Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Vítam Ambasadorku Phyteneo
Velmi rád bych dnes přivítal novou Ambasadorku. Jmenuje se Hanka a znáte ji pod nickem https://www.modrykonik.cz/blog/hanica83/ ☺ Bude zastupovat českou značku Phyteneo, která se specializuje na oblast fytoterapie a vždy se na ni dívá přes spektrum vědy.
Hanko, budu ti držet palce, ale vím, že si opravdu ta správná osoba a že budeš vědět perfektně - zároveň zajímavě a exaktně - podávat informace ze světa fytofarmak.
Přivítat chci také společnost Neofyt, která Phyteneo vyrábí. Školení v jejich sídle bylo velmi přínosné a nejvíce se mi líbily jejich hodnoty - Health, Nature, Science - ale i zodpovědnost vůči zákazníkům.
Dámy, mějte se krásně,
Vivi
jaky opalovaci krem pro deti pouzivate a po jakych se vam naopak osypali?my dostali od avonu a poleti do kose. osypanej na krku jak blazen.pojedu pro jiny ale nevim jaky.poradte.
Testování kapiček Enticon
Při zjištění, že bude probíhat testování na kapičky na bříško, jsem měla velkou radost, jelikož nás bříško velmi trápí. Něco o nás - mojí holčičce je 9 týdnů. Vlastně skoro od začátku, co jsem se vrátily z porodnice, ji bolelo bříško, ale tak nějak že se zachrula, zaplakala (pláč je úplně jiný, okamžitě poznám, že jde o bolest) a ztvrdlo ji bříško. Začaly jsme infacolem, který zprvu zabíral, ale po čase jak kdyby si na něj zvykla. Potom jsme zkusily kombinaci espumisanu s babycalmem, ktera se zdála nejpřijatelnější - když jsem nekombinovala, mělo to stejný účinek, jako infacol, chvilku super a pak nanovo. Tři týdny také dáváme na doporučení biogaiu.
Balíček přišel místo v úterý až v pátek, takže trošku nervy, aby vše dobře dopadlo. Dopadlo 🙂
Po obdržení balíčku mě překvapilo, že jsou rovnou dva kusy, tedy měsíční kůra - děkujeme 🙂.
Měla jsem trošku problém pochopit, co že to musím udělat, když je lahvička plná, než jsem objevila malý pytlíček, který se musí vsypat dovnitř - nic divného, nic složitého, jen mlíko na mozku a zkušenost s babycalmem, kde je pulka lahvičky, která se doplní vodou. Zde je lahvička plná a jen se dosype prášek.
Po rozdělání první příjemné zjištění - kapičky nádherně voní. Chuťově také nejsou nejhorší, malé vysloveně chutnají. Jediné, co mi rozhodně nevyhovuje, co mě zklamalo a co by se mělo nějakým způsobem vychytat, je podávání dítěti a kapání požadovaného množství. Za celou dobu jsem nebyla schopná nabrat do kapátka odpovídající množství tak, abych jej mohla podat malé přímo do pusinky. Většinou jsem nabrala cca 13kapek, někdy jedenáct, prostě jsem si to musela odkapávat na lžičku a podávat tak. U babycalmu vím, že naberu plné kapátko a odpovídá to jedné dávce, tedy 10 kapiček. Tady bohužel. Nakonec jsem se dozveděla z telefonického rozhovoru s pánem, který se výrobou kapiček zabývá (myslím teda), že je mám dávat cca 10kapek 2x denně před jídlem, na příbaláku jsem však četla a do té doby dávala 20kapek 2x denně po jídle. Nellinka mi ale po jídle většinou blinká, tak se to před opravdu hodí líp.. Dávám tedy jedno plné kapátko a množství příliš neřeším.
Malá mi od začátku po kapičkách krásně prdí a smrdí, jednoduššeji se vykaká, ovšem bolestem bříška ani tyto kapičky nezabrání a každý večer mě čekají dvě proplakané a prochozené hodiny. Také mi trošku vadilo, že jsem na internetu nenašla moc informací ohledně těchto kapiček, jestli je vhodné je užívat samostnatně, nebo kombinovat atd.. Ale díky telefonátu vím, jaké dávkování zvolit, jak často a s čím kombinovat a s čím ne.
Druhý (ozdravný) porod
Pro začátek nastíním jak vypadal můj první porod.
V těhotenství jsem přibrala skoro 30 kilo, takže poslední týdny byly muka a každý den po termínu ještě horší. Bylo mi zle psychicky i fyzicky. Na jedné kontrole mi pak doktorka nabídla hamiltnův hmat a já souhlasila. Ten večer mi odešla zátka a ráno kolem 4 začaly slabé bolesti po 20 minutách. Celý den se pomalinku stupňovaly, ale interval zůstával těch 20 minut.
Večer jsme si ještě s manželem stihli zahrát Age of Empires - mezi kontrakcemi to byla sranda 😀 Pak šel manžel spát a já už prodýchávala a rozcházela kontrakce.
Kolem druhé jsem si dala, za ten den už x-tou, vanu a kontrakce začaly být po 5 minutách a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice.
Naneštěstí pro mě, bylo v mnou vybrané porodnici plno a musela jsem tam, kam jsem nechtěla... Byla jsem z toho dost ve stresu, což ovlivnilo následný průběh porodu.
- Porod nepostupoval a personál začal naléhat s zásahy jako protržení vaku blan. Později injekci proti bolesti, protože to akorát zhoršilo bolesti ale stejně se nic nedělo. Následoval oxytocin. Prostě vše pod nátlakem což mě přivádělo ještě do většího stresu.
Nakonec jsem po 9 hodinách porodila zdravou dcerku - s nástřihem a tlačením na břicho a následným taháním placenty... Dceru mi ani neukázali a odnesli. Donesli mi ji asi po čtvrt hodině zabalenou jako housenku i přes mé přání o bonding.
...
Tenhle porod ve mě zanechal velkou díru, ohromný strach z dalšího porodu a velkou fixaci na dceru...
...
Když bylo dceři 7 měsíců, zjistila jsem, že jsem znova těhotná. První co mě zavalilo byl strach z porodu a až pak radost a pak zase strach...
Asi ve 3. měsíci jsem vyhledala porodní asistentku, která by mě doprovodila k porodu.
Našla jsem opravdu ženu na svém místě! A už jen vědomí, že se mnou bude u porodu mi dodávalo odvahu. Byla mi k dispozici celé těhotenství a kdykoli jsem se potřebovala na něco zeptat, tak mi poradila.
...
Dle utz jsem měla termín 20.5., podle ovulace 24.5.
Asi 3 týdny před porodem, mě začali zlobit poslíčci, kolikrát jsem si říkala, že už! a ono NIC 😀
21.5. v neděli jsem byla dopoledne na kontrole v porodnici. Na monitoru se objevilo pár kopečků a jinak jsem se cítila skvěle (když pominu bolesti mezinoží).
Den jsme pak strávili s dcerkou a ještě jsme chtěli naě procházku k přehradě, ale došli jsme akorát do města. Nic se nedělo, byl to den jako jiný.
Večer mi opět začali poslíčci, ale po předchozích dnech jsem jim nevěnovala pozornost. Jen dvěma, kteří byli o něco silnější než ostatní, ale v 10 večer jsem se sebrala a šla normálně spát.
Dnes ještě stihneme navštívit přírodní památku vyhlášenou roku 1968 PROSECKÉ SKÁLY. Nachází se na rozhraní pražských čtvrtí Prosek a Libeň v okolí ulic Nad Kundratkou a Na Rozhraní. V oblasti se nachází rozsáhlý labyrint přírodních i umělých jeskyň známý pod názvem Močálka. Je to nejznámější pražský podzemní lom, kde se těžil bílý rozpadavý pískovec peruckých vrstev svrchní křídy, jehož hlavní vchod leží ve starém lůmku v Proseckých skalách jižně od domu P. Fraňka čp. 384 v ulici Nad Kundratkou.
Celkový rozsah proseckého podzemí mohl dosahovat 5 až 7 km. Těžba probíhala ručně, pískovec bylo možné vylamovat špičákem. Dělník si při těžbě vybíral nejměkčí partie. Výsledný tvar chodeb se podobá spíš jeskyni, než umělé těžbě.
V letech 1987-1989 došlo k několika větším propadům kanalizace do podzemí, které vedly k zatopení části chodeb až do výše pasu. Voda ohrozila stabilitu systému a opakovaně docházelo k řícení, které se dokonce projevovalo na povrchu. Propady způsobily poměrně velkou pozornost, protože k nim docházelo v areálu hřiště mateřské školky. Vypráví se, že učitelky bojící se propadů, udržovaly děti v cípu velkého areálu. Zrovna tento cíp byl jediným poddolovaným místem hřiště, zbytek kam děti nesměly, byl v pořádku.
Po nákladné opravě kanalizace, provedené ručním vyražením kanalizační štoly se situace v podzemí stabilizovala a v průběhu několika posledních let došlo jen k občasnému lokálnímu vyjíždění bloků. Celý systém byl jeskyňáři znovu zmapován na konci roku 1991. Jedná se o první mapu bludiště, která zachycuje současný stav včetně ošklivě zařícené západní části.
Nejzajímavější zástupci živočišné říše v Proseckých skalách jsou silně až kriticky ohrožené druhy netopýrů. Silně ohrožený netopýr ušatý, kriticky ohrožený vrápenec malý a netopýr velký a ohrožený netopýr brvitý využívají podzemních prostor k přezimování.
Prosecké skály jsou hodně navštěvované a vede tudy i naučná stezka. Najdeme zde vyhlídku Prosecké skály s krásným výhledem na Prahu. Močálka je největším a nejzachovalejším zdejším systémem. Od roku 2001 je uzavřena a probíhají zde průzkumné práce, které snad budou ukončeny zpřístupněním této památky veřejnosti. Tak pevně doufám, že se brzo podaří, už jako malý kluci jsme zde trávili spoustu času, lezli po skalách a hledali otevřené vstupy do jeskyní.
Hezký večer
Ahoj
Tak jsem se ráno podívala do zrcadla a fňukla si nad fotkou z minulého léta 😀 😀
Ve čtvrtek jsem vypadl já, včera zase internet, tak až dnes se podíváme na další místo, které již od malička patří k mým oblíbeným a které rád navštěvuji i dnes. Je to NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM založené již v roce 1908. V současné době muzeum představuje dějiny technického důvtipu ve 14 stálých expozicích.
Jedním z nich je DOPRAVA- mašinky, letadla, lodě, auta, motorky, prostě vše, po čem srdce každého kluka zaplesá, pěkně na hromadě v jedné hale. Najdeme zde třeba první automobily poháněné spalovacím motorem, nebo vůz NW President, automobil Tatra 80, užívaný prezidentem T. G. Masarykem, kluzák Igo Ericha, Kašparův letoun, s nímž vykonal dálkový přelet, dále sportovní letouny Zlín Z XIII, Z 50 L, stíhací letoun Supermarine Spitfire a spoustu dalšího co spolehlivě zaměstná klučičí pozornost. Jak říkal Jonášek, když byl jako malý poprvé v muzeu: „Dědo, tam.“ „ A dědo tam.“ „Ještě tam.“ A lítal od jednoho k druhému a za sebou tahal dědu.
Další expozice, která mě od malička přitahuje je HORNICTVÍ- expozice věnovaná vývoji hornictví. Nejdůležitějším pilířem expozice je maketa rudného a uhelného dolu. Chodby makety dosahují délky 370m a tvoří unikátní soubor sbírkových předmětů. Nové pojetí umožní návštěvníkům pocítit reálné prostředí dolu.
Expozice, která také stojí za vidění je HUTNICTVÍ- prezentuje technický a historický vývoj hutnictví. Vývoj hutnictví železa ve všech jeho etapách je představen prostřednictvím řady modelů i originálních exponátů.
Pro milovníky fotografování je tu expozice FOTO KINO- jednotlivá historická období jsou dokumentována používanými přístroji a originálními dobovými fotografiemi. Najdeme zde kolekci fotografických přístrojů, ale i dobové rekvizity. Když budete mít štěstí, podaří se Vám odnést si fotografii v historickém kostýmu, zhotovený původní fotografickou technikou.
Další zajímavá expozice je TISKAŘSTVÍ- spojené s výrobou knih, časopisů, novin a tiskovin. Originální dobové, tiskařské a sázecí stroje jsou vystaveny v prostoru připomínajícím atmosféru průmyslového prostředí tiskárny.
TELEVIZNÍ STUDIO-je expozice, kde můžete nahlédnout do zákulisí televizního studia, které sloužilo na Kavčích horách v každodenním vysílání v letech 1997 až 2011. V poslední době se odsud vysílaly sportovní pořady. V expozici se konají workshopy vedené zkušenými televizními pracovníky, kteří Vás seznámí s funkcí jednotlivých přístrojů a prací v televizním studiu.
Pro pamětníky, ale nejen pro ně je tu TECHNIKA V DOMÁCNOSTI- zde najdete vývoj “pomocníků v domácnosti“ od poloviny 19. století. Najdete tu techniku usnadňující hygienu, úklid, praní, žehlení, šití a přípravu pokrmů. Tady se několikrát povzdechnete: „Jé, tohle jsme měli doma.“
Muzeum má ještě expozice Architektura, Stavitelství a Design, za vidění stojí i Astronomie, Chemie kolem nás, zajímavá je expozice Měření času, nebo Technika hrou.
Technické muzeum rozhodně není na chvilku, proto přijde vhod i restaurace, užitečná je i šatna čí šatní skříňky, kde můžete odložit batohy a bundy a užít si muzeum, bez toho, abyste si připadali jako vánoční stromeček. Jediné co mě trošku mrzí, že po tak dlouhé rekonstrukci na mě muzeum působí stejně jako za mlada, čekal jsem, že dostane “mladší“ nádech a bude daleko více interaktivní, přece jen hrou se nejlépe učí, že.
Hezký zbytek dne
Ahoj
Včerejší scénka na dětském hřišti 🙂 Nejsme jediní, kdo si myslí, že jméno Daniela není tak časté :D
Narazili jsme na jednu cizí Danielku na dětském hřišti. Stála vedle naší Danielky a naše jí sebrala nějakou hračku. Můj muž tu naší sjel, že jako - "Danielo, koukej holčičce tu hračku vrátit, tohle se nedělá." Maminka se na něj podívala a říká - jako kdo vám dal právo vynadat naší Danielce. Můj muž zrudnul a povídá - vaše je taky Danielka? :D Maminka se prý ještě nikdy s žádnou jinou Danielkou nesetkala :D
Jak probouzet slova /1
Dnes téma klasické a možná s jedním malým tipem pro rodiče v poklusu, pro rodiče dětí, které odmítají knížky.
Probouzet dětskou řeč lze různě. Čtením, se kterým, jak se můžete dočíst v mém prvním článku předčítáme břichu, můžete začít ještě dřív, než se dítě narodí. Pro někoho možná přehnané, pro někoho kdo se už moc těší, radostné.
Na stará dobrá říkadla nedám dopustit nejen já - náš Toník říkadla doslova hltá.
nad Toníkovou postýlkou
Nejen jako zaklínadlo proti pláči a chmurům poslouží zpívání, v refrénech pomocí rytmu a melodie mohou tolik vyznít očekávaná slůvka. Popisováním obrázků v knížkách můžete taky přispět k tomu, aby dítě "rozvázalo" a možná nejjednodušší způsob k rozvíjení řeči je
komentování.
Pouťové langoše
Tuhle dobrůtku mám spojenou s jarní poutí u dědy a babičky. Začali jsme u cukrové vaty, pak jízda na kolotoči, zastávka u perníkářky mamince pro barevné srdce, potom na houpačky, létající labutě a končili jsme u stánku s langoši. S láskou vzpomínám na zlatavou placku pomazanou česnekem, keččupem a notně posypanou sýrem. A taky na to křupnutí, stékající šťávičku po prstech a ten báječný pocit blížících se prázdnin. Takže nastupujte, prodloužená jízda do dětství začíná!
Na osm kousků budete potřebovat:
- 500 g hladké mouky
- 30 g droždí
- 250–300 ml mléka
- špetku soli
- 1 lžíci cukru
- olej na smažení
- na závěrečné ochucení kečup nebo strouhaný eidam, česnek, povidla...
Jako první si připravte kvásek. Do misky rozdrobte droždí, zasypte cukrem, lžící mouky a zalijte mlékem (ideální ohřátého na „prst“, tedy příjemně teplého na dotek prstu).
Vše promíchejte. Droždí s cukrem se rozpustí a vytvoří mazlavou kašičku. Směs přikryjte ubrouskem a nechte chvíli odpočinout. Stačí deset minut. Jakmile se vytvoří bublinky, můžete směle pokračovat.
K takto připravenému kvásku přidejte zbytek mouky, mléka, osolte a vypracujte hladké těsto.
Vaše zkušenosti s TENA Lady Slim
Aktualizace: Recenze našich uživatelek naleznete ve fóru tady.
----
Dámy, s novým týdnem začíná i nové testování, a to pro ty z vás, které trápí intimní problémy, jež chtějí aktivně řešit a žít tak naplno.
Bez dalších řečí vám představujeme nové TENA Lady Slim, které jsou o 20 % tenčí a přesto bezpečné.
Co testujeme
TENA Lady Slim s technologií microPROTEX zajišťují mimořádně bezpečnou a diskrétní ochranu a vy se už nemusíte nijak omezovat. Aktivní životní styl a společné chvíle s rodinou jsou přece důležitější než dělat si starosti. Únik moči může stát v cestě vašim plánům a narušit také vaše sebevědomí. TENA vám pomůže zůstat sama sebou a nijak se omezovat.
Jak Kubík testoval Enticon
Balíček k nám dorazil s menším zpožděním, ale s o to větším očekáváním. Četla jsem první postřehy ostatních testovaček a doufala, že Enticon pomůže i Kubíčkovi.
A od čeho přesně?
Náš Kuba je trpitel, kdybyste ho viděli, srdce by vám při jeho pláči pukalo. Pravidelné ranní krize kolem páté hodiny, kdy se první prdíky potřebují dostat ven, ale nedaří se a nedaří. A on pláče a pláče. A třeba dobrou půl hodinu. A tohle se opakuje zhruba 4x za den, jsou lepší dny a jsou i mnohem horší dny.
A co jsme s tím dosud dělali?
Všechno možné. Nahřívání a masáže bříška, krčení nožiček, nošení na tygříka, konkurenční kapky (zbylá má trojka si s nimi vždy vystačila)... A co pomáhá nejvíce? Teplá voda v kyblíku, tam jdou prdy ven nejlépe, jen "koupač" mívá problém ten smrádek rozdýchat 🙂 a samozřejmě šátek. Ale vzhledem k tomu, že se mi doma pohybují další tři kousky vyžadující mou péči a pozornost, tak to není úplně praktické.
Jak by se Enticon měl používat?
Testujeme Enticon
Ke konci března letošního roku se naše rodina rozrostla. Narodil se nám chlapeček jménem Matyášek.
Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co se vrátil z nemocnice domů má však problémy se zažíváním, má pravidelné bolesti bříška, je nadmutý a má problém s vyměšováním, zpočátku se bez rektální rourky neobešel. Matyášek kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.
Shodou okolností na mých oblíbených webových stránkách Modrykonik.cz, byla zveřejněná možnost být součástí testování zdravotnického prostředku Enticon, neváhala jsem a ihned jsem se přihlásila, vnímala jsem to jako možnost získat prostředek, který synovi pomůže s vyměšováním a zpříjemní mu první týdny života na tom našem světě.
Usmálo se na mě štěstí a na modrém koníkovi mě vybrali, abych otestovala přípravek Enticon.
Za pár dní mi přivezl domů velice sympatický kurýr balíček, uvnitř kterého se nacházeli dvě balení přípravku Enticon kapky každý o objemu 30 ml s kapátkem. Do ruky se mi tak dostal zdravotnický prostředek určený ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, Aerofagie (říhání).
Poctivě jsem si přečetla příbalový leták a zjistila, že účinnou látkou v přípravku je suspenze simetikonu. Což je chemicky inertní polymer methylpolysiloxanu. Z hlediska chemicko-fyzikálního simetikon snižuje povrchové napětí plynových bublin v gastrointestinálním traktu, které se tak uvolňují a volný plyn je eliminován. Zjednodušeně řečeno přináší úlevu od bolestivosti, křečí, pocitu napětí, říhání a v neposlední řadě nadýmání.
Dětská pokožka – tak krásná a tak zranitelná
Když se našemu synovi poprvé objevily červené pupínky v podkolenní jamce, nikdy by mě nenapadlo, co všechno nás čeká. Dnes jsem v podstatě ráda, že jsme si obdobím atopického ekzému prošli. Nebýt toho, určitě bych se nikdy v takovém rozsahu nezajímala o dětskou pokožku, projevy na ní a s tím související vhodnou stravu a kosmetiku.
Hned po porodu jsem se divila, jak krásně ten dokonalý človíček, kterého jsem právě porodila, vypadá. Žádné zvrásnělé fialové miminko, jak jsem si představovala. Pokožku měl krásně růžovou, hladkou – prostě jako miminko 🙂 A tak to dlouhou dobu i zůstalo – neměl žádné miminkovské vyrážky, novorozenecké akné, prostě měl pokožku bez jediného flíčku.
Desátého prosince 2016 bylo našemu synovi pět měsíců a chvíli poté jsme mu při koupání našli v pravé podkolenní jamce pár červených pupínků. Byly opravdu malinké, tak jsme jim nevěnovali moc pozornost. Vše jsme dělali stejně, jako před tím. Koupali jsme obden, do koupele používali Linolu a po koupeli už jsme ničím nemazali. A flíčky tam byly stále. Nezvětšovaly se, ale ani nemizely. Asi týden na to jsem se zhrozila, když jsem malého nakojila a všimla si, jaké zarudlé kruhové fleky mu vyskočily na tvářích. Ale než se vyspinkal, byly pryč. Na druhý den se však objevily zase a pak zase. K tomu se začaly zhoršovat i flíčky pod kolínkem.
Manžel přišel s tím, že si o tom něco načetl a že by to mohl být atopický ekzém. To jsem hned zavrhla – v rodině se nikdy nevyskytoval, ani u mě, ani u manžela. Navíc jím daleko častěji trpí děti nekojené a vyskytuje se kolem třetího měsíce. Vždyť nás se nic z toho netýká, tak proč by to měl být zrovna atopický ekzém?
Navštívili jsme tedy dětskou lékařku, která nám napsala Fungicidin s tím, že jde o kvasinky a do týdne to bude pryč – nebylo. Naopak to bylo horší a horší. Tak jsme navštívili kožní lékařku, na kterou jsme slyšeli jen samou chválu. A výsledek? Už od dveří prohlásila, že se jedná o atopický ekzém a napsala nám dělanou mastičku. Doma jsme zkusili párkrát máznout už pěkně rozlezlé fleky v podkolenní jamce a najednou byly pryč. Nedalo mi to a zavolala jsem lékařce, co ta zázračná mastička obsahuje. A odpověď? „Kortikoidy – ale nebojte, velmi slabé.“ Dětská lékařka mě pak dorazila slovy: „No jo, atopák, to už má napořád. To se v akutní fázi kortikoidům nevyhnete.“ Jako zdravotník jsem si řekla – takhle tedy opravdu ne. Vždyť kortikoidy mají jen tzv. make-up efekt. Projev na kůži rychle zmizí, ale jak je přestanete používat, objeví se znovu a často daleko horší. Neřeší totiž příčinu a pokožku ztenčují a oslabují.
Začala jsem shánět všemožné informace a číst spoustu odborných článků jak o ekzému, tak o dětské pokožce. Při tom jsem oslovila Věrku Zíkovou – naprosto skvělou paní, která atopický ekzém u dětí řeší hlavně úpravou stravy – jak miminka, tak kojící maminky. Nastaví také plán péče o takto problematickou pokožku. Díky ní se již projevů atopického ekzému zbavilo více než osm set dětí. I u nás se úspěch začal pomalu, ale jistě dostavovat. Dnes jsme téměř bez ekzému!
Nandej mi do hlavy tvý brouky
Už máme dost Pažoutovy protizvířecí domácí politiky. Rozhodly jsme se to s Valjou vzít do svých rukou a přinesly jsme domů vši. Vši jsou skvělí domácí mazlíčci. Nenároční, ke štěstí jim stačí jen pár umaštěných vlasů a když jim je dáte, drží se vás s věrností sobě vlastní. Nad vši není. A nemusíte je venčit. Když už je vyvenčit jdete, drží se vás zuby nehty, žádné vodítko není potřeba, což je neuvěřitelně praktické.
Navíc je to forma skutečně intenzivní rodinné terapie. Nemáte šajn, jak moc vás to sblíží, když si několik hodin denně vzájemně vybíráte z vlasů kámošky. A ve večerních hodinách je to pikantnější než sex, na to vemte jed!
Zatímco při první epidemii jsem vši z role pozorovatele vnímala jako nebetyčný vopruz (pokud vám to uniklo, k přečtení ZDE), teď je to jiné. Konečně to zažívám naplno. Není nic lepšího než mít vši. Kdo neměl nikdy vši, neprožil plnohodnotný život a může se jít bodnout.
Až do včerejška jsem to svědění hlavy považovala za psychosomatickou reakci na skutečnost, že se ty vši zase vyskytují někde v hlavě mého drahého dítka. Pak mi ale z těch vlasů něco spadlo.
Když už nic jiného, mám spoustu kvalitních snů, které mě inspirují. Nejdřív klasika, při každém probuzení ze sna, kde hraje veš hlavní roli (což je asi tak jedenáctkrát za noc), mám nutkání vyskočit z postele a vyžehlit peřiny a polštáře. Pak mi dojde, že žehlička má u nás čestné místo jako lapač prachu na skříni, tak se zase uklidním a spím dál.
Poté se přesunu do další fáze snění, kde veš v životní velikosti zpívá Nessun dorma a hází po mně vilné pohledy, zatímco se prohání veškerým vlasovým porostem široko daleko. Navíc jí to vážně jde a zpívá to jako Pavarotti. Obzvlášť si vychutnává monumentální závěreční Vinceró!
Ahoj holky, posílám článek o Festivalu Mini, byly jste se kouknout? Bylo to super 🙂
Dnes si projdeme PARK PŘÁTELSTVÍ, a cože je na jednom parku na pražském sídlišti tak zajímavého, že stojí za to se o něm zmínit? Je to 11 hektarů velký park s téměř půl kilometru dlouhou vodní soustavou, která pramení vodotryskem uprostřed jezírka a pokračuje soustavou jezírek, různých fontán, ostrovů, kaskád a kaskádek a to vše je propojeno spletitým systémem vodních kanálů a potůčků o celkovém objemu 1600 – 1800 metrů krychlových vody. No, nechtěl bych vidět ten účet za vodu, ten bude taky na půl kilometru dlouhém papíře. Park “hlídá“ ze svého podstavce socha básníka Jiřího Wolkera, neplést s Johnnie Walkerem. To vše vzniklo v letech 1976 -83 podle vítězného návrhu architekta Otakara Kuči, tímto mu děkuji. Park nabízí spousty laviček k odpočinku, piknikové louky, hřiště na pétanque, velké dětské hřiště pro malé, ale i velké děti, nebo i hřiště pro psy, které ocení pejskaři. U největšího posledního jezera pod dětským hřištěm, je znovu otevřená restaurace s terasou přímo nad vodou, kde je možné se občerstvit. Jako rodič sice s dětmi u vody trnu, kdy se mi který, kde vykoupe, možná i protože jako malý jsem se v parku něco nasušil mokrého oblečení, ale třeba takové krmení kačenek děti spolehlivě na chvíli zabaví. Park nabízí spousty zeleně, takže na své si přijdou milovníci slunění, ale i milovníci stínování. Milovníci dobrot si zase mohou v přilehlé cukrárně koupit dortík, chlebíček, trdelník či vynikající zmrzlinu a v parku uspořádat piknik. Z piknikové deky pak mohou pozorovat, jak v parku probíhají pravidelné sportovní fitMami lekce pro maminky, které se chtějí udržet na mateřské v kondici. A na vlastní kůži můžu říct, že fakt dostanete zabrat. V zimním období, pokud počasí dopřeje sněhovou nadílku, nabízí park nějaký ten kopeček na bobování. Už to vše je na jeden pražský park docela dost, jenže tím to nekončí. Třeba již zítra ve čtvrtek 25. 5. můžete se svými ratolestmi od 9 do 18 hod. navštívit akci Mikroklima. Dozvíte se něco z bezpečnosti silničního provozu, pánové a kluci si můžou na chvíli splnit sen a vyzkoušet si popelářské auto. Děti se mohou vyřádit na skákacím hradě, zatímco tatínkové opečou buřtíka nad ohníčkem a maminky si vyberou květinu od zahradnické školy. Společně pak můžete shlédnout dravé ptáky v akci, takže okolo parku ten den nepotkáte asi jediného holuba. Můžete se zúčastnit turistického pochodu z Proseka do Kobylis, okouknout co připravil Klub lodních modelářů a spousty jiného. Pokud by Vám to bylo málo, přijďte i tuto neděli 28. 5. od 14 do 18 hod. do parku znovu, to tu bude probíhat Prosecké jaro, další z pěkných a pravidelných akcí v parku. Tentokráte pod názvem pod trojrohým kloboukem. Uplyne totiž 300. let od narození české královny Marie Terezie a 260. let od bitvy u Prahy-Štěrbohol 6. 5. 1757. A právě na tyto události vzpomeneme. Připravena je pestrá nabídka dobových i nedobových her pro děti (kolf, kriket, házení na cíl i přesnost, omalovánky, korálkování, výuka šermu, výuka žonglování, janovské losování), dobové tržiště s řemeslníky, kteří divákům ukáží svůj um a dobové postupy při výrobě věcí denní potřeby. Bude možno navštívit improvizované vojenské ležení, ochutnat vojenský chléb a dva druhy piv, uvařených podle dobových receptů pro vojáky z 18. století. Náladu podpoří vystoupení skupiny MUSICA BOHEMICA PRAHA, pod vedením uměleckého vedoucího Jaroslava Krčka s písněmi a melodiemi ze 17. a 18. století (17.00). Na obě tyto akce je vstup zdarma. Pokud i tak máte kultury málo, zastavte se na konci června, to zde přibrzdí na pár dní Kinobus a promění park v letní kino.
No uznejte, že stálo za to, se o tomhle pražském parku zmínit. Však je tu kus domova mého a ideální místo nejen pro rodiny s dětmi. Přijďte pobejt.
Hezký večer
Ahoj
Začátky
A je to tu znovu...dva proužky na testu. Čekáme miminko!
Slzy štěstí střídají obavy. Vyjde nám to na podruhé? Na první zamlklé těhotenství se prostě nedá zapomenout. Je to holt výdobytek moderní doby. Všechno chceme hned, nejlíp předtím než se zpozdí menstruace. Matky před padesáti let byly daleko méně vystredované. O zamlklých těhotenstvích se nevědělo. A tak ten pro těhotenství nejtěžší první trimestr vlastně ani moc neprožívaly... šťastné to ženy!
Testování kapiček Enticon
Mám téměř 4mesicniho syna Iva, který již od porodnice trpí na prdíky. Bohužel nám nic nepomohlo (Espumisan, Apo laktík, fenyklovy čajík, masáž bříška, Pupík, ...), proto když na mne zde vyskočila možnost testování těchto kapiček, tak to byla pro mne výzva a podařilo se 😉
Kapičky nám dorazily v úterý večer před osmou, tak jsme začali s testováním hned kolem 21 hod po jídle.
Kapičky se musí smíchat s práškem a poté pořádně protřepat a promíchat, dají se použít jeden až dvakrát denne po 20 kapkách max po dobu dvou týdnů, kdy se musí vyhodit/koupit nový. Po použití se musí dát do ledničky. Nedalo mi to a ochutnala jsem, musim říct mňam 😉
Následujících 5 dní bylo super!!! Žádný pláč, noční kroucení a budění se v noci s pláčem a bolestí. Úsměvy přibyly a já, vlastně MY byli šťastný. Po pěti dnech přišel zlom v pondělí, kdy jsme šli na očkování.
3dny Ivošek jen plakal a tlačil, bohužel bez úspěchu a já musela sáhnout několikrát po rource ☹ Nyní kapičky opet funguji a máme spokojene usměvavé miminko. Kapičky budeme i nadale používat, snad bude vse v pořádku i nadale
Ještě jednou moc děkuji Koníku, že jsi nás vybral na testování, kapičky doporučuji kudy chodim 🙂
Pomsta čarodějnic - jak to vidí Anna
Dodatek pro ty, kdo četl knihu 🙂
Pomsta čarodějnic – z pohledu Anny (Mariina „zrada“)
Jak jsi mohla, sestřičko? Křičela jsem uvnitř, zlomená pocitem zrady. Stála jsem tam a sledovala Marii, jak pomáhá té odporné ženské ven z domu. Ukrytá pod rouškou tmy vylézala i se svými dětmi ven oknem a prchala se ukrýt... má vlastní sestra ji skrývala přede mnou – ženu, která kdysi křičela, aby nás upálily spolu s naší matkou. Vražedkyni!
Cítila jsem, jak mi hněv prostupuje celým tělem, pálil mě až v prstech a moje oči se zalévaly horkými slzami, které žárem ihned zase vysychaly. Kůže mi po celém těle zářila, jak se všechna ta bolest snažila dostat ven v podobě plamenů, které by ji snad mohly, aspoň z části spálit.
Sestra stála před domem a nechala zem, aby ho strávila, jako by to byla shnilá rostlina, ne kamenná stavba.
Vracela se, a já měla chuť, zahrnout ji výčitkami, pro které jsem měla pádný důvod – z naší pomsty se stávala má pomsta. Moje drahá Marie, poznala jsi lásku a zapomněla na bolest, jakou nám lidé způsobili.
Tak jedna kapitola z pohledu Anny @beveron ;) Děkuji za nápad . Kdo četl bude vědět - je z konce knihy. Není moc dlouhá, abych to tu nezahltila 🙂 Spíš jen proto, aby bylo jasné, jak to vnímala Anna.
Pomsta čarodějnic – z pohledu Anny (Mariina „zrada“)
Jak jsi mohla, sestřičko? Křičela jsem uvnitř, zlomená pocitem zrady. Stála jsem tam a sledovala Marii, jak pomáhá té odporné ženské ven z domu. Ukrytá pod rouškou tmy vylézala i se svými dětmi ven oknem a prchala se ukrýt... má vlastní sestra ji skrývala přede mnou – ženu, která kdysi křičela, aby nás upálily spolu s naší matkou. Vražedkyni!
Cítila jsem, jak mi hněv prostupuje celým tělem, pálil mě až v prstech a moje oči se zalévaly horkými slzami, které žárem ihned zase vysychaly. Kůže mi po celém těle zářila, jak se všechna ta bolest snažila dostat ven v podobě plamenů, které by ji snad mohly, aspoň z části spálit.
Sestra stála před domem a nechala zem, aby ho strávila, jako by to byla shnilá rostlina, ne kamenná stavba.
Vracela se, a já měla chuť, zahrnout ji výčitkami, pro které jsem měla pádný důvod – z naší pomsty se stávala má pomsta. Moje drahá Marie, poznala jsi lásku a zapomněla na bolest, jakou nám lidé způsobili.
Ale milovala jsem svou sestru, a nemohla jsem připustit, že ji ztratím. Nicméně jsem byla rozhodnutá situaci vyřešit po svém, avšak teď nebyla vhodná chvíle... teď jsem se musela uklidnit.
Sotva se mi to podařilo, než Marie zdolala kopec a ocitla se přímo přede mnou. Nečekala na nic, popadla mě za ruku, aniž by řekla jediné slovo a táhla mě odsud pryč. Nezastavila, dokud jsme nebyly dost daleko od nebezpečí, které způsobila vlastní vinou, a o kterém mi nikdy nehodlala říci.
Vyčkávala jsem, dokud sestra nepropadla spánku a naštěstí to netrvalo dlouho. Tohle bude ještě náročná noc.
Jakmile jsem si byla jistá, že tvrdě spí, vyrazila jsem zpátky. Celá vesnice byla na nohou. Muži brousili své kosy a ze stodoly brali cepy. Jedna rána by přerazila člověku páteř. Všechny ty nástroje chystali na mou sestru. Hon na čarodějnice opět začíná, ale tentokrát ho ukončím ještě v zárodku. Všichni musí zemřít – nesmí zůstat jediný svěděk, který by vypověděl, co se stalo.
Sestupovala jsem z kopce a nechala všechen ten hněv, který se ve mně nahromadil vypuknout. Vlasy i oči mi žhnuly a z rukou šlehaly malé plameny. Semknula jsem ruce v pěst a zatlačila je zpět do svého těla.
Lidé se zatím sešli v jednom z domů, kde se nejspíš domlouvali, jak Marii umučí. Ale to se nikdy nestane.
Přitiskla jsem ruce na kamennou stěnu domu, a začala ji rozpalovat. Šlo to rychle a dřevěná střecha byla rázem v plamenech stejně jako všechny dveře, které by mohly posloužit k úniku. Nyní sami okusí, jaké je to hořet.
Panika a řev... nepřestala jsem, ani když jsem slyšela dětský pláč, naopak jsem přinutila své ruce, aby to všechno již ukončily – upekla jsem ty lidi zaživa, ale netrpěli dlouho.
S nadějí, že se sestra ještě nevzbudila, jsem se vypravila na místo, kde jsme se utábořily. Blížilo se svítání, ale na tom nezáleželo, stejně bych dnes již neusnula.
Když se Marie vzbudila a upřela na mě pohled, zdálo se tajemství, které jsem před ní měla jako tížívý kámen, který mi tlačil na hrudník. Chodila jsem tam a zpět. Špatně se mi dýchalo. Potřebovala jsem od své sestry slyšet, že to, co jsem udělala bylo správné, ale neměla jsem odvahu jí to říct. Několikrát jsem otevřela ústa, abych začala, ale rychle jsem je zase zavřela, protože jsem náhle měla v krku tak sucho, že mi tam uvázla všechna slova.
Celý den jsme se bezcílně potulovaly, a i když jsem to nenáviděla, bylo to lepší než odpočívat, protože jsem se musela soustředit, aspoň na to, abych někde nezakopla. Ještě lepší bylo rozptýlení při lovu zajíce – bylo to rychlé – jeden smrtelný zásah bleskem, který jsem stáhla z oblohy. Stačilo by trochu přidat a byl by rovnou pečený. Jak ironické, že mi bylo toho mrňavého huňatého stvoření více líto, než těch mizerných lidských životů.
Kde jsou vůbec další z vrahů naší matky? Zbývají poslední, a snad potom konečně najdeme klid. Znovu jsem viděla před očima holohlavou ženu s rozdrcenými klouby, přivázanou k dřevěnému kůlu.
Uhlířská Lhota, ano, tam jsou. Mariiny úžasné schopnosti nám vždy pomohly snadno najít cíl. Znovu mé tělo naplnil vztek, ale také obrovská touha spálit jejich těla na popel.
K večeru jsme si našly bezpečné místo k přenocování a povečeřely zbytek zajíce. Tiše jsem sledovala Marii, jak jí, a občas se na mě opatrně usměje... odpustila jsem jí tu zradu. Přesunula jsem se vedle ní a pevně ji objala. Milovala jsem svou sestru.
„Co se děje, Anno?“ hleděla na mě s obavami a já věděla, že teď nebo nikdy.
„Vím, co jsi udělala, Marie... nebo spíš neudělala,“ soukala jsem ze sebe. Myslela jsem si, že to bude snazší.
„O čem to mluvíš?“
„Myslíš, sestřičko, že bych tě tam nechala samotnou? Znám tvou citlivou povahu. Sledovala jsem tě od okamžiku, kdy jsi myslela, že jsem už pryč. Nejprve jsem věřila, že jsi to dokázala, ale když jsem spatřila tu ženskou vylézat z okna... vůbec jsem tě nechápala. Jak jsi mě mohla takhle zradit, Marie?“ drala se ze mě náhle slova úplně bez přemýšlení. „Kvůli ní? Vždyť ona si hrála na naši přítelkyni a potom si přála, abychom shořely spolu s matkou,“ sotva jsem ovládala svůj hlas, který nabíral na intenzitě.
„Aničko, nebyla jsi tam – ty jsi neviděla ty maličké děti, jak byly vyděšené. O co bychom byly lepší než ona, kdybychom je připravily o matku. Stačí snad, že zemřel jejich otec. Vždyť to je dostatečný trest,“ snažila se mě sestra uklidnit.
„Ty to vůbec nechápeš. Myslíš si, Marie, že v okamžiku, kdy by opustila skrýš, by se nerozeběhla, aby vypověděla, co se stalo?“ připravovala jsem ji na informaci, kterou jsem jí chtěla sdělit.
„Na to jsem nemyslela.“
„Nemusíš se strachovat, vše jsem vyřešila,“ sledovala jsem, jak Marie při mých slovech celá zbledla.
„Jak to myslíš?“ hlesla.
„Když jsi usnula, vrátila jsem se na to místo. Blanka vše již samozřejmě vykládala sousedům, kteří se sešli v jednom z domů. Celí rozhořčení plánovali, jak tě najdou a předají inkvizitorovi. Zapálila jsem dům se všemi, kdo byli uvnitř. Ti, kteří utekli, zemřeli venku,“ pokrčila jsem rameny a věřila, že to pochopí.
„A co ty děti, Anno?“ viděla jsem, jak se jí do očí derou slzy.
„Nemohla jsem jim pomoci,“ odbyla jsem ji proto.
„Mohla,“ vzdychla tiše. „Mohla,“ sestřin hlas byl plný bolesti. „Anno, vždyť ty jsi nejmocnější člověk na světě! Mohla jsi je ušetřit. Ty děti byly nevinné!“ teď už křičela.
„Stejně by z nich vyrostly stejné stvůry, jako byli jejich rodiče,“ stála jsem si za svým.
„Vypadni, Anno,“ zasyčela.
„Cože?“ musela jsem špatně slyšet.
„Vypadni,... jdi pryč Anno! Už tě nechci nikdy vidět. Co jsi to za člověka? Něco takového by má sestra nikdy neudělala,“ ne, slyšela jsem dobře, ale nedokázala jsem to nějak vstřebat. „Tak jdi už!“
Sestra plakala a křičela. Upírala na mě pohled, ve kterém se mísil vztek s bolestí... nenáviděla mě. Všechno jsem to přeci dělala pro ní a tohle mám za to? Odhání mě od sebe... Dobře, sestřičko, tak já půjdu. Zmizela jsem v lese, a nechala sestru žít svůj lepší život...
KPZtka pro tatínky
Hledáte originální dárek pro nastávajícího otce, ať už je to váš muž nebo kamarád, který se stane tatínkem, nebo necháváte poprvé doma samotné děti jen s tátou a chcete muži na tento čas dát vtipně najevo, že mu fandíte na cestě k přežití?
Vyrobte mu KPZ plnou potřeb pro samostatné otce na cestě k přežití do večerního uložení dětí!
KPZ je zkratka Krabičky poslední záchrany, kterou známe zejména jako doplněk na cesty do přírody, ať už jste skauti nebo neorganizoavaní dobrodruzi.
KPZtka většinou obsahovala sirky, provázek, multifunkční nůž, křesadlo na rozdělání ohně a podobné drobnosti, které vás v případě nenadálé situace na výletě zachrání, ale v tomto případě otce v případných nesnázích rozhodně nespasí.
Přízpůsobte obsah těchto krabiček pro potřeby otce na cestě venčení dravých dětí!
Jako první položku do krabičky pro muže nezasvědcené do běžného chodu domácnosti a pochodů dítěte se určitě vyplatí sepsat krátký návod s pokyny, jak s dítětem zacházet a manipulovat včetně časového harmonogramu- pokud si tedy otec dítěte či jiný externista v péči o něj nemyslí, že zvládne péči lépe než vy, což je poměrně častý úkaz se kterým se musí počítat.
Pokud je schopen nechat si poradit, do návodu je dobré napsat, kde se nachází které jídlo a pití a co s ním, kde na youtubu hledat písničky u kterých dítě neječí. Specifikujte podrobně, pokud má váš potomek speciální vychytávky- polohu ke spaní, postup houpání kočárku, poloha oblíbené příruční hračky, nakrájení chleba do určitého tvaru etc. aby jste eliminovala a předcházela záchvatem breku a vzteku, kterým by pečovatel mohl utrpět.
Dnes se podíváme nedaleko Proseka do LETECKÉHO MUZEA KBELY, místo které mě už od malička lákalo a kam rád zavítám i dnes.
„Nazdar kluci, mám pro Vás nové letadýlko, kam ho dáme?“ Nadhodil otázku první. „No hele, k nám už asi ne, žena už žbrblá. Odpovídá druhý. „No k nám taky už ne, toho posledního Iljušina jsem musel postavit do záhonu s jahodami a manželka řekla, že jakmile jí šáhnu na políčko s bramborami, poletím z baráku jako Messerschmitt.“ Odpovídá třetí. „A napadlo Vás už podívat se jinde?“ Položil další otázku ten první. „Myslíš, jako po jiných ženách?“ Diví se ty dva. „ Ale ne ženy, pozemek, najít jiný, větší a založit muzeum.“ Možná nějak takhle začala v polovině 60. let mezi odbornou leteckou veřejností živá diskuse o nutnosti zřídit specializované letecké muzeum, které by mapovalo vývoj československého letectví. Postupně uzrála myšlenka zřídit leteckou expozici při Vojenském muzeu VHÚ pod vedením Ing. Jaroslava Janečky, který se o uvedenou problematiku již delší dobu intenzivně zajímal. Onen palčivý problém prostoru, kde měly být sbírky soustřeďovány, se podařilo vyřešit přidělením části hangáru č. 40 na letišti ve Kbelích. Dnes zde najdeme největší část expozice. V září 1967 byla otevřena první improvizovaná výstava letadel. K blížícímu se výročí vzniku československého státu v roce 1968 byla snaha vybudovat důstojnou leteckou výstavu a uspořádat na letišti ve Kbelích velký letecký den. To už byl k dispozici celý hangár č. 40. Do tohoto rozvíjejícího se úsilí vpadly události po 21. 8. 1968, kdy naši republiku obsadila vojska států Varšavské smlouvy.
Na letišti probíhaly stavební práce na vzletové a přistávací dráze a tak letiště nebylo obsazeno cizím letectvem, ale bylo obsazeno po zemi a expoziční hangár byl dokonce několik dní střežen tanky. Letecký den byl zrušen a termín zahájení výstavy posunut na 11. 10. 1968 kdy byla výstava slavnostně otevřena a zaznamenala obrovský úspěch. Bylo vystaveno 62 letadel.
Od poloviny 70. let se zrodila tradice představovat veřejnosti při slavnostním otevření a u příležitosti Dne letectva nové přírůstky do Leteckého muzea včetně ukázek jejich funkce, což je dodržováno dodnes, pokud je to možné. V roce 1988 dokázal plk. Jaroslav Janeček přesvědčit nejvyšší místa o nutnosti rozšířit stávající prostory o další hangáry a hlavně celou přestavbu zafinancovat. Podařilo se opravit hangár č. 18 z 1. světové války a hangár č. 17 z první republiky a zároveň byly zbudovány i venkovní prostory pro rozměrnější exponáty. Muzeum vystavovalo už i těžkou bojovou techniku a prostředky protivzdušné obrany státu. S velkým leteckým dnem 8. 9. 1988 byla nová expozice představena veřejnosti.
V roce 1992 se podařilo získat depozitáře ve vojenském prostoru Lešany, kam byla odvezena většina z 550 ks těžké bojové techniky, která již začínala paralyzovat činnost muzea. V roce 1994 byla propuštěna či přemístěna většina zaměstnanců a uvažovalo se o stálém zavření muzea. Problémy přetrvávaly, neboť přibývalo rozměrných exponátů, ale ubylo pracovníků, kteří by je měli ošetřovat. K tomu došlo k vážnému poškození střešní krytiny hangáru H-18, ten musel být uzavřen a letadla vystěhována. Naštěstí se v roce 2002 změnil pohled na muzea VHÚ a začala být řádně financována.
V současné době má Letecké muzeum Kbely 2251 sbírkových předmětů, které se váží k letectví, kosmonautice, parašutismu a meteorologii. V evidenci se nachází 278 letadel. V expozici naleznete i oba typy proudových stíhaček nasazených ve 2. světové válce, ME-262 Schwalbe, jako v jediném muzeu na světě.
Vstup do muzea je zdarma a musím říct, že třeba o takové Muzejní noci se mi nechce z muzea ani domů.
Hezký večer a zítra se snad znovu podíváme na Prosek
Ahoj
Testování kapek Enticon
Jsem moc ráda, že jsem byla s malým vybrána na testování. Skoro od narození trpěl s bříškem a když plakat, tak se kroutil a rudnul několikrát denně. Nejprve jsme měli Espumisan a ten bohužel zabral jen pár prvních dní, Babycalm přestal fungovat v půli druhé lahvičky. Měli jsme i tejp, nahřívali a cvičili nožkami.
Pátrala jsem po MK a byly mi doporučeny probiotika. Než jsem se dostala ke koupi, tak mi přišla zpráva, že jsem byla vybrána na testování tak z nich sešlo.
Byla jsem mile překvapena když přišli 2 balení. Pak mě zarazilo že balení vydrží max. 14 dní a že obsahuje umělá sladidla což si myslím že je zbytečnost.
Balení obsahuje roztok v lahvičce s kapátkem a sáček probiotik. Při prvním nasypání jsem nevěřila že se probiotika rozpustí - udělali se hrudky a musela jsem dlouho třepat aby tam nebyli. Poté se lahvička skladuje v lednici kvůli probiotikům.
Dávala jsem 2 x 20 kapek a musím říct že lahvička vydrží akorát těch 14 dní.
Kapičky začali zabírat asi po 2 dnech, pak nastala kolika, která byla způsobená asi tím, že jsem něco špatného snědla. Postupně bylo vidět že se zažívání zlepšuje a prdění jde snáž a nekroutí se u toho. Zlepšila se i stolice - dřív byla jednou za 4-5 dní a teď je jednou za 3 dny.
Sláva, už mluví...
Jak my jsme se těšili, až začne mluvit! Až si bude umět říct, co chce, co nechce, co ho trápí. Jenže v tom očekávání si člověk ani neuvědomí, že to má i stinné stránky...
Pohádky a básničky
K: Mamíííí, posím pohátu!
J: Dobře, jakou bys chtěl?
K: Tak tsebáááá, Tautultu!
J: Karkulku? No dobře, žila byla jedna holčička...
