O svém porodu jsem článek už psala. Několik dní a možná i týdnů mám neustále myšlenky a chuť napsat si to ještě jednou. Ani ne tak článek o porodu, ale "po porodu" . A proč teď ? Protože až teď, po třech letech, to dokážu všechno říct nahlas. A taky proto, že trauma z prožitého porodu je diagnoza.

          Po narození Bety a mém probuzení z narkózy jsem byla neskutečně euforická, že porod skončil a obě žijeme. Podle papírku s informacemi o miminku, který ležel na stolku. Když mi pak místo dítěte přinesli ty šílené informace, ta euforie se zřejmě změnila až v patologický strach. Nejen z prognózy hrozící demence dítěte, ale i strach o její další existenci. Když se pak přidal ještě koktejl hormonů, který je po porodu naprosto normální téměř u každé z nás, vytvořil se bludný kruh, ze kterého jsem se neuměla dostat.

            Poprvé jsem Bety viděla na obrázku v telefonu, který pořídila paní doktorka a snažila se mě rozveselit, jak díky těm hadičkám,  co jí trčí z hlavičky, vypadá jako ufonek. Ufonek ??? Jak prosím ? Tohle totálně vyčerpané, zmordované dítě, s křivě pootevřenou pusinkou a se vším zaťatým v křeči, že je legrační ufonek ? Pamatuju si, jak jsem si tu lékařku prohlížela a přemýšlela, která z nás je blázen mimo realitu. Pár hodin jsem to zpracovávala. Pak přišel manžel a moje mamka. Snažila jsem se zapudit žárlivost, že oni dva už ji viděli a já ještě ne. A máme tady dalších několik fotek. Bylo to strašné. To miminko se mi vůbec nelíbilo. Připadala mi strašně cizí, jiná než jsem čekala. Když muž a mamka s dojetím líčili, jak je nádherná, měla jsem pocit, jak kdyby se pode mnou točila postel a s ní celý okolní svět. Oba pak odešli. Přemýšlela jsem nad těmi obrázky dlouho. Tak dlouho, až jsem to ve svém psychickém problému rozklíčovala. Byla jsem přesvědčena o tom, že moje miminko ten porod nepřežilo a oni mi teď rychle strčili nějaké dítě, které jim tam zbylo. " Ahá, tak to se vám hodí. Zbavíte se odloženého dítěte a ještě si perfektně zakryjete záda." myslela jsem si. Celou noc jsem pak přemýšlela, co vlastně bude dál....Ráno pak přišel pan doktor Velemínský, který na přivolání vytáhl Bety z mého nešťastného břicha. Teď jsem ho však poprvé slyšela mluvit. Jeho hlas byl tak milý, vlídný a klidný. Hlas, který okamžitě léčí. Drželi jsme se za ruku a já z něj vysávala ten klid, tu pohodu a jistotu. To mě nakoplo k tomu, že jsem přelezla tu nekonečně dlouhou dobu, přemohla ten strach a šla se podívat na své dítě. Seznámit se tváří v tvář. Vešla jsem do místnosti s několika inkubátory zahalených dekami. Jeden z nich sestra odkryla a já ji poprvé uviděla. Konsternovaně jsem stála a nemohla uvěřit, na jak nádherné dítě se dívám. Tekly mi takové ty veliké slzy, co se rychle kutálí a pořád jsem si četla její jméno napsané fixou na skle. Najednou jsem viděla, že má moje oči a pusu po tátovi. Pak jsem se posadila do křesla a dali mi jí do náručí. Přitiskla jsem si to její teplé nahé tělo  na hrudník a cítila jsem, jak nám oběma tluče srdce. " Jsem tvoje máma a už se ti nic nemůže stát." pošeptala jsem ji do ucha.     

           Když jsem přišly domů z porodnice, dostala jsem i přes tu žalostně malou produkci mléka šílený zánět prsu. Horečky překročily 40°. Ležela jsem v posteli a dívala se na lustr, jak z něj kape pot. Nevím, co bylo se starším Jiříkem a nevím, co bylo s Alžbětou. Zřejmě celou dobu spala vedle mě, protože jsem nedovolila nikomu, aby na ni sáhl. Odmítala jsem jakýkoliv přesun do nemocnice, protože by mi ji určitě vzali. Takže manžel vytelefonoval a vyzvedl antibiotika, které byly tak silné, že sice rychle pomohly, ale kojení bylo u konce. Ani kapka. Za pár dní bylo po šestinedělí a já se začala pomalu ze všeho škrábat. Chtěla jsem na všechno zapomenout. Jenže bohužel. Při každém objetí toho mimina a pak už i roční a dvouleté Alžběty, se mi tohle všechno vybavilo. Přetransformované ve strach z osudu.. Bála jsem se, že se osud pro ní vrátí a už to dobře nedopadne. Da roky a kousek jsem každý večer v koupelně brečela. Pak už jsem si uvědomovala, že asi budu potřebovat pomoc. Až jsem se jeden večer rozbrečela v posteli a všechno řekla manželovi. Že se každý den bojím, že mi zemře. Říct to nahlas byla polovina terapie. Strašně se mi ulevilo. Strašně.... Pak jsem to zvládla říct ještě mamce a ségře, kamarádce... pokaždé jak kdyby ze mě kousek téhle nemocné mysli odešel.                        Dnes jsou Alžbětě tři, je pořád nádherná, macatá a veselá, já chodím do práce a život krásně plyne, svět se točí rychleji a já vím, že z tohoto bludného kruhu jsem konečně venku. Když jsem před pár dny sloužila sobotu na gynekologické jipce, zpoza plenty jsem najednou uslyšela ten hlas. Hlas, který jsem měla živě v hlavě. Ano. Doktor Velemínský, dnes již ve své nové funkci primáře. Můj, vlastně náš, zachránce.....Děkuji navždy! 

Kvasinková infekce nebo-li vaginální mykóza je častou nemocí, kterou za život onemocní až 75 % žen a méně častěji se může objevit také u mužů. Dochází k ní při přemnožení mikroorganismů v normálním vaginálním prostředí, které je pro každou ženu běžné.

V létě je její výskyt vlivem horka, ale i mokrých plavek, nejčastější. Naštěstí existuje několik možností, jak s ní rychle zatočit a dál si užívat léta, i několik pravidel, jak jí nedat šanci zaútočit. 

Jak poznáte, že trpíte kvasinkami?

Kvasinková infekce se k vám nejprve přihlásí náhlým svěděním v oblasti rodidel, a to uvnitř i zvenku. Svědění se hodinu od hodiny zvětšuje a bývá velmi nepříjemné. Pokud si však budete rozkrok drbat a třít anebo se ve sprše přímo snažit místo i rukou najít a podrbat, nákazu si jen rozšíříte a rozdráždíte. Svědění bude úpornější a následná léčba zdlouhavější.

Rodila navíc začínají být nateklá, prokrvená, můžete začít cítit i pálení při močení a bolest v podbřišku. Pokud se vůbec odhodláte k sexu, bude pak bolestivý. V poslední fázi se pak přidá pro kvasinkovou infekci zcela typický bílý výtok, který je v největší fázi infekce hrudkovitý a usazuje se v zadní části pochvy.

Jak jsem ke kvasinkám přišla?

Jistě to znáte - sedíte s dětmi u vody, v oblíbené hospůdce, děláte si piknik na louce a vlastně nestíháte nic moc jiného, než se okolo sebe stále ohánět rukou a odhánět nezvané hmyzáky od svých potomků, aby chudáci nevypadali jako jeden velký štípanec. Pojďte se společně s námi podívat, jaké máte možnosti prevence a když už vašeho drobečka něco štípne, jak docílit toho, aby se pupínek brzy zahojil. 

Komáři a ti ostatní

O tom, že by vás v létě obtěžoval jeden druh hmyzu si většinou můžete nechat jen zdát. Možností, co všechno může vaší drobotinu poštípat je opravdu hodně. Zaměříme se na ty nejčastější.

• Komáři

Komáří kousnutí patří v létě k těm vůbec nejčastějším. S komárem se totiž setkáte téměř všude. V místě vpichu vám komár většinou zanechá několik milimetrů velký pupínek, který svědí. To zapříčiňují bílkoviny a enzymy, které komáří sliny obsahují a které pro nás mají následný svědivý a dráždivý efekt. 

• Ovád

Často se v ambulanci i na sociálních sítích setkávám s názorem, že těhotenské vitamíny způsobují vyšší hmotnost miminka i výraznější přibírání na váze u maminky. Tyto výroky nejsou nijak podložené žádnou studií a ani se nezakládají na žádných faktech a ani selském rozumu. Dítě vyživíme tuky, cukry, bílkovinami, ale ne kyselinou listovou a vitamíny. Je to podobné jako tvrdit, že budeme mít velké dítě, protože jíme hodně salátů.

Oproti tomu jsou studie, které jasně potvrzují přínos užívání kyseliny listové a dalších látek obsažených v těhotenských vitamínech.

V mém soukromém dotazníku, ve kterém odpovídalo 307 maminek nebyl žádný znatelný nárůst váhy novorozenců u maminek, které vitamíny užívaly. Ano. Není to žádný výsledek do studie, ale rozhodně nám říká víc než : ,,kamarádka mojí kamarádky říkala, že….´´

Podívejme se, jak maminky přibíraly na váze. Na tomto grafu jsou výsledky u maminek, které těhotenské vitamíny užívaly:

A tady maminky, které vitamíny neužívaly...výsledky opravdu téměř identické...

Co se týče porodní váhy miminek, tak zde můžeme vidět váhy miminek maminek užívajících těhotenské vitamíny:

Téma, pro spousty lidí neznámé, tabu nebo dokonce zavrhované. Řeč je o duševním zdraví, tedy o tom, jak se člověk cítí, jakou má náladu, jak si udržuje pozitivní mysl a celkově jak prožívá každičký den.

Duševní zdraví je velmi často odsuzované a to z toho důvodu, že je tabuizované přiznat si, že se necítíme dobře. Co je nutné si uvědomit, je v pořádku mít špatný den, je v pořádku, když se vám do ničeho nechce a máte špatnou náladu a je v pořádku se s tím někomu svěřit a mluvit o tom. Mluvit o tom je přesně to, co toto téma potřebuje. V poslední době se dokonce celkem rozmohlo a lidé si pomalu uvědomují jeho cenu. Také je odsuzování kvůli předsudkům a komentářům od okolí: ,,Přece nejsem žádný blázen!”

Definice duševního zdraví?

Není. Každý si na tom najděte to své, co to pro vás znamená. ,Pro mě je to schopnost adaptace těla a mysli na vnější podmínky a přitom si zachovat chladnou hlavu, pozitivní smýšlení a radost ze života.

• Nemám na sebe čas.
• Někdy mám den, kdy nevylezu z postele.
• Jím pozdě večer u televize a zapíjím to vínem.
• Místo svého odpočinku brouzdám po sociálních sítích a řeším pracovní e-maily.
• Nechodím do přírody.

Poznáváte se? Pojďme si tedy ujasnit v několika bodech, jak o to své duševní zdraví pečovat a udržovat ho v co nejlepší kondici. Tím pádem i zlepšit každý den a cítit se co nejlépe je to jen možné!

V posledních letech se látkové pleny dostávají opět do popředí zájmu. Mnoha maminkami jsou považovány za přijatelnější variantu pro děťátko. Musím se přiznat, že i já z nich jsem nadšena. Dnes už kromě klasických čtvercových látkových plen existují i látkové pleny podobné těm jednorázovým.  Co však stále tvrdí naše maminky a babičky a mnoho maminek to od „látkování“ miminka odradí, je péče o tyto pleny. Stále ještě kolují zvěsti o náročném praní a údržbě. Opak je ale pravdou.

Praní a údržba látkových plen už opravdu nepředstavuje nic složitého a časově náročného. Základem je skladování plen, použitou počůranou plenku stačí uložit do kýble s víkem rovnou, pokakanou plenku pak opláchněte, případně potřete žlučovým mýdlem a uložte do kýble. Jde o tzv. skladování na sucho. Tato metoda skladování je oblíbená nejvíce.

Volit ještě můžete tzv. skladování plenek na mokro, jako jedna z maminek ve fóru, která ještě přidává svůj pohled na údržbu plenek:

„Nie, ja ich skladujem namočené vo vaničke. Ešte sa mi nestalo že by mi smrdela voda. Ak áno, tak by som ju vymenila za čistú a periem no tak raz za 2 za 3 dni. Podľa toho, ako mám času a či ma to štve, že ich mám tolko namočené. Inak práčku točím každý deň aj 2x, ale pripadá mi to zbytočne, že by som plienky prala každý deň. Keď sa môžu pekne odmočiť. Treba drhnúť plienku, aj ja som si to myslela, ale nieje to až taká veda so sprchou prepláchať, keď je zalepkane hovienko a potom troška vymydliť žlčovým mydlom. Mne to nezaberá nejak času, ani mi to nepridáva extra prácu. Ja to robím pre malú, lebo máme problémi tak tá chvíľka ma nezabije.“

Když je kýbl plný, přesunete vše do pračky, přidáte prací prostředek a vyperete. Bohatě stačí na 60°C, všechny druhy plen. Z hygienických důvodů je to naprosto postačující. Další dobrá zpráva je, že se určitě nemusí žehlit, i když některé maminky žehlí v šestinedělí.

Ptáte-li se v čem prát a na přesný postup,  dostanete mnoho odpovědí a všechny budou správné. Lze použít klasické prací prostředky, ekologické i doma vyrobené prací prostředky tzv. mýdlový sliz. Tady ale pozor, někteří tvrdí, že zanáší pračku a není vhodný na fleese, vlastní zkušenost ale nemám. Určitě si také pořiďte žlučové mýdlo, to uplatníte vždy a zbaví vás každé skvrny.

Ahoj maminky,

něco končí a něco začíná. PEPCO, vaše oblíbená značka, naskakuje na vlnu s novou energickou Ambasadorkou Katarínou https://www.modrykonik.cz/blog/tratatundra/ a máme moc velkou radost, že vám ji můžeme představit.

Po 3 letech přichází čas na změnu a proto máme radost ze svěží novinky a těšíme se na zbrusu nové nápady a soutěže. Věříme, že se vám tato změna bude také líbit a že se necháte inspirovat. Skupinka zůstává stejná, a pokud ještě nejste jejími členkami, tak se přidejte, aby vám neunikly žádné nové informace.

Katko, držíme ti palce a přejeme hodně štěstí.

P.S.: Kamila koníka neopouští, nebojte. Bude tu i nadále na svém profilu a užívat si koníka jako každá jiná maminka. Svůj úkol zvládla krásně a jsme rádi, že jsme ji měli v týmu. Kami, máme tě moc rádi.

Milé maminky, ahoj,

máme moc velkou radost, protože již známe Ambasadorku Stérimar a můžeme vám představit Kristýnu https://www.modrykonik.cz/blog/kristinandbaby/?....

Je to maminka dvouleťáka Matýska a manželka milujícího muže.

Na koníku vás bude informovat o značce Stérimar a výhodách jejího užívání pro malé i velké. Období alergie je stále v plném proudu, čeká nás období rýmy, děti nastoupí do školky a školy... Nosy budou středem zájmu. S Kristýnou a Stérimarem se dostane nosům a nosíkům té správné péče a o jejich hygienu bude postaráno. Přidejte se proto do její skupinky, ve které můžete o produkty Stérimar soutěžit a dozvědět se také informace, se kterými budete připraveny na nosní nepříjemnosti.

Kristýnko, přejeme hodně štěstí a ať se ti daří.

Petra

"Máme takový problém. Naše malá (8 měsíců) se začala po přetáčení tak divně kroutit. Nejdříve jsem to přičítala tomu, že se vzteká a něco se jí nelíbí. Začala to ale dělat častěji a častěji a začala u toho tak divně řvát. Není to pláč, ale řev a sténání. Doktor nás dokonce poslal do nemocnice, odkud nás propustili s tím, že se nejspíš jedná o masturbaci. Nemáte s tím některá zkušenost? Kdy se to zlepší?"

Masturbace se u malých dětí vyskytuje poměrně často a nejedná se o projev žádného onemocnění. Největším úskalím pro rodiče je, aby poznali, že se jedná skutečně o masturbaci. Projevy jsou často zaměňovány s epileptickými záchvaty a děti jsou podrobovány složitému vyšetření. Zbytečně. Víte, jak se pozná dětská masturbace a co dělat, když masturbuje předškolák nebo dítě školního věku?

Kdy se může masturbace poprvé projevit

První masturbační projevy můžete zaregistrovat v kojeneckém období, a dokonce jsou vidět v ojedinělých případech také u plodu na ultrazvuku. Masturbace je přirozený a normální projev lidského sexuálního chování. Nejvíce se projevy vyskytují kolem 4. roku (častěji u dívek) a od 7. roku života dochází k jejich ústupu. Další se projeví v pubertě. Ranné známky sexuality jsou zcela normální. Větší potíž představuje jejich chybná diagnostika.

MASTURBACE BATOLAT

Diagnostika dětské masturbace

Ráda bych v první řadě poděkovala Modrému koníku za možnost testování produktů Pampers pants a splashers. Když mi přišla zpráva že jste nás vybrali byla jsem nadšená že můžu vyzkoušet zase něco nového používali jsme od narození Pampers premium care nebo Pampers active.

Pampers patří k těm nejznámějším a pro mě je to sázka na jistotu, taková osvědčená klasika.

Jako první bych ráda zhodnotila plenky pants které jsme otestovali více.


Pampers Premium Care Pants

Vzhled plenek je podobný jako u všech pampers ,zelenobíla barva , obrázek, plenka vypadá jako kalhotky jsou velmi pružné. Velmi mile mne překvapilo že plenky mají indikátor vlhkosti (proužek počurané pleny) což mněli plenky 1-2 je to velká pomoc. Po prvním vybalení pleny člověk pozná jak patří plena vzadu ma proužek který slouží na zalepení pleny a následné vyhození, takže když dítě přebalujete stačí jen natáhnout plenu což jde velmi snadno i když se neposedné dítě otáčí na bříško 😃 vy jen natáhnete a když leží na bříšku už jen doupravíte plenku aby seděla na zádech.

Sundávaní plenky funguje tak že roztrhnete na bocích plenu a poté srolujete a zalepíte tím proužkem který je na zadní straně pleny. Pleny krásně obepínají tělíčko, nikde neškrtí, nejsou opruzeniny.

Shrnutí: 

Když to shrnu, tak s plenkami jsem byla moc spokojená a pozitiva rozhodně převažují. Prvních pár plenek mi trvalo než jsem si našla způsob jak malé rychle strčit nožky do otvorů plenek protože mi často vytahovala nohy než jsem ji oblekla 😃 ale pak už to šlo rychle, další pozitiva je pružný pas a gumičky kolem nožiček,příjemná vůně.

Jako jediné mínus vidím asi cenu.

Koupací plenky Pampers Splashers

Letos jsme porpvé využily bazének tak jsme byli rádi že můžeme otestovat koupací plenky které jsme se jinak chystali koupit. Splashers velmi zaujali že mají krásné letní barevné motivy sluníčko a chobotnici,koupací plenky se natahujou stejne jako pants jsou stejně pružné a krásně sedí, plena nemá pružek na zabalení takže je dobré mít sebou něco do čeho plenku potom dáte. Testovali jsme plenky v bazénku plenka se nacucla trochu ale netak že by to malé nejak vadilo hrála si v bazénku a byla spokojena. Označení plenek jestli je to předek nebo zadek je u těhle značeno obrázkem na přední straně. Udržení větší nadílky nemůžem posoudit jestli by plenka zachytila.

Ahojte, jdeme se s vámi podělit o zkušenosti s testováním Pampers premium care a splasher, ale prvně bychom chtěli poděkovat koníků za tu možnost, byl to úžasný pocit když jsem se dozvěděla že si vybrali Gábinku  Ani nevím kde dříve začít ale asi u Pampers premium care, ty jsme používali téměř každý den takže máme vážně otestováno. 

Pampers premium care jsou úžasné má několik kladných bodů, premium jsme používali už v porodnici, má jeden úžasný proužek který signalizuje že je čas na prebaleni ten mi na začátcích hodně pomohl věděla jsem kdy už je čas, a teď když jsem mohla vyzkoušet i kalhoty byla jsem nadšená Dcerka přebalování moc nemusí vždy se u toho vzteká pokud je plinka jen pocurana mohu ji sundat i ve stoje, hlavně i obléknout.

Plinka hlavně splňuje všechny požadavky, Dcera ji neprocura jako ostatní plinky a není opruzená je naprosto v suchu kde to jde hlavně poznat přes noc, málo kdy prebalujeme v noci  hlavně jsou výborné i v tom že narozdíl od jiných plenek nespadnou když Dcerka běhá tak plinka krásně drží narozdíl co u jiných máme zkušenost že s dcerky spadli.

A teď bych ráda přešla k Pampers splasher.

Když jsem balíček rozbalili byla jsem už ohromená tím jak jsou krásně barevné ale to nadšení ještě teprve přišlo po vyzkoušení, plinka byla i po namočení vzhledově jako suchá i Gábinka se v ní cítila pohodlně a bezpečně když byla jaká koliv nehoda plinka nic nepropustila.

Jako u ostatních ze kterýma máme tu zkušenost, byla jsem z nich naprosto nadšená Pampers jaké koliv jsou pro mě jistota kvality, ke které se vždycky velmi ráda vracím, jsem maminka která ráda zkouší nové věci takže jsme vyzkoušeli mnoha značek ale tyhle jsou naše oblíbené, splňují vše co slibují. 

Dovolenkový relax i zábava každému na míru

Letní dovolená na Liptově již dávno není jen o turistice a kochání se zelenou krásou, z které vyrůstají vysoké hory. Dnešním dětem by nestačili, chtějí akci, podle možnosti každý den jinou. My starší bychom uvítali i nějaký pokojnější mód. Jak to skloubit? Už vím, že se to dá. Stačí si vybrat jeden z liptovských aquaparků, anebo nejlépe oba.

Děti, samozřejmě, „projeli“ na tabletu kompletní nabídku Tatralandie i Bešeňové a od radosti nevěděli, kam vyrazit dříve. Pěkně po pořádku, zodpovědně vyzkoušíme úplně všechno, mrkla jsme na můj povedený páreček. Jako rodiče zodpovědného za prázdninový rozpočet, mě potěšila novinka tohoto léta – vstup pro děti do 6 let zdarma.

V zajetí vodní vášně

Jen jestli jsem to nepřehnala a budeme jim stačit, říkám manželovi hned u vstupu do mikulášského aquaparku, největšího na Slovensku. Množství bazénů a atrakcí mi téměř vyrazilo dech. Jemu ale v očích hráli jiskřičky a na rtech nefalšovaný klučičí úsměv. Junioři byli v transu. Jen co jsme si zařídili hlavní stan na pohodlných lehadlech, děti již běželi vstříc dobrodružným jízdám v pestrobarevných korytech a rourách nápaditých toboganů a skluzavek. Jen s námahou jsme se jim drželi za patami, vždyť různě zatočených originálních toboganů různých délek, výšek a sklonů jsou v Tatralandii téměř tři desítky. A zábava pokračuje na Surf Waves Tatralandia, kterou si můžou zkusit již čtyřleté děti. Po dlouhé chvíli jsme pochopili, že atrakce jsou opravdu bezpečné, juniorům se věnují i animátoři a my rodiče si můžeme dopřát příjemný odpočinkový čas při drinku v jednom z barů u bazénu a restaurací různých stylů.

Mega novinky

"V manželství jsem měla nevlastní děti 2 a vztah se mi k nim různě za ta léta měnil, ale rozhodně nemůžu říct, že bych je měla třeba stejně ráda jako později svoje vlastní dítě." Už dávno není výjimkou, že má dnes dítě mimo své vlastní mámy a táty ještě minimálně jednoho rodiče navíc. Být nevlastním rodičem není vůbec jednoduché. Všechno je to hlavně o komunikaci a s tou má problém mnoho rodin i v klasické rodině, natož v takové, kam si jeden z rodičů dovede nového partnera a ještě třeba s dalšími dětmi. Těžké to bývá pro všechny zúčastněné. Jestliže máte pocit, že to nezvládáte, možná děláte některou z chyb, kterým je dobré se vyhnout.

Nikdo nechce být navždycky sám, a tak lidé i po zkrachovalém vztahu vstupují do nových. Kolik jich je a kolik dětí tak vyrůstá mezi dvěma domácnostmi, se nedá přesně spočítat, protože statistiky se nevedou. Každopádně je jisté, že dnes vzniká čím dál více rodin na druhý nebo další pokus a dítě musí přijmout i jiné než biologické rodiče a často také získává nové sourozence.

Když potkáte někoho nového, až jste po rozchodu už v lásku příliš nedoufala, vidíte všechno za skly růžových brýlí. V momentě, kdy seznámíte své dítě s novým partnerem a často i jeho dětmi, ale může nastat problém.

Jak si vytvořit vztah k nevlastním dětem, aby to doma fungovalo?

Nejdůležitější je jít na vše pomalu, trpělivě, bez naléhání. V každé takové rodině to navíc funguje jinak, takže musíte najít svou vlastní cestu a neřešit, jak to mají jiní. Jinak to vypadá tam, kde s vámi nevlastní děti žijí stále a jinak v případě, že jezdí jen na víkend. Velmi důležité je i to, zda už mají bývalí partneři či manželé spolu dořešené veškeré nesrovnalosti a konflikty a dokáží spolu na nějaké rozumné bázi fungovat.

Člověk má často pocit, že vše musí fungovat hned teď a okamžitě. Že se musí nastavit jasná pravidla a vše zaběhnout. Je ale důležité pochopit, že vše chce čas, že si na celou situaci musí zvyknout dospělí i děti. Věci by měly plynout přirozeně a ne zkrátka doma oznámit, že od zítra to bude tak a tak a děti musí poslouchat.

„OGTT je pro to pro mě noční můrou - je mi jasné, že nalačno nevydržím, než tam dojedu, tak budu zvracet (i když třeba není co), a po vypití glukózy nechci ani vědět co se bude dít. Takže přemýšlím o možnosti test OGGT odmítnout.“

Každou nastávající maminku čeká během těhotenství několik pravidelných vyšetření a testů. Jedním z nich je i test na těhotenskou cukrovku. Nekolují o něm žádné dobré zvěsti a mnoho z nás je před ním varováno. Pojďme si ho trochu přiblížit a zjistit, zda se ho opravdu musíme děsit.

OGGT neboli orální glukózový orientační test

Test OGGT neboli orální glukózový orientační test je preventivní vyšetření těhotných žen probíhající mezi 24. – 28. týdnem těhotenství. Jeho účelem je zjistit riziko zvýšené hladiny cukru v krvi. Zjišťuje se v zásadě z krve žilní. Provádí se u všech těhotných, kterým nebyla cukrovka zjištěna na začátku těhotenství. 

Není pravidlem, že cukrovka hrozí jen u žen s rizikovými faktory. Podobnou zkušenost má i jedna z maminek na koníku: „Já taky nepatřila do rizikové skupiny a neměla vůbec žádné příznaky a těhu cukrovku mi prokázali, takže jsem byla nakonec ráda, že se na to přišlo a že jsem na test šla a mohla se ta cukrovka hlídat, nakonec přišly komplikace a syn musel ven sekcí ve 38tt i přes dobrou kompenzaci cukrovky.“

U rizikových žen by se měl provádět už v prvním trimestru a při negativním výsledku pak zopakovat ve druhém či třetím trimestru. Do rizikových faktorů vzniku patří především: vyšší věk matky, obezita, diabetes v rodině i špatný životní styl.

"Dnes promazávám staré záložky webovek, co tu mám v prohlížeči a narazila jsem na záložku Jonášovy metody početí (záložkovala jsem to snad před 2-3 lety). Tahle metoda porovnává postavení slunce a měsíce v době narození ženy a dle astrologie určuje datum vhodné k početí dítěte. Před těmi lety, kdy jsem to záložkovala, ještě nezkoumal napěťové aspekty jako teď - jen vyběhlo vždy datum. A tak si říkám - než to smažu, ze srandy na to kouknu a čučím jako blázen. Počali jsme v termínu dle Jonáše 9.6.2014 a dle něj to měl být chlapeček - kterého opravdu čekáme! Navíc jsem koukala 5 let zpětně, co jsme se s manželem snažili o mimi, a toto byl první termín, kdy nebyly pro mě žádné napěťové aspekty. Náhoda nebo ne?"

Mnohá z nás pocítila, jaký je to pocit, když si moc přejeme miminko, ale stále se nedaří. Zkoušíme vše možné i nemožné, podstupujeme vyšetření, používáme ověřené metody, jako měření bazální teploty a hlídání ovulace, ale uchylujeme se i k babským radám. Jednou z metod, jak počít, je i Jonášova metoda, kterou jistě mnoho lidí zařadí do kategorie babských rad. Jak to tedy vlastně je?

Postavení Slunce a Měsíce

Jonášovu metodu vytvořil MUDr. Eugen Jonáš, který se zabýval astrologií. Při výpočtech plodných dnů vychází ze spojení ženy s Měsícem. Plodné dny ženy jsou pak dny, kdy je postavení Slunce a Měsíce stejné, jako v den jejího narození. V těchto dnech by měla být žena schopna počít, nezávisle na menstruačním cyklu.

Toto se opakuje každých cca 30 dní, většinou se ale nekryje s menstruačním cyklem žen. Jak by tedy žena mohla mimo plodné dny dle menstruačního cyklu díky této metodě otěhotnět? Jedna z maminek ve fóru našla možné vysvětlení: „Ta Jonášova teorie pracuje s konceptem spontánní ovulace, lapidárně řečeno, že jsme schopné ovulovat i v důsledku styku (stejně jako kupř. lamy nebo králíci), nejenom cyklicky. Je k tomu zajímavá kanadská studie z r. 2003, která potvrdila, že u všech sledovaných žen došlo v průběhu měsíce k více cyklům zrání folikulu a u 10 % i k vícenásobné ovulaci."

Nutno ale dodat, že pokud se shoduje menstruační cyklus a ovulace s plodným dnem dle Jonášovy metody, je šance otěhotnět nejvyšší.