Dnešní ozvěnou z blogu pro slova bude poněkud "ožehavé" téma  pro rodiče, ale také časté téma pro logopeda.

Tento příspěvek jsem psala jako logoped i jako rodič. Téma je totiž zasazeno v nejasné situaci současných tendencí a starých osvěčených mouder, ale i zjitřených emocí spánkovou deprivací a bolavými bradavkami. Posílám snad výstižný příspěvěk, pro Vás rodiče.

Už jen to, kdo všechno může užívání dudlíku komentovat:

laktační poradkyně - "Určitě ne, zvláště pak v období šestinedělí, dudlík kazí techniku kojení"  / souhlasím

uvědomělá matka - "Dudlík? jiným jménem šidítko? Své dítě přece nebudu šidit" / souhlasím

unavený rodič - "Co? Jo, dítě  snáze usne, vyspíme se"  / souhlasím

Možností, jak dětem nachystat rodině chutnou krmi efektivně a třeba i zábavně, není zrovna málo, jak jsme si ukázali v první části Akademie zvládání rodičovských povinností.  Kapitola sama pro sebe, která s vařením úzce souvisí, jsou nákupy potravin. Tam se zdá, že tolik efektnivních či "zábavných" variant být nemůže. Prostě se vezmou poslední zbytky sil, nákupní seznam, igalitka a jde se. Nebo ne?

Jednou z možností, která ještě asi není dostupná ve všech městech, ale možná je to pro mnohé z nás řešení do budoucna, jsou internetové online nákupy. Kdo nedá dopustit na tradiční osobní návštěvu hyper- a supermarketů, má několik možností.

Muž v akci

V naší domácnosti se nejvíce času, peněz i starostí ušetří ve chvíli, kdy se vyšle na větší nákup manžel s autem a nákupním lístkem. Nevýhodou je, že co není na seznamu, to nekoupí. Velkou výhodou je to samé. Velkému nákupu často předchází tvorba orientačního jídelního lístku na týden nebo i 14 dní a trvanlivé potraviny potřebné pro vaření těchto jídel se pořizují při tomto velkém nákupu. Já už pak chodím s nejmladší dcerou procházkou jen na malé nákupy, které s pečivem a zeleninou v mrazáku nemusí být vůbec každodenní záležitostí.

Nákup jako relax?

Uživatelka @smallinka využívá nákupů i k odpočinku: "Do obchodu jezdí nakupovat manžel nebo já večer, když holky brzy usnou - jsem ráda, že se dostanu i mimo dům..."

Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Na počátku něčeho skromějšího byla otázka. Její zodpovězení byla taková věda, že z toho vznikla celá akademie. Akademie zvládání rodičovkých povinností.

Na počátku byla otázka. Vlastně dvě.

Jak skloubit povinnosti na mateřské?

Existuje nějaký universální recept? 

Takové otázky klade sám život a učitelkami v této akademii jste VY, ženy a matky, které každý den bojujete, jako byste tu odpověď už dávno znaly.

Přesně před rokem můj chlap pracoval v Praze. Byl tam vždy na 14 dní a pak pár dní doma. Odjel 29.5. a měl se vracet 10.6. Jenže tragická událost v rodině ho přiměla přijet už 5.6. Dne 31.5. zemřela "švagrová" (přítelkyně od bráchy mého chlapa), která v únoru porodila holčičku. V pondělí 6.6. měla pohřeb a já zrovna byla na kontrole na gyndě. Tam jsme se s doktorem domluvili, že ještě další týden přijdu k němu (byla jsem v 36+5) a pak už budu dojíždět do porodnice. 

Chlap ještě ten den zůstal doma, protože se na cestu zpět do Prahy necítil. Přijel jen na "lehko", měl s sebou jen doklady a telefon. Druhý den, v úterý 7.6.2016, měl objednaný vlak na půl čtvrtou s tím, že ho odvezu na nádraží do Olomouce (cca 9 km). Bylo přesně 14:50, kdy jsme chtěli vyjíždět, jenže já chtěla ještě na záchod. Udělala jsem jeden krok a ucítila jsem takové lupnutí, jak kdyby praskl balonek plný vody. Podívala jsem se na chlapa, na sebe, znovu na chlapa a řekla mu, že ho nevezu já na nádraží, ale on mě do porodnice.

Po cestě jsem všechny obvolávala, že už jedeme rodit. Rodiče mi nevěřili, neboť termín porodu byl až 29.6. Příjem o půl čtvrté. Ještě pořád ze mě tekla plodová voda. Doktorka nás ubezpečila, že podle monitoru budeme rodit asi až v noci. Dostala jsem "pokoj" č. 7.  Není těch sedmiček už nějak moc?

Půl hodiny jsem se ještě sprchovala na míči. Sestřičky mi donesly jogurt a pečivo, chlapa jsem poslala, ať si jde koupit taky něco k jídlu a mně vodu. Když se vrátil, převlékl se, začala jsem mít bolesti, tak raději zavolal porodní asistentku. Ona, že mi dá něco od bolesti, já přikývla. Ale ještě jsem ze sebe vykoktala, že mě to nutí tlačit. Všeho nechala, šla se rychle podívat a jen řekla: "Vždyť už rodíte." Pak jsem tak celkem 3x zatlačila a malý Adam byl venku. Bylo za deset minut sedm. Prošla mnou neskutečná vlna úlevy, štěstí a zároveň strachu, jestli to zvládnu. 

Nedostala jsem žádný epidural, už bylo pozdě. Ani najíst jsem se pořádně nestihla. A kdyby se chlap jen o chvilku zdržel v obchodě, tak ani on ten porod nestihne. Takový to byl cvrkot. 

Jsem pevně přesvědčená, že zemřelá "švagrová" nás přišla navštívit ve chvíli, kdy jsme se chystali na nádraží, aby chlap mohl být u porodu. Kdyby jel z Prahy, tak to určitě nestihne. 

Neznám lepší způsob strávení horkého víkendu než u dobrých přátel na zahradě s neméně dobrým jídlem a pitím! Minulou sobotu se povedlo. Nacpaní, s výborným vínkem v ruce, povalovali jsme se po různých koutech pergoly. Kamarád, opojen sluncem a vínem, zahleděl se na zapadající slunce a celkem neočekávaně zanotoval jednu moravskou lidovou, kterou jsme v dobách táboráků zpívávali, když nám bylo obzvláště dobře.

Z nostalgie nás vytrhla jeho dvanáctiletá dcera. Znechuceně se na otce podívala a pravila: "Tati, prosím tě, neztrapňuj se před našimi přáteli..." Fakt, že mě dvanáctiletá slečna považuje za svou přítelkyni, mě neuvěřitelně potěšil. Fakt, že spokojeného zpívajícího otce považuje za trapáka, donutil zamyslet se nad tím, jak se mi posunula hranice trapnosti během posledních cca 30ti letech🙂 Ano, ve dvanácti by mi exhibující otec také přišel nesmírně nemožný. S věkem a zkušenostmi se měřítko trapáctví značně otupilo.

Když mi v sedmnácti praskly během tělesné výchovy šortky přímo na zadku, přemýšlela jsem o emigraci do nějaké vzdálené neevropské země, kam zpráva o mém znemožnění, doufám, nedorazí. Školní výlety pro mě byly noční můrou, protože odskočit si do křoví spolu s dalšími dvaceti spolužačkami, mi přišlo velmi dehonestující a volila jsem radši smrt z dehydratace.

Letos v zimě jsem musela cestovat na služební cestu do poměrně vzdáleného a studeného koutu České republiky. Cesty byly zavátý, takže autobus měl opravdu slušné zpoždění. A přesto, že jsem aplikovala osvědčenou metodu dehytratace, přesto se močový měchýř začal vehementně ozývat. Na nádražíčku, kde jsem měla cca 10 minut na přestup na jiný autobus, jsem vypálila z vozu a sprintovala do čekárny vyhledat toalety.

"Provozní doba 7.00 - 17.00" hlásala cedule na dveřích. Bylo 17.15. Začala jsem se, navzdory mrazu, poměrně silně potit, takže byla jakási šance, že přebytečnou tekutinu vypotím. Nicméně vzhledem k vidině další minimálně hodiny v hromadné dopravě, nezbylo než najít náhradní řešení. Kousek od budovy čekárny rostlo křoví. Nikterak vysoké, ale pro dřepící dámu akorát. Nenápadně jsem ke křoví vypravila zalezla do porostu.

V okamžiku, kdy jsem se chystala zvednout, vyšla z protější hospody početná skupinka svatebčanů s fotografem v čele, a kráčela směrem ke křovisku. Chvíli jsem doufala, že je ženich milovník autobusové přepravy a bude se fotit s přijíždějícími vozy, ale svatebčané se začali rozmísťovat kolem mého provizorního WC. Nezbylo, než se hrdě vztyčit, natáhnout punčochy, uhladit elegantní pouzdrovou sukni a s grácií odkráčet v ústrety přijíždějícímu autobusu. Všichni, včetně fotografa, byli tímto představením naprosto konsternováni, takže můj striptýz naopak nikdo nezaznamenal na vševidoucí mobilní telefon. Stát se to před deseti lety, sedím potichu v křoví dodnes.

Kam se hrabe Prostřeno! Z bezu černého připravíte aperitiv, předkrm, hlavní chod, dezert i digestiv. Všechno domácí, dobré a s láskou připravené. Využijte celý potenciál tohoto keře, kterému naši předci projevovali velkou úctu. Takže košíky připravit, lovecká sezóna černého bezu začíná. 

                                                         Květy

Kdybych se někdy vdávala, tak na jaře. Svatební kytici bych totiž měla uvázanou z bezových květů. Šaty v barvě champagne, obřad na louce mezi rozkveltlými bezinkami.

Ty by sladce voněly a všichni by byli šťastní. Miluju černý bez. Je doslova k sežrání. Neveříte?

Med

Na poctivý med od včeliček sice nemá, ale zase se zamilujete do jeho svěží vůně a zlaté barvy. Výroba je jednoduchá a obejdete se i bez včelách bodnutí. 

Aktualizace: recenze žen, které testovaly Blendea SUPERGREENS naleznete v našem fóru tady. 

-----

Cítíte se ráno unavené a bez života, protože kvalita vašeho spánku je stále horší a horší? A ani ten šálek kávy vás už nezachraňuje? Stres, který zažíváte, vám také nepřidává na úsměvu. Chtělo by to něco pořádně zdravého, ať vás to nakopne.

Hledali jsme a hledali, až jsme našli pro vás zelený životabudič, silnou čtyřku plnou zdraví - Blendea SUPERGREENS.

Všechny unavené maminky, vítejte při novém testování.

Co testujeme

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Letos v březnu se mi narodil syn Matyášek, jako druhorodička jsem z prvních dnů, které následují po narození, neměla takovou obavu, přeci jen už jsem si tímto obdobím prošla a říkala si, že mě nemůže nic překvapit. Přesto překvapilo.

Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co jsme se vrátili z porodnice domů, však začal mít velké problémy s kojeneckou kolikou. Na synovi bylo znát, že má velké bolesti břicha, je nadmutý a má problém s vyměšováním, celou situaci dokresloval charakteristický neutišitelný pláč, a tělo v křeči. Zpočátku bez rektální rourky nebyl schopný vůbec vyměšovat. Pokud jsem syna položila, okamžitě začal zvracet, z obavy aby se nezadusil, jsem se od něj nemohla vzdálit ani na krok. Kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.

Pojem dětské koliky jsem samozřejmě znala, ale u prvního syna jsem se s takovou situací nikdy nesetkala, najednou jsem již nebyla ta sebevědomá matka, kterou nemůže nic překvapit. Řekla jsem si, že udělám všechno proto, abych svému synovi pomohla a zpříjemnila mu první měsíce života.

Jako zdravotní sestra jsem si o kojenecké kolice přečetla všechny důležité informace,  zjistila jsem, že kolikou trpí přibližně 30% miminek v prvních 6 měsících života a její nejčastější příčiny jsou návrat stravy ze žaludku, doprovází jej blinkání, nevhodná strava kojící maminky obsahující nadýmavé potraviny, nesnášenlivost, případně alergie na některé potraviny, nezralá trávicí soustava spolu s nevyzrálou střevní sliznicí, což způsobuje, že miminko při sání mléka s tímto polyká i vzduch, který se následně hromadí v trávicí soustavě.

Začala jsem shánět přípravek, který by mému synovi pomohl po dlouhém pročítání různých webových stránek, jsem se nakonec rozhodnula, že vyzkouším přípravek značky Enticon, protože jako jediný kombinuje dvě účinné látky – simetikon a probiotika.

Enticon je určený, jak stojí na obalu, ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, aerofagie (říhání). Úlohou simetikonu je snížení povrchového napětí  bublin, které pak „prasknou“ a snáze odejdou. Úlohu a význam probiotik asi nemusím maminkám vysvětlovat 🙂

Těhotenství je nepochybně obrovskou změnou nejen v životě každé ženy, ale zároveň také v životě jejího partnera. Těhotenstvím začíná nejkrásnější období vašeho života, jak se shodují maminky. Možná vás právě přepadá strach z neznámého a stres, co všechno přijde, ale zkuste to hodit za hlavu a tohle období si jednoduše užívejte.

Rázem uvidíte svět jinak – z pohledu nastávající maminky plné očekávání, jaké bude její miminko, až se narodí. Změní se také přístup vašeho partnera a společně si začnete budovat harmonickou domácnost.

Nebojte se neznámého, raději si těhotenství užijte

Je naprosto samozřejmé, že společně s přicházejícím těhotenstvím a jeho průběhem, se zvyšuje napětí a stres. Jedná se o zcela přirozenou reakci na neznámé, které přichází. Budoucí maminky se během těhotenství mění, některé výrazněji, jiné méně, ale ve výsledku touto proměnou projdou všechny. Určitě si právě kladete otázku, na co všechno se během těhotenství připravit.

Maminky,  věděly jste, že s těhotenským průkazem se můžete zastavit na jakékoli pobočce VZP, kde jako gratulaci k očekávání dostanete praktického průvodce budoucí maminky?

Všechny důležité informace můžete zjistit v projektu Jak spolu rosteme , za kterým stojí zdravotní pojišťovna VZP. Ta se dlouhodobě snaží starat o maminky a maximálně jim zpříjemnit nejen těhotenství, ale i následné, velmi náročné, roky vychovávání svých dětí.

Hodně z vás mě bude asi odsuzovat za to, že tohle píšu veřejně, ale mě to nevadí. Nestydím se o tomhle mluvit, ale chci to napsat pro podporu ostatních.

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let.

Odjakživa jsem vyrůstala v rodině, kde se rodiče nenáviděli a i přesto spolu dál žili. Ta atmosféra pro vyvíjející se dítě byla katastrofální - vidím to teprve teď, co se na to dívám s trochu ozdravenou psychikou.

Na ZŠ jsem zažívala od 12 let denno denně šikanu a to i o víkendu formou hlasových zpráv a emailů.

Na SŠ pokračovala šikana do nějakých 17 let. Šikana téměř denně po dobu 5 let včetně prázdnin. Totálně mě to zničilo psychiku a byla jsem úplně v háji. Nikdo to neřešil, moje matka mě odmítla dovést k psychologovi, i když jsem ji o to téměř na kolenou prosila, protože mi bylo psychicky hrozně špatně.

Začala jsem se sebepoškozovat, protože to byly jediné situace, kdy jsem něco cítila. Emočně jsem byla absolutně prázdná. Matka to věděla. Nepomohla, nezeptala se, nezajímaly ji mé pocity. Zvládnout jsem to musela sama.

Myslím, že většina maminek mi dá za pravdu s tím, že jedna z nejkrásnějších činností v těhotenství je nakupování výbavičky pro miminko – především oblečení. Maminky se těší, jaké to bude, až bude miminko konečně na světě, jak se budou mazlit a také to, jak budou své miminko šňořit. Je totiž samozřejmě jasné, že zrovna to vaše miminko bude nejkrásnější na celém světě, ale to je ještě potřeba podtrhnout krásným oblečením.

Nicméně nákupy pro malé miminko jsou poměrně ošemetné, protože vůbec netušíte, jaké vaše miminko bude. Díky lékařským kontrolám většinou maminky zhruba tak nějak tuší, jak velké miminko mohou očekávat, ale co nelze odhadnout dopředu je například to, jak moc bude miminko zvracet – a s hodně zvracejícím miminkem je samozřejmě potřeba také mnohem více kousků oblečení.

Pro spoustu maminek (především prvorodiček) je velmi náročné zvolit pro miminko oblečení vhodně podle konkrétního počasí, takže zpočátku třeba i tápou. To, zda je miminko vhodně oblečené, poznáte perfektně podle toho, že mu sáhnete na zátylek – ten by neměl být ani horký ani chladný. Pokud je krček horký, svlékněte miminku jednu vrstvu oblečení, pokud studený, naopak ho přioblékněte. A nebojte se, za chvilku budete mít oblékání miminka v malíku a budete se třeba i smát tomu, jakou vědu jste v tom zpočátku hledala.

Když vyrážíte s miminkem ven, zvolíte pravděpodobně „lepší“ oblečení, což je naprosto pochopitelné – chcete se pochlubit tím, jak nádherného potomka máte. Zatímco doma je prioritou především to, aby bylo oblečení funkční a miminku pohodlné, nikde ho nic netlačilo, nemačkalo a bylo v něm tedy co nejspokojenější. Tyto parametry splňují stoprocentně různá bodýčka, overálky, tepláčky a dupačky. Jelikož miminko zpočátku roste velmi rychle, tak mnoho maminek nakupuje v bazárcích. Můžete nakouknout třeba do zdejšího modrokoníkovského bazárku, kde je tato sekce oblečení zastoupena velmi početně.

Jak už to tak bývá, tak i v tématu oblékání miminka existuje spousta názorů. Nakonec vám stejně nezbyde než se řídit svým zdravým selským rozumem a najít si systém, který bude vyhovovat vám a hlavně také vašemu miminku, protože každé miminko je jiné a zatímco jednomu bude v bodýčku a tepláčcích zima, tak druhému v tom může být naopak teplo.

Na spaní pro miminko z vlastní zkušenosti doporučuji overálky - rychle a pohodlně se vám bude přebalovat, což oceníte především v noci. A to nejen vy, ale i vaše miminko, které už se moc těší, až si konečně dá svoji vytouženou dávku mlíčka.

V minulém díle jsem vám dala tip na několik filmů které vám zpříjemní rozjímací večer bez chlapa a dnes na revanž nabízím několik děl, které jsou koukatelné pro obě strany.

Drive (2011)

To je na první pohled klasický film pro chlapy a vlastně mne kdysi přivedl na nápad kategorizovat takové filmy jako genderově divácky neutrální pro sobotní večer.

Týpek, kterým je Ryan Gosling, se živí jako kaskadér a sem tam po nocích jako řidič pro lidi, co potřebují rychle odjet (z místa činu) a prakticky nemluví.

Do sousedství se však přistěhuje Carey Mulligan a její syn, kteří potřebují jeho pomoc, což je ta dějová linka která uspokojí zase vás.

Poměrně velkou eskalaci násilí a gangsterskou zápletku vám vynahradí dlouhé všeříkající pohledy beze slov, velmi příjemná kamera a neotřelý soundtrack znějící jako pěkné léto v osmdesátkách.

K tomuto krátkému článku mně inspirovaly velmi časté dotazy maminek po císařském řezu: ,,Proč je to pod jizvou bolí a jakoby táhne hlavně vlevo?´´ A já to vždycky při každé vizitě na šestinedělí vysvětluji minimálně pětkrát 🙂

Takže je to o technice šití Pfannestielova řezu - to je ten ,,bikinový řez´´ v podbřišku. Šijeme každou vrstvu , kterou jsme prořízli zvlášť. Nejříve tedy zašijeme dělohu, poté peritoneum - to je taková blána, která vystýlá celou břišní dutinu a je to struktura, která je inervovaná - takže nejvíce bolí - jsou i názory, že by se peritoneum nemělo šít a studie, které potvrzují, že pokud se peritoneum nešije, je pooperační rekonvalescence méně bolestivá.  Dále máme svaly - ty se nepřeřezávají, jak si mnohé ženy myslí, ale jen se rozevřou a odsunou do stran, takže svaly nešijeme. Maximálně je můžeme několika stehy sblížit k sobě.  Následuje stěžejní struktura a to je fascie - to je pevná tuhá blána, která pokrývá svaly - její pevné uzavření je stěžejní pro eliminaci rizika vzniku kýly v jizvě. Fascie se šije tak, že se nejprve udělá kotvící steh vlevo a poté šijeme pokračovácím stehem zprava doleva a vlevo se steh přiuzlí k tomu kotvícímu a to je ten důvod vyšší citlivosti v levém pólu jizvy. Nakonec sblížíme podkoží a šijeme kůži. 

Každé pracoviště má své zaběhlé zvyky a některé konkrétní postupy se mohou lehce lišit.

Tak co holky císařky? Kde vás to bolelo? 🙂