Měla jsem vcelku bezproblémové těhotenství, všechny těhotenské obtíže mě tak nějak minuly a kdyby nerostlo bříško, ani nevím, že nějaké miminko čekám. Termín porodu dle MS byl stanoven na 17. 11. 2016. Postupně jsme s manželem začali pořizovat nezbytnosti a zařizovat pokojíček. První pohyby jsem začala vnímat kolem 21. - 22. tt. Bylo to krásné. Četli jsme s manželem bříšku pohádky, povídali a hladili. Kolem 30. tt se miminko otočilo hlavičkou dolů, UTZ a všechna vyšetření byla naštěstí v pořádku. Celou dobu jsem nosila své "staré netěhotenské" oblečení, až zhruba ve 33. tt jsem poprvé oblékla těhotenské kalhoty.

Byl konec října, konkrétně 26. 10., kdy má manžel narozeniny. Bohužel byl v práci, tak jsem mu upekla dort a 27. 10. přišli odpoledne na návštěvu sousedi, se kterými jsme chvíli poseděli a narozeniny oslavili. Šli jsme spát cca ve 23 hodin, byla jsem dost unavená a z neznámého důvodu lítostivá, nevrlá a protivná sama sobě.

V 1:15 ráno (28. 10.) jsem se vzbudila s pocitem tepla a mokra mezi nohama. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je možné, že jsem se počůrala, ale usoudila jsem, že je to blbost 😀 No a pak tedy zbývá jediná možnost - odteklá plodová voda. Byla jsem 37+1 tt dle MS. Jemně jsem pohladila manžela po ruce a když procitl z hlubokého spánku, pravila jsem mu, že mi asi praskla voda. Manžel vyskočil a začal plašit - co jiného od chlapa očekávat, že 😀 Došla jsem si na toaletu, voda stále vytékala, tak za mnou tu mokrou cestičku manžel utíral. Dobalila jsem si tašku do porodnice, dala si sprchu a cca po hodině jsme jeli do porodnice. Zde mi natočili monitor, vše sepsali, řekli že nemám kontrakce (hmm, opravdu? to bych ani neřekla, když mě nic nebolí) a ubytovali na šestinedělí. Bohužel spát se zde nedalo, takže jsem ani oka nezamhouřila. Ráno jsem se po zvážení všech rizik rozhodla podepsat negativní revers a jít čekat na kontrakce domů. Případnou infekci můžu chytit doma stejně tak jako v nemocnici. Máme to tam autem 2 minuty, takže není problém se ihned dostavit. Po tisícech keců velice nepříjemného pana doktora negativní revers sepsal a já podepsala. Ve 14:30 jsem měla jít na monitor a poté na něj z domova docházet každé 3 hodiny.

Zhruba od 14 hodin jsem měla křeče v podbřišku - pravidelné po 3 minutách, ale tento doktor i porodní asistentky tvrdili, že kontrakce to rozhodně nejsou, že u těch bolí záda a celé břicho, nikoli jen podbřišek. Křeče nebyly nijak hrozné, ale trošku prodýchnout jsem je musela. Ve 14:30 mi začali natáčet monitor, po 15 minutách začal přístroj pískat a došel papír, takže PA jej vyměnila a začala natáčet nanovo. Po 15 hodině mě přišla zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem prodýchávala. Ptala se, zda mám kontrakce. Tvrdila jsem, že podle doktora ne, jen křeč v podbřišku. Po natočení monitoru mě vyšetřila spodem a oznámila mi, že domů rozhodně nejdu, že jsem otevřená na 5-6 prstů a mám zavolat manželovi, že jdeme rodit. V 15:20 dorazil manžel, už jsem byla ve sprše a křeče v podbřišku byly cca po 1,5-2 minutách. V 16 hodin jsem vylezla ze sprchy, asi 10 minut chodila po porodním sálu a pak ucítila nutkání tlačit. PA mi pomohla vyškrábat se do křesla, našla jsem si takovou polohu, která mi vyhovovala a začala jsem trochu tlačit. Byla jsem v polosedě se zapřenýma nohama o PA a manžela a manželovu druhou ruku jsem měla pod hlavou. Za chvilku přišel doktor (ano ten, co mi psal negativní revers a tvrdil že to kontrakce nejsou 😀) a začala jsem tlačit pořádně. V 16:33 jsem se ho ptala, na jak dlouho to tak vidí. Čekala jsem, že řekne třeba 3 nebo 7 hodin. On se podíval na hodiny a řekl, že do 17 hodin je dítě venku. Myslela jsem, že si ze mě prostě utahuje. Párkrát jsem zatlačila a v 16:52 se nám narodila Eliška s porodní váhou 2 840 g a 48 cm. Hned mi jí dali na bříško a přikryli nás. Nechali jsme dotepat pupečník, pak jej manžel přestřihl. Po chvilce jsem porodila i placentu a doktor se jal šití. Hráz natržená nebyla, jen pár vnitřních stehů. Poté všichni odešli a my tři tam zůstali sami. Poprvé jako rodina.

Je to silný, krásný, nezapomenutelný zážitek. Moc jsem brečela, byli jsme šťastní. Po hodině jsem zavolala mamince, že miminko už je na světě, sice o tři týdny dřív, ale zdravé a že je to holčička Eliška. 

Po další hodině šly sestřičky Elišku za doprovodu tatínka zvážit a odvezli ji na novorozenecké oddělení. Mě pomohla PA a manžel do sprchy, poté jsem se s manželem rozloučili a mě odvezli na šestinedělí. Dost se mi motala hlava, tak si Elíka nechali na novorozeneckém. Bohužel dostala žloutenku a nepapala, tak byla dva dny pod modrým světýlkem a vozili mi ji jen na kojení. To se nám moc nedařilo, takže ji neustále vážili a dokrmovali UM. Domů jsme šli 1. 11.

Naše testování mě velmi překvapilo. Už při rozbalení jsem cítila jemnou vůní, která provoněla  celý obývák. Při rozbalování ochotně pomáhala naše Anetka, kterou velmi zaujala krabice, výplň a praskací fólie😁 

Nadšení bylo ohromné😁 Ovšem mé nadšení z následného úklidu už ne.

Jako první prošel testem osvěžovač vzduchu pro miminka. Jeho vůně je jemná, nevtíravá a prcci krásně spinkali až do rána😍

Šplíchám ho všude, šplíchám ho pořád a to i na muže na WC. (ale pssst 😂)

Hned večer po rozbalení přišel na řadu test koupací a mycí...no..z tohoto testu bohužel nejsou publikovatelné fotografie, objekt testování odmítal spolupracovat a svou zaputilist mi dával najevo šíleným řevem.

Ovšem umytí neunikl. Musím říct, že Vendelín i Toník jsou skvělými spolubojovníky v boji proti křupkám! Ty totiž drží a drží. 

Na přání několika z vás přidávám recenzi na výrobek Colour Refresh Maria Nila.

Svoje vlasy mám takové medovo-zrzavo-hnědé. V létě více vyšisované, v zimě trochu tmavší. A jelikož jsem pihatá a mám zelené oči, rozhodla jsem se jít zrzavou cestou 🙂 Takže asi půl roku už si barvím vlasy do zrzava. Nicméně barva se fakt rychle vymývá a pěkně zářivá vydrží vždy maximálně 3-4 týdny.

Hledala jsem tedy něco, co barvu ochrání, nebo zvýrazní. Abych nemusela u kadeřnice bydlet (nehledě na finanční stránku).

Na doporučení kamarádky jsem začala hledat značku Davines a Maria Nila. Davines dělá také tónovací kondicionéry, ale má jen tři základní barvy. Na druhou stranu Davines je běžně k dostání v eshopech bez větších obtíží.

Značka Maria Nila je ze Švédska a k nám na trh přišla až na přelomu srpna/září. Vyrábí hodně barevných odstínů a vybere si opravdu každý. Bohužel sehnání výrobku není nejjednodušší. V ČR jsem zatím objevila jediný eshop, kde Maria Nila prodávají. A tam to lze koupit jen pod registrací s IČO, kdy si hlídají, aby živnost byla opravdu psaná na kadeřnici.

Já k nákupu zlanařila kamarádky kamarádku, která mi to přes sebe objednala.

Každou ženu v těhotenství nejspíše dostihnou nenáviděné strie. Není ovšem vhodné brát tuto estetickou komplikaci na lehkou váhu. Je potřeba podniknout razantní kroky k jejich eliminaci! Masírujte pokožku ihned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny.

Šestý měsíc – největší zkouška vaší pokožky

V šestém měsíci dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v tomto rizikovým období není pokožka dostatečně hydratována, hrozí zvýšený výskyt strií především v hlubších vrstvách kůže. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Je čas na nákupy

Kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky jsou trefou do černého. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q®, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které účinně redukuje.

Požadujte to nejlepší!

Někdy vztahy nevyjdou tak, jak jsme si představovali. A pak přijde rozpad. Ten je vždy těžký, ale když jsou v tom i děti, je to ještě těžší. Hlavně pro ně. Mají v hlavičkách zmatek, nevědí, kde je doma, nerozumí tomu, proč už si maminka s tatínkem nerozumí, jako dřív. Postupem času se dítko zklidní. Ne proto, že by to pochopilo, ale přijme situaci jako fakt, se kterým nemůže nic udělat. Rodiče začnou nový život, najdou si nové partnery... A tak to bylo i u nás. Po prvním nezdaru jsem našla chlapa, se kterým jsem opravdu spokojená. A máme spolu další 2 dítka. Nejstarší dcerka je nadšená a manžela bere jako svého vlastního tatínka a i on jí bere jako vlastní dceru. Nedělá žádné rozdíly mezi svými dětmi a mojí dcerkou. A stejně tak celá manželova rodina. Větší štěstí jsem si přát nemohla. 

Dcerky tatínek také šel dál a založil novou rodinu. Našel si ženu, která si sebou také přivedla jedno dítko (chlapečka) a spolu mají ještě jednoho chlapečka. 

Jsem ráda, že moje nejstarší s ní vychází v pohodě. Jen mi dělá starosti, že nová žena začíná mé dceři plést hlavu a dávat jí nabídky, jako že by mohla bydlet u nich. Problém je v tom, že to chce ona, Paní nová. Vlastní otec mé dcery s ní čas netráví. Funguje pouze jako taxikář, který jí odveze Paní nové, nebo babičce a pak si jde po svém. Vytrvávám a snažím se dcerce se snažím vysvětlovat, že je jasné, že se jí u Paní nové líbí. Když někam jede jednou za čas a nemá tam žádné povinnosti, je to vždy lepší. Chápu i Paní novou. Já mít dítko půjčené jednou za čas na víkend, tak bych ho zahrnovala čím by chtělo a povolila mu i houpání na lustru. Nicméně o svou dcerku přijít nechci. Nejen tím, že by bydlela jinde, ale hlavně nechci příjít o její důvěru, lásku, kontakt s ní. O možnost pomoct jí, když potřebuje, pomazlit, když jí není dobře. 

Nejoblíbenější pohádky jsou u nás o pomeranči. Je to pohádka pokaždé jiná, vymýšlená za chodu. Podle toho, jaké téma je teď aktuální, nebo jaká je doma nálada. 

A přišla na řadu i dnes ráno, když jsme česala Princeznu do školy. 

Maminko, vyprávěj pohádku o pomeranči.

Přichází superúplněk a já začínám být „supernervózní“. Vánoce se blíží mílovými kroky a spolu s nimi i Vilminy narozeniny. Tuto životní katastrofu zatím díkybohu nevnímá, takže z tohoto pohledu můžu zůstat v klidu. Výběr dárků, to jsou pro mne ta pravá muka, zvlášť když hledám i za ostatní členy rodiny. Pokud jste na tom podobně, můžete nahlédnout do mého letošního seznamu, určeného pro čerstvého dvouleťáka.

Seznam naleznete na: http://www.pihatamama.cz/Hrajeme-si/Jeziskovi-naveky-objedname-navleky

O tom, zda mateřská demence opravdu existuje nebo je to jen výmysl a omluva "neschopných" matek, bychom mohli debatovat a psát na desítky stránek. Stojím si za tím, že my matky jsme nějakým způsobem trošku poznamenané. Já třeba hodně zapomínám, jiná zase trošku blbne. Ale holky, dobrá zpráva je to, že v tom nejsme samy.

Pojďte se se mnou teď podívat na 3 důkazy, že naši muži umí také občas zaperlit.

Čaj o páté 

Tak teď mě můj manžel opět pobavil.

Přilítne do obýváku s obalem v ruce a spustí:  "Můžeš mi jako říct, co to má znamenat?"

Já: "No, promiň, tak to asi Tina hodila na zem."

Když jsem v červenci porodila svého prvorozeného syna Dominika a začala řešit složitý omezený jídelníček kojící matky, bylo mi do pláče, kolik oblíbených potravin budu muset na nějakou dobu vypustit, tím pádem vznikl i omezený výběr živin a vitamínů, které do svého těla dostanu. Jednou, když byl manžel nakupovat, objevil mezi zbožím pro miminka a děti, kam často zabrousíme i různé doplňky pro kojící matky a mezi nimi i tyčinky a mléčný nápoj značky Nutrimama profutura a tak mi je koupil. To bylo první setkání s těmito doplňky.

Díky koníkovi, jsem měla možnost zúčastnit se testování a tak vám o svých už 4 měsíčních zkušenostech můžu napsat.
Nejprve jsem vyzkoušela vanilkový mléčný nápoj, zhotovený dle návodu na obalu. Ten mi, ale moc nechutnat ani nevoněl. A tak, jsem si tento mléčný prášek, začala vařit místo vody s Carem a to byla pak mňamka v Caru mi tento mléčný vitamínový zázrak moc chutnal a nahradil i dávku mléka, kterou si do cara přilévám. A tak od té doby, piji tuto kombinaci i 3x denně vždycky v poměru 3 lžičky cara a 2 lžičky nutrimamy. Už jsem i slyšela, že někomu, může zapáchat po rybím tuku, ale to já necítím, mě voní po vanilce. Doma mám již druhou krabici a určitě si koupím další. Možná i díky těmto vitamínům má můj 4měsíční syn už 8 kilo a každý se diví, že je jen kojený.

Po zkušenosti s mléčným nápojem jsem pořídila i cereální tyčinky a ty většinou střídám buď s nápojem: jeden den nápoj, druhý den tyčinka, nebo když nestíhám uvařit caro s mlékem a někam jedu tak si dám tyčinku na sváču nebo jen tak do přebalovací tašky na mlsání. Tyčinky jsou sladké s nakyslou chutí brusinek a jsou krásně křupavé. Moc mi chutnají. 

Jediné negativum u těchto výrobků, může být i pro mnohé vyšší cena, proto také využívám slevy nebo si o ně říkám, když mi někdo chce udělat radost, a koupit něco dobrého místo dárku. A také omezené variace příchutí. U nápoje bych také ocenila i jinou příchuť, třeba čokoládovou. 

Závěrem bych asi jen dodala, že moc děkuji společnosti Nutricia za možnost testovat a napsat své zkušenosti s jejich chutnými produkty, které určitě stojí za vyzkoušení. Mě a poté i mému synovi moc chutnají a dodávají nám potřebné denní dávky vitamínů a mastných kyselin. Protože můj momentální omezený jídelníček ani z půlky neobsahuje tolik vitamínů a já je chci svému synovi poskytnout.

Díky koníku. 🙂

Už pár let zpět jsem si říkala, jak by bylo fajn pořídit si pomocníka na mytí oken. Od malička jsem nesnášela tu procedůru, vštěpovanou mi babičkou - horkou jarovou vodou umýt okna, rámy... Poté další vodu a smýt tím tu jarovou. Nakonec dětské pleny (ještě ty po mně) a těmi, s nějakým přípravkem, rozleštit okna. Peklo! Pleny už pouštěly chloupky, neustále jsem měla na oknech "kocoury" a příšerně mě to nebavilo. Tím spíš, když se musela mýt stará dvou okna - tedy dvojnásobek práce. Postupem času jsem si to usnadňovala a šulila to. Takže stačila jenom jedna voda, místo plen noviny...Nakonec voda se šamponem (super věc!) a teď, teď jsem díky #konik_testuje měla možnost splnit si svůj sen a pozvat si domů pomocníka! 🙂

Nedočkavě jsem vybalila Windomatic z krabice a dle návodu dala na 3,5 hodiny nabít. Manipulace s ním je jednoduchá, intuitivní a blbuvzdorná 🙂

Při prvním použití jsem nadšená, ale objevuje se i první "ale". Tím je pro mě nevhodně umístněné spouštěcí tlačítko. Automatickým úchopem mojí (evidentně levé) ruky si totiž přístroj neustále vypínám. Po pár minutách už si ale navyknu na trochu jiný způsob držení a v pohodě.

Windomatic perfektně odsaje veškerou vodu, nezanechává šmouhy a je rychlý a víceméně tichý.

Při mytí velkých zdrcadlových ploch na vestavěných skříních mi občas nechá čáru, kde končí stěrka. Nicméně není to nic tragického, nic extra viditelného a snadno se to rozleští třeba kusem papírové utěrky (záležitost na cca pět sekund). Na oknech to vůbec neřeším, tam to vidět není.

Myslela jsem si, že ho použiju opravdu jen na mytí oken. Ale ukázalo se, že Windomatic je mým věrným kamarádem každý den. Stále ještě totiž bydlíme ve starém domě, se starými okny s dvouskly, na kterých se sráží neuvěřitelné množství vody. A já tedy dvakrát denně nadšeně odsávám vodu, kterou automaticky z nádržky naliju na kytky na oknech 🙂 Je to WIN - WIN! My vidíme ven, kytky konečně nechcípou díky mé lenosti a neschopnosti je pravidelně zalévat 😀

Když mi bylo sděleno, že za svůj komentář obdržím na testování Vileda Windomatik byla jsem moc rada, štěstím bez sebe. Ale potom přišlo „procitnutí“ a mírná panika, že ty okna budu muset fakt umýt.

Uteklo pár dní a já jsem obdržela balíček s očekávaným domácím pomocníkem.                                       

V ten moment nastal mírný stres. Téměř každý den mi chodilo od koníka upozornění do kdy musím otestovat a napsat postřehy (Koníku, sice většina z nás je doma s dětmi a inteligence nám lehce klesá-mě určitě, ale zase ne natolik, aby jsi nás neustále upozorňoval…).

V období mezi doručením a začátek testování uplynulo několik dní. Protože děti vycítily, že chci dělat něco bez nich, tak během dvou dnů lehly s horečkami. Testování proto nepřicházelo v úvahu. Naštěstí teploty holkám pominuly a mohla jsem začít.

Musím říct, že jsem po vybalení pomocníka byla značně nedůvěřivá (v některých věcech jsem stará konzerva), ale co už, aspoň vyzkouším něco nového. Zrychleně jsem přečetla návod, zapojila přístroj do nabíječky a čekala co se bude dít. Po téměř čtyřech hodinách bylo nabyto a mohla jsem jít na věc.

Jsem zvyklá okna umývat alkoholovým přípravkem (okenou), ale použití těchto přípravku v návodu nedoporučují. To vidím jako drobné mínus. Už přes rok jsem okna nestihla umýt a bez čistících prostředků mi to šlo trochu hůře.  Po usilovném zdolání prvního okna přišla řada na vysavač. Nastalo milé překvapení. Můj nový pomocník krásně vodu z oken vysál. Dokonce jsem se pustila i do žaluzií (jejich umývání ze srdce nesnáším) a téměř jsem Viledu „líbala“.Podařilo se mi pohodově a rychle žaluzie umýt.

I taková běžná příprava snídaně může být obohacena myšlenkou na celý den. Ráno bylo klasické - vstát, tvářit se svěže a vyrazit do krámku pro čerstvé pečivo. Po návratu domů - ejhle, všichni už jsou vzhůru 😀 Nakrmit jedno dítko, zahnat druhý dítko (s angínou) zpátky do postele  a nakrmit třetí. Všechno hotovo, položit prcka do ohrádky mezi chrastítka a hromadu dalších udělátek a šup šup do kuchyně. Pak přišel na scénu náš tatínek - Tys ho položila takhle na štorc????? - Ne, to on už se takhle točí, jako hodinová ručička. - Hmmmm, no jo no. Těžko čekat, že se ani nehne, v 18ti se zvedne a půjde vydělávat. 

Je sobotní odpoledne, jsme doma celá rodina, užíváme klid a takové ty obyčejné věci, které jsou nejvzácnější. Děti si hrají, dívají se na pohádku, muž mi fotí náramky, které se mi stávají vášní... A já si říkám, že najdu verš na naše ručně vyráběné přání.

Beru do ruky první sbírku veršů, procházím ji, ale nic mne nezaujalo. Básně krásné, ale ne takové, aby mne chytily za srdce. Posílám Alexe pro druhou knihu veršů. Otevírám ji a nacházím zapomenuté poklady. Ústřižek z novin, kdy jsem tatínkovi po smrti dávala oznámení o jeho nedožitých kulatinách. Dívám se na něho a je to, jako by tu byl... Z další části vypadává fotka Jana Skácela na hřbitově. Fotka, kterou opatruji již tři desítky let, celou dobu, co čtu jeho básně. A v neposlední řadě vizitka významného plastického chirurga, profesora Bařinky, se kterým jsem se kdysi seznámila v ateliéru Vlasty Zábranského . To je PAN DOKTOR.  A původně prý snad zubní technik. Ani to nevěděl, ale i on mne setkáním s ním tehdy utvrdil v rozhodnutí, že studovat medicínu je správné. 

Tři "papírky" a tolik vzpomínek...

Básničku jsem již našla, krásné čtyřverší, fotografii máme také, tak teď už zbývá se pustit do výroby novoročních přání.... 

Okna se u nás doma myjí často. Opravdu VELMI často :o) Jejich mytí je pro mě podobně běžný proces, jako pro jiné třeba luxování nebo mytí podlahy. A protože na podlahu mám vysavač a mop, velmi jsem ocenila možnost vyzkoušet pomocníka na okna, na kterého jsem slyšela jen samou chválu.

Můj běžný způsob mytí je velmi jednoduchý – teplá voda se šamponem, jednou utěrkou

z mikrovlákna umýt, druhou otřít. Na oknech tak sice občas zůstanou lehké šmouhy, ale mně to nějak nevadilo. Můj způsob byl rychlý, efektivní a přes okna bylo aspoň vidět :o)

S Windomaticem je mytí oken podobně rychlé, jako byl můj způsob - oproti šmudlání tabulek utěrkou je ale výrazně efektivnější. Odstraní přebytečnou vodu, skla jsou hned čistá, nezůstává za ním žádná drobná nečistota (jako chloupky z látky nebo papíru) a okno vypadá ihned pěkně. Na první pohled působil jako skvělý pomocník, ale při detailnějším zkoumání jsem i na něm našla chyby.

Mezi nejzásadnější výhody patří rychlost, se kterou se okna umyjí. Je to opravdu mžik a skla jsou čistá. To jistě ocení všichni, kdo mají malé děti, velká zvířata, případně stejně jako já, pro jistotu oboje :o) Rychlost, se kterou dokážou čerstvě umytá okna upatlat je naprosto neskutečná a tak se mě často zmocňuje pocit marnosti a zoufalství nad ztraceným časem, který jsem utratila mytím oken :o) Dřív jsem řešila podobné „nehody“ papírovou utěrkou a sprejem na mytí oken. Tento způsob byl rychlý, ale zanechával po sobě stopy, takže jsem stejně dříve či později (většinou dříve), okna šla přemýt.

S Windomaticem jsem vzala houbičku, trošku jarové vody a měla jsem vyleštěno stejně rychle, ale mnohem líp. V tomhle je naprosto nepřekonatelný. 

Podzim je v plném proudu a necítíme to jenom na počasí, ale také na naší kůži. Představte si, jak nepohodlně se musí cítit vaše miminka, obzvlášť pokud mají sklon k velmi suché nebo atopické kůži. S přípravky Exomega, které jsou k dostání exkluzivně v lékárně, jim poskytnete okamžitou úlevu od svědění a podráždění.

A abychom nezdržovali, tak přejdeme přímo k věci. 🙂

Aktualizace: Recenze maminek naleznete zde ve fóru. 

Co testujeme:

V této kampani budeme testovat novinku značky A-DERMA - Exomega Zvláčňující mycí gel 2v1 na tělo a vlasy. Obsahuje výhonky z ovsa Rhealba®, který působí proti podráždění velmi suché a atopické kůže.

A víte, v čem je oves Rhealba® tak jedinečný?

Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří se cítí být v krizi. Ty se mohou vyskytovat v typických obdobích v životě – např. takzvaná krize ve čtvrtině života, která se objevuje v období od 20-30 let kdy se potkáváme se skutečnou dospělostí a hledáme svoje místo ve světě: učíme se navazovat dlouhodobější partnerské vztahy, starat se o svoje bydlení a obživu, zařazujeme se na nějakou pozici v práci, utváříme si politické názory….a to vše sami, už bez vedení rodičů. Tahle krize bývá spojená hodně s pocity strachu, zmatku, nebo velké osamělosti (úzkosti), protože najednou jsme „sami“ v „chladném“ světě, který na nás klade požadavky, něco očekává).  

Hodně známá je krize středního věku. Dochází k ní zhruba okolo 45 let (může být o něco dříve i později) kdy jsme opět v přelomovém období a hodnotíme svůj dosavadní život. Dorůstají a osamostatňují se naše děti, v partnerských vztazích jsme už delší dobu a tak se může objevovat únava a vzniká potřeba mnoho věcí předefinovat. Velmi často uvažujeme i o tom kam a jak chceme pokračovat pracovně a aby toho nebylo málo, už si víc uvědomujeme proces stárnutí, který vidíme nejen na sobě, ale i na svých rodičích. Převládajícími pocity v tomhle období bývá přetížení, únava, případně deprese nebo úzkost.

Krize mohou být také často až krizemi identity kdy se ptáme “Kdo vůbec jsem? Proč tu jsem? Jaké to má celé smysl? Čemu mám věřit?“ Krize identity se může vázat na silné zážitky jako je např. vážná nemoc, cesta do daleké země, silný spirituální zážitek který v tuhle chvíli nedokážu zpracovat, ale může být spojená také s pochybnostmi o vlastní sexuální orientaci. (To je typické u dospívajících, z nichž minimálně 15 % zažívá nejistotu ohledně toho zda nejsou homosexuálové, případně bisexuálové. Krize sexuální identity se sporadicky objevuje i u dospělých a to hlavně v situaci, kdy jsme si hodně nejistí sami sebou – např. chladné rodinné prostředí, příkré odmítnutí milovanou osobou, náročný rozchod apod. Kontakt s opačným pohlavím pak podvědomě vnímáme jako více riskantní a blízkost tedy vyhledáváme nebo zvažujeme vyhledávat u někoho stejného pohlaví (které nevnímáme jako tak ohrožující). Neznamená to nutně, že opravdu preferujeme homosexuální vztah. Pochybnosti o orientaci mohou spustit hlubší krizi kdy se ještě více potýkáme s tím jaká je naše hodnota, jak nás vidí okolí, nakolik si můžeme dovolit být otevření apod.)

Každopádně krize vždy znamená, že něco není tak jak CHCEME nebo OČEKÁVÁME. Narážíme na to, že nad námi je něco vyššího (ať už tomu budeme říkat život, osud, bůh, karma nebo třeba náhoda…). A že ne vše si můžeme naplánovat. Dokonce by se dalo říct, že ty nejdůležitější věci v životě si nemůžeme naplánovat, nemáme nad nimi plnou kontrolu. A to bolí, s tím se nechceme potkat.

Bolí to někdy opravdu hodně a tak používáme nejrůznější strategie jak nepříjemné pocity „řešit“ – předstíráme, že se nic neděje, neustále se něčím zaměstnáváme, pocity potlačujeme léky, jídlem, zábavou, alkoholem. Někdy dokonce vyhledáváme a vytváříme dramata, která jsou větší a tak tu původní bolest přebijí (např. manžel ženě ubližuje podváděním, moc to bolí, když žena ale onemocní, tak v té perspektivě se i nevěra zdá jako nedůležitá. Žena se soustředí na něco jiného, co je pro ni také nepříjemné, ale emocionálně přece jen zvladatelnější.)

Krize ale přichází, protože má důvod. Je to prosté: něco se hlásí o naši pozornost. A je čas na změnu.

Co se tedy osvědčuje v krizi?

Na testování Vileda Windomatic jsem byla opravdu moc zvědavá, protože jestli něco opravdu nesnáším, tak je to mytí oken a pokud něco nesnáším ještě víc než mytí oken, tak je to přesně ta chvíle, když si po tom úporném mytí sednete, zasvítí sluníčko a na okně se objeví šmouhy. Jsem dost vytížená žena. Malé dítě, domácnost, práce a samozřejmě ve všem chci být dokonalá, ano snažím se být superženou, ale jelikož superžena nejsem ani zdaleka, tak uvítám každého pomocníka do domácnosti, který mi zjednodušší, zrychlý a zefektivní práci.

Tak a teď k samotnému testování. Na začátku moc chválím tým MK, protože odeslání balíčku proběhlo hned následující den, byla jsem o všem informována a to stručně, jasně a srozumitelně. Po rozbalení Windomaticu opravdu moc oceňuji jednoduchost zprovoznění. Nesnáším čtení návodů a složité sestavování. Windomatic jen vyndáte z krabice, nacvaknete horní část se stěrkou na rukojeť a dáte nabíjet ...pohoda bez velkého přemýšlení. Jak máte mýt s Windomatic okna je velmi důvtipně nakresleno na krabici (viz fotka), takže naprosto bez problémů.

První, co jsem s WM (Windomatic) umyla nebylo okno, ale stůl, zkrátka jsem ho nabíjela vedle konferenčního stolku , kde jsem si před tím při krmení malého odkládala opatlanou mističku s přesnídávkou, takže ty zaschlé sladké cákance na stolku mě praštily do oka a hned jsem se rozhodla WM využít a musím říct, že super. Mokrou houbičkou na nádobí jsem krásně setřela celý stůl a potom přejela WM a vše krásně čisté a suché. Stejně spokojená jsem byla i s použitím WM na lesklý nábytek, myslím si, že je to ideální pro maminky, které mají hladký lesklý nábytek a dědičky v tom věku, kdy tlapičkama špinávýma od čehokoliv na všechno šahají, na zaschlé skvrny jen sprej proti prachu a prachovka nestačí, takže se musí vzít mokrý hadřík nebo houbička a pak ja to mokré a dělají se šmouhy a musí se to ještě přeleštit...a to už je moc úkonů kvůli jedné obtisklé ručičce, takže tady WM opět výborný pomocník. Další spokojenost byla při použití na skla ve sprchovém koutě a dlaždičky.

Co se týče samotného mytí oken, tak jsem až tak nadšená nebyla. První věc, která mi moc chyběla byla integrovaná houbička. To mě vyloženě iritovalo. Kdyby z druhé strany stěrky byla houbička na mytí, tak by to dost ulehčilo práci....jednou stranou namočíte a umyjete a druhou setřete a odsajete... Takhle je to o tom, že si musíte donést kýbl s vodou a mycím prostředkem a hadrem/houbičkou a nejprve umýt okno a pak si vzít WM a setřít. V tu chvíli mi přišlo, že můj dosavadní systém alkoholového čističe oken ve spreji a hadříku nebo papírové kuchyňské utěrky , je o dost efektivnější....navíc jsem musela ,,přejet´´ okna WM dvakrát až třikrát a tak nebylo úplně bez šmouh...takže urychlení či ulehčení práce to rohodně nebylo... Samozřejmě je tu i možnost, že je chyba ve mě a nemám správnou techniku práce se stěrkou... Ale tady mě Windomatic vůbec nepřesvědčil... Nicméně nelámala jsem nad ním hůl a pokračovala v testování. Vyrazila jsem k mamce do krámu. Moje mamka má malý obchůdek s výlohou do ulice, takže zvenku jsou skla opravdu hodně špinavá. Tady jsem byla naopak nadšená. Dřív jsem musela omývat výlohu minimálně na třikrát a pak až vyleštit ,"načisto". S WM stačilo omýt jednou a potom vyleštit a hotovo. Takže vřele doporučuji WM do domácností, kde se okna hodně špiní... ve městě, okna do rušných ulic nebo třeba i na venkově v blízkosti polí, kde se práší atd...popřípadě do domácností, kde je hodně oken – francouzská okna, zasklené lodžie...do standartního panelákového bytu či menšího rodinného domku WM nevidím jako nezbytně nutného pomocníka.

Abych to shrnula: Na mytí lehce znečištěných oken mi přijde Vileda Windomatic absolutně zbytečný. Lepší je vyčistit a zároveň vyleštit čističem oken a suchým hadříkem. Dále bych jeho použití nedoporučila na zrcadla, kde prakticky nejde docílit absolutní "bezšmouhovosti". Oproti tomu na silně znečištěná okna, skleněné stoly, lesklý nábytek a sprchový kout bych Windomatic doporučila. Nakonec ještě zmíním, že je velmi odolný, několikrát mi spadl na zem a nic se nestalo. Takže já bych Vileda Windomatic dala 70 %.

Středa podvečer, manžel v celkem dobré náladě 🙂 připravena vařit, nechávám tedy Románka, který se dnes mimochodem naučil lézt, manželovi a odebírám se do kuchyně. Mám takovou rozvernou náladu, obaluji sýr, užívám si chvilku volna, za celodenní lítání za prckem. V chvilce čekání, na friťák, beru časopis..začítám se..ten klid..krásný tichý klid co se line bytem..říkám si..to ticho..ticho..TICHO??? Od té doby co jsem "MÁMA" bývají chvilky ticha hrozbou..jdu se tedy podívat..manžel sedí na gauči, tablet v ruce..zaneprázdněn, hrajíc nějakou další časžroucí hru. Pod ním na zemi, na bříšku leží, až moc klidný, mlaskající chlapeček 🙂 když jsem přišla blíž, vystřídalo se ve mně několik pocitů..známe je asi všechny..infarkt, mrtvice, klepnutí pepky, zástava..trochu popis, co se mi naskytlo za pohled. Románek schoulen, držíc pixličku od sudocremu, vzoreček z porodnice (naštěstí sáhl po menśím balení) otevřený, cucajíc obsah. Nos, tváře, pusinku, dásničky, tričko a celé ručičky pokryté silnou vrstvou bílého, dost špatně dolů se dostávajícího krému..no málem mě trefil šlak..co si budeme povídat..vybíraje ty nejlepší slova (samozřejmě né nahlas) jsem celého malého očistila, převlékla a začala projíždět web..buď diskuze, jestli byla taky nějaká maminka tak hloupá (nadsázka) a spoléhala se na chlapa, nebo aspoň číslo na toxikologii...našla jsem případů mraky..z toxikologie prý říkali, že nevadí, že se kdyžtak po**** :D takže aspoň, že tak..když už vím, že to není jedovatý, tak jsem ráda, že si vybral tu vzorovou pixlu a nepochutnal si na tom drahém 400gramovém balení ;) 

Testování produktu Windomatic od Viledy

Je 24. října a mě na koníka dorazí zpráva od uživatele konik_testuje. Zpráva začíná slovy: firma Vileda si Tě vybrala a dál ani číst nemusím!! No to je skvělé, poprvé v životě jsem něco vyhrála!!!! Balíčku už se nemohu společně se svou maminkou (u které jsem se synem byla na prázdninách) dočkat. 

U vybalování byl hlavním asistentem syn, který měl největší radost ze zelených ,,žížalek“ které si následně strkal do pusy 😀. Jako další mi zvědavě asistovala moje mamka. Která se slovy: ,,no já nevím, moc tomu nevěřím“ na produkt nevěřícně koukala. Z krabice vyndavám nabíječku a čtu návod: před prvním použitím 3,5hodiny nabíjejte.

Při nabití mě těší, že má produkt v místě držení světelnou kontrolku, která se při plném nabití zeleně rozsvítí. Ani ne tři hodiny a půl utekly a já už v ruce nedočkavě držím Windomatic a zapínám.

Ne moc hlučný zvuk mi naštěstí spícího pomocníčka nevzbudí. Čekala jsem tedy větší ,,rachot“ ….

Dřívější nezbytné pomůcky k mytí oken:

Je to vyčerpávající občas, že?
Ty dny, ty dny, kdy vaše touhy být rodičem, se vracejí a zase odchází. A vy jste někde uprostřed toho všeho. Uprostřed toho všeho chaosu a beznaděje.

Takže dnes, bych s Vámi chtěla sdílet šest pravidel pro dny, kdy máte chuť všechno vzdát a hodit ručník do ringu.

Také máte někdy pocit, že takových dní je až příliš?

V idylickém mateřství podle učebnice  by se měly střídat dobré dny se špatnými a samozřejmě, ty dobré by měly vždycky převažovat.

Jenže skutečné mateřství není žádná pohádka se šťastným koncem. Mnohdy je to spíš horor, kdy se krčíte pod dekou a bojíte se toho, co na Vás zase kde vykoukne. Jaká pohroma to bude dneska?

Vztek, vzdor, zoubky, bříško, nákup, úklid, rozlité pití, vysypané křupky....?

Řeklo by se, že půl roku v kojeneckém ústavu přece není tak hrozná doba. Miminko jen jí, spí a že následně, už šlo do rodiny, takže si přece nemůže nést žádné fatální psychické následky nebo ano?

Dnes bych ráda otevřela jedno velice zajímavé téma. Nejde tentokrát o mé životní zkušenosti, ale inspiraci jsem dostala od jedné úžasné pěstounské maminky. Tato maminka přijala svého syna jako půlroční miminko z kojeneckého ústavu. A protože její zkušenost je velice zajímavá, logická a bohužel ne ojedinělá, rozhodla jsem se tomuto tématu věnovat.

V kojeneckém ústavu

Začněme takto, děti umístěné po narození v kojeneckém ústavu, dnes dětském centru, čekají na své náhradní rodiče a čas běží. Děje se hned několik věcí zároveň.

Miminka podvědomě hledají svou blízkou osobu. Nenachází - nenaučí se vytvořit si vazbu na blízkou osobu - takzvané pevné pouto neboli attachment. Po tom, co se dostanou do rodin, je nutné na tomto terapeuticky pracovat, aby se tyto rány zacelily.

Co se děje dále, je to, že nejsou naplňovány adekvátně potřeby těchto dětí. Mluvím o základních fyziologických potřebách, ale i o potřebě doteku, útěchy a lásky. Je tu ale ještě jeden aspekt, který ústavní péče přináší – nedostatek podnětů k rozvíjení se. 

V těhotenství jsem přečetla několik porodních deníčků. Některé mě nabily pozitivní energií a některé mě naopak pěkně vyděsily. Já rozhodně žádnou budoucí maminku děsit nechci, ničeho se nebojte, porod bolí, dokonce hodně bolí, ale je to důležitý mezník v životě ženy a po bolesti přijde nepopsatelný nával lásky.

Ve středu jsem byla na první kontrole v porodnici, kde mi sympatická mladá slovenská doktorka řekla, že už má miminko v bříšku dost málo místa a placenta má nejlepší časy za sebou. K porodu to ale zatím nebylo. Ve čtvrtek ráno mi odešla hlenová zátka, má intuice mi napověděla, že se nejspíš něco chystá. V pátek byl státní svátek a tak jsem měla doma svého muže. Už od rána se mi ozýval podbřišek. Ze začátku to byly opravdu nepatrné bolesti, ale pořád se vracely. Odpoledne jsme se vydali ještě na podzimní procházku, na ní bolesti zesílily a začaly se vracet v pravidelných intervalech. Doma jsme se ještě podívali na Dařbujána a Pandrholu, co dávali v TV a já začala měřit bolesti v aplikaci v mobilu. Moc moudrá jsem z toho nebyla, tak mi kamarádka poradila sprchu. Po sprše bolesti opět trošku zesílily, něco mi říkalo, že už se tu noc nevyspím. 🙂 Bolesti jsme měřili s mužem celý večer, ale pořád to nebylo na výjezd do porodnice. Nebylo to ale ani na to, abych si šla lehnout a vyspala se. Řekla jsem manželovi, ať se jde vyspat, ať je odpočatý na případnou noční cestu do porodnice. Já chodila po bytě a už jsem začínala trošku hekat, bolesti byly intenzivnější. Nejpříjemněji mi bylo v křesle z IKEA, hlavou mi běželo, že už chápu, proč si ho Vladko z Vyvolených tak oblíbil. :D Mezi bolestmi jsem dokonce zvládla ještě umýt nádobí. Asi po čtvrté hodině ranní byly už bolesti zase o něco silnější a chodily pravidelně po sedmi minutách, tak jsem se rozhodla, že vzbudím muže. Manžel se osprchoval, já mezitím dobalila poslední věci do porodnice a vyrazili jsme. Venku byla mlha a bylo pěkně vlezlo, cítila jsem menší úzkost, že odjíždím z našeho teplého domova a nevím, co mě čeká. Začala jsem cítit trošku mokro, ale nebylo to nijak zvlášť dramatické, abych byla přesvědčená, že to je voda. Na příjem jsem si v klidu došla z parkoviště, takže mi bylo jasné, že porod ještě nijak zvlášť rozběhlý není. Verdikt - otevřená pro prst a prosakuje plodová voda. Vyfasovala jsem košili, byla dotázána na plno "nezbytností", po kterých jsem nevěděla ani jak se jmenuju. 🙂 Manžela mi poslali domů, porod teprve v začátku. Já byla odeslána na hekárnu. Loučení s mužem jsem pěkně ořvala, věděla jsem, že pro něj je to taky těžké, odjížděl s pěknou "knedlou v krku". Na hekárně mě najednou popadl strach, byla jsem tam sama bez muže, nevěděla jsem, co mě čeká a jak dlouho to bude trvat. Strach mi prakticky zastavil bolesti. Chodily jen sporadicky. Takto to pokračovalo asi do poledne, dokonce jsem se v mezičase i trošku prospala. Nechali mě naprosto v klidu, jen občas natočili monitor. Nikdo na mě nespěchal, nikdo mě nestresoval. V poledne jsem šla na prohlídku, jak na tom jsem. K mému překvapení tam byla zase ta mladá slovenská doktorka, kterou jsem měla na poradně. Ta mi řekla, že nález je pěkný, že to postupuje. Při vyšetření mi praskla voda, chuděrka doktorka byla od ní celá ohozená.. Po prasknutí vody vše nabralo rychlý spád. Začaly pravé porodní bolesti, které chodily často a pravidelně. Dostala jsem pokyn, že můžu volat manželovi! 🙂 Celou dobu jsem měla možnost jíst hroznový cukr, nebo čokoládu. Muž dojel bohužel v tu nejnevhodnější dobu. 🙂 Právě jsem totiž byla na klistýru, tak na mě musel venku čekat. Po něm ale vše nabralo ještě rychlejší spád, už jsem nemohla moc mluvit (pro mě utrpení 🙂. Muži jsem teda nic moc nepovykládala, už jsem spíš hekala. :D Nejpříjemnější pro mě bylo chodit po chodbě. Vyzkoušela jsem taky sprchu, křížové bolesti byly už hodně nepříjemné. Manželovi jsem pořád opakovala, že si další dítě adoptujeme z Afriky. Úžasná sestřička mi přinesla nahřáté třešnové pecky. Spása! Na křížové bolesti to bylo opravdu to nejlepší, co mě mohlo potkat. Pořád jsem opakovala, ať dají Nobelovku tomu, kdo je vymyslel. Při kontrakci jsem se opřela o manžela a on mi tiskl na kříže ty pecičky. Slast. :D Potom jsme vyzkoušeli ještě horkou vanu, ale to už byly bolesti opravdu silné a já už si jen přála, ať už to skončí. Po vaně už jsem začala mít nutkání na tlačení, ale tlačit jsem nemohla. ,,Máte teď kontrakci?" ,,Ku..a co já vím, mně už to bolí furt!!" :D Nejnepříjemnější bylo pro mě točení ozev v těch křížových bolestech. Při kontrakci jsem vždycky vyletěla z lehu, div jsem jim tam ty dráty nepotrhala. :D Hodná sestřička mě utěšovala, že už to brzy skončí. Když přišla mladá slovenská doktorka, oznámila jsem jí, že jdu na císaře. :D Ona mi s jejím ledovým klidem odvětila "Ále, to nie, to by sa vám hojilo ještě mesiac.." Stále mě nabádali, ať netlačím, ale při těch bolestech už to jinak nešlo. Po prohlídce mi oznámili, že ještě čekáme na nějaký lem, že potom už se půjde tlačit. To už jsem začala být v nějakém stavu, do kterého nechápu, jak jsem se bez drog a léků dostala. :D Moc si z toho nepamatuju, jen vím, že jsem tam chvíli lítala nahá, že mi je vedro a v zápětí hned zase zabalená v dece, že mi je zima. ,,Lásko, jsem nějak mimo.." ,,No mně taky přijde, že mluvíš nějak z cesty.." Chudák manžel musel být jak v Jiříkově vidění. 🙂 Po další prohlídce mi doktorka dovolila tlačit! Heuréka! Manžel šel čekat před sál, byli jsme tak domluvení. Jako svůj doprovod jsem teda zvolila tu hodnou sestřičku. Chtěla mi jít nahřát pecičky, ale já jsem jí řekla, že se z této místnosti nehne, tak zůstala do konce porodu u mě. :D Prý mám tlačit při kontrakci. To bych musela poznat, jestli kontrakci mám, nebo ne, mně to bolelo furt, takže jsem tlačila tak, jak jsem to cítila. Doktorka mě povzbuzovala a radila mi, dělala jsem přesně to, co mi řekla. Pak přišlo prořezávání hlavičky. ,,To bolííííí!" ,,Tlačte proti té bolesti!" Sebrala jsem všechny síly, co jsem měla, dala jsem do toho všechno. A to už jsem uslyšela pláč, ten nejkrásnější křik, co jsem kdy slyšela! 18.05, je to krásná holčička! Na bříšku jsem měla malé teplé tělíčko, naše dcera, natahovala ke mně ruce a křičela. Byla od mázku a na všech nehtíkách na noze měla krev, vypadalo to, jakoby měla nalakované nehty načerveno. 🙂 ,,Ježišmaria, ty jsi krásná! Ahoj, miluju tě!!" Potom už přišel dojatý manžel, prý bude vždy vzpomínat na ten moment, kdy za zavřenými dveřmi poprvé uslyšel pláč malé.

Porod placenty byl naprosto v pohodě, veškerá bolest skončila, když se malá narodila. Poranění jsem neměla díky cvičení s Aniballem a úžasnému personálu u porodu žádné. Od té doby, co mi ji dali na bříško mě už nic nebolelo. 2 hodinky jsme si poleželi společně všichni 3 na sále a začali novou společnou etapu života. 🙂

Děkuji úžasné porodnici v Břeclavi a zejména MUDr. Petře Kovarovičové za krásný spontánní porod bez urychlování a medikace!

Ponorka u nás doma.

Příteli bude letos 48 let a mě 28 let.Poznali jsme se před sedmi lety a já měla ročního synka.Náš vztah nám zaviděl každý kolem nás,tak harmonický,sehraný a zamilovaný pár.

    Před rokem se nám narodil náš vytoužený syn,čekali jsme na ten moment tolik let,pro přítele první miminko.Myslela jsem,že bude nejšťastnější na světě.Opak,ale byl pravdou.

    Od narození našeho Kubíčka šlo vše z kopce.Ukazálo se,že vše není tak jednoduché jak si přítel představoval a trochu i já 🙂 .Noci byli velmi těžké,Kubíček vyžadoval celou noc být na prsu,takže tatínek s námi vydržel v ložnici 3 měsíce a pak se přestěhoval do obýváku.Přes den také nic moc,nebylo to moc spící miminko a ja běhala po schodech,po městě,chovala po bytě jen aby byl klidnejší.K tomu prdíky,ekzém,opruzeniny,zoubky,očkování,které odnášel třídenními horečkami a podobné věci co se nesou s péčí o miminko.Tatínek si práci zařídil tak,aby s námi mohl být doma a mohl si vybudovat vztah s Kubíčkem a pomohl mi i s péčí o staršího synka,který zároveň začal chodit do školy.Takže už půl roku v kuse jsme spolu doma 24hod. denně.Mimo jednoho dne v týdnu kdy je v práci a také volných večerů, které má k dispozici nejméně tři za týden,kdy si jde na pivo s klukama a nebo jde na fotbal.Snažím se mu dávat tolik prosotru co to jde. 

    Tatínek nám začal ztrácet trpělivost.Naprosto chápu,že už není nejmladší a nemá tolik energie a síly,jako třicátník nebo když byl starší syn maličký.

    Momentálně žijeme v naprostém stresu a harmonie u nás už taky nějaký ten pátek nebyla.Snažím se zuby nehty to nějak ustát,ale docházejí mi síly.Zkusila jsem i na týden s dětmi být v létě na chalupě,ať si tatínek dáchne.Volal nám každý den i několikrát a chtěl popisovat úplně vše z celého dne.Když si pro nás přijel,bylo vidět jak se mu stýska,ale co jsme přijeli domů,tak pár minut na to si Kubík sedl na gauč a chtěl na něm skákat a tatínek hned vyprskl,nebyl to řev,ale takový ten naštvaný a vytočený tón.Takže já mezi vybalovaním a kuchtěním něčeho k jídlu ještě skákala kolem Kubíka,aby tatínka nerozčiloval.Je pravda,že se pak na nejakou chvíli dětem věnoval a já mohla dodělat svou práci.Take jezdíme na chalupu na víkend a i bez tatínka,aby mohl vypustit,ale efekt žádný.

Znáte to - každý den začnete s myšlenkou, že dneska by to šlo. Dneska bych se sebou mohla začít něco dělat. Zdravěji jíst, začít cvičit.. Ale večer uleháte s tím, že to zas nevyšlo. Bylo potřeba vyžehlit, děti chtěly k obědu knedlíky a hromada dalších starostí. 

jsem na tom stejně. A cca před měsícem mi švagr řekl - Hele, příští rok dáme půlmaraton, ne? 😀 A já v domění, že si ze mě střílí řekla, že no jasně, brnkačka. A nějak extra jsem to neřešila. Před týdnem mi volal, jak jde trénink a jestli už jsem se registrovala, že on už tam je a počítá se mnou. 

?????????????????????????????????????

Pochopila jsem, že to myslí vážně. No přeci ho v tom nenechám 🙂

A výsledek? Najednou je čas i chuť. Je to týden a už mám dole 1,5 kg a v lednici to vypadá jinak, než před týdnem. A to jsem ještě nezačala běhat. 

Držte mi palce, ať to nevzdám 🙂 Děkuju 🙂

Dobrý den, chci se zeptat, jaký způsobem léčíte nebo léčí váš doktor spálovou angínu.  Co nastoupila dcera do školy ji máme vesměs pořád, měla jí už 8x, letos od ledna ji máme už podruhé. Je ve 3 třídě.

Dr. vždy střídá antb. nebo pýchaný penicilin, měli jsme i léky na imunitu, dlouhodobě brané- u nás to má snad obrácený efekt, v polovině braní či na konci se nemoc ohlásí.

Zkoušeli jsme homeopatii, čínské produkty, prosím o typy.

Teď je rozměnu rozhodnuta o vytržení mandle, nosní už nenáme...zatím 🙂

Všem děkuji za postřehy.

Celá naše rodina miluje pobyt v lese. Vlastně to tady co chvíli připomínám, takže to pro vás není žádná novinka. Možná už některým připomínám zaseknutou gramofonovou desku, že? Jenže mně to prostě nedá.

Téměř celé dětství jsem, ač v bytě, žila opravdu jen pár metrů od lesa. Ve větších městech jsem potom vyhledávala alespoň parky, protože vycházka do lesa už obnášela určitý vypravovací proces a přiznávám, že v jistém věku jsem na to byla líná.

Teď mám ale vedle sebe malého člověka, který teprve poznává svět a lenost mu nic neříká. Je potřeba chodit do lesa pravidelně. Ono to vlastně platí pro všechny a v každém věku, jen s těmi dětmi všechno nějak nabírá na důležitosti.

Opakování je matka moudrosti. A pokud se ptáte, proč chodit do lesa, tak právě pro vás tady mám hned sedm důvodů.

1. Uděláte něco pro zdraví své i vašich dětí.

Pobyt a pohyb v přírodě a v lese především prospívá tělu i duši. Dítěti i dospělému. Mně se během procházky v lese vždycky neskutečně uleví. Jako bych tam utekla sama před sebou.