Kdo má malé děti (mnohdy bohatě stačí i jeden kousek) ví, že romantické představy o naklizené domácnosti a zvídavém objeviteli nového světa se neslučují. Touha po poznání vede totiž přes chuťové buňky a tak nezdráhají tu olíznout konferenční stolek, tu ochutnat polici v obýváku a tady důkladně prozkoumat skleněná výplň dveří. Jak je během těchto výprav neohrozit a zároveň mít nablýskaná všechna okna se dozvíte v následujícím článku.

Sůl nad zlato

"Styděla jsem se za ni. Za moji špinavou horkovzdušnou troubu. Nenašla jsem ale takový čistič, aby ji hezky omyl a nezanechal po sobě chemický pach, který jsme cítili ještě dlouho v každém jídle. A pak jsem zkusila obyčejnou sůl a bylo vymalováno. Tedy čisto a svěže. Naplnila jsem menší pekáč solí, zapnula jsem troubu a nechala sůl zhnědnout. Po vychladnutí trouby šla mastnota dolů sama a bez řečí."

Utrpěly vaše kachličky útokem komanda nenechavých a hlavně mastných malých ručiček? I tady pomůže solný peeling. Zatočí také s mastnotou v hrncích či pánvi. Naneste ji po celé ploše nádobí, nechte chvíli působit a poté jemně smyjte proudem teplé vody.

Malý zázrak

Až budete péci bábovku, nechte si trochu kypřícího prášku stranou. Rozdělejte ho s horkou vodou a hotovou kaši naneste na libovolnou, i zaschlou skvrnu. Můžete si pomoci starým zubním kartáčkem, který se dostane i do spár. Nechte chvíli působit a poté opláchněte nebo v případě oblečení vyperte. Poradí si i s takovou výzvou jako fleky od pampelišky, borůvek či trávy.

"Nemáte nějaký fígl, jak do prcka dostat syrové ovoce nebo zeleninu? Synovi je 11 měsíců, zkoušela jsem mu několikrát nakrájet nebo nastrouhat jablíčko, banán, meloun, ale všechno si můžu sníst sama." Také řešíte podobný problém s vašimi nejmenšími? Zkusíme vám spolu s dalšími maminkami poradit.

Je to boj jako na válečné frontě. Dítě se plazí po zemi a maskuje se pohozeným tričkem. Vy tiše našlapujete a s přimhouřenýma očima hledáte, kam se zase schoval. Přitom jde jen o to, aby dojedlo svou porci zeleniny. Bez vztekání a rozčilování. Prozradíme vám pět triků, díky kterým  s okurkou, paprikou a rajčaty uzavřete mír a stanou se z vás přátelé.

Jděte příkladem

Děti jsou naším dokonalým zrcadlem a tak problém s odmítáním zeleniny mohou odrážet i vaše stravovací návyky. Reprezentuje zeleninu ve vaší stravě kečup na špagetách nebo lístek ovadlého salátu v hamburgeru v restauraci rychlého občerstvení? Nedivte se pak, že váš malý nejedlík sní samotný chleba se šunkou a plátek okurky a rajčete nechá netknutý stranou talíře. Začněte od podlahy a jděte dítěti příkladem.  Udělejte z čerstvé zeleniny běžný doplněk ke každému jídlu. Postupem času ji tak bude brát jako samozřejmost stejně jako večerní čištění zubů nebo mytí rukou.

"Řekla bych, že nejlepší vzor jsou rodiče chroupající okurku místo brambůrek večer u zpráv. Tak to funguje u nás a synek od mala nemá se zeleninou problémy, takovou okurku hadovku zbaští i sám a nepohrdne ani kedlubnou nebo rajským s mozzarellou," píše jedna z maminek v koníkovské diskuzi.

"Vždycky jsem nakrájela zeleninu nebo ovoce jako pro sebe na talířek. Pár kousků jsem snědla, malá se dívala a hrála si poblíž. No a já pak nechala talířek s vitaminky na stole a šla třeba telefonovat nebo dát prádlo do pračky a podobně. Malá si to mezitím prohlédla a taky ochutnala, občas si pár kousků vzala a snědla. Dneska nakrájím ovoce zeleninu na talíř a malá přiběhne, sedne si vedle mě a baští skoro všechno," popsala jedna z koníkovek, jak zelenině a ovoci přišla na chuť její dcerka.

"Mám pocit, že můj synátor spurtuje nonstop! Dneska v noci chtěl zase víckrát pít, i když třeba předevčírem jenom jedenkrát. To bude ještě asi dlouho trvat, než se to nějak ustálí. Je hrozně neklidný. Pořád sebou hází, kope, hlavičku točí na obě strany a kňourá a takhle vydrží třeba půl hodiny. Musí z toho být děsně unavený. Dělají to vaše děti taky?"

Přichází to náhle. S dosud hodného miminka, které krásně jí, spí a téměř nebrečí, je malý uzlíček nervů. Neustále by jedlo, v noci se budí hlady a při krmení bývá velmi nespokojené a často je problém ho vůbec nakrmit. Slyšeli jste už o růstovém spurtu?

Není jen jeden, bohužel. Je jich hned několik a věk miminka, kdy k němu obvykle dochází, je jen orientační. To znamená, že klidně může přijít i v jiném týdnu nebo měsíci, než má být. Žádné miminko totiž nelze zaškatulkovat do nějaké všeobecné tabulky, protože je naprosto jedinečné.

Co je růstový spurt?

Co je to růstový spurt, se ptají maminky velmi často. Jednoduše se dá říct, že se jedná o období, kdy dochází k rychlému růstu dítěte. Většina dětí projde během svého vývoje několika obdobími růstového spurtu. Zejména během prvních 12 měsíců. V době spurtu potřebuje dítě častěji jíst, je neklidné, pláče a potřebuje větší péči. Zvýšená potřeba příjmu mléka je jen dočasná. Podobné chování se dá u dětí vidět i při pokusech pokročit v psychomotorickém vývoji.

Kdy se růstový spurt objevuje a jak dlouho trvá?

A kdo neběhá, může jít, případně i na dálku je možné celou akci podpořit!♡

Organizace Nedoklubko pořádá v rámci projektu MIMINKA DO DLANĚ sérii charitativních běhů s cílem upozornit na problematiku předčasných porodů, současně vyzdvihnout úroveň české neonatologie a v neposlední řadě podpořit konkrétní neonatologická oddělení, která o předčasně narozená miminka pečují.

Registrovat se můžete zítra 12.05.2018 přímo na místě před začátkem akce mezi 14. a 15. hodinou na registračních místech v restauraci U krále Václava IV.

Připraveny budou pro Vás tyto tratě:

• krátké závodní tratě pro děti
• 5 km trať pro dospělé
• 3 km vycházková trať pro rodiny s malými dětmi, kočárky, dětmi na koloběžkách, odrážedlech apod.

Akce je pořádána ve spolupráci s agenturou Plus Production Prague za podpory restaurace U krále Václava IV., Fitko Hanky Kynychové, Aquilla a Nike.

„Před 11 dny měl syn první záchvat - proběhla hospitalizace a vyšetření, kde se nic neprokázalo. Přesně po týdnu proběhl druhý záchvat... Nyní bere léky, ale než nastoupí jejich plný účinek, máme ještě 2-3 záchvaty očekávat. Už nyní se této chvíle děsím."

Epilepsie je velmi závažné onemocnění, které nahání strach, ale dá se s ní naučit žít a nemocný může, s jistými omezeními, prožít plnohodnotný život. Epilepsii zná asi každá z vás, naštěstí ne všichni se s ní v životě setkají. Výskyt v populaci je 1,3-3,1% a častěji postihuje muže než ženy a děti jí onemocní 4krát častěji než dospělí. Dobrá zpráva je, že u 60% dětí, které trpí epilepsií, tyto záchvaty během dospívání odezní.

„Měl ji můj strýc, od mala. Důvodem byl asi velmi špatný porod. Záchvaty neměl denně, pouze  občas. Ještě v 18 s tím bojoval, nedostal řidičák, ale záchvaty už měl spíše výjimečně. Teď je mu skoro padesát a řidičák už dávno má, záchvat neměl už roky. Rozhodně existuje naděje na vyléčení.”

Jelikož jde o závažné onemocnění, je dobré dozvědět se o něm něco více a hlavně vědět, když byste se staly svědky epileptického záchvatu, jak se v takovém případě zachovat.

Kdy hrozí, že moje dítě onemocní epilepsií?

• Nemocný trpí nerovnováhou mezi vzrušivými a tlumícími mediátory v centrálním nervovém systému. Jde o látky, které přenášejí vzruchovou informaci. V případě, že dojde k jejich nerovnováze, hlavně tedy převaze těch vzrušivých nad tlumícími, vzniká v tom daném místě epileptické ložisko, na jehož základě poté vznikne u člověka samotná epilepsie. Takové ohnisko může v mozku vzniknout kdykoliv (u plodu během těhotenství, při komplikovaném porodu nebo se u dítěte či dospělého může objevit až během života.
• Epilepsie může vzniknout kdykoliv, přičemž nejvíce náchylní k jejímu vzniku jsou kojenci a batolata, dále je rizikové období dospívání a zvýšený výskyt je i u osob nad 60 let věku. U každé věkové kategorie vzniká epilepsie z trochu jiného důvodu, ale nejčastější příčinou jsou vrozené vývojové poruchy, infekce, metabolické poruchy, úrazy a nádory. U dětí do 5 let věku se mohou vyskytnout febrilní záchvaty (křeče) vázané na infekční horečnaté onemocnění, například u horeček při šesté dětské nemoci. Nejde přímo o epilepsii, ale při opakovaných a častých febrilních záchvatech z nich může epilepsie vzniknout.
• Vznik záchvatu může ovlivnit také nedostatek spánku, fyzická vyčerpanost, alkohol nebo běžný spánek. U některých typů epilepsie může vyvolat epileptický záchvat také světelný nebo zvukový podnět (například rychlé záblesky v televizi).
• Na vznik může mít vliv také naše vnitřní prostředí, například hladovění, léky, horečka nebo u žen fáze menstruačního cyklu.

Ženské tělo je velmi citlivé a snadno se dostává do stavu hormonální nerovnováhy. Zná to téměř každá dívka, žena nebo maminka. U každé se hormonální nerovnováha může projevovat jinými, typicky ženskými problémy jako je například akné, padání vlasů, náročné období přechodu nebo ztráta menstruace a ovulace a s tím spojený dlouhodobý neúspěch počít dítě.

„Mám velmi dobrou zkušenost s hormonální jógou, krásně mi upravila cyklus, tedy spíše mi ho pomohla nastartovat. Byla jsem 1,5 roku bez ovulace i menstruace a po hormonální józe jako když mávne kouzelným proutkem a menstruace i ovulace se okamžitě dostavila.”

Většinou se ženy s těmito problémy upínají na západní medicínu a braní všech možných léků, injekcí, vitamínů a pilulek. Málokdo ví, že si s těmito typicky ženskými problémy umí poradit hormonální jóga, tedy východní přístup k léčení a harmonizaci těla i duše.

Co je to hormonální jóga?

Přesněji řečeno jde o hormonální jógovou terapii, kterou vymyslela Dinah Rodrigues, uznávaná terapeutka a lektorka jógy z Brazílie. Paní Dinah je 90 let a sestavu hormonální jógové terapie vytvářela 20 let, přičemž vše důkladně konzultovala s uznávanými lékaři, fyzioterapeuty a jógovými učiteli. Výsledkem je jógová terapeutická metoda, která stimuluje žlázy s vnitřní sekrecí (nejvíce se soustředí na aktivaci vaječníků, hypofýzy, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvinek), pomáhá harmonizovat hormonální systém a odstraňovat bloky v pohybovém aparátu.

Sestava je dynamická a skládá se z jógových cviků, intenzivních dechových technik a relaxačních a harmonizačních cvičení. Pořadí cviků je pevně dané a je nutné sestavu cvičit přesně podle rozpisu, neměnit pořadí cviků, nevynechávat a necvičit cviky samostatně.

„Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se." Menstruace je dar, bez kterého by nevznikl nový život. S prvními měsíčky se z dívky stává žena a je teoreticky připravena přivést na svět dítě. Její tělo tak vysílá jasný signál, že už je připraveno. Ne vždy a ne všemi je ale tato měsíční návštěva vítána. Často ji provází silné krvácení, bolesti břicha a migréna. Pokud nechcete polykat zázračnou růžovou pilulku jako lentilky, podělím se s vámi o několik tipů, jak si od bolesti ulevit přírodní cestou.

Příchod menstruace pozná každá z nás spolehlivě. Některé na obličeji vyraší nepříjemné pupínky, začnou se více mastit vlasy nebo se potýkáme s migrénou. Jiné by snědly, na co přijdou. Tuhle čokoláda, tenhle párek a tamhle kousek bábovky. A pak tu je skupina žen, která první okamžiky „svých dní“ protrpí v křečích. Bolest břicha umí pěkně potrápit a hlavně vyřadit z běžného fungování. Jediné, na co v tuto chvíli myslíme, je zůstat stočená do klubíčka v posteli a nějak „to“ přežít.

Jistá míra bolesti je při menstruaci běžná, ale každá ji vnímáme trochu jinak. Ne snad, že bychom my, které tento problém trápí, byly citlivky a nic nevydržíme. Bolest může upozorňovat na problémy v hormonální oblasti (například se štítnou žlázou) nebo na obyčejné prochladnutí. V horších případech pak může jít o druh myomu či endometriózu. Jde o chronické onemocnění, kdy se tkáň děložní sliznice objevuje na jiných orgánech (vaječníky, vejcovody, pobřišnice, vzácně i odlehlé orgány jako plíce a žlučník). Tato tkáň reaguje na hormonální změny a každý měsíc krvácí. Krev, která nemůže normálně odtékat způsobuje vážné záněty, srůsty, bolesti, cysty.

Uživatelka myskaplyska popisuje své problémy v diskuzním fóru Extrémní menstruace dost barvitě: „Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se, až ze mě teče. Následně dostavám zimnici, trvá to většinou celý první den. Nic mi nezabírá.“  

Dysmenoreou, tedy bolestivou menstruací,  trpí 3 – 15%  populace žen. Mezi příčiny se řadí již zmíněná endometrióza, problémy se svaly pánevního dna, mimoděložní těhotenství ale také stres a kouření. Odborníci také upozorňují na fakt, že bolest zmizí spolu s prvním porodem.

Jak ulevit bolavému bříšku a utrápené duši?

„Jak to, že jsi zase dostal trojku z češtiny? Ty neumíš vyjmenovaná slova po S.“ - „Ne. Ty jo?“ Myslíte si, co všechno svoje děti naučíte. Třeba slušnému chování, rybaření, háčkování nebo jíst příborem. Pěkně si to malujte. Jenže dítě naučí vás. Třeba, že plánovat je zbytečné nebo že když nechce, tak tu kaši prostě dojí rukama. Být rodičem v sobě skrývá umění ovládat (se). Podívejte se na následující běžné situace, určitě se v nich najdete.

Umění tolerance

Všechno začíná nenápadně a velmi plíživě. S příchodem nového člena rodiny se nejprve změní spací rytmus. V noci vstáváte co hodinu, abyste nakrmili toho malého řvoucího člověka vedle vás. Ne, není to manžel. Ten se umí obsloužit sám. Do lednice trefí i potmě. Ke zdroji potravy, bohužel, netrefí vaše dítě, a tak musíte vstát, vzít ho z postýlky, posadit se na kraj postele, vytáhnout prs a čekat. Až se nakrmí, vaše práce ještě nekončí. Čeká vás ještě kolečko přes celý byt, než si malý strávník odříhne. 

Manžel už se od lednice vrátil zpátky a už spokojeně chrupká v posteli. Později rezignujte na vstávání a dítěti vymezíte prostor ve vaší posteli. Hezky uprostřed, aby si i tatínek mohl do sytosti užít radosti rodičovství. Noční kojení se tak stane o něco méně stresující a možná se i více vyspíte. S přechodem na pevnou stravu ale prckovo místo ve vaší  posteli zůstává. Má sice svoji postýlku, ale s po každé noční můře se do té vaší zase rádo vrátí. A jak roste, zmenšuje se to vaše místo v posteli. Za chvíli se manžel přesune na pohovku do obýváku (má to odtud blíže k lednici) a budete mít zase postel pro dva.

Kromě postele začne dítě okupovat i další místnosti v bytě. V kuchyni přibyde kýčovitá dětská židle s medvídky, v policích plastové mističky a příbory, v koupelně další vana a přebalovací pult, v obýváku pak jeho gang plyšových hraček a vraždících dřevěných kostek (tatínek může ukázat šrámy na chodidle, které získal nočními pochody po tmě přes obývák do lednice), o sedáku u záchodové mísy a kočárku a dětském odrážedle v předsíni nemluvě. Je to zkrátka těžká zkouška vaší tolerance. Z vaší pracovny se totiž stal dětský pokojíček, vaši polici v koupelně zabraly olejíčky proti opruzeninám, pudr na prdelku a odsávačka mléka. Už jste se i rozloučili s milovaným stolem na stolní fotbálek. Tohle je prostě umění tolerance. V různé podobě ho znají všichni rodiče.

Umění vyjednávání

Je to už pár dní, kdy koník vyhlásil možnost testovat dekorace Kik, i když jsem si nedávala velké naděje, přihlásila jsem se a vyšlo to... Hurááá.

Hned jak jsem se dozvělěla, že jsem vybrána, udělala jsem "nálet" na Kik, co by se mi tak mohlo líbit, co prodejna, to trochu jiný výběr zboží, maličko jiné uspořádání, v některých prodejnách právě vybalovali zboží, takže všude krabice, což byl maličko překážkový běh, ale dalo se to přežít. 

Co bylo teda horší byla kvalita některých věcí, pro které jsem šla. Chtěla jsem velký a malý svícen na svíčky - všechny obouchané, nehezké, at jsem hledala a pátrala jak jsem chtěla, žádný jsem neulovila. To samé zrcadlo, byly poslední dvě, zaházené dole pod dekoracema a obě měly obouchané rámy. Docela mě zklamal výběr "námořnických" dekorací, chtěla jsem pro Jiříka do pokojíku a moc se nám nedařilo, když už nebyla dekorace "kýčovitá", tak byla obouchaná, nebo ulomená, urvaná, čehož by si asi měli zaměstnanci všimnout a takové zboží nevystavovat. A další věc, co mě malinko "rozptylovala" v nakupování byl pan "hlídač", pořád se okolo nás ochomýtal, což bylo docela nepříjemné.

A ted k tomu, co jsme s mým drahým mužem vybrali: 

Jako první jsem musela mít malý "odkládací" stoleček

Stoleček se dá pořídit s bílou, šedivou a růžovou deskou. Smontování je velmi, velmi jednoduché - jen se našroubují nožky a je to. Jen byl maličko problém ho v obchodě najít, dekorace byly dokonce i u spodního prádla, ale podařilo se.

Testovani detske mody me velice potesilo, protoze velikost 80 uz zacala byt pomalu synovi mala a ja uz pocitala, kolik me bude stat novy satnik ve velikosti 86. S KIK to ale takovy problem nebyl!

Zacala bych hodnocenim samotneho nakupu - tedy prodejnami. Behem dvou tydnu jsem vyzkousela vsechny 3 nejblizsi prodejny v Olomouci. Veci ve vsech byly dost probrane, ale nebyl problem mi zavolat na druhou pobocku a pozjistovat dostupnost.

Bohuzel me mrzi, ze velikosti 86 nebyla nikde zadna bodycka ani overalky a to jsem byla v obchode i po naskladneni zbozi.

Kladne hodnotim vzhled prodejen a prostorne ulicky. Zatimco ja vybirala a nakupovala, syn si pujcil velky balon a chodil s nim s velkou radosti po obchode 😀

Pak se rozbehlo testovani. Vzhledem k tomu, ze je syn zacinajici chodec a nevyhyba se obcasnemu padu, dostaly u nas nejvice zabrat ruzne teplaky. Po mnoha padech a lozeni po kolenou musim rict, ze teplaky stale drzi a nemaji prodrena kolena. Pouze me udivil rozdil siti ve stejne velikosti. Teplaky velikosti 86 koupene v kompletu jsou tak o 2 cm sirsi nez koupene samostatne... tak nevim, treba mam vychrtly dite a syn vypada po chvili, jak americky hiphoper 😀

Velice me potesily bambusove puncochacky a velka osuska s kapuci (opravdu je vetsi nez nase z Lidlu a Ikea).

"Dcera se popálila o gril, má na nožičce spáleninu asi 1x2 cm. Udělal se jí uprostřed hned puchýř, který praskl, protože to samozřejmě nechala na pokoji. Zchladili jsme to hned vodou, ale co teď s tím?"

Popáleniny jsou bohužel v dětském věku jedním z nejčastějších úrazů. Typické jsou ve věku od 1 do 3 let opařeniny. Převrhnutí hrnku s čajem či kávou nebo v horším případě hrnce ze sporáku.

Popáleniny u dětí můžou způsobit doživotní stigmatizaci. Závažné popáleniny však můžou skončit i smrtí. Velmi důležitá je proto prevence a povědomí o první pomoci.

Lokalizace opaření je determinována mechanizmem jejího vzniku, proto je nejčastěji zasažená horní polovina těla – bohužel včetně obličeje.

Rozsah popálenin

Hodnocení rozsahu popálenin je u dětí velmi specifické. Celých 20 % povrchu těla totiž zabírá hlavička. Popáleniny na více než 5 % povrchu těla u batolat vyžadují hospitalizaci. U popálenin na 10% povrchu těla již může dojít k život ohrožujícímu šoku.

Jakmile je vysloveno slovo jedináček, často nám automaticky v mysli naskočí: sobec, rozmazlenec, případně chudáček.  Jsou na tom tedy děti, které vyrůstají se sourozenci, lépe? Ano i ne...

Nabízí se názor, že děti vyrůstající spolu s dalšími dětmi, budou přizpůsobivější, získají automaticky lepší komunikační a vyjednávací dovednosti, nebudou citově závislí na jednom nebo dvou lidech, a tudíž lépe vybaveny do života. Realita je ale taková, že existují jedináčci, kteří naprosto přirozeně navazují kontakty, jsou empatičtí a nemají potřebu držet se máminy sukně. A jsou děti z vícečetných rodin, které se celý život cítí být „ti druzí, třetí“, stále s někým bojují o pozornost a snaží se prosadit na úkor ostatních.

Neodsuzujme předem jedináčky

Být jedináčkem není volbou dítěte. A především - každý jedináček není rozmazlený a fixovaný na rodiče.  Nepasujme dítě předem do role ochuzeného o něco, co nezná a hlavně, za co nemůže. Nepodsouvejme mu s lítostí v hlase: „Tobě je doma smutno, ty si nemáš s kým hrát, viď? Pokud je to pravda, nijak mu tím nepomůžeme. Často to ale bývá tak, že nejpozději s nástupem do školky dítě potkává kamarády, později spolužáky, se kterými tráví hodně času a navazuje úzké citové vazby. Úvahy o smutku a nedostatku možnosti hrát si, většinou nejsou na místě.

Neodsuzujme předem rodiče

Jsou nejrůznější důvody, proč mají rodiče jedno dítě. Nepříznivá ekonomická a sociální situace, zdravotní důvody, ale i fakt, že žena zůstala po rozvodu s dítětem sama a nemá nového partnera.  Může jít i o rozhodnutí rodičů, kteří to cítí tak, že je to pro ně i pro dítě nejlepší. Respektujme životní okolnosti i postoje druhých. Není dobré se vyptávat, kdy přijde další dítě s radou, že život bude pro všechny lepší, veselejší. Nemusí to být pravda.   

Je nádherné být ženou. Stejně jako se mění roční období, mění se i žena během svého cyklu. V každé fázi jí jde lépe něco jiného. Jestliže se naučíte lépe pracovat s jednotlivými  fázemi, budete mnohem šťastnější a spokojenější ve svém životě nejen vy, ale i vaši partneři. Možná tomu nevěříte, ale uvědoměním sebe sama se můžete zbavit PMS syndromu, bolestivé menstruace, lépe plánovat čas s rodinou, čas sama pro sebe i pracovní úkoly.

Již od nepaměti byl měsíc spojován s ženskou energií. Právě proměny měsíce byly často symbolem ženského těla i ženské duše během menstruačního cyklu. Obojí má mnoho společného. Jaký je vlastně cyklus ženy a jak ho lépe pochopit?

„Skutečná podstata ženy je princip inspirujícího chaosu. Její vlastností je nestálost mimo zákony logiky. Nedá se s tím nic udělat, je třeba se uvolnit a zamilovat si to." Lena Leontěvová

Fáze cyklu

Pomyslné vrcholy ženského cyklu jsou menstruace a ovulace (úplněk a nov) a mezi tím jsou dvě mezifáze (předovulační a poovulační, stejně jako přibývá a ubývá měsíc). Průběh těchto fází jsou u ženy velmi podobné. Jestliže se na ně chcete zaměřit, je potřeba, aby váš cyklus byl přirozený, neovlivněný žádnými léky a hormonální antikoncepcí.

Fáze menstruační 1. až 6. den cyklu

"Mám syna, kterému budou dva roky a nyní jsme byli u dětské doktorky. Bylo to o nervy. Syn se pozvracel, jak se bál. Byl ubrečený až hrůza. Taky máte takové zážitky?" Svěřuje se jedna z maminek na fóru, ve kterém se diskutuje o dětském strachu. Jak dítě zbavit strachu nejen z doktorů?

Strach je naprosto přirozenou a nedílnou součástí vývoje dítěte. Strach vlastně patří k našim každodenním životům. Asi není nikdo, kdo by se vůbec ničeho nebál. A není to ani zdravé. Některé strachy jsou ale zbytečné a pak jsou na řadě rodiče, aby své dítě utěšili, povzbudili ho a byli mu nablízku. Aby se naučilo svůj strach překonávat a nevyvinula se z něj zbytečná fobie.

Co je to strach?

Strach je takový stav, při kterém se člověk, v tomto případě dítě, ocitne v situaci, kdy ho něco ohrožuje. Přičemž může jít o zdánlivé i skutečně nebezpečí. U malých dětí je určitý stupeň strachu v pořádku. Neměl by mu ale bránit v běžném životě. Obvykle se děti bojí v neznámém prostředí nebo nečekané situaci.

Jestliže strach vzniknul po nějakém opravdu nepříjemném zážitku (pokousání psa, nehoda, apod.) a dítě není schopno se přes něj delší dobu přenést, je na místě zvážit návštěvu psychologa nebo psychiatra. Stejně tak, pokud se na něm projevují symptomy chorobné úzkosti. V tomto případě už ani dítě neví, čeho se bojí. Objevují se záchvaty (pocity dušení, nevolnost, pocení, závratě) a mohou vyústit až v neurotické poruchy (nechutenství, zvracení, záchvaty vzteku, pomočování, apod.). Zde se už bez lékařské pomoci určitě neobejdete.

"Syn (čerstvě 3 roky) posledních pár měsíců špatně usíná. Musíme u něj buď já nebo manžel vždycky zůstat, dokud neusne, protože se prý bojí. Jsou to různé věci - začalo to krokodýly/pavouky/hady pod postelí, teď se zas bojí bubáka ve skříni nebo za závěsem. Doma jsem ho nikdy ničím nestrašili, takže je mi jasné, že za to můžou starší bratranci a babička s dědou, u kterých se hodně dívá na televizi a děda je navíc takový ten typ, že chce mít z vnoučka pořádného chlapa. A vím, že má na svůj věk až moc velkou představivost. Ale syn před spaním skoro obden brečí nebo se budí a volá nás. No a co je horší - zvykl si chodit spát k nám do postele. Snažíme se mu vysvětlovat, že strašidla nejsou, necháváme mu i rozsvícenou lampičku, ale přijde mi, že je to horší a horší a už si nevím rady."

Dnešní příběh není z mé dílny, ani není o mě. Na můj popud ho zpracovala sama adoptivní maminka příběhu. Za což jí moc děkuji!

"S rostoucím věkem Terezky její bublina kolem ní stále sílila a sílila. Navenek se chovala velmi chladně, až hrubě ke každé autoritě, se kterou se setkala. Každý cizí člověk pro ni byla hrozba, nechtěla se s nikým bavit, odpovídat na pozdrav, raději mlčela nebo když už promluvila, působilo to drze. Jen v rodině jsme viděli druhou stránku její povahy, tu citlivou, až přecitlivělou, zranitelnou. Ale ona se nechtěla nechat nikým ranit, stále byla ve střehu, co se kolem ní děje a neustále byla v každém kolektivu v opozici. "

Jsme taková normální rodinka, která se potýká s různými starostmi i radostmi jako každý jiný. S manželem jsme se velmi mladí rozhodli, že poskytneme domov minimálně dvěma dětem, které neměly to štěstí žít v rodině, do níž se narodily. Co předcházelo tomuto rozhodnutí, není v tomto příběhu až tak důležité……

Chtěli jsme to, rozhodli jsme se tak a podali žádost o osvojení děťátka. Rozběhl se „kolotoč“, který každý osvojitel velmi dobře zná: psychotesty, pohovory, dokládání různých dokumentů, posudků, návštěva soc. pracovnice. Byli jsme šťastní, že jsme si po půl roce od podání žádosti přivezli domů chlapečka Honzíčka přímo z porodnice, kterému bylo pouhých 9 dní.

Měli jsme obrovské štěstí, že nemusel ani jednu noc strávit v kojeneckém ústavu a mohl rovnou do své postýlky a ke svým rodičům, kteří ho od první minuty milovali. Honzíček byl velmi klidné miminko, jakoby ani neprožil žádné odmítnutí. Okamžitě jsme byli na sebe navázaní a bylo to nádherné období plné radosti, které může miminko rodičům a rodiče miminku vůbec dát. Po roce jsme se rozhodli opět podat žádost o osvojené druhého dítěte.

Čekali jsme 2 roky, když nám přišel telegram s informací, že na nás v kojeneckém ústavu čeká jedenáctiměsíční Terezka.  Druhý den jsme se jeli na Terezku podívat. Nejdříve s námi pohovořila paní ředitelka s početným zdravotnickým personálem a informovali nás o zdravotním stavu Terezky. Dozvěděli jsme se, čím si prošla, s jakou diagnózou se musela po narození potýkat, a mně postupně docházelo, že Terezka vlastně do této doby nejenže neměla domov, ale ani žádnou ale opravdu vůbec žádnou osobu, která by jí byla blízká, ke které by se mohla přitulit, kde by zažila pocit bezpečí….

Zdravím všechny uživatelky a uživatele modrého koníka!

jmenuji se Irena, je mi  čerstvých 28 let a s malým Adámkem (8m) se objevujeme na koníkovi už nějaký ten pátek. Před několika týdny jsem se dozvěděla, že má přihláška na Ambasadorku pro značku Baby Dove prošla prvním kolem konkurzu. Představte si mé nadšení a šok, když i po druhém kole vše vyšlo!🙂

A jak to vlastně začalo? K ambasadorství jsem se dostala malinko oklikou, vždycky jsem si ráda četla články a sledovala ostatní holky na koníkovi, které přinášely užitečné informace o konkrétních výrobcích, občas nějaké ty soutěže a hlavně pozitivní náladu a pocit, že se stále něco děje. Nicméně odvahu odeslat přihlášku jsem neměla, a po porodu synka mi trvalo nějaký ten pátek, než jsem se uvedla "do provozu" a opět jsem objevila hřeben, řasenku, slušné oblečení a chuť věnovat se i něčemu dalšímu.

Když se tak stalo a už jsme se s miminkem jakš-takš vzpamatovali (nebo jsem si spíš zvykla, že spánek je přežitek moderní doby), ukázalo se, že bych přeci jen mohla zvládat i něco víc, než jen péči o domácnost a malé miminko. Rozhodla jsem se, a poslala přihlášku pro Baby Dove. Jejich kosmetiku máme doma moc rádi, ačkoliv jsme rozhodně nevyzkoušeli všechno. A to mi dává skvělou příležitost seznámit s produkty jak sebe a malého Adámka, tak i vás. Celý koncept a myšlenka této značky je mi velmi sympatická a myslím si, že to tak může být pro spousty z vás🙂 Baby Dove totiž představuje nejen skvělou škálu výrobků pro ty nejmenší (a že jsem se jako prvorodička dlooouho plácala v haldě kosmetiky, kterou bych mohla používat a která by opravdu fungovala, aniž by "smrděla" až k sousedům), ale ukazuje také velmi hezký a jemný přístup k mateřství.

Ráda bych spolupráci s Baby Dove pojala jako cestu, kterou bych mohla maminkám a budoucím maminkám ukázat, že není nutno dělat vše dokonale, ale hlavně s láskou a s pozitivním přístupem. Je totiž jedno, jestli máte doma roztahané hračky, kytky na oknech neviděly vodu od vašeho porodu a nevyžehlené prádlo se kupí na hromádce. Dove tento individuální a reálný způsob přístupu k mateřství  velmi dobře propaguje a myslím si, že je to potřeba! Občas totiž zapomínáme, že není naším úkolem se z toho všeho zbláznit a každý večer vyčerpaně a odevzdaně padnout v polokómatu do postele.

A na co se můžete těšit se mnou?