Za dva dny to bude už půl roku od porodu našeho broučka Filípka. Je to už tak dlouho, takže doufám, že si ještě vybavím detaily.

Ale hezky od začátku. Nejdřív se představím a napíšu o sobě pár řádků.

Jmenuju se Jitka - mé jméno se mi od dětství nelíbí, v dubnu mi bude 31 let. Už jako puberťačka jsem si vysnila detaily ( přání ) do svého života.

A tady jsou:

- vdát se ( z lásky ) a mít první dítě mezi 25 a 27 lety ( nedopadnout jako mamka, ta mě měla ve 27 )

- mít krásnou velkou svatbu

Značka Bioderma a jejich řada atoderm pro mě není žádnou novinkou. Kosmetiku Bioderma používám všeobecně často a sprchový gel Atoderm a tělové mléko je běžnou součástí našeho dne.

Syn trpí velmi silným atopickým ekzémem a já, sice nemám ekzém, ale každá sprcha nebo koupel je pro mě peklo, protože mě svědí celé tělo a jsem schopná se škrábat do krve. Navíc mám celkově extrémně citlivou kůži.

Do soutěže jsem se přihlásila bez naději na výhru, o to víc jsem byla překvapená, že jsme byli pro testování vybraní. Říkala jsem si, jaký bude v oleji proti sprchovému gelu a krémech rozdíl...Pochopila jsem hned. Do oleje jsem se zamilovala hned po první sprše, nevím co se stalo, ale tělo mě nesvědí! Hned jsem otestovala na koupání i synovi a typické začervenání se nekonalo! Ok, náhoda, ale druhý den to stejné! A tělový krém? Syn má krásně vláčnou kůži ještě ráno, takže za nás funguje!!!

Nevím, jestli je to náhoda nebo opravdu Biodermou, ale syn je po roce a půl absolutně bez AE!!!! a já se konečně koupu jako člověk, bez stresu ze svědění a škrábání!

Děkuji ti Biodermo a zpětně se omlouvám za jakoukoliv pochybnosti, co jsem k tobě měla, za mě obojí zázrak, který už nedám z ruky! Jen se tluču do hlavy, že jsem ho sama nekoupila dřív. U nás doma pomáhá dvoum lidem a v koupelně má čestné místo!

Před několika týdny jsem mladšímu, 1,5 roku starému, synovi objevila vyrážku, kterou měl především na bříšku, stehnech a rukách. Naštěstí ho evidentně nesvědila. To, že má poměrně suchou kůži a citlivou pokožku, jsem už věděla, ale vyrážka mě překvapila, se starším synem jsem podobnou zkušenost neměla, ten má pouze suchou kůži. Ani osobní zkušenost nemám, mám tedy přes zimu taky dost suchou a napjatou kůži, ale bez svědění, vyrážky, nebo dalších problémů. Nicméně mi bylo jasné, „odkud vítr fouká“ – manžel jako dítě trpěl ekzémem a i teď v dospělosti, hlavně v tomto období, mívá ekzém na rukách (jeho jsem ale do testování nepřesvědčila, on už totiž používá ze stejné řady mycí kostku, se kterou je moc spokojený 🙂.

Synovi se vyrážka zhoršovala např. po koupeli ve vaně s pěnou, po kojeneckém plavání v bazénu atd. Zrovna jsme tou dobou šli na 18 měsíční prohlídku. Pediatra říkala, že nejspíš půjde o nějakou alergickou reakci (v té době to měl docela silné) a že je třeba na kůži používat co nejméně chemie a pravidelně promašťovat. Začala jsem tedy přemýšlet, jakou začneme používat kosmetiku. Nikdy jsme speciální přípravky nepoužívali, i přesto, že jsem dost kupovala přípravky z DM drogerie pro citlivou pleť, efekt to nemělo žádný.

Zrovna v tu dobu mi na Modrém koníkovi padla do oka výzva na testování mléka a mycího oleje od Biodermy, a to řadu Atoderm, která je určená přímo na naše problémy. To by bylo něco! Tak ráda bych tuto řadu vyzkoušela. Říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám, i když jsem tedy absolutně nepočítala s tím, že bychom mohli být mezi vybranými. A ono to vyšlo! Měla jsem opravdu radost, když mi přišla zpráva, že za pár dnů k nám poputuje balíček.

Bioderma Atoderm Intensive Baume

Slovy výrobce: dermo-posilující, vyživující péče obnovující zdraví a pohodlí suché pokožky se sklonem k atopii. Atoderm Intensive rychle odstraní svědění kůže díky dermatologicky léčivé látce PEA. Je obohacen o zklidňující a čistící látky, okamžitě zmírňuje podráždění a zarudnutí.

Po rozbalení balíku mě překvapila velikost balení tohoto tělového mléka – rovnou 500 ml! Velice jsem ocenila dávkování pumpičkou, přijde mi to velice praktické. Mléko se dobře roztírá, není vůbec parfemované. Kůže po nanesení krému je na dotek jemná a hydratovaná. Syna jsem po testovací období mazala 1-2x denně, občas jsem namazala i staršího. Po několika dnech bylo vidět, že krém má na kůži velmi dobrý efekt. Vyrážka zesvětlala, kůže už na omak nebyla jako „struhadlo“. Samozřejmě, že jsem mléko musela vyzkoušet i já osobně 🙂 Měla jsem ze začátku trochu pocit „ulepkání“, ale po několika minutách už bylo vše v pořádku.

Dobrý den,zdravím všechny maminky.Potřebovala bych znát Váš názor.Mám tříletého synka,který navštěvuje mateřskou školu.Má dvě paní učitelky,z toho od pondělí tam byla jen jedna(druhá marodila).Jenže ve čtvrtek tam ta nemocná učitelka přišla.Měla zavázaný krk,chrchlala,prskala...zkrátka učila nemocá.Když jsme se jí otázala,tak mi to potvrdila,ale prý z důvodu nedostatek učitelek zkrátka do práce musela jít....Dnes je neděle a syn má rýmu,kašle a dokonce má horečku 39,2...Pravděpodobně to chytil od té učitelky.(v pátek už bylo na dveřích-z důvodu nemoci jsou děti v jiné třídě)Nemohu to tvrdit s jistotou,ale šance,že to od ní chytil,je dost vysoká.Máme 8 měsíční miminko,které to už trochu chytlo taky a já bohužel také...

Druhá věc:Zítra jsou u nás jarní prázdniny a já původně chtěla dát syna do středy do školky(samozřejmě kdyby byl zdráv) a bylo mi řečeno,jelikož jsem doma na MD,tak at kluka nechám celý týden doma.Trochu drzé,nezdá se vám?Bavila jsem se s jednou maminkou,která celý náš rozhovor slyšela,tak jí bylo řečeno,že kloučka má nechat celý týden také doma.Podotýkám,že maminka chodí do práce.Jak by jste to řešili vy?Děkuji

Příběh je to dlouhý, snažila jsem se obsáhnout všechno, ale to snad ani není možné 🙂 Začalo to takto:

Prvního syna Toníka jsem rodila v porodnici v Pardubicích. Měli jsme domluvenou PA a porod šel hladce, kromě píchnutí vody v přechodové fázi a monitoru byl bez zásahů, byla jsem nadšená, jak to bylo super. Porodila jsem na čtyřech s minimálním poraněním, porod byl plynulý a teď zpětně hodnotím, že celkem jemný. Ale má reakce na syna po porodu…. Byla jsem otupělá, taková bez emocí. Do porodu jsem si ty první chvíle představovala a dojímala se, a pak…nic. Toníček na mě koukal tím hlubokým pohledem moudrého novorozence, ve kterém bylo úplně všechno. Vlastně asi ani nebylo potřeba něco říkat, protože ten pohled řekl vše, ale nějak jsem cítila, že to nebylo ono. Pak bohužel proběhla separace a celkově pobyt na šestinedělí hodnotím ne moc dobře. (podrobně zde: https://www.modrykonik.cz/blog/kajavlckova/article/tonik-10-8-2015-yp99y2/)
A tak jsem se dostala k tomu, že druhé dítě se narodí ambulantně. Dostala jsem se do různých skupin na fb a poznala osobně pár žen, z nichž některé se připravovaly na domácí porod nebo ho už měly za sebou a třeba se připravovaly na další. Začala jsem víc a víc studovat, číst příběhy z domácích porodů… Pak jsme s manželem Ondrou byli na kurzu L. S. Groverové  ,,Aby porod nebolel“. Měla jsem jasno. Neměla jsem ale jasno v tom, kde bude to naše DOMA. Bydleli jsme v bytě, který patří mému dědovi a babičce, ti ale jedou v hlavním proudu a bála jsem se, že nám zničí tu úžasnou energii, která po porodu zaplní prostor. Neuměla jsem si představit v tom bytě rodit. A tak jsme hledali nové místo k životu, nejdřív pozemek na stavění, pak nám došlo, že to by trvalo moc dlouho. Toník nemá očkování, tudíž školka padá a já se nemůžu vrátit do práce, takže jsme potřebovali druhátko stihnout před koncem RP.  Další problém byla naše fena, která přes zimu oslepla a teď to s ní bylo těžké. Kradla jídlo, terorizovala skřítka, čůrala a kadila po bytě i při častém venčení… a jediné řešení jsem viděla ve stěhování, kdy si pes bude na zahradě a všem se uleví.
V listopadu bylo synovi 15 měsíců a přišla první poporodní MS, začalo i aktivní snažení o miminko. Nic se nedělo, krom krátkých cyklů, které asi znesnadňovaly otěhotnění, tak jsem si nasadila nějaké vitamíny.
V květnu jsem byla na ženské akci s porodní asistentkou. PA byla úžasná, prohodily jsme spolu pár vět a já měla vybráno. Pak byl v Pardubicích Světový týden respektu k porodu, kde jsem byla snad každý den, navštívila několik přednášek, ale hlavně jsem si užívala tu atmosféru. Ženy s podobným přístupem k životu, domarodičky, duly, svobodná výchova, šátky na nošení, kontaktní rodičovství… A během těchto úžasných dní jsem otěhotněla 🙂. Ohromná radost, žádné pochybnosti, těšení se na miminko a na porod. Těhotenství bylo ukázkové, trápil mě jen nízký tlak a občas slabo od žaludku, únava… Ale jinak nic, všechno krásné. Ve volných chvílích jsem šila plenky a oblečení pro miminko a Toníka, ze zbytků vyrobila poporodní vložky, sehnala jsem krásný šátek na nošení, četla porodní příběhy. V mysli jsem měla holčičku, a tak jsem to ladila spíš na tu holčičí vlnu, plenky tedy máme spíš růžové. Termín porodu neznal nikdo, až na švagrovou a pár kamarádek. Těšila jsem se na ten klid, kdy se nikdo nebude ptát, jestli už. 🙂
V červnu Ondra odevzdal bakalářskou práci, udělal státnice a na oslavě jsme oznámili těhotenství tchánovcům. V červenci jsem byla poprvé u gynekologa, zamlčela MS a nahlásila termín početí, odmítla vaginální vyšetření i cytologii, kupodivu to prošlo bez problémů. Na UZV krásně odpovídal termín podle početí, jedenáctý týden. Pak jsme společně byli na první návštěvě PA, bylo to super.
Další den jsem šla na další kontrolu ke gynekologovi, vlastně jen kvůli výsledkům odběrů. Zase jsem odmítla vnitřní vyšetření, což teď doktor vzal špatně a křičel na mě. Měla jsem sto chutí odejít, ale nesebrala jsem odvahu. Další návštěva po 20. týdnu kvůli UZV s manželem už byla v pořádku, krom toho, že se doktor pokusil manžela vystrašit. Pak jsem se pokoušela s dr. po telefonu domluvit, že bych přišla až na velký uzv, ale odmítl se mnou mluvit, tak jsem mu své představy o následující péči napsala do e-mailu, neodpověděl.

V září jsme našli domeček, v říjnu vybrali stavebko a požádali o hypotéku, tu nám schválili v listopadu. Začala jsem dělat řidičák a chodila jen k PA. V prosinci jsem se objednala ke gynekologovi na další velký uzv po 30.tt (nechtělo se mi, ale bylo to potřeba kvůli placentě, jestli je dost vysoko a jestli je v pořádku, je na přední stěně. Doktor byl evidentně připravený, v čekárně nikdo, než jsem zapla nahrávání na mobilu, osobně mě pozval do ordinace. Byla jsem překvapená, manžel taky, tak zůstal v čekárně. Na stole měl dr. vytisklý můj mail a spustil, že na takový způsob péče v ČR nemám nárok, není to možné, je to možné jenom v zahraničí, ale tady ČGPS nastavila zákon (haha), který umožňuje jen to, co tady normálně máme, tedy předepsané UZV, vaginální vyšetřování na každé poradně, monitory atd. A protože já jsem to nedodržela a 10 týdnů nebyla na poradně u lékaře, ale pouze u nějaké asistentky, zanikl mi nárok na mateřskou (hahaha). Veškerým mým argumentům se vysmál, že jsem si to blbě přečetla, na mateřskou nárok prostě nemám a hotovo. Celou dobu chodil po ordinaci jako vzteklý lev a podupával. Nakonec mi načmáral žádanku na UZV do chrudimské nemocnice a vyloučil mě z evidence.
V nemocnici byla mladá doktorka a dost koukala. Nějak ji napadlo se zeptat na domácí porod, což jsem nevyvrátila, tak jen poznamenala, že rizika nejspíš známe, ona s tím nesouhlasí, ale zasahovat nám do toho nebude, což jsem velice ocenila. Udělala UZV, ale potřebovala ho schválit od primáře, který ho dělal celý znovu a dost tlačil na sondu. No, měla jsem po tom všem dost. Rozhodla jsem se podat na mého ex gynekologa stížnost (kterou jsem dokončila až po šestinedělí, ale prostě nebyl čas a popravdě ani nálada). Po pár telefonátech jsem si našla jiného gynekologa, který dokonce už i má zkušenost se ženou po domácím porodu a po návštěvě jsem byla nadšená, je skvělý. Že já koza nepřešla hned na začátku, takový nervy bych si ušetřila… no nic.
Do toho jsme byli od začátku prosince všichni nemocní tou ošklivou virózou…dlouhotrvající suchý kašel, který nešel ničím utlumit, myslela jsem, že mi praskne voda.

9. jsme dostali klíče od domečku (32+0) a začali s úpravami. Vyklubalo se toho víc, než jsme čekali. A tak, ač nemocní, jezdili jsme každý den bourat, stavět, lepit trubky na vodu, škrábat, malovat, stěhovat…. O víkendech od rána, jinak s manželem po práci, vraceli jsme domů kolem půlnoci. Do toho přišly Vánoce. Byly moc hezké, i přes to, že nebyl čas na nějaké velké chystání 🙂 Na Silvestra jsme malovali, už jsem 35+1.
Všechno už pro mě bylo náročné. Věčné přejíždění mezi domem a bytem, úklid ve dvou domácnostech, péče o syna, který poslední dobou dost zkoušel hranice, autoškola, žádný klidný čas s manželem a dojíždění 70km k PA a zpátky. Břicho často tvrdlo a měla jsem docela strach, abych nezačala rodit ještě před stěhováním. Zároveň jsem se snažila připravovat se na porod, nebyl moc čas na čtení, tak jsem horko těžko louskala knihu Hypnoporod, nacvičovala techniky dýchání a uvolňování, četla afirmace. Taky jsem si četla články na webu Jemného zrození, zaujal mě ten o datlích, které jsem jedla ve velkém celé těhotenství a jejich údajný vliv na rychlost porodu a zejména na pevnost plodového vaku. Řešila jsem to i s PA, obě jsme byly zvědavé, jak to dopadne. V představách jsem viděla tmavovlasé miminko, cítila jsem holčičku, celé těhotenství jsem zaboha nemohla vymyslet jméno pro kluka, na holčičku hned několik. Pohlaví jsem ale znát nechtěla, i když mi to na každém UZV bylo nabízeno.
18. ledna jsme sbalili peřiny, cestou jsem si v Dráčiku s velkou slávou koupila pěnové puzzle na porod a poprvé jsme pak spali v novém domě. 37+5. Uf. Plenky a oblečení na miminko jsem narovnala do skříněk, vybalila oblečení… a čekala na porod. Miminko se skoro každý večer hlásilo a já si chystala porodní koutek v obýváku… gymbalon, deky, podložky, svíčky, aromku, homeopatika,… S velkým odporem jsem dokončila porodní plán, plán na šestinedělí a dotazník k příjmu k porodu, kdybychom museli do porodnice a museli tam zůstat. K PA jsme už jezdili po týdnech, naštěstí už s manželem autem, vlakem bych to už asi nezvládla. Ale nelituju jediné cesty, všechny poradny byly super a PA mám fakt ráda, vždycky mě podpořila, poradila, rozumíme si i v jiných věcech ohledně dětí. Lepší bych nenašla. 🙂 Taky se nás ptala, jestli souhlasíme s přítomností další PA, která odchází z porodnice a chce se dát na soukromou dráhu. Souhlasila jsem i kvůli manželovi, který byl díky tomu klidnější.
Na to, že to vypadalo, že se miminko vyloupne dřív, jsem najednou byla 40+0 (přes pár planých poplachů, kdy byla PA nemocná nebo u jiného porodu, což byl možná důvod, že z toho nic nebylo). Ondrovi začalo zkouškové období (pokračuje dálkově…) V sobotu, v den D, jsme byli v Pardubicích shánět skříňku do koupelny a nějaké další vybavení, tak jsme prošli möbelix a pár hobby marketů, naprosto mimo mé preference se najedli v mekáči, stavili jsme se u našich a v DM pro rýžové mléko a ještě jsem zvládla docela dost práce doma. Břicho bylo naprosto klidné, a tak jsme šli spát. Před spaním jsme s Ondrou ještě vedli debatu o jménech pro miminko, protože stále nebylo nic vybrané a hlavně porod doma/ v porodnici. Bál se reakcí mé rodiny, která ani omylem není respektující a hrozilo, že to nevezmou v klidu. Nakonec jsme se shodli, že je to jejich problém a nenecháme tím ohrozit náš porod a naše dítě.
Ve tři ráno mě z postele vytáhla potřeba jít na velkou a po ní se začaly rozbíhat vlny. Přicházely nepravidelně, ale postupně sílily. Rozsvítila jsem svíčky a roznesla je po obýváku, kuchyni, na chodbě a na wc, abych nebudila syna a manžela světlem. Pustila jsem se do úklidu hraček v hracím koutku (tedy koutě v obýváku, kde je koberec a kde má syn hračky), který jsem zamýšlela jako porodní koutek, až to přijde. Taky jsem vyklidila a zase nakrmila myčku a trochu zpacifikovala kuchyň, na kterou jaksi nezbyl čas předtím a vypadala jak po výbuchu. Zhruba v půl páté jsem oznámila manželovi, že se něco děje a v 5 psala PA a fotografce. Když potřebujete mobil, zákonitě se pokazí, naštěstí pomohl restart.  Stahy přicházely zhruba po osmi minutách a začaly být intenzivnější. V šest vstal manžel, zatopil v kotli a šel za mnou. Říkala jsem si, že by to chtělo to stihnout, než vstane Tonda. Kolem sedmé se ale začaly protahovat intervaly a nakonec stahy vymizely, usnula jsem ve svém porodním koutku na míči s hlavou opřenou o křeslo.

Šla jsem si lehnout, po deváté manžel udělal palačinky, tak jsem se najedla a bylo mi krásně. Občas přišla vlna, ale celkem slabá, intervaly někdy 20, někdy 12, někdy 6 minut. Byl krásný den. Venku sluníčko a sníh, manžel byl na zahradě s Toníčkem, hráli si, štípali dřevo. Já zkusila vanu, během té nepřišla žádná vlna, ale když jsem vylezla, zase pokračovaly slabé vlnky v dlouhých intervalech. Čípek povolil, byla jsem otevřená asi na prst, odcházela zátka. Tělo se od noci čistilo ve velkém a já se divila, kde se to pořád bere. V jedné skupině na fb jsem si četla porodní příběh paní, která myslela, že to doma vůbec nepůjde, ale šlo to 🙂  Po obědě kluci přišli ze zahrady, já kolem druhé usnula. Ondra přivrtával poličky, venku někdo řezal na cirkulárce a mně to bylo úplně jedno. Po třetí hodině začala zátka odcházet ve větším. Ondra přivrtal hodiny v ložnici, kde jsem celou dobu byla. Vlny chodily nepravidelně, ale byly silnější a intervaly se zkracovaly. Když přišla vlna, musela jsem z postele na míč. Ten jsem si přikryla dekou a ručníkem, aby nestudil a neklouzal. Jak mi doteď nevadila ničí přítomnost, tak teď už jsem byla ráda, že jsem zalezlá v ložnici sama, ani jsem nechtěla porodní masáže. Byla jsem ráda, že se stmívá, měla jsem tam jen svíčku v solné lampě, kterou mi dala kamarádka a nová sousedka krátce před stěhováním.
V pět mi přestal vyhovovat míč, tak jsem při vlnách byla předkem těla zabořená do peřin a ve vzduchu houpala pánví. Snažila jsem se o naučené hypno techniky, uvolnit ramena, čelist, ulevovat si táhlým aaaaaaaa. V půl šesté šel Ondra s Toníkem k sousedům. Přišlo pár vln po šesti minutách a pak už chodily po pěti. Naše fotografka k porodu se omluvila, že nepřijede, že má nemocného syna. Psala jsem PA, podle hlasu ale říkala, že tomu ještě dáme čas. Domluvily jsme se, že si třeba za půl hodiny dáme vědět. Hned po ukončení hovoru v 17:52 přišla ohromná vlna. Vzápětí znovu volala PA, že jí intuice volí vyjet, a tak že teda jede. V tu chvíli jsem konečně přestala sledovat čas a všechno pustila, vlny nabraly grády. Nějakou dobu jsem byla na zemi u naší nízké postele, ale i na silném, měkkém koberci mě začaly tlačit kolena, přesunula jsem se ve stejné poloze na postel. Vlny mě nutily víc a víc houpat pánví. Po chvíli přišel Ondra, že Toník spí v kočárku na chodbě a že přijela ta druhá PA. Počkali venku na tu naši hlavní, zpětně vím, že bylo asi čtvrt na osm. Vlny byly skutečně silné a intenzivní. Pod sebou mezi koleny jsem pořád měla nepromokavou podložku, kdyby praskla voda, při každé vlně jsem si říkala, že teď už přece musí rupnout.  Z hypno dýchání a táhlého aaaa bylo hluboké hučení. Naučené afirmace o tom, že své dítě porodím jemně a bezbolestně jaksi nefungovaly :D

Přišla naše PA se se mnou přivítat, pak si šla vybalit věci a za chvíli zase přišla. Rychle poslechla miminko Dopplerem, koukla na čípek a zase odešla. S Ondrou a druhou PA byli všichni vedle a já si sama v klidu a tmě hučela v rytmu kontrakcí, vůbec jsem nevnímala čas a snad už i ta hlava byla úplně vypnutá. Čekala jsem na přechodovou fázi, ale nepřicházela. Do ložnice přišel Ondra. Přesunula jsem se z postele zpět na zem a opřela se předkem těla o gymbalon, požádala jsem ho o hroznový cukr a vodu. A pak tam byl se mnou, nic nedělal, nic neříkal. Pak přišla vlna, při které jsem měla nutkání si lehce přitlačit. Cože, už? A PA, jakoby to cítila, přišla se na mě podívat. Ptala jsem se, jak na tom byl čípek, když se koukala, že už mám pocity na tlačení, tak prý 6-7cm. Tak snad dobrý, říkala jsem si. Vzdáleně jsem vnímala, že obě PA pomalu začínají chystat věci k porodu, ta druhá PA se poprvé přišla ukázat a představila se, manžel šel vařit vodu na pleny na hráz. Vlny byly hodně intenzivní, ale najednou jsem mezi nimi měla víc prostoru pro odpočinek. Když přišla další, PA mě namazala nějakým olejíčkem a horkou plenu přiložila na hráz. Bylo to neskutečně příjemné a uvolňující. Při každé další vlně jsem si sahala dolů, jestli ucítím hlavičku, ale pořád nic, přišlo jich ještě pár se slabým nutkáním si přitlačit a voda stále držela. A pak přišla ONA. Jedna obrovská, dlouhá vlna. Nutila mě řvát tak, že jsem se až sama divila, tělo tlačilo úplně samo v neuvěřitelném proudu energie. Rukou jsem se snažila nahmatat hlavičku, nic, nic, a najednou jsem měla v ruce celou hlavičku, ale co to? Nojo! Voda! Nepraskla! Vak se plnil a plnil, tělo pořád tlačilo a řvalo, měla jsem v ruce pod sebou celý balon, když se přelila všechna voda a vyklouzlo i tělíčko. PA chytila celý ten zázrak a pomáhala miminku z vaku. Nemohla jsem tomu uvěřit a šíleně překvapená a dojatá jsem se otáčela a koukala, jak PA odhrnuje zbytky vaku. Miminko se začalo ozývat hned. Koukala jsem, cože to má miminko mezi nohama a zdálo se, že vidím pytlík, když muž nadšeně zahalekal, že máme kluka 🙂  Hned mi ho přiložili na hrudník a já se klepala, celá vyjevená jsem hlásila Ondrovi, že fakt máme miminko! Vítala jsem druhého syna a nevěřícně zírala na ty černé vlasy, které měl skoro až k obočí, a jak je maličký, krásný, klidný… Bylo 20:52. Pak mi Ondra s oběma PA pomohl do postele. Malý se hned přisál a koukal na mě. Byla jsem štěstím bez sebe.
PA kontrolovala poranění a krvácení. Zvenku poranění nebylo žádné, ale krvácení se jí nezdálo. Po chvilce mi pomohli se zvednout a porodit placentu, vyklouzla celá, krvácení ale neustávalo. Následovala kokoška pod jazyk, jíl a mražená zelenina na břicho, placentový koktejl, homeopatika, levandulový EO na břicho, další jíl, čaj z maliníku a kopřivy, pro jistotu i injekce MEM. Obě PA celkem kmitaly, měnily pode mnou podložky a látkové pleny, manžel byl pobledlý a seděl vedle mě, občas něco podal PA. Já byla úplně v klidu, nějaké krvácení jsem vůbec neřešila, nestresovalo mě to. Nějak jsem věděla, že bude všechno v pořádku a pořád jsem koukala na to svoje nádherné miminko, které snaživě pilo, vyzkoušelo si oba prsy a když náhodou ztratilo zdroj, zoufale zaplakalo. Po dvou hodinách PA opatrně začala, že jestli to poteče dál, bude se muset volat záchranka. V tu chvíli to přestalo. 🙂 Do sprchy jsem došla úplně v pohodě, čůrání šlo hned a překvapivě bez pálení jako po prvním porodu. PA pak šly vypisovat papíry pro matriku, pediatra atd a já se pochlubila pár nejbližším, najedla se, kojila a povídala si s mužem. Před odjezdem mě ještě PA zkontrolovaly, zvážily miminko a probudil se Toníček. Nevypadal nijak překvapeně, příchod miminka vzal naprosto přirozeně. Konstatoval, že je hezké. 🙂 Šli jsme spát všichni čtyři jako rodina. Všechno bylo tak samozřejmé, přirozené, krásné… neřešit hlídání, přejezdy, nemocniční rutinu. Stálo to za to a moc ráda do toho půjdu znova. Další dny jsou krásné, plné mazlení a kojení, manžel se stará, uklidil a vypral všechno po porodu, zařídil matriku, nákupy, stará se o Toníka a dohání nedodělávky v domě, je prostě úžasný. 🙂 V úterý jsem si zpracovala placentu a ve středu dopoledne tu byla naše PA na poporodní kontrolu a odebrat krev z patičky. Povídaly jsme si o tom porodu, jak to byla její první zkušenost s porodem dítěte ve vaku a jak jsem to vlastně tušila dopředu… O mé krevní ztrátě, která byla kolem 700ml, krev tekla čůrkem a tak bylo potřeba to řešit hned od začátku. A o tom, jak to celé bylo úžasné. 🙂 Při loučení jsem brečela dojetím a brečím i teď. Dneska dopoledne mi při skládání vypraného těhotenského oblečení došlo, že už je vlastně konec. Člověk se tak moc připravuje a těší na porod a pak je mu líto, že je to pryč. To nádherné období těšení se, pohybů miminka v bříšku, vymýšlení jmen, vizualizace porodu a představy o vítání miminka… Ta úžasná péče soukromé porodní asistentky, toho anděla, který vám vždycky poradí a můžete mu zavolat v pět ráno 🙂 Ta jemná, starostlivá péče po porodu, kdy jsem si připadala v bezpečí a nestyděla se před cizími lidmi… Jo, moc se mi po tom všem stýská a i když jsem si říkala, jak je to všechno dojíždění náročné a jak ten porod sakra bolel, moc ráda do toho půjdu znova, pokud nám vesmír dopřeje další miminko. A budu moc ráda, když nás tím zase provede tahle ,,naše“ PA.
A taky už jsme se shodli na jméně. Je to Šimon.

Den se dnes se sešel a testování olejíčku Bi-oil je u konce. S mazáním bříška však konec rozhodně není. 

Jsem moc ráda, že jsem olejíček měla možnost testovat. Nejspíš by jsem ho běžně nepořídila, protože by me odradila cena a myslenka: "Co když bude k ničemu?"

 Jdeme se na olejíček podívat. 

V drogerii vás zřejmě neoslní nijak moc zajímavé balení, bílá krabička s oranžovými napisy. Nic moc zajímavého. Olej je nabízen ve třech velikostech balení, což je určitě plus. Malé balení má 60ml, střední 125ml a velké 200ml.

Já olej používala od cca 18tt do 29tt. Během této doby z olejíčku ubyla cca čtvrtka velkeho balení, ale nepoužívala jsem jen na bříško. 

Velikou výhodou oleje je, že opravdu malá spotřeba. Na namazání například těhotenského bříška stačí opravdu malé množství oleje. Olej nezanechává mastný povlak ani stopy na oblečení. Krásně se roztírá!

Nadpis článku zní sice jako legendární mateřský plurál, ale bioil se mnou testovali i manžel a náš prvorozený 😊  manžel sice není toho druhu tatínka, co by se s břichem pořád mazlil, ale občas se mi podařilo ho k mazání odlovit. I když jeho upracované ruce pusobily spíš  jako peeling 😁 Zato Ríša ten se o mazání hlásil sám, a jak je pro děti typické zkoušet co vidí, mazal i svoje břicho a testoval i na vlastní kůži. 😁

V prvním těhotenství jsem vyzkoušela krém ElastiQ, olejíček HiPP a i pár vzorečků od Weledy. S mazáním jsem začala asi v začátku druhého trimestru. V druhém těhotenství jsem si občas namazala břicho kokosovým olejem, když se mi dostal do rukou v kuchyni 😅

Takže vypsané testování bioilu bylo přesně to pravé pro mě a asi to tušili i v modrém koníku, když vypsali testování v termínu do kterého jsem se trefila a ještě navic, když mě k testování vybrali. Děkuji 🌷

Jak už jsem nakousla, druhé těhotenství mi utíká daleko jinak a o moc rychleji než to první. A tak se mi málokdy podařilo dodržet doporučovaný postup mazat bříško dvakrát denně. To už je ale asi úděl druhorozených 😅 Ale i přesto byla lahvička bioilu v ložnici na komodě dobrou připomínkou toho na chvilku se zastavit, nalít si olej do dlaní a pár okamžiků se soustředit jen na miminko v bříšku 💗

Bioil se příjemně roztírá, nemá parfémovanou vůni. Musím potvrdit že se opravdu dobře roztírá a vstřebává beze stop na oblečení. Troufám si tvrdit, že balení 200ml vystačí pokud si bříško začněte mazat na začátku druhého trimestru.

Myslím si, že mazání dvakrát denně bohatě stačí, protože nemalý podíl má v tomto případě i genetika, protože některá maminka může být denně i šesti mastmi mazaná, a stejně se striím nevyhne. Ovšem v každém případě používání pěstících olejů v těhotenství smysl má. Už jenom kvůli těm dotekům, které miminko vnímá, to mi nikdo nevymluví 😊

Předem bych chtěla ještě jednou poděkovat za možnost otestovat olejíček na strie i jizvy Bi-Oil. Nejen že je u konce testování, ale i mé těhotenství. Termín porodu mám za 9 dní.

Velkou nevýhodou je určitě cena, ale zase na druhou stranu vydrží po celé těhotenství a ještě i zbyde na mazání třeba po porodu na stahující se bříško. 🙂 Určitě se vyplatí investovat. Druhá nevýhoda pro mě byla aplikátor, jinak jsem ale byla spokojená. 

Výhodou je, že stačí opravdu maličko a namažete celé bříško. Je dobrý nejen na břicho, ale také třeba na obličej, na masáž zad, nebo také třeba při poslechu srdíčka přes angelsounds. Našlo by se určitě spoustu dalších možností využití. Rychle se vstřebává, takže nezanechává mastné fleky. A moc příjemně voní. 🙂 

Celkově jsem tedy byla spokojená a určitě bych ho doporučila všem maminkám. ❤ 

Teď budu i dál mazat bříško a čekat na příchod na svět naší malé princezny. 🙂

Když se objevilo testování na Biodermu řekla jsem si ty jo, to by se nám hodilo mně se ruce zase zhoršily a dceři na ekzém už nic nezabíralo.Tak jsem usoudila,ze stejně nic určitě zas nevyhraju, ale za zkoušku nic nedám. Napsala jsem svůj komentář a přešla to. Za pár dní mi přišla zpráva od Modrého konika, ze mě vybrali na testování. Mela jsem obrovskou radost,protoze dcera se furt škrabala a na těle měla červené suché fleky od AE a mastičky od Dr. nezabíraly.

Balíček dorazil a šlo se na věc.

Překvapil mě krém, který přišel ve velkém balení 500ml a gel i když má 200ml, tak stačí opravdu malinko a dcera je umyta po celém tělíčku.

Den 1.

Ihned jsem si šla umýt ruce sprchovým gelem Bioderma atoderm po umytí jsem cítila nevtíravou vuni.ne jak u ostatních sprchacu. Ekzém byl po prvním umytí takový jemný než doposud drsny..dost mě to překvapilo. Poté jsem se namazala krémem Bioderma Intensive Baume. Večer jsem opět zopakovala.

Dceru jsem večer zarudlou vykoupala ve sprchovém gelu a poté namazala. První den jsem nečekala žádné zlepšení.

Moje rodinka je bohužel na atopický ezkém zatížená. Začalo to mou maminkou, která jakožto "majitelka'' lupénky dala do vínku tento předpoklad i mně.  Na mně se projevil jen částečně a to sice atopickým ekzémem. Jakožto dítě školou povinné sem trpěla neskutečnými mindráky, protože přes veškerou snahu mé maminky i kožní lékařky se nedařilo ekzém eliminovat.

Momentálně mi zůstala velice citlivá kůže, ale jakmile přijde zima, věrný "kámoš atopák''se ozve.  Atopický ekzém po mně zdědil můj syn Matthias, s kterým sem byla již v šetineděli na pohotovosti,protože reakce na podaný lék na ekzém vypadala natolik nepěkně, že sem o něj měla obavu. Díky úpravě stravy jsme to dokázali eliminovat natolik, že se u něj projevu především ,,krupičkou'', která na první pohled není příliš patrná, ale o to víc je nepříjemná prožitkem.

U mého mladšího syna sem nahlas jásala, že ekzém první rok nepřišel, i přes zavedení veškterých potravin. To se bohužel letos v zimě změnilo a na mě padl smutek. Jak mohu pomoci jim, když celý život se snažím přijít na to, jak pomoci sobě?

Uznejte tedy, že tento test přišel právě na zavolanou.

Nejprve obecně. Když mi balíček přišel, byla sem nadšená velikostí. Z pohledu do budoucna by to pro tři díky ceně byla poměrně náročná položka, ale balení je vyloženě rodinné. 

Další fajn vychytávkou je uzávěr ve formě pumpičky. Ve sprše nění nic víc otravného, než se mokrýma rukama snažit rozdělat sprchový gel, který díky nejmenšímu obyvateli našeho bytu musí být stále zavřený. Stejně je tomu tak u tělového mléka, kde nemusíte mastnou rukou opakovaně brát lahvičku do ruky a stačí zatlačit na píst.

Koblihy jsem dělala už několikrát, ale tyhle jsou zatím ty úplně nejlepší. Těsto je vláčné, nadýchané, a i bez náplně, jen pocukrované jsou výborné. Protože jsou to koblihy masopustní a dnes je tlustý čtvrtek, který je nerozlučně spjat s koblihami, tak tady na ně máte recept.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

Na kvásek

125 ml vlažného mléka

21 g droždí

10 g cukru

Úvodem mého článku chci ještě jednou poděkovat, že jsem měla možnost být součástí testování olejíčku Bi-Oil. Vzhledem k jeho ceně bych si jej totiž zřejmě, při péči o mé rostoucí bříško v druhém těhotenství, nevybrala.

Při mém prvním těhotenství se mi naštěstí strie vyhnuly. Tehdy jsem pravidelně mazala "Těhotenským olejem" od firmy Saloos (pouze krátkou dobu, odradila mě cena), následně pak hydratačními tělovými mléky různých značek a také klasickou modrou indulonou. Mazala jsem pravidelně po sprchování, 1x denně, od asi 8. týdne těhotenství.

Když mi poštou domů přišel Bi-Oil těšila jsem se, až ho vyzkouším. Pravidelně jsem začala mazat bříško, hýždě a prsa (protože se mi opravdu hodně zvětšila). Olejíček se rychle vstřebává, příjemně voní, balení vydrží dlouho - není potřeba mazat velkým množstvím. Jedinou nevýhodu vidím v aplikátoru olejíčku. Nejde úplně dobře nanést na ruce pouze potřebné množství oleje - volila bych možná spíše pumpičku.

Nyní jsem ve 34. týdnu těhotenství a v balení mi zbývá ještě asi třetina oleje. Věřím, že mi vydrží až do porodu. Doposud nemám žádné strie. Každopádně finále je teprve přede mnou a nemůžu tedy říct, že se žádná strie neobjeví.

Hlavní výhody oleje Bi-Oil

- příjemná vůně

Jsem moc ráda, že se v posledních letech přístup k těhotným a rodícím ženám uzdravuje a že přibývá porodních asistentek i dul, které porodu opravdu rozumí a dokáží ženám poskytnout právě takovou péči, kterou potřebují.

Bohužel je v naší společnosti stále ještě hluboce zakořeněná představa, že porod je jen fyzická záležitost, jejímž výsledkem by měl být "fyziologický novorozenec".

Pokud si žena z porodu odnáší šrámy nejenom na těle, ale také na duši, až příliš často se setkává se zlehčováním, popíráním, výsměchem a zjednodušováním celé situace, kterou může symbolizovat prohlášení: "Hlavně, že máš zdravé dítě!".

To, že necitlivý přístup během porodu může v ženě znovu oživit stará zranění, která ve spojení s těmi novými vytvoří nehojící se bolestivé vředy v jejím vnitřním světě, se mlčky přechází.

Místo posilujícího šestinedělí pak žena bojuje sama se sebou a snaží se ze všech sil dát dohromady. Někdy ji čeká i několik dlouhých let plných zmatku, nepochopení a bolesti.

                                       Na tom, jak se rodíme, záleží.

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?

Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Krásný den všem😊

Když se naše malá narodila měla, jsem pro ni připravenou všelijakou dětskou kosmetiku k namazání jejího tělíčka od hlavy až k patě. Vždy jsem byla zastáncem hlavně českých výrobků, ale na základě svých zkušeností a i mého okolí, jsem po čase přešla převážně na německou kosmetiku nebo švýcarskou. Přišlo mi, že jejich produkty splňují co popisují a že tedy nejsou tak ošizené jako většina našich výrobků.( Ať už hygienických nebo potravinářských). Každopádně holčička se nám narodila čisťounká, nepomačkaná a téměř neopuchlá(narozená dříve jak jsem zmiňovala). Po pár týdnech se jí začaly dělat v obličeji pupínky. Nejdříve jsme tomu říkali potničky, z toho jejího věčného bolení bříška a tlačení prdiků, kdy vždy se celá opotila. Pak to vypadalo jako kojenecká puberta a později skoro jako vyrážka. Pátrala jsem nejprve doma jestli ji nevadí nějaký materiál (látka) v oblečení ať už oblečků nebo čepiček. Pročítala jsem znova důkladně složení kosmetických výrobků, kontrolovala se více při stravování, jelikož kojime. Nakonec při kontrole u lékařky jsme zjistili že jde o běžnou věc, kterou mají miminka ihned po narození a my teprve do tohoto stádia dorůstali. Nicméně rada lékaře byla, ať jí myjeme v převařené vodě, ať ji mažeme bepanthenem. Nooo super, než bych převařila pokaždé plnou vaničku na její koupání, asi bychom se nedoplatili a to samé s bepanthenem. Je dobrý to určitě nepopírám, chvíli jsme ho používali i do plenky ale s jeho cenovou relací to není nijak valné. Nevím zda někdo dnes ještě používá pudr ale my ne. Hledala jsem tedy alternativu, která bude účinná na všechny tyhle pupínky a neškodná, zároveň cenově dostupná. A našla jsem!

Pořídila jsem v lékárně krém -SUDOCREM vyrobený v Irsku. Cenově vyjde možná jako bepanthen, ale vydrží mnohem mnohem déle. Prodává se ve třech velikostech a je to zázrak. Je pro každodenní péči a ochranu pokožky. Slouží k péči o podrážděnou a začervenalou pokožku, tedy do plínky ideál, při opruzeninách, ekzému či akné. Hůře se rozetírá, ale to ničemu nevadí hlavně že pomáhá. Malá ho má jak do plínky, tak i na obličeji se po něm zahojily všechny neduhy a její pokožka je bez jakéhokoliv pupínků, červenání, ekzému. Za mě a Victorku doporučuji❤

Zdravím Vás všechny milé maminky. Před koncem loňského roku se nám narodila dcerka Victorka. Narodila se deset dní před termínem což samozřejmě nebylo nic hrozného, jen její váha a délka byly menší než jsme předpokládali a než jsme si přichystali oblečky. S velikostí panenky jsme nepočítali,ale za zdravé a krásné miminko jsme vděční. Nicméně proč to píšu, aby nás propustili z porodnice museli jsme docílit váhy něco málo přes 2500g. To se nám samozřejmě na základě pouhého kojení nedařilo a tak jsme začali přikrmovat. Váha rostla, holčička silila, ale tím i začaly bolesti bříška a prdiků. Dostali jsme spousty rád, jak s tím holčičce pomocí od různých kapiček,cvičení s nožičkami, rektální rourku až po babské rady a rady našich maminek. Zkusili jsme všechno možné, jen aby Victorka klidně spala a my vlastně také. Napíšu tedy pár vyzkoušených věcí a snad to pomůže i Vám, nebo se třeba v lecčem shodneme. Jelikož jsem byla prvorodička, zkušenosti jsem neměla a vše vyčtené z googlu jsem také neměla. Dala jsem na rady lékařky, kamarádek maminek, atd. Nakonec usoudila dle svého.

1) Dávat miminko řádně odříhnout po každém krmení a kojení. - Dělali jsme vždy a pokaždé důsledně, výsledek byl, že bříško stejně bolelo, ale i tak je to nutnost.

2) Nahřívání bříška teplou plenkou(látkovou) nb nahřívací mi polštářky - zkusili jsme a i tak problemek pořád byl.

3) Cvičení nožičkami - řekla bych mírně úspěšné, někdy bříško povolilo, jindy se miminku fakt cvičit nechtělo a proti vůli komu ano.

4) Rektální rourka - věc dobrá, ale ne vždy a všude s ní ihned miminku pomůžete. Spíše se nám osvědčila v případě potíží s vyprázdněním.

5) Espumisan kapky - holčičce chutnaly, pár dní zabíraly, ale po pár dnech už jakoby bez účinků.

Po zhlédnutí vynikající divadelní hry na téma fusekle pohozené na prádelním koši, mi konečně došlo, že tenhle problém nejen že je starý jako lidstvo nosící ponožky, ale že jde dokonce o nadčasové téma, které dokonce lidstvo přežije.

Která žena by neznala typicky chlapský zlozvyk o zanechávání fuseklí v blízkosti koše na prádlo? Ve většině případů přímo na něm? Jsem si vědoma faktu, že tato problematika se rozebírá na všech frontách, počínaje bulvárními plátky s titulky: „Deset zaručených tipů a rad jak naučit muže čistotnosti a nedopustit se trestného činu“ nebo „Ponožky mě dohnaly k rozvodu!“ a tak podobně. Ale  tím to nekončí! Už jsem slyšela i diskuzi v rádiu o tom, proč si muži nejsou schopni své špinavé fusekle hodit do koše na prádlo. Divadelní hru na téma souvislost špinavých ponožek na prádelním koši a sexuální frekvence jsem už zmiňovala.

Já se chci ale věnovat jinému aspektu tohoto problému. Vždyť ono to je, krucinál, nakažlivé! No vážně.

Dřív mě to přivádělo k šílenství. Vždycky, když jsem viděla ponožky hozené na koši, zmocnilo se mě najednou několik emocí. Nejdřív jsem zuřila vzteky, pak jsem začala upadat do deprese, že se to ten můj Pažout navzdory vysokoškolskému titulu snad nikdy nenaučí, posléze jsem začala vymýšlet ony zaručené tipy a rady, jak ho to odnaučit bez ztráty na životech. Nakonec mě převálcovala absolutní otupělost (pud sebezáchovy) a ponožky jsem prostě jen zvedla a přemístila.

Postupem času jsem tomuto zvyku přišla dokonce na chuť a víte co? Někdy se stává, že už na koši leží jen moje ponožky a ty Pažoutovy jsou spořádaně uložené uvnitř! To jen dokazuje teorii o tom, že když chcete někoho něco odnaučit, musíte to začít sami dělat.

Zatímco v začátcích našeho soužití jsem si neustále kladla otázku: „Proč to, prokrindapána, dělá? Rozumějte, když už dojde k tomu koši, může je přeci hodit dovnitř, nemám pravdu?!“. Jde o jeden pohyb navíc. Synchronizaci pravé a levé ruky. Jedna nadzvedne víko, druhá dokončí plynulý elipsovitý nebo přímočarý pohyb. To přeci není složité. Ani pro vysokoškoláka.

Byla jsem moc ráda, když jsem měla v interní poště zprávu od Modrého koníka, že jsem byla vybrána na testování s Biodermou, řadou pro atopiky (Atoderm Sprchový olej a Atoderm Intensive Baume).

S atopickým exémem jsem měla problémy hlavně na rukách. Nejhorší je to asi v období zimy, kdy ruce daly nejvíc zabrat. Začínalo to hodně nepříjemným pnutím nebo nepříjemným svěděním na rukách. V ten moment jsem mohla začít mazat, čím jsem chtěla, ale už tak nějak bylo pozdě. Za pár dní se mi na rukách začaly dělat pupínky a místama mi kůže začala praskat až do krve a začala se mi hrozně loupat kůže. Hrozná bolest ☹ 

Vždycky jsem musela okamžitě nasadit kortikoidovou mastičku Belogen. Která mi zabrala téměř vždycky během týdne ruce vyléčila. Pak jsem měla třeba na 14 dní klid.

A začalo to znovu.

A nyní mám možnost vyzkoušet Biodermu. Tak jsem na ní sama zvědavá.

Abych měla jistotu, že Bioderma na mě opravdu funguje, nepoužívala jsem déle jak týden téměř nic na mazání, pouze obyč krém, abych ruce alespoň trochu promazala, protože jinak bych to asi nevydržela ☹

Moje zkušenost s Biodermou po rozbalení.... 

                                             Moje ruce před testováním....

                                  červené (hlavně mezi prsty a na kloubech) a suché

Den první:

Předem chci zúčastněnému týmu poděkovat za projevenou důvěru a vybrání mě do testování oleje Bi-Oil.V prvním těhotenství mě minuly strie na bříšku, ale rozšířily se mi již staré na hýždích a tak  jsem byla tedy zvědavá co bude teď.

A musím říct že jsem zatím mile překvapena, ač ještě nejsem zdaleka na konci, ale ne jen že zatím žádná strie nepřibyla, ale ani se nerozšiřují ty staré, ba bych řekla, že se i lehce vyhladily a už tak nezáří. Je výborný i teď v zimních měsících na velmi suchou pokožku, jakou mám a mažu si s ním i ruce na noc. Nevýhodou je jeho mastnější složení, třeba v létě si ho moc nedovedu představit, ale možná je to jen můj subjektivní pocit, plus hodně těkavý, brala bych nějaký lepší aplikátor a možná pro mnohé ženy ještě vyšší cena, jiné nevýhody bych na něm neshledala.

Jinak má velmi příjemnou nevtíravou vůni a řekla bych že mě večer po namazání vždy uklidní. Ještě jeho velké plus je malá spotřeba, takže ikdyž nějaké výpočty odhadují spotřebu lahvičky cca na 3 měsíce, tak ikdyž nemůžu říct že bych mazala naprosto pravidelně, ale mockrát jsem nevynechala a věřím že mi vydrží až skoro do konce těhotenství, takže vlastně zde se ta cena naprosto vykompenzuje.

Za mě tedy moc fajn výrobek a všem vřele doporučuji!

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Znáte ten "vědecký" pokus, kterak zašlá mince ponořená do coly se zázračně zbaví rzi? Nebo že se s její pomocí perfektně vyčistí znečištěné nádobí, disky u aut či mastnota? A co "výbuch" poté, co vložíte do láhve s colou mentolové bonbony? Co všechno asi tento nejprodávanější nápoj na světě dokáže s dětským organismem?

Je to marné, ale sklenice ledově vychlazené coly je lákavé pokušení, kterému rádi podlehneme všichni. Alespoň jednou za čas určitě. Věděli jste, jak vlastně coca-cola vznikla? Před 120 lety namíchal americký lékárník medicínu proti migréně, bolesti zubů a zad, nachlazení, pro zlepšení trávení a celkové posílení nervové soustavy. Použil přitom narkotického kokainovníku (koky - odtud název "coca" v názvu nápoje). Z léku se postupem času stal hit, jen koku nahradil přijatelnější kofein. Zajímavé, že?

„Coca-cola pomáhá obecně na podrážděný žaludek, když člověk pořád zvrací a žaludek se točí, i když už v něm nic není. Ta cola se má ale ledově vychlazená a po malých lžičkách! Fakt to zabírá, ale člověk to nesmí vypít najednou. Jen tu lžičku a pak třeba pět minut počkat a zas jednu. Mám to z vlastní zkušenosti,“ luccisek z diskuzního fóra Nevolnost v těhotenství – jak ji předejít?

Rizikové látky obsažené v Coca Cole

• Kyselina fosforečná

Už jste někdy pili colu? Asi ano, že? Víte, že onen štiplavý ocásek má na svědomí právě kyselina fosforečná? Kromě nápojů se používá při výrobě sýrů, tuků margarínů a (jak už její název napovídá) představuje cenný zdroj fosforu. Ten udržuje naše zuby a kosti pevné a zdravé.

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

• Sepište si všechny měsíční příjmy.
• Sepište si veškeré měsíční výdaje.
• Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
• Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
• Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Přelom zimy a jara je charakteristický značnými výkyvy teplot a děti jsou tak vystaveny vyšší pravděpodobnosti onemocnění, se kterým se jejich tělo musí vypořádat. Proto je dobré v této době přemýšlet nad tím, co by pomohlo dětský organizmus celkově posílit, zejména však imunitu. Hlíva a rakytník jsou na podporu imunity ideálním řešením.

Ovoce a zelenina?

Určitě správná volba! Dětská strava by měla obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny. Je však nutné si uvědomit, že ovoce již dnes neobsahuje tolik vitaminů jako před desítkami let, z důvodu kyse­lých dešťů, nekvalitní půdy a také z důvo­du dozrávání při námořní a silniční dopra­vě. Ovoce častokrát nestačí dozrát a liší se nejen méně výraznou chutí, ale i nižším obsahem vitaminů od ovoce z dob našich babiček. Je proto nutné doplňovat vitami­ny i jinou cestou.

Zázračná houba

Hlíva ústřičná, která obsahuje širokou škálu účinných látek, patří mezi významné zdraví prospěšné houby. Český výrobce doplňků stravy TEREZIA COMPANY používá celé plodnice, které se nadále šetrným způsobem suší tak, aby v nich zůstaly zachovány všechny biologicky aktivní látky. Veškerá hlíva pochází výhradně z certifikovaných pěstíren.

Multivitamin z přírody

Tuhle nemoc vám asi nemusím představovat, porucha 21.chromozomu se nazývá Downův syndrom, dětí postižené touto nemocí se navzdory moderní medicíně a kvalitním vyšetřením (na které naše maminky mimochodem nechodili vůbec) rodí stále dost. Já mám naštěstí dvě zdravé děti, přesto bych vám ráda vyprávěla o jedné čisté dušičce, o mém malém-velkém bráškovi, který do vínku dostal jeden chromozom navíc....

Náš Milánek se narodil v květnu roku 1967. Vlastně byl naprosto šťastné dítě. Miloval všechny okolo a pro každého měl nějaké slůvko (když mu tedy někdo rozuměl). Bohužel byl těžce negramotný, neuměl číst, neuměl psát, ani počítat, přesto ale naprosto přesně věděl kdy co dávají v televizi a tv program pokaždé otočil na správný den. Miloval ABBU  a Boney M, na otázku: "Kdo tohle udělal?" pokaždé naprosto samozřejmě odpověděl:  "Dalibor Janda" a při výpadku proudu pokaždé vyběhl z pokoje s památnou větou "Pipli plout". Tohle všechno byl můj bráška, jak říkám já, malý-velký bráška. Byl o 16 let starší než já, ale vývojově bohužel zůstal v dětských letech... I přesto jsem ho milovala. Jako dítě mě nikdy nenapadlo přemýšlet jak moc (či proč) je jiný, prostě tu byl a já ho tak brala. Až jako dospělou mě občas napadlo jaké by to bylo mít staršího bráchu, měl by ženu? Děti? Práci? Dům?  Bylo by to fajn, ale bohužel nám tohle osud nedopřál.

Maminka s ním byla dlouho doma, trvalo dlouho než se naučil chodit, když jsem byla já už chodil do denního stacionáře, super věc, něco jako školka, ale bohužel i v dnešní době nám sdělili po jeho 30 letech že již ho tam nechtějí a že ho máme dát do ústavu. Samozřejmě nedali. Maminka proti tomu bojovala celý život, ještě tenkrát, v letech sedmdesátých a osmdesátých to nebylo jednoduché a opravdu se bála že si režim prosadí své. Ale neprosadil. Milánek prožil úžasný život v naší rodině vedle milujících rodičů, nás dvou sester a babičky, která by se pro něj rozkrájela.

Tu miloval moc . Jezdil k ní na prázdniny a víkendy, chodil s ní do krámu, dával si s ní "kafíčko" zpíval ji, hodiny tančil na zástinku když mu někdo pustil rádio, povídal si s každým kdo přišel na návštěvu. Miloval návštěvy, byl schopnej jim vyprávět všechno na co přišel a jeho oči tenkrát zářili... Jako by je uměl rozsvítit, to je jedna drobnost u těchto lidí. Narozdíl od všech ostatních kteří kontrolují své emoce aby nedej bože nebyli trapní, tak tyhle děti dávají všechno krásně najevo. Zračí se jim v tváři smutek, radost, štěstí... A to přesně jsem na něm milovala. Byl najednou krásnější když měl radost, když se smál a tleskal, když cupital k vratům přivítat tetu, když objímal babičku, když mazal tatínkovi záda.... Ale taky uměl být smutný, nevrlý a nezapomínal když mu někdo ublížil.  Jednou se rozzlobil na tatínka a to tak moc, že mu několik let (!) neřekl jinak než slovem pane a přímením, pak ale zapomněl nebo odpustil a byl to zase tatínek. Když zemřela babička truchlil pro ní několik let, byl na ní tolik fixovaný že proplakal spoustu nocí během několika následujících let. Když se v 19ti odstěhovala a vdala naše sestra byl také dlouho smutný, věřím že švagrovi dlouho nemohl zapomenout že mu jí odvedl, protože s ní vyrůstal. Já jsem přišla na svět když už byl větší, takže mezi námi tak silné pouto nebylo. Ale nakonec jsem do domu přivedla malou dceru. Docela jsem z toho byla nervozní, už nebyl nejmladší a věkem začal být nevrlý, vzteklý, trucovitý a dítě mohlo narušit jeho klid. Ale on ji vzal naprosto samozřejmě, říkal ji Maruše a občas si s ní i pohrál, akorát vlastní hračky ji nepůjčoval (jako ona je teď  nepůjčuje sestře) 🙂

S Milánkem byla legrace, bral život s humorem protože nebyl svázaný starostmi dospělých lidí a my se bavili s ním. Ale byl s ním i kříž, když někam nechtěl vyrazit (obvykle na výlet s jejich stacionářem, či k lékaři nebo jen pomoci odvozit trávu ze zahrady) zavřel se na wc a nedostali jste ho ven klidně i hodinu a půl. Jo, to opravdu uměl. A co tam dovedl vymyslet snad ani nebudu rozepisovat 😀 Všichni jsme to ale přijali tak jak to je, naučili jsme se s ním žít i s jeho nedostatky, nakonec nic jiného nám stejně nezbylo. Určitě jsme si s ním užili spoustu divokých a náročných situací, když se na vesnici ztratil, všichni ho hledali, zapojila se široká veřejnost a pak ho večer našli prostě v kurníku se slepicemi 🙂 Nebo když zmizel jindy a po chvíli hledání ho našli na poli jak sbíral do vozíku kameny (babička chodila sbírat řepu, tak chtěl pomoct), nebo tady doma vyplavil záchod, měli jsme kočku a on chtěl vyčistit její toaletu, tak ji vyklopil do záchoda a spláchnul...ono to přeteklo a měli jsme všude bláto 🙂 Taky nám kradl papíry, takže jsme si důležité dokumenty museli hlídat, jinak se mohlo stát že je po dlouhém hledání najdeme u něj v pokoji s namalovanými obloučky. A kradl je tajně, nikdy jsme ho nezahlédli, ale prostě to zmizelo. Jednou jsem přišla domů, byl doma v tu chvíli sám, v obýváku bouchl šuplík a on šel naproti mě z obýváku, ptám se co dělal v obýváku a on rezolutně zavrtěl hlavou se slovy:"Nebyla v obýváku" .......Jo, rozdělení ONA/ON mu dělalo problém, stejně jako tykání/vykání, dospělým a starším zásadně tykal a malým dětem vykal, jemu zas naopak každý říkal Ahoj Milánku a když mu náhodou (většinou lékař) začal vykat tak on vůbec nereagoval, nechápal co po něm chtějí.

No a taky moc rád telefonoval, nebo spíš bral telefony. Jo, doba pevných linek, telefon zazvonil a Milánek, který jinak chodil rozvážně až plouživě, vyskočil ze země, kde seděl, jako čamrda a hrnul se k přístroji, nikdo z nás neměl šanci 😀 To by bylo v pořádku, kdyby se byl schopný s někým domluvit 😀 Jenže vzhledem k jeho druhu "huhlání" nikdo nerozuměl jemu a on sám nerozuměl pokynům ze sluchátka, ale vždy si rád pokecal. Čas od času mi kamarádky říkali že mi volali a zvedl to brácha, no ale že mu pani sestřička z ordinace kam Milánek chodil sdělila informaci aby ji vyřídil tatínkovi, to nás přinejmenším překvapilo. Pro vykreslení situace, v sedmnácti,kdy jsem měla již mobil jsem volala domů a zvedl to brácha...Já:"tady Pavlína, zavolej mi mamku"...odpověď:"Palína není doma", tak já znova: "Já jsem Pavlína, zavolej mi mamku" a opět: "Palína není doma", tak jsem zkusila jen zavolej mi mamku a to klaplo...

Blíží se Valentýn, svátek všech zamilovaných. Ne každý může vyrazit na romantickou večeři do restaurace a v tom případě nezbývá nic jiného, než si romantiku přichystat doma. Já jsem si pro Vás nachystala sladkou Valentýnskou tečku v podobě čokoládového fondantu.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

113g 70% čokolády
155 g másla
120 g moučkového cukru
2 vejce
2 žloutky
54 g hladké mouky

POSTUP

1. Troubu si rozehřejte na 220°C a formičky si vymažte máslem a vysypte cukrem.
2. Máslo s čokoládou dejte do mísy a pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se čokoláda i máslo nerozpustí. Poté dejte stranou z vodní lázně a nechte chvilku odpočívat.
3. Přimíchejte k čokoláda moučkový cukr, poté vajíčka a nakonec hladkou mouku. Vše pořádně promíchejte.
4. Lžící plňte formičky zhruba do poloviny a dejte péct na 12-13 minut.
5. Po upečení fondant objeďte dokola nožem, aby se dal lépe vyklopit a ihned podávejte.
B.

TIP: Fondant můžete podávat se zmrzlinou, šlehačkou nebo našlehaným sladkým tvarohem. Dozdobte ovocem.

#mamapecedoma #mk_blog_academy #mkblog #blogerka