Tak vám tedy řeknu krásný příběh té naší princezny 🙂



bylo 26.2.2016 dopoledne a ja si chtěla udělat test že nedošla MS , tak jsem tedy udělala chvilí čekala a najednou se objevili // čárky , ja tomu ani nechtěla věřit , ale byla jsem zaskočená, hned sem poslala příteli obrázek a on na to ,, to si děláš legraci vid ?,, psala jsem že ne že budem mít vytoužené naše miminko 



První kontora u dr. byla celkem zvlaštní zeptal se mě co potřebuji tak jsem u ukazala test , řekl ze to nemusi nic znamenat,ale ja věděla že tam je bobulka mala naše , udělal kontrolu spodem a řekla tak divně asi nejste těhotná , mě se rozbušilo srdce a chtělo se mi brečet , ale vzal mě ještě na ultrazvuk a tam mi to potvrdil, ja chtěla křičet do světa , řekl že za týden kontrola a uvidi se zda už bude vidět srdíčko , ale to mi v práci bylo špatně už a druhy den jsem byla už na pohotovosti , tam řekli zda chci prijmout na kapačky nebo radši doma ležet v klidu s čipkama, byla sem pro radši doma (kdo ma rád taky nemocnice že :D ) druhý den sem se měla hlásit u svého dr. tak jsme tak učinili a pan dr. potvrdil ze nám už bije srdíčko ...  





další pruběh byl hladký až do cca 5.měsíce kdy jsem se zhroutila co se právě dělo (viz kdo mě sleduje déle ví o mém synovci a co se stalo) nemohla se jsem nic,sníst ani vypítim, přítel šel na noční a v noci mě vezl na pohotovost kde si mě nechali na kapačkách , zeptala jsem zda nevědí  co máme za pohlaví bylo nám řečíno 99% kluk , já byla sklesla že nebudu mít svou vysněnou princeznu, dny ubyly v nemocnici a mě pustili domu a měla sem se hlasit u svého dr. učinila jsem a on řekl tak co vám ještě řekli , tak jsem mu tak kleslím hlasem řekla budem mit chlapečka prý , on se tak zadíval a říka to by me zajimalo kam paní doktorka koukala když ja nevidím nic mezi nohama :D říkam tak,že to bude holčička? 

On ANO ale to vám nemuzu potvrdit na 100% to ukaze až se prcek narodí .. tak že začla manie nakupování na holčičku já se těšila 

dny utíkali a psalo se v kalendáři 20.10 v nocimě zbudilo žbluňknutí tam dole , spanikařila jsem asi že už rodím ale žádný kontrakce nic tak jsem si šla zas lehnout ráno to říkam příteli a ten vyděšenej opět po noční :D řekl ze jedem řikam že né že nemám žádné bolesti a jestli jsem si  neučurla :D ( ke konci jako fakt prd** s tím močákem :D :D)

Jenže to nebylo vše , odpoledne asi kolem 16h jsem měla takové tlaky v podbříšku říkam to asi nic nebude termím mam az 1.11 tak sem ležela , přítel zatím odjel na noční a ja usnula ve2:06 pamatuju si do dneska ten čas mě najednou projela tupa bolest v brisku a říkam sakra asi už to přichází , tak jsem si dala sprchu, a bolesti neustupovali , tak zvedám telefon a volám mamce ta vystrašená co se děje že volám skoro ve 3 ráno říkám asi se to bliží,ale nepoznám to , oblíkla se a snad do 5 min byla u nas :D (sešla jen kopec a byla tu :D ) začlo měření ,chození sem a tam a říkala jsem ,,ja sem jak lev v kleci ten taky chodi sem tam ,, :D (to bylo ještě humoru :D ) ve 4:20 jsem měla kontrakce po 5 min , mamka volá příteli ať přijede že jedem rodit ..) Ten z práce tu byl taky hned (ja se zatim dobalila,osprchovala a oblikla )



A mamka že zavola k nám do porodnice zda můžem přijít na příjem( tam nám bylo zděleno že tedka určite v noci né že maj TOP STAV... ve me to bouchlo a křičíma to mám asi jako porodit doma nebo co ? mam nemocnici za prde** a nevemou mě tak kde to jsme... bylo nám zděleno at si jedem na Mělník a do dneška jsem opravdu ráda že jsme to udělali  )



Ale pokračujem dále, ja se oblikla, sednem do auta a přítel že musí ještě natankovat, říkam v poho to vydržím tak at jede je to cca 2 min (to se dalo vydržet hlavně že tam dojedem :D)



Příjezd na Mělník, byla asi něco po pul6 ráno.. dr mě vyšetřila spodek a byla jsem otevřená na 4 cm , udělali monitor ,vyplnili jsme znova papíry pro jejich nemocnici , sami mi řekli že nemají lidi a vše ženou k nim a že je to přestává bavit že si dělaj jen císaře.. 

Uložili mě na pokoj a že se mam nachvili natáhnout což to vůbec nešlo přítel začínal usínat na stole :D ja měla bolesti ale dělala jsem hrdinku že to nebolí a že to jde vydržet v pul 7 přišly že me musí znova vyšetřit jak to vypáda , a už bylo 6 cm tak řekli co vše budu potřebovat na box ať se připravím ,že na pul8 půjdem )

Přítel bílej jak stěna řekl že to asi nedá že se mi moc omlouvám tak jsem volala mamině zda nechce být u porodu a ta souhlasila , přítel odjel pro mamču a my šly na připravu, jeden monitor na 15 min , pak injekce do zadnice a všem oblíbenej klystírek :D (není to tak hrozný jak každej říka mě se i  snad ulevilo a bylo mi líp.. jen co bylo nepřijemne jak jsem byla na Wc tak mě musela PA zkontrolovat zda mi není špatně a já na WC víte co ( ten kdo tím prošel sám ví :D :D ) ( naštěstí prý jsou zvyklé a nic se nestalo :D takový UFF :D :D :D )



bylo cca 8h a za dveřmi mamka i přítel v modrém jak kdyby šly na sál byla jsem tak neskutečně ráda že to přítel nevzdal a zároveň i mi bylo krasně když jsem tam měla mamku  cca od 8-11 jsem byla furt ve sprše a monitorech (sprcha byla moje nejlepší kamarádka v tu dobu :D ) v 11h přišla dr. že me musí zkontrolovat jak to vypáda , řekla 7 cm ale musíme počkat na 10 cm , aby malá mohla už mezi nás , v pul 11:30 furt stějne 7 cm tak že mi prasknou vodu, ani to nebolelo, ale když jsem viděla co tam strká měla jsem teda knedlík v puse :D ale nic jsem necítíla jen takové teplo a mokro mezi nohama , a to teprv začlo ródeo :D 

Sestřička a PA mě masírovali tam dole,aby malé pomohli pak mě nechali a že příjde paní dr, ve 12:06 do tedka si pomatuju že bylo 12:06:45 a já říkala však kde je :D pak přišla a připravovala se chyběl 1 cm a furt nic a bolesti ustupovali píchli mi něco do žíly ani nevim co asi ten oxytocin nebo jak se to jmenuje v 12:15 říkala, jak neporodím do 14h budem muset na císař a to já nechtěla, každou kontrakci jsem probrečela jak to bolelo a kdyz skončila,jak kdyby mě nekdo vypl bylo 12:19 a ja už chtěla tlačit najednou se seběhli snad všechny doktoři co tam byly a šlo se na věc čekalo se na silnou kontrakci a bylo 12:22 a prvni přišla a doktorka říka jéééé ta je vlasatá, druhé tlaceni nebylo moc lepší,ale pomohli mi hodne sestřičky přítel ten musel z boxu na chobdbu páč vše viděl co se děje dole a málem tam sebou švihnul na zem :D mamka když videěa jak se dere na svět stála opodal a čekala až bude malá venku a šup 12:26 třetí zatlačení a byla venku , tak neskutečná uléva a tu tukaní srdce ,je nepopsané + ještě když vidíte ten uzlíček jak je úžasnej,krásnej a hlavně váš, tu lásku hned,bolest ani nevíte,že nějaka byla, prostě nádhera a jsem ráda že jsem to zvládla a přivedla na svět dceru jménem princezna Maruška s krasnýma mírama 3530g a 51cm v 12:26 21.10.2016 na Mělníku :* kazdá která porodí ví co je to za lásku a jak se říka rande na slepo bylo super , malou mi hned dali na břísko přítel přibehl a brečel štěstím,je to něco nepopsatelného , krásného a hlavne ta vůně jejich ještě dnes to cítím jako by to bylo včera  snad někdy v budoucnu bude tak krásný zážitek po druhé ..



Tím to bych chtěla poděkovat Melnické porodnici a hlavne mladé šikovné PA a sestřičkám  a pani doktorce bez nich bych snad tak rychle neporodila, poté sestřičkám z dětského a paní která se o mě starala a učila mě kojit a rozkojila mě 



Všem kteří to čeká nemějte strach je to nečo neskutéčně krásného )

(omlouvám se za pravopis, psala jsem rychle a vše co jsem měla na mysli)



Tedka vás zdravíme ve třech Maruška, mamka a taťka :*



P.S dala jsem to na jeden dech a psala,psala , až jsem to dopsala :D

Pár fotek nazávěr 🙂

V České republice máme možnost si svobodně zvolit, u které zdravotní pojišťovny budeme my i naše děti pojištěni. Pojišťovny se tak občas předhání s nabídkami, kterými se snaží nalákat nejen nové klienty, ale také udržet ty stávající. Já osobně jsem byla celý život pojištěná u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (211), a jelikož jsem byla s jejich službami vždy velmi spokojená, tak jsem po svatbě „přemluvila“ i svého muže, aby přešel za mnou. Naše děti jsou zde samozřejmě pojištěny také, protože mi přijde jednodušší, když jsme celá rodina u jedné pojišťovny. Kromě toho nám to také přináší nesporné výhody.

     Každá pojišťovna přináší svým klientům různé možnosti čerpání výhod. ZPMV nabízí pro rok 2018 Fond prevence, kde najdete různé balíčky, ze kterých si musí vybrat snad opravdu každý. Pro letošní rok sem mimo jiného patří: Program pro dospělé, Program pro děti nebo program Těhotné a ženy po porodu. Ale to rozhodně není vše – pro kompletní nabídku se určitě nezapomeňte podívat na oficiální stránky pojišťovny.

     Jako perfektní možnost vidím to, že já i manžel můžeme náš příspěvek věnovat dětem. Ideální to je v případě, když zrovna nestojíte o možnost čerpat cokoliv z nabídky určené pro váš program. Svou částku tak můžete přidat k čerpání Programu pro děti. Oba naši synové od února navštěvují plavecké kurzy v místním plaveckém areálu (Tobiášek kojenecké plavání a Eliášek pokračovací kurzy pro děti od 3 let) a kurzovné za obě děti se přiblížilo částce 5000 Kč. Naše pojišťovna každému z dětí přispěje 500 Kč v rámci Programu prevence pro děti. Při vyřizování žádosti nám pak úžasná paní na pobočce navíc doporučila přenechat příspěvek z Programu prevence pro dospělé, takže v konečném součtu nám pojišťovna pomohla ušetřit celé 2000 Kč z rodinného rozpočtu. Mnoho lidí o této možnosti neví a určitě by byla škoda nechat se z nevědomosti připravit o možnost ušetřit nemalé peníze.

    Pro čerpání jakéhokoliv příspěvku je nezbytné dodržet Podmínky čerpání. Zažádat o příspěvek je možné vyplněním formuláře a doložením originálu platebního dokladu. Žádost je pak možné podat osobně na jakékoliv pobočce Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, písemně poštou či prostřednictvím datové schránky. Jen si dejte pozor, abyste žádost podali nejpozději 3 měsíce od zakoupení věci či pořízení služby.

     Čerpání bonusů je určeno nejen pro stávající klienty pojišťovny, ale samozřejmě i pro všechny nově příchozí. Pokud byste chtěli přejít ke Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a využívat všechny bonusy, které svým klientům nabízí, je teď ideální čas – do 31. 3. 2018 máte možnost přeregistrace k jiné zdravotní pojišťovně. A nebojte, nečekají vás žádné složité úkony, přihlášku můžete vyplnit online nebo si ji vytisknout ve formátu PDF. V příštím článku se dozvíte o dalších možnostech, které se Vám i vaší rodině rozhodně vyplatí vědět.

----------

"Děti ve waldorfské školce mi přijdou nejen šťastnější, protože vlastně převážně dělají co chtějí, ale také mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z klasických školek. Myslím si, že by dětem nemělo být diktováno, co mají a nemají dělat. Měly by svou osobnost (určitě do jisté míry řízenou rodiči) vytvářet samy," píše jedna z maminek na našem diskuzním fóru. I to může být jeden z důvodů, proč dát své dítě do tohoto typu alternativního vzělávání. Pojďte se na něj podívat o něco podrobněji.

O co tady jde?

První škola waldorfského typu vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu na popud Emila Molta. Ano, toho spolumajitele hotelové sítě Waldorf Astoria. Původním cílem byla revoluční myšlenka založit školu a školku pro děti svých zaměstnanců. Pověřil tím rakouského filozofa a pedagoga v jedné osobě Rudolfa Steinera.

Jeho styl výuky a stavební kameny waldorfské pedagogiky podporují osobnost dítěte v celé šíři, nikoli jen jednostrannost a úzkou specializaci. Cílem je pak renesanční člověk, který se orientuje ve všech sférách života.

V praxi to probíhá tak, že všechny vyučované předměty jsou si rovny. Není to tedy například jako na jazykové škole, kde se klade mnohem větší důraz na angličtinu, němčinu, francouzštinu a podobně. Ve waldorfské škole se sice děti učí hned dva jazyky už od první třídy, ale mají stejnou váhu jako třeba malování nebo tělocvik. Také se nerozlišují striktně mužské a ženské práce a předměty. Pamatujete na to, jak dříve měla děvčata výuku vaření nebo domácích prací a chlapci měli „dílny“? To zde odpadá a tak se můžete setkat s tím, jak kluci i holky háčkují, pletou, kovají nebo brousí dřevo.

„Mám ještě dvě starší děti, mají za sebou klasiku (tedy běžný psací dril v první a druhé třídě), ale malý začal psát daleko čitelněji, než ti dva v tom věku. Píše sice zatím trochu pomaleji a musela jsem ho odnaučit jeden špatný návyk (chybné napojení malého "z" a dalšího písmene, to ve škole nepostřehl), ale jenom zírám. I ta rychlost se prý časem srovná, děti ve waldorsfké škole hodně píšou. Fakt pěkné a přehledné písmo. O Vánocích se najednou rozečetl. Nejprve Čtyřlístky, pak si vybral sám knížku Poseroutky (někde ji viděl ve škole a ztropil přemlouvací scénu v obchodě) a tu čte doma. Už bude na konci knihy (čte mi ji každý večer nahlas a je to děsná legrace, snaží se dramaticky přednášet). V družině má prý rozečtenou další knihu ze školní knihovny a každý den vidím pokrok. Takové nadšení jsem u starších dětí nikdy nezažila.“ Majaw z diskuzního fóra.

Tak, jako je každá z nás jiná, i každé jiné je naše těhotenství..

Ať je první, nebo páté jako teď u mne...jestli je plánované, dlouho očekávané, a nebo naprosto nečekané a nebo i  tak nějak třeba i nevhod.

Ke třem těhotenství, z kterých už mi běhají děti po světě, se bohužel přidalo jedno, s andílkem, co je pro změnu na nebi. To těhotenství bylo právě neplánované, z tatínkovi strany i zprvu hodně nechtěné☹

Byl to od počátku prostě jeden velký stres, nechat si dítě, nebo ne, potom jsme se rozhodli , že ano, a věřte mi, že pro mě, jako pro mámu tří dětí to bylo snad nejhorší období v mém životě. A i když by to bylo chlapovo první dítě, byl z toho tak mimo, že si prostě na tu myšlenku, že bude tátou, musel zvykat  asi ho to stálo hodně sil..ale i když už se s tím zázrakem smířil, a začal se možná už i těšit, začala jsem špinit i před utrogestan, co jsem užívala a po několika kontrolách, utz a odběrech se potvrdilo, že miminko se přestalo vyvýjet hned někdy na začátku a rostl jen prázdný váček, bez žloutkového a bez embrya.

Už v těhotenství jsem se cítila "jinak" než s dětmi, když jsem je čekala, prsa mě začala bolet až po užívání utrogestanu..špatně mi nebylo a kafe mi pořád chutnalo(v každém těhu jsem ho přitom nemohla ani cítit).

Jakoby bych vnitřně cítila, že to prostě není dobré. 

"A to ani nevíš, že jsem se kvůli tobě pohádala..., jak jsme spolu byly minule" povídá mi během rozhovoru kamarádka, říkejme jí třeba Jana.

Z mého pohledu vytušila, že má pokračovat.

"No jak jsi s dětma vystupovala z výtahu a šla do garáží a my jeli dál...." matně si ten den vybavuji...

"...tak tys tam nějak okřikovala děti, nebo co..." Vzpomínám si. Volala jsem na Matyho,  když chtěl jít špatnými dveřmi a zároveň na Týnu, aby neutíkala mezi auta. Pak, ale až o kus dál jsem se zlobila na Eli-byla jsem s nimi bruslit-ano, celkem vyčerpávající a ona měla tu svou náladu, kdy je celý svět podle ní úplně blbě a to mě pak teda rozčiluje...ale zas nic hrozného... ještě mě pobavil kolemjdoucí pán...prý:" A, přísná maminka, to je správný-čtyři děti, to musí bejt!" Smál se. 

"...no, tak a k nám do výtahu přistoupila taková..." pokračovala  Jana, zarazila se, přemýšlejíc, jak by dotyčnou maminku s jedním dítkem popsala co nejvýstižněji.

"no taková,s nosem nahoru, zmalovaná, jak velikonoční vejce, taková celá umělá... a nastoupila a prej: No, si udělá štyry děti a pak je nezvládá! Jako na tebe rozumíš...no a to víš, to bylo něco pro mě (sama má tři dospělé dcery), to narazila zrovna na tu pravou! Tak jsem jí to vysvětlila! To mě teda vytočila..., jakym to řekla hnusnym pohrdavym tónem! Se nezmohla ani na slovo!"

 Vstup do školky je pro děti opravdu ohromný a také důležitý životní mezník, který v nich do velké míry formuje vztah ke vzdělávacím institucím vůbec. Jak tento velký životní krok dítě zvládne, samozřejmě hodně záleží na povaze konkrétního jedince, ale také na rodičích.

"Mám za sebou pár let praxe jako učitelka v mateřské školce, a proto bych se vám ráda pokusila poradit, co rozhodně nedělat. Všechny body vychází z mých zkušeností a rozhodně je nechci prohlašovat za nějaké dogma, pod které by se podepsala každá paní učitelka. Jedná se však o zkušenosti, které jsem vypozorovala právě při praxi s dětmi a doufám, že pro vás budou přínosné a pomohou vám v klidu prožít první týdny docházky do MŠ," říká jedna z koníkovek - enapay.

My rodiče občas - samozřejmě nevědomky - děláme chyby. To je naprosto normální a určitě na našich dětech nenapáchají nezvratitelné škody, nicméně pojďte se společně se mnou podívat na školkovské desatero chyb, které občas dělá spousta rodičů. 

Desatero hříchů 

1. Vyhrožují svým dětem školkou

Určitě to znáte - dítě vás doma neposlouchá, dělá si z vás legrácky a v nestřežené chvíli pronesete některou z těchto vět (samozřejmě v nesčetném množství variací, kombinací a s hrozivou intonací):

Druhé miminko jsme měli v ,,plánu" zhruba od listopadu 2016, ale pořád jsme si říkali, že ještě není vhodná doba.

V únoru se podařilo téměř na první pokus. Listopad byl ukrutně daleko.

Jestli jsem v prvním těhotenství prožívala zvracení, tak uplně nevím, jak nazvat tohle.

Zvracela jsem od konce března do června a s delší letní přestávkou zase od konce září až téměř do porodu. Zkrátka- nejúžasnější období ženy.

Asi od konce září začaly nastupovat lehké cvičné bolesti a od října v pravidelných intervalech to už byly bolesti neskutečné.

Od poloviny října mi můj gyndař na každé kontrole říkal, že už to bude brzo. Termín jsem měla 17.11. ( evidentně malá revolucionářka), v naší úžasné skupince si holky myslely že rodím pokaždé, když jsem nebyla aktivní 😀 Nutno podotknout, že právě tyhle boží holky, musely snášet moje téměř každodenní spílání - tohle těhu mi fakt dávalo zabrat.

Králíček ze zverimexu a kožní potíže I

Jeden vyléčený případ králíčka ze zverimexu. Na začátku si dovolím drobné upozornění. Jak se níže dočtete, je třeba ke králíkům volit veterináře, který jim rozumí, pokud tedy nechcete léčit výhradně alternativní medicínou.

"Dobrý den. Chtěl bych se zeptat a prosil bych o radu. Koupili jsme si králíčka ve zverimexu Také jsme si ho měli dobře prohlédnout, ale spoléhali jsme na serioznost. Králíčka doma jsme si ho prohlédli a zjistili jsme, že na krku má trošičku lupy a že se drbe. Navštívili jsme veterináře a ten mu dal za krk kapku Stronghold a řekl, že se nejspíš jedná o nějakého parazita, ale že ta kapka ho zlikviduje. Králíček se na chvíli přestal drbat, ale lupy má neustále a po třech týdnech se drbání dostavilo znovu a o dost výrazněji. Opět jsme navštívili veterináře a ten mu dal jiný spot-on, ale králíček se drbe dál Také jsem mu nechávala něco píchnout, což bylo naprosto bez efektu. Králíčkovi dělali stěry, ale výsledek nám nebyl oznámen - dostal antibiotika. Což na chvíli pomohlo. Tak na týden, nyní je vše zpátky a s horšími následky po oslabení po atb."

Doporučila jsem vit. c. Homeopatický sulphur 30 C do pití. Léky volím, na základě symptomů, neznamená to, že každý králíček s kožními potížemi dostane Sulph.

Po týdnu přišla odpověď, že králíček se velmi zlepšuje. Už se vůbec nedrbe, srst mu v místech zasažení vypadala, zahojila a začínají růst chloupky.

Info po měsíci. Králíček je v bezvadném stavu a nikdo by nepoznal, že mu kdy něco bylo.

Máme chřipkovou epidemii. Co na chřipku? Ano, Oscillo pokud máte příznaky klasické chřipky. Kdyby tento lék nepomohl. Napište mi, najdeme lék přesně podle Vašich symptomů.

Věčné a nyní aktuální téma:

Homeo a nachlazení, virozy a chřipka

Četné dotazy maminek - zda užívat oscillo preventivně jak výrobce doporučuje jednou týdně jednu tubu?

Z pohledu výrobce zcela nepochybně užívat. Z pohledu konstituční homeopatie zcela jistě neužívat.

Oscillo je lék z kachních jater a srdce (tedy spíše z jater a srdce pižmovky), ten má svůj vlastní obraz nemoci, z dosavadních informací a zkušeností pomáhá výborně na klasický účebnicový chřipkový stav - bolest celého těla, schvácenost, horečka, suchost bez výtoku z nosu....Takže ne na nachlazení, virozu (resp. musela by vypadat jako klasická chřipka). Na nachlazení či virozu (a další rýmičky a kašlíky) jsou desítky jiných krásných léků Aconitum, Bryonia, Beladonna, Ferrum phosphoricum, Gelsemium, Eupatorium....

Očkování a homeopatie

Často se mne maminky na konzultaci ptají, zda očkovat či ne, vždy odpovídám následovně:

Každý nechť činí tak, aby žil s pocitem, že v tu chvíli udělal pro sebe či své dítě to nejlepší. Čtěte, čtěte, čtěte a začněte příbalovým letákem, informací je plný internet, vyhodnocujte. Pak se rozhodujte. Otázka není očkovat či ne. Je možno se rozhodovat, jaké vakcíny, jakých nemocí se bojím atd.

Dalším častým dotazem je homeoprofylaxe neboli homeopatické očkování:

Co to je? Homeoprofylaxe je někdy nazýváno homeopatické očkování, které na rozdíl od očkování nespoléhá na tvorbu protilátek, ale na změnu citlivosti organismu vůči chorobám. Cílem HP programu je zavést do lidského organismu energetické složky (tzv. nosody) jednotlivých nemocí, tím se stimuluje imunitní systém a zvýší se imunita organismu. Homeopaté, kteří se tomuto tématu věnují tvrdí, že funguje. Aplikuje se zejména u tropických nemocí atd.

Já jsem homeopatka odkojená klasickou homeopatií, čili dávám homeo, jakmile vidím symptomy a zde je nevidím. S výjimkou tetanu nepovažuji nemoci, proti kterým se očkuje za nezvládnutelné homeopatií či klasickou medicínou, čili homeoprofylaxi neřeším. Možná, pokud bych cestovala po světě, tak bych to zkusila. Ale u svého dítěte v ČR důvod nevidím.

Když se řekne malé miminko, většina bezdětných lidí si představí roztomilý malý, růžový a hlavně sladce spící uzlíček. Většina maminek, které se už s malými miminky setkaly, si však určitě vybaví zoufalé miminko, které trápí bolavé bříško a nemůže proto usnout.

Bolavá bříška jsou jednou z nejčastějších příčin pláče malých dětí a občas také i nás, maminek. Spousty maminek se u kolik natrápí skoro stejně jako jejich děti, protože jsou zoufalé z toho, že nemohou svému potomkovi pomoct od bolesti.

Bolavým bříškem si projdou téměř všichni drobečci, jen někteří mají tu smůlu, že je bříško potrápí více než jiná miminka. Tyto problémy se velmi často označují jako tříměsíční koliky - největší problémy totiž činí právě během prvních 3 měsíců života malých človíčků. Na nás, maminkách, pak leží velká zodpovědnost toho, zkusit jim co nejvíce pomoct. Bohužel neexistují žádné zázračné kapičky, které by pomohly všem dětem.

Boj proti kolikám je velice individuální záležitostí a hledání účinné pomoci není vůbec jednoduché. Co téměř zázračně pomohlo jednomu miminku, může tomu druhému naopak klidně jeho trápení zhoršit. Je tedy proto potřeba zkoušet různé způsoby úlevy. A které to jsou? Pojďte se společně se mnou podívat na 10 různých metod a způsobů v boji proti kolikám a bolestem bříška.

1) Nahřívání bříška - na většinu bolestí pomáhá teplo. Na bolavé bříško miminka můžete položit teplou plenku či speciální polštářek s peckami, který stačí nahřát v mikrovlnce, na topení či v troubě. Opakovat můžete několikrát denně. Jediné, nač musíte dát v tomto případě pozor, je to, abyste miminko nespálili.

Nahřívání bříška si pochvaluje například maminka melissska, která v diskusi Prdíky, co na ně pomáhá píše: "My jsme měli taky problém s prdíky, začali ale až po třetím měsíci. Vyzkoušeli jsme masáže, kapičky i laktobacily, a nakonec se nám nejvíc osvědčil zahřívací polštářek s pecičkami (za půl minuty zahřátý v mikrovlnce) v kombinaci se skrčenými nožičkami."

Je odhadováno, že v Evropě se každý rok předčasně narodí okolo 500 000 miminek, z toho přibližně 9 000 v České republice. Pokroky ve vědě a zdravotnictví umožňují přežití stále menších a dříve narozených dětí. Tato skutečnost vytvořila potřebu ještě menších plenek, které by byly využívány pro předčasně narozené děti.

Pampers jsou odhodlány pečovat o tyto nejvíce zranitelná miminka. Dne 06.03.2018 v 10 hodin na tiskové konferenci v Gynekologicko - porodnické klinice "U Apolináře" v Praze byly nově představeny plenky Pampers Preemie Protection. Tyto plenky byly prezentovány ve velikosti P3 jako jediné plenky navržené pro ta úplně nejmenší miminka. Na fotografii je porovnání plenky Pampers Preemie Protection ve velikosti P3 s novorozeneckými ponožkami. Je až neuvěřitelné, jak je plenka maličká.

Plenky Pampers Preemie Protection byly vyvinuty s pomocí zdravotních sester z novorozeneckých jednotek intenzivní péče. Slouží k přebalení i těch nejzranitelnějších předčasně narozených miminek, které váží třeba jen 800 gramů, kterým v těchto plenkách je zajištěno plné pohodlí a ochrana.

Tyto nové plenky ve velikosti P3 představují 3 roky práce týmů pro vývoj výrobků a spotřebitelských výzkumných týmů. Samo Pampers uvádí, že tyto plenky jsou výsledkem více než 10 000 hodin výzkumu na třech kontinentech, jehož součástí byl i hloubkový výzkum mezi více než 100 zdravotními sestrami z novorozeneckých jednotek intenzivní péče.

Jak takové plenky jsou využívány v neonatologických centrech, můžete vidět na videu pod tímto odkazem: https://www.facebook.com/pampers.cz/videos/10156299255426908/?t=0

V následujících dvou měsících Vám budu přinášet více informací nejen o těchto nových plenkách, ale i o tomto projektu Pampers jako takovém. Články a příspěvky budou zveřejňovány buď u mě na blogu nebo ve skupině, kterou najdete zde: https://www.modrykonik.cz/group/8237/detail/

Tohle je takový můj rychlo průřez mým bojem. Že jde v mém případě o kvasinky jsem začala aktivně řešit 1.2.2018. Dnes 12.3.2018 nemám vyhráno, ale cítím se absolutně jinak. Na úplném konci článku najdete souhrn co jím, čím se mažu. Třeba někomu pomůžu. Na internetu se o boji s kvasinkami v podobě ekzému píše hlavně v souvislosti s miminama, takže to byla pro mě motivace to takto sepsat.

Ráda zodpovím vaše dotazy 🙂

Moje historie:

Jako mimino jsem měla atopický ekzém a v podstatě odešel jako přišel. Nic tak dramatického. V hlavě se mi, odhaduju kolem 20. roku, objevila seborea. Nicméně nebyla vidět, občas větší občas menší. Jen jsem hlídala lupy. Ale nenapadlo mě řešit, že jde o problém. Prostě jsem s ní žila v nevědomosti. Odevždy snad jsem trpěla na suchou kůži po těle, lišeje nad horním rtem. AE mám i geneticky daný – babička jím trpěla co jí znám, měla pokryté nohy. V pubertě jsem nechápala, proč tam miluje modrou indulonu. A můj táta, její syn, má seboreu v hlavě, já jsem vždycky myslela že má jen problém lupy.

Cca kolem 23. roku se mi objevily červené fleky v loketních jamkách, zašla jsem za jedním kožařem, hlavně aby to bylo bez čekání. To byl největší úchylák kožař na světě. V ordinaci štosy starých novin, Za celou dobu prohlídky se mě ani nedotkl, při placení 30,- poplatku jsem si musela vrátit z kasičky sama, aby se ničeho nedotkl hlavně. Jen svým pravítkem. Na papírek mi napsal latinský název a ať si to najdu na internetu. Bohužel ten název už nemám, ale z popisu vyplynulo, že jde o psychickou věc, který mají nervní ženský a drbou se. Moc fajn.

Ekzém chvíli byl a chvíli nebyl. Kolem 26. roku, kdy už se na mě manžel nechtěl dívat, jsem šla na kožní. Kožařka mi originálně předepsala diprosone a ať si koupím linolu, to bylo vše. Ono to zabralo, jednou jsem mázla a bylo po ekzému. Takhle to vydrželo jara 2017. Ekzém se začal objevoval na těle. Nejvíce se to rozjelo asi po návštěvě v termálech v Budapešti. Měla jsem rozjetý ekzém na prsou a hrudníku. Začátkem léta se objevil na rukách mezi prsty dishydrotický ekzém. Úporné svědění pupínků, praskání a hojení. Stále dokola. Šla jsem na kožní. Předepsala mi další kortikoidy, zvlášť tělo, zvlášť ruce a dehtový šampon. Trochu více se mi věnovala, ale neprohlídla mě. Při kontrole jsem navrhla, zda by mě mohla dát žádanku na alergologii, že mám z mamčiny strany silné alergiky a já sama jsem testovaná nikdy nebyla. Odpověď: „To není potřeba“. A předepsala mi jakési tabletky. Po vyzvednutí jsem zjistila, že se jedná o antihistaminika. Paní doktorka má smysl pro humor, jak pak poznamenali na alergologii, kam jsem se dostala přes obvoďačku. Té jsem pro jistotu řekla, že mám v létě rýmu – aby byla jistota, že žádanku dostanu. Pan doktor alergolog je náš rodinný známý. Udělal mi opravdu naprosto kompletní testy. Zpětně jsem koukala na výpis VZP, že to byly testy za 15.tis! K mé lítosti mi pan doktor řekl, že jemu je to moc líto, ale že nejsem jeho pacient. Nevyjela mi ani jedna špatná hodnota. Ani náznak alergie. Sám to nechápal, má můj alergický zbytek rodiny v péči a že jsem fakt klikař. A ať už nechodím k té kožařce a zajdu si tady u nich. Ihned jsem šla.

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

První rok školky - období, které je nejen rodiči označováno za nejnáročnější, co se nemocnosti dítěte týče. Dítě začne pravidelně chodit do kolektivu a tím začíná (zdánlivě) nekončící kolotoč rýmy, kašle a teplot. Pojďte se podívat, co můžete už nyní udělat pro maximální posílení imunity vašeho kojence. Oceníte to nejen v prvním roce školky. 

Vyvážená strava

Není potřeba rozepisovat se o tom, že kojení je pro děti to nejprospěšnější, co jim můžete dát. Pokud nekojíte, jistě podáváte miminku kvalitní kojenecké mléko. Výrobci se v tuto chvíli velmi snaží, aby se co nejvíce podobalo mateřskému mléku. 

Zhruba od 6. měsíce (u někoho dříve, u někoho později) jsou k mléku zaváděny první příkrmy. A v rámci této aktivity už můžete děti programovat (učit je) stravovat se vyváženě a zdravě. 

Dostatek spánku

Potřeby spánku dětí se v  prvním roce velmi rychle mění. Některé děti spí ještě 3krát denně, některé už jen 2krát. Podstatnější než to, kolikrát denně váš drobek spí, je to, kolik naspí hodin. Ideálně by to mělo být okolo 14 - 15 hodin, samozřejmě včetně nočního spánku.

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

• pomáhá si pažemi a prohýbá záda
• zvedá hrudník
• houpe se na bříšku a kope nožičkama
• pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Znovu jsem narazila na starší, ale nadčasový článek. Snad se autor nebude zlobit, když si ho z části vypůjčím...on je totiž tak přesný, výstižný! Myslím, že stojí za to ten podnět k zamyšlení šířit dál!

"V pondělí jsem byl v nemocnici, naštěstí ne proto, že by mi něco bylo. Zaregistroval jsem tam podivnou událost.

Čekal jsem si tak v čekárně a jak je mým zvykem, okukoval jsem ženské, ale celkově jsem pozorně sledoval a poslouchal všechny přítomné.
Asi po deseti minutách přivezl zřízenec do čekárny nějakou starou paní na vozíčku.
Paní bylo evidentně dost blbě, oblečená byla v nějaké noční košili, rozepnuté, promodralé nohy měla odhalené.... takhle byla mezi všemi těmi cizími lidmi, každý fakoval na její soukromí a lidskou důstojnost, o kterou se měl postarat ten debil, co jí měl na starosti.
Pro něj to prostě byla jen stará bába, kus něčeho.

Za chvíli si pro ní přijeli saniťáci. Když jí viděli, jeden zvedl oči v sloup a řekl: "Ty nám teda dodáváš materiál." Před všemi těmi lidmi! Podle mého názoru je ten chlap absolutní krypl, kterého bych na hodinu vyrazil z práce na paragraf.... v naší zemi je ovšem morálka uvolněná, takže si "materiál" se smíchem převzali a převezli jinam, všichni seděli a mlčeli.... včetně mě, prostě "materiál".

Byl jsem konsternovaný.
V hlavě mi to okamžitě začalo šrotovat.

Začal jsem uvažovat o jednom z fenoménů dneška, o neúctě ke starým lidem, o našem pocitu, že nikdy nezestárneme, že jsme nesmrtelní.
Neuvědomujeme si, že ten dědula co se vleče po přechodu pro chodce a zdržuje provoz, byl taky kdysi mladý člověk.
Kdo ví, třeba to byl válečný hrdina, kterému většina dnešních narcistických připosranců, co si kvůli image kupují značkové hadry, nesahá ani po kotníky.

Neuvědomujeme si, že ta stará ženská v čekárně je něčí matka, že taky byla kdysi mladá a chlapi z ní padali na zadek, možná byla doktorka, možná učitelka, možná někomu kdysi pomohla, o někoho se obětavě starala.
Vidíme jenom starou bábu, co jen zaclání a brzy vyklidí prostor nám, věčným supermanům, co teď vládneme světu.

Úcta ke starým lidem je podle mě jednou z elementárních věcí a péče o ně, zas jedním z důvodů, proč vůbec vznikla lidská společenství.

Když člověk vidí podobný přístup tam, kde by očekával pravý opak, chce se mu z toho blít.

Jedna věc je mi ovšem jasná, pokud v budoucnu uvidím něco podobného, mlčet už nebudu...."
Petr Bříza

       Také mi to v hlavě okamžitě šrotuje...😕

     Kolikrát jen jsem byla svědkem podobného chování!!!!!

     Ano člověk vždy zůstane s otevřenou pusou zírat jak je to vůbec možné!😵 Co ty lidi vede k tomu chovat se takovým způsobem?! Vždyť je to tak zbabělé...vybít si své frustrace a blbou náladu na někom, kdo se neumí bránit - staří lidé, ale také malé děti. (Přeci jen mezi námi maminkami...jsou to teď pro nás asi častější situace)

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

 „Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

• cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
• císařský řez u předcházejícího porodu
• těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
• porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Historie značky Dove, známé po celém světě, se začala psát již v 50. letech 20. století, kdy se na trhu objevil jejich první výrobek - krémová tableta. Tato mýdlová tableta s obsahem až ¼ hydratačního krému zaznamenala revoluci v péči o pokožku. Svoji jedinečnost a kvalitní péči Dove celá desetiletí rozvíjí a prohlubuje své poznatky v misi za péči o pokožku žen i mužů. V roce 2015 přišla s řadou Baby Dove pro ty nejmenší.

A nyní na koníku hledá svoji Ambasadorku!

Jaká by měla Ambasadorka být?

Měla by to být mladá maminka s rozhledem, jejíž děťátko je ve věku do dvou let. Má vlastní zkušenosti se značkou Dove a rozumí filozofii značky, se kterou je ztotožněna. Není to dokonalá matka z televizni reklamy, ale dělá věci po svém a chce si zachovat svou identitu. Je pozitivní, praktická a skutečná.

Měla by reprezentovat značku Baby Dove nejen z produktového hlediska, ale také z pohledu mise a vize značky. Chce být nablízku ostatním maminkám jako kamarádka, ne jako odbornice s návodem na "pravé mateřství". Také ráda komunikuje s ostatními maminkami na internetu, fotografuje a dobře píše kratší texty nebo články. Sociální sítě jí nejsou cizí, ovládá úpravu fotogafií a moderní trendy v komunikaci. Je zodpovědná, samostatná a nekonfliktní.

Jaké výhody přináší práce Ambasadorky?

Šíří se u vás ve školce, nebo škole neštovice? Pak je vysoká pravděpodobnost, že je chytne i vaše dítko. Pokud máte doma i kojence, může být nemocí ohrožen i on. Nač se připravit?

Riziko nákazy je vysoké

Neštovice neboli varicella je vysoce infekční onemocnění. Pokud je některé dítě v kolektivu infekční, je vysoce pravděpodobné, že se nakazí i další děti. Pokud chytne nemoc například sourozenec, je skoro jisté, že za určitou dobu onemocní i jeho sestra či bratr.

Neštovice se projevují pupínky s výsevem po celém těle, hodně jich bývá na hrudníku, na pažích, na obličeji. Hlavička pupínku mokvá, pupínky dítě svědí. Svědivost pokračuje zhruba dva až šest dnů a je dětmi vnímána různě. Některé se může uškrábat, jiné dítě pupínky ani nezaznamená. Na zmírnění svědění se používá tekutý pudr, někteří lékaři doporučují koupel v hypermanganu. Jiní lékaři radí pro změnu nekoupat vůbec do té doby, než neštovice zaschnou. Poté by už neměly být infekční.

Pokud jdete s neštovicemi k lékaři, zavolejte mu předem a zeptejte se, kde se máte s dítětem zdržovat. Lékaři mají k dispozici speciální místnosti, kde vyšetřují nakažlivé děti, aby nepřišly do styku se zdravými. Nakazit se může i malé miminko. To, že kojené dítě neonemocní, není takúplně pravda. Pokud má maminka v těle protilátky proti neštovicím, přejdou skrze mateřské mléko i na miminko. Pokud je ale nemá, miminko chráněné není.

„Syn je chytil od chlapečka, se kterým jsme se jenom potkali ve výtahu, a který je zrovna měl. Vůbec se nedotýkali, jen jsme vyjeli 3 patra,“ píše maminka Helena.

Musím být upřímná. Přežili jsme bolení bříška. Přežili jsme rostoucí zoubky. Přežili jsme probdělé noci. Ale to, čeho jsem se děsila nejvíc a to nakonec dorazilo, je období vzdoru.

Moudré knížky jej popisují jako období sebeuvědomění. Období tzv. první puberty, které začíná v některých případech už v 18. měsíci, ale obyčejně je to mezi 2. a 3. rokem života.

A co to vlastně přesně je?

Dítě si najednou začíná uvědomovat samo sebe jako osobu. Přestává být "součástí" mámy a chce se vyjádřit. Proto bývají nejčastěji používanými slovy "Ne" a "Já sám".

Aby dítě vyjádřilo svůj názor razantněji, přidává se vztek, dupání, házení se o zem, kousání nebo bacání. Filípek mi rád křičí těsně u obličeje. A kolikrát k tomu použije i řev a vytáhne ho do otravně vysoké fistulky, která mi kdysi v porodnici, kdy jsem se zamilovaně dívala na můj uzlíček lásky a snažila se ho utišit, zatímco plakal až mu hlásek přeskakoval výš a výš, přišla strašně roztomilá.

Setkáte se s tím. Na 100% toto období přijde. V dnešní společnosti, kdy utváříme charaktery dětí podle kolektivního myšlení, tedy je jakoby "lámeme", k tomu dojde. Vlastně si je ochočujeme- což je hodně zjednodušený výraz, ale přesně tak to vnímám. Dítě totiž ví už od narození, co chce. Ví to. Nepotřebuje, abychom mu my dospělí říkali, co by chtít mělo. Ale my to děláme. Dělám to také, protože to jinak nejde. Je jasné, že když se dvouleté dítě rozběhne k horké plotně, tak ho zastavíme, protože by se mohlo spálit. A velmi pravděpodobně by se tak i stalo.

Fyzioterapeuté se shodují, že správná manipulace je u novorozenců a kojenců velmi důležitá a podstatně ovlivňuje jejich motorický vývoj. A také v tom, že dost často bohužel s miminkem manipulujeme nesprávně.

Čím je dítě mladší, tím větší vliv na něho naše manipulace má. Především u novorozenců musíme dbát zvýšené opatrnosti. Při zvedání, pokládání i přebalování bychom měly s miminkem pohybovat pomalu a klidně. Trhavé, rychlé a necitlivé pohyby u něho vyvolají tzv. Moroův neboli úlekový reflex, který přetrvává zhruba do 4. měsíce. Při něm miminko rozhodí rukama do stran a zároveň se spustí stresová reakce, kterou často doprovází pláč.

Jak správně s miminkem zacházet?

Dokud děťátko samo a jistě nedrží hlavičku, měly bychom ji vždy jistit my. Jeho hlava je oproti zbytku těla velice těžká a při jejím nekontrolovaném záklonu může velice snadno dojít k poškození jemných struktur dětské páteře, při intenzivnějším pohybu pak i třeba k otřesu mozku. S miminkem v žádném případě netřeseme, viz Syndrom třeseného dítěte.

Co se týká nošení a chování dětí, nejčastěji asi využijeme polohu „Klubíčko“ a „Tygřík“. Dokud není dítě dostatečně zpevněno v zádech, nenosíme ho ve svislé poloze. I na odříhnutí je lepší volit jednu ze zmíněných poloh. Nebojte, fungují stejně dobře jako známé (a nevhodné) přehazování přes rameno. Je nutné naučit se miminko chovat na obě ruce a pravidelně je střídat, abychom podporovali jeho symetrický rozvoj. Podívejte se na videa, kde obě polohy dobře uvidíte.

        Klubíčko

Domácí úkoly NEJSOU povinné

Ríša mi po příjezdu ze školy po chvíli nese s provinilým pohledem k podpisu poznámkový deníček s poznámkou, začínající klasickým červeným přeškrtnutým "V", které určitě taky důvěrně znáte: "Chybí DÚ v písance str: 9. Ríša nebývá nachystaný na vyučování".

Taky vám tyhle poznámky a hodnocení už někdy lezou krkem? Mně už teda fest. Ríša si ty úkoly dělá skoro všechny sám, já jen nabízím předem pomoc, ale nechávám to na něm. A když to náhodou nevyjde, tak je z toho červená poznámka přes několik řádků, a smutný pohled prvňáčka, který mi to pak nese k podpisu. Domácí úkoly jsem bral jako dobrovolné zadání pro děti na procvičení věcí probraných ve škole. Paní učitelka to ale bere z nějakého důvodu jako povinnou součást přípravy na vyučování, kterou je třeba na dětech (a tím částečně i na rodičích) vymáhat.

Náš rodinný volný čas doma považuji za posvátný, a jsem přesvědčený, že nikdo nemá ani to nejmenší právo nám ho zvenčí jakkoliv řídit či omezovat. A to včetně školy s DÚ.

Rozhodl jsem se, že na poznámku od paní učitelky budu tentokrát už reagovat nejen podpisem, ale že si zjistím, jak to celé funguje i po právní stránce, nebo spíš jak by to celé fungovat mělo. Zabředl jsem tedy do studia teorie základního vzdělávání, aby má odpověď měla hlavu a patu, a nebyla jen plácnutím do vody.

Dal jsem si tedy tu práci, a prostudoval jsem pečlivě školský zákon a rámcový vzdělávací program, abych mohl odpovědět informovaně. Dělal jsem si při tom pečlivě poznámky a čárky na papír pokaždé, když jsem při čtení školského zákona a RVP narazil na spojení "domácí úkol", a ty pak nakonec všechny spočítal.

Ahoj holky,  chci se zeptat jestli, můžu v těhotenství rybí tuk! 

Moje DR. mi to zakázala, i když nechápu proč! 

Tak prosím o nějaký vaše zkušenosti.. ☺

Přeji hezký den ☺☺