Předkus, ptačí profil, zdeformovaný obličejový skelet, dýchání pusou, nosní polypy, angíny, chrápání. Toto je jen pár z diagnóz, o které si koledují naše ratolesti s palečkem v puse.

Kromě hygienické stránky a faktu, že se cucání palečku považuje za společensky nepřijatelné, je to opravdu nebezpečný zlozvyk. A především velmi těžko odstranitelný.

Osvěta v oblasti kojení, kdy se matky snaží přistupovat svědomitě ke své přípravě (opravdu velmi správně), má za následek, že mnoho maminek se snaží vyhnout používání dudlíků. Výrobci sice argumentují jejich tvarem "přátelským" k dětskému chrupu, ale i tento argument má rovněž své odpůrce.

Stále se však dudlík považuje za rozumnější volbu, než nechat miminko si cucat palec. Než se pokusíte nabídnout kojenci dudlík, je důležité ponechat mu dostatek času na osvojení a zafixování kojení.

"Dcerce jsem dudlík nenabízela. Měla jsem doma asi 4, které jsme dostali od rodiny a známých. Ale chtěla jsem se vyhnout jeho používání. Dcerce nechyběl. Odmítala ho už od začátku. Při jednom nekonečném záchvatu pláče, kdy jsme již vyzkoušeli opravdu všechno, ho cumlala asi 5 minut a i přesto skončil vyplivnutý na opačném konci pokoje. Až si jednoho dne, nebylo jí ještě ani půl roku, začala cucat palec. Nejdříve mi to přišlo jako milé, roztomilé. Ale když jsem si uvědomila, že se z toho stává regulérní závislost, snažila jsem se jí nabídnout dudlík. Jenže jí žádný nevyhovoval. Za dudlíky jsem utratila dohromady přes 600 korun. Zkoušeli jsme kaučukové, silikonové, menší, větší, tvarované, obyčejné, svítící. žádný nechtěla. Dcerce je teď dva a půl roku a palec žužlá stále," stěžuje si na zlozvyk svého dítěte maminka z Modrého koníka.

Reflex či zlozvyk?

Včera skončilo čtvrté kolo jarní charitativní dražby, ve kterém se zlomila pomyslná hranice částky potřebné na speciální kočárek pro Dominička (syna uživatelky @haficek).

I tentokrát výsledek celého kola je více než parádní. Jen za čtvrté kolo se podařilo vydražit věci za 12 008 Kč! V této chvíli je tedy dražební výtěžek již 50 722 Kč!

Včera odstartovalo poslední páté kolo jarní charitativní dražby, které bude končit v pátek 27.04.2018 ve 22:00 hodin.

Celá dražba probíhá ve skupině Charitativní dražba zde. I v tomto posledním kole dražby na Vás čekají skvělé výrobky od koníkovských uživatelek.

Přeji všem krásný slunečný den a moc se těším na finální částku celé dražby, kterou budeme moci přispět Dominičkovi!

Aby vás to nezmátlo, jaro mám vlastně ráda. Sice je to takové meziobdobi, ale čím dál lepší. Jenže můj organismus na to má jiný názor a každé jaro je pro mě utrpení. Bez kapesníku nemůžu vylézt z domu, neužívám si kvetoucí stromy, ale kdyz chci být v přírodě (a že já chci), tak to prostě má svou daň v podobě neustálé zásoby kapesníků.

Když byla možnost přihlásit se do testování kapesníků Kleenex, tak jsem to zkusila (jako snad všechno testování, kde byla malá naděje na úspěch). A pak jsem na to úplně zapomněla. Zpráva v IP na mě vykoukla ve chvíli, kdy starší pro změnu přinesl ze školky rýmu jako trám, od něj ji chytl mladší a já. Takže kapesníky byly všude a byly nedostatkové zboží. Ale přišla kouzelná krabice a my se vrhli na testování.

Přišly nám tahací a balíčkové vzorky, takže zásoba velká. Vítek se na ně hned vrhnul. 😂

Výhody:

• Kapesníky jsou pevné, ale přesto měkké, takže ani po týdnu jsme neměli odřené nosy, jako z jiných kapesníků. 
• Nevím jak vy, ale já když smrkám, tak strašně troubím. Obyčejné tenké kapesníky to mnohdy neobstojí a roztrhnou se. Tyhle ne. 
• Balzám v nich není vůbec cítit, nejsou navoněné a smradlavé. 
• Když chcete vytáhnout z krabičky jeden, opravdu vytáhnete jeden. 
• Cestovní balení je pevné, nestalo se mi, že bych utrhla část obalu jako u levnějších kapesníku. 

Nevýhodou je poněkud vyšší cena, takže to není na to, mít je všude na stole a využívat je i jako ubrousky na utření vylité vody či pokecaného trika. 

"Jdeme k babičce a k dědovi a oni otevřou dříve, než malý stihne zaklepat na dveře. Případně otevře tchán a ne tchýně, jak by si přál. Tak to teda ne, zavřít dveře a znova. Když se sprchujeme, tak on musí pustit i vodu, jinak se může zbláznit," popisuje svou každodenní rutinu Zuzka.

"Já mám asi nejhoršího čerta. U nás je to opravdu někdy na psychiatrii (mojí). Pokud náhodou není po jejím, je slyšet i ve vedlejším městě. Například jedeme ráno do jeslí, krásně spolupracuje, vše funguje, umyje se, obleče, nachystá si batoh na chodbu. A pak přijdou na řadu boty. Chce si je obout sama. Trpělivě se jí snažím vysvětlit, že si je obouvá naopak. Vztekem by je už pomalu roztrhala, rudne, křičí, rozčiluje se, nějak se nám to nakonec podaří, já celá upocená, a ještě jsme ani nevyšly z domu.  Následuje čepice (bože, ať už je léto). Ona musí prostě sama. Krásně si ji umí nasadit, ale už je rozladěná z botiček. Nejde jí to. Scénář stejný, šlehne čepicí o zem. Křik, nervy, další rozčilování se. Až jí u úst pění sliny. Tak já začnu zase svůj monolog... Naštěstí ho pochopila. Jdeme do auta, samozřejmě bez čepice, jen s kapucí. Od domu k autu se dá jít dvěma směry, logicky běžně chodíme tím, co je blíž. Samozřejmě dnes madam potřebuje jít tou delší trasou. Sedne na zem, křik, opět nervy. Já už jsem zoufalá, naštvaná, funící lokomotiva. Jdu pro ní. Čapnu ji přes rameno, ona vyvádí, lidi se otáčejí. Sedneme do auta, já vysvětluji a paní má na tváři najednou úsměv, jakoby se nic nestalo," vypráví Simona.

"Chystáme se do školky, ona si vytáhne z koše na prádlo špinavý kabát, že ten chce. Povím, že ne, protože je špinavý, a že si má vzít svetr a na něj bundu s kapucí. Hned cirkus, vřískala, bundu i svetr nejdřív hodila na zem, potom je šla dát do skříně, abych je náhodou nenašla. Tak jsem se oblékla, obula, otevřela dveře a povídám jí čau: 'Já teda odcházím.' Hned byla u mě i s bundou a svetrem. Potom zas začala řvát ve školce, protože tam nechtěla být. Dobře, že nezačala bít děti okolo, které si s ní chtěli hrát," vysvětluje Lucie.

"Ten můj, když není po jeho, tak si lehne na zem a čeká. Když se k němu přiblížím, tak kope nohama. Zásadně se nám to stává, když někam spěchám a nemám čas ho tam nechat ležet. Tak ho vezmu do náruče, on sebou dál háže, kope. Po cestě, abych si odpočinula, tak ho občas na tu zem položit musím. Minule tam stojím nad ním, s pohledem 'do blba' a čekám, dokud se neuklidní. Okolo nás šli jednou policajti a křičí na mě, jestli je všechno v pořádku. Odpovídám, že ano, že jen malý protest. To jen ten můj takhle vyvádí?" ptá se Iva.

Vzdorovité dítě

Ne, nedělá to jen ten tvůj. Ani ta tvoje. Čtyři maminky, čtyři děti. Všechny ve věku 2 roky a čtvrt. Nejkrásnější věk. Čas na malou maturitu z exorcismu, nasazení sedativ (matce, ne dítěti) a koupi kvalitního brnění. Tu poslední položku kvůli sousedům, kámoškám a nebo jen kolemjdoucím, kteří se dokážou nekonečně pohoršovat nad tím nevychovaným, rozmazleným a nevyzpytatelným děckem. Ať už se okolí tváří jakkoliv rozhořčeně, období vzdoru neboli první puberta jsou (bohužel) normální, důležité, dokonce žádoucí období ve vývinu dítěte. Začíná okolo roku a půl a vrcholí v třetím roce.

Dostávají se do stále vyšších nadmořských výšek. Výskyt infikovaných jedinců každoročně narůstá. Lezou po vás i několik hodin. Jsou jedním z nejznámějších přenašečů infekčních onemocnění na lidi. Jejich revírem jsou listnaté lesy a smíšené lesní porosty, ale chytíte je i v městském parku. Sezóna klíšťat začíná na jaře, probouzejí se v březnu, útočí od dubna až do prvních mrazů.

Co je to klíště?

Klíště (také klíště obecné, Ixodes ricinus) je parazit, který se živí krví divokých i domácích zvířat a člověka. Životní cyklus klíšťat prochází čtyřmi stadii: vajíčko, larva, nymfa a dospělé klíště. Onemocnění může klíště přenést na člověka během posledních tří stadií.

Klíšťata jsou v přírodě pouhým okem těžko viditelná. Larvy a nymfy sají krev pouze dva až tři dny, zatímco dospělá samička až dva týdny, přičemž její objem se zvětší až dvěstěnásobně. Dospělá klíšťata mohou mít různé barvy - od načervenalé přes tmavohnědou až po černou.

Nikde jsem nebyl, tak kde jsem ho chytil?

Klíšťata se nejčastěji vyskytují v trávě a nízkých porostech do půl metru. Určitě je vyšší pravděpodobnost, že si vás klíště najde na procházce v lese. Ale suvenýr v podobě přisátého kamaráda si domů klidně můžete přinést i z procházky městským parkem.

 "Přijít s porodním plánem do většiny českých porodnic je stále neobvyklé. Jediný seznam, který od vás očekávají, je, že si doma v pokoji připravíte, kolik nočních košil na kojení nebo poporodních vložek si vzít. Vaše vůle začíná a končí tam, zda chcete epidurál, partnera při porodu a jestli chcete erární košili nebo tu svoji. Koukají na vás, jako kdyby kuře šlo učit slepici. Vašim jediným plánem má být porodit a je na nich, jak to bude probíhat."

"Do porodnice jsem si přinesla porodní plán a podle reakcí se s tím setkávají jen málokdy. Personál si ale pochvaloval, protože je pro ně jednoduší vést porod, když vědí, co si rodička přeje, a co naopak ne. Mezi kontrakcemi jsme spolu prošli bod po bodu a i díky porodnímu plánu byl můj druhý porod krásný, velmi ráda na něj vzpomínám. Není třeba bát se předložit svoje požadavky. Personál nemůže vědět, co žena chce. A rodička si ušetří zbytečné trauma z porodu, protože nebyl podle jejích představ (jako můj první porod, bohužel)."

Takto popisují zkušenosti se svým porodním plánem maminky z Modrého koníka ve WIKI. Porodní přání je seznam bodů, které si rodička přeje, aby byl při jejím porodu dodržen. Lékař i personál nemocnice by měli porodní plán respektovat. Je vhodné ho prokonzultovat ve vybrané porodnici dopředu. V Česku přeci jen není ještě standardem.

Pokud máte pocit, že patříte do staré školy a tyto "módní výstřelky" nejsou nic pro vás, neuspěchejte své rozhodnutí. Porodní plán nemusí obsahovat striktní pokyny pro lékaře, ale například jen požadavek ohledně dodržování intimity.

"Rodila jsem několik dní (nakonec to i přesto skončilo akutní sekcí) a za tu dobu vidělo moje přirození víc lidí, než kdybych se živila nejstarším řemeslem. Dala bych krk na to, že se přišel podívat i nemocniční zahradník a údržbář. Každý jen vešel, nic mi neřekl, pošťoural se mi tam a odešel. Když jsem vybouchla na ženu v roláku a džínech, která mi zase tahala nohy od sebe, tak odkud mám vědět, že není uklízečka a před dveřmi nemá kýbl s mopem, neměla ani plášť, ani uniformu, ani jmenovku, tak mi ještě vynadali. Při druhém porodu si píši porodní plán, a mám jediný požadavek - dodržování intimity," popisuje svůj zážitek Eva.

Co všechno patří do porodního plánu a jak ho formulovat?

3. IVF

Rok 2017 se líně přehoupl do 2018 a my se naposledy ocitli v koloběhu konzultací, ultrazvuků, píchání jehel a polykání prášků. Už během těch 10 dní co probíhala stimulace bylo jasný, že ani navýšení injekcí na nejvyšší dávky nemělo vliv na to, že moje vaječníky jedou ve svém zajetém standartu…3-4 folikuly. Ale bylo to tak i minule a jaká pěkná kuřata se nám z toho povedla, takže žádný stres. 

V den odběru jsme už mazácky s manželem přihopsali do 3. patra a zjistili, že si zapomněl občanku. Ženská si musí 10 dní míchat a píchat nespočet injekcí, polykat prášky, zavádět čípky, hlídat časy, zabalit si košili, bačkory, náhradní kalhotky, vložky, oholit se snad všude a vzít si občanku. Chlap má za úkol 2 věci - dovalit materiál a…vzít si občanku! Odevzdaně jsem se podívala na sestřičku…ta to vyřešila šalamounsky…musela jsem jí potvrdit, že to trdlo vedle je skutečně můj manžel a že s ním skutečně chci zplodit potomka. Máchla razítkem, vytlačila na lejstro “totožnost potvrzena” a cesta do pokoje byla volná.

Pro malý počet folikulů mě čekal jen oblbovák místo narkózy a šla jsem na řadu dřív než jindy. Po 10 minutách hledání žíly dostávám úspěšně kanylu, tělo težkne a mně je krásně, nic mě nebolí, netrápí…proč se tohle nefasuje někde v lékárně, kam se hrabe všemocná růžová pilulka. Doktorka předává úlovek do okýnka embryologovi a nějak divně se tam dole přehrabuje. Cítím jak ze mě něco teče proudem…”trochu nám to tu krvácí, bude tamponáda”…než jsem si stačila uvědomit co to asi tak je, cítím jak tam doktorka něco urputně cpe a připadala jsem si jak krocan, kterýho ládujou nádivkou. O deset metrů gázy později a spokojeným výrazu paní doktorky, že zastavila krvácení se z okýnka ozvalo “bohužel nic”…

…odvezli mě zpátky na pokoj, chtělo se mi brečet, tak jsem brečela a Pája beze slov položil hlavu na mojí a brečeli jsme spolu.

Gennet ARCHA

Čím více vaše dítě vnímá své okolí, tím více je vyhledávání nových, zábavných a stimulujících míst výzvou. Napadlo Vás vydat se do bazénu? Plavání s miminkem bude zábavné pro vás oba a navíc podpoří vývoj vašeho děťátka.

Péče o dítě je každodenní rutina. Tak to má být - děti milují rituály. Aby ale pravidelné rituály nesklouzly do nudného stereotypu, je nutné hledat nové aktivity a místa, která poskytují dobrou zábavu. Skvělou možností je tedy i návštěva bazénu.

Jaké jsou výhody plavání dětí?

Plavání je i pro nejmenší děti úžasná aktivita, která současně vytváří mezi vámi a vaším miminkem ještě těsnější pouto. Zároveň své dítě naučíte i základním dovednostem. Podpoříte jeho schopnost otáčet se, pevně se držet, plavat k okraji bazénu nebo splývat na zádech. Posílíte fyzický vývoj miminka a zvýšíte tak jeho schopnost koordinace, rovnováhy, posílení svalů a uvědomění si vlastního těla. Cvičení držení těla pomáhá odstraňovat vady spojené s pohybovým aparátem a posilují se také břišní a zádové svaly. Plavání také příznivě ovlivňuje srdečně cévní systém, otužování zase posiluje imunitu dítěte, zasloužený spánek zase podporuje celkový vývoj dítěte.

Jak napomoci, abyste se s dítětem cítili v bazénu komfortně? Použijte speciální plavací plenkové kalhotky  Huggies Little Swimmers

Elastické plenkové kalhotky Huggies Little Swimmers ® jsou jednorázové plenky navržené speciálně pro dovádění dětí ve vodě. Oproti běžným plenkám po namočení vodu nenasáknou, mají elastické lemy s funkcí opakovaného zapínání a rozepínání a rozšířené okraje, které zabrání prosakování a malým nehodám. Vhodný střih současně poskytuje vašemu dítěti volnost a umožňuje svobodný pohyb.

Nuže, i já přicházím se svou recenzí. Za testování Beby jsem ráda – jak jsem psala v soutěžním příspěvku, od začátku jsem dokrmovala UM a to konkurenční značkou s označením HA – a to na doporučení lékařky. Měnit mléko jsem neměla potřebu hlavně proto, že jsem chtěla zůstat u jednoho tak dlouho, jak to půjde – tedy do cca půl roku. Alex už začal jíst příkrmy a tak bylo zbytečné v HA mléku pokračovat (měli jsme ho preventivně, ne protože by měl problémy), takže jsem uvažovala, jestli zůstaneme u stejné značky, nebo zkusíme něco jiného.

A najednou tu bylo testování Beby.

Kladně rozhodně hodnotím plechovku. Plechovky jsou vždycky fajn. Beba má při otevření dvojí jištění – plastové víčko s odtržitelnou pojistkou a pak klasickou hliníkovou „zátku“, kterou je třeba odtrhnout. Na rozdíl od mléka, které jsem měla, má vnitřní okraj plechovky – o ten se dá zarovnat plechovka, nebo se na okraje dá položit odměrka. Super vychytávka, ale pro mě naprosto neintuitivní, tudíž jsem tohle zažala používat až v průběhu používání a to ještě nijak extra.

Co mě nadchlo je odměrka samotná. Je větší, než jsem byla zvyklá, a hrozně dobře se drží a odsypává do lahvičky, aniž bych mléčný prášek sypala kolem.

Plechovka velmi dobře těsní. Samotné průhledné víčko jsem absolutně nevyužívala - průhledná část mi připadá zbytečná, protože množství mléka kontroluji průběžně při připravování. Navíc není úplně průhledná, protože střed je jakoby zakalený. Design plechovky je líbivý, zaujme i v obchodě.

Co se týče mléka samotného, jsem trochu na rozpacích. Občas se prášek rozpustí okamžitě a bez problému, jindy hrudkuje a při pití ucpe savičku, což hlavně v noci rozhodně nechcete. Dobře se rozpouští ve studené vodě, v teplé mi připadá, že víc hrudkuje.

Úvodem bych chtěla moc poděkovat za možnost vyzkoušet BEBU díky testování.

Jsem maminka 11. M holčičky Nikolky. Obecně jsem trochu úzkostlivá maminka a zkoušet mlíčka jsem se trochu bála, dala jsem na doporučení lékaře po ukončení kojení v 9. měsíci jsme začali používat HiPP.

O Velikonocích nám přišla nadílka a těšila jsem se na vyzkoušení nového mlíčka. Mě jako maminku nejvíc potěšila krásná a praktická dóza, opravdu mi nevyhovují papírové krabice (mléko v nich vlhne a pytlík uvnitř se musí spínat a rolovat, muchlá se). Dále mě zaujalo, že oproti jiným mlékům je v BEBĚ obsažen kmen probiotických bakterií – L.reuteri, které jsou obsaženy také v mateřském mléce, což není běžné.

Balení, viz níže:

První dojem byl výborný, mléko krásně voní, není cítit rybinou (což mi u konkurence vadilo, ale věděla jsem, že vitamin D je třeba 🙂) hrubší struktura, ale pro přípravu komfortní, dobře se rozpouští - prakticky samo propadá do vody a stačí jen trochu protřepat, nepění a plus je, že se rozpouští i v chladnější vodě. Po přípravě se odměrka jen odloží - bez žádného zacvakávání do víka atd.

Mléko malé opravdu chutnalo, vypila na první pokus 210ml a byla spokojená, což mě překvapilo, protože standardně pije méně. Noc proběhla v pohodě, 1 buzení na krmení, žádná bolest bříška, žádná zácpa, spokojené miminko.

Třetím kolem jsme se definitivně přehoupli přes polovinu jarní charitativní akce pořádané pro Dominička (syna uživatelky @haficek).

I tentokrát výsledek překonal předchozí kolo dražby. Jen za třetí kolo se podařilo vydražit věci za 13 126 Kč! V této chvíli je tedy dražební výtěžek již 38 714 Kč!

Včera odstartovalo už čtvrté kolo dražby, které bude končit v úterý 24.04.2018 ve 22:00 hodin.

Celou dražbu najdete ve skupině Charitativní dražba zde. I v tomto předposledním kole na Vás čekají skvělé výrobky od koníkovských uživatelek.

Přeji krásné pondělí a úspěšné zahájení pracovního/mateřského týdne. Na všechny se těšíme ve skupině charitativní dražby. Věřím, že i toto kolo bude úspěšné a přispěje k dosažení cíle dražby, kdy za výtěžek této akce bude možné pořídit pro Dominička speciální kočárek.

„Mám hrozný strach z přirozeného porodu. Neuvěřitelně se bojím, že budu nastřihnutá a celá zašitá. Proto chci mít císařský řez. Vím, že hojení potom taky není snadné, ale radši chci, aby mě bolelo břicho než tam dole.“

I kvůli těmto ženám se počty císařských řezů v poslední době zvýšily a v současnosti tak rodí zhruba každá čtvrtá žena. Proč? Zčásti je to zvyšujícím se věkem matek a tím narůstající rizikovostí, roli hraje i častá praxe vyvolávání porodu a jeho ukončení právě císařem. Nemalé procento matek, hlavně prvorodiček, si císařský řez vybere dobrovolně v mýlce, že se vyhne nepříjemným zážitkům spojeným s přirozeným porodem.

Tak to ale není. Císařský řez je operace a jako taková má spoustu rizik.

Rizika pro matku

U celkové anestezie hrozí vdechnutí žaludečního obsahu, u spinální anestezie pak pokles tlaku nebo postpunkční bolesti hlavy.

„To mě potkalo po druhém císaři,“ vypráví maminka @evuliiik. „Nikdy jsem nic takového nezažila, tlaky vzadu v hlavě, hučení v uších, motolice. O malou jsem se nezvládala starat, kojení jsem rozjela, ani nevím jak a aby mě pustili z porodnice domů, podstoupila jsem zákrok zvaný krevní zátka, který byl snad horší než samotný porod.“

Spousta maminek si před narozením potomka klade otázku, zda pořídit šátek nebo nosítko. Oboje má totiž spousty variant a vyznat se mezi tím, co je dobré a co je jen módní hit, je občas umění. My se vám pokusíme poradit na základě názorů maminek z našeho fóra. 

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Úvazy maminky odrazují

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický.

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Jídlo je s námi propojené jako strom vrostlý svými kořeny do země. Provází nás životem, dodává sílu, potřebné živiny, ale i různou škálu chuťových prožitků a vjemů. Jsme na potravě životně závislí. Prostřednictvím jídla lze manipulovat, ubližovat, trestat i odměňovat.

Jídlo je druhá máma

Novorozenecké a kojenecké období bývá nejpříjemnějším časem našeho života. Jídlo, pokud je ho v mámině prsu dost, je spojováno s nejslastnějšími pocity, láskyplným máminým objetím, které chrání a uklidňuje, s přímým měkoučkým kontaktem kůže na kůži, s vůní, laskajícím pohlazením i vroucím povídáním maminky. Už tady na sebe vzájemně působí děťátko a maminka, dávající při krmení signály, které jsou vnímány dítětem jako ubezpečení, odstraňování nepříjemných pocitů hladu, snižování vnitřního pocitu úzkosti strachu. Mateřské mléko je sladké, teplé a ne nadarmo nás i v dospělosti šálek teplého mléka s medem dokáže příjemně naladit.

„Mám 2,5 týdenní holčičku, kterou plně kojím. Problém je, že u prsa vydrží hrozně dlouho, vlastně se mi ještě nestalo, že by se sama pustila a už nechtěla pít. Asi jí chutná,“ píše maminka allinka_k z diskuzního fóra Dlouhé a časté kojení miminka.

Začátky manipulace s jídlem

Zpráva, že na světě je spousta dalších dobrot, než jen mateřské mléko, je pro dítě radostnou a dobrodružnou informací. Začne spontánně ochutnávat vše, co mu přijde pod ruku. Tedy i mravence, písek nebo trávu. Všechno je zajímavé a ty dobré druhy jídel si rychle dítě zapamatuje.

Dudlík, pro někoho zlo a pro druhého záchrana. Názory na jejich používání se liší. Jsou maminky, které šidítka striktně odmítají s tím, že jim kazí kojení. Zastánkyně naopak tvrdí, že kojily bez potíží i s dudlíkem.

Maminky, které jsou proti dudlíkům tvrdí, že dítě si na něj zbytečně zvykne a jeho používání je jen pohodlnost. Zastánkyně zase argumentují, že si někdy chtějí také prostě vydechnout a nechtějí, aby jejich prsa dudlík nahrazovala. Pravda je asi někde uprostřed a každý musí zvážit, zda dudlík používat chce nebo ne.  Pokud tedy dítě dudlík z nějakého důvodu má, nastane doba, kdy už bude jeho používání nežádoucí a vy budete chtít vaše dítě odnaučit jeho cumlání. Jak ale na to, abyste se vyhnuli násilnému odebrání, které by doprovázel pláč?

Kdy nastává ten správný čas pro odebrání dudlíku?

Z celosvětových výzkumů vyplývá, že dítě by si mělo odvykat postupně od 7. měsíce věku. Všeobecně se doporučuje odebrat trvale dudlík do dvou let. Dlouhodobé používání by mohlo vytvořit opravdu těžko řešitelnou závislost a zároveň vede i k různým zdravotním problémům (ochabnutí svalů a potíže s postavením stálých zubů).

Metody, které mohou pomoci odnaučit dítě od dudlíku:

Možností je hned několik, záleží na vás, kterou si vyberete nebo která se vám osvědčí.

Možná i vy ve svém okolí znáte děťátko, které má jedno očičko překryté jakousi náplastí nebo na brýlích nosí zvláštní věc s obrázkem. Jedná se o okluzor a dítě pravděpodobně prochází obdobím léčby tupozrakosti nebo šilhání.

Malá, ale účinná pomůcka

Okluzor, celkem malá pomůcka, která se používá k léčbě tupozrakosti či šilhání. Jde o jakousi klapku, která má za úkol zakrýt vedoucí, tedy zdravé oko a  aktivovat tak oko oslabené. Respektive srovnat práci okohybných svalů, které nepracují, jak mají. Léčbu a její způsob i délku vždy určuje lékař.

Dnes se dá okluzor sehnat v několika variantách. Ve formě náplasti se lepí přímo přes oko, spolehlivě ho tak zakryje. Pokud si ho ale dítě strhne, obvykle se musí nalepit zcela nový. Pak jsou okluzory, které se nasazují na brýle, tam je třeba dbát na správné nasazení, aby dítě opravdu nikudy nevidělo. Tyto nasazovací okluzory lze sehnat i v látkovém provedení a s obrázky, je tedy možné takto dítě motivovat k jejich nošení. Možností je pak i tzv. okluzní čočka, která se nasazuje úplně stejně jako ta kontaktní a je minimální riziko, že si ji dítě sundá. Ta je však na lékařský předpis.

Tupozrakost a šilhání

Tupozrakost (amblyopie) i šilhání (strabismus) patří mezi nejčastější oční potíže u dětí, pokud se ale řeší včas, dají se poměrně úspěšně řešit.

Neurofibromatóza je zákeřné onemocnění s nejistým průběhem a koncem. Zkrátka nikdy dopředu nevíte, jak na tom jste a co vše vás ještě v životě s touto nemocí čeká.

„Mám 20-ti měsíčního syna s diagnózou NF1 a nedokážu se s tím vyrovnat. V rodině to nikdo nemáme, je první. Zatím má ty kávové skvrny, sem tam malé fibromky po těle a je pozadu s psychomotorickým vývojem, ale bojím se, co bude dál.”

Neurofibromatóza je vzácné onemocnění, způsobené mutací genů na 17. nebo 22. chromozomu. Některé případy jsou dány dědičností a táhnou se několik generací zpět napříč rodovou linií, zatímco zbytek případů vzniká jako následek nových mutací genů při oplodnění. Podle toho, jaká kombinace genů zmutovala, se rozlišují dva typy této nemoci označovány jako NF1 nebo-li Von Recklinghausenova choroba a NF2.

U dítěte, které trpí touto nemocí, se jako typický příznak objeví světle hnědé skvrny na kůži, tzv. café-au-lait skvrny, a později se vytvoří nezhoubné i zhoubné nádory, neurofibromy, které mohou zasáhnout jakýkoli orgán v těle. U někoho má onemocnění lehčí průběh, ale může způsobovat i vážné zdravotní problémy s následkem smrti. Důležitá je včasná diagnostika a následné celoživotní sledování pacienta v rámci všech orgánových systémů.

„Diagnóza nám visela ve vzduchu dlouho. Malému se kolem 4-5 měsíců udělaly flíčky a začali jsme na kožním. Po půl roce jsme byli i na genetice a všude možně a vše bylo negativní. U nás to nikdo nemá, prý zmutoval gen. A až se objevil gliom, tak tím se to potvrdilo.”

Umělé oplodnění jako prevence

Nejdříve bych chtěla moc poděkovat za možnost testování Beba Optipro Comfort 2. O možnosti testování jsem se dozvěděla když malému bylo 6 měsíců. Chtěla jsem kojit dlouho, bohužel jsem měla málo mléka. Po měsíci bojování s kojením jsem přešla na UM, používali jsme Nutrilon. Syn ale hodně blinkal tak jsme přešli na Nutrilon A.R. Bohužel i po tomto mléku zvracel často.  Zkoušela jsem poté i další značky ale vždy to bylo mnohem horší, takže jsme se vždy vrátila k Nutrilonu.

Když jsem objevila na MK možnost testování řekla jsem si, že za zkoušku nic nedáme.

Tak jsem napsala a štěstí se na nás usmálo. 3.4. nám kurýr dovezl balík mlék BEBA a testování mohlo začít.

První výhodou byla určitě vůně mléka. Další výhodou určitě chuť- proti Nutrilonu je BEBA opravdu chutná a sladká. Malému mlíčko moc chutnalo, takže plakal, že ho bylo málo. Dříve jsem dělala maximálně 180 ml. Takže další porce mléka už byla 210ml a snědl vše. A skoro neblinkal.

Dominik usnul už při krmení a spinkal po dlouhé dobé celou noc.

Celkové shrnutí: