Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Akce: Občanské průkazy
Tentokrát z trošku jiného soudku. Jen tak, pro pobavení.
Blíží se léto, a s ním čas dovolených v zahraničí. My, co máme děti, s tím máme také spoustu zařizování a vyřizování a chystání...
Když chcete s vaším dítětem vyrazit do zahraničí, musíte mu vyřídit nějaký cestovní doklad. Např. občanský průkaz. Když máte děti čtyři, tak čtyři občanky.
První krok je najít rodné listy všech vašich dětí. S chutí do toho! Otevřete skříň se všemi důležitými papíry, a hledáte... Po chvíli zjistíte, že nemáte všechny rodné listy pohromadě, ale každý založený v jiné složce, podle toho, k čemu byl naposledy použit. Máte chuť dát si pár facek. Vysypete celou skříň a zapojujete do pátrání celou rodinu. Probrány všechny papíry, fotky, manželův historický očkovák atd., děti jsou ve svém živlu, tolik pokladů na jednom místě ještě neviděly... Vám však do smíchu moc není. Chvílemi už se smiřujete s tím, že možná budete muset ještě i na matriku, protože jeden r. l. je prostě k nenalezení... Ale nakonec se přecejenom najde. Sláva.
Teď už jen uklidit ten bordel, nachystat a sbalit celou rodinu, přemístit se do auta a jede se do města. Než to všechno uděláte, zjistíte, že už vyrážíte totálně pozdě...
Je středa, a vy za deset minut pět vcházíte do dveří městského úřadu. Je vám naprosto jasné, že v tento čas už nebudete příliš vítáni, a tak tam vejde nejprve manžel sám. Ptá se, zda bude možné ještě teď vyřídit občanku. Jedna z úřednic, ještě stále s úsměvem, odpovídá, že to nebude vůbec žádný problém. Hurá, vcházíte do místnosti i vy, s celým zbytkem rodiny, a hned ve dveřích upřesňujete, že nepotřebujete jednu občanku, ale čtyři, pro všechny děti. Úřednice jásají radostí.
Psycholožka: Je těžké přesně říci, odkdy může dítě zůstat samo doma
V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.
Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?
Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.
Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.
Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.
Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?
moje holky poprvé jedou na koni
Holky jak jste prožívaly první besídku ve školce...máme dnes odpoledne ..jsou nám tři roky už se moc tesim
Náš "upíří" týden, aneb testujeme s Verovalem
Na začátek bych chtěla poděkovat Modrému koníkovi, že pořádá všechny druhy soutěží a možností testování nových nebo opravdu dobrých produktů. Je báječné mít možnost ozkoušet takové produkty, jako například testy Veroval. O jejich existenci jsem věděla jen okrajove, velmi mile mě překvapili.
(K sepsání recenze používám i moje týdenní příspěvky, abych na nic nezapomněla, takže se budu hodně opakovat.)
A jakým testem jsme začali? Naší volbou č. 1 byl test na lepek. Proč? Celiakii mám já i moje sestra, a proto jsem chtěla vědět jak na tom je náš Honzíček, opravdu nechci, aby to byla dědičná choroba, což ona bohužel je, ale naděje tam pořád je.
Po otevření krabičky jsem ihned šla studovat návod, protože v balíčku bylo spoustu “serepetiček”. Nakonec mi to nepřišlo tak složité, ale k provedení testu jsem potřebovala i pomoc tatínka. Ono pichnout do prstu malého nezbedu neni žádná sranda. Teprve při provedení jsem pochopila, proč jsou v balení dvě jehličky (na obrazku ty oranžové věcičky). Když se jednou netrefite je okamzite nefunkcni, což může být problém, pokud pokazíte oba pokusy.
Potom už byl test velice rychlý. Po zdařilém píchnutí do prstíku se okamžite spustila krev, takže ji fofrem nabrat a dát trubičku do připraveného roztoku, aby se vše dalo promíchat. Do toho panika, krve teklo hodně, takže rychle kapesníky a zalepit prstíček náplastí, než malý umaže nejen sebe, ale i tatínka.
No, zadarilo se!! Posledním krokem bylo nabrat krev do pipetky a kápnout jí do testu. Následovala chvilka napětí.... A pak už jen skakat radosti ke stropu s malymu v ruce!!! Výsledek byl negativní, bude moct dál papat lepek a nebude mít takové omezení jako maminka s tetou.
Dny bez táty zvládáme lépe než jsem si myslela ☺️ Nella o něm pořád mluví a já nevím co jí mám říkat ale i ona se časem smířim s tím že už s námi táta není.... Jinak já si s nima užívám každou vteřinu a snažím se na Petra vůbec nemyslet.... Někdy je to těžké a přepadne mě slabá chvilka a je mi hrozně líto, že tu není ale za čas bude lépe ❤️
Předávám jen to, co žiju. Neumím víc ani míň. Když se se mnou ženy radí, neradím jim, co si mají přečíst nebo nastudovat, radím jim otevřít oči dokořán a hledat ve svém životě souvislosti. Mám vyzkoušeno, že cokoliv si přečtu nebo mi někdo poradí, do pár dní zapomenu, pokud to okamžitě nezačnu ve svém životě používat.
My lidé jsme všichni úplně jiní, originální, pestří, jak bychom mohli všichni plout v jednom životním proudu? U nás doma se nedokážeme všichni dohodnout ani na tom, co si dáme k obědu. Ještě tak životní principy jsou univerzální, ale ani ty nefungují, pokud nevíte, jak na ně. Většinu odpovědí na otázky vlastní existence člověk stejně nalezne v sobě nebo ve svém životě. Jediné, co potřebuje, je naučit se dívat, hledat příčinné souvislosti a žít v přítomnosti se srdcem na dlani. A získávat tak svou vlastní životní moudrost.
Včera jsem své plně kojené šestiměsíční miminko opustila poprvé na dlouhých 18 hodin. Cítila jsem, jak to naše napojení slábne, i přesto, že je tak moc silné. Věděla jsem, že je o něj dokonale postaráno a stejně jsem od něj odjížděla s těžkým srdcem. Odjížděla jsem si pro zkušenost, která se mi vryla do srdce. Prožila jsem den a noc, během kterých jsem byla oporou drahé ženě a pomohla jí splnit si svůj sen porodit dítě citlivě, vlastním tempem a prožít tak vlastní novou zkušenost. Byla jsem svědkem její obrovské životní proměny a zárověň jsem se vrátila domů o něco moudřejší.
Napojení ženy a dítěte rychle slábne, může se vytratit a my o tom kolikrát přes všechny starosti běžného dne ani nevíme. A pak jej začněme dřív nebo později hledat, a je to fuška jej najít, to mi věřte.
Jak vybrat kočárek: Řiďte se velikostí korbičky a pohodlím miminka
Vítejte zpět u kočárkového seriálu, dnes na téma velikost korbičky a pohodlí miminka! Vše záleží samozřejmě na tom, jak velké miminko se vám narodí. Variantu najdete i pro miminko, které přerostlo průměr.
V našem úvodním článku jste se seznámili se všemi důležitými aspekty, které je dobré vzít v potaz v okamžiku, kdy se rozhodujete, s jakým kočárkem budete brázdit ulice. Dnes se podíváme trochu blíž na velikosti korbiček.
Není korbička jako korbička
Jak jste se již dočetli - průměrná porodní váha miminka je cca 3 300 gramů a jeho délka se drží okolo 50 centimetrů. Samozřejmě se rodí děti větší i menší, čísla, která máte před sebou, jsou průměrem. V dnešní době absolvujete v rámci svého těhotenství mnoho vyšetření, která dokážou poměrně přesně odhadnout, jak velké miminko skutečně porodíte. A tím byste se měly řídit v okamžiku, kdy kočárek vybíráte.
Průměrná velikost korbiček se obvykle u kočárků pohybuje pod 80 centimetrů na délku a 35 centimetrů na šířku. Počítáte-li s tím, že vám dítě nepůjde do sportovní sedačky dřív, než bude samo sedět, počkáte si zhruba do 10 měsíců. Samozřejmě je každé miminko zcela jiné, právě to vaše může sedět dřív, nebo také později. Podle průměrných růstových grafů jsou 10 měsíční děti vysoké mírně přes 70 centimetrů (chlapci asi 74, děvčátka pak 72 centimetrů). Což znamená, že u průměrně velikého miminka je velikost průměrné korbičky v 10 měsících "tak akorát".
Pro větší miminka
Narodilo se mi dítě s postižením: Střediska rané péče pomohou získat informace a zprostředkovat odbornou péči a kontakty na odborníky
Když se rodičům narodí postižené dítě, je to pro ně obrovská rána a najednou vůbec neví, co si počít a jak bude jejich život nadále vypadat. Ať už je to mentální postižení, autismus, sluchové či zrakové postižení, nebo těžší vady řeči, vždy jde pro rodiče o novou a velmi náročnou situaci. Většina z nich neví, kde hledat pomoc a informace, přitom v České republice existují speciální centra určená přímo pro tyto případy.
Pokud se rodiče nebo někdo známý dostane do situace, že se mu narodí postižené dítě, nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak se dostat k relevantním informacím, je zavolat na linku EDA: 800 40 50 60. Jde o první celorepublikovou krizovou linku a chat pro rodiče dětí s postižením, dětí po úrazech či ohrožených ve vývoji. Zde vás mimo jiné odkážou na to správné a nejbližší středisko rané péče.
Jak střediska rané péče fungují?
„K nám domů dojíždí paní z rané péče a 'hraje' si s malým, má spoustu edukačních hraček, trénujeme téměř vše, pomalu a postupně. Díky nim jsme začali používat i obrázkovou komunikaci a příště přiveze i komunikační knihu, která nahradí v určité míře klasickou komunikaci slovní, když dítko nemluví. Bude to zase pomocí obrázků, dítě si ukáže a vybere samo, co by chtělo na jídlo, hraní, co by chtělo dělat. Je toho víc, rozhodně myslím, že stojí za to je kontaktovat. Za tuhle péči jsme nic neplatili.”
Střediska rané péče jsou zařízení poskytující komplexní odbornou pomoc, poradenství a podporu pedagogům, ale hlavně také rodičům, kteří vychovávají postižené dítě. Jsou určena dětem od narození do sedmi let. Těchto center není moc, jsou rozmístěna různě po republice, ale rozhodně se vyplatí do nich dojíždět, protože jejich pomoc je pro rodiče nedocenitelná.
Střediska rané péče existují pro všechny typy postižení: zrakové, kombinované postižení, tělesné, mentální, sluchové, vady řeči, ale i autismus a jiná postižení.
Pečovat o dítě je ta nejšílenější, nejnáročnější, ale nejkrásnější věc na světě 💜 když už začnete rozpoznávat signály a začnete si být trochu jistější v kramflecích tak se zase všechno změní a začne to celé znovu. Když jsme si malou přivezli z porodnice obávala jsem se, jestli jí dokážu dostat alespoň do puberty ?! Nevěděla jsem jestli kojím správně, jestli dostává dostatek jídla, jestli je správně oblečená, aby jí nebyla zima nebo naopak teplo, kdy pláče hlady a kdy kvůli kolice. Zda ji netrápí ještě něco jiného? Abych něco nezanedbala,! Žádná osoba ani žádná příručka vám neporadí, jak to dělat "správně". Pro každého je totiž správné něco jiného... A tak můžu jenom doufat, poslouchat instinkt a dívat se na výraz své dcery 😋 #noxys #noxysmamablog #ema #littlegirl #mobywrap #ditevsatku
Problém s neplodností? Vyzkoušejte tento gel!
Gel Ritex KINDERWUNSCH podporuje přirozené početí. Zjistěte víc v tomto rozhovoru s lékařem Miroslavem K. a paní Vendulou, která touží po děťátku.
Veronika: Miroslave, co si myslíš o používání podobných gelů?
MUDr. Miroslav K.: Nejsem vůbec proti, naopak, pokud to ženě pomůže zvlhčit pochvu a užít si lépe plánovaný sex, který má vest k početí miminka, jsem jedině pro.
Veronika: Vendulo, ty jsi žena, která se snaží otěhotnět… Co si o gelu myslíš ty?
Vendula: Já už jedno dítě mám, otěhotněla jsem, ani nevím jak… Takže jakékoliv pomůcky, zaručené rady a podobně mi byly proti srsti.
Veronika: Ale gel jsi přeci jen vyzkoušela, co na něj říkáš?
Dotaz 😁 Mám plno hrníčků a flaštiček po starší. Malá bude začínat pomalu s příkrmy a pitíčkem. Klasicky vyvařit a dát nějakou tabletku na vyčištění či po 3 letech nepoužívání by jste koupili nové. Dokoupím ji samozřejmě i něco nového ať má, ať má něco jen svojeho
Jak jsem chtěla mít sexy klín................................
Otevřu dveře do čekárny a můj pohled spočine na prázdné židli. Dobelhám se k ní, ale pak si to rozmyslím. Raději budu stát. Z představy, že si sednu na něco tvrdého, a to doslova, se mi postaví všechny chlupy na těle. Cože? Řekla jsem chlupy?
„Pojďte se posadit,“ poklepává rukou na prázdnou židli nějaká paní, která nemůže odtrhnout pohled od mé namodralé nateklé nohy.
„Děkuji moc, ale já prostě nemůžu,“ pousměju se a opravdu má noha je to poslední, co mě trápí.
Druhá, zdravá noha začíná bolet taky od toho, jak drží celou mojí váhu, a já začínám kňučet. Horko k tomu taky moc nepřidává. Potím se. A kňučím.
„Pustím vás přede mě, slečno.“ Ozývá se pán, co je na řadě. Musí být na mě žalostný pohled.
Poděkuji a odskáču imaginárního panáka rovnou do ordinace. S každým skokem přichází tiché zaúpění.
Doktor si nasadí brýle, zeptá se mě na jméno a rodné číslo. Zběsile něco ťuká do počítače. Pak se otočí na své židli a sepne ruce. Jeho zrak spočine na mé noze.
„Tak povídejte. Co se vám stalo?“
A mně se v tu ránu před očima promítne celý včerejší večer.
Hladká pokožka až dva měsíce, hlásala tenkrát reklama na voskové pásky ve všech časopisech a televizi. Hmmm, léto se blížilo a moc se mi zamlouvalo, že své nenáviděné kamarádky žiletky na nějaký čas odložím. Připravená jsem byla na sto procent. Protože pásky byly vhodné na delší chloupky, tak jsem se na nějakou dobu vzdala šatiček a kraťásků. Zarostlá jsem byla jak opička. Ale co. Celé léto se pak nebudu trápit holením. Natěšená s několika krabičkami v ruce jsem byla připravená na večer, kdy svou srst jednou provždy, tedy na pár měsíců, strhnu ze svého těla.
A večer přišel. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších večerů v životě.
Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle strhnete. Jak jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla. Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů, hladká a krásná. A tak jsem přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i klín?
Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík. Dlaně mě už bolely od zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem.
Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála, odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka mi přikrývala můj „poklad“ a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka jsem se nadechla a trhla.
„Dopr…..e!“ Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchodu. V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální. Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama. S hrůzou se podívala na papírek. Žádné chlupy.
„Kde jsou sakra ty chlupy? Problesklo mi hlavou.
A pak nastala panika.
„Panebože!!!“
„Kde je vosk?“
Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou hmotu.
„Já se slepila!!!!“ Brečela jsem.
To bude dlouhý večer. Běžela jsem, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál. Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.
„Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a horní ret…“
Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě.
„Dobře, co rozpouští vosk?“ Uvažovala jsem nahlas.
„Teplo.“
Napadl mě znovu fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná chvíle.
Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda!
Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu.
Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy se lepily a neuvěřitelnou bolestí jsem brečela ještě víc. Následoval další lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do hysterického smíchu. To se může stát opravdu jenom mně!!!
Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit. Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen slepená, zoufalá, ale i opelichaná s asi zlomenou nohou a s nulovou hrdostí, jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně, vosk však stále držel na svém místě.
„Ok.“ Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla.
„Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?“
To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom. Proto jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.
„Dýchej, dýchej!“
Lok vodky. Vrrrrr. Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. …Zvířecí řev, který musel probudit všechny sousedy…vrrr, lok vodky….Zničený slepený depilátor.
„Ahoj mé milované kamarádky žiletky!!“
Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu a s „krasotinkou“ o dvě čísla větší, do postele.
Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.
„Co se vám stalo?“ Opakoval doktor svou otázku, když jsem neodpovídala.
„Ale, uklouzla jsem na schodech….“
Miminka umí vnímat své vyměšování. Využijte toho a zkuste bezplenkovou metodu
Dítě a plena patří v naší kultuře neodmyslitelně k sobě, stejně jako leckdy problematické období učení na nočník. Přemýšleli jste někdy o tom, jak to dělají tam, kde jsou pleny nedostatkovým zbožím? Dnešní článek vám ukáže i jiné možnosti dětské hygieny.
Různé odborné zdroje mluví o tom, že dítě je schopno si své vylučovací
potřeby uvědomovat a ovlivňovat až od jistého věku. Často se uvádí hranice 18 nebo 24 měsíců. To ale vůbec nekoresponduje se zkušenostmi rodičů, kteří se svými dětmi praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM).
"Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě měl jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku, co nosil 'pro jistotu', chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala," popisuje své zkušenosti s bezplenkovou komunikační metodou koníkovka ssassi.
Principy bezplenkové komunikační metody
Filozofie bezplenkové metody je taková, že už od narození si je miminko vědomo své potřeby vylučování. Protože jako spousta jiných mláďat nechce konat potřebu ve svém "hnízdě", dává svým opatrovatelům signál, že je čas na vyměšování. Pokud budete pozorná a všimnete si signálu - může jím být například neklid, vrtění a kňourání miminka - máte jen malou chviličku, abyste zareagovala. Malá miminka nevydrží svou potřebu odkládat déle než pár vteřin, ale s přibývajícím věkem se tento čas prodlužuje a větší kojenec už nějakou tu minutku vydrží.
Početí se blíží aneb můj třetí týden těhotenství
“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už s třetím. I nyní se můžete těšit jak na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, tak na to, jak tyhle chvíle prožívám já.”
“V minulém článku, který se zabýval 1. a 2. těhotenským týdnem jsem se zmínila o tom, že se vlastně nejedná o těhotenské týdny v pravém slova smyslu - ale už tento týden může být všechno jinak. U většiny žen totiž 15. - 21. den menstruačního cyklu dochází k ovulaci - a to je právě ta chvíle, kdy se může všechno změnit a rozhodne se o tom, zda se tento měsíc začne psát příběh nového života, nebo zda budu muset v touze za otěhotněním pokračovat další měsíc (případně další měsíce). To zní hodně důležitě, že?”
Co to vlastně je ta “ovulace”?
Ovulace je označení okamžiku, kdy vaječník uvolní zralé vajíčko a to se vydává na svou cestu přes vejcovody do dělohy. Tento čas není nijak dlouhý - zdroje uvádí, že putování vajíčka trvá zhruba 24 hodin. Má tedy jen jeden den na to, aby došlo k oplodnění. Zato spermie jsou na tom o poznání lépe, ty jsou schopny přežít 3 - 5 dní. Pokud dojde během ovulace k oplodnění, tak se oplodněné vajíčko uhnízdí v děloze. Pokud k oplodnění nedojde, začne žena za několik dní svůj další menstruační cyklus, kdy bude mít další šanci pokusit se otěhotnět.
V každém cyklu žena ovuluje zpravidla pouze jednou, ale může se stát, že dojde k uvolnění více vajíček najednou (a pak nastává hromadná radost v podobě vícerčat). Výjimkou nemusí být ani anovulační cykly (tedy menstruační cyklus, kdy nedojde k uvolnění vajíčka). Velice zřídka se stává také to, že v jednom cyklu se uvolní vajíčko dvakrát - pokud se tento vzácný jev stane, probíhá druhá ovulace do 48 hodin po té první.
“Teď už nezbývá než doufat, že opravdu ovuluji a mám tedy tento měsíc vůbec reálnou šanci otěhotnět. Některé mé kamarádky (především tedy ty, co už za sebou mají jeden či více porodů) už dobu ovulace bezpečně poznají podle zvláštní bolesti břicha. Já u sebe nepoznám nic, tak mi nezbývá než se spolehnout na to, že je s mým tělem a cykly vše v pořádku. Vlastně ještě existuje možnost sledování bazální teploty a provádění ovulačních testů.”
#test_veroval Ahoj všem maminkám, tatínkům a všem rodičům a všem těm, které to zajímá - dnes zkoušeli známí 1 test a to poslední, je to domácí test veroval - mužská plodnost. Důležité je, když chcete mít děti, aby muž měl dostatečný počet spermií. Páry, které nemohou mít děti, se často ptají na příčinu. Pokud je příčina nemožnosti oplodnění u muže, může jí být podprůměrný počet spermií ve spermatu. Tento test má přesnost 95 % a více. Pro muže je to určitě stejně jako pro ženu velký zásah do soukromí, tak 1 z možností, kdy to může udělat muž v klidu domova je tento test, pokud nechce jít k doktorovi a ten mu potvrdí nebo vyvrátí, jestli má dostatek spermií ve spermatu. Opět bylo jednoduché provést tento test: Do přiloženého kelímku odebereme sperma, která tam necháme v klidu stát 20 minut nejméně, ale ne déle jak 3 hodiny, pak vzorek v kelímku opatrně promícháme asi 10 x stříkačkou. Stříkačku vedeme tak, abychom se vyhnuli tuhému nebo mazlavému materiálu. Píst stříkačky zatáhneme zpět přesně ke značce 0,1 ml a natáhneme sperma a musíme zabránit ve stříkačce možnosti vzduchových bublin. Pak je tam lahvvička s ředícím roztokem, která má 2dílný uzávěr. Lahvičku otevřeme uchopením dolního širokého okraje uzávěru a odšroubováním celého uzávěru, pak do otevřené lahvičky s ředícím roztokem zasuneme stříkačku a stlačením pístu stříkačky vstříkneme celý objem vzorku - 0,1 ml do lahvičky. Lahvičku nyní zašroubujeme a začneme s ní opatrně kývat, ale lahvičku nesmíme protřepávat, protože by v lahvičce vznikla pěna. Teď lahvičku se vzorkem necháme 2 minuty stát a v tuto chvíli otevřeme testovací kazetu, kterou položíme na rovný a suchý povrch. V tuto chvíli uvolníme horní kryt lahvičky a kápneme 6 kapek do kulatého políčka testovací kazety a v tuto chvíli se čeká 7 minut na výsledek, který u známých byl bohužel negativní. Negativní výsledek (počet spermií je nižší než 20 miliónů/ml) sám o sobě ještě není ještě průkaz nemožnosti oplodnění. Množí muži mohou i přesto zplodit děti přirozeným způsobem. Kromě toho může být počet spermií každý den jiný, takže opakované testování novým rychlým testem může dát pozitivní výsledek. K dalšímu objasnění se obraťte určitě na lékaře a nechejte si provést kompletní analýzu spermatu - právě, když se budete se svou partnerkou již po několik měsíců neúspěšně pokoušet o početí dítěte. Pozitivní výsledek (ve spermatu je více než 20 miliónů spermií/ml a je tedy dostatek spermií k oplodnění) však neznamená, že může dojít k oplodnění. Je ještě celá řada dalších faktorů, které mohou mít vliv na mužskou plodnost. Po několika měsících neúspěšných pokusů o oplodnění se musíte vy a vaše partnerka obrátit na lékaře k dalšímu vyšetření. Jinak to vyzkoušel pán - 56 let, vcelku zdravý, akorát má vadu na srdíčku, má kardiostimulátor, jinak si umí užívat života, je plný elánu, lásky a pochopení, má už 2 dospělé děti a vnoučata. Jsem relativně zdravý člověk, který prakticky nejí prášky při každém píchnutí, prostě nejsem toho zastáncem, ale když je potřeba, tak vezmu i prášky, abych to vyléčila, jinak jsem jako dítě prodělala klíšťovou boreliózu, jinak žádné vážné onemocnění mě naštěstí už nepotkalo, sem tam nějaká angína, ale jinak probíhalo v mezích možností, dokud jsme se s manželem nerozhodly do toho praštit a mít mimi, to nastalo hned několik problémů pro nás, díky metodě iui jsem hned na poprvé otěhotněla, ale po dokončení 8. týdne mé tělo "zabilo" mimi, protože doktor nevěděl čím to je, tak nás s manželem poslal do Prahy do nemocniční sekce reprodukční imunologie a tam zjistili, že i já i manžel máme strašně vysokou imunitu, proto jsem o mimi přišla, ale také mě doktor léčil, protože jsem neměla svou ovulaci, po nějakém čase, když už jsme zdravotně zase mohli otěhotnět, tak jsem musela lítat po doktorech, neměla jsem ovulaci, tudíž braní prášků, na snížení imunity braní prášků, pak na iui, když byla ovulace, tak píchli injekci na uvolnění vajíčka, šlo se na inseminaci a pak jsem musela brát prášky na udržení mimi do konce nějak 15. týdne, takže takto jsme přišli k naší milované dcerce. To byl náš příběh a doufám, že jsem tím některé oslovila a hlavně povzbudila, že i když nemám ráda prášky, tak jsem kvůli našemu štěstíčku udělala vše a už máme velkou slečnu, která má 2 roky a 4 měsíce. Držím všem palečky, kdo je na tom podobně. Stojí to za to, vyzkoušet tyto testy, protože člověk alespoň ví a vidí, že je skutečně zdravý. Doporučuji tyto testy všem. S přátelským pozdravem a přáním příjemného zbytku dne všem. Vaše "testovací maminka" Eva Mikolášová.
Rourka zvaná rektální: Často účinná pomoc, když nic jiného na bolavé bříško miminek nezabírá
Rektální rourka, pro někoho název možná neznámý a svým způsobem i děsivý, ale bát se není čeho: „Nám nepomohlo nic kromě rourky. Večer co večer jsem to nevydržela a trápení ukončila rourkou. Malý se prostě bez ní nevyprděl a nevykakal. Trvalo to 9 měsíců, než se začal pořádně hýbat, sedět. Rourek jsem měla několik. Nebát se, namazat zadek něčím klouzavým, rourka pak sama zajede, kam až to půjde. Za tu úlevu miminka to stojí. Je to rychlé. Kapky ani zahřívání nepomohlo.“
Bez bolesti bříška díky trubičce
Rektální rourka či trubička do konečníku, je průhledná nebo oranžová gumová trubička, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika. Jeden konec trubičky je zaoblený a druhý mírně rozšířený.
Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.
Jak tedy na to?
- Miminko položte na záda a lehce promasírujte bříško, někdy už jen tohle pomůže.
- Zaoblený konec trubičky trošku namažte olejíčkem, ať jde snadněji zavést do konečníku.
- Zvedněte nohy miminka a přidržujte je nahoře, druhou rukou zaveďte trubičku zaobleným koncem do konečníku, stačí cca 1 – 2 cm hluboko.
- Po zavedení už jen počkejte, až trubičkou odejde přebytečný plyn, děťátko se vyprdí a vytáhněte.
Dětské lahvičky lze čistit i bez zbytečné chemie
Obyčejně většina z nás čistí dětské lahvičky s pomocí čisticího prostředku, nejčastěji nějakého jaru. Někdo pak sáhne po přípravcích určených především na dětské nádobí, ovšem ani tyto přípravky nejsou úplně bez chemie. Ten, kdo chce poněkud šetrnější řešení, musí to zkusit jinak.
Kompromisy s minimem chemie
Nejjednodušším způsobem, jak lahvičky vymýt bez použití chemie, je horká voda a kartáč. To však ne vždy stačí. Myjete-li tak ale lahvičky pravidelně, alespoň předcházíte tvorbě velkých usazenin.
Čas od času se ovšem neubráníme mastnotě z mléka, usazeninám z čaje nebo určitému zápachu. V těchto případech je vhodné vzít na pomoc některé pomocníky – čisticí přípravky.
Samozřejmě i mezi čistícími přípravky lze najít takové, které obsahují minimum chemie. Jsou to v podstatě kompromisy, které jistě uvítají maminky, které se snaží zbytečné chemii z nejrůznějších důvodů vyhýbat, ale moderních přípravků se vzdát nechtějí.
Zázračné suroviny z kuchyně
Jak jsme braly Dory plavat :D
Dostaly jsme s Tamuš možnost testovat plavečkoplenky Huggies a chceme se podělit o pár zkušeností 🙂
Prvně přišlo zklamání ve formě dopravce, který nám balíček měl doručit... balíček se k nám dostal o týden později... Ale to bylo zapomenuto hned, jak jsem balíček převzala.
Plavečky mne osobně překvapily hned po rozbalení. Jsou krásně obrázkové, barevné, myslím že děti musí určitě zaujmout. Mě zaujal materiál, není tak „umělý“ a šustivý jako u značky, kteru jsme do té doby používaly.
Docela jsem se těšila, jak je prvně prubnem 🙂
Oblíknout do nich náš pytel blech bylo trošku náročnější, ale mají super zapínání, které připomíná suchý zip, takže jdou bez potíží kdykoli jednoduše upravit, což vidím jako velké plus právě pro neposedná dítka. Plavky dobře sedí i kolem nožiček, kde jsou pěkně pružné a zadrží přesně to co mají. Což naše Tamuš na vlastní kůži okusila při posledním plavaní. Žádny nechtěný plaváček bokem :D
Skvěle obstály i co se týče „nacucanosti“, rozhodně nedělají zadečku airbag plný vody jako ostatní značky.
A poslední, za nás největší plus, nevadí ani její náročné citlivé pokožce!
Manžel mel v prosinci bláznivý nápad,že mě vezme na hudbu svého mládí..takže jsme si koupili lístky na největší open air festival 90.let 😀 .. přestože od té doby mi narostlo břicho a i kdyz mi ta hudba až tolik neříká ..strašně moc jsme si to užili a Tobi zvládl první hlídání u dědy
přes noc na jedničku 😍
#test_veroval Ahoj všem maminkám, tatínkům a všem rodičům a všem těm, které to zajímá - dnes jsem vyzkoušela 1 test bohužel na své dcerce, měla na zádech přisáté malé klíště, tudíž je to test borélie z klíštěte, přesnost testu je 95 % a více, výsledek testu je hotový za 10 minut, opět návod byl jednoduchý a srozumitelný. Test se udělá velmi snadně, pinzetou na klíšťata vyděláte klíště, tak jak jste zvyklí a do zkumavky dáme 3 kapky roztoku a pak tam vložíme to klíště, pak si vezmeme dřevěnou špejli s ostrým hrotem, která je také v balení a klíště rozdrtíme, aby z bříška mu vypluli střeva (tím nemá klíště možnost přežít), pak pomocí pipety nasajeme tekutinu ze zkumavky (pouze tekutinu bez částí klíštěte), pak do testovací sady kápneme do malého očka kapku tekutiny z klíštěte a na to kápneme 2 kapky roztoku a necháme působit a za 10 minut máme hotový výsledek. Takže jsem byla doopravdy nervózní, jak výsledek opět vyjde a naštěstí byl negativní výsledek. Důležitá poznámka: z důvodů obtížnosti rozdrcení střeva klíštěte nemá téměř žádný význam testovat velmi malá klíšťata, tzn. která ještě nejsou nasátá. Dělá se odběr z malých až středních klíšťat a nebo pak z těch velkých hodně nasátých, které mají 8 mm a více. Rychlý test přímo detekuje přítomnost bakterií Borrelia, zjišťováním patogenů lymské boreliózy v klíštěti. Lymská borelióza je vážné onemocnění, které se přenáší pomocí klíšťat. Původce lymské boreliózy je gram negativní spirálovitá mobilní bakterie Borella burgdorferi sensu lato. Klíšťová borelióza se přenáší klíšťaty rodu lxodes ricinus. V Evropě se prevalence klíšťové boreliózy liší regionálně ( 5 - 35 %). Pokud klíště již nasálo krev, nelze vyloužit, že není potencionálním šiřitelem nákazy a mělo by být otestováno na přítomnost bakterií boreliózy. Negativní test u klíštěte nevylučuje infekci borelií. Nákaza boreliózou u lidí může být diagnistikována pouze lékařem. Tento test se používá pouze na určení přítomnosti borélií u klíšťat. Opět mohu zase vřele doporučit tento test, zvlášť u dětí, které mělo klíště, vyloučíte tím své podezření na borélie z klíštěte. Doporučuji tyto testy všem. S přátelským pozdravem a přáním příjemného zbytku dne všem. Vaše "testovací maminka" Eva Mikolášová.
Domácí vs. kupované příkrmy: Kterým dáváte přednost?
Vařila myšička kašičku, tomu dala kupovanou, tomu zase domácí. A co u vás?
S podáváním příkrmů přicházejí na řadu další radovánky kojeneckého života. Dětské grimasy jsou při seznamování se s novými chutěmi rozkošné! Ale někdy zábava právě zde končí.
Jedny děti nechtějí jíst domácí, jen kupované. Druhé naopak. Jiné zas nechtějí jíst vůbec nic. Jedlíci pak nemají dna. Mámy jsou na tom také různě. Některé nestíhají vařit, u jiných se vyvařuje od rána. Jsou i takové, které mají s dětmi stále nějaké aktivity a kupovanou výživu vždy po ruce. A další se vaření nevzdávají, ani když jedou na cesty. Které jsou na tom lépe?
Fyziologická fakta
- vývoj renálních a gastrointestinálních funkcí je ukončený ve věku 4 měsíců, proto se zavedení příkrmů nedoporučuje dříve,
- plně kojeným dětem se příkrmy přidají v 6. měsíci života, protože výživa výhradně mateřským mlékem je již nedostačující (pro nízký obsah zinku, železa, proteinů )
- u dětí na umělém mléce se s přikrmováním začíná v ukončeném 4. měsíci
- trávení a enzymatické funkce zažívacího traktu se musí na přechod na pevnou stravu adaptovat. Proto se tělo nastartuje jednosložkovými příkrmy zeleninového druhu, po 10 - 14 dnech se přidá maso, později ovoce.
Fakta o podávání příkrmů
Stůl, papír a pastelky jsou sice osvědčená klasika, ale trochu nuda. Tipy a triky na zábavné malování s dětmi
Omalovánky, pastelky, fixy. To je oblíbená zábava našich dětí, která funguje spolehlivě. Ale i obyčejné malování můžeme dětem zpestřit a připravit jim tak zábavu klidně na celé odpoledne. Vyzkoušejte následující nápady.
Budeme se věnovat malování s nejmenšími dětmi. Nezapomínejte proto především na bezpečnost a pokud má vaše dítě stále období "šup se vším do pusy", pořádně ho hlídejte! Na trhu se samozřejmě dají sehnat různé eko nebo jedlé barvy, ale pokud budete ostražité, vystačíte si i s těmi normálními.
Pastelky, fixy
Vytvořte vašim dětem "malovací cestu", která se potáhne klidně celým bytem. Ideální je, když bude tato zábava kolektivní - čím víc dětí, tím lépe.
- pastelky, fixy
- bílé papíry
- izolepa
Na podlaze bytu vytvořte "cestu" z bílého papíru. Velmi dobře ji připevněte izolepou, přeci jen po ní děti budou třeba i chodit. Nechte děti cestu omalovat od začátku až do konce. Na konci na ně může čekat třeba i sladká odměna. Zajímavá varianta této malovací zábavy může být i to, že cestu uděláte z různých stránek omalovánek.
I miminka s námi komunikují. Víte, jak jim porozumět?
Pokud máte doma miminko, tak víte, jak náročný je to úkol uspokojit všechny jeho potřeby. Některá miminka se prvními měsíci života doslova propláčou, o jiných člověk téměř neví. Víte, jak se dá komunikovat s nejmenšími, i když sami ještě nemluví?
Pláč je formou komunikace
"Když přijde večer a čas spinkat, tak můj 7 týdenní chlapeček mívá hysterické záchvaty breku, přímo řevu. Není nijak k utišení! Je přebalený, napapaný, odříhnutý. Nic mu nemůže chybět, ale jakmile se položí do postýlky, je zle. A to pak nepomůže nic. Dudlíček, hlazení, mazlení, nošení, drncání. Prostě řve a řve třeba i hodinu v kuse. Nevíte, čím to může být?" ptá se maminka v našem fóru. A takových dotazů najdeme mnoho a mnoho. Čím to?
Když se narodí nový človíček, je zcela závislý na svých rodičích. Příroda to však uměla zařídit tak, aby se i ten malý bezmocný tvor dokázal přihlásit o to, co právě potřebuje. Jeho první formou komunikace je pláč. Každá maminka ví, jak umí být takový dětský pláč frustrující - zvlášť, pokud nevíte, co vlastně miminko chce. Nebojte se, i u pláče se dá s trochou praxe a štěstí rozeznat, jaký je jeho důvod.
Vysoký, ječivý pláč bývá ten nejhorší, signál bolesti, kdy dítě někdy doslova řičí. Poprvé se s ním pravděpodobně setkáte při bolestech bříška, při takzvaných "tříměsíčních kolikách". Jak se s takovou kolikou vypořádat se můžete dozvědět z naší wiky, je to totiž věda!
Miminko také může plakat, protože má hlad, je mu zima či horko, nelíbí se mu mokrá plena, je unavené nebo potřebuje vaši náruč. V těchto situacích už bývá o něco těžší rozlišit, o co se jedná. Někdy vám prostě nezbyde nic jiného, než vyzkoušet více možností a uvidíte, co zabere. Někdy naopak ihned vytušíte, že od posledního přebalení uteklo dost času nebo že je právě čas na svačinku.
Bez nich ani na krok
Když máte alergickou rýmu, nejotravnější na tom není jen to, že kýcháte, nebo posmrkáváte. Je to ten podrážděný nos. Určitě znáte ten pocit. Minulý víkend jsem jel po celém týdnu v práci s rýmou na delší výlet na kole. Ale naštěstí něco zachránilo můj „trip na bajku“ (neumím si představit, že bych celý den jezdil na kole s podrážděným nosem, měl jsem jiné starosti).
Po testovaní konik_testuje nám zůstalo pár krabic s papírovými kapesníčky KLEENEX. Prostě jsem je měl položené na svém stole a nějak jsem je nevnímal. Nuže, v pondělí minulého týdne mě postihla výše vzpomínaná alergická rýmička. Tak jsem po nich sáhnul. Pořád smrkat, to přece není život. A tak jsem rezignovaně čekal, až mě začne bolet a pálit nos. Ale ono to nepřišlo. Uvědomil jsem si to až v pátek, když jsem začal přemýšlet nad tím, jak dopadla kampaň a četl recenze od vás.
Já jsem sice věděl, že to jsou kapesníčky s nějakým balzámem, ale je to doopravdy poprvé, co smrkám tak často a nos nic. Jako kdybych ani rýmu neměl.
I tento bod s tím určitě souvisí. Teda s celkovou kvalitou produktu. Celkem často používám kapesníčky na uklízení pracovního stolu. Ano, protože piju kávu, čaj, stále něco jím na pracovním stole, a stále dokážu ten stůl nějakým způsobem zabordelit. Tyto kapesníčky nejsou z těch, které vstřebávají tekutinu a tekutina tak prosákne. Dokonce jsem každý kapesníček KLEENEX použil vždy vícekrát. Proč je to tak velká výhoda? Protože nemusím stále běhat pro novou krabici kapesníků nahoru🙂 Což línému človeku, jako jsem já, celkem vyhovuje...
Jednou za čas máme testovaní, kterého se zúčastním i já. A jednou za čas mě ten produkt také osloví. Tento už bude mít své místo na mém stole natrvalo 🙂
