Tak mám za sebou druhý porod. Protože první nám trval se vším všudy 3 hodiny, dost jsem se obávala, že to do porodnice po druhé skoro ani nestihneme. A ukázalo se, že jsem nebyla daleko od pravdy.

Ale zpět na začátek. Moji druhou dceru jsme očekávali dlouho, dokonce minul termín porodu a nikdo mi nekazal jít na vyvolání, jak mi vyhrozovali. Byla jsem za to opravdu vděčná. Opět jsem chtěla mít krásný přirozený porod bez indukce a dalších zásahů. Tentokráte malá rostla o něco lépe, než její sestřička. Ale to prý druhorozeni bývají lépe ziveni. A tak jsme zkoušeli různé techniky popohnani porodu, mnozí z vás mi tu perfektně radili i co se týkalo prenatální komunikace (zde prostě nefungovala tak, jak jsem to znala s tou starší). Už jsem z toho byla špatná. Jméno jsme neměli, s miminkem jsem se nedokázala spojit... Přišlo mi, že je někde něco špatně. V termínu 40+2 mi ovšem začaly odpoledne lehounke bolesti. Večer jsem šla okoupat malou, uspat a během uspavani jsem začala pociťovat, že bolesti trochu nabraly na síle a šly do podbřišku. Ale stále se nemusely ani prodychavat. Nicméně byly po cca 4 min. Malá usnula hned, byla utahana. To mi dost bodlo. Muži jsem oznámila, že ho nechci plasit, ale že asi možná pomalu pojedeme. Bolesti pravidelné, ale téměř nebyly cítit. Na WC mě to nenutilo, stačilo to pouze vychodit. Asi po 20 min přišla ale kontrakce, která už mi značně připomínala minulý porod. A co víc, najednou byly po 2,5 min. Ale jen 40sec. Měla jsem původně v plánu ještě zajít se opláchnout. Nakonec jsem chlapovi řekla, že to už nedám, že se oblikam, ať jde chystat věci. Mámu už jsem měla zavolanou, takže byla na cestě hlídat (přece jen ať raději jede zbytečně). Během cesty mi ještě volala, ať už vyrazím, že druhý porod bývá mnohem rychlejší. Ale já jí říkám, že to ještě ani nejsou pořádný bolesti. Navíc neměla klíče a k malé by se nedostala. Sotva jsem položila hovor, přišla už regulérní kontrakce. A tak velim,  že na mamku počkáme před barákem. Sešli jsme se akorát, jen jsem předala klíče, nastoupila do auta, kde už jsem musela prodychavat další kontrakci. Byly stále po 2 min, ale už delší. Do porodnice jsme přijely na tři kontrakce. Děsný v tom autě. Když jsem viděla, kolika dopravními omezeními jsme museli projet, byla jsem vděčná, že byla noc. 

Z auta do ambulance mě musel muž podpirat, celá jsem se trepala. Na to už jsem z posledně zapomněla. Voda stále nepraskla, dle vyšetření otevřená na 4cm. Chtěli mě urvat na sezení na monitorech, tak jsem sestře řekla, že prvni porod trval 3 hodiny, že to nevidím jako moudré řešení. Naštěstí se k této informaci postavili skvěle. KTG vynechali, udělali základní vyšetření + změřili mimco, pac právě kvůli jeho malučkosti jsem chodila do rizikovky. Ok, malá má 2800g. Krásný! Hned na box, tatínku, pojďte taky...

Na boxu jsem prodychavala několik kontrakcí, každá byla nekonečná. Vždy, když mě PA upichla na křeslo, kontrakce přestaly. Tak jsem zase slezla. To byl nástup. Bylo to děsně rychlé. Jen vím, že na box jsme přišli něco po 23hod, ve 23:20 už bylo vše ready, tak jsme hledaly vhodnou polohu. Jo, ještě prasknout vodu, to jsem souhlasila, protože mi prostě tlačit nešlo. A to teplo, co se mi pak v klíně rozlilo, bylo úžasné a nastartovalo mě to dal. Bohužel PA byla starší paní a tedy i starší škola a nebyla moc ochotná mi poskytnout takové pohodlí, jaké jsem žádala. Nakonec jsme nějakou polohu spolu našly. Přece jen už nás. Tlačil čas. Samotné tlačení trvalo cca 10 min. Prý mám hodně zbytnelou hráz po tom siti. Ano, tehdy si pan doktor dával záležet. 

Ale nakonec jsme to daly bez nastrihu. Údajně jen malinká rána.

Malá se na sále hned prisala. Byla úžasná!

Belene, zahráváš si s mým osudem! Nevím, zda unesu ještě další zkoušky!

Všechno se to stalo tak rychle, že jsem ještě neměla čas se z toho vzpamatovat. Každým dnem jsem očekávala svého milého Quinta, kterak přijede s tím svým neodolatelným úsměvem a jiskřivýma očima. Namísto toho přijel posel. Posel špatných zpráv. 

Quintus byl smrtelně zraněn při požáru v kasárnách. Doteď nevím, jak se mohlo něco takového stát, ale nebyl jediný. Tu noc se hodně pilo, protože několik vojáků odcházelo z legií a hodně foukal vítr. Ani jsem se s ním nemohla naposled rozloučit.

Quintův strýc mi dal najevo, že nyní je moje přítomnost na jejich statku nadbytečná a že podle římského práva nemám nárok na žádné Quintovi peníze, protože jsem barbarka. Domluvil se však s jedním z jeho kupeckých přátel, aby mě spolu s další karavanou vzal tam, odkud jsem přišla. 

A tak jsem teď se zlomeným srdcem a žalem na cestě do domoviny. Ale mám ještě vůbec nějaký domov? Kam se mohu vrátit? Otec již není, jeho dům nejspíš obývá někdo jiný. Ano, měli jsme tam přátele, ale jak by mě přijali, když jsem utekla od umírajícího otce. Za Bronem, za nějž jsem se měla provdat, také nemohu. Určitě je již ženatý s jinou a mě bere jako zrádkyni. Zbývá mi snad jediné. Dočasně najít útočiště v některém blízkém sídle druidů a kněžek. Kněžky vždy pomáhají lidem nemocným a v nouzi.

Snad bych jim tam mohla být nějaký čas nápomocná. Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná! Ani jsem to nestačila Quintovi říct. Nevím, co teď se mnou a s dítkem bude. Snad u druidů najdu pochopení a pomoc v nastávajím období.

 95 dní do porodu...Je to možné??Včera když jsem usínala a mimčo mi řádilo v břiše si říkám...máme přesně 3 měsíce do porodu....skončila jsem už v práci-vybírám dovolenou...

vždyť je to nedávno co mi řekla DR že jsem těhotná...jak to rychle letí...a břicho jak roste...občas ohýbání pro něco je fakt zážitek a malý ještě poroste.....

Jinak se cítím fajn, žádné problémy...díky bohu...

další kontrolu máme až 17.7...tak to snad už mi paní DR řekne co vlastně nosím v tom bříšku protože miminko zlobí už teď...každý dr mi řekl jiné pohlaví...holka, kluk, holka, kluk...2 mimi tam opravdu nemám...já mám tušení na Adámka...tak uvidíme...

hlavně ať jsme zdravý....

Článek je komerčním sdělením společnosti Mylan

------------------

Čím jsem starší, tím víc přibývá ročních období, které mám moc ráda. Za mých středoškolských let to bylo vždy léto. Jasný favorit celého roku a každé babí léto jsem posmutněla, že "zase celý rok" před námi. Postupně jsem přijala i to mrazivo, protože pocházím z hor na liberecku a zima spolu s Vánocemi byl takový ostrůvek, kdy už svítala naděje na další léto. S dětmi to je najednou jiné. Miluju barevný podzim, protože je neskutečně fotogenický, optimistický a pokud ho celý nepromarodíme kvůli školce, tipujeme s manželem, která z holek nám v tom vichru odletí i s drakem 🙂. Jaro, letos cítím, že i to jaro už mi sedne úplně jinak a ta radost, kdy zavonělo ve vzduchu, tak ta nás celou rodinu tahá za město, kdykoli je chvilka volna.

Děti se nám podařilo odkočárkovat už minulý rok, takže sice odpadl otazník s terénem na výletech, za to ale musíme brát v potaz, že nohy dvouleťáka neujdou extra moc. Zjistili jsme, že nejlépe ze všeho nám budou sedět všemožné stezky. Je jich opravdová fůra, jsou to taková lesní hřiště a mnoho z nich už dávno není jen naučnou cedulí po pěti kilometrech chůze.

Jestli nemáte Hřensko extra z ruky, za nás moc doporučujeme poměrně novou Rysí stezku. Je hned při vstupu do Hřenska, je krásná a má i menší okruh, který ušla dcera už na roce a půl. My ji objevili loni a letos se chystáme zase, tentokrát na okruh delší.

Spousta interaktivních tabulek, lesních prolézaček a malá, ale milá stezka bosou nohou. Holky se tam tehdy zasekly na docela dlouho a zbytek stezky si prošly na boso. 

Aktualizace: recenze maminek na opalovací přípravky Baby sebamed naleznete v koníkovském fóru tady. 

A víte, že jsme Baby sebamed již testovali? Recenze na Baby sebamed krém na opruzeniny naleznete tady. 

----

Již za pár dní oficiálně začíná léto. Krásné, slunečné a věříme, že příjemné období pro každou z vás. Sladká vůně květů a přírody střídá šplouchání vody a dětský smích, a vy si tak můžete na chvilku oddechnout a načerpat síly.

Při pobytu na slunci je ovšem třeba se chránit, pokožka dostává během slunění zabrat. Ale ještě více je třeba starat se o jemnou a citlivou pokožku dětí. Dětská pokožka se během prvních let života strukturálně i funkčně liší od kůže dospělých lidí. Kvůli méně husté struktuře je dětská pokožka na slunci mnohem více ohrožena UV zářením, a tak je u dětí vyšší riziko krátkodobého i dlouhodobého poškození kůže.

Proto vás, dámy, vítáme při novém a velice letním testování s Baby Sebamed. ☺

Že si každá uděláme pořádek a vlastní názor v otázkách očkování, je určitě jasné. Věřím ale, že stále  většina novopečených maminek uvítá, když se snadno dostane k informacím, které mají věrohodný původ. Tleskám tak e-booku, který se dá volně stáhnout na internetu a sepsala ho kolegyně, dětská lékařka s mnohaletou praxí na nejlepších pracovištích dětské medicíny u nás. Paní doktorka Vančíková aktuálně působí na KDDL v Praze a její specializací jsou dětská pneumologie, alergologie a klinická imunologie. 

Pokud máte otázky ohledně očkování, neříkám, že tato brožura rozhodne za vás, zda očkovat či nikoli. Je psaná lékařkou, je v ní velká spousta informací a je zase dalším pohledem, který může pomoci v rozhodování, jak to budete chtít právě vy. 

Brožura je rozdělena do několika kapitol a na téměř čtyřiceti stranách se dočtete vše od počátků a vývoje očkování, principu vakcinace, přes druhy a složení vakcín, možná rizika očkování až po ucelený přehled očkovacího kalendáře, který máme v České republice. Zajímavou kapitolkou jsou pak pro maminky i mýty spojené s očkováním.

Moc se mi líbí, že ač je brožura psaná odborníkem, je čtivá a psaná jazykem, který je srozumitelný všem. Stručně, ale velice jasně se tak dovíte a porozumíte jednotlivým tématům. Po přečtení e-booku si můžete sepsat své vlastní plusy a mínusy očkování, přidat informace čerpané z dalších zdrojů a třeba vám právě tenhle text doplní mezery v celé problematice.

Vzhledem k tomu, že sama jsem lékařkou, obě dcery jsem očkovala. Na celou situaci ale nahlížím i jako maminka dvou krásných dětí a též očkuji s rozumem a ne vším, co náš trh nabízí a umožňuje. Vždy jsem ale ráda, když mám možnost pročíst informace z více zdrojů a ujistit se tak, že mnou zvolená cesta je kompromisem, za kterým si stojím jako matka i lékařka.

Pokud se vám brožurka líbí, najdete ji na adrese www.o-ockovani.cz a můžete si ji stáhnout a celou prolistovat. Celý e-book je věnovaný především rodičům, kteří chtějí objektivní informace  a nechtějí hledat na internetu ze zdrojů, které neznají.

...tedy pokud má mít dovča stále ten stejný význam 😉 ale popořádku. Všichni všude píšou jak jezdí s dětmi už od narození a jak je to skvělě. Hmm. Tak já vám povím jak to také skvěle být vůbec nemusí 😂😂 zvlášť pokud máte jako já rok a půl starého raubíře, který umí být pěkně paličatý a vzteklý! 

Celý život jsem byla zvyklá cestovat, téměř každý rok jsem minimálně 1x jela někam k moři, takže téměř 3 letý výpadek mi byl už dlouhý a já chtěla zase někam vyrazit. Tak jsem si našla nedalekou destinaci Korfu, hotel jako stvořeny pro rodiny s dětmi. Super, začátek června, to ještě nebude takový vedro, jedeme. 

Peklo začalo už na letišti,  kdy můj malý smraďoch odmítal kdekoliv čekat, ani v náručí být nechtěl. Chtěl lítat po hale, ideálně se nechat zavřít do samootevíracích dveří. Když jsem se konečně zbavila kufru, malého jsem spacifikovala a ten alespoň 5 minut seděl kočárku. Další záchvat přišel při kontrole u rentgenu, kdy musel odevzdat svou lahvičku s pitím na kontrolu 😂 no po hodině a půl honění se mezi turisty a obchody s parfémy jsme konečně nastoupily. Bylo 7h vecer a já pevně věřila že malý usne....neusnul.....2 hodiny letu po mě rajtoval, ječel, řval, chtěl lézt po sedačkách, prostě dělat všechno jenom ne sedět. Co jsem taky měla čekat. Říkala jsem si, že jestli přežiju cestu, bude to už pak pohodička. Malej přece miluje písek i vodu, celé dny nedělá na zahradě nic jiného než že se hrabe v pískovišti a leje na sebe vodu z hadice, to bude pro něj úplná paráda. No tvrdě jsem narazila, má naivní představa spokojeně si hrajícího dítěte na pláži je ta tam. 

Po příletu nás čekala ještě 1,5 cesta busem, to už malý spal a já skoro a ním. Hned ráno jsme  vyrazily na snídani. Restaurace plná lidí, velký šrumec kolem, na to malý není vůbec zvyklý,  takže sezení v židličce bylo to poslední co ho zajímalo. Během minuty jsem zhltla jedno vajíčko, kus melounu a hrnek kafe a raději mazala pryč z restaurace, než tady spáchá nějaké větší škody (myslím že rozmachaný jogurt po stole i podlaze bohatě stačí). Tak a honem na pláž, pořádně namazat padesátkou, a jdeme stavět babovky. První den to ještě šlo,  ale druhý den už to byl mega voprus a miláček se začal dost hlasitě nudit. Nepomahalo ani dělat kraviny. Tak zkusíme jít do vody. První den to zcela bojkotoval, třeba to chce čas a dnes už to bude lepší. Prd! Řev se nesl po vodní hladině tak intenzivně,  že zvedal z lehatek i ty nejvíc flegmatické německé důchodce, kteří mají snad pochopení pro vše. Dobře, dobře,  koupání v moři asi nebude taky to pravé ořechové. No tak co s tebou?? Vyzkoušely jsme zde už téměř vše, dětský koutek, prolejzačky, tobogány, chodím s nim sem a tam, jen ho co nejvíc zabavit, hlavně ať broboha neječí!!  Tenhle scénář se opakuje stále dokola. V restauraci dělá bordel, sní 3 lžičky a chce pryč (doma jí naprosto vzorně) takže už tam s ním odmítám chodit a beru mu jídlo na pokoj, sice taky dělá scény, ale aspoň to nikdo nevidí. Na pláži vydrží 15 minut a začne se nudit (doma si na zahradě hraje sám klidně hodinu a nevím o něm) takže zítra vyrážíme autem na výlet do hlaviho města, nevím jestli je to dobrý nápad, ale jsem v koncích. Takhle malé dítě prostě nespolupracuje, nebo alespoň ne to moje, nedomluvite se s ním na ničem, třeba takový já tě teď namažu a pak půjdeme pro pití neexistuje. Hotel je skvělý, má super program pro děti,  ale až tak od 3 let, kdy už trochu fungujou! Měla jsem tomu dát ještě čas a jet klidně až za dva roky. Upřímně si myslím že tomu dítěti to nic nedá, tomu je úplně jedno kde si staví bábovky, takže pokud váháte, zda jet nebo ne a máte dítě podobné nátury,  tedy živější, neposedné a hůře zvladatelné, dobře to zvažte, ať nemáte zkaženou dovolenou. Já už dnes byla ve fázi, kdy jsem objednavala letenku na dřívější odlet domů, ale skoro 8tis se mi zase dávat nechce, to už ty 3 dny přežiju 😂😂😂

Dnešní ozvěnou z blogu pro slova bude poněkud "ožehavé" téma  pro rodiče, ale také časté téma pro logopeda.

Tento příspěvek jsem psala jako logoped i jako rodič. Téma je totiž zasazeno v nejasné situaci současných tendencí a starých osvěčených mouder, ale i zjitřených emocí spánkovou deprivací a bolavými bradavkami. Posílám snad výstižný příspěvěk, pro Vás rodiče.

Už jen to, kdo všechno může užívání dudlíku komentovat:

laktační poradkyně - "Určitě ne, zvláště pak v období šestinedělí, dudlík kazí techniku kojení"  / souhlasím

uvědomělá matka - "Dudlík? jiným jménem šidítko? Své dítě přece nebudu šidit" / souhlasím

unavený rodič - "Co? Jo, dítě  snáze usne, vyspíme se"  / souhlasím

Možností, jak dětem nachystat rodině chutnou krmi efektivně a třeba i zábavně, není zrovna málo, jak jsme si ukázali v první části Akademie zvládání rodičovských povinností.  Kapitola sama pro sebe, která s vařením úzce souvisí, jsou nákupy potravin. Tam se zdá, že tolik efektnivních či "zábavných" variant být nemůže. Prostě se vezmou poslední zbytky sil, nákupní seznam, igalitka a jde se. Nebo ne?

Jednou z možností, která ještě asi není dostupná ve všech městech, ale možná je to pro mnohé z nás řešení do budoucna, jsou internetové online nákupy. Kdo nedá dopustit na tradiční osobní návštěvu hyper- a supermarketů, má několik možností.

Muž v akci

V naší domácnosti se nejvíce času, peněz i starostí ušetří ve chvíli, kdy se vyšle na větší nákup manžel s autem a nákupním lístkem. Nevýhodou je, že co není na seznamu, to nekoupí. Velkou výhodou je to samé. Velkému nákupu často předchází tvorba orientačního jídelního lístku na týden nebo i 14 dní a trvanlivé potraviny potřebné pro vaření těchto jídel se pořizují při tomto velkém nákupu. Já už pak chodím s nejmladší dcerou procházkou jen na malé nákupy, které s pečivem a zeleninou v mrazáku nemusí být vůbec každodenní záležitostí.

Nákup jako relax?

Uživatelka @smallinka využívá nákupů i k odpočinku: "Do obchodu jezdí nakupovat manžel nebo já večer, když holky brzy usnou - jsem ráda, že se dostanu i mimo dům..."

Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Na počátku něčeho skromějšího byla otázka. Její zodpovězení byla taková věda, že z toho vznikla celá akademie. Akademie zvládání rodičovkých povinností.

Na počátku byla otázka. Vlastně dvě.

Jak skloubit povinnosti na mateřské?

Existuje nějaký universální recept? 

Takové otázky klade sám život a učitelkami v této akademii jste VY, ženy a matky, které každý den bojujete, jako byste tu odpověď už dávno znaly.

Přesně před rokem můj chlap pracoval v Praze. Byl tam vždy na 14 dní a pak pár dní doma. Odjel 29.5. a měl se vracet 10.6. Jenže tragická událost v rodině ho přiměla přijet už 5.6. Dne 31.5. zemřela "švagrová" (přítelkyně od bráchy mého chlapa), která v únoru porodila holčičku. V pondělí 6.6. měla pohřeb a já zrovna byla na kontrole na gyndě. Tam jsme se s doktorem domluvili, že ještě další týden přijdu k němu (byla jsem v 36+5) a pak už budu dojíždět do porodnice. 

Chlap ještě ten den zůstal doma, protože se na cestu zpět do Prahy necítil. Přijel jen na "lehko", měl s sebou jen doklady a telefon. Druhý den, v úterý 7.6.2016, měl objednaný vlak na půl čtvrtou s tím, že ho odvezu na nádraží do Olomouce (cca 9 km). Bylo přesně 14:50, kdy jsme chtěli vyjíždět, jenže já chtěla ještě na záchod. Udělala jsem jeden krok a ucítila jsem takové lupnutí, jak kdyby praskl balonek plný vody. Podívala jsem se na chlapa, na sebe, znovu na chlapa a řekla mu, že ho nevezu já na nádraží, ale on mě do porodnice.

Po cestě jsem všechny obvolávala, že už jedeme rodit. Rodiče mi nevěřili, neboť termín porodu byl až 29.6. Příjem o půl čtvrté. Ještě pořád ze mě tekla plodová voda. Doktorka nás ubezpečila, že podle monitoru budeme rodit asi až v noci. Dostala jsem "pokoj" č. 7.  Není těch sedmiček už nějak moc?

Půl hodiny jsem se ještě sprchovala na míči. Sestřičky mi donesly jogurt a pečivo, chlapa jsem poslala, ať si jde koupit taky něco k jídlu a mně vodu. Když se vrátil, převlékl se, začala jsem mít bolesti, tak raději zavolal porodní asistentku. Ona, že mi dá něco od bolesti, já přikývla. Ale ještě jsem ze sebe vykoktala, že mě to nutí tlačit. Všeho nechala, šla se rychle podívat a jen řekla: "Vždyť už rodíte." Pak jsem tak celkem 3x zatlačila a malý Adam byl venku. Bylo za deset minut sedm. Prošla mnou neskutečná vlna úlevy, štěstí a zároveň strachu, jestli to zvládnu. 

Nedostala jsem žádný epidural, už bylo pozdě. Ani najíst jsem se pořádně nestihla. A kdyby se chlap jen o chvilku zdržel v obchodě, tak ani on ten porod nestihne. Takový to byl cvrkot. 

Jsem pevně přesvědčená, že zemřelá "švagrová" nás přišla navštívit ve chvíli, kdy jsme se chystali na nádraží, aby chlap mohl být u porodu. Kdyby jel z Prahy, tak to určitě nestihne. 

Neznám lepší způsob strávení horkého víkendu než u dobrých přátel na zahradě s neméně dobrým jídlem a pitím! Minulou sobotu se povedlo. Nacpaní, s výborným vínkem v ruce, povalovali jsme se po různých koutech pergoly. Kamarád, opojen sluncem a vínem, zahleděl se na zapadající slunce a celkem neočekávaně zanotoval jednu moravskou lidovou, kterou jsme v dobách táboráků zpívávali, když nám bylo obzvláště dobře.

Z nostalgie nás vytrhla jeho dvanáctiletá dcera. Znechuceně se na otce podívala a pravila: "Tati, prosím tě, neztrapňuj se před našimi přáteli..." Fakt, že mě dvanáctiletá slečna považuje za svou přítelkyni, mě neuvěřitelně potěšil. Fakt, že spokojeného zpívajícího otce považuje za trapáka, donutil zamyslet se nad tím, jak se mi posunula hranice trapnosti během posledních cca 30ti letech🙂 Ano, ve dvanácti by mi exhibující otec také přišel nesmírně nemožný. S věkem a zkušenostmi se měřítko trapáctví značně otupilo.

Když mi v sedmnácti praskly během tělesné výchovy šortky přímo na zadku, přemýšlela jsem o emigraci do nějaké vzdálené neevropské země, kam zpráva o mém znemožnění, doufám, nedorazí. Školní výlety pro mě byly noční můrou, protože odskočit si do křoví spolu s dalšími dvaceti spolužačkami, mi přišlo velmi dehonestující a volila jsem radši smrt z dehydratace.

Letos v zimě jsem musela cestovat na služební cestu do poměrně vzdáleného a studeného koutu České republiky. Cesty byly zavátý, takže autobus měl opravdu slušné zpoždění. A přesto, že jsem aplikovala osvědčenou metodu dehytratace, přesto se močový měchýř začal vehementně ozývat. Na nádražíčku, kde jsem měla cca 10 minut na přestup na jiný autobus, jsem vypálila z vozu a sprintovala do čekárny vyhledat toalety.

"Provozní doba 7.00 - 17.00" hlásala cedule na dveřích. Bylo 17.15. Začala jsem se, navzdory mrazu, poměrně silně potit, takže byla jakási šance, že přebytečnou tekutinu vypotím. Nicméně vzhledem k vidině další minimálně hodiny v hromadné dopravě, nezbylo než najít náhradní řešení. Kousek od budovy čekárny rostlo křoví. Nikterak vysoké, ale pro dřepící dámu akorát. Nenápadně jsem ke křoví vypravila zalezla do porostu.

V okamžiku, kdy jsem se chystala zvednout, vyšla z protější hospody početná skupinka svatebčanů s fotografem v čele, a kráčela směrem ke křovisku. Chvíli jsem doufala, že je ženich milovník autobusové přepravy a bude se fotit s přijíždějícími vozy, ale svatebčané se začali rozmísťovat kolem mého provizorního WC. Nezbylo, než se hrdě vztyčit, natáhnout punčochy, uhladit elegantní pouzdrovou sukni a s grácií odkráčet v ústrety přijíždějícímu autobusu. Všichni, včetně fotografa, byli tímto představením naprosto konsternováni, takže můj striptýz naopak nikdo nezaznamenal na vševidoucí mobilní telefon. Stát se to před deseti lety, sedím potichu v křoví dodnes.

Článek je komerčním sdělením společnosti Mylan

------------------

Jarní úklid doma známe asi každá. Kdo je navíc máma, zná krom toho vánočního a jarního hlavně ten celoroční 🙂. Stejně tomu jaru ale dávám doma víc. Vytřídím si oblečení, zbavím se všeho, co už na sebe nenatáhnu, ani kdybych vydechla poslední vzdoušek, s radostí vyměním v botníku všechny kozačky za polobotky a sandále, a letos poprvé jsem provětrala i domácí lékárničku. Nebudu nic moc předstírat, dohnala mě k tomu klasická školková nudle, kterou nám přinesla dcera (opět) domů. Z takovéhle nudle je totiž rázem třítýdenní postelová dovolená a já si při ní všimla, že sprej do nosu, který chci holkám dát, má už své nejlepší odslouženo. Expirace, nenápadná čísla na krabičkách, se postarala o fakt, že jsem "vyházela" polovinu naší lékárničky.

Taky to tak máte? Schválně se podívejte do domácí lékárny. Manžel na mě nedávno volal, že našel kodeinové prášky v lékárně po babičce. Krabička i jakýsi příbalový leták vypadali vyloženě muzejně, až mi bylo trochu líto je do té lékárny dojít vrátit 🙂. Přesto jsem ale prohlídla celou lékárničku a nebude překvapením, že jsem musela na nový nákup. Na tohle by měla fungovat nějaká ta děsně chytrá aplikace. Na připomenutí věcí, které je třeba udělat jednou ročně. Jenže není (asi?), takže já si vytvořila své vlastní "Jaro v lékárně".

Před porodem jsem koupila lékárničku novou, nejlépe od všeho něco, a když ve dvou letech přišla první větší nemoc, zjistila jsem, že jsme ji vlastně vůbec nevyužili a nemáme doma moc aktuálního. O malé lékárničce, kterou vozím v kočárku ani nemluvě. Z té jsem spotřebovala leda dezinfekci. Zbytek je tam "pro sichr" a o to víc to svádí na ni zapomínat. K jarnímu úklidu jsem si tak přidala i kontrolu lékárniček a s každým dalším jarem se budu snažit je procházet. 

Expirace je vidět na každé krabičce, je i na jednotlivých platech, takže není potřeba s sebou vozit v kočárku celé krabičky. Jako model mi tu posloužilo balení Brufenu, protože ten zná asi každá máma 🙂. 

Kam se hrabe Prostřeno! Z bezu černého připravíte aperitiv, předkrm, hlavní chod, dezert i digestiv. Všechno domácí, dobré a s láskou připravené. Využijte celý potenciál tohoto keře, kterému naši předci projevovali velkou úctu. Takže košíky připravit, lovecká sezóna černého bezu začíná. 

                                                         Květy

Kdybych se někdy vdávala, tak na jaře. Svatební kytici bych totiž měla uvázanou z bezových květů. Šaty v barvě champagne, obřad na louce mezi rozkveltlými bezinkami.

Ty by sladce voněly a všichni by byli šťastní. Miluju černý bez. Je doslova k sežrání. Neveříte?

Med

Na poctivý med od včeliček sice nemá, ale zase se zamilujete do jeho svěží vůně a zlaté barvy. Výroba je jednoduchá a obejdete se i bez včelách bodnutí. 

Aktualizace: recenze žen, které testovaly Blendea SUPERGREENS naleznete v našem fóru tady. 

-----

Cítíte se ráno unavené a bez života, protože kvalita vašeho spánku je stále horší a horší? A ani ten šálek kávy vás už nezachraňuje? Stres, který zažíváte, vám také nepřidává na úsměvu. Chtělo by to něco pořádně zdravého, ať vás to nakopne.

Hledali jsme a hledali, až jsme našli pro vás zelený životabudič, silnou čtyřku plnou zdraví - Blendea SUPERGREENS.

Všechny unavené maminky, vítejte při novém testování.

Co testujeme

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Letos v březnu se mi narodil syn Matyášek, jako druhorodička jsem z prvních dnů, které následují po narození, neměla takovou obavu, přeci jen už jsem si tímto obdobím prošla a říkala si, že mě nemůže nic překvapit. Přesto překvapilo.

Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co jsme se vrátili z porodnice domů, však začal mít velké problémy s kojeneckou kolikou. Na synovi bylo znát, že má velké bolesti břicha, je nadmutý a má problém s vyměšováním, celou situaci dokresloval charakteristický neutišitelný pláč, a tělo v křeči. Zpočátku bez rektální rourky nebyl schopný vůbec vyměšovat. Pokud jsem syna položila, okamžitě začal zvracet, z obavy aby se nezadusil, jsem se od něj nemohla vzdálit ani na krok. Kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.

Pojem dětské koliky jsem samozřejmě znala, ale u prvního syna jsem se s takovou situací nikdy nesetkala, najednou jsem již nebyla ta sebevědomá matka, kterou nemůže nic překvapit. Řekla jsem si, že udělám všechno proto, abych svému synovi pomohla a zpříjemnila mu první měsíce života.

Jako zdravotní sestra jsem si o kojenecké kolice přečetla všechny důležité informace,  zjistila jsem, že kolikou trpí přibližně 30% miminek v prvních 6 měsících života a její nejčastější příčiny jsou návrat stravy ze žaludku, doprovází jej blinkání, nevhodná strava kojící maminky obsahující nadýmavé potraviny, nesnášenlivost, případně alergie na některé potraviny, nezralá trávicí soustava spolu s nevyzrálou střevní sliznicí, což způsobuje, že miminko při sání mléka s tímto polyká i vzduch, který se následně hromadí v trávicí soustavě.

Začala jsem shánět přípravek, který by mému synovi pomohl po dlouhém pročítání různých webových stránek, jsem se nakonec rozhodnula, že vyzkouším přípravek značky Enticon, protože jako jediný kombinuje dvě účinné látky – simetikon a probiotika.

Enticon je určený, jak stojí na obalu, ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, aerofagie (říhání). Úlohou simetikonu je snížení povrchového napětí  bublin, které pak „prasknou“ a snáze odejdou. Úlohu a význam probiotik asi nemusím maminkám vysvětlovat 🙂

Těhotenství je nepochybně obrovskou změnou nejen v životě každé ženy, ale zároveň také v životě jejího partnera. Těhotenstvím začíná nejkrásnější období vašeho života, jak se shodují maminky. Možná vás právě přepadá strach z neznámého a stres, co všechno přijde, ale zkuste to hodit za hlavu a tohle období si jednoduše užívejte.

Rázem uvidíte svět jinak – z pohledu nastávající maminky plné očekávání, jaké bude její miminko, až se narodí. Změní se také přístup vašeho partnera a společně si začnete budovat harmonickou domácnost.

Nebojte se neznámého, raději si těhotenství užijte

Je naprosto samozřejmé, že společně s přicházejícím těhotenstvím a jeho průběhem, se zvyšuje napětí a stres. Jedná se o zcela přirozenou reakci na neznámé, které přichází. Budoucí maminky se během těhotenství mění, některé výrazněji, jiné méně, ale ve výsledku touto proměnou projdou všechny. Určitě si právě kladete otázku, na co všechno se během těhotenství připravit.

Maminky,  věděly jste, že s těhotenským průkazem se můžete zastavit na jakékoli pobočce VZP, kde jako gratulaci k očekávání dostanete praktického průvodce budoucí maminky?

Všechny důležité informace můžete zjistit v projektu Jak spolu rosteme , za kterým stojí zdravotní pojišťovna VZP. Ta se dlouhodobě snaží starat o maminky a maximálně jim zpříjemnit nejen těhotenství, ale i následné, velmi náročné, roky vychovávání svých dětí.

Ženy prý řeší spíše opačný problém - jak rozjet laktaci. Ale i kdyby nás byla menšina, určitě jsem v tom nebyla sama, komu se laktace rozjela až přespříliš, doma brečel, jak to bolí, že nemůže ani zvednout ruce, pochovat miminko, protože prsa okamžitě spustila mlíko a marně hledal na googlu jak laktaci snížit, ale nezastavit.

Sama nechápu, kde se to všechno mlíko ve mně vzalo (ale buď za to mohly ty poporodní hormony nebo homeopatika na podporu laktace, kdo ví). V porodnici měli přetlak, takže jsem první dva dny ani nebyla s miminkem na pokoji, jenom za ním docházela na kojení. A i tak se mi druhý den prsa nalila do neskutečných rozměrů. V noci jsem se budila, když jsem si lehla na bok, převlíknout si košilku za čistou bylo pro mě hodně bolestivé (nateklá prsa mě dost omezovala v pohybu), hrbila jsem se (bolest tak byla snesitelnější), prsa tvrdá jako kámen, vypadala jsem, jak po nepovedené plastice, kdy si člověk nechá nalepit prsa o 5 čísel větší než k němu sedí. Můj režim v porodnici byl: nahřát prsa ve sprše, nakojit, odstříkat, opakovat (občas bez jakékoliv pauzy na odpočinek, atd.)

Po příchodu domů jsem hledala, co by se dalo udělat, protože z jsem už byla na pokraji šílenství a nezdálo se, že by se hormony dávaly do kupy a bolest prsou ustupovala. Mluvila jsem i s laktační poradkyní (dále jen LP), některé rady jsou od ní, některé od strýčka googla:

1. Hlídat si pitný režim - vypít max. 2 - 2,5l za den. Hodně tekutin podporuje tvorbu mléka, tak zbytečně nepodporovat. Nepít žádný čaje pro kojící matky nebo podporující laktaci.
2. Preventivně brát paralen - předejde se tak případnému zánětu. Lze paralen 500 1x za 6 hodin (já brala jeden ráno a jeden večer před spaním). Paralen je dle LP pro miminko bezpečný a neublížímu (a mě přišlo, že mi dost ulevil od bolesti).
3. Nosit (pevnou) podprsenku - stahování prsou obinadlem se dříve dělalo, aby se zastavila ženám laktace. Navíc člověku to uleví při nošení těch nezvykle velkých těžkých prsou.
4. Před kojením prsa nahřát a promasírovat - aby se miminku lépe sálo. LP doporučují nahřát v teplé sprše a masírovat krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček směrem od těla k bradavce. Mě víc vyhovovalo uvařit horkou vodu v rychlovarné konvici, nalít do hrnce (přikrýt pokličkou) a během kojení namáčet žínku a přikládat na prso. Masírovala jsem od těla k bradavce, ale spíše jsem "ťapala" prsty/žínkou po prsu. Pokud narazíte na tvrdší místo rozmasírovat více.
   1. side note: pokud ztvrdlá místa začnou červenat, tak LP mi radila dát na to tvaroh. Naštěstí využít tuto radu nebylo třeba.
5. Kojit...
   1. dle potřeb miminka. Při nadměrné laktaci není nutné dodržovat pravidlo kojit 15-20 minut a pak dost. Kojte, dokud mimčo bere. Lepší je, když odsaje miminko než odsávačka.
   2. z jednoho prsu, druhý prs odstříkat. Při dalším kojení vystřídat. - Jak všude tvrdí poptávka určuje nabídku. Kojením pouze z jednoho prsu dá člověk tělu najevo, kolik je třeba v tomhle prsu příště vytvořit. Ale sama mám zkušenost, že ne vždy to jde. Ze začátku mimčo nevypilo tolik, aby mi ulevilo, takže jsem odstříkávala i z kojeného prsu.
6. Odsát/odstříkat...
   1. do úlevy - aby prso nebylo jako kámen, ale měkké na dotek, nebolestivé. Zatvrdlá místa při odsávání více masírovat. Neodsávat víc než je nutné, aby se mléko ještě nevytvářelo. Pokud si nejste jisté, že tohle je ta správná míra, řekněte partnerovi, ať vám sáhne na prsa jako obvykle. Pokud vyjeknete bolestí nebo cítíte bolest, tak pokračujte v odsávání.
   2. hned po kojení, ideálně s miminkem v blízkosti - s mimčem vedle sebe např. v posteli laktace jela mnohem líp a odsátí mi trvalo třeba jenom 15 minut a ne hodinu. Občas se mi povedlo kojit a odsávat z druhého současně, což bylo z hlediska času nejúspornější.
   3. Snažit se pokaždé odstříkat/odsát míň a míň - dávat tím tělu najevo, že může tvořit mléka míň a míň (poptávka určuje nabídku a tělo nepozná, co vypilo mimčo a co bylo odstříkáno. Všechno bere jako vysáté mléko, jehož stejné množství musí příště zase vytvořit). Postupně jsem se dostala např. na odsávání 15 minut, pak jenom 10, pak 5, pak jenom pár minutek a pak vůbec.
   4. V noci neodstříkávat/neodsávat - v noci se nejvíce tvoří hormon prolaktin, který je zodpovědný za tvorbu mléka. Takže proč ho podporovat ještě více. Opět pokud je bolest nesnesitelné, tak (trochu) odstříkejte.
   5. Pořiďte si elektrickou odsávačku. S manuální jsem odstříkala sotva 20 ml a prsa stále bolela. S elektrickou jsem odsála 2x 125 ml a konečně jsem pocítila úlevu. Půjčit lze např. na mladatko.cz, měla jsem Avent i Medelu. Oboje můžu doporučit. O něco šetrnější k bradavkám mi přišla Medela.
7. Po odstříkání prsa ledovat - chlazení by mělo opět zastavovat laktaci. Můžete samozřejmě ledovat i vícekrát mezi kojeními např. vždy, když cítíte tlak v prsou, jak se tvoří mléko.
8. Čaj z máty nebo šalvěje - tyto bylinky snižují laktaci. Vzhledem k tomu, že na mě všechny bylinky mají velký účinek, jsem byla s čaji opatrná. Čaj z máty jsem měla jenom dvakrát, malý hrníček a to před spaním, abych trochu snížila noční laktaci a nemusela v noci odsávat.
9. Omezit mazlení s miminkem - asi nejtěžší věc, ale pokaždé když jsem miminko vzala do ruky, spustila se mi automaticky laktace. Zkuste kontakt alespoň trochu omezit.
10. Obrňte se trpělivostí - trvalo týden než se laktace relativně ustálila a já přestala odstříkávat (a pak ještě pár dní, než jsem mohla říct, že je všechno ok a mlíka mám tolik, kolik mimčo potřebuje).

Existují i homeopatika na zastavení laktace, ale ty jsem se bála použít.

Hodně z vás mě bude asi odsuzovat za to, že tohle píšu veřejně, ale mě to nevadí. Nestydím se o tomhle mluvit, ale chci to napsat pro podporu ostatních.

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let.

Odjakživa jsem vyrůstala v rodině, kde se rodiče nenáviděli a i přesto spolu dál žili. Ta atmosféra pro vyvíjející se dítě byla katastrofální - vidím to teprve teď, co se na to dívám s trochu ozdravenou psychikou.

Na ZŠ jsem zažívala od 12 let denno denně šikanu a to i o víkendu formou hlasových zpráv a emailů.

Na SŠ pokračovala šikana do nějakých 17 let. Šikana téměř denně po dobu 5 let včetně prázdnin. Totálně mě to zničilo psychiku a byla jsem úplně v háji. Nikdo to neřešil, moje matka mě odmítla dovést k psychologovi, i když jsem ji o to téměř na kolenou prosila, protože mi bylo psychicky hrozně špatně.

Začala jsem se sebepoškozovat, protože to byly jediné situace, kdy jsem něco cítila. Emočně jsem byla absolutně prázdná. Matka to věděla. Nepomohla, nezeptala se, nezajímaly ji mé pocity. Zvládnout jsem to musela sama.

Myslím, že většina maminek mi dá za pravdu s tím, že jedna z nejkrásnějších činností v těhotenství je nakupování výbavičky pro miminko – především oblečení. Maminky se těší, jaké to bude, až bude miminko konečně na světě, jak se budou mazlit a také to, jak budou své miminko šňořit. Je totiž samozřejmě jasné, že zrovna to vaše miminko bude nejkrásnější na celém světě, ale to je ještě potřeba podtrhnout krásným oblečením.

Nicméně nákupy pro malé miminko jsou poměrně ošemetné, protože vůbec netušíte, jaké vaše miminko bude. Díky lékařským kontrolám většinou maminky zhruba tak nějak tuší, jak velké miminko mohou očekávat, ale co nelze odhadnout dopředu je například to, jak moc bude miminko zvracet – a s hodně zvracejícím miminkem je samozřejmě potřeba také mnohem více kousků oblečení.

Pro spoustu maminek (především prvorodiček) je velmi náročné zvolit pro miminko oblečení vhodně podle konkrétního počasí, takže zpočátku třeba i tápou. To, zda je miminko vhodně oblečené, poznáte perfektně podle toho, že mu sáhnete na zátylek – ten by neměl být ani horký ani chladný. Pokud je krček horký, svlékněte miminku jednu vrstvu oblečení, pokud studený, naopak ho přioblékněte. A nebojte se, za chvilku budete mít oblékání miminka v malíku a budete se třeba i smát tomu, jakou vědu jste v tom zpočátku hledala.

Když vyrážíte s miminkem ven, zvolíte pravděpodobně „lepší“ oblečení, což je naprosto pochopitelné – chcete se pochlubit tím, jak nádherného potomka máte. Zatímco doma je prioritou především to, aby bylo oblečení funkční a miminku pohodlné, nikde ho nic netlačilo, nemačkalo a bylo v něm tedy co nejspokojenější. Tyto parametry splňují stoprocentně různá bodýčka, overálky, tepláčky a dupačky. Jelikož miminko zpočátku roste velmi rychle, tak mnoho maminek nakupuje v bazárcích. Můžete nakouknout třeba do zdejšího modrokoníkovského bazárku, kde je tato sekce oblečení zastoupena velmi početně.

Jak už to tak bývá, tak i v tématu oblékání miminka existuje spousta názorů. Nakonec vám stejně nezbyde než se řídit svým zdravým selským rozumem a najít si systém, který bude vyhovovat vám a hlavně také vašemu miminku, protože každé miminko je jiné a zatímco jednomu bude v bodýčku a tepláčcích zima, tak druhému v tom může být naopak teplo.

Na spaní pro miminko z vlastní zkušenosti doporučuji overálky - rychle a pohodlně se vám bude přebalovat, což oceníte především v noci. A to nejen vy, ale i vaše miminko, které už se moc těší, až si konečně dá svoji vytouženou dávku mlíčka.

V minulém díle jsem vám dala tip na několik filmů které vám zpříjemní rozjímací večer bez chlapa a dnes na revanž nabízím několik děl, které jsou koukatelné pro obě strany.

Drive (2011)

To je na první pohled klasický film pro chlapy a vlastně mne kdysi přivedl na nápad kategorizovat takové filmy jako genderově divácky neutrální pro sobotní večer.

Týpek, kterým je Ryan Gosling, se živí jako kaskadér a sem tam po nocích jako řidič pro lidi, co potřebují rychle odjet (z místa činu) a prakticky nemluví.

Do sousedství se však přistěhuje Carey Mulligan a její syn, kteří potřebují jeho pomoc, což je ta dějová linka která uspokojí zase vás.

Poměrně velkou eskalaci násilí a gangsterskou zápletku vám vynahradí dlouhé všeříkající pohledy beze slov, velmi příjemná kamera a neotřelý soundtrack znějící jako pěkné léto v osmdesátkách.

K tomuto krátkému článku mně inspirovaly velmi časté dotazy maminek po císařském řezu: ,,Proč je to pod jizvou bolí a jakoby táhne hlavně vlevo?´´ A já to vždycky při každé vizitě na šestinedělí vysvětluji minimálně pětkrát 🙂

Takže je to o technice šití Pfannestielova řezu - to je ten ,,bikinový řez´´ v podbřišku. Šijeme každou vrstvu , kterou jsme prořízli zvlášť. Nejříve tedy zašijeme dělohu, poté peritoneum - to je taková blána, která vystýlá celou břišní dutinu a je to struktura, která je inervovaná - takže nejvíce bolí - jsou i názory, že by se peritoneum nemělo šít a studie, které potvrzují, že pokud se peritoneum nešije, je pooperační rekonvalescence méně bolestivá.  Dále máme svaly - ty se nepřeřezávají, jak si mnohé ženy myslí, ale jen se rozevřou a odsunou do stran, takže svaly nešijeme. Maximálně je můžeme několika stehy sblížit k sobě.  Následuje stěžejní struktura a to je fascie - to je pevná tuhá blána, která pokrývá svaly - její pevné uzavření je stěžejní pro eliminaci rizika vzniku kýly v jizvě. Fascie se šije tak, že se nejprve udělá kotvící steh vlevo a poté šijeme pokračovácím stehem zprava doleva a vlevo se steh přiuzlí k tomu kotvícímu a to je ten důvod vyšší citlivosti v levém pólu jizvy. Nakonec sblížíme podkoží a šijeme kůži. 

Každé pracoviště má své zaběhlé zvyky a některé konkrétní postupy se mohou lehce lišit.

Tak co holky císařky? Kde vás to bolelo? 🙂

Malá Aissatou se narodila v roce 1989. Když jí bylo patnáct let, byla zařazena do projektu Centra Dialog “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku”. Brzy Aissatu začala podporovat jedna česká rodina, která jí od roku 2004 umožnila pravidelně navštěvovat školu. Úspěšně pak dostudovala práva na univerzitě Kofi Annan v Conakry. Dnes Aissatou pracuje v pojišťovně a chce založit místní školku pro děti. Je přesvědčená, že musí vrátit vše dobré, co jí samotné bylo dáno.  

Aissatou, můžeš nám říct, kdy a jak jsi se seznámila s projektem Centra Dialog?

Kamarádka mé maminky, Mariama Souare, která byla jedním z koordinátorů Centra Dialog jí pověděla o možnosti této podpory. Maminka je vdova a vychovává 5 dětí úplně sama. Chtěla jí pomoci...Tak jsem byla přijata do projektu “Adopce afrických dětí-projekt podpory na dálku”.

Jak tvoje rodina vnímá tento projekt?

Moje rodina byla velmi šťastná, když se objevili lidé z Čech, kteří mi začali platit školné. Mamince se moc ulevilo, protože se už nemusela bát o mé vzdělání. Nastoupila jsem hned do soukromé školy, kde jsem dostala kvalitní vzdělání, na které bych sama nikdy nedosáhla.

Dokážeš si představit, jak by to s tebou asi vypadalo, pokud bys nebyla součástí našeho projektu?

Se značkou Joie jsem se poprvé setkala v těhotenství, když jsme vybírali autosedačku pro našeho syna. Preferovali jsme „vajíčko“ jednak proto, aby se dalo umístit na podvozek kočárku a také proto, že jsme v té době ani neměli tušení, že existují „rostoucí“ autosedačky. Navíc se mi líbí, že autosedačka je vyrobena dle nové evropské normy i- Size označené ECE E129, která má vyrábí autosedačky dle přísnějších podmínek (více zde https://www.modrykonik.cz/blog/mummy88/article/i-size-niet6m/).

Prioritou ve výběru pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe, a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou. Později, když jsme měli možnost srovnání s autosedačkami jiných značek, nepochybovali jsme o správnosti výběru i po jiných stránkách.

Něco málo o autosedačce:

• součást bezpečnostního systému schváleného dle i-Size
• splňuje nároky na standard ECE R129/00
• exklusivní systém Tri-Protect - podhlavník ze tří různých materiálů
• patentovaná vrstva Intelli-Fit pro nekompromisní ochranu proti bočnímu nárazu
• Grow Together systém s nastavením výšky pásů a podhlavníku zároveň
• ergonomická rukojeť nastavitelná v několika pozicích, s pohodlným úchytem
• plně odnímatelná vnitřní vložka a opěrka hlavy
• pětibodové pásy s polstrováním
• zatažitelná a odnímatelná sluneční stříška s uzavíratelnou ventilací
• tvar skořepiny umožňuje houpání, nebo stabilní pozici pro odpočinek
• kompatibilní s většinou kočárků Joie (kromě aire twin)
• instalována ve vozidle pomocí báze Joie i-Base Advance, nebo i-Base.
• možnost instalace pomocí tříbodového pásu automobilu
• změna směru uchycení sedačky pomocí jednoho tlačítka
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• vítěz prestižního ocenění red dot design award 2015 

Co se týče do zpracování materiálu sedačky, je Joie zpracována velmi kvalitně, má oproti jiným známějším a dražším značkám měkké příjemné polstrování a materiály jsou velmi příjemné na dotek. Má několik vnitřních vložek, aby v ní miminko bylo co nejbezpečněji umístěno, které se postupně oddělávají s tím, jak dítě roste.

S autosedačkou Joie máme i jednu úsměvnou vzpomínku na odjezd z porodnice. Protože novorozenecká vložka asi se zimním miminkem v huňatém plyšovém overalu moc nepočítá, trvalo nám půl hodiny, než se nám podařilo jednodenního syna do autosedačky ve všech těch vrstvách zapnout. 🙂 Každopádně hned po příjezdu z porodnice v autosedačce Mikuláš doma spal ještě další 3 hodiny, takže on byl očividně spokojený. Při další jízdách už jsme samozřejmě byli šikovnější.