Na Modrém koníkovi už nějakou dobu funguje skvělý projekt Koník testuje, který dává maminkám z tohoto portálu možnost zdarma otestovat různé produkty. Už několikrát se zde objevily možnosti testování, pro které jsem však nebyla vhodnou kandidátkou, proto jsem velice ráda uvítala možnost otestovat právě Viledu. Bylo to zrovna v době, kdy jsme se stěhovali do nového a já akutně potřebovala koupit nějaký funkční mop, u kterého se nebudu vztekat a výsledek nebude nakonec stejne prachmizerný🙂

Celkově musím říct, že jsem na Viledu slyšela už dlouhou dobu samou chválu. Jsem poměrně skeptický člověk, který na reklamy nedá vůbec, ale zato je pro něj daleko důležitější osobní doporučení od známých či přátel. A jelikož mě okolí hodně nahlodalo, zvažovala jsem koupi právě tohoto mopu Vileda Easy Wring and Clean TURBO. Nicméně se přiznám, že si mi moc nechtělo platit poměrně vysokou částku  (okolo 1000 kč) za něco, o čem nejsem přesvědčená, že to za to stojí. Takže nabídka Viledy přišla v nejvhodnější dobu a když jsem zjistila, že jsem byla k testování vybrána, měla jsem opravdu velkou radost.

Nyní je to už zhruba 14 dní, kdy mop v naší domácnosti testujeme a můžu říct, že jsem z něj opravdu nadšená (pokud se to teda dá v souvislosti s úklidem říct)🙂.

Doma máme hned několik typů podlah, na všech byl mop vyzkoušen a musím říct, že opravdu obstál ve všech případech:

• na největší ploše místností máme vinylovou podlahu
• dlažba v koupelně
• na verandě máme takovou zvláštní pogumovanou podlahu, která se strašně špatně udržuje

Negativa výrobku:

Jak správně inzerovat handmade výrobky v bazaru:

Kde prodávat

Prodej vlastní tvorby je povolený jen v bazaru.

Vlastní výroba / Nové zboží / Použité zboží?

Do které části bazaru handmade zboží vložit:

• Vlastní výroba = libovolná nová věc, kterou jsi sama vytvořila a která se dá odevzdat či poslat v balíčku (t.j. tebou uháčkované, upletené nebo jinak ručně vyrobené hotové výrobky). Jde jen o věci nové, nepoužívané.
• Nové zboží = nepoužitá, nová, ručně vyrobená věc, kterou jsi sama nevyrobila (např. jsi ji dostala, koupila...).
• Použité zboží = používaná, nošená ručně vyrobená věc.

Díky blogu, který právě čtete, jsem dostala velmi zajímavou reakci. Nepsal mi žádný adoptivní rodič ani čekatel. Psala mi budoucí adoptivní teta. Dotaz byl velmi zvláštní a pro mě nádherný - empatický.

Budoucí teta chtěla vědět, jak může pomoci adoptivní mamince v čekání  - jestli se má ptát nebo neptat.  Co je vlastně před a po schválení čeká? Chtěla celému procesu rozumět. A jako poslední věc ji zajímalo, jak nejlépe jednou, až ta chvíle přijde, vyjádřit tu radost a přijetí adoptovaného dítka do rodiny.

Celé mě to donutilo zamyslet se nad tím, jak jsem to tenkrát měla já? A co přesně jsem potřebovala? Co naopak ne?

Velmi dobře si vybavuji období, kdy jsme podávali žádost o adopci. Dalo by se říci, že jsem moc chtěla sdělit okolí hlavně blízkým, přátelům, jaký krok právě podnikáme. Nicméně tím, že jsem byla ve svém okolí jediná neplodná a bezdětná žena žádající s partnerem o adopci, byl to docela problém. Co jim říct? Že už jsme takoví zoufalci z hlediska snahy o dítě, že už zkoušíme i adopci?

Vyprávět jim o psychotestech? Kde si člověk připadá, že nemůže tím vším prověřováním snad ani projít, protože mu určitě najdou jednu nebo hned několik psychických poruch, které budou adopci znemožňovat?

Příprava žadatelů o osvojení, aneb pocit že se nacházíte v „kruhu anonymních alkoholiků“. „Ahoj, já se jmenuji tak a tak a chystám se vypít vodku na ex, ehm tedy adoptovat dítě.“

Už jsem na ten malý incident z minulého týden zapomněla, ale dnes se mi stalo něco podobného. Jsou to maličkosti, málem mi to vehnalo slzy do očí. Někdy se toho prostě sejde více najednou.

Mám druhé dítko, ale už u prvního jsem si, stejně jako většina maminek, všimla, že přítomnost kočárku v obchodě či v MHD, je pro některé lidi vítanou příležitostí, jak si zchladit na někom žáhu.

Minulý týden jsem nakupovala v drogerii, kde by se vešly dva košíky v uličce vedle sebe. Potřebovala jsem se ohnout pro prášek na konci slepé uličky a tak jsem dala kočárek trochu stranou. Vzala jsem prášek, otočím se koukám, že před uličkou stojí paní dobře přes 60 let. Čekala jsem, jestli vjede, že bych se jí uhnula. Ona jen tak stála, tak jsem to pochopila tak, že čeká, až vyjedu. Po výjezdu z uličky jsem řekla: „Děkuju.“ Jako, že děkuji, že se tam nehrnula a počkala, až vyjedu. Odjíždím a slyším, jak si polohlasně, tak abych to slyšela, říká: „Ani neumí říct s dovolením.“ Tak nevím, no. Prostě jsem situaci pochopila tak, že čeká až vyjedu. Kdyby tam ihned potřebovala jet a nechtěla čekat, ta bych očekávala, že naopak ona řekne s dovolením a já bych si stoupla na stranu a necouvala z uličky ven. Proč mi to tedy neřekne a pak je ještě jízlivá?

Druhý den jsem si na to už ani nevzpomněla. Ale dnes jedu s kočárkem od lékařky , nastoupím na místo určené kočárkům a paní se uhne jen o kousek. Nic jsem krom slova děkuji neřekla, protože jsem věděla, že brzy vystoupím tak jsem ji nechtěla zbytečně prudit, aby uhnula, a řekla jsem si, že sice překážím do prostoru, ale že těch pár zastávek prostě uhnu ostatním cestujícím já. Uhýbám tedy hned na další zastávce, aby mohli všichni projít a stoupnu si před onu madam, když nebylo jinde místo. Tam mě sjede ostrým tónem, že by taky ráda vystoupila, jestli bych byla tak laskava. Opět nechápu. Sama stojí na místě určeném kočárkům, já ji neřeknu ani slovo a pak mě sjede, i přestože vidí, že uhýbám ostatním. To nemohla říct předem, že bude hned vystupovat nebo slušně říct s dovolením.

Nevím, jsem asi hodně přecitlivělá, ale prostě mě tohle vždy zamrzí. U mužů se mi takovéhle chování nikdy nestalo a u mladších žen také nikdy. Čím to asi bude, že se pravidelně s takovýto chováním setkávám jen u žen starších přes 60 let?

Přijde mi, že jim vadí už jen to, že někdo s tím kočárkem jede, jakoby zapomněly, že samy taky někdy kočárek vozily. Maminky s kočárky jsou snadný terč, jak jim dát najevo, že ony, respektive jejich děti překážejí. Vlastně se nic hrozného nestalo, ale i tak je mi z toho tak nějak smutno a potřebovala jsem se z toho vypsat.

Aktualizace: Recenze našich uživatelek na MAM naleznete zde a na sebamed zde. 

Recenze na MAM lžičky a kartáčky na první zoubky naleznete ve fóru tady. Taky v koníkovském fóru naleznete recenze na opalovací přípravky Baby sebamed. 

---

První kampaň, kterou pro vás pouštíme do světa, se bude věnovat Baby sebamed krému na opruzeniny a lahvičce MAM Anti - Colic pro holčičky či chlapečky. 

Miminka si zaslouží to nejlepší a my víme, že se jím to snažíte dát. A ještě mnohem víc. A proto jsme se rozhodli, že vám s pečováním o děti pomůžeme tímhle způsobem.  

Co testujeme:

Jak vidí Pardubice @malformatio

Ahoj jmenuji se Zuzka (malformatio) a budu vás celý týden provázet městem, ve kterém bydlím již 9 let. Tímto městem jsou Pardubice. Jsem naplavenina. Jela jsem sem s batůžkem na pracovní pohovor, poslouchala v mp3 místní kapelu Vypsanou Fixu, která zpívala o Pardubicích a já poznala místa, o kterých zpívá. Po pohovoru jsem si sedla na lavičku a říkala jsem si, že tohle je super město, kde bych mohla žít. Za pár dní jsem se dozvěděla, že jsem přijata a po ukončení školy jsem si zabalila krosnu a odstěhovala se do Pardubic nebo také jak zpívá Vypsaná fixa do San Piega.

1) Něco málo o Pardubicích:

Jak už jste psaly v anketě (oslovuji ženy, protože muži to pravděpodobně nesledují), tak většině z vás se v souvislosti s Pardubicemi vybaví perník, hokej a dostihy. Vzhledem k tomu, že zvířátka a koně jsou mi nejbližší, tak se některý den budu věnovat dostihům a koníkům. Ještě připíši menší zajímavost k perníku. Recept na pardubický perník pocházel původně z Hradce Králové. Takže pardubický perník vlastně není pardubický perník.

Pardubice se nachází ve východních Čechách. Leží uprostřed Pardubické kotliny u soutoku řeky Labe a Chrudimky. Dominantu kraje tvoří Kunětická hora (295 m n. m.), odkud je rozhled po celé rovině, na Železné hory, Českomoravskou vysočinu, na Orlické hory i Krkonoše, někdy až na Kozákov a Ralsko.

Pardubicko je krajem prosluněných luk, řek, starých kanálů a rybníků, jejichž břehy jsou plny kvítí a ptačího zpěvu. Může se pochlubit několika chráněnými krajinnými oblastmi a přírodní rezervací pralesem Bukačkou, krásným parkem platanů a staletých dubů v Cholticích i typickou polabskou krajinou kolem Lázní Bohdaneč, městečkem se staletou tradicí slatinných a minerálních koupelí, kam lze zavítat městskou hromadnou dopravou z Pardubic.

Nejprve bych chtěla moc děkovat za tohle testování. Jsem z produktu opravdu moooc nadšená. Doufám, že můj článek pomůže maminkám s výběrem ,,urychlovače" úklidu.

Takže, jsem měla tu  čest testovat tento mop. Moc se mi na  začáte nezdály ty ,,dredy" pořád jsem si říkala, že přeci všichni na ty staré provázkové mopy nadávají?! Ale pravda je taková, že jsou moc šikovné! Moje recenze by byla asi neskutečně dlouhá, měla jsem totiž možnost mop vyzkoušet na nejrůznějších  povších, v různých domácnostech. U nás bez zvířat, druhá domácnost s pejskem a 2 kočkama a třetí neskutečně obrovská vila!

Kyblíček je krásně lehký, moc jsem si pochvalovala výlevku. Naprosto super. Co mě hodně překvapilo, že voda během ždímání nelítá kam nemá, u zelené konkurečí značky L.... mám z druhé domácnosti vyzkoušeno, že vždy voda nahodila zeď, takže kýbl musel být uprostřed místnosti daleko od zdí, gauče nedejbože elektroniky. Jen mě trošku zklamal ,,zobáček" na držení tyčky. ten bohužel 3 vteřiny po zacvaknutí tyčku vystřelí. Materiál je pevný, lehký, pedálek super. Kyblík jak je tmavý, tak bych možná na stěnu napsala bíle vileda, aby se lépe rozeznávala špinavá voda;)

Jinak na dřevěnou podlahu super! Dřív jsem se bála s konkurenčním mopem. Nedal se tak hodně vyždímat. Což s Viledou rozhodně jde! Takže super! Krásně vytřené rohy. Dredíky krásně zajedou i pod nábytek. Co mě zaujalo, že krásně vytře lišty a sokly podél dlaždy. Trošku je problém, pokud má někdo naštukováno až k zemi a nemá sokl/lištu na zdi, tak mop ,,zamáchá" i zeď.

Jinak mop prošel 2x pračkou a super! Všechny nečistoty, které se nedaří obrat rukou po vytření jsou pryč! Suchý mop jsem třeba i brala vysavačem 🙂

Co ale chci vyzvednout nejvíc, tak schopnost pohltit hrubou nečistotu, vlasy,  opravdu i obývák po čuníkách nebylo třeba vysávat před vytřením. Opravdu mi moc Vileda pomohla. Rutinní úklid ze zkrátil o polovinu.

MyMayu jsou barefoot gumáky, se zateplovací vložkou můžou být používány i jako sněhule.

Vyrábí se dva modely - typ Explorer, který je vodotěsný, a Muddy Munchkins, které nemají nepropustné švy a můžou jimi pustit vodu. MM jsou dostupné jen v menších velikostech - do EU 23/25, Explorer až do vel. 33.

Koupila jsem je přímo od výrobce v Kanadě, větší Explorer ve slevě jako vadné zboží s kosmetickou chybou nebo výrobní vadou bez možnosti vrácení či výměny. Jedinou vadu, které jsem na našich Explorer našla, jsou malé zbytky lepidla na nártu boty a trošku horší ušití tamtéž, jinak jsou v pořádku.

Vlevo Explorer (pro pětiletého), vpravo Muddy Munchkins (pro dvouapůlletou):

Gumová podrážka je vytažená vysoko, až po horní šev, zhruba 6 cm nahoru u větší velikosti, 5 cm u menší.
Vstup do boty (otvor v gumové části boty, tedy v podrážce) je u obou velikostí stejně velký, u menší velikosti je tedy menší špička, bota drží na noze jen díky utažení gumičkou okolo nártu - utahují se okolo nártu, ne okolo kotníku, gumička vede zhruba od kotníku k nejvyššímu bodu nártu.

Mojí dceři, která má úzkou nohu, se botky vyzouvají, nesnese je příliš utažené a na noze jí nedrží.


Vnitřní míry, fotky a video ohebnosti, měřeno měřidly Plus12 a Clevermess:

Explorer má o něco ohebnější podrážku, u obou typů je podrážka víc ohebná podélně něž příčně, nejtužší je ve špici.

Muddy Munchkins (s aplikací), vel. 7/8 (EU 23/25)

vnitřní délka 15,5 cm
vnitřní šířka 6,7 cm

Porod, stále velké téma, stále je to něco silného ve mně, něco nad čím dokola přemýšlím. Bylo to bolestivé a přece krásné. Už dvakrát jsem to zažila, ale víc porodů neplánuji. 

U prvního porodu to bylo velké očekávání, nechtěla jsem vědět rizika, problémy a tak.  Vlastně jsem nestihla jít ani na předporodní kurz, nějak moc práce a taky jsem to nechala až na poslední chvíli. V den předporodního kurzu jsem musela s vysokým tlakem do nemocnice a z té už jsem se vrátila ve dvou kusech.

Pokaždé, když jsem byla na poslechu miminka, tak jsem měla velké nutkání pokukovat po porodních asistentkách, tak nějak jsem si vybírala, kterou bych chtěla mít u porodu. Při hospitalizaci, jednoho večera, tam byla jedna hodně sympatická porodní asistentka zhruba stejně stará jako já, moc se mi líbila a byla jsem z ní nadšená.... Přesně takovou asistentku chci. No nic, nechám to osudu.....

Jenže ten celý den už mě pobolívalo břicho, byla jsem nervózní z hospitalizace, tak jsem to neřešila, jenže "ten" večer už to bylo šílený, sestřička na oddělení poprosila doktorku o vyšetření a najednou mi oznámila, že rodím. Zavolala jsem manžela, ať se vrátí zpět do nemocnice i s taškou, kterou mám doma nachystanou.

Najednou jsem si uvědomila, že budu mít u sebe i tu porodní asistentku, co s mi tak moc líbila.....byla úžasná, moc mi pomohla, perfektně mi vysvětlila dýchání a tak.... Jsem ráda, že viděla mého syna jako první ( pak byl manžel a pak teda už i já 😃). 

Malému se ven moc nechtělo, dal mi hodně zabrat, ale prý na prvorodičku celkem dobrý. Celé šestinedělí jsem si nemohla sednout, ale v jiné poloze mi kojení moc nešlo, tak i pár slziček ukáplo, ale stálo to za to, bohužel jsem dlouho nekojila.

Tak a je to tady…třešnička na dortu…závěr celého kolotoče jménem těhotenství – porod.

Musím říct, že jsem se na porod těšila. Nejen pro to, že ten velrybí look už mne moc nebavil, ale také proto, že jsem byla strašně zvědavá jaké to je z té druhé strany…a musím říct, že úplně jiné, než jsem si do té doby myslela 🙂

Byla jsem 39+0 a asi v 8 hodin večer jsem začala vnímat takové divné tlaky v podbřišku…. A tak jsem se jako bystrá lékařka v duchu zaradovala…aaa už je to asi tady…no ale co když ne, že jo... Říkám si, že když přijedu na své pracoviště s tím, že rodím a přitom nerodím, tak si ze mě budou všichni utahovat ještě tak minimálně 10 let…inu dobrá když si nejsem jistá, přijde na řadu samovyšetření 😀 Myslím si, že hadí žena z cirkusu se ode mě má co učit….ale i tak jsem až TAM prostě nedosáhla… No a jelikož se jindy hyperaktivní Míša najednou moc nehýbal, tak jsem vzala tašku a frčeli jsme.

Když jsme dorazili na porodní sál mého pracoviště, tak jsem si hodila tašku přes rameno, odemkla  a šla jsem na příjem. A teď nastala vtipná situace…první dotaz jedné ze sloužících porodních asistentek : ,, Jani a máme ti volat lékaře ?´´  …a jelikož jsem pracovitá, tak jsem se přijmula sama. Sepsala jsem papíry a napojila se na monitor. To už jsem si byla jistá, že mi začínají kontrakce, divný pocit v podbřišku se opakoval každých  5 minut a já jsem si v duchu říkala, že ten porod je docela v poho….hahaha…na monitoru jsem viděla pro kontrakce typické ,,kopečky´´ a tak jsem se cítila moc fajn a byla jsem sama se sebou spokojená…. Potom se mě Petra Š. – porodní asistentka - opatrně zeptala, jak to teda uděláme s vaginálním vyšetřením a jelikož z lékařů sloužili jen samí mladí kolegové, se kterými si tykám a beru je spíš jako kamarády než jako lékařské autority, tak jsem požádala zkušenou porodní bábu.

 No a vaginální nález nebyl nic moc - tak jsem rozhodla, že si na vlastní kůži vyzkouším,  jak moc vlastně bolí Hamilton (pro ty co neví, vysvětlím na konci). A ještě jsem já cvok řekla: "A udělej mi pořádnýho Hamiltona.."  Tak milé dámy občas čtu v různých recenzích na lékaře, že si stěžujete, když vám lékař udělá tento úkon bez vašeho souhlasu a předchozího upozornění…a do této chvíle jsem trochu nechápala proč to tak strašně řešíte…??? MÁTE MOU VELIKOU OMLUVU!!! Jako přátelé TOHLE mi někdo nečekaně udělat, tak mu ukopnu hlavu a uteču.  Jako opravdu to bolí a je to hodně nepříjemné…ale u mě to skvěle zafungovalo a já jsem za to Petře moc vděčná. Za další hodinu jsem už měla kontrakce po 2 minutách a vaginální nález super – porodnická branka 4 cm (vaginální nálezy také rozeberu na konci). Což znamená, že jsem po hodině byla najednou skoro v půlce 😀 Dělám tady smějícího se smajlíka, ale do smíchu už mi moc nebylo…procházela jsem se po chodbě před porodním sálem a co dvě minuty jsem křivila obličej…a všichni moji přející kolegové se na mě přišli podívat a pozdravit a hlavně pánové měli takové povzbuzující komentáře jako: ,,… bolí co?...´´ No bolí no…

Potom mě čekala příprava…tzn. sprcha a hlavně klystýr. Tady u toho bych se zastavila. Mnoho žen si stěžuje, že je klyzma před porodem narušování jejich práv a osobních svobod a kdesi cosi…A jelikož jsem si nikde nevšimla, že by někde někdo toto téma rozebral "natvrdo" a bez cenzury, tak se do toho pustím já. Když hlavička plodu prochází pochvou tak logicky úplně stlačí i okolní tkáně včetně konečníku a ten se tedy vyprázdní. To znamená, že pokud není konečník předem vyprázdněný, tak se Vaše miminko narodí do obsahu konečníku….jemně řečeno. Chápu jsou situace, kdy je porod tak rychlý, že se klystýr nestihne, ale pokud je na to čas, tak nevidím důvod proč to odmítat. Ono to vůbec není kvůli nám porodníkům, jak si některé maminky myslí…my jsme na medicíně strávily první dva roky zkoumáním mrtvol, takže nás jen tak něco nerozhodí… ale myslím si, že miminko by se nemělo rodit do maminčiných exkrementů…Já jsem klystýr měla a jsem za to ráda. Nebylo to nic příjemného, ale než abych riskovala, že to všechno půjde ven při porodu, tak jsem tu půlhodinku na záchodě ráda absolvovala. Navíc v tom úplném finále musíte opravdu vší silou tlačit a pokud člověk tlačí a zároveň se instinktivně snaží držet svěrač, tak to tlačení nemá ten správný efekt. A mě v tom tlačení moc pomohlo to vědomí, že mám prázdné střevo a můžu tedy vší silou zabrat beze strachu, že vytlačím i něco jiného, než hlavičku mého dítěte.  Takže to bylo ke klystýru.

V poslední stále intenzivněji uvažuji o pěstounské péči. Na adopci jsme už asi krapánek starší, ale pěstounů prý není nikdy dost... Opatrně jsem tuto ideu nadhodila před manželem. Opravdu jsem nečekala, tak prudkou reakci. "No to ses zbláznila! To bych nepřežil ve zdraví!" Trochu mě jeho postoj zamrzel, myslela jsem, že je člověk otevřený a láskyplný.

"Umíš si představit, že by k nám paní ze sociálky přišla kontrolovat, jak máme uklizeno?" Zírám na jeho vysvětlující argument s otevřenou pusou. "Vždyť by ses prošúrovala k sousedce pod námi! Musela bys PŘÍSAHAT, že nebudeš uklízet každý den celý byt a přilehlé okolí..."Tak, trochu manža přehání. Ale je pravda, že co se pořádku týče, jsem nevyrovnaná extrémistka. Moc toužím po tom, mít doma naklizeno stejně jako teta Vlasta, která i se třemi dětmi, dvěma psy, třemi kočkami, papouškem a křečkem, vždy dokázala mít prostorný dům naklizený, třásně na koberci srovnané, zrcadla vyleštěná a hrnečky v lince vyřazené podle velikosti. A k tomu stihla chodit do práce a ve volných chvílích háčkovala sněhobílé přehozy.  Marně se snažím zjistit, jaký byl a je (i přes pokročilý věk pokoje připomínají propagační leták architektonického studia) Vlastin fígl.

Je pravda, že jsem od přírody žena lenivá a radši si čtu, než uklízím. (Mohla bych tvrdit, že jsem žena intelektuálka a potěcha ducha vítězí nad přízemními zájmy, ale bohužel většinou nečtu Kafku, ale nějakou brutální severskou detektivku, nebo, a k tomu se příliš veřejně nepřiznávám, pokleslý ženský časopis.) Také jsem bytost chaotická a uklízím nárazově. Někdy mě to zkrátka popadne a pak uklidím vše, včetně vytření balkonu. V okamžiku, kdy má přijet pořádkumilovná tchýně, své úsilí zdvojnásobuji a jen moje nešikovnost mě chrání před nadzvedáváním dlaždic v kuchyni a vytírání pod nimi.

Naposledy, při návštěvě knihkupectví, puzena touhou po krvavé severské story, jsem narazila na knihu ..... O ÚKLIDU. Rychle jsem mrkla na jméno autorky, jestli to náhodou není teta Vlasta. Nebyla. A tak jsem se v knihkupectví lehce začetla a rozhodla se pár myšlenek aplikovat. Nejvíc mě nadchlo pravidlo 15 minut. To radí uklízet denně pouhých patnáct minut, zato intenzivně. Aplikuji, většinou 15minut nestačí. Také jsem v zápalu pořádkumilovnosti přerovnala šuplíky se spodním prádlem. Místo jsem sice neušetřila, ale v temných rozích jsem našla několik ponožek, o kterých jsem si už dávno myslela, že je pozřeli Lichožrouti, a jejich protějšky použila jako prachovku...

Došlo i na šatník. S těžkým srdcem jsem vyřadila pár kousků a rozhodla se je věnovat na charitu. Bohužel jsem nešla hned, takže více než polovina vyřazenin se zase nenápadně přesunula zpět do skříně. Co kdyby se to někdy hodilo, aspoň na doma....A zjistila jsem, že ale opravdu nemám co na sebe!!! U manžela jsem neuspěla vůbec. Zjistil, že všechna trika s nápisy ACDC a Brychta je bůh nutně potřebuje. (I když Brychta se teď trochu zbláznil, ne?)Zítra musím vyrazit do knihkupectví nastudovat další tipy a triky. Jednou na to přece musím přijít... A nebo si koupím novou detektivku 🙂

Seboreická dermatitida není to nic, co by většina z vás neznala. V prvních měsících života si tím projde spousta kojenců a tudíž s tím ne jedna z vás má osobní zkušenost. Tímto článkem bych vás chtěla poprosit o vaše rady a příběhy se seboreickou dermatitidou, které by nám mohli jakkoliv pomoc. 

U nás se to projevilo nenápadně, Danečkovi se na obličeji objevilo pár puchýřků, vypadalo to jako potničky a tak jsem to natírala černým čajem a nevěnovala tomu moc pozornost. Asi za dva dny se mu to rozlezlo po celých tvářích a měl to zarudlé (nebyli viditelné žluté šupinky, které se při seboreické darmatitide objevují) šla jsem k MuDr. a ta mi hned řekla, že to vypadá jako atopický ekzém.. Napsala nám Lipobase a že máme mazat a za týden v pořádně se uvidí jak na tom je. Byla jsem úplně mimo z toho, že moje malé miminko má atopický ekzém.. Pořádně jsem nevěděla, co to obnáší a po přečtení různých příběhu maminek se stejnou zkušeností jsem si říkala, že je to běh na dlouhou trať. No druhý den jsem stále hledala na internetu a radila se co s tím, co pomáhá a naopak co nepomáhá.. Došla jsem k závěru, že je to možná i alergie na bílkovinu kravského mléka. Jelikož dokrmujeme UM spousta maminek mi doporučila, abych si koupila Nutrilon HA a že uvidí zda to zmizí..

Opět jsem se vydala k MuDr. a ta řekla, že si nemyslí, že by to byla alergie, ale že pokud budu klidnější mám si koupit ten Nutrilon HA. Koupila jsem si ho ještě ten den a dala ho malému a doufala, že tím vyvrátím tvrzení MuDr. o tom, že je to atopický ekzém. Dále jsem ještě koupila kokosové mléko a potírala tím. Večer to měl Daneček mnohem lepší tak jsem šla s klidným svědomím spát, ale ráno mě čekal šok. Žluté šupinky po celém obličeji, na ouškách, na obočí, u nosu.. (Viz foto) Hledala jsem na internetu a zjistila, že popis sedí přímo na seboreickou dermatitidu.. Neváhala jsem ani minutu a opět jsem se vydala k MuDr. ta tam bohužel nebyla tak jsem šla k doktorce která za ní zaskakovala.. Ta mi hned řekla, že se jedná o seboreu, ptala jsem se jak je možné, že mi naše MuDr. tvrdila, že je to atopický ekzém.. Přece jen je to dost časté a měla by to poznat. Doktorka mi řekla, že seborea se někdy může zdát jako atopický ekzém a nebo právě ta alergie.

Hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to "jen" ta seborea. Doktorka mě hned uklidnila, že to není na kortikoidy, ale také řekla, že na to žádné zázraky ve zdravotnictví nejsou.. Prý mám používat kokosový olej a dále mazat Lipobase a ono by to časem mělo zmizet samo. Mažu a omývám mu to, ale pořád to má hrozně suché a je mi ho líto. Máte některá nějaké zkušenosti co vám opravdu pomohlo?? Moc děkuji za rady a za přečtení. 

Aktualizace: recenze uživatelek, které testovaly produkty značky Belupo naleznete zde. 

-----

Nový týden začíná s novou výzvou. Belupo vyřeší vaše palčivé problémy. Už vás nebudeme napínat a prozradíme vám vše o produktech, které budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. A to doslovně! 🙂

Co testujeme?

Budete testovat dva produkty na dva různé problémy.

1. Belcura - revoluční technologie emulze ve spreji dopřeje vaší suché a podrážděné pokožce konečně relax. Vysoce čisté mikrostříbro působí proti podráždění pokožky a má antibakteriální účinky. Obsažené látky, kterými jsou ceramidy III, glycerin a laktát posilují lipidovou bariéru pokožky a zároveň ji hydratují. Hydrofobní lipidy vytvářejí na pokožce ochranný film a hloubkově ji vyživují. Díky tomu je pokožka schopná rychle obnovit svou přirozenou ochrannou vrstvu. Přípravek byl testován a bylo prokázano, že neobsahuje konzervační látky, parabeny, PEG, alkohol, ani silikony.

Je to neuvěřitelné, ale prázdniny jsou  za námi, že to ale uteklo! Jaké byly ty Vaše? Naše cestovatelské, byli jsme ve Vranově, kde jsme strávili příjemný týden a s holkama si do sytosti užily koupání a snědli tuny zmrzliny  🙂 Byli jsme ubytovaní přímo na Vranovské pláži a protože velká parta (Kája a Terka) - ano máme děti rozdělené podle MP=malé party a VP=velké party 😀, takže VP byla na táboře a my jsme tak byli jen se třemi menšími dcerkami ubytovaní v moc pěkném Mobilheimu. Pokud někdy zavítáte na prázdniny právě na Vranovskou pláž a nebude Vás víc jak pět, určitě doporučuji tyto malé, plně klimatizované domky. Bylo to moc pohodlné ubytování, vše krásně čisté, paráda 🙂

Měli tam hodně atrakcí pro děti od klouzaček po houpačky a hrozně rádi jsme chodili do jedné pizzerie, kde před vchodem měli postavičky Mickey Mousse a víly Ariel, kam děti mohly strčit hlavu a tak jsme nelenili a fotili 🙂

Protože je Vranovská pláž velmi dobře položená, přímo vybízí k návštěvám do okolí. Několikrát denně z ní jezdí vláček až na Vranovský Zámek a protože všechny děti vláček milují, ani my jsme nemohli odolat a jeden den si výlet udělali. Já jsem čas  aspoň využila k poslání pohledů a dopisů velké partě na tábor 🙂

                                            RAKOUSKO A SLANÁ LAGUNA

Co ale nás nadchlo, myslím, úplně všechny, byla návštěva Rakouska a Termálních Lázní Laa, jak to tam vypadá, můžete mrknout tady ,  kde jsme s holkama pluli divokou řekou i slanou lagunou. Pro takto malé děti to tam moc není, všechny bazény jsou hodně hluboké, takže jsme stejně povětšinou byli uvnitř v dětském bazénku, ale i tak si to, myslím, holky užily a my s nimi. Rozhodně to stojí za návštěvu, jen se připravte na větší částky za jídlo a pití. Třeba ledová káva nás vyšla téměř na 5 euro.

                                            OÁZA V LA FAMILIA

Miluji dětské knížky, které jsou nejen krásné a barevné, ale i něco dětem dávají. U nás v rodině je to má tchýně, která obstarává čtivo pro naše dcery a musím říct, že ať koupí jakoukoliv knížku, vždycky je to prostě nádhera.

Dnes bych Vám chtěla představit dvě encyklopedie pro nejmladší děti do zhruba pěti let v sérii  Larousse. Ať už koupíte jakoukoliv knihu od dvojice S. Bézuelová C. Vallageasová, vždycky dostanete stránky plné zábavy a rozvoje přesně podle věku. Proto má u nás v knihovničkách své stálé místo 🙂 #mk_blog_academy  #blogujeme

LAROUSSE: NA FARMĚ
V první knížce  se dozvíte, kde bydlí různá hospodářská zvířátka, i  co se na statku děje během roku.Jak se sklízí obilí nebo k čemu se používá motyka?  Na krásně ilustrovaných stránkách si nejmladší děti "přečtou"  spoustu cenných informací. A protože je to knížka pro nejmenší, jsou jim všechny důležité věci podávány formou hry, takže se vlastně děti ani nic "neučí" a jen se baví. Kniha je plná okének, které když dítě otočí, zjistí  odpověď na otázku nebo nějakou zajímavou informaci. Třeba jak se jmenuje Myší rodinka nebo kdo se skrývá pod kopečkem hlíny na zahradě.

LAROUSSE: ZVÍŘÁTKA 
Pokud je Vaše dítě  milovník zvířátek všech druhů, radost mu udělá druhá malá encyklopedie. V ní najde zvířátka z celého světa od slonů, přes medvědy až po tuleně a dozví se, jak dělá svišť nebo čím se liší parohy od rohů. Kdo jsou býložravci nebo rybožravci ?
Opět je knížka plná nejen nádherných ilustrací, ale i poučných okének, pod kterými se schovávají  odpovědi.
Víte, co je nektar a kdo ho rád jí? Nebo jaké zvířátko má dva růžky, ulitu a je strašně pomalé? To vše a mnohem více se dozvíte právě v obrázkové encyklopedii Zvířátka 🙂

Knížky můžete zakoupit třeba zde: Larousse : Na farmě a tady Larousse : Zvířátka

Příště ukáži i další knížky nejen od Larousse 🙂

Dobrý den,

byla jsem vybrána na testování nového mopu Firmy VILEDA.

Zaprvé me překvapilo,že poslána byla sama krabice s mopem, aby bylo vidět že je to mop Vileda, nijak jinak nezabalená což nejsem zvyklá.

Teleskopická tyč. Hlavice třásňového mopu, která se zkládá ze dvou částí, kbelík a v malém sáčku očko na vrch tyče.

Sestaven. Oceňuji kvalitní ždímací systém, který je velmi stabilní.

Vypadá parádně, uz se těším až ho vyzkouším.

Když jsem viděla na koníkovi možnost přihlásit se do soutěže o testování mopu Easy Wring & Clean TURBO od  Vileda, tak jsem jako správná uklízecí maniačka neváhala ani minutu a rozhodla jsem se to zkusit. No a jaké to pak bylo překvapení, když mi došla zpráva, že jsem byla mezi takovým množstvím zájemkyň vybrána. Tímto bych ještě jednou koníkovi ráda poděkovala za možnost testování.

A teď už k samotnému mopu, na který jsem byla opravdu velmi zvědavá, ptž upřímně bych si třásňový mop sama od sebe nikdy nekoupila, třásně ve mně žádnou extra důvěru nebudily nikdy. Mám doma plochý mop od Vileda a jiné značky, ale většinou jsem stejně vytírala na čtyřech  s hadrem 🙂

Balík s mopem dorazil ani ne do týdne a hnedka jsem se vrhla na testování.

Stačilo jen vybalit kbelík, smontovat teleskopickou tyč, nasadit nástavec a začít.

Kbelík je stabilní, převrácení nehrozí ani když šlapete na pedál rychleji. Otvor na vylévání vody je velmi praktický, stejně jako ryska označující doporučené množství vody. Za sebe dávám vody méně, ptž když dáte po rysku a s mopem v kbelíku víc „mácháte“ tak se stane, že to cáká ven zejména tím otvorem na vylévání vody. Takže doporučuju dávat pod rysku.

Systém ždímání mě překvapil, sice jsem se upřímně na poprvé do ždímací části netrefila a některé třásně mi čouhaly ven (proto to taky pak při ždímání stříkalo), ale stačí trochu cviku a jde to perfektně. Rozhodně žádná voda ven při ždímání nestříká (to se mi stávalo u stávajícího mopu) a například na plovoucí podlahu lze mop opravdu hodně vyždímat, samozřejmě musíte hold vícekrát sešlápnout pedál .

Po úspěšném pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku a neméně oblíbené Sněhové královně přichází tým rodiny Pixových s dalším fascinujícím příběhem. Rodinný muzikál Alenka v kraji zázraků na motivy knih proslulého spisovatele Lewise Carolla zavede velké i malé diváky do říše za zrcadlem již od 22. září v pražském Divadle Hybernia.

Muzikál Alenka v kraji zázraků je moderní poutavý příběh s výpravným obsazením, ve kterém se prolíná současný příběh s původními románovými výjevy. Alenka (hrajíAnna Julie Slováčková, Michaela Sejnová či Brigita Cmuntová) je nešťastná šestnáctiletá dívka vyrůstající v nefunkční rodině, která hledá sama sebe. Díky zrcadlu však objevuje kouzlo zázračného světa s neomezenou fantazií, nad kterým se tají dech. Při svých dobrodružstvích se setkává s podivuhodnými postavami, které Alence o životě mnohé vysvětlí.

“Je to o tom, že já, jako pohádková Alenka z říše divů, zavedu do kraje zázraků Alenku ze světa lidí, aby si dokázala poradit se svými problémy. Každá postava z říše divů jí nějakým způsobem pomůže k tomu, aby si začala věřit a všechno zvládla,” říká představitelka malé Alenky Kateřina Průšová.

Dle spoluautora scénáře Jana Pixy je možné se příběhem Alenky nechat inspirovat a najít v něm mnoho současného. Alenka, Bílý králík, Kloboučník, Houseňák, Valibuk, Srdcová královna, dvojčata a další mají se současností víc společného, než se na první pohled zdá. A v tom je právě více než stopadesátiletá obliba a přitažlivost Carrollovy knížky.

Napínavý děj je doprovázen skvělou hudbou Vašo Patejdla. Scénář k jevištní adaptaci Alenky napsali Alena a Jan Pixovi, autorkou textů je Kristýna Pixová. Vypočítavou, zlou i svůdnou Srdcovou královnu ztvární Sabina Laurinová v alternaci s Martinou Pártlovou. Její protějšek, laskavou Bílou královnu představí Dagmar Patrasová. Role uspěchaného Bílého králíka se ujme Bořek Slezáček a Ernesto Čekan. Velkou Alenku zahraje mj. dcera Dagmar Patrasové, Anna Julie Slováčková, jako Houseňák vystoupí její bratr, Felix Slováček jr.

Scénu muzikálu připravuje Martin Černý, který se podílel i na předchozích muzikálech společnosti Pixa-pro. V aktuálně připravovaném představení se však poprvé stane také tvůrcem a návrhářem všech kostýmů. Černý je v současné době jedním z nejvšestrannějších umělců, v libereckém divadle F. X. Šaldy si zkusil režii a zároveň je i uměleckým šéfem technického provozu Národního divadla. Režie se ujme mladý režisér Matěj Balcar, který je absolventem oboru režie, scenáristika a dramaturgie Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Za film Podoba lásky byl v roce 2013 nominován na cenu Český lev v kategorii Nejlepší studentský film. V roce 2015 pak zabodoval spotem Obědy pro děti, za který dostal zlatou medaili na EFFIE 2015.

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Mateřství je plné radostí i strastí.

Vězte, že na tom jsou všechny maminky podobně. Každý den není růžový a když se k tomu přidá ještě mateřská demence, vznikají neskutečné situace.

Koníkovky se ale umí zasmát samy sobě, tak se taky pobavte na jejich účet, ať máte alespoň vy ten den růžovější 🙂

1. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

Včera mi Kristýnka s dojatým výrazem hladila obličej a říkala, že jsem nejhezčí.

Tak já dneska při obědě: "Hele ségra, Kíka si myslí, že jsem nejhezčí. To jako hezčí i než ty!" (moje sestra vypadá trochu jako představa Trojské Heleny, lehce řízlé Venuší, prostě sen každého muže, já vypadám trochu jako Hobit)

Chemoterapie...Jo, tak to budu holohlavá, minimálně půl roku v posteli, každým dnem na prahu smrti, totálně vyčerpaná. Tak to byly moje představy...Které jsem si vytvořila podle toho, co jsem četla...na internetu, v médiích. Zdendovi jsem s naprostou vážností sdělila, že budu potřebovat někoho, kdo u nás po dobu léčby bude a bude se starat o děti a trochu i o mně...Z. mamka zrušila práci...A já nastoupila na svou první chemoterapii....

Už před ní mi doktorka i sestřičky, které chemo podávají, všechny mé představy vyvrátily...A já získala pocit, že to bude pohodička. Poležím si, vyspím se, zkouknu film, něco přečtu...Takový luxus jsem už pro sebe dlouho neměla...A taky jsem si tímto okamžikem zakázala číst cokoliv na internetu. Protože hlava je mocná a když si někde přečtu, že někdo po chemu blil jak amina, tak vsadím svoje prsa (teda ty už asi ne, nikdo by je nechtěl) na to, že já budu zvracet také...Takže jsem vsadila vše na sugesci a prostě jsem v den CH nakráčela na oddělení, kde se ty zázračné koktejly podávají, jako kdybych šla do nějakého welness studia...No co vám budu povídat, z toho co jsem si naplánovala jsem nestihla nic...Měla jsem kabelu plnou jídla, knih a časopisů a snědla jsem jednu housku a přečetla dvě věty...Jednu v knížce a jednu v časopise...a nezamouhřila jsem ani oko...

Bylo to totiž rychlejší než jsem čekala...Napařit ruku, aby byly vidět žíly (před tím, tedy vybrat tu, kterou obětuju), spolknout prášek proti blití, jedna bílá infuze, záchod, druhá červená infuze, záchod, třetí bíla infuze. V mezičase školení na chemoterapii, jakože co můžu jíst (můžu vše z čeho se nepobleju), co můžu dělat (můžu vše z čeho se také nepobleju) a co dělat až mi začnou padat vlasy (oholit a na noc kulich, aby mi chuděrka hlava, která byla bez vlasů naposled v roce 1985, neomrzla). Pak následovala trocha šprýmů se spoluležícími a šup, odpojit a hurá domů...

Ahoj holky prosila bych o radu jesli ma stim nekdo skusenost stalo se my to povede prve nikdy pretim sem to nemela .. moje MS byla 17.8. A 1.9 jsem mela na kalhotkach pruhledny vytok a uprosterd byla kref spis jak nitka a 4.9 sem zase rano sla Na wc a mela sem na kalhotkach spis jak susen ale bylo to ruzove dekuji za radu 

V úvodu chci napsat, že nejsem zdatná v českém jazyce, proto se za hrubky omlouvám.

Velká spousta lidí se mě ptá: "Proč to děláš?"

Proč?? No a proč vlastně ne?? Mám dvě krásné a zdravé děti, další už neplánuji. Je mi 27 let a chci prachy 😀
Jasně, tak jako dělám to i pro páry, ženy, které třeba nemají vlastní vajíčka a potřebují právě ta darovaná..ale peníze potřebuji taky...ostatně, která mámá co má děti ne, že?

Další otázka zněla: "A to ti jako nevadí, že bude ve světě běhat tvoje dítě popřípadě děti ?"

EEEEE ne..proč by mi to jako mělo vadit?? To nejsou moje děti. Mají pouze mojí část  DNA. Já nejsem jejich máma a manžel táta. Oni přece svojí maminku a tatínka mají. A ano, nikdy se nebudu pídit potom, kdo dostal moje vajíčka, do jaké časti Evropy letěly. Jen jim holkám přeju, aby byly ve skvělé rodině, se skvělým zazemím. Aby měly dostatek pěněz a nikdy neřešily finanční potíže. Aby byly chytré a vzdělané, šťastné a hlavně zdravé a měli kopu vlastních dětí 😀

Pak zaznělo i: "Co když rodiče budou nějací volové, somráci atd. ?"

Barefoot

Cenové rozpětí

(1) do 1000 Kč

(2) do 2000 Kč

(3) do 3000 Kč

Malý kompromis

Kamenné obchody a eshopy s barefoot a kompromisní obuví, mapa je doplňována.

Eshop je zařazen v případě, že je možné domluvit se na osobním předání zboží.

https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1E654yvsVGHtArB0cJ1AYshH63I0