému příteli patří, co má rád a co je součástí jeho osobnosti. A když máš ráda jeho, časem bude i vztah ke kočce lepší. Myslím, že tvůj největší problém je v tom přístupu.
Ale některé z těch tvých problémů s kočkou se dají vyřešit nebo zmírnit, na chlupy pomůže kočku vyčesávat, pak taky sušička prádla, která odstraní chlupy z oblečení a taky odchlupovací válečky, má je třeba Ikea. Když vám kočka šumuje na lince, tak tam nenechávat nic lákavého (s hladem tohle nic společného nemá, kočka si chce prostě zpestřit jídelníček, nebo se nudí a tak "chodí na lov") a taky ji zakazovat, aby tam vůbec skákala, pokud to tvůj přítel nedělal, tak tady by zas měl on pochopit, že na lince a na stole prostě zvířata nemají co dělat. Co se záchodu týče tak zkusit víc druhů podestýlek a dát ho někam, kde se dá dobře větrat. Na kňourání by mohly pomoct ty feromony do zásuvky, které mají kočky uklidňovat. A na olizování si holt budeš muset zvyknout, lepší, než kdyby se kočka vůbec nemyla 🙂
@yasminna jasně, dáváme jí nažrat. Ta situace se stala už několikrát, i ještě než jsme se sestěhovali - něco jsem napekla, a nechala jsem to někde v kuchyni v krabičce s pootevřeným víkem, aby to neplesnivělo. A ráno to najdu celé na zemi a rozhryzané. Po sestěhování jsem si řekla že na to budu dávat pozor - veškeré pečivo schovávám do skříní. Až jsem na to nedávno zapomněla - večer před ránem kdy jsem musela brzo vstávat a měla dlouhý den, jsem koupila donuty, hezky jsem uklidila celou kuchyň, abych ráno měla klid, ale ty donuty jsem položila na linku. No a první věc co ráno vidím, je rozhryzaný sáček a všechno v něm... koho by to nenaštvalo. Samozřejmě dostala přes kožich, ale na linku chodí pořád. Myslím že tohle se většinou stalo když jí došly (asi přes noc) granule, ale dosypáváme jí to každý den, takže hlady rozhodně netrpí.
@natwhipu Tak ono divit se, že kočka roztahá přes noc (!) nechané jídlo na lince je skoro úsměvné, to můžete být naštvaná tak leda na sebe 😉 Dát kočce přes kožich následně ráno je nesmysl, to fakt neví, za co to bylo. Prostě jakmile jí zahlédnete, že se chystá skočit na stůl/na linku, houkněte na ní. časem jí to dojde. Pokud jí to partner dosud toleroval, rozhodně to nepochopí napoprvé (a popravdě řečeno, přes noc nebo když nebudete doma budete muset jídlo uklízet vždy).
@sobist
no, právě že k nim ten ťuťu-ňuňu přístup nemám. My jsme měli psa taky doma, ale chodil na zahradu, do ložnice nesměl, na linku už vůbec ne, prostě měl jasně vymezenou hranici a nevymrčoval si víc. Děda měl vždycky taky psa, který byl jen venku. Ke svému majiteli měl respekt, a byl tak naučený že nesmí dovnitř, že když po něm jednou babička chtěla aby prošel verandou, aby kvůli němu nemusela otevírat bránu, tak se neodvážil. Takže najednou teď to, že kočička je chudinka a potřebuje pořád lásku a že potřebuje každých 5 minut podrbat za uchem, a já se můžu zbláznit z toho, že nemůžu opustit byt s vědomím, že ho najdu ve stejném stavu, a že všude kam chodím vidím buď chlupy nebo rozházené stelivo, a že nemám místo kde od ní budu mít soukromí, mi fakt nejde přes kožich. Nepovažuju se za odpůrce zvířat, spíš z nich mám respekt, rozhodně si je dobrovolně nepotřebuju dávat do postele, stejně jako nevidím důvod proč s nimi bydlet v bytě.
To že mi dítě bude dělat chaos v bytě, s tím počítám, ale je to dítě, keré nosím 9 měsíců v břiše, které porodím, které je z půlky moje krev, není to kočka... já mezi tím vidím obrovský rozdíl...
@sthanina no, nevím jak moc je chytrá. Jelikož je to kočka, měla by mít dobře vyvinutý čich. Když jsme ji poprvé pustili ven z bytu, přišli k nám za chvilku sousedi že vletěla do bytu k nim a schovala se pod pohovku. Oni mají stejně vypadající vchod pod námi. Takže nepoznala pach svého majitele...?
@natwhipu Mám doma čtyři kočky a 20 měsíční dítě; ze zkušenosti: dítě je daleko nekontrolovatelnější element než ty čtyři kočky dohromady.
@natwhipu kočka nejde po čichu, ale když je vyplašená hledá nejbližší temný místo ( buben pračky, pod gauč, za nábytek) je jedno co je to za barák. Pokud se učí být venku, vypusťte ji až je šero a klid, bude si mnohem jistější než ve dne.
@penelope87 u dítěte s tím počítám, navíc dítě vyroste a naučí se spoustu věcí, zatímco kočka zůstane... pořád kočka.
@lovely_creature aha, tak temný místo budiž... s tím šerem... když bydlela s přítelem na vesnici, chodila ven dost, tady byla taky vypuštěná na zahradu... když jsme šli pozdě večer kolem, vřeštěla tam jakoby ji na nože brali, tak ji vzal domů
No, jestli si zvykneš? to ti asi nikdo neporadi, kazdy jsme jiny, ale z toho co tu pises bych te tipovala na typ cloveka jako jsem ja. Ja zastavam nazor ten, ze zvirata patri ven. Pes ma hlidat, kocka lovit mysi a to ze z nich lidi delaji mimina a delaj na ne tutu nunu, jako dobre, i zvirata potrebuji nasi lasku, ale kdyz uz si to zvire porizuju, tak bych mu mela dokazat poskytnout prostor pro jeho prirozene chovani - cili kocka - lov - potrebuje urcitou svobodu a ne ze je celej zivot zavrene mezi ctyrma stenama... to je muj nazor. Kdyz jsme se sestehovali s pritelem, take jsem nebyla nadsena z toho ze ma v byte kocku. Jak pises, vsude chlupy, smrad, o tom ze nemuzes nechat ani pitomy susenky na stole ani nemluve a predstava, ze se kocka vrta v zachode a pak mi skoci na linku, to je pro me na infarkt. skace vsude kde se ji zamane, kvitka mam vsechny v loznici /kam nesmi/ protoze mi je vsechny znicila, kdyz si naklidim, vydrzi to do druheho dne a muzu zacit nanovo, pripadam si jak otrok, pro me je to vycerpavajici, hlavne psychicky, stve me kdyz moje snaha o utulne pekne vonave bydleni prichazi uplne v nivec :-/ jedine cim se muzu uklidnovat je fakt, ze stavime domecek kam se snad jeste letos nastehujem a kocka bude mit svuj prostor s dvirkama ven. ja to po vice jak dvou letem souziti proste nezkousla. pro me jsou zvirata proste "spinava" hlavne tlapky ale i tak celkove. jsem take v 6. mesici a to co tu pisu nejsou splasene hormony ale nazor, jaky mam odjakziva. pokud nemas vidinu stehovani a novych pravidel v dome jako ja, byt na tvem miste tak si vyclenim minimalne jednu /nevim jak velky mate byt/ "cistou" mistnost bez zvirat, kde se budes citi dobre /za me by to byla rozhodne kuchyn a loznice/ ...my se s pritelem bohuzel xkrat dost kvuli tomuto tematu pohadali, ale zivot je o kompromisech, tak snad neni ten tvuj takovy palicak, pochopi te a spolecne se domluvite. Ver jak moc ti rozumim, drzim palce, at jste s miminkem spokojeny 🙂
@natwhipu chápu dobře že to bylo nové bydliště kočky , když udělala tohle ?
jinak ještě k tomu záchodu.....ano těsně po tom, co se kočka vykajdí, tak to cítit jde. Ale to je snad jasný ne? Člověk když jde na velkou, tak taky zrovna nevoní, co si budem povídat....🙂 Já hned jak se kocour vykadí, tak jdu wc uklidit. A pak to opravdu nesmrdí. Musí se to samozřejmě čistit no.
@natwhipu Kde je vůle, je i cesta. 🙂 Kočka se pravděpodobně moc nezmění, ale ty své myšlení a postoj pozměnit můžeš, jinak nepomůže nic a bude to dál peklo. Ale jak říkám, chápu, že každý máme ke zvířatům jiný vztah - pak už nezbývá, než si s přítelem sednout a pořádně mu vysvětlit, co ti vadí a proč, a nenechat se odbýt. Jinak to nevidím.
Jsou zkratka dva tábory lidi, ti kterým kočka v byte a s ní spojené náležitosti nevadi a jsou lide kterým to zkratka vadi. To je prostě v člověku. Myslim ze tyto dva tabory se nikdy nedokazi navzajem pochopit...
Mě tenhle přístup přijde sobecký. To zvíře nemůže za to, že je zvíře a podle toho se chová. Jestli by se měla na někoho zlobit, tak na přítele, který kočku takhle vychoval. Nebo spíš nevychoval. Náš kocour na linku nikdy nevleze, na lidské jídlo se ani nepodívá, když mu ho sama nepodám. Ale kočky jsou chytré, dají se naučit plno věcí, jen to chce trpělivost...
@natwhipu
To je opravdu neskutečný. Co z tech deti pak vychovate? Kdyz nekomu vadí zvuk,jak se kocka olizuje 🙂 tak uz vazne nevim. Mozna psychiatr 🙂
Ja se snazim o souziti s prirodou a zviraty, jak jen to jde. Dite taham po statkach atd, doma mame psy a kocky. Nemame zadnej problem. A pak me tohle dokaze fakt vytocit
No a nekoho zas dokaze vytocit kocka na lince, pocity zkratka neovlivnis. souziti s prirodou ano, ale at si je venku, doma chci mit cisto... kazdej jsme jinej, a dotaz autora znel, jestli byl nekdo v podobne situaci, ja treba ano, a jestli se neciti autorka v takovem prostredi dobre, je na miste si o tom promluvit... nejaka zmena/kompromis, viz napr. uvedene oddeleni mistnosti
Já bych to neviděla tak černě. Když budeš chtít, jistě najdeš způsob, jak s kočkou žít a být spokojená. Padlo tady spoustu tipů, které můžeš doma zavést. Doporučila bych ti ještě podívat se na ivysílání čt na několik dílů pořadu Kočka není pes. Dozvíš se o kočce a jejím chování víc a podle toho se pak zařídíš. Co jsem tu nenašla a doporučuju je sušička na prádlo. Mňoukání třeba vyřeší pravidelná aktivita - hodně hraní (laserové ukazovátko, hračka s granulkama), na linku a stůl kočku prostě nepouštějte, ona to pochopí, samozřejmě jí tam nesmí ve vaší nepřítomnosti lákat jídlo apod., zařidte jí poličky ve výšce a ideálně u okna (ať nemá potřebu šplhat na linku), oddělená místnost, válečky, změna steliva... to jsou super nápady.
I kočku musí člověk vychovat. Máme dvě. Žijeme v bytě 3kk a naprosto v pohodě. My jsme tedy kočkomilové. Pokud člověk nechce, aby mu zvíře někam lezlo, nebo nedělalo to a to, musí mít trpělivost a naučit ho to. Jako každé jiné zvíře. Nechceš, aby lezla na linku, když to uvidíš, okřikni ji, vytahej ji. Nechceš, aby kradla jídlo. Okřikni, vytahej ji. Důležité je, tohle vše dělat ve chvíli, kdy vidíš, že to ta kočka dělá. Pokud to uděláš později, neví za co jí trestáš a jsou kočky, které ti to vrátí. Pokud spolu žijete dva týdny a kočku pustíte ven, nedivte se, že netrefí domu, je to pro ni zcela nové prostředí a je vystresovaná. Měli byste jí nejdříve vzít na kšíry večer, kdy není takový ruch a seznámit ji s novým prostředím, pokud ji chcete pouštět ven. Ano, na kočku si v bytě jednou zvykneš, ale jsou k tomu potřeba kompromisy, pevná vůle a jasné nastavení hranic. Pokud polevíš, ta kočka to pozná. Kočky jsou inteligentní a milující zvířata, chápu, že je spousta lidí nemá rádo, pro jejich povahy. Ale jak už někdo řekl, kočka není pes, srovnávat tyto dva druhy je docela zcestné. Budu držet palce, věřím, že to pro tebe musí být náročné. Chlupy budou všude vždycky, kočkolit také, to ji bohužel neodnaučíš. Pokud nemá ráda vyčesávání hřebenem, prodávají se i rukavice. Na tohle všechno je jen jedno řešení a to vysávat, vysávat a vysávat. Bohužel. Zkus se svěřit partnerovi, že on bude mít na starosti kočičí záchod a vysávání, zatímco ty jí zkusíš "vychovat". Myslím, že byste se sblížily a odpadla by ti starost s úklidem po kočce. Mamka například kočku naučila tak, že si nedovolí vzít cokoli za jídlo, ani když spí, ani když není doma. Zkus třeba něco nechat ležet na lince úmyslně a pozorovat situaci. Jakmile uvidíš, že dělá něco co nechceš, aby dělala okřikneš ji, zkus odejít do jiné místnosti, když uslyšíš, že zase krade jídlo, nebo skáče na linku, tak jí zase vyhubuješ a vytaháš ji. Je potřeba to dělat opravdu pokaždé. 🙂 Věřím, že to zvládneš, aniž byste kočku dávali pryč. Budu držet palce. 🙂
