Nedávno jsem se seznámila s pro mě naprosto jednoduchým ale kouzelným pomocníkem. Jmenuje se "zátěžová přikrývka" .

Zátěžové přikrývky

Neklidný spánek, neustálé převalování, snad i chlad a pocit nejistoty? Takový spánek jistě není nic pro nikoho, kdo musí ráno vstát a jít do práce. Spánek, který je pro tělo až vysilující, může způsobovat mnoho vnějších vlivů. Svůj podíl má jistě celodenní stres, nejistota a pocit celkového neklidu. A čím náročnější noc, tím náročnější den. Jak tedy z toho věčného kolotoče uniknout a nepodlehnout příznakům nedostatku spánku? Zkusme si vytvořit příjemné prostředí a zvýšit jistoty a bezpečí během spánku. K tomu nám mohou pomoci tzv. zátěžové přikrývky. Nejedná se o těžké péřové peřiny z dob našich babiček. Ale o velice příjemné prošívané přikrývky, které vytvoří dostatečný tlak na naše tělo, abyste se cítili jako v bezpečném objetí, a tím snížili svůj vnitřní neklid.

Celý článek naleznete na www.i-matrace.cz/clanky/zatezove-prikryvky/k=zatezovky

V pro mé noční můry je přikrývka jako balzám na duši 🙂

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda.

Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně.

Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby baterka telefonu nabitá na 10 procent vydržela osm dní. Takový vysvětlení jsem letos viděla na facebooku a tam se najde vysvětlení všeho.

Hned druhý den po oslavení první chanukové noci jsme se rozhodli vyjet z města a užít si venkova, čerstvého vzduchu a sněhu. 23. prosince jsme vyrazili do Vermontu. "Prosím tě, kde je můj inhalátor?" Ptá se Amík 24. prosince ráno, po noci strávené na čerstvém horském vzduchu, bohužel pro něj ale v pravých peřinách. "Já mám takovej jako pocit, že jsme ho nechali doma. Jak jsi mi říkal, abych ho dala do tašky, tak já jsem na to nějak zapomněla." Jako bylo mi Amíka líto ne že né, on taky tak dost hnusně sípal a celkově vypadal poměrně bledě. Naštěstí americké služby jsou nejlepší a v lékárně si byli schopní zjistit recept a nechat si ho urychleně přepsat do jiného státu.

Bylo zajímavý chodit po malém americkém městečku na Štědrý den, lidi dokupovali dárky, my jsme scháněli astmatický sprej pro Amíka a chlapík se rozhodl vyzvědět kolik lidí slaví Chanuku místo Vánoce. "Veselé Vánoce," zdravila nás prodavačka v lékárně spojené k veliké chlapíkově radosti s hračkářstvím. "My Vánoce neslavíme, my slavíme Chanuku a co slavíte vy?" Hbitě odpověděl chlapík. Paní se zasmála a chlapík se neodbitně dožadoval odpovědi. "My máme jedna, dva, tři, čtyři a pět a šest a sedm a osm nocí." Vytahoval se chlapík dál. "Slavíte Chanuku?" vyzvídal chlapík v řeznictví, "protože my jo. K nám Santa nechodí." povídal dál a dál až do chvíle, kdy jsme našli Santu sedícího na křesle v lobby jednoho hotelu. "Chlapečku, nechceš si sednout Santovi na klín a říct mu, co bys chtěl, aby ti zítra ráno přinesl?" Lákala chlapíka paní převlečená za elfa. Chlapíkovi to v hlavě zašrotovalo, "Mami, pojď se mnou," chytl se mě pevně za ruku a táhl mě k Santovi. Na klín si mu nesedl, to ne, ale o Chanuce se nevytahoval, lízatko i cukroví si vzal a byl zticha. "Mami a daddy, to byl opravdovej Santa?" "No asi jo," odpovídal Amík. "Hmm, a on mi taky něco přinese zítra ráno?" ptal se chlapík. "No to by nebylo fér pro ostatní děti, by nemusely zbýt dárky na ty, co neslaví Chanuku." Snažili jsme se mu to vysvětlit logicky. "Hmm, tak já myslím, že Chanuka je lepší, mám jí osm nocí. Ale stejně, možná mi ten Santa taky něco dá a já bych si přál aby Chanuka byla 150 nocí." Nedal si chlapík vymluvit tu možnost návštěvy Santy.

Santa nepřišel, ale to nám nevadilo, neb my jsme vyrazili hned 25. ráno na lyže. Jako ty Vánoce v  jsou skvělý, když je člověk neslaví, protože ty fronty na vleky, tak ty vůbec nebyly, a tím myslím jako vůbec a to jsme byli v největším lyžařském centru na východním pobřeží USA.

Na svůj poslední pobyt v porodnici jsem se nesmírně těšila...Především kvůli odpočinku od běžných povinností v domácnosti a okolo holek....

Co si budeme povídat, porodnice, kde jsem byla já už po třetí, je chudá, zastaralá a nezapře nemocniční prostředí. Nicméně i přesto jsem se rozhodla znovu tam rodit, hlavně kvůli moc milému personálu...

Je jasné, že s některými věcmi nic neuděláme - strohé a staré vybavení často pamatující Šemíka jako hříbě, nemocniční jídlo, ranní vizita a úklid apod.

I když se mi nemocniční prostředí nezamlouvalo, nebyla jsem z těch, které by vymýšlely jiné alternativy, kde a jak rodit nebo nadávat na to, že tu nemáme porodní domy apod. 

Rozhodla jsem se zpříjemnit pobyt, jak jen jsem mohla. Především jsem vycházela ze svých dvou předchozích zkušeností, kdy už jsem věděla kam jdu, jaký je režim a možnosti...

Především jsem si vybavila svojí první sprchu po porodu, kterou jsem si užila víc jak sebelepší wellness. Už jen teplá koupel samotná byla moc příjemná, především na bolavé tělo, tak i ten pocit ze sebe udělat zase člověka....Připravila jsem si sadu šamponu, sprcháče a krému na tělo ze svého oblíbeného obchodu rituals...kterou jsem začala používat až přímo v porodnici a na kterou jsem se nesmírně těšila, takže jsem si sprchování užívala o to víc...

Maminko, věděla jste, že každé 3. dítě má zvýšené riziko vzniku alergie?

Alergie je chybná reakce imunitního systému, kdy organismus pokládá neškodnou látku, obvykle bílkovinné povahy (antigen), za rizikovou a spustí obrannou imunitní reakci, jako kdyby se jednalo o látku potenciálně nebezpečnou.

Výskyt alergických onemocnění se rok od roku zvyšuje a přispívají k němu různé faktory – největší vliv mají dědičné vlohy. Významnou roli v rozvoji alergie mohou hrát také další faktory jako:

• nemožnost kojení
• porod císařským řezem
• časná léčba antibiotiky (u dětí v kojeneckém veku nebo matky v posledních 3 měsících těhotenství)
• vystavení dítěte tabákovému kouři

Proto je potřeba o imunitní systém dětí správně pečovat a dopřát mu kvalitní výživu již od začátku, nejlépe prostřednictvím kojení. Kojení je nepřirozenější a nejlepší výživou kojenců a také nejlepší prevencí alergií.

Může se alergie rozvinout i u vašeho dítěte?

Ahoj ahoj, všem moc děkuji za komentáře k soutěži, je moc příjemné si vaše odpovědi s nejhezčími zážitky ze svátků číst a je vidět, že s dětmi získávají Vánoce zase úžasné kouzlo 🎁🎄🎀 Tak snad aspoň z půlky tak skvělé a nezapomenutelné zážitky budete zažívat i po celý rok 2020 💕 A pro 3 z vás tu mám něco příjemného už teď a to výhru v soutěži 🎁

Soutěžilo se o 3 snídaňové sety a o výhercích rozhodoval generátor náhodných čísel 🍀 A vybraná byla čísla 37, 50 a 65, která jsou šťastná pro uživatelky:

@michalelka 😘

@mariekk 😘

a @safec 😘

Takže holky, gratuluji a doufám, že si s kafíčky a donuty užijete srandu a že třeba děti zabaví aspoň na tak dlouho, že vy si opravdové kafíčko vychutnáte v klidu 🤩☕🍩

Jak a kdy začít s příkrmy, to je snad věčně téma. Často trápí novopečené maminky. Někdo říká, že je vhodné začít co nejdříve a hlavně s mixovanou zeleninou, protože kdybychom začali s ovocem, které je sladké, dítě by pak méně sladké pokrmy odmítalo. Další teorie velí nechat dítě zcela samostatně se rozhodnout, kdy a co bude jíst a kolik toho sní.

Teorií je spousta a vybrat si tu správnou je opravdu těžké. Vím to sama. Ohledně zavádění příkrmů jsem byla ze začátku velmi nesvá, netušila jsem, k čemu se přiklonit… Nakonec jsem poslechla sama sebe, nedala jsem na řeči ostatních, a to bylo skvělé rozhodnutí. Hlavně to bylo moje rozhodnutí! Jak jsem to cítila, tak jsem to dělala. I když ne vždy bylo vše růžové.

Chci se s vámi podělit o to, jak jsme to měli my, spíš já, jako čerstvá maminka od prvního miminka.

Pravdou je, že jsem se cítila hodně zmatená a nejistá ohledně prvních příkrmů. Dlouho před tím, než jsme začali s příkrmy, hledala jsem si spousty informací všude možně na internetu, nakoupila jsem si knížky a nastudovala vše možné. Co bylo výsledkem? Z počátku jsem si připadala ještě více zmatená a přiklonila jsem se ke klasickému způsobu, a to krmení lžičkou. Dělá to tak spousta maminek, zdá se to jednoduché, dítěti se lžičkou podává namixovaná strava. V současné době je výhodou dostupnost průmyslově vyráběných příkrmů vysoké kvality. Zdálo se mi, že nemám co řešit.

Chvíli jsem si od sběru informací dala pauzu. Všechny načtené informace si ve mně sedly. Začalo období přehodnocování, myšlenky v mé hlavě poletovaly jako zběsilé. Něco se mi nezdálo. Nebo spíš zdálo? Zamyslela jsem se nad tím, jak bych se asi cítila, kdyby mě někdo krmil lžičkou. Jeho tempem, ne mým. Přišlo mi to divné.