Tak tento #tag je bezva věc ! Nejenom, že se člověk dozví, pro mne (zahnívající) matku na RD je to i příjemné rozdmýchávání paměti a prastarých profesních dobrodružství !

Čili i já bych Vam tímto ráda přiblížila mojí práci, respektive  jedno  kariérní období v životě jedné zdravotní sestry...🙂

Jsem vystudovaná sestra specialistka pro ARO/JIP a před lety jsem si ještě doplnila bakalářské vzdělání v oboru ošetřovatelství, na magistru už jsem se nějak nezmohla.

Nicméně od začatku.Když pominu nějaké ty brigády v nemocnicích ještě při studiích, moje první velká pracovní zkušenost byla v USA,kde jsem strávila 18 měsíců a kde jsem pečovala o lidi s mentáním postiženim.Toto byla opravdu škola života a určitě se o tom někdy rozepíšu.

Po návratu jsem pak stravila skoro 2 roky jako sestra u lůžka na oddělení ARO, kde to bylo skvělé, leč  táhlo mne to opět ven.

Tentokrat jsem se rozhodla pro Saúdskou Arábii, zemi pohlcenou islámem,pouští a obrovským bohatstvím.

Je tomu několik měsíců, co jsem se rozhodla začít fotit soubor o maminkách s handicapem. Dnes bych ráda napsala o tom, co mě k tomu vedlo a trochu více napsala o své nemoci. O tom, jaké to je, být Myastenikem.

To, co mě přímo vedlo k tomu, abych jej začala fotit, byl nepříjemný komentář jedné zdravotní sestry (která ironií osudu sama má 2 děti), která mi řekla doslova: „Kdo s touhle diagnózou přivede sobecky na svět dítě?“

Tento komentář mě srazil na kolena na několik dní a popravdě, i dnes, kdybych tu ženskou potkala, nejradši bych jí jednu vlepila 😀. Ale tato bolest mě dovedla do dalších vzpomínek na x lidí, kteří měli potřebu se vyjádřit k mému životu a posuzovat můj zdravotní stav. Zjistila jsem ale, že nejsem jediná a že i ostatní s jakoukoli nemocí zažívají to samé.

Dalo by se říct, že se předsudky dělí na dva tábory. Ten první tábor usnul v historii někde v období za minulého režimu, kdy byli postižení odsouváni na okraj společnosti, do ústavů a nebylo jim dovoleno fungovat, jako normální lidi. Protože to nebyl člověk, kterého chtěli ve společnosti vídat. Společnost pro ně byla jen pro zdravé a „normální“ jedince (s čímž má naše společnost problém dodnes nejen v otázce handicapovaných). Bylo to motivováno politicky. V případě 2. světové končili ještě hůř.

Ano, je štěstí, že žijeme v dnešní době, kdy nám za nemoc nehrozí smrt ani odsunutí na okraj společnosti. Přesto tento model tady fungoval tak dlouho, že pro mnohé je problém, že i handicapovaní chtějí žít normální život. Chtějí chodit ven, cestovat, mít rodinu a děti, užívat si života. Jako každý jiný. Společnost si stále ještě nezvykla.

Často tento pohled vídám u zdravotníků, zvlášť u těch, kteří jsou přepracovaní. Proč? Inu, ona zdravotní sestra, která mi řekla, že jsem sobec, totiž pracuje na Gerontopsychiatrii. Což je psychiatrie pro seniory. Sestra měla pravděpodobně jednu, možná dvě zkušenosti s Myastenií. Která nejen že u každého vypadá úplně jinak, ale mění se i s věkem. Je logické, že žena v produktivním věku na tom nemusí být tak špatně, jako sedmdesátiletá babička, které se už přidružily i potíže s věkem a pak té sestře přijde, že toto onemocnění je příliš těžké na to, aby vůbec mohl mít někdo s Myastenií děti.

Do testování Many jsem se přihlásila asi ze tří hlavních důvodů. První byla zvědavost 😊 Druhá to, že zkrátka nestíhám. Mám dvě děti, 3 a 5 let, začala jsem znovu chodit do práce, k tomu domácnost, zahrada, v podstatě nulové hlídání…  Někdy se mi stane, že prostě nestíhám připravit si něco k jídlu. A třetí důvod byl ten, že se snažím trochu zhubnout a co si budem povídat, nejhorší nepřítel hubnutí jsou právě ty chvíle, kdy nestíháte, máte hlad, ale ne už čas ani příležitost řešit to něčím vhodným. V takových chvílích buď sáhnu po něčem, co si pak vyčítám (ať už je to bageta, hamburger nebo třeba nějaká sladká tyčinka), a nebo ten hlad tak nějak překonám, vydržím a potom mě samozřejmě dožene vlčí hlad, kdy se nacpu čímkoliv v jakémkoliv množství. Proto mě testování Many zaujalo a rozhodla jsem se taky zkusit štěstí. A jak moje testování probíhalo?

Dorazil ke mně balík, který obsahoval čtyři příchutě nápoje, vždycky po 3 lahvičkách, 4 velké sáčky s práškovou variantou ve stejných příchutích a odměrku pro přípravu prášku.

Jako první jsem zkusila neochucenou variantu ve formě nápoje a musím přiznat, že přišlo celkem velké rozčarování. Nikdy jsem nějaké takové instantní věci, proteinové nápoje ani nic podobného nezkoušela, takže jsem nevěděla, co mám čekat. Představit jsme si při vší fantazii dokázala maximálně tak něco jako jogurtový nápoj 😅 Mana má ale o dost hustší konzistenci, tím, že se pije při pokojové teplotě, to ještě víc vynikne.

Chuť je prostě specifická 😎 Trochu mi připomíná palačinkové těsto, trochu pudinkový prášek, hodně něco, co neumím nazvat 🙂  Každopádně první lahvičku jsem vypila s velkým sebezapřením a děsila se, jak tímhle stylem otestuju všechno ostatní 😅 Druhý den jsem dala Maně šanci výběrem příchuti Dream, do které jsem vkládala svoje poslední naděje. Miluji totiž všechno s příchutí kakaa a čokolády, jak je něco v „hnědé variantě“, tak mi to chutná, ať je to cokoliv 😊 A to se mi potvrdilo, protože i kakaová Mana mě nadchla. Chutná jako kakao, ve kterém není moc cukru, zato je tam opravdu poctivá dávka kakaa – kombinace přesně pro mě.

Další v pořadí byly příchutě Love a Sunlight. První růžová s příchutí jahod a malin je pro mě nakonec asi nejslabší, chutná tak nějak nejvíc chemicky. Žlutou Sunlight – tropické ovoce, jsem si nechala na konec, nemám tyhle typy příchutí v lásce. Nakonec mě ale docela potěšila, možná proto, že tropické ovoce mi opravdu nepřipomíná 😎 přijde mi spíš vanilková.

Během testování jsem samozřejmě i hledala a zkoumala na internetu, co se o Maně dočtu a jaké mají dojmy ostatní, kdo ji ochutnali. Všude jsem narazila na recenze, jak je výborná, není chemická, má příjemnou chuť … Asi to tak bude v porovnání s ostatními podobnými produkty, proteinovými drinky z prášku a podobně. Pro mě jako „normálního člověka“, který je zvyklý na běžné obyčejné jídlo a s něčím takovým se potkal poprvé, bylo opravdu první seznámení s Manou překvapivé a tak trochu šokující.

 Zdraví a výhody hluboké relaxace

Pomoci meditace a relaxace můžeme zlepšit svůj život a to úplně každý stačí se rozhodnout a začít konat akci.

Doporučuji si vytvořit z meditace a relaxace každodenní rituál a věnovat se tomu každý den a výsledky se velice brzy dostaví.

Toto jsou jen některé z vědecky prokázaných přínosů meditace a hluboké relaxace a jejich vliv na naše zdraví: tělo mys a duši. 

1. Zvýšená imunita 

Zdá se, že relaxace zvyšuje imunitu u pacientů s rakovinou. Studie na státní univerzitě v Ohiu zjistila, že progresivní svalová relaxace, když je denně prováděna, snižuje riziko recidivy karcinomu prsu. V jiné studii v Ohio State, měsíc relaxačních cvičení posílil přirozené zabíjeni rakovinotvorných buněk u starších lidí, což znamená větší odolnost vůči nádorům a virům.

2. Emocionální rovnováha

Ahojky holky,

rozhodla jsem se, vám napsat jak a proč a kdy to začalo. 

Upřímně si myslím, že jsem si to přivolala sama, ale ne mou chybou. Už v neděli kdy jsem šla jen pro mléko do menšího obchůdku hned u našeho paneláku. Všechno bylo ok Až do té doby než jsem šla domů. Problém byl v tom, že se porouchal výtah..! No nezbývalo mi nic jinýho než  jít po schodech až do pátého patra. Dýchala jsem jako těžký kuřák, necítila jsem nohy.. Už ve druhém patře jsem nemohla. Doma jsem si musela sednout, dýchat a už nic nedělat, páč mi tvrdlo bříško, ale bolesti jsem neměla..Bříško se po hodině sklidnilo, takže to bylo v pořádku.

Výtah opravili až k večeru.

V pondělí 27.5. jsem v pohodě vstala, vzbudila přítele do práce, rozloučila se s ním a pak se věnovala Danielce (Převléct, přebalit, nakrmit...atd) Když jsem měla chvilku otevřela jsem MK a napsala jsem tu, že se nic neděje, že mám přesně za měsíc termín porodu atd..spoustu z vás to četla.

Danielka pak usnula a já potřebovala pár věcí koupit co mi chybělo na oběd. Oblíkla jsem se a šla. A co se mi nestane? Otevřu vchodové dveře a sousedka vytírá a říká "Dobrý den, musíte po schodech, výtah zase nejede už jsem volala opraváře a jsou na cestě" v tu chvíli jsem si přála mít kouzelnou hůlku a mávnutím výtah opravit. No..šla jsem pomalu po schodech..abych dýchala pravidelně.

V první řadě bych chtěla MK poděkovat za možnost testování, nikdy předtím jsem o Maně neslyšela a ani se o žádné podobné produkty nezajímala, protože se snažím instantním jídlům vyhýbat. Takže velice děkuji za tuto zkušenost 🙂 

Přemýšlím, jak celou závěrečnou recenzi uchopit, aby to nevypadalo, že musím chválit, protože jsem něco dostala zadarmo. Tak to totiž vůbec není, i když moje prvotní KZ vůbec pozitivní nebyly. 

Když přišel balíček, byla jsem velmi překvapena jeho tíhou a vším, co obsahoval. Okamžitě jsem se nedočkavě pustila do prvního nápoje, byla jsem fakt strašně zvědavá, jak bude chutnat. A přišlo první zklamání, vůbec, ale vůbec mi nechutnal. Konzistence na mě byla šíleně hustá i půl hodiny po pár locích (ano, ani jsem ho nedopila celý) jsem cítila pachuť. 

Po této zkušenosti jsem začala googlit, sakra samé pozitivní recenze, všem chutná 😱 To jsem opravdu tak divná ? 😱 Do dalšího testování jsem se moc nehrnula, měla jsem obavu co to zase bude 🙈  Další dva pokusy dopadly podobně. Do pití jsem se vyloženě musela nutit. Připomínal mi ATB sirup 🙈. 

Ale pak to přišlo, honila mě mlsná a vzhledem k tomu, že se snažím lehce zhubnout, místo čokolády jsem sáhla po Maně v prášku, kterou jsem si namíchala dle sebe. Špatně se teda rozmíchává, takže doporučuji sáhnout po mixeru, smoothiemakeru atp. No zkrátím to, vypila jsem ji s takovou chutí, že jsem až byla v šoku. Toto se opakovalo i další dny. 

Nevím jestli to přirovnat hladu, psychice, ale já jsem si nakonec Manu opravdu zamilovala. 😍 Až mě mrzí, že tak rychle mizí 😂

Sedíte v ordinaci. Díváte se na doktorku. Posloucháte, co Vám říká... a hlavou se Vám honí, že je to nějaká blbost. To přeci nemluví o Vás...

Ale pěkně popořádku. Před 4 lety jsem porodila Davídka. Císařem kvůli nezhoubnému myomu na děloze. Vše bylo ale v pořádku... až na tu bouli, která se mi na začátku těhotenství objevila na krku. Podle endokrinologa uzel na štítné žláze. Domluvili jsme se, že po porodu půjde celá ven. Jasně, po porodu se objednám. Jenže znáte to... šestinedělí, pak se to nehodí, pak do toho něco vleze, pak než vás vezmou, pak než dají termín... K operaci jsem se dostala až 11 měsíců po porodu. Histologie dopadla špatně a výsledkem byl karcinom. To bylo poprvé, kdy jsem slyšela to slovo, co nikdo nechce nikdy slyšet - rakovina. Nečekala jsem to, vůbec ne. Jela jsem si přeci jen nechat vyndat stehy po operaci. Naštěstí je rakovina štítné žlázy jedna z těch "lepších" a dá se dobře léčit. Byla jsem na radiojodu, pak pravidelné kontroly v nemocnici. Všechny výsledky byly v pořádku. Jupí. Po roce od operace mi dovolili znovu otěhotnět. Trvalo to sice ještě pár měsíců, ale podařilo se a loni v říjnu jsme se dočkali vytoužené holčičky.

I tentokrát bylo těhotenství v zásadě bez problému, i když jsem znovu rodila císařem. Pro jistotu, protože děloha byla ztenčená kvůli odoperovanému myomu. Terezka byla od začátku moc šikovná a na rozdíl od bráchy se i kojila bez problémů bez kloboučků. Od Vánoc začala trochu zlobit u kojení z levého prsa. Ale nějak jsme to zvládly. V únoru nastal bojkot... oboustranný. I ten jsme překonaly. Našly jsme polohu, ve které celkem pila, i když o dost méně než z druhého prsa. No co, říkala jsem si. Tak prostě preferuje to pravé. Takových dětí je... postupně ale začala pít méně a méně a prso začalo postupně otékat. Od Velikonoc se nenapila už ani jednou. Prso oteklo, zčervenalo. Ale neměla jsem žádné teploty, horečky. Říkala jsem, že tedy retence. Takže vyzkoušet babské rady. Nahřívat, odstříkat, zchladit. Trochu se mi ulevilo, ale žádná sláva to nebyla. Minulý týden jsem se konečně dostala na gyndu, aby se na to podívali. Rozhodnutí bylo jasné - okamžitě na mamografii. Ani tam se jim to nelíbilo a další den hned magnetická rezonance a biopsie. Výsledek budu znát v pátek, ale vypadá to téměř jistě na nádor. Navíc zánětlivý a velmi agresivní. Bohužel jsou nejspíš zasažené i uzliny a metastázy i na játrech.

Pláču, brečím, hystericky vzlykám a pak si zase říkám, že to přeci není pravda. To se přeci netýká mě. Čeká mě další vyšetření a konzultace s onkologem, kde se rozhodne o další léčbě. Čeká mě dlouhá a těžká cesta. Moc si přeji, aby na jejím konci byla (aspoň relativně) zdravá máma dvou malých dětí. Všichni mě drží nad vodou a moc si toho vážím. V neposlední řadě i má úžasná virtuální kamarádka Iva @ivakalinova Díky za to, jaká jsi.

Takže maminky... neřeště blbosti, nehádejte se, radujte se z každého okamžiku. Nikdy nevíte, kdy se vám svět obrátí vzhůru nohama.

Menorca 2018 – hotel Aquamarina RECENZE

Chtěla jsem si pro sebe sepsat pár věcí na památku na naši první společnou dovolenou u moře, ale napadlo mě, že možná to někomu pomůže při výběru dovolené, protože když se člověk rozhoduje, kam vyrazit, shání povětšinou, co nejvíce informací o daném místě.

Na Menorcu jsme odlétali z Prahy 24.8.2018 po osmnácté hodině. Zvolili jsme si délku pobytu sedm dní, protože to byla naše první dovolená s dětmi, kterým v té době bylo 3 a 5 let. Trošku jsme se báli, jak to budeme zvládat, zvlášť když mladší syn měl ve vodě sebevražedné sklony, a že je v hloubce a neumí plavat, ho netrápilo, což jsme věděli z návštěvy plaveckých bazénů, kdy se pokoušel všemožně vymanit ze sevření.

V letadle jsme dostali místa až téměř vzadu – nebyla to poslední sedadla, ale byla poslední obsazená a za námi již nikdo neseděl, což bylo skvělé, protože děti vcelku nadšeně vše komentovaly, a ne všichni jsou na to zvědaví. Vzhledem k tomu, že sedadla jsou po třech a my byli čtyři, jedno místo jsme měli přes uličku, ale zbylá dvě byla opět volná, takže kluci před vzlétnutím pendlovali.

Jakmile se blížila doba odletu, přinutila jsem je (vlídným slovem samozřejmě) usadit se, ale jen chvilku na to nám oznámili, že si ještě počkáme, protože není volná letová cesta. Naštěstí jsme měli ještě zásobu bonbónu, tak se to dalo tu necelou hodinku vydržet.

A hurá letíme!

Už jsem si moc přála, aby ses narodila, ale byla jsem dost nemocná. Kašel mě dávil, rýma bránila dýchat a stále se mi vracely teploty. Možná to byl právě důvod, proč se naše dcera rozhodla svůj pobyt v břiše ukončit. 

Byla neděle 12. 5. 8 hod. ráno, já byla 38 + 2, když mě starší syn (3 roky) přišel vzbudit: "Mamí, kakajó!" a u chystání kakaa mě rozbolel podbřišek, nebo spíš spodní půlka toho obřího břicha. Říkám si, že to jsou možná poslíčci, pár takových jsem během těhotenství měla. Za pár minut znovu. Bolest jako silná menstruace, nic, co bych nezvládla. V klidu jsem si obstarala syna, ale už jsem se po očku dívala po hodinách, protože přicházely jedna za druhou. V noci jsem se zase zpotila, tak jsem neváhala a zaplula do sprchy. Bolest nepřešla. Už jsem tušila, že jde možná o kontrakce, ale netroufala jsem si odhadovat, kolik hodin mám ještě před sebou, tak jsem v klidu seděla v kuchyni a přemýšlela. Neměla bych si ještě nalakovat nehty?! 😀 (den předtím jsem je odlakovala, a u mě jsou holé nehty zárukou zlámání) Hlavně se musím najíst! (poučila jsem se z chyby u prvního porodu, kdy jsem byla celý den hlady) Takže jsem zbagrovala 2 rohlíky s náloží nutelly, a šla vzbudit muže: "Tatínku, nechci tě strašit, ale radši zajdi se psem, nějak mě bolí břicho..." I když jsem mluvila naprosto klidně, vytřeštil oči, vyskočil z postele a začal se oblíkat 😀 Když se vrátil, řekli jsme si, že projistotu zavoláme babičce a dědovi, jestli jsou dnes volní, a mohli by případně pohlídat syna. Bylo tak kolem čtvrt na deset. Seděla jsem v obýváku u televize a sledovala čas. Kontrakce přicházely v dost nepravidelných intervalech - 4, 6, 8, 5, 7 min., pořád snesitelné s lehkým prodýcháním. Muž ze mě nespouštěl oči: "A nechceš už jet ?! Do kdy jako budeme čekat?" Tak jsem do vyhledávače zadala - "kdy jet do porodnice" a první odpověď zněla - "když máte kontrakce 2 hodiny a zhruba po 5 minutách". Tak jo, tak před desátou jsme se začali sbírat...

První porod mi v porodnici moc nevěřili, takže jsem nevěděla na čem budeme po příjezdu do porodnice dnes. Řekla jsem sestřičce, že mám kontrakce přibližně co 5 minut, od 8 ráno, tak mě hned vedla do kabinky, že se můžu převléct do noční košile - wow, takovou rychlost jsem nečekala. Prohlédl mě doktor, prý jsem volně na prst, což není žádný závratný nález, ale určitě si mě tam nechají. Hlavou mi prolétlo, jak dlouho tam proboha budu ležet... Vzali mě rovnou na porodní boxy, ten den jsem rodila jediná, takže všude bylo ticho a všichni měli čas jen na mě 😉 Po troše papírování a informací, přišla kontrola porodní asistentkou: "Hm, jste na 3, takže dnes to asi bude." Trochu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi vysvětlili, že díky streptokokům mi nebudou píchat vodu pro urychlení, protože by bylo vhodné nechat 4 hodiny působit antibiotika. Kontrakce už začínaly být nepříjemné, takže tímto mě moc nepotěšili. Nechali mě s mým mužem osamotě, s tím že si můžu jít klidně do sprchy. No ano, šla jsem! Díky prvnímu porodu jsem věděla, že hopkání na míči v horké sprše kontrakce krásně utlumí. Tam mi bylo fajn... Bohužel přišli na to, že mám skoro 38°C a měla jsem po srandě. Aby měli přehled, že je naše miminko v pořádku, musela jsem od té doby ležet na monitoru, na levém nebo pravém boku, a to už jsem při kontrakcích funěla jak lokomotiva. Dokonce přistoupili i k píchnutí vody. 

Uvědomila jsem si, že nemám pojem o čase, že vnímám jen bolest při kontrakcích a doufám, že prodleva mezi nimi bude co nejdelší. Několikrát jsem pomyslela také na to, že rodím rozhodně naposled. Anglicky hovořící porodní asistentka mě občas pohladila a řekla: "it´s O.K., it´s fine..." a obložila mi záda i spodek horkým obkladem. Když si můj muž odskočil, držela mě při kontrakci za ruku... Najednou cítím, že moje tělo chce tlačit, tak říkám chlapovi: "zvoň!". Všichni se seběhli, a protože už byly vidět vlásky, dovolili mi tlačit. To byla úleva... Chtělo to pár zatlačení, aby šla ven hlavička a zvlášť bylo třeba vytlačit ramínka. A pak najednou byla venku. Místo plakání spíš jen tak bečela jako ovečka, byla pomačkaná ale krásná. Nástřih tentokrát nebyl, jen pár stehů na drohných trhlinkách. Já jsem dnes byla vyspaná, najezená a ještě jsem si porodila naši sladkou dceru - když to shrnu, tak to byl krásný den 😀 A tak si říkám, kolik je hodin, bude tak 5 odpoledne ne? Muž:"Je půl druhé. Podtrženo sečteno, 5,5 hodiny. Terezko, děkuji :-*

Tak hezky od začátku. Do testování KetoDiet jsem se přihlásila hlavně ze zvědavosti. Věřím, že vesmír nám pošle to, co zrovna potřebujeme. A já vážně potřebuju zhubnout, vesmír mi to utvrdil. O ketonové dietě jsem mnohé četla, včetně zahraničních webů. Tak jsem to musela zkusit. A ejhle! 

Produkty:

Ty jsem si nejdřív otestovala, abych věděla, zda se pouštět do ketonové diety.

Croissant se mi vryl do srdce, naprosto boží chuť a pokud jste spíš na sladké, je to výborná alternativa ke croissantu "normálnímu". Chuťově mňam, výživově pecka! 

Vanilkový pudink je ovšem velké zklamání. Nemůžu si pomoct, ale tohle jsem do sebe tlačila jen z povinnosti. (Tedy abych ho otestovala) Po pár šancích, které dostal, si prostě nenašel místo v mém srdci. Cítím v něm prostě prášek, není to vůbec jako klasický pudink a zkrátka se to nedá sníst.

Káva s čokoládovou příchutí byla mou největší touhou, kterou jsem nemohla udržet a tak z testovaných produktů šla na řadu jako první. Velmi silná káva mi ale dala velmi zabrat, zjemnila jsem si ji mlékem a více naředila, pak už se to dalo. V oblibě ji tedy ale nemám. 

Testování Ketodiet? Chci zhubnout? Ano, přihlásila jsem se k testování. V tu chvíli se mi vnukla taková ta myšlenka, ty brďo, když mě vyberou tak do toho jdu na plno. A to by bylo, aby nebylo.

Ano, ano, ano... jooooo.... jupí. Tak jsem ječela od radosti, když jsem obdržela zprávu, že jsem byla vybrána do testování. Pořád dokola jsem říkala, já začnu ze sebou něco dělat, začnu cvičit, začnu jíst zdravě a prostě toto jsem tvrdila, ale slova a činy nikde. Jenže, potvrzením, že se zúčastním testování do mě vjel jistý drive. Teď už fakt prostě nevycouvám. Takže nejočekávanější balíček byl na cestě. Dorazil!!!

První reakce při otevření balíčku byla, tak to je fakt husté, mé jídlo je od teď z pytlíku. Docela mě to jako i pobavilo, já která jsem dokázala sníst obědy za dva chlapy. Ale začala jsem rozbalovat. Proteinový nápoj s příchutí banán, smoothie lesní ovoce, proteinová káva, rajská polévka, vanilková palačinka, vaječná omeleta s příchutí sýru, vanilkový puding, máslový croissant a proteinové chipsy. A největší srdcovky láhev na pití se sítkem na ovoce a malý šejkr. V každém balení pytlíkových jídel bylo po 7 kouscích. Croissant a chipsy byly na chuť po 1 balení. Takže plán byl jasný. Navštívit stránky www.ketodiet.cz.

Celý večer jsem strávila tím, abych zjistila co nejvíce o této dietě. Jak postupovat, jak zařadit jídlo, jak vlastně fungovat, jak správně využít toto testování ke prospěch mého hubnoucího maratonu. Na stránkách ketodiet je toho tolik, líbilo se mi vysvětlení, programy, recepty. V podstatě jsem tam zjistila vše potřebné a mohla se pustit do testování. Veškeré jídlo jsem si roztřídila na 14 dní do krabice. Na každý den jsem si dala číslo, protože jsem nechtěla jíst stále to samé po sobě.

Den první

Snídaně - banánový proteinový nápoj. Šejkr, voda, nasypat a šejky šejky šejky. Šup do ledničky na 10 minut odstát. Návod k použití splněn. Tak jo, teď to jen vypít. Docela jsem se bála, protože vesměs takové nápoje bývají fakt hnusné. Opravdu to chutná po banánu. Tu chuť bych přirovnala jako polotučné mléko s banánem bez cukru. Teda aspoň mě osobně to tak chutnalo. Nebylo to hrozné, čekala jsem blivajz a chutnalo mi to.

V první řadě děkuju týmu Modrého koníka za možnost testovat výrobky KetoDiet. Do testování jsem se přihlásila, protože s váhou bojuju celý život. Teď, "na stará kolena", jsem mámou rok a půl malého prcka, který je velmi, velmi akční. K tomu má jeho starší bráška vývojovou dysfázii a mimo jiné i poruchu soustředění s hyperaktivitou. Takže si umíte představit tu radost. No a já bych jim chtěla stačit, být aktivní a zdravou mámou.

Přiznám se, že s keto dietou už mám dřívější zkušenost, takže i můžu porovnávat. A zcela objektivně říkám, že KetoDiet je chutná, oproti té druhé, tam mě to stálo hodně přemáhání, abych jídla pozřela. Kromě dalších problémů...

Balík s produkty k testování obsahoval banánový koktejl, smoothie s příchutí lesní směs, vanilkovou palačinku, zeleninovou omeletu, rajskou polévku, vanilkový puding, kávu s čokoládovou příchutí a také jeden croissant a chilli chipsy. Až na ten croissant, který jsem do sebe fakt soukala pod tlakem, mi výrobky chutnaly. Palačinky i omelety jsou suché, ale dá se to vyřešit trochou bílého jogurtu, zeleninou nebo nápojem.

Káva je spíš taková chuťovka, rozhodně nezasytí, stejně jako smoothie. Jako svačina dobré, plnohodnotné jídlo tím ale nenahradíte. Naopak proteinovým koktejlem, omeletou atd ano. Jednoznačně TOP byla rajská ♥

Další plusy vidím ve vůni, všechny výrobky, které jsem testovala, mají příjemnou vůni. Na co si ale dejte pozor, zejména pokud nejste zvyklé sladit, je šílená sladkost, tak více řeďte 🙂

Za dva týdny, co dietu užívám, jsem shodila 6 kg. Při počáteční váze 93 kg si myslím, že jde o dobrý výsledek a že si jej udržím, ono velkou výhodou je, že vás ta suchost, sladkost a proteinová příchuť nutí neustále pít.

Hezké počasí nás táhne ven, podnikáme různé rodinné aktivity a čas od času vyrážíme na výlet. Některé rodiny výletují 2x do roka, někteří třeba každý víkend. Všichni podle svých možností. Jsou rodiny, které rády tráví čas aktivně, ale třeba finance je dost omezují nebo jen nechtějí cpát tolik peněz z rodinného rozpočtu do volného času.

I když prasátko nemáte zrovna vykrmené, věřte, že i tak můžete vyrazit za poznáním a užít si čas strávený společně.

Je spoustu rozhleden, zřícenin a zámeckých zahrad, které si můžeme volně procházet a užívat si společných chvil s rodinou. Různé výletní portály vám poradí ty nejhezčí a nejlepší ve vašem okolí.

Je ale i spoustu míst, co za to stojí, přitom NIC nestojí, a třeba o nich ani nevíme. Ty výše zmíněné portály nám je totiž necpou na prvních místech. Máte takové místo ve vašem okolí, co stojí za to navštívit? Řekněte nám o něm!

My jsme byli opravdu nadšení z následujících míst:

Za mlokem Hugem do Gránického údolí

Krásné čtvrteční dopoledne, 

dnes přicházím s výsledky soutěže "Den matek s ambasadorkami", která byla včera v režii firmy Vileda.

Čtení soutěžních příspevků pro mě bylo něco nádherného, čistého, obdivuhodného, milujícího, příjemného i slzavého. Bylo to takové, protože jste psali o nejčistějších a nejkrájších rolích na světě. Ano, o rolích maminek.

Děkuji vám z celého srdce za tak krásné soutěžní příspěvky a že jich bylo. Opravdu si toho moc vážím a jsem ráda, že Vileda je stále oblíbená.

Určitě vás nejvíc zajímá, kdo se stává vítězem mopu ULTRAMAT TURBO XL (novinka letošního roku)? Genetátor náhodných čísel vylosoval maminku @tichackova

Výherkyni moc gratuluji. Vy ostatní, nesmutněte, budou další soutěže o skvělé ceny a bude jich ještě opravdu mnoho. Jako poděkování, pošlu během dnešního dne, každé z vás srdíčko. 

Modrého koníka opět čeká vlna lásky a pochval od svých uživatelek ;) Čím si ji vyslouží?

Podobně jako jiné části stránky, i blogové Skupiny jsme upravili, abychom drželi krok s novými technologiemi. V nejbližších dnech se začnou zobrazovat.

Jak to bude vypadat?

Skoro všechno by mělo fungovat stejně jako teď, s mírnou aktualizací vzhledu. Naopak, přidali jsme několik často žádaných funkcí užitečných především pro moderátorky. Ale například i možnost seřazení příspěvků tak, aby první byly ty, kde se diskutuje.

Pokud najdete nějaké chybičky, na které jsme zatím nenarazili, dejte nám prosím vědět v tomto formuláři. Tak se vaše připomínky co nejdříve dostanou na správná místa. 

Držme si palce 🙂

Krásné, leč upršené poledne🙂!

Chvilku mi trvalo, než jsem dala dohromady výsledky, ale je to! 🌹

Předem bych vám všem chtěla moc poděkovat za krásnou účast i za příspěvky, které by určitě nejednu maminku zahřály u srdce. Zahřály svým způsobem i příspěvky těch, které, jak jsem pochopila, nemají ideální vztah s maminkou, což mě moc mrzí - přála bych vám holky opak, nebo alespoň báječnou tchýni. Na druhou stranu je vlastně hezké, že i v této situaci lze najít slova díku alespoň za jednu, vlastně tu nejpodstatnější věc. Jste skvělé ženy!

Ale nebudu to už zdržovat! Losování výherkyně proběhlo pomocí generátoru, video (omluvte kvalitu:D) i screen přikládám🙂 A vylosované číslo je: 29 , aneb @veinka !

Mamince mog gratuluji, brzy pošlu zprávu s více informacemi🙂 Všem vám ostatním pošlu po srdíčku a budu držet palce zase příště - dneska ještě máte možnost zúčastnit se soutěže u @ivakalinova Ivči 🌹

Mějte se krásně!