Celý život jsem se porodu bála. Máma mi už od dětství vyprávěla svůj strašlivý porod semnou a ani babička neměla veselý příběh. Během těhotenství jsem se sice taky trochu obávala jak a jestli to zvládnu, ale zároveň jsem se těšila na malého. 

Syn se narodil v 40+5 a když mi ve dvě ráno v porodnici řekli, že rodím, málem jsem štěstím vyskočila do vzduchu (kdybych nebyla o 19kg těžší ) 🙂. Kontrakce mi šly do kyčlí, což sem kupodivu zvládala, ikdyž nadruhou stranu, neměla jsem potřebu dělat hrdinku a epidural jsem si nechala dát. Porod nabral rychlost a malý byl do necelých čtyř hodin od příjezdu na světě. Na porod budu vzpomínat ráda.

Ovšem proč se můj článek jmenuje tak jak je v nadpisu? 18 dní po porodu jsem vyšla doma schody, abych malého přebalila. Po sundání plenky mě najednou extrémě vystřelovala bolest do levého spánku hlavy. Ze začátku jsem myslela, že to zas přejde, ale bolest se stupňovala. Manžel přišel domů, já mu malého předala do ruky a schoulila se na postel. Pak jsem se schoulila na zem a pak už si tolik nepamatuju. Vlastně jo, pamatuju si jak říkám manželovi "volej záchranku" pak jak záchranářům říkám " bolí mě hlava, bolí mě hlava" pak v nemocnici jak mi říkají "nehýbejte se" a nakonec "budeme vás operovat". Druhý den jsem se vzbudila na JIPce neurochirurgie s velkou jizvou přes levou stranu hlavy.  Důvod? Celý život jsem nevědomky žila s vrozenou vadou tzv. AV Malformací v mozku a právě porod (tlačení syna na svět ) mi přivolal něco, co by se podle lékařů stejně stalo, krvácení do mozku. Taky mi řekli, že jsem se znovu narodila, protože 70% lidí tento stav nepřežije a né všichni, kteří přežijí, jsou bez trvalých následků. 

Tímto článkem chci poděkovat Neurochirurgům z Vinohradské nemocnice, svému manželovi a andělům strážným, kteří určitě mysleli i na syna, který mě nyní potřebuje. Děkuju.

Nakonec chci napsat, že porodu se opravdu nemusíte bát (ani kvůli bolestem, ani kvůli tomu co píšu, protože AVM má pouze 1% populace). Porod je dojemný zážitek a na světě jsou prostě těžší věci. 

Všem budoucím maminkám držím palce,  ať mají takový porod, jaký si přejí. 

Včerejší den byl krapet náročný. Eliška je nemocná, tak jsem s ní musela k doktorce...... potom v jednu s Matym na logopedii....ve čtyři do školky na tvořivé dílničky (jako by toho tvoření nebylo za týden nebylo dost 😀). Ale i tak jsme v mezi čase něco malého vytvořili (konečně i Maty se zapojil a rád 😀).

Tenhle kolotoč je opravdu krásný, teda byl by ještě víc, kdyby nebyl tak dopiplanej 😀. 

Určitě bych příště zvolila jen tenký provázek a né takové lano 😀. 

Dnes máme v plánu péct perníčky a psát Ježíškovi  http://cp.c-ij.com/en/contents/CNT-0002425/index.html     

http://cp.c-ij.com/en/contents/CNT-0003648/index.html  

A určitě ještě něco málo stihneme vybrat a vytvořit 😉

Jelikož jsem se rozhodla, že chci pro svojí rodinu uspořádat takové retro Vánoce, tak jsem začala shánět vše, co na to budu potřebovat. Doma jsem prolezla kde co... U mojí mamky jsem prolezla kde co... A výsledek? Nic... Jako vážně nic z toho mého dětství nezbylo? Mamce jsem ozdoby brát rozhodně nechtěla (to by na stromku měla leda tak oběšenou myš...), takže jsem přiložila nůž na krk příteli, seděla mu na prsou a výhružně gestikulovala, ať dovalí nějaké ozdoby po jeho rodičích...:D Bohužel, žádné retro ozdoby, ani světýlka se nekonaly.... 

Museli nastoupit ty moderní internety! A lov může začít... Napíšu do gůůůglu retro ozdoby a budu to mít všechno.... :D :D Jó, určitě to budeš mít takhle jednoduchý... Velmi brzy jsem zjistila, že jsme měli nějaké spejšl ozdoby/světýlka, či co, protože to, co jsem já hledala, to tam prostě nebylo (teda až na pár kousků)... 

Plastové vločky:

To bylo to první, na co jsem narazila... Vzpoměla jsem si, jak jsme je skládali a pak věšeli. Měli jsme teda jen ty velké (ještě jsou malé s takovými kovovými ozdobami), což jsem zjistila při hledání vloček za nějakou přijatelnou cenu, abych za to neutratila pálku  - tohle tu budu zmiňovat dost často, protože PŘIJATELNÁ CENA je pro každého rozhodně něco jiného...! A u tzv. retro věcí obzvlášť... Tady jsou vločky, které mi přišli... Cena: 1 malá pálka... ;)

Světýlka, které jsem našla zcela náhodou - a nevím, jak se jmenujou:

Při povídání s mamkou o našich Vánocích, když jsem byla malá, mi připomněla, že jsme měli taková zvláštní světýlka... Byly to malinké žárovičky a okolo nich takový pichlavý zdobení... Při hledání zvonků, jsem na ně úplnou náhodou narazila (určitě to bylo nějaký znamení!) a hned jsem je koupila. Sice jsou na červeném kabelu (my měli bílý), ale jelikož jsem je už nikde nikdy nenašla, tak jsem moc ráda, že zrovna tyhle na mě čekaly...! Cena: 1 (už ale ne tak malá) pálka, ale stojí to za to!

Spolupráce se značkou Phyteneo byla dohodnuta na půl roku a tato doba, ač se to zdá téměř nemožné, uplynula přesně dnes. Hlavním cílem bylo rozšířit povědomí o této české značce, což se myslím během toho půl roku vcelku povedlo.

Jako dnes si vybavuji cestu na školení do Stříbrné skalice, kde společnost sídlí - malému bylo devět měsíců, ještě jsme převážně kojili, takže jsem při zpáteční cestě odstříkávala nalitá prsa k prasknutí na lesní cestě 🙂 Už na školení jsem věděla, že značku, která je významným výrobcem moderních fytofarmak v České republice, budu prezentovat s chutí a hlavně s důvěrou. Během spolupráce se mi to nejen potvrdilo, ale i několikrát znásobilo.

Už zítra se nebudu moct pyšnit logem ambasadorky a co si budu nalhávat, bude mi celkem chybět. Práce mě moc bavila, i když mi někdy zabírala daleko více času, než jsem původně myslela. Ale nelituju jediné minuty - bylo to velmi vítané rozptýlení od mateřských povinností. Získala jsem spoustu nových zkušeností, dozvěděla se hodně nového a navíc to byl i takový hnací motor, jak stále oprašovat znalosti a vědomosti z mého oboru.

Díky velké pomoci a podpoře manžela šla role maminky i ambasadorky skvěle skloubit. Děkuju!

Jsem hrdá, že jsem byla ambasadorkou právě značce Phyteneo - je to kvalitní česká značka, která si na nic nehraje a přináší na trh opravdu kvalitní a inovativní přípravky s účinnými látkymi přírodního původu. Lidé ve Phyteneo odvádějí skvělou práci a navíc - i lidé ve Phyteneo jsou skvělí. A to se dnes už tak moc nevidí. Komunikace s ředitelem společnosti Dr. Behenským i paní Behenskou byla perfektní, ať už po stránce profesionální nebo té lidské. Byla to velmi příjemná a myslím i přínosná spolupráce. Patří jim velké díky!

Mimo to bych chtěla moc poděkovat také vám všem, kteří jste četli mé příspěvky, psali komentáře, zůčastňovali se soutěží... díky vám měla má práce smysl!

Milé holky,

je nám to líto, ale dnes se musíme rozloučit s další skvělou holkou - Hanou @hanica83, která byla Ambasadorkou Phyteneo.

Haničko, moc děkujeme za profesionální přístup a skvělé informace, které jsi nám odevzdávala zajímavou formou. Taky děkujeme firmě Neofyt, která vyrábí a nabízí fytofarmaka a využila koníka pro skvělé šíření osvěty.

Přeji hezký den,

Vivi

Ahoj holky,

dnes se musíme rozloučit s velmi milou a vtipnou Ambasadorkou české značky Twisto - Bárou @indy2.

Báro, děkujeme za krásnou spolupráci, bylo to vážně skvělé a přejeme vše dobré. Taky přejeme vše dobré Twistu, jedinečnému start-upu z Česka, který bude nadále poskytovat úlevu od starostí s placením. Tvé pozitivní naladění a dobrá nálada nám budou chybět, Báro.

Přeji hezký den,

Vivi

Když jsem byla dítě školou povinné, celkem mě bavilo marodit. Marodění slibovalo polehávání, nošení čajíčků, čtení knih, sledování filmů. Žádná škola a prostě paráda.

Jako dospělá školou povinná úča jsem si to kouzlo regulérního marodění  moc neužila. Většina matek to asi zná. Proč se házet marod a krchlat doma na vlastní děti zadarmo, když stejně dobře můžete krchlat na děti cizí. Že jsou ty cizí děti hodnější netřeba zdůrazňovat.

Ale jednou za několik let se poštěstí a najde se natolik vytrvalý bacil, že i mě uvrhne v nemoc.A to vážně vážnou nemoc. Smrtonosnou past jménem rýmička.

Kdekdo na rýmičku umírá v tichosti a po večerech. Ale jen skuteční umělci jako jsem já to s ní dotáhnou až k antibiotikům. Holt kdo umí, ten umí.

Teď se připravte na velkou pravdu (dramatické bubnování, gong a možná i tamburína):

Někdy je potřeba se zastavit. A když je člověk zabedněný natolik, že nevidí stopku, musí ho prostě zadupat do země něco většího, rýmičkoidního. Něco co ho donutí se zastavit.

Dnešní den jsme se "pustili" do akvárka.

Matyášek tohle testování pojal po svém 😀 on vybere....maminka vytvoří....a pak testuje co to vydrží 😀.

Akvárko jsme vybrali na stránkách Creative park od Canonu http://cp.c-ij.com/en/categories/CAT-ST01-0072/index.html . Je jich tam spousta, ale já vím, že tohle bylo první a poslední 😀. Ač je krásné, tak piplačka to byla neskutečná 😀. 

Na tohle tvoření je potřeba si ještě přizvat manikůrní nůžky....párátko 😉. 

Při lepení Nema, jsem chtěla párkrát vytáhnout paličku na maso a utlouct některou rybku z akvárka 😀 a pověsit ji tam 😀. 

Každopádně ve finále je to naprosto krásné .....luxusní.....a běda jestli mi tohle Maty zničí 😀.

Pro dnešní den jsem si na tvoření vybrala masku lva....nooo čekala sem,že to půjde hladce,možná,že to mám za 20 minut sfouklé😃

Ale nééé celkem mi to dalo i zabrat a chvilkama sem myslela,že to roztrhám😂

Nejvíc zklamalo lepidlo,tyhle težké věci totiž vůbec nedává a nedrží.Musela sem hodně čekat,než to fakt bude držet a pak pokračovat v dalším....no v čem jiném než lepení🙂 

No v závěru jsem se s tím nějak poprala,ale asi se vrhnu zase na slepování menších věcí a konečne najedu na téma,které jsem si pro tento týden připravila,takže vzhůru k papírům🙂#test_canon

Není to jenom obdobím Vánoc, v průběhu kterého jsou k sobě lidé nějak milejší, ochotněji si pomáhají a pečují o druhé. Vždy si přece můžeme vzpomenout na blízké osoby nebo na ty, kteří to nemají snadné a život jim nedopřál všechno to, co my bereme jako samozřejmost.

S oblíbenou značkou hraček Fisher-Price jsme přemýšleli, koho a jak obdarovat a udělat tak alespoň malý krok ke zpříjemnění něčího dne.

Rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat: hračky rozdáme dětem k Vánocům! A kdo potřebuje rozesmát a cítit chvilku zábavy víc než děti v nemocnicích?

Maminky, máme na vás jednu velkou prosbu. Byly bychom moc rádi, kdybyste nám do komentářů napsaly názvy dětských nemocnic v České republice, ze kterých bychom mohli vylosovat 5 nemocnic, kterým bychom zaslali různé kombinace hraček ještě před Vánoci. Byly bychom moc rádi, kdyby byly hračky zařazeny do společných prostor, hracích místností nebo čekáren, aby si každé dítě mohlo hrát a zpříjemnit si tak čas strávený pobytem v nemocnici. Hračky by tedy zůstaly v nemocnicích.

Děkujeme mockrát, své komentáře nám pište do neděle 3.12 a přejeme krásný a klidný Advent.

„Překotný porod je název pro spontánně probíhající porod, který trvá méně než dvě hodiny. Je tomu v případech, kdy měkké porodní cesty nekladou odpor, zejména u vícerodiček, při silných děložních stazích, často také při nedostatečném uzávěru děložního hrdla a u malých plodů“ uvádí v publikaci Kniha o těhotenství a dítěti známý český porodník Antonín Pařízek. A kupodivu dále dodává: „Překotný porod není prospěšný pro matku ani pro dítě.“

Z fyziologického hlediska upozorňuje porodník Pařízek na komplikace, které mohou být s překotným porodem spojené: „Těhotná bývá často překvapena rychlým nástupem děložních kontrakcí. Bývá ohrožena poraněním děložního hrdla, pochvy, vznikem trhlin hráze a krevních výronů. A pozor, určité komplikace mohou nastat i u novorozence: „Novorozencům hrozí nebezpečí nitrolebního krvácení. Příčinou bývají silné a časté děložní stahy, kdy je na hlavičku plodu vyvíjen nadměrný tlak. Pokud hlavička rychle prostoupí pánví, pak po jejím porození stlačení náhle opadne, hlavička částečně změní svůj tvar a při této fázi hrozí přetržení cév v mozku anebo v jeho okolí. Při pozvolném porodu k náhlým tlakovým změnám nedochází,“ tvrdí porodník."

Více na: https://www.maminka.cz/clanek/miminko-pospichalo-na-svet-prekotny-porod-na-vlastni-kuzi

Na jaře jsem se setkala s maorským lektorem Te Kaha z  Nového Zélandu, strážcem maorské tradice,  který povídal mimo jiné o porodech maorských žen  a na dotaz o délce porodu odpověděl, že doba porodu  u jejich žen je v průměru dvě hodiny.

Byla to věta, která mne nutila zamyslet se, jaká délka porodu je vlastně fyziologická, protože v České republice je porod, který trvá méně jak dvě hodiny, považován odborníky za patologický, rizikový, tedy tzv. překotný. Dospívám čím dál více k názoru, že za rychlými porody maorských žen stojí právě tradice přirozeného těhotenství a porodu, která se předává z generace na generaci, kdy se ženy a muži udržují při své síle a intuici.

Maorské ženy jsou ochraňovány před energií strachu. Naše ženy jsou naopak ve strachu udržovány,  porod je pro ně často synonymem pro bolest a utrpení a tyto bloky se předávají už několik generací z matek na dcery. V našem porodnictví vládne mužský a technokratický princip, proto tolik žen rodí velmi dlouhou dobu, protože jsou často odpojeny samy do sebe, od moudrosti svého těla.

První den testováni jsme se s maličkou zaměřili na zvířátka. 

Proč jsme vybrali tyto druhy je u nás vysvětlitelné,kočičku s pejskem?Tak to je samozřejmě základ všeho domácího zvířectva a navíc prostě to moje koťátko  co mám doma tyhle dva druhy potkává na ulici nejčastěji🙂Povedli se myslím náramně,co myslíte?

Sovičku jsme si zamilovali všichni tři na rodinném focení,takže to byla jasná volba.Navíc jsem nechávala vybrat manžela a ten je přes ty ptáky v rodině asi nejznalejší😂

Kdo by neznal Nema,že ano??takže dalším z našeho dnešního výběru byla právě tato rozkošná rybička🙂

Jako poslední přišel na řadu chameleon,jak by řekla moje dcerka,tak "ištěrák"(má to být ještěrák)🙂ještěrky,hady,pavouky a takovou veškerou havěť má prostě z nějakého neznámého důvodu v oblibě🙂

Dneska nám to šlo krásně od ruky,tak už můžeme pomaličku žhavit nůžky a lepidla na zítřek?co to bude tentokrát?🙂#test_canon

Říkávám, že moje dcera Ella se s tužkou v ruce už narodila.

A když tehdy před těmi čtrnácti lety v Podolí vykoukla na svět, mělo to hodně daleko k tomu extatickému porodu z knížek. Narodila se a nedýchala. Bezvládné fialové tělíčko vyklouzlo do rukou doktorky a najednou zmizelo v útrobách porodnice. Oživování bylo úspěšné, ale byl to jen začátek. Měsíc v umělém spánku na JIPce v Motole byla hořká třešnička na mém dortu zoufalství a když mi doktorka přišla říct, že holčička pravděpodobně nepřežije ani půl roku, něco uvnitř mě se utrhlo a padalo a padalo až na samé dno lidského utrpení.

Tehdy jsem na tom dně začala sbírat střípky a kosti mých předků. Začala jsem skládat příběh pravdy. Modlila jsem se, aby dítě mohlo žít. Byla jsem ochotná vyměnit svůj život za život svojí dcery. A Bůh mě vyslyšel. Podle doktorů se Ella zázračně uzdravila. Nikdo tomu nemohl věřit, ale já jsem věděla svoje. Věděla jsem, že to, co bylo skryté zraku ostatních a co vypadalo jako zázrak, stálo na mém rozhodnutí a mé víře v Lásku.

I přes pochybnosti doktorů jsem si Ellu nakonec domů odnesla. A začala dlouhá cesta plná výmolů a překážek. Cesta hledání toho, co jsme ztratily.

Ještě dnes občas Elča říká, že se cítí jako mtrvola. A tak se vypravujeme spolu do jejího těla a ona znovu prožívá tu bolest, když její tělo vypráví ten příběh s udivující přesností, držím ji pevně, když společně necháváme slzy téct po tvářích.

Lidé říkají, že miminka si nic nepamatují. Nemohou se víc mýlit.

Chcete svým dětem zpříjemnit čekání na Vánoce? Pořiďte jim adventní kalendář. V obchodě najdete spoustu druhů nejrůznějších adventních kalendářů s rozličnou tématikou a náplní. Ta bývá, bohužel, většinou z nekvalitní čokolády, což není nic dobrého pro dospělé, natož pro malé nedočkavce. Co kdybyste jim letos kalendář vyrobily samy? Můžete je zapojit do jeho vytváření. Děti si ho pak budou vážit mnohem více než toho kupovaného. Navíc si užijete spoustu zábavy. Už jste slyšely o hitu letošních Vánoc: perníkovém adventním kalendáři?

Základ tvoří, jak jinak, perníkové těsto. Máte - li svůj oblíbený recept na měkké, medové a voňavé perníčky, postup znáte. Vy ostatní můžete zkusit recept mojí babičky Majky:

Ingredience

• 2 polévkové lžíce medu   
• 400 gramů hladkémouky
• 2 vajíčka
• 1 čajová lžička jedlé sody
• 2 čajové lžičky perníkového koření (skořice, nové koření mleté, badyán, koriandr, hřebíček, fenykl - poměry jsou na vás, můžete ho koupit už namíchané)
• 140 gramů cukru moučka
• 100 gramů Hery(nebo 30 gramů kokosového oleje a 70 gramů másla)

Perníčky jsou spíše světlejší (což rozhodně neznemaná, že nejsou dobré, naopak) kdo chce tmavší, přidá do těsta asi 1 čajovou lžičku kakaa

Postup:

Ano, minulý týden Stella oslavila 6 měsíců. Je to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak.
Letí to, ale je to ten nejkrásnější let, do kterého jsem mohla nastoupit. Občas přijde nějaká ta turbulence, ale většinu času letíme hladce nad mraky a užíváme si sebe navzájem.

Už v porodnici jsem ale poznala, že to s touhle divoškou nebude tak jednoduché jako s Tobíkem, který je ve všech směrech dítě za odměnu (od narození krásně spal, hezky papal, nikdy se nevztekal, pomalu jsme nevěděly, že mu rostou zuby...). Stella mě školí! Učí mě ještě větší trpělivosti, ještě větší pokoře a odevzdanosti. Vyžaduje mou neustálou přítomnost, od narození by nejradši byla jen v mé náruči ideálně ještě nepřetržitě kojená. 

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že mi to vůbec nevadí, necítím se nijak zvlášť unavená nebo vyčerpaná. Všechno to zvládám daleko lépe a lehčeji než  s prvním miminkem. Všechno mi přijde samozřejmé, ničím se nestresuju, nechávám to plynout a vždycky se všichni krásně přizpůsobíme, ať už doma nebo na cestách. Tobík je totiž navíc úžasný bráška, který mi s péčí o miminko od začátku pomáhá, nežárlí, Stellinku nezlobí, pořád ji hladí, pusinkuje a chová. Stella má obrovské štěstí, že má takového staršího bráchu, který se o ní vždycky postará. Až mě to dojímá!

A co už Stellinka umí? Od pátého měsíce se plazí. Teď už nabrala takovou rychlost, že než jí položím a dojdu se do kuchyně napít, už mě tahá za ponožku. Díky tomu je i o něco samostatnější a mně se konečně uvolnily ruce, a tak jí vyvářím příkrmy a kašičky. Moc jí chutná! Má něco málo přes 6kg, takže je co dohánět. Zoubky se zatím neklubou, ale myslím, že to nebude mít dlouhé trvání.

Dnes nám dorazil záhadný balíček. A když na mě po rozbalení vykoukla myš, málem jsem leknutím upadla. Páááni, je jako živá! A přitom je to jen papírová vystřihovánka... To mě úplně navnadilo. V ruce jsem třímala sadu Canon Creative Park, kterou jsme obdrželi na testování a nebýt toho, že jsme akorát vyráželi na plavání, pustili bychom se do toho snad hned!

S Tobíkem tvoříme moc rádi. V září mu bylo dva a půl roku, rád razítkuje, lepí, kreslí (už dokonce střídá barvičky a vypráví, co na obrázku je; donedávna dělal jen nekonečně mnoho čar jednou barvou 🙂). Má svůj koutek se stolečkem, kam se může kdykoliv uklidit a tvořit. A pak taky tvoříme spolu. Obkreslujeme ruce a vytváříme rukavice z barevných papírů, které polepujeme washi páskami (ty se mi mimochodem na tvoření s dětmi moc osvědčily ;)). Modelujeme zvířátka z modelíny, vyrábíme barevná přáníčka, pečeme, ... Canon Creative Park je pro nás tedy další zajímavá výzva. Oba milujeme zvířátka a navíc se blíží Vánoce, takže mám v hlavě už spousty nápadů. 

Zatím to ale vypadá, že to u nás bude pěkná divočina! ;))

Tato hračka na první pohled zaujala mého nejstaršího. Čísla miluje, takže když v testování od Fisher-Price konečně přišla na řadu žabka, ihned ji zabavil a šel měřit.

Ovládání žabičky je jednoduché, má na hlavě jediné tlačítko, které říká různé fráze a zároveň zarolovává metr dovnitř. Podle návodu má i hrát nějaké písničky, ale nějak jsem je zatím nezaznamenala (slibuju, že budu do závěrečné recenze dávat víc pozor J). Síla zarolování není nijak velká, což je rozhodně dobře z důvodu bezpečnosti, nicméně to má tu nevýhodu, že pokud není metr rovně, tak se úplně nezatáhne.

Původně jsem očekávala, žabka bude dávat nějakou zpětnou vazbu, ale pak mi došlo, že by to stejně asi nemohlo dost dobře fungovat. Takže žabka opravdu jen něco řekne nebo zadá úkol a je na dítěti, jestli a jak si s tím poradí a jak uzná své měření za úspěšné či splněné. To nakonec vidím jako velké pozitivum. Nelze si totiž dost dobře poradit např. s tím, že pojmy krátký a dlouhý jsou vlastně velmi relativní (dlouhé nehty jsou mnohem kratší než třeba krátký rukáv na tričku). Navíc je dítě ušetřeno klasických pochval za každé "uprdnutí", které jsou velmi běžné a jsou doslova zabijákem vnitřní motivace.

Přiložený návod je stručný a je pouze česky. Obsahuje jednu špatně formulovanou větu, ale vzhledem k tomu, že jej stejně asi nebude nikdo číst (ani to není potřeba), tak je to jedno.

Provoz je na 2 AA baterie. Hračka poskytuje 2 úrovně hlasitosti, i když není tak hlasitá jako housenka, se kterou má mimochodem shodný zvuk přehrávaný při zapnutí.

Žabka děti ponouká ke změření např. svého chodidla nebo nejrůznějších věcí (knížka, lžička, polštář...). Vegetariáni a zastánci zdravé však stravy “utřou”, neboť z jídla se měřit bude měřit pouze párek v rohlíku (jakkoliv mrkev či okurka nejsou k měření o nic méně vhodné a jsou v tomto ohledu „univerzálnější“).

Aktualizace: Recenze maminek na Pampers premium care naleznete v našem fóru tady. 

---

Maminky, Vánoce jsou za dveřmi. Těšíte se na radostný úsměv v tvářích vašich dětí? Nebo to budou vaše první Vánoce jako nové rodiny? Krásná a klidná atmosféra plná světýlek, dobré nálady, jídla, ale i maminkovských povinností, které se vám nevyhnou. Můžete si tento čas ještě více zpříjemnit, aby byl každý okamžik dokonalý.

Vítejte při posledním letošním testování.

Co testujeme

V tomto testování si posvítíme na Pampers Premium Care ve velikosti 2 (pro miminka o hmotnosti 3 - 6 kg) a ve velikosti 3 (pro miminka o hmotnosti 5 - 9 kg).

     Chcela by som Vám sprostredkovať moje skúsenosti a pocity zo života v tak ospevovanom Nemecku. Skúsenosti s úradmi, školou, ľudmi a všetkým s čím sme prišli do kontaktu.

     My sme sa do Nemecka presťahovali zo dňa na deň, bez zaistenej práce. Takže skúsenosti sa odvíjajú aj od toho.

     Ako prvé, sme si začali hľadať ubytovanie ešte z ČR (v tej dobe sme tam dlhodobo žili).
Hneď nastal probém a to taký, že nám nik nebol ochotný prenajať byt, bez toho aby sme boli osobne v DE a priniesli potvrdenie Schufa (Schufa je potvrdenie o tom, že nemáš alebo máš dlhy - register dlžníkov). Toto potvrdenie sme mať nemohli lebo sme neboli registrovaní v DE. Takže tu nastali prvé problémy. Pôvodne sme chceli bývať v Berlíne (väčšie mesto, viac možností), žiaľ nič z toho. Nakoniec si moja mama spomenula na nejakého jej známeho, ktorý vlastní byty a prenajíma ich. Ale, tieto byty nemal vo veľmi dobrých častiach. Povedali sme si, že "zatiaľ" to tam nejak vydržíme a keď sa kúsok oťukáme, tak sa presťahujeme.  (musím napísať, že byt sa nachádza v takej časti DE v ktorej je najväčšia koncentrácia rasistov a xenofóbov, toto sme samozrejme zistili až po presťahovaní)
Takže byt bol zajednaný a začali sme sa chystať na sťahovanie. (mesačné nájomné je 540 Eur v tom sú aj enrgie a prenájom kuchynskej linky - tu sa vo väčšine prenajímajú byty bez kychynskej linky a osvetlenia + 30 Eur podzemná garáž, kaucia bola vo výške 1 000 Eur)
Nebudem opisovať ako sme sa sťahovali.

Prišli sme na miesto určenie, vybalili, zistili, že máme len jedno osvetlenie a to iba v kuchyni a na poschodí je tma ako v rohu (byt je mezonet a kychyňa sa nachádza na spodnom poschodí).
Hneď na ďalší deň sme sa museli ísť prihlásiť, však samozrejme úrad bol zatvorený (v tej dobe mali len dva dni v týždni úradné hodiny, teraz to zmenili už na tri).
K prihláseniu na úrade Gemeindeverwaltung (vo väčších mestách si treba najprv spraviť termín a kým sa tam dostanete môže to trvať aj dva mesiace, my sme na dedine, takže tu to bolo našťastie bez čakania. Bez prihlásenia si napríklad neotvoríte účet a bez účtu si nemôžete zabezpečiť internet, nepožiadate o prídavky na deti a prihlásenie vyžadujú aj na iných úradoch) Vám bude treba:
- pas alebo občiansky preukaz 

- pas detí
- rodný list detí (preložený)

- sobášny list (preložený)

- v neposlednej rade vypísaná žiadosť (tú vypíše prenajímateľ bytu alebo kontaktná osoba, teda aspoň pokiaľ viem, tak to musia spraviť oni)

Rozhodli jsme se, že bude lepší mít děti spíš podobně staré a že tedy nebudeme na nic čekat a pořídíme si třetího cvrčka hned v závěsu za prvními dvěma. Nejsem úplně stoprocentně zdravá, navíc po dvou císařských řezech, tak jsem nechtěla nic riskovat a naše rozhodnutí nejprve konzultovala. Na hematologické klinice, kde jsem hlídaná kvůli poruše krevní srážlivosti, u primáře z porodnice, který mě zná a rodil obě první děti, u gynekologa, u něhož jsem v péči. Všichni se shodli – nikdo nevidí žádnou překážku, tak proč ne?

Jen tatínek by ještě raději měsíc počkal, bral nějaké léky a chce mít jistotu, že z něj stihly „vyprchat“. Přemlouvání moc nepomohlo, takže fakt až za měsíc. Pak jsem dostala rýmu – no, to snad ničemu nevadí. Jenže rýma byla čím dál horší, začala mě bolet hlava. Když to trvalo víc než týden, zašla jsem k panu doktorovi, ten mě horem pádem odeslal na ORL, kde chtěli dělat RTG. No jo, ale co když jsem už těhotná? Po konzultaci s gynekologem přece jen RTG podstupuji, potvrzuje se zánět vedlejších nosních dutin, dostávám antibiotika Augmentin 650mg. To už začínáme mít trochu strach, jak to s tím miminkem bude…

Antibiotika jsem dobrala, všechno se zdá v pořádku. Ale přišel ještě zánět močového měchýře… Šla jsem radši na gynekologii, aby pan doktor bral ohled na případné miminko. Bral, napsal mi léky, které by v těhotenství neměly vadit, a ještě jedny léky na podporu imunity močových cest. Příbalové letáky povzbudivé nebyly, ale co už. Ani nevím, jestli jsem doopravdy těhotná, a pan doktor určitě ví, co dělá.

A už je konec dubna, těhotenský test vyšel tak tak, uvidíme. 1. května už nevydržím a test si opakuji – a úžasné, povedlo se! Čekáme třetí miminko! Děti jsou ještě trdla, ale když se radujeme, radují se taky, asi ještě ani nevědí proč…

Na gynekologii jsem moc nepospíchala. Potvrdili by těhotenství a pak by mě zvali znovu na potvrzení srdeční akce. Myslím, že je lepší nechat miminku trochu klidu, tak jsem se objednala v době, kdy by už mělo být srdíčko vidět, tedy asi v sedmém týdnu.

Jenže ouha. Nejen, že nebylo vidět srdíčko, ale dokonce i miminko bylo sotva znát. Gestační váček, žloutkový váček, všechno v pořádku, ale miminko má jen asi milimetr! Byla jsem nešťastná. Nemohla jsem uvěřit, že by byl cvrček o tolik mladší, když mám úplně pravidelný cyklus… Pan doktor radil týden čekat, pak uvidíme, jestli miminko povyrostlo nebo jestli odumřelo a začíná se vstřebávat… Bylo to hrozné čekání.

„Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.“

Už před mnoha lety, v době, kdy jsme s manželem teprve procházeli přípravami na náhradní rodičovství, jsem slyšela smutné příběhy. Příběhy o adoptovaných dětech, které utíkaly z domova, jakmile byly plnoleté a některé mnohem dříve. O dětech, které nebyly a možná ani neuměly být vděčné za to, že jim náhradní rodiče nabídli domov, zázemí a lásku. O mladých dospělých, kteří se neměli zájem vracet do rodného hnízda.

Říkala jsem si, to přece nemůže být tak jednoduše odsouzeníhodné. Nikdo z nás přece nežil jejich životy. Přemýšlela jsem, co se v takové rodině, hlavě takového dítěte a mladého dospělého asi muselo dít. Jak těžký pro něj život asi byl, že ho do tohoto bodu dovedl?

Odpovědi jsem se dočkala nedávno. Moc děkuji za otevřenou zpověď adoptované, dnes už dospělé ženy, jejíž životní ostud není z těch růžových…

Kojenecký ústav

Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.

Mojí zkušenost se zánětem prsou a kojením jsem se rozhodla sepsat proto, že když jsem sama byla v nouzi, vyhledávala jsem na internetu všechny možné rady a zkušenosti ostatních maminek, které si něčím takovým prošly a které by mi mohly pomoci. Snad teď můžu být někomu nápomocná i já. Minimálně povzbuzením.

U prvního miminka jsem měla zánět prsou celkem třikrát, bolest, horečky, klasický průběh, ale pokaždé zabral klid a obklady z tvarohu. Po šestinedělí se zánět už neopakoval, syna jsem kojila dva roky a bez problémů.

Pauzu v kojení jsem měla jen půl roku (kojila jsem i první čtyři měsíce v těhotenství), říkala jsem si, že co se týče kojení, nemůže mě už nic překvapit!

Po porodu, který byl krásný a snadný jsem se bez problémů rozkojila, malá dcerka sála výborně, všechno vypadalo naprosto idylicky. To byl asi ten důvod, proč jsem se hned po porodu zapojila do normálních běžných povinností matky na rodičovské - vaření, úklid, hřiště, nákupy... Kojila jsem při vaření, když po mě hopsal starší syn, v šátku při táhnutí nákupu. Chyba! V šestinedělí se má opravdu odpočívat a všechnu práci popřehazovat na ostatní. U nás to bohužel nešlo pro absenci babiček a dědečků, ale měla jsem se na vše vykašlat i za cenu nepořádku a obědů z těstovin s máslem.

Vše skončilo zanedbaným zánětem v prsu, které se dostalo na trojnásobný objem s tmavě fialovou barvou a abscesem. Z tvrdé bulky ze které zánět začal,  se stalo měkké abscesové ložisko. Musela jsem si jít lehnout na kapačky do nemocnice, kde jsem pobyla týden a nakonec skončila na sále, kde mi absces vyřízli.

Ležela jsem na Bulovce, ve stejné budově, kde je porodnice a šestinedělí, jen na jiném patře. Co musím říct je, že až na jednu sestru ze staré školy, tam byli všichni neuvěritelně milí. Ano, na Bulovce! Díky miminku jsem "musela" na nadstandartní pokoj a malá byla zapsaná jako můj doprovod, takže jsem tam nakonec měla luxus skoro jako v hotelu s výhledem na Prahu, jen s děsnou kuchyní 🙂

Právě dnešní den je označen za Mezinárodní den tolerance, který nám připomíná, že náš respekt si zaslouží všichni ostatní lidé kolem nás. Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli dostatečně tolerujete svého partnera? Protože kdo je vám blíž, než on? Připravili jsme pro vás několik rad, které vám pomůžou předejít hádkám a ukázat partnerovi, že si ho opravu vážíte!

Žijete s vaším partnerem už dlouho dobu? V tom případě se může stát, že ho začnete brát jako samozřejmost a úplně zapomenete na jeho jedinečnost a to, proč jste se do něj zamilovali. Zkuste se na váš vztah podívat z odstupu. Myslíte, že se k sobě navzájem chováte stejně hezky jako před lety, když jste spolu začínali? 

Omluvíte se, když uděláte chybu?

Omluva je ve vztahu velmi důležitá. Nepopírejte svoji vinu, ale spíš se upřímně omluvte. I když to jde někdy opravu těžko, uvidíte, že si toho váš partner bude velmi vážit. Zkuste k omluvě přidat také květinový košík nebo mléčnou bonboniéru Carla Diana s oříškem, která vyloženě uklidňuje. Vašeho partnera určitě mile překvapíte a čokoláda, která má pozitivní vliv na tvorbu hormonu serotoninu, tedy hormonu štěstí, mu zaručeně zlepší náladu. Oříšky obsažené čokoládových bonbonech mají navíc blahodárný vliv na zklidnění nervů. Buďte si jisti, že takováto upřímná omluva vašeho partnera jistě obměkčí.  

Díváte se na situaci očima toho druhého?

Velkou ohleduplnost a toleranci prokážete, jestliže se na situaci podíváte z partnerova pohledu. Když se pokusíte představit si, jak se cítí váš partner, prokážete mu tím tu největší úctu.

Každý rodič chce pro svoje dítě to nejlepší. Pokud přemýšlíte, jak pomoci svému drobečkovi k lepšímu prospívání, poradíme vám, jak na to.

Plávání s miminkem

Voda dodává miminkům pocit jistoty a bezpečí. Vždyť už v bříšku u maminky plavali v plodové vodě. Z toho důvodu představuje plavání s kojenci perfektní způsob, jak miminko uklidníte a připravíte mu skvělé podmínky pro jeho další motorický vývoj. Děťátka po plavání lépe spí, mají větší chuť k jídlu a specifický pohyb ve vodě pomáhá odstraňovat případné nedostatky v držení těla. Kojenci díky plavání také posilují svaly, což jim pomůže v tom, aby se posadili a začali lézt.

Dovádění v bazénu

I v pozdějším období, kdy se z vašeho miminka stane batole nebo starší dítě, nezapomínejte na vodní prostředí. Děti mají většinou k vodě kladný vztah a vždy vodní radovánky přivítají. Vlastníte-li zahradu, pořiďte dítěti bazén. Uvidíte, že bude nadšené. Ve vodě můžete dovádět s ním. Nejenom, že vám osvěžení v horkých dnech přijde vhod, ale utužíte vzájemné vztahy. Využijte například bazény s pískovou filtrací, které zachytí všechny nečistoty. Doma nemusíte kvůli dětem používat tolik čistící chemie do bazénu. Chlorová voda může jemnější dětské pokožce způsobit vysušení. Jakmile se dítě vykoupe, osprchujte ho pod tekoucí vodou a natřete krémem, který pokožce vrátí vláčnost a hydratuje jí.

Trampolína děti unaví a posílí svaly

Trošku opožděně tu máme rychlorecenzi na další hračku, tentokrát na housenku Code-a-pillar. 

Součástí balení je hlava s hlavním (a také jediným tlačítkem), 8 dílků k připojení a dva terčíky, které mají sloužit jako ukazatelé směru. Z mého pohledu tedy naprosto zbytečná věc, za celou dobu jsme je nepoužili ani jednou. Každý dílek má svou funkci (tři jedou dopředu, dva vpravo, dva vlevo a jeden hraje). Housenka jede podle toho, jak jednotlivé dílky na sebe navazují a vždy bliká ten dílek, jehož funkce právě běží. Na celou trasu je potřeba poměrně dost místa, nám to zabere snad přes půl obýváku 😀 Housenka nemluví, za to celou dobu hraje a bliká a na mě je tedy poměrně dost hlučná.

Dají se dokoupit ještě i další dílky, celkem by jich měla uvézt až 15. Eliška (5,5 roku) hned věděla, co má dělat, jak ji rozdělat a zase spojit, Štěpán (rok a 8 měsíců) doteď zvládá jen rozpojení, zpátky to není schopný napojit. Taky ho hodně rozčiluje, že jezdí sama, on by ji radši vozil sám 😀 a tak tu někdy huláká housenka a se Štěpánem se přeřvávají 😀 Elišku bavila tak první dva dny, pak už věděla co a jak a vlastně kromě toho, že se dá naprogramovat a jezdí sama, nic víc neumí. Takže nuda 😒 Myslím, že stejně jako globus je to hračka pro děti ve věku nejlépe tak 3-4 roky. 

Co se jí nedá upřít je to, že zvládá i horší terén, v pohodě projede i po koberci s nižším chlupem, velké mínus je to, že ačkoliv si s ní děti až tak často nehrají, po 14 dnech došla šťáva v baterkách (což tedy na to, že jsou potřeba čtyři baterie, tak je to celkem pecka).

Myslím, že Štěpán do ní časem "doroste" a ještě si s ní užije, Eliška není úplně technický typ a tak ji moc nebaví pořád jen "programovat" cestu. 

To tanečník Beatbo, to je jiné kafe 😀 Ale to zase až příště 🙂