Že jsem těhotná jsem zjistila 11.6.2016 kdy jsem s přítelem (nyní už manželem) byli na finále soutěže Haribo fizz. Do té doby jsem neměla žádné příznaky a tak jsem to vůbec netušila. Na hlavním nádraží v Praze jsme seděli v hospůdce a vykládali jsme si o všem možném i nemožném. Nějak padla řeč na téma těhotenství. Přítel mě pošťuchoval co když jsem těhotná - toto tvrzení jsem mu okamžitě vyvrátila, vždyť nemám žádné příznaky jen mě trochu pobolívají prsa jako vždy před menstruací takže čekám na ni. Když jsme šli na vlak rychle jsem ještě vběhla na nádraží do lékárny a koupila jsem těhotenský test - co kdyby náhodou. Cesta domů ubýhala strašně pomalu.. a tak jsem nevydržela a ve vlaku (ano, ve vlaku) jsem si udělala těhotenský test - výsledek // - to přeci nemůže být pravda.. asi se zmýlil je skoro 5 odpoledne a má se dělat z ranní moči. Nedočkavě na druhý den jsem to na přítele už ve vlaku vybalila, ten byl nadšený, jásal,.. a já brečela.. co teď bude?? Hledala jsem si novou práci,... Jak toto řeknu našim?.. přijeli jsme pozdě v noci asi kolem 23hod.. a šlo se spát.. ráno v 4hod mi zvonil budík, který jsem po předešlém dni zapomněla vypnout.. a hele..! mě se chce čůrat.. s druhým testem jsem okamžitě letěla na wc - opět // - proboha tak je to tak!! .. s klidem jsem šla zpět do postele, že nebudu moc spát jsem věděla.. přítel se probudil a pronesl: to vážně nemůžeš na ten druhý test dospát? .. má odpověď byla: a když se mi chtělo na wc tak sem se měla po...? 😀 tak prý jaký je výsledek.. se slzami v očích oznamuju, že od včerejška se nic nezměnilo.. opět velké nadšení a já pláču.. Nenechala jsem ho spát! 😀 musela jsem řešit co teď bude.. Eh.. matně vzpomínám měla jsem slabé měsíčky tak měsíc zpět tak to bude chvíli co jsem těhotná to je dobrý.. ale v momentě kdy jsem se podívala na mé poslední "pořádné" měsíčky mi výpočet na internetu hlásil, že jsem ve třetím měsíci :-O .. v pondělí jsem si volala na gynekologii a sestřička mně objednala na další týden v úterý.. to čekání bylo šílené.. mezi tím jsem si udělala x dalších testů 😀 všechny hlásily to stejné... Na gyndu se mnou jel i přítel.. Po osvětlení situace gynekoložce jsem vylezla na křeslo a řekla mi, že je to opravdu tak.. jsem těhotná.. obrátila na mě monitor a už tam na mě vykukoval malinkatý človíček a srdíčko na obrazovce bušilo ostošest 🙂 ..ve mě však pořád bylo prázdno.. nevěděla jsem co s pocity.. z gyndy jsme to jeli oznámit mým rodičům.. už je to moc nezaskočilo, protože v sobotu před tímto úterým jsme jim oznámily zásnuby a svatba bude ještě tento rok.. hold to trošku tušily 😀 a tak jsem nevědomky prošla prvním trimestrem a připravovala se na to, že přeci mám před sebou ještě dvě třetiny..to je moře času se na miminko připravit... o těhotenství a porodu až v dalším článku..a těm kdo dočetli až sem děkuji, že jste to vydrželi 😀 za chyby se omlouvám 🙂 

Milé maminky,    

     říká se „Kdo šetří, má za tři“, a je to tak! Nemusí se ovšem jednat o žádná drastická opatření, ale o docela prosté maličkosti, které děláme dnes a denně.

Koho by nelákala dlouhá horká sprcha nebo bublinková lázeň na konci perného dne? Když se ale člověk cachtá každý den, není účet za vodu příjemným překvapením. Přemýšlela jsem, jak ulehčit domácímu rozpočtu i životnímu prostředí, a napadlo mě pár věcí, na které si doma můžeme dát pozor. Stačí změnit zavedené návyky a brzy se to projeví.

První z nich je třeba čištění zubů. Necháváte při něm téct vodu, nebo ji vypínáte? Já se někdy přistihnu, že v rozespalosti nechávám kohoutek zapnutý. To samé se týká zhasínání. Kolikrát se stane, že celý byt svítí jako Las Vegas, a všichni jsme přitom v jedné místnosti. Podobných věcí je celá řada: Přetopené místnosti, zakryté radiátory, zbytečně mnoho vody ve varné konvici na jeden šálek čaje...

A když už si vybudujete správné šetřící návyky, čeká vás ještě druhé kolo: Naučit to svoje ratolesti. Vidíte to stejně?

Přeji vám pevné nervy a hodně ušetřené energie.

Už nějakou dobu mám potřebu se vypsat na toto téma. Kojení ještě donedávna pro mne jako prvorodičku mělo význam asi jako jít se vyčůrat. Přeci stačí rozhodnutí chtít kojit a budu kojit. Vždyť je to tak normální a přirozená a obyčejná věc. Před porodem jsem zkoukla polohy při kojení a jak má vypadat, když dítě saje. Připadala jsem si chytře, když jsem věděla co to je mlezivo.

Jak moc jsem byla po porodu mimo kojící realitu jsem si musela sama vyžrat. Laktace se mi spustila až 4.den. Hormony se mnou švihaly o stošest. Prsa jeden den prázdná a druhý den nalitá k prasknutí až to bolelo. Z dlouhého kojení syna a nesprávné techniky jsem vyfasovala za odměnu ragády. Neuměla jsem mlíko z prsu ručně odstříknout. Když jsem žádala novorozeneckou sestru o pomoc, zeptala se mě zda jsem nikdy nedojila krávu. No, nedojila. Za mých mladých let už brigády v JZD nefrčely. 

Nejvíce mě v dnešní době péče o matku po porodu štve, že chybí individuální přístup. Kolik zachráněných prsou a kojení by mohlo být, kdyby porodnice vyhradily dle své velikosti aspoň jednu skutečně kvalifikovanou laktační poradkyni, která by obíhala maminky na pokojích, nebyla by tolik zatížena administrativou, péčí o novorozence, atd. Měla by čas na novopečené maminky psychicky je podpořit a pomoct se rozkojit. Bohužel realita je jiná. Do jaké míry je to provázanost sponzoringu a lobby za propagaci značek vyrábějících UM je otázka. 

Spousta dětí vyzkouší UM ještě v porodnici, mámy odcházejí s krabicí umělého mléka a slovy, ať se nebojí, že se doma URČITĚ rozkojí. A co teprve chuděry mámy, které jsou po císaři či náročném porodu, mimčo nevidí tak často a ten kontakt chybí od startu. Nebo miminka, která si při porodu projdou nelehkou cestu o život a jsou v inkubátoru. Pokud nenarazí maminka na ochotný personál či si mnohdy "nevyřve" přístup ke svému dítku, má to také velmi těžké.

Jako velký průser a krok k záhubě kojení vidím i to, že spousta mamin neví, jak vlastně vzniká mlíčko, jak funguje laktace a jak moc záleží na jejich psychické pohodě a sebevědomí. Při růstových spurtech často nabydou dojmu, že mají slabé mlíko a sáhnou po UM. Tak samo v případě, kdy nastane večer, tok mléka se zpomalí, dítě se začne odtahovat a maminka nabyde dojmu, že má málo mléka. Je to mnohdy i ze začátku neznalost potřeb vlastního dítěte, které potřebuje třeba jen odříhnout či se vyprdět, proto u kojeni brečí a napíná se do luku. Není to z toho, že má hlad. Třeba je už najezené a má dost, sami jíme různě velkké porce v různých jídlech. Taky mi nějakou chvilku trvalo než jsem na to přišla. 

Jako největší prasárnu však považuji to, že jsou mnozí praktičtí Mudři, pro které jsou tabulky svaté. Pokud kojené dítě není tabulkové (protože přibývá skokově oproti nekojeným), lékař dokáže matku vynervovat vším tím převažováním a nasadí na první návštěvě UM, místo aby dal mamince a dítěti chvíli čas.

Určitě to znáte. Zalíbí se Vám na obrázku koláč a vzdáte to, jakmile si přečtete seznam ingrediencí. Půl kila hladké mouky, pštrosí vejce, lžička kolibřího sádla...tak nějak jsem měla chuť to vzdát, když jsem otevřela knížku o akvarelu a přečetla si seznam pomůcek.

Budu potřebovat sadu štětců všech možných tvarů a tlouštěk, nekřesťansky drahé barvičky, arabskou gumu, volskou žluč, bloky s papíry různých struktur a já nevím co ještě, navíc všechno stojí majlant. Poloviční pánvička? Cože?! Každá barva se chová na papíře jinak a je jich asi milión, to si na to mám udělat nějakou tabulku, nebo co...? A taky, co všechno se musím naučit, abych vůbec mohla začít a namalovat alespoň jednoduché pozadí k primitivnímu obrázku. Přiznám se, že co se tvorby týče, postupy a učení se podle návodů mi moc nejdou. Všechna ta videa a obrázky v knížkách vypadají tak snadné a pak to zkusíte a výsledek je tak žalostný, že by jeden zaplakal.

Měla jsem jasně nejasnou představu, jak by měly obrázky v mé budoucí knížce vypadat. Představovala jsem si něco mezi Čechem, Skálou a Trnkou. Taky se mi do toho míchalo Potkali se u Kolína. Ale jak to udělat? Netuším, co používají za techniky, natož abych je zvládla natolik, aby z toho vzniklo to, co chci. Takže se musím začít pilně učit a experimentovat. Vyštrachala jsem ve Viktorově krabici s hračkami sadu kostek s obrázky z Trnkovy Zahrady a zkoumala je z několika centimetrů. Používá obtisknutý listy? Tak jsem šla do lesa a nasbírala kupičku listí. Natřela barvou a tiskla. Výsledek nic moc. Zabralo mi to celé odpoledne. Nadšení sláblo. Vkrádalo se nutkání další experimenty odložit na neurčito. Jakmile nic kloudnýho nevzniká, otráví mě to. Potřebuju výsledky!

No a pak jsme zase jednou měly s Antonií angličtinu. Tedy, znáte Walking english? To jsou leke angličtiny, které absolvujete na procházce. Zajdete si do lesa, nebo do parku, učíte se angličtinu, vyvenčíte psa a dítě a nemusíte shánět hlídání. Celkem geniální věc. Akorát, že ten den pršelo, a tak jsme šly ke mně domů, a já ukazovala Tony svoje básničky a tak. A povídala o tom, že se musím nejdřív naučit malovat, protože tu techniku, kterou chci použít neumím. A ona se podívala na jeden můj obrázek, takovou mandalu a povídá něco ve smyslu: A proč to nenakreslíš v tomhle stylu? Můžeš použít něco, co už umíš. Tohle vypadá skvěle, bude to hezký. A já měla pocit, jako by se mi rozsvítilo. Nojo, to je pravda, přece je lepší na začátku použít nástroje, který už mám. Čech, Skála a Trnka v tu chvíli zmizeli. V hlavě se mi rozprostřela úplně nová krajina, moje vlastní. Já mám přece vlastní výraz, úplně jinej než ostatní, nemůžu se po nikom opičit... Potřebuju ho jenom objevit. Pracovat na něm a odkrývat ho. Učit ruku svému stylu. Ta představa mě úplně omámila a najednou jsem se nemohla dočkat, až začnu. A každý dokončený obrázek otevírá dveře k dalšímu, z každého se něco naučím a posune mě to dál. Hurá! Jak to, že mě to nenapadlo? V té chvíli jsem to mohla konečně přestat odkládat a začít kreslit.

Pršelo pak ještě jednou a Antonie seděla u nás na gauči. Prohlížela si moje nové obrázky a pak povídá, že si rozšířila vzdělání a je teďko oficiálně koučem. Jestli bych to po prázdninách nechtěla zkusit. A já si řekla, že to zkusím a bylo to užitečné rozhodnutí. S koučem se zvládám orientovat ve spleti úkolů které obnáší tvorba knihy i další životní záležitosti. Před tím jsem měla pocit, že stojím před nepřekonatelnou horou úkonů, které jsou všechny nové a nic o nich nevím a neumím je ani pojmenovat. Už bych to mockrát vzdala a všecko by skončilo zase v šuplíku. Ta spousta energie by vyšla vniveč. Protože energie vložená, je energie vrácená a já jí vkládám opravdu hodně. Jenže se vrátí, až jak to dokončíte.

Takže, jestli chcete skoncovat s psaním do šuplíku, jako základní pomůcku doporučuju kouče. Pořiďte si nějakého sympatického, milého a moudrého. Může být užitečnější, než ty vodovky.

Kapitola 1.

Jasmína seděla na stráni a tiše plakala. Pod nohami jí protékal potůček křišťálové barvy, kolem ní se rozléhal hustý les, jehož stromy dosahovaly neobvyklých výšek. Jasmína věděla, že musí být velmi potichu, aby neprobudila lesní duchy. Neměla v lese co pohledávat. Musela se skrýt před zlem které jí pronásledovalo. Když doběhla na kraj lesa dlouho se nerozmýšlela. Mohla si zvolit buď smrt nebo vstup do Magického lesa. Ten byl jediný kam se za ní zlo nemohlo vydat. Slýchávala o tomto lese různé pověsti, ale příliš jim nevěřila. Až do dnes. Bylo to tak zřejmé, cítila přítomnost mnoha tvorů ikdyž je nemohla vidět dokud se jí sami neukázali.

Jasmína byla hodné a pracovité děvče, byla si vědoma své krásy a neschovávala jí jako jiné dívky z její vesnice. Její oči měli uhrančivě zelenou barvu a dlouhé vlasy měli barvu té nejjasnější mědi. Její postava již dávno nebyla dětská a proto se za ní chlapci z vesnice rádi otáčeli. Jen jedna dívka byla krásnější než ona, ale protože byla pyšná a zlá neměla tolik nápadníků jako Jasmína. Wixinie se nosila po vesnici jako páv, nic jí nebylo dost dobré, naparovala se a převyšovala nad ostatními. Její otec byl vůdce vesnice a její matka vyhlášenou krasavicí a léčitelkou široko daleko. Lidé si k ní chodili pro rady, masti a lektvary když měli trable. Často jí volali k porodům a vyháněla zlé duchy z obydlí vesničanů. Všichni jí měli rádi a nikoho ani nenapadlo, že je potomkem nejobávanější čarodějnice Kalterubry. Moc jejího rodu se předávala z pokolení na pokolení, ale již dávno žádná žena z její krve neprojevila zvláštní nadání. Proto se její potomci domnívali, že její moc zanikla spolu s ní. Až teď se čarodějné schopnosti objevili u Wixinie. Ta je držela v tajnosti dokonce i před svými rodiči. Nechtěla aby se o tom kdokoli dozvěděl, a aby pak musela pomáhat ubožákům jako její matka. Proto nejraději čarovala při svých častých procházkách za vsí a zdokonalovala si své umění. Nejprve používala jen snadná kouzla jako když chtěla aby její nejoblíbenější květina rozkvetla dříve než byl její čas, přivolávala k sobě vzdálené předměty, které by jinak nedostala. Mývala i spoustu přátel mezi zvířátky se kterými skotačila po lesích celé dny. Jenže to byla ještě dítě. Po té co se začala měnit v ženu už je nenavštěvovala. Když se nyní vydala do lesa zvířata se jí bála a schovávala se před ní. Cítila z ní mocnou a zlou magii. Však také její kouzla se velmi změnila. Nyní si přičarovávala ohnivou nestvůru v ženské podobě, které se svěřovala se svými starostmi. Pojmenovala jí Marqa. Netušila, že Marqa je ztělesnění zlé magie. Živila se zlem co pocházelo z Wixinie. Čím víc jí pověděla či společně vykonaly, tím víc její moc sílila. Marqa věděla, že když se jí podaří udržet si Wixiinu přízeň a donutí jí ke stále hrozivějším činům brzy se jí podaří získat zpět své tělo a moc o kterou jí v dávných časech připravili elfové. Společně s lesními duchy a Kalterubrou její moc uzamkly a uvěznili jí v nejmocnějším kouzle, které dokázala vyčarovat jen sama Kalterubra, případně její potomci. Protože se nikdy ani slovem nezmínila o existenci tohoto rituálu. Provedením kouzla zajistila, aby nikdo z jejích potomků na dlouhé věky nedostal moc k prolomení tohoto rituálu. Tím pádem se mělo za to, že je Marqa pohřbená na vždy.

Marqa věděla co dělat. Neustále naváděla Wixinii k horším a horším činům a prosila jí o předání trochy své moci, aby jí mohla chránit kdyby se někdy dostala do potíží či potřebovala pomoc. Marqa byla jediná, které Wixinie věřila. Nechtěla se však o svou magii s nikým dělit. Marqa to celkem brzy pochopila a rozhodla se dál nenaléhat. Po nějaké době, přišla Marqa s návrhem, že by chtěla s Wixinií trávit více času. Nestačilo jí být tu jen když si jí Wixinie přivolá vyřknutím kouzla. Také Wixinii se tento nápad zamlouval. Začaly spřádat plány jak dosáhnout toho aby se Marqě vrátilo její hmotné tělo. Po dlouhé době plánování, příprav na rituál a shánění přísad do lektvarů byly téměř u konce. Zbývalo už jen jediné. Počkat čtrnáct dní dokud nebude měsíc v úplňku a díky tomu bude mít kouzlo větší moc. Wixinie schovala všechny přísady, nádobu z pravého křišťálu ve které měla o úplňku namíchat lektvar a další potřebné části bez kterých by se jejich rituál neobešel pod zem u velkého statného dubu.

Jak se čas přibližoval byla Marqa stále více netrpělivá a podrážděná. Wixinie přemýšlela zda neudělala chybu, že se dala přesvědčit k rituálu.

Když nastal den před úplňkem byla Wixinie už velmi nesvá. Bloumala po vsi a na sebemenší ruch reagovala podrážděně.

1. Ahoj všichni co čekate dvojčátka - tak jako já.Ted jsem v 19tt. po ivf.mám už dva kluky.Jsem od začátku doma na neschopence a chybí mi možnost se s někým podělit o zkušenosti. Také jsem už nakoukla do bazárku ale raději ještě počkám abych něco nezakřikla.Těším se na zkušenosti ostatních maminek s dvojčátky.A do budoucna i já něčím určitě přispěji.Hezký den.

Má drahá sestřenice mi jednou poslala vyzkoušený recept na mrkvový koláč, který je plný skvělých surovin a já si ho okamžitě zamilovala...Nejen pro jeho zajímavou chuť, ale taky jednoduchost 🙂 Navíc se dá upravit na různé způsoby podle toho, co má člověk rád. Já ho dělám s čokoládovou polevou a kakaem (hlavně kvůli mému drahému, který zbožňuje čokoládu). Takže mi nakonec vyšlo něco jako perník s čokoládou 🙂

Budete potřebovat:

• 4-5 větších mrkví
• 3 jablka (já dávám někdy cuketu pokud mám a upravím počet mrkví a jablek)
• cca 1/2 až 3/4 drcených vlašských ořechů 
• půl hrnku kokosového nebo řepkového oleje
• 4 vajíčka celá (nejlépe domácí)
• 3/4 hrnku jakékoliv "zdravé" mouky (špaldová, celozrnná..)
• 5 lžic třtinového cukru nebo medu (dle chuti)
• cca půl pytlíku sáčku skořice (dle chuti)
• cca lžíce kvalitního kakaa
• ani né půl pytlíku prášku do pečiva (samozřejmě bezfosfátového - koupíte v jakékoliv zdravé výživě)
• alespoň 80% hořkou čokoládu a trošku smetany na polevu

Postup:

Na jemném struhadle si nastrouhám ovoce a zeleninu. Vyšlehám si vyjíčka s cukrem/medem. Smíchám sypké suroviny a přidám olej. Vše dám do velké mísy a smíchám dohromady a nakonec ochutnám, abych nezanedbala skořici nebo med/cukr, které mají být v koláči dominantní. Peču na 180° cca 30-35 min. (dle trouby, špejle je jistota🙂 Až je koláč hotový, nechám ho chvilku odležet a navrh naleju čokoládovou polevu. Pokud uděláte bez polevy, je také velice dobrý, jen můžete přidat jednu lžíci medu/cukru navíc 🙂 

Tip: Pokud chcete udělat mlsným jazýčkům ještě větší radost, tak jsem vyzkoušela dát navrh lžíci šlehačky, kterou jsem posypala borůvkama. To stříhali ušima opravdu všichni, co ochutnali :D

Milé maminky,

     ráda bych tento příspěvek věnovala tématu, které je mezi námi rodiči velmi aktuální, a tím je bydlení. Zvlášť bych se chtěla zamyslet nad tím, zda se v dnešní době vyplatí bydlet v nájemním bytě nebo je lepší pořídit si vlastní bydlení na hypotéku.

Dokud jsem byla bezdětná, bydlení jsem moc neřešila. Nějaký ten byteček nebo pokoj v pronájmu se z platu vždycky utáhnul. Ale s dítětem nastalo období „hnízdění“. Už mě nebavilo provizorium, nechtěla jsem se po roce přesouvat jinam. Chtěla jsem mít něco stálého, nejlépe vlastního.

Dlouho jsme promýšleli, zda je rozumné vzít si v dnešní době hypotéku. Přeci jen nikdy nevíme, co se může stát a zda budeme schopni ji splácet. Pro hypotéku hovořil jasný argument, který nakonec zvítězil: I když bychom bydleli v nájemním bytě, museli bychom dát každý měsíc dohromady určitou částku srovnatelnou s výší měsíční splátky hypotéky, abychom neskončili bez střechy nad hlavou. Výhodou je, že s hypotékou investujeme do vlastního.

Jak to vidíte Vy?

Přeji vám, aby se vám dobře bydlelo i žilo. 🙂

Pokud máte rádi kočky, se všemi jejich vrtochy, snaze působit důstojně, ačkoli se jim to občas nepodaří, pak je toto video právě pro Vás. Pro mě je to zvedač nálady číslo jedna!

Varování! Silně návykové!

Předně bych chtěla poděkovat skvělému týmu MK, který mi umožnil testovat tuto báječnou kosmetiku Kawar a rovněž měl pochopení pro to, že píšu recenzi až nyní, kvůli zdravotním komplikacím jsem strávila týden v nemocnici.

S kosmetikou Kawar jsem se nečekaně seznámila již před cca 15 lety, kdy mi má kamarádka žijící trvale v izraelském Tel-Avivu, poslala právě mýdlo a obličejový krém. Ačkoli mi v té době bylo sladkých 15 a má pleť divočila, tvář jsem po použití této kosmetiky měla krásně čistou a jemnou. Proto jsem zajásala, když jsem zde na MK viděla výzvu na testování a neváhala se přihlásit.

Milý kurýr mi domů dovezl balíček, který obsahoval:

- Kawar sůl do koupele - Kawar mýdlo s obsahem soli- Kawar šampon na vlasy- Kawar tělové mléko- Kawar denní krém- Kawar krém na ruce- Kawar pleťovou masku

Zde si dovoluji popsat svoje dojmy z testovaných produktů:

1) Kawar sůl do koupele a 4) Kawar tělové mléko - za mě bezkonkurenční kosmetická dvojice zejména v tuhé zimě, která letos zavládla. Tato kombinace mě zachránila od šupinek a suché kůže nejen na exponovaných místech jako jsou hřbety rukou, lokty, kolena. Kůže je vláčná, nesvědí a neloupe se, což je můj velký a častý problém v zimním období. Tělové mléko krásně a dlouho voní, navíc má nemastnou konzistenci, nezanechává film, nemastí oblečení a rychle se vstřebává. Jen pozor, nemazat se hned po holení nohou, přípravek opravdu obsahuje sůl z mrtvého moře, takže může na čerstvě oholené kůži pálit ;)

Milé maminky,

určitě mi dáte za pravdu, že ušetřit se dá na lecčem, ale jíst se musí! A pokud možno kvalitně, zvlášť když ke stolu usedají také děti. Zamýšlely jsme se s kolegyněmi nad tím, zda se dá vařit dobře a poctivě a neutratit přitom půlku výplaty za potraviny. Zkušené maminky tvrdí: Jde to!

A jak to dělají? Především mají všechno dobře promyšlené. Vědí, co se bude následující týden jíst, sestaví si nákupní seznam a nekupují zbytečnosti, které pak v lednici přežívají až do vypršení data spotřeby. Nekupují polotovary, ale základní potraviny, jako jsou rýže, brambory, těstoviny nebo luštěniny, a kombinují je převážně se zeleninou. V jejich domácnosti nenajdete sladké limonády a průmyslové cukrovinky. Namísto toho pijí jejich děti vodu se šťávou nebo ovocný čaj a přikusují k tomu domácí pečivo.

Jak se to daří Vám? Pro začátek je možné vyzkoušet alespoň některé tipy z našich článků o šetření a uvidíte, který z nich se u vás doma ujme. Já třeba ráda šetřím čas a energii vařením ve velkém do mrazáku.

http://www.radcenafinance.cz/finance/5-zarucenych-tipu-jak-usetrit-penize-za-jidlo/

http://www.radcenafinance.cz/finance/jak-usetrit-za-jidlo-a-pritom-jist-zdrave/

Dělám reklamu krnovské porodnici aneb jak by porod (i s komplikacemi) mohl (měl) vypadat!

Dne 2. a 3.12.2016 proběhla v Praze konference s názvem v porodnici jako doma, součástí akce byl i veletrh porodnic, kde se mohly porodnice představit v nejlepším světle, podělit se o své úspěchy a inspirovat ostatní.

    Každý mi říká: „Joooo ty jsi měla ten těžký porod“… Já ho ale měla přeci krásný. Tak proč si to všichni myslí?

Když se mě někdo zeptá na porod, řeknu: „Byl ukrutně dlouhý, nikdy v životě jsem neprokřičela bolestí 12 hodin kdy už více decibelů ze sebe nikdy nevydám, ke konci jsem už ztrácela kontrakce, pak jsem ztratila spoustu krve a skončila na sále v celkové anestezii, následkem ztráty krve jsem měla předpovězeno tří měsíční rekonvalescenci, během které jsem mohla upadat do bezvědomí, ale nejhorší na tom bylo, že mé zesláblé tělo nebylo schopné produkovat mléko a mé dítě hublo, dokud paní doktorka neřekla, že jí dehydratací můžou selhat ledviny atd. atd.

Aha, to zní přííííííšerně, tak už se vůbec nedivím! Musím to totiž příště povědět celé.

Můj porod a vše potom navzdory komplikacím probíhal LIDSKY. Překrásně lidsky…

Pro dostatek vápníku a při překyselení organismu. Navíc skvělá náhrada mléka kravského ;)

• 200 jemně namletého máku
• 1,7 l vody  

Postup:      

Namletý mák zaliji vodou a nechám stát při pokojové teplotě alespoň 3 hodiny. Mák si bude sedat ke dnu, tak je nutné ho občas s vodou promíchat.

Po uplynutí doby celý obsah přeliji do mixéru a nechám 2 - 3 minuty na nejvyšší výkon mixovat. Potom nápoj přecedím přes jemné sítko cca 3x.

TIP: Pokud chcete mít mléko co nejčistší a zbavené veškerého máku, sceďte nápoj nakonec přes plátýnko. 

Černá čočka, neboli Beluga, je drobná čočka, která se nemusí předem namáčet, je rychle uvařená a po uvaření perfektně drží tvar. Název získala díky svému vzhledu - když se uvaří, je lesklá a vypadá jako černý kaviár Beluga. Můžete si ji uvařit jako běžnou čočku, nebo ji použít do salátu, na ozdobu chlebíčků aj.... Já jsem ji připravila s orestovanou mrkvičkou a dokutila kari, zázvorem, lžičkou jablečného octa a špetkou třtinového cukru..

Budeme potřebovat:

• 200 g černé čočky
• 2 mrkve
• 1 cibule
• lžíce másla a lžička např. olivového oleje, ne za studena lisovaného (nebo řepkového, či jakéhokoliv jednodruhového)
• 1/2 lžičky kari
• 1/2 lžičky sušeného zázvoru (mletého)
• sůl (mám ráda Himalájskou)
  
• vejce domácí (na volské oko)

Postup: 

Černou čočku nejdříve propláchnu, pak přendám do hrnce a zaleji vodou. Vaříme cca 20 min. do změknutí. Během této doby si na másle s trochou oleje orestuji nadrobno nakrájenou cibuli, po chvilce přidám očištěnou a na plátky (na hrubém struhadle) nastrouhanou mrkev a restuji ještě dalších cca 5 min. Na závěr okořenímm a nakonec vmícháme uvařenou čočku. Podávám s volským okem, které lehce osolím a opepřím.

TIP: Vzhledem k tomu, že u nás doma frčí i klasická čočka, která má svou známou sladkokyselou chuť, přidala jsem do této čočky trošku vinného octa, třtinového cukru a špetku kmínu i pro lepší trávení 🙂

Lidé se nás ptají, zda je jedno, jestli koupí med v obchodě anebo u včelaře...

    Pokud je vám jedno, co jíte, pak je to jedno. Kdo si ale potrpí na kvalitní potraviny, nebude kupovat stále tekuté medy ze supermarketu (viz. Lze poznat kvalitní med). Samozřejmě že i v obchodech můžete narazit na pravý český med, ale to už za úplně jinou cenu než ostatní sirupy ředěné medy a samozřejmě taky dráž než u včelaře.

     Včelaři si potrpí na kvalitu svého medu, stejně jako například vinaři na kvalitu svých vín. A každý, kdo navštívil vinný sklípek, jistě ví, jak chutná „domácí“ a kolik ho stálo. Poctivý vinař i včelař prodává svou práci a ta je jeho vizitkou. Proto se neschovává za anonymní firmou a jeho podnik hrdě nese jeho jméno. Takový člověk vám neprodá nekvalitní med, protože ví, že příště už byste k němu nepřišli. Sami ale víte, kolikrát se vrátíte do stejného obchodu, i když si tam koupíte nekvalitní výrobek. V tomto jsou právě včelaři spolu s vinaři aj. ve velké nevýhodě a právě proto musí prodávat kvalitu.

Milé maminky,

náš dětský pokojíček jsme zařizovali opravdu pro malé miminko a velká proměna nás teprve čeká, už teď ale ráda čerpám inspiraci. Je lepší uzpůsobit pokoj batoleti a v předškolním věku znovu celý prostor upravit na míru, nebo už od začátku vybavit pokojík tak, aby rostl spolu s dítětem?

Už teď je mi jasné, že důležitou součástí dětského pokoje jsou úložné prostory. Roční dítě je využije na hračky a hry, školáci na knížky a nezbytné studijní vybavení. Spací zóna by měla být oddělená od koutku na hraní nebo na studium, aby se dítě při odpočinku „odřízlo“ od jiných činností. Postel by rozhodně neměla být nějakým provizoriem! Nesmí chybět kvalitní matrace a odvětratelný rošt, konstrukce a materiál by měly splňovat všechny bezpečnostní parametry. Pokud je to možné, dala bych přednost dřevu. Je to nestárnoucí materiál, který se dá i po letech opět opravit a oživit. A nezapomeňte ani na stolky a stoly s kvalitním posezením. Vybarvování omalovánek je také důležitá práce!

Barvy jsou otázkou vkusu. Ale určitě neplatí, že holčičí pokojík musí být růžový a chlapecký modrý. Co takhle žlutá, šedá nebo mentolová?

https://cz.pinterest.com/pin/268245721536048427/

https://cz.pinterest.com/pin/242490761164542180/

Ahoj všichni, kdo jste četli mé předchozí příspěvky. Hlásím se po dalším měsíci cvičení - necvičení. V 9. týdnu jsem totiž necvičila, syn donesl ze školky střevní virózu, která bohužel postihla i mě a já byla týden naprosto vyřízená. Takže jsem od posledního focení cvičila akorát 3 týdny s týdenní pauzou.

Za to jsem se ale více zaměřila i na jídlo a naučila se snídat, svačit, obědvat, svačit a večeřet, což je u mě tedy úspěch největší. 

A dál? Dál budu cvičit stále, není to ještě to, co bych chtěla. Potřebuji stále zapracovat na nohách a zadku. Takže cvičení zdar!!

Foto je opět srovnávačka s výchozím vzhledem a poté po 12 týdnech 🙂

Znáte ten pocit, když si vezmete skleničku přímo z myčky, natočíte do ní vodu, napijete se a ta chuť …  ta chuť je prostě chemická? Napadlo vás někdy, co všechno v tu chvíli s vodou pijete?

Zkuste si přečíst  složení na etiketě tablet do myčky a leštidla.  To koukáte co? Těch položek tam je a ty názvy!  Co to vlastně je a k čemu je tam tohle všechno potřeba?

O trochu lépe jsou na tom prostředky na ruční mytí nádobí. Ale jen trochu…. Znáte ten pocit seschlých a svraštělých rukou, když už ten den asi po x-té myjete nádobí? A zkusili jste někdy mýt nádobí bez mycího prostředku? Byl ten pocit stejný?

Přemýšlím o tom pokaždé, když si vezmu talířek, hrníček, skleničku, příbor. Co vlastně všechno s jídlem jím a jaký můžou mít vliv sice malé, ale pravidelné dávky obsažených chemikálií na mé zdraví?

Mycí prostředky obsahují koktejl chemie, zejména tenzidy, enzymy, bělící, změkčovací látky (fosfáty), barviva a parfémy. Nic, co byste si chtěli po ránu vypít na ex. I když … někdo možná ano!

Chemické látky v prostředcích obsažené nejenže ovlivňují naše zdraví přímo (konzumací nebo vstupem přes kůži), ale přecházejí do odpadních vod a z nich do vod povrchových, které tím znečišťují.

Video, co mě opravdu dostalo! 

Pěstounská maminka dvanácti dětí vypráví o takovém rodičovství a o tom, proč se být pěstounkou rozhodla.

Jsou tam přesné "záseky" do těch bolavých témat, dětí v NRP a přesto se smějete a brečíte a na konci zamrznete.

Co dodat, to je prostě potřeba vidět a slyšet..

"Láska je věc, která se nekoupí. Lásku si dávají lidé navzájem jako dar."

Potřebuješ nakopnout? Potřebuješ slyšet pravdu a vidět skutečnost? Toužíš po tom, aby ti někdo rozumněl a potřebuješ denní dávku pozitivity, protože jinak se zblázníš? Pak jsi tady správně, proleť očima text a co nejdříve si pust přiložené video. 

Na tohle video jsem narazila asi před rokem, jednou na mě na facebooku vyskočilo a už úvodní titulky na obrázku, které jsem viděla (Hej, je mi jedno, kdo jsi, kolik je ti let a jakého jsi pohlaví) mě donutily si video pustit. 

Z počátku jsem moc nevnímala, co říká, ale fascinovala mě jeho vyrovnanost a výraz ve tváři, ta spokojenost a energie, která z něj vyzařovala, byla ohromující. Ta slova, která říká nejsou nijak objevná, protože vím, že k úspěchu vede cesta jen s mou pomocí a mám už mockrát vyzkoušeno, že bez toho to bohužel nejde. 

Je zkrátka zbytečné, vám víc psát, protože tohle vám doporučuji zažít, doporučuji vám se prostě podívat a říct mi, jak na vás můj "nabíječ" energie a pozitivity působil. Těším se na vaše komentáře. 🙂

 Je to poprvé, co jsem se zapojila do testování a jsem velmi ráda, že jsem byla vybraná zrovna na balíček kosmetiky Kawar. O kosmetice Kawar jsem neslyšela a byla jsem zvědavá, čím mě Mrtvé moře oživí. 

Hned na začátku jsem byla mile překvapená rychlostí doručení balíčku a následnému obsahu produktů: mýdlo, krém na ruce, tělové mléko, pleťová maska, sůl do koupele, denní krém a šampon. 

Začala jsem ihned zkoumat složení, datum expirace a opět velká radost, produkty všechny byly čerstvé s expirací do roku 2019 včetně země původu - Jordánsko. A pak nastala láska na první pohled, tedy, spíš očich.

Jako první jsem otevřela tělové mléko, produkt má plastové víčko chráněné alobalem, který šel trochu špatně strhnout. Ale následně mě překvapila jemná textura a neskutečně čistá vůně, která se krásně vrství s jakýmkoliv parfémem. Je to jako když vystoupíte ze sprchy, harmonizující a naprosto unisexová, kterou ocení muž i žena. Vzhledem k zimnímu období a velmi vysušené pokožce jsem se hned po sprše namazala. Překvapilo mě okamžité vstřebání a vyhlazení pokožky, lotion nezanechává vůbec mastný film, a přesto je pokožka hladká. Pro mě neskutečné překvapení a must have v rodinném kosmetickém balíčku!

Následoval denní krém a stejné překvapení, klidně lze používat také jako bázi pod makeup, pleť byla ihned rozjasněná, svěží, vláčná a jemná na dotek. Velmi rychle se vstřebává a nezanechává pleť mastnou. Se stejným úspěchem jsem zařadila mezi recenzeované produkty i krém na ruce. 

Šampon mě nenadchnul, ani neurazil, má příjemně mořskou vůni, kterou si tedy spíš užívají děti a manžel, přestože při zatečení do očí umí pěkně zaštípat. Vzhledem k mé struktuře vlasů nebylo jednoduché je následně rozčesat, takže ho hodnotím jako spíše neutrální. Jen při manipulaci se při druhém mytí hlavy manželovi hned ulomilo víčko.

Koncentrovaně to nejdůležitější, jak se stát pro své děti tím nejlepším rodičem. Zapracujte na sobě intenzivně, prakticky a s radostí. 

DĚTI ZRCADLÍ SVÉ RODIČE. ZAČÍT JE POTŘEBA U SEBE.

• jak jít příkladem a stát se MILOVANOU mámou nebo tátou

• jak jednoduše a rychle dovést děti k SAMOSTATNOSTI 
• jak si ušetřit STOVKY hodin dohadů a domlouvání
• jak získat 10x více času pro sebe (své koníčky, kariéru, partnera a pohodu)

• Odnesete si praktické návody
• získáte pracovní materiál
• ověřeno více jak 3.500 rodiči

"Každý rodič musí začí u sebe. Protože děti jsou plody a jejich kvalita je odrazem kvality stromu." Lucie Königová

Každý trpíme nějakou tou formou obsese. Někdo při  odjezdu z domu desetkrát kontroluje zamčené dveře a pokaždé se nezapomene zeptat své drahé polovičky, jestli náhodou nenechala doma zapnutou žehličku (a to i v případě, že žehličku doma nemáte). Někdo si rovná oblečení podle barev od nejsvětlejšího po nejtmavší. Někdo rovná věci podle geometrických tvarů, přičemž musí být v rovnoběžné linii s kuchyňskou linkou, prahem nebo ledničkou. Prostě každý máme něco. Ale pokud se kvůli svému OCD cítíte méněcenně, nezoufejte a zhlédněte Legopříběh. Ten vás uklidní, že je to naprosto v pořádku.

Alegorický příběh o psychotickém otci s těžkou formou obsedantně kompulzivního syndromu projevujícím se skrz jeho privátní sbírku Lega a jeho synovi, který si chodí s jeho Legem tajně hrát. Příběh ze života takové normální rodinky.

Tato alegorie se odehrává prostřednictvím postaviček z Lega. Lord Byznys (otec) je naštvaný, že mu mistři stavitelé ničí jeho stavby. Proto se spiknul se zlým poldou, který mu pomáhá stavitele pochytat. Vlastní nejmocnější zbraň – krágl (lepidlo). Pak se ale zjeví nějaký maník ve stylu Gandalfa a říká o jakémsi proroctví, v němž přijde Výjimečný, nalezne blokátor (zavírátko na lepidlo) a může zachránit Vesmír.

Výjimečným se ukáže být Emmet, chlapec zaměstnaný u stavební firmy, který se snaží vést úspěšný život a stát seoblíbeným. Jednoho dne ale spadne na staveništi do díry, kde najde tajemný blokátor. Probudí se až ve spárech zlého poldy, který ho chce v rámci výslechu roztavit. Super pohádka pro děti. Poučná a mírumilovná.

Před jistou smrtí ho zachrání Hustěnka, opravdu hustá holka zaslíbená Batmanovi, pravděpodobně na extázi, protože je schopná postavit létající motorku za letu a ještě laškovně házet očkem po Emmetovi. Definitivně jde o nadčasové jméno mezinárodního kalibru a vsadím se, že se po premiéře tohoto kvalitního snímku narodilo již hodně Hustěnek. Dokonce to má vliv i na starší dítě, které si tuhle nemohlo vybavit, jak se jmenovala ta holka v Mrazíkovi, prý Hustěnka.

Ústředním hitem filmu je píseň „Všechno je tu boží“. Ne že by to bylo nějak extra důležité, ale pro majitele hudebního sluchem tohle disco s mizerným textem poněkud traumatické je.

     Každého asi napadne, že bio med bude jistě zdravější a kvalitnější než med z "černé" Ostravy. Možná budete překvapeni 🙂.

      V prvé řadě si ujasníme, co je to bio med. Jde o med vyprodukovaný tzv. ekologickým zemědělstvím podle směrnic EU. Včely mají být chovány v prostředí, kde v okruhu 3 km se zdroje nektaru a pylu skládají převážně z kultur pěstovaných ekologickým způsobem nebo divoce rostoucími rostlinami. Musí se zajistit dostatečná vzdálenost od všech nezemědělských zdrojů znečištění aj. Vše je certifikováno a provozovny jsou kontrolovány. U biomedu máte státními aparáty danou záruku, že je včelař pod dohledem, o včely a med se stará podle daných a přísných pravidel. Ty mají zajistit, aby se do medu nedostaly žádné cizí látky především z léčení včel aj.

     A teď se podíváme na "ostravský" med.

     Kdo by si myslel, že zdejší med nějak utrpěl průmyslovou aglomerací Ostravska, je na omylu. Jednak je třeba si uvědomit, že ovzduší je nejvíce znečištěné (stejně jako jinde) v zimních měsících, tedy v době, kdy včely med neprodukují. Vanou zde převážně jihozápadní větry, které ženou průmyslové zplodiny směrem od nás (od stanovišť včelstev). Ale hlavně je to neobyčejná schopnost včel čistit med od cizorodých látek. Vědci totiž přišli na to, že obsah škodlivin je v pylu i vosku zcela úměrný znečistění dané oblasti, avšak vzorky medu byly, co se týče obsahu těchto látek, zhruba stejné ve všech oblastech. Včely čistí med proto, aby na něm bez problému přezimovalo celé včelstvo, které pak dále vychová novou zdravou generaci včel. Veškeré škodliviny pak včely ukládají do svého jedového aparátu (žihadla).

     Jak tedy dopadlo srovnání?

     Pokud ostravský včelař pracuje svědomitě, jsou na tom medy z obou způsobů včelaření stejně – obsah cizorodých látek je vždy pod přípustnou hodnotou. Je to mimo poctivé včelařovy práce a jeho způsobu (technologie) včelaření dáno i vlastností včel „čistit med“.

Už je to dvanáct let od toho památnýho únorovýho večera, kdy jsem v Lucerna Music Clubu na osmdesátkách potkala jednoho týpka. Teda já ho nepotkala, já měla napilno na tanečním parketě, kdy jsem se ovíněná svíjela do rytmu Madonny, potkala ho moje kamarádka, která předstírajíc, že je Francouzka potkala jeho kamaráda, kterej předstíral, že je Američan. Každopádně ten moment nastal u baru, zastavujíc se na sklenici piva: "Hi," řekl on. "Ha ha ha, taky děláš, že seš Američan?" Pravila zvesela ona. On se na ní jenom tak nechápavě podíval svejma černejma očima, ruce zastrčený v kapsách svý vorvaný kožený bundy. "I am Jordan." "Sure like Micheal Jordan," pravila opět rozverně ona. Zasmál se, bylo vidět, že tohle opravdu ještě nikdy neslyšel. Ano, to byl ten moment před dvanácti lety.

Tak a takhle to začalo, tehdy před dvanácti lety v Praze na tom nejposlednějším místě na světě, kde bych si představila, že potkám svýho budoucího muže, otce svýho budoucího syna. Jak řekl předevčírem Amík :"Last place on Earth I would ever think to be and meet you."  No je fakt, že absolutně netuším, jak jsme se tam oba takhle octli. V židovský tradici se tomu říká bešert, teda něco, co mělo bejt, potkání vaší předurčený duše...v Lucerně na osmdesátkách.

Za necelý dva roky mě v jednom hostelu na Novým Zélandu požádal o ruku. "Hele, tak se vezmem, ne? Zjednodušíme si tím imigrační a bude. Spolu zůstat chcem, tak co." Po skoro roce života pod stanem, trhání jablek v sadu, prořezávání vinic, trekování po horách, přežití několika děsnejch bouří, vytahování kanoe z hlubin divoký řeky a to všechno u protinožců a teda vzhůru nohama, jsme se o sobě dozvěděli hodně a rozhodli se do toho jít.

Před desety lety jsme se na začátku února dva dny po mým příjezdu do New Yorku vzali. Řekli jsme si tehdy v dobrým i zlým a v nemoci i ve zdraví a ani tlumočnici jsem k tomu nepotřebovala. Za těch deset let jsme toho prožili hodně, honili nás divocí psi v rumunskejch horách, tučňáci v Patagonii, vedro v Burmě, zdolali jsme himalájskej Thorong La Pass, trpěli nadmořskou vejškou v Cuzcu, já se naučila žít a pracovat v New York City, dokonce jsem tohle šílený město začala považovat za svůj druhej domov, Amík se pořád ještě nenaučil česky, ale zato se naučil, jak se žije s českou rodinou, pořídili jsme si spolu kocoura a před skoro třema lety se nám narodil náš mini chlapík.

Každej tenhle krok jsme udělali spolu a konečně jsme si po těch letech i oba zapamatovali to datum našeho výročí. Mně k tomu pomohlo nekonečný vyplňování imigračních dokumentů a Amíkovi jeho táta, kterej mu to každoročně připomínal.

Letošní výročí jsme oslavili opravdu ve velkým, když už je to těch deset let, tak jsme si vyhodili z kopejtka a strávili celej den po doktorech na vyšetřeních před začátkem mý chemoterapie. Já holt vím, jak se vodvázat a zpestřit náš vztah. Tohle výročí dokonce trumflo i to, kdy jsem se otrávila jídlem a strávila celou noc na komunálních záchodech v jednom hostelu.